Sociá lní psychologie Blok 1 Co je to psychologie

Transkript

1 Sociá lní psychologie Blok 1 Co je to psychologie 1. Co je to psychologie Psychologie - odvozeno od řeckého Psyché logos (duše věda), tedy věda o duši Co je to ta duše? termín duše je velmi často užívaný termín v mezilidských interakcích, ve všech společenských vrstvách a zřízeních. Konkrétně je ale něčím neuchopitelným nepopsatelným těžko definovatelným. Všichni intuitivně víme, o čem se v souvislosti s termínem duše bavíme. Vnímáme to, vyciťujeme to, ale co to konkrétně ta duše je lze těžko určit a lokalizovat či to dokonce s jistotou definovat. V souvislosti se základní otázkou Co to ta duše vlastně je? můžeme hledat odpovědi v dalších otázkách, které si za chvíli položíme. Je zřejmé, že lidé dnešní doby hledají jednoduché, jasné a konkrétní odpovědi ale v případě duše potažmo psychologie, nelze konkrétní odpověď poskytnout. Kdykoli je něco v otázkách lidské duše jasně konkrétní a kategoricky zařaditelné a označeno patentem pravdy už je to částí a torzem skutečnosti, která doposud leží a možná navždy bude ležet mimo náš lidský dosah. Můžeme se ale vhodně kladenými otázkami, oné velké skutečnosti o lidské duši přiblížit. Naším lidským úkolem, tedy i úkolem psychologie je se velké pravdě přibližovat i s vědomím, že celou pravdu nikdy neodhalíme. Proč se přibližovat, když pravdu celou nenahlédneme? Protože zdrojem lidského utrpení na nejrůznějších úrovních, které právě cítíme nejen na těle ale i na té nepopsatelné duši je polopravda nebo necelá pravda. Ta vždy vede do slepých uliček lidského rozhodování a konání a poté i sklízení zasetých plodů z nevědomosti a sebeklamu.

2 Proto, čím víc poznáváme, tím méně omylů nás může trápit. Oblast nepoznaného je však tak veliká, že vždy bude dostatek omylů po ruce pro další lidské trápení nového a přece tak podobného trápení jako doposud. S dalším poznáváním v této oblasti však můžeme předcházet již objeveným rizikům, tím že je popíšeme a označíme, či že použijeme osvědčené terapeutické strategie atd. Když už se bavíme o lidské duši, lze pro ilustraci použít v dějinách používanou mytickou postavu ďábla (symbol lidského pádu, zla a utrpení), o kterém teologie tvrdí, že nejen že nikdy nespí, ale že i nikdy nelže, nýbrž že nezjeví člověku celou pravdu. Člověk v nevědomosti s dobrou vírou ve štěstí vyzbrojen polopravdou je pak nástrojem zkázy nejen sobě ale širokému okolí. Úkolem psychologie tedy nauky o duši je potom odhalovat další a další střípky pravdy v oblasti lidské duše, aby byla ukracovaná nevědomost v co nejširším rozsahu. Vraťme se k otázce co to je duše? Není-li uspokojivá konkrétní odpověď po ruce, položme si další otázku, která by mohla už sama o sobě skrývat část nebo směr odpovědi. Proč Já jsem Já a ne ten pán co sedí naproti mně ve vlaku? Co to vlastně to Já je? Proč to své Já prožívám tak urputně? To, že někdo z vás neudělá zkoušku naprosto nijak výrazně neovlivňuje Můj život - tedy Mé Já, tak proč tedy každý prožíváme své Já tak dramaticky? Za každým rozsvíceným oknem v domě se skrývají další Já se svými velkými důležitostmi a lpěním na své vlastní výlučnosti, a přes to mi jsou tyto osudy více méně lhostejné oproti vztahu k prožívání Svého Já.

3 Dalo by se říci že Já je zkrácený výraz pro Má duše. Bez Já není psychologie, protože by neměla se čím zabývat. I My je složeno z jednotlivých Já Já je kámen úhelný, přes který se vše děje. Já obsahuje obrovský prostor intimního dění vytvářejícího příběh, který vnímá sám sebe. Jednotlivá Já se dokáží mezi sebou, chtějí-li, sdílet. Psychologie jako věda o duši se jako samostatný vědní obor se svým vlastním názvem vyprofilovala v 19. století z filosofie. Zakladatelem tohoto samostatného vědního oboru je W. Wundt. Psychologie jako nauka o duši je však stará jako lidstvo samo. Člověk v okamžiku kdy se vyčlenil z živočišné říše, tedy z nevědomosti o vlastním bytí, začal uvažovat o své výjimečnosti ve vztahu k okolnímu živému i neživému světu. Vyšší živočichové mají určitý stupeň uvědomění, ale prožívají se víceméně přes instinkty a přes tělesné vjemy. Například pes si uvědomuje sám sebe přes bolest končetiny nebo přes hlad nebo přes libé pocity v přítomnosti svého pána. Je však nepravděpodobné, že by si byl schopen uvědomovat to, že si sám uvědomuje své vlastní Já. Kde se tedy stal ten předěl, kdy se člověk stal víc než zvířetem, a začala vznikat věda o duši? Existují domněnky, že zvrat nastal se vznikem první alternativy v doposud panujících vzorcích instinktu. V okamžiku, kdy vznikla možnost dvojí reakce a výběru té efektivnější, začalo možná vznikat něco, čemu se říká rozum, tedy nástroj, který si později uvědomí to, že si sebe uvědomuje, potažmo formuluje,,já jsem.

4 V okamžiku, kdy primáta v nebezpečné situaci napadlo například místo instinktem veleného úniku vzít do ruky zbraň v podobě klacku nebo kamene a predátora zahnat, nastal zvrat v jeho dalším vývoji. Jakmile v historii vznikla záležitost v podobě uvědomění Já jsem nastalo mnoho zvratů, ale zároveň nepřeberné množství doposud utajených problémů a potíží, které neexistují, když neexistuje sebeuvědomění na této úrovni. Se vzniklým Já jsem automaticky vzniká i další otázka Já chci, která zahýbala dějinami lidstva zásadním a ne vždy šťastným způsobem. Z Já chci se vyvíjejí další a další otázky například Já potřebuji. S geometrickým množením těchto otázek souvisejících s vývojem toho, čemu říkáme rozum, se začaly objevovat i veličiny související s duševním světem, které jsou hmotným světem a živočišnou říší nerozpoznatelné a které zřejmě náleží jen člověku. Z fyziologického hlediska je centrem toho, čemu říkáme rozum, šedá kůra mozková. Z evolučního hlediska je nemladším vzniklým útvarem mozku člověka, kterým se člověk výrazně liší od okolních živých organizmů. Vrátíme-li se zpátky k původní otázce, co je to ta lidská duše, tedy co je to Vlastní Já, dostáváme se k něčemu, co ožívá z velké části v našem mozku, v šedé kůře mozkové. Nejrůznější prožitky, vjemy a vzruchy v mozku jsou současnou vědou v oblasti medicíny měřitelné jako elektromagnetické výboje. Při zapojování určitých částí mozku lze sledovat tento biochemický proces lokalizovaný v patřičných oblastech, které jsou odpovědné za určité procesy (například logické uvažování se projevuje v určité části mozku zvýšenou elektromagnetickou aktivitou, kdy dochází ke spojování určitých center a je přístroji zachytitelné). V souvislosti s lidským Já a s lidskou duší nastává však jedna otázka. Pokud myslím na Já a sebe si uvědomuji, zda je tato mozková aktivita měřitelná. V okamžiku, kdy si uvědomuji, že si sebe uvědomuji, dostáváme se na pole neměřitelných

5 veličin (doposud neměřitelných veličin). Dotýkáme se zde toho, co vyciťujeme jako vlastní intimní Já či jako naši duši? Nauka o duši se v prvopočátcích lidstva realizovala zejména v oblasti duchovních ritů, kdy člověk svoji výlučnost od ostatní přírody vysvětloval existencí vyššího jeho přesahujícího světa a odpovědi na otázky vlastního Já vztahoval k těmto sférám. Velká část duševních procesů byla připisována duchovní sféře a odpovědi byly formulovány v návaznosti na tyto duchovní sféry. Člověk sám sebe vnímal (pravděpodobně) jako součást velkého stvořeného celku, kdy jeho duše (jeho Já) přichází na svět z neviditelné sféry a pak se tam zas vrací. Otázky po smyslu života byly hledány právě v této oblasti. Člověku té doby to na úrovni poznání, kdo to člověk je, to plně fungovalo a dostačovalo. S rostoucím poznáním lidstva se však otázky množily a původní schémata odpovědí přestaly ve všech oblastech stačit a platit. Psychologie jako nauka o tom, čemu říkáme duše, tedy existovala v lidstvu po celé dějiny, ale nosila kabát náboženství, filosofie a teprve nedávno přijala podobu samostatné vědní disciplíny s náležitostmi, které vyžaduje dnešní doba. Se vzniklou (možná poprvé v dějinách lidstva) érou ateismu člověk vyžaduje konkrétní hmatatelné a prokazatelné odpovědi, které teprve je schopen přijmout jako platné a validní. V současné době je tedy snaha aplikovat exaktní vědecké postupy, používané pro zkoumání hmotných a hmatatelných věcí, jako jsou fyzikální zákony i na věci nehmatatelné, nekonkrétní, avšak viditelně existující.

6 Otázky: 1. co je to psychologie? a) medicínský obor b) věda o duši c) obor zabývající se výhradně poruchami řeči 2. centrem rozumu a myšlení je u člověka a) šedá kůra mozková b) pyramidové a extrapyramidové dráhy c) prodloužená mícha 3. co je to ta duše o které psychologie mluví? a) náboženský termín pro oživující jednotku člověka b) intimně bytostný, jedinečný, charakteristický obsah naší osobnosti c) zastaralý výraz pro fyzikální jev postavený na působení kyslíku v Centrálním mozkovém systému. 4. člověk se od okolní přírody výhradně odlišuje: a) typem metabolismu b) způsobem množení c) rozumem a myšlením Odpovědi: 1 b, 2 a, 3 b, 4 c