Struktury systémů vzdělávání, odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě. Vydání Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu

Transkript

1 Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu Struktury systémů vzdělávání, odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě Vydání 2003 Evropská komise

2 Struktury systémů vzdělávání, profesní přípravy, a vzdělávání dospělých, v Evropě, SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ 2003 ANGLIE A WALES SEVERNÍ IRSKO Informace poskytly: Eurydice Unit National Foundation for Educational Research The Mere Upton Park Slough, Berkshire, SL1 2DQ England UK ReferNet/CEDEFOP Qualifications and Curriculum Authority (QCA) 83 Piccadilly London W1J 8QA England Máte-li zájem o podrobnější informace o vzdělávacích systémech v Evropě, podívejte se do databáze EURYBASE ( a do monografií, které vydává CEDEFOP ( Informace redigovány a publikovány Evropským oddělením Eurydice Avenue Louise 240 B Brusel

3 SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ Tento dokument vydalo Evropské oddělení EURYDICE s finanční podporou Evropské komise (Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu). Dokument byl vydán v angličtině. Přeloženo z anglického originálu Structures of Education, Vocational Training, and Adult Education,Systems in Europe. Dokumenty jsou dostupné pouze Internetu ( Text byl zpracován v červnu EURYDICE, 2003 České vydání Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha 2005 Český překlad je publikován s laskavým svolením Komise Evropských společenství. Odpovědnost za překlad spočívá zcela na Ústavu pro informace ve vzdělávání. Český překlad: Anna Konopásková Redakce: Stanislava Brožová, Květa Goulliová Obsah publikace může být částečně reprodukován, s výjimkou reprodukce pro komerční účely, za předpokladu, že citace je uvedena úplnou bibliografickou referencí na EURYDICE, informační síť o vzdělávání v Evropě, doplněnou datem publikace tohoto dokumentu. Žádosti o reprodukci celého dokumentu musí být adresovány Evropskému oddělení EURYDICE. EURYDICE European Unit Avenue Louise 240 B-1050 Brussels Tel Fax info@eurydice.org Internet:

4 SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ OBSAH ÚVOD...5 ZÁKLADNÍ ÚDAJE...8 SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ...8 ANGLIE A WALES PRAVOMOCI A SPRÁVA Úvodní informace Základní principy a legislativa Organizace a správa vzdělávacího systému Inspekce a zajišťování kvality Financování, školné, půjčky a stipendia Poradní a pomocné orgány Soukromé školy PREPRIMÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Organizace Obsah vzdělávání a hodnocení Učitelé Statistika POVINNÉ VZDĚLÁVÁNÍ A. PRIMÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A.1 Organizace primárních škol A.2 Obsah vzdělávání na primární úrovni A.3 Hodnocení/certifikace/ poradenství na primární úrovni A.4 Učitelé na primární a sekundární úrovni A.5 Statistika - primární a sekundární školy B. POVINNÉ SEKUNDÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ B.1 Organizace sekundárních škol B.2 Kurikulum sekundární úrovně B.3 Hodnocení, certifikace a poradenství na sekundární úrovni B.4 Učitelé B.5 Statistika POSTOBLIGATORNÍ SEKUNDÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ Organizace Kurikulum, hodnocení a kvalifikace Postup/poradenství/přestup Učitelé Statistika POČÁTEČNÍ ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ A PŘÍPRAVA Organizace Instituce a poskytovatelé profesní přípravy Požadavky na přijetí Financování počátečního odborného vzdělávání a přípravy Kurikulum, hodnocení a kvalifikace Poradenství a přestupy Učitelé a instruktoři Statistika VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ Organizace, instituce a přijímání Poplatky spojené se studiem/finanční pomoc pro studenty Školní rok Studium Hodnocení a kvalifikace Učitelé Statistika...39

5 SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ 7. DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ A PROFESNÍ PŘÍPRAVA PRO DOSPĚLÉ Politický a legislativní rámec Řízení/Zapojené organizace Financování Lidské zdroje Organizace programů Poradenské služby Hodnocení, akreditace a uznávání Statistika...44 SEVERNÍ IRSKO PRAVOMOCI A SPRÁVA Úvodní informace Základ vzdělávacího systému: principy a legislativa Organizace a správa vzdělávacího systému Inspekce a zajišťování kvality Financování, školné, půjčky a stipendia Poradní a pomocné orgány Soukromé školy PREPRIMÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Organizace Kurikulum/hodnocení Učitelé Statistika POVINNÉ VZDĚLÁVÁNÍ A. PRIMÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A.1 Organizace primárních škol A.2 Primární kurikulum A.3 Hodnocení/ certifikace/ poradenství na primární úrovni A.4 Učitelé na primární a sekundární úrovni A.5 Statistika (primární a sekundární) B. SEKUNDÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ B.1 Organizace sekundárních škol B.2 Sekundární kurikulum B.3 Hodnocení/ certifikace/ poradenství na sekundární úrovni B.4 Učitelé B.5 Statistika POSTOBLIGATORNÍ SEKUNDÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ POČÁTEČNÍ ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ A PŘÍPRAVA VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ A PROFESNÍ PŘÍPRAVA PRO DOSPĚLÉ... 58

6 SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ ÚVOD Pro Evropu je charakteristická velká rozmanitost vzdělávacích systémů. Aby tuto pestrost bylo možno plně docenit, aktualizovala Informační síť o vzdělávání v Evropě EURYDICE společně s Evropským centrem odborné přípravy CEDEFOP a s Evropským vzdělávacím fondem (ETF) soubor národních monografií Struktury systémů vzdělávání, profesní přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě (Structures of Education, Vocational Training and Adult Education Systems in Europe). Popis situace v jednotlivých zemích obsahuje nejen základní informace o správě a struktuře jejich systému vzdělávání a počáteční odborné přípravy na všech úrovních (od preprimární po terciární). Zahrnuje také přehled o počátečním a alternačním odborném vzdělávání a o vzdělávání dospělých v rámci celoživotního učení. Uváděné informace jsou uspořádány jednotně, což umožňuje země vzájemně srovnávat a současně zajišťuje, že jsou zdůrazněny charakteristické rysy každého systému. Před popisem každé země předchází schéma vzdělávacího systému. I zde je co možná nejvíce sjednocen způsob znázornění tak, aby bylo možno snadno chápat a srovnávat společné a odlišné rysy jednotlivých systémů. První kapitola stručně představuje danou zemi, základní principy řízení školství, rozdělení pravomocí a další podrobnější informace (o správě, inspekci, financování, o soukromém vzdělávání a o poradních orgánech). Pojednává rovněž o hlavních reformách vzdělávacích systémů. Další kapitoly se postupně věnují předškolnímu, povinnému a postobligatornímu vzdělávání (všeobecnému, odbornému a profesnímu plně uskutečňovanému ve školském systému). Vnitřní uspořádání kapitol se odvíjí od situace v jednotlivých zemích. Tam, kde předškolní výchova není ve skutečnosti oddělena od primárního vzdělávání nebo kde je povinné vzdělávání rozloženo do několika stupňů, nevytváří se žádný umělý předěl. Všechny země nejprve stručně popisují cíle a strukturu dané vzdělávací úrovně, poté uvádějí informaci o učebních plánech a osnovách, o hodnocení a o učitelích a příslušné statistiky. Počáteční alternační odborné přípravě je věnována samostatná kapitola, protože tato příprava bývá často poskytována mimo běžný školský systém, buď jako součást učňovského systému, zvláštní přípravy mládeže nebo odborné přípravy při zaměstnání. Po této kapitole následuje popis vysokého školství, kde jsou základní informace doplněny údaji o přijímacích podmínkách, o poplatcích, o akademickém roce, o studiu, o kvalifikacích a hodnocení. Tato kapitola obsahuje všechny iniciativy realizované jako součást Boloňského procesu. Obecný popis organizace formalizovaných systémů školství a odborné přípravy dospělých (na trhu práce či mimo něj, zaměstnaných nebo nezaměstnaných) zahrnuje politický a legislativní rámec, řídící orgány a jejich odpovědnost, financování i všeobecnou organizaci tohoto typu vzdělávání (typy institucí, přijímací podmínky, cíle vzdělávacích programů, kurikulum a zajišťování kvality). Je rovněž připojen stručný popis poradenských služeb a také otázky spojené s hodnocením a osvědčováním včetně uznávání neformalizovaných způsobů učení. O situaci učitelů pojednává zvláštní oddíl každé vzdělávací úrovně. Připojeny jsou rovněž statistiky o počtech žáků, studentů, učitelů a vzdělávacích institucí a tam, kde jsou dostupné údaje, rovněž počty žáků na učitele, míry účasti na vzdělávání a studijní úspěšnosti a také studijní obory a specializace. Národní oddělení sítě EURYDICE připravila popisy za své země, a to na základě obsahu navrženého podle jednotného rámce. Informace o počáteční odborné přípravě a o vzdělávání dospělých byly připraveny v těsné spolupráci se členy dokumentačně informační sítě CEDEFOP REFER (v případě členských zemí Evropské unie a zemí ESVO/EHP) a národních observatoří Evropského vzdělávacího fondu EFT (v případě dvanácti kandidátských zemí). Děkujeme jim i všem dalším, kdo se do tohoto projektu zapojili, ať z Evropského oddělení EURYDICE v Bruselu, nebo z CEDEFOP v Soluni, nebo z ETF v Turínu za jejich cenný přínos při zpracování tohoto základního informačního zdroje, jenž je velmi důležitý pro lepší porozumění systémům vzdělávání a odborné přípravy v Evropě.

7 SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ Vzhledem k počtu zařazených zemí ( 1 ) a rozsahu existujících informací je popis každého systému vzdělávání a odborné přípravy k dispozici pouze v elektronické podobě na webových stránkách EURYDICE ( Takto je dostupný co největšímu počtu čtenářů a zároveň může být pravidelně aktualizován. Patricia Wastiau-Schlüter Vedoucí EURYDICE European Unit Johan van Rens Ředitel CEDEFOP Peter de Roij Ředitel ETF Červen 2003 ( 1 ) Třicet evropských zemí zapojených ve vzdělávacím programu EU Socrates.

8 SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ Schéma vzdělávacího systému v Anglii, Walesu a v Severním Irsku, 2003/ UK (E/W) Key stage 1 Key stage 2 Key stage 3 Key stage 4 PRIMARY SCHOOLS SECONDARY SCHOOLS FOUNDATION STAGE (E) RECEPTION CLASSES NURSERY SCHOOLS / CLASSES FURTHER / HIGHER EDUCATION INSTITUTIONS FURTHER / HIGHER EDUCATION INSTITUTIONS DAY NURSERIES / NURSERY CENTRES / PRE-SCHOOL GROUPS / PLAYGROUPS FURTHER EDUCATION INSTITUTIONS FURTHER EDUCATION INSTITUTIONS UK (NI) NURSERY SCHOOLS / CLASSES Key stage 1 Key stage 2 PRIMARY SCHOOLS Key stage 3 Key stage 4 POST-PRIMARY SCHOOLS FURTHER / HIGHER EDUCATION INSTITUTIONS DAY NURSERIES / NURSERY CENTRES / PRE-SCHOOL GROUPS / PLAYGROUPS FURTHER / HIGHER EDUCATION INSTITUTIONS FURTHER EDUCATION INSTITUTIONS FURTHER EDUCATION INSTITUTIONS Pramen: Eurydice. 7

9 ZÁKLADNÍ ÚDAJE SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ Ústřední správa Spojené království (UK) se skládá z Velké Británie (Anglie, Walesu a Skotska) a ze Severního Irska. Je to konstituční monarchie a panovník je hlavou státu i hlavou správy. Správu tvoří legislativní složka (parlament), exekutivní složka (kabinet složený přibližně z 20 ministrů, kteří obvykle stojí v čele ministerstev a jsou vybíráni ministerským předsedou) a soudní složka. Parlament tvoří královna, sněmovna lordů a poslanecká sněmovna. Převážnou většinu práce parlamentu vykonává poslanecká sněmovna ve Westminsteru, která má 659 volených členů, v tom 40 za Wales, 72 za Skotsko a 18 za Severní Irsko. V současné době má v poslanecké sněmovně většinu labouristická strana, která zvítězila v posledních dvou všeobecných volbách v roce 1997 a V letech 1979 až 1997 byla však u moci konzervativní strana. V roce 1999 byla pravomoc z parlamentu ve Westminsteru přenesena na národní shromáždění v Severním Irsku a Walesu a na nový skotský parlament. Národní shromáždění Severního Irska bylo v důsledku obtíží v mírovém procesu dočasně zbaveno své funkce o půlnoci 14. října 2002 a odpovědnost za vládu převzal ministr pro Severní Irsko. Parlament ve Westminsteru zůstává nezměněn a nadále se zabývá oblastmi, v nichž pravomoci přeneseny nebyly. Podrobnosti o konstitučním uspořádání za historické země Spojeného království jsou uvedeny v odpovídajících částech této publikace. Legislativa Ústava Spojeného království není obsažena v jednom jediném dokumentu hlavními zdroji ústavního práva jsou zákony, zvykové právo a konvence. Právní systém ve Skotsku, který je zcela odlišný od právního systému v ostatních částech Spojeného království, byl vždy nezávislý. Některá zákonná opatření platí pro celé Spojené království, z charakteru unie však plyne, že ve čtyřech součástech Spojeného království může existovat oddělená legislativa, odlišná ustanovení zvykového práva i odlišné konvence. Právní úprava primárního vzdělávání pro Anglii a Wales je uzákoněna parlamentem Spojeného království ve Westminsteru (Londýn). Pro Skotsko a Severní Irsko je vytvořena samostatná legislativa. Od decentralizace odpovídají za uzákoňování školské legislativy na svém území skotský parlament a až do října 2002 (viz výše) i národní shromáždění Severního Irska. Ačkoliv jsou si jednotlivé vzdělávací systémy zhruba podobné, jsou mezi nimi rozdíly pokud jde o organizaci, správu a řízení i o pedagogickou terminologii, označování vzdělávacích institucí a systém kvalifikací. Pro lepší pochopení jsou následující popisy vzdělávání rozděleny do tří oddílů, které uvádějí základní charakteristiky samostatných systémů v Anglii a Walesu, v Severním Irsku. (Skotsko je předmětem zvláštní publikace.) Místní správa Místní úřady nebo rady se skládají z demokraticky zvolených radních. V Anglii je místní správa buď jednoúrovňová, nebo dvouúrovňová. Jednoúrovňový systém, např. město Londýn, metropolitní obvod nebo samostatný, dále nečleněný úřad, poskytuje v geografické oblasti, kterou zastupuje, všechny veřejné služby včetně vzdělávání. Dvouúrovňový systém funguje tam, kde úřady hrabství poskytují většinu služeb, například vzdělávání nebo sociální služby, a menší obvodní úřady poskytují další služby, například bydlení a odvoz odpadků. Ve Walesu a Skotsku existuje jednoúrovňový systém: všechny místní úřady jsou dále nečleněné. V Severním Irsku rovněž existuje jednoúrovňový systém, volené okresní rady však neodpovídají za vzdělávání. Vzdělávání je na místní úrovni organizováno výbory pro vzdělávání a knihovny (Education and Library Boards), jejichž členy jsou mimo jiné představitelé obvodních rad a církve. Náboženství Ve Spojeném království jsou zastoupena všechna významnější náboženství, protože zde žije mnoho etnických skupin a lidí, kteří přišli ze zahraničí, aby se tu usadili. Státní církví v Anglii je však anglikánská protestantská episkopální církev. Ve Skotsku je to presbyteriánská církev Skotska. Ve Walesu žádná státní církev neexistuje. V Severním Irsku tvoří přes polovinu populace protestanti a o něco méně než polovinu římští katolíci. Jazyky Úředním jazykem v Anglii je na základě zvyku a praxe angličtina, ve Walesu se však používá v oficiálních dokumentech angličtina a velština. Angličtina je úředním jazykem ve Skotsku, spolu s gaelštinou jako národním jazykem, kterým mluví přibližně Skotů. Angličtina je úředním jazykem i v Severním Irsku. 8

10 Území a obyvatelstvo Rozlohu a počet obyvatel Spojeného království ukazuje tabulka: Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel (v tisících) Pololetní odhady 2001 Anglie Severní Irsko Skotsko Wales Pramen: Office for National Statistics (2003). Annual Abstract of Statistics (2003 edition. No 139). London: TSO. 9

11 ANGLIE A WALES 1. PRAVOMOCI A SPRÁVA 1.1 Úvodní informace Tento oddíl zahrnuje pouze vzdělávání v Anglii a Walesu. Severní Irsko má zvláštní oddíl na konci této publikace, Skotsko je obsahem samostatné publikace. Informace o vládě, legislativě, náboženství, jazycích, rozloze a počtu obyvatel najdete v úvodním oddílu o Spojeném království na začátku tohoto dokumentu. 1.2 Základní principy a legislativa Zásadou pro vzdělávání v Anglii a Walesu je, že všem dětem ve věku 5 16 let musí být poskytnuto účinné vzdělávání s plnou školní docházkou odpovídající jejich věku, schopnostem a nadání a všem speciálním vzdělávacím potřebám, které mohou mít, a to buď prostřednictvím normální školní docházky, nebo jiným způsobem. Všechny děti ve věku 5 16 let mají právo na bezplatné vzdělávání. Jakékoliv následné vzdělávání poskytované ve školách nebo v institucích dalšího vzdělávání je pro studenty běžně bezplatné až do 19 let věku (pod podmínkou trvalého pobytu), od dospělých absolvujících kurzy v institucích dalšího vzdělávání však lze školné vyžadovat. Vysokoškolští studenti musí platit školné podle osobního nebo rodinného příjmu. Školská legislativa je obsažena v řadě parlamentních zákonů (Acts of Parliament). Školské zákony (primární legislativa) převážně platí jak pro Anglii, tak pro Wales. Zákony parlamentu mohou dát vládním ministrům nebo jiným úřadům pravomoc usměrňovat správní záležitosti prostřednictvím, delegované neboli sekundární legislativy. Ta má většinou podobu samostatných příkazů a nařízení vydaných v Anglii ministrem (školství) a ve Walesu národním shromážděním. Tyto dokumenty označované jako prováděcí předpisy mohou být zavedeny zvlášť pro Anglii a Wales tam, kde se požadavky liší. Významnější reformy zavedené konzervativní vládou od roku 1979 zahrnují zákon o školské reformě z roku 1988 (Education Reform Act 1988), který poprvé zavedl ve školách národní kurikulum. Tento zákon také poskytl školám velkou míru finančních pravomocí, které, spolu s další legislativou schválenou v průběhu 80. let, rozšířily finanční a manažerské pravomoci řídicích orgánů škol. Zákon o dalším a vysokoškolském vzdělávání z roku 1992 (Further and Higher Education Act 1992) upustil od dělení na univerzity a polytechniky a ustavil nové rady pro financování dalšího i vysokoškolského vzdělávání. Zákon také vyňal instituce dalšího vzdělávání z kontroly místních úřadů a ty se staly samostatnými právnickými osobami. Velká část základního zákona o vzdělávání, protože se vztahuje ke školám, je nyní začleněna do školského zákona z roku 1996 (Education Act 1996), který zrušil a sjednotil dřívější legislativu, aniž by změnil její dopad. Program současné labouristické vlády v oblasti vzdělávání zahrnuje zvyšování vzdělávacích standardů, omezování dopadu sociálního vylučování a otvírání příležitostí pro celoživotní vzdělávání. V poslední době byly v Anglii a Walesu do školské legislativy zavedeny čtyři významné dokumenty. Zákon o školních standardech a školské soustavě z roku 1998 (School Standards and Framework Act 1998) zavedl opatření ke zvýšení standardů školního vzdělávání a vytvořil novou soustavu community schools (obecních škol), foundation schools (nadačních škol) a voluntary schools (škol zakládaných dobrovolnými organizacemi). Zákon o učitelství a vysokém školství z roku 1998 (Teaching and Higher Education Act 1998) vytvořil nové předpisy týkající se vzdělávání učitelů a studentských poplatků, stipendií a půjček. Zákon o vzdělávání a kvalifikacích z roku 2000 (Learning and Skills Act 2000) reformoval organizace odpovědné za spravování sektoru dalšího vzdělávání (viz oddíly 4, 5 a 7). Školský zákon z roku 2002 (Education Act 2002) obsahuje opatření ke zvýšení flexibility škol pokud jde o obsah výuky, personální zajištění a řízení. 10

12 1.3 Organizace a správa vzdělávacího systému Vzdělávací soustava je spravována na národní a místní úrovni. Řídicí orgány na institucionální úrovni mají při správě svých institucí vysokou míru autonomie. Ústřední vláda a národní agentury Vláda pomáhá vytvářet obecnou rámcovou politiku vzdělávání a odborné přípravy a spolupracuje s dalšími ústředními a místními orgány na realizaci této politiky. Financuje také veřejné orgány, které se na vzdělávání a profesní přípravě podílejí. Za chod Ministerstva školství a kvalifikací (Department for Education and Skills DfES), resortu odpovědného za vzdělávání a přípravu v Anglii, nese v Anglii odpovědnost ministr školství a kvalifikací (Secrety of State for Education and Skills). Na ministerstvu pracují stálí státní zaměstnanci vedení stálým státním tajemníkem. Ministerstvo práce a penzí (Department for Work and Pensions - DWP) odpovídá v Anglii za profesní přípravu a programy zaměstnanosti, např. za program New Deal. Ministerstvo školství a profesní přípravy Velšského národního shromáždění (Welsh Assembly Government s Department for Training and Education DfTE) má ve Walesu povinnosti velmi podobné těm, které mají DfES a DWP v Anglii. Existují také nevládní veřejné instituce (nondepartmental public bodies NDPB), ve Walesu označované jako národním shromážděním sponzorované veřejné instituce (Assemblysponsored public bodies ASPB); mohou být zřizovány zákonem, nejsou to však ministerstva ani jejich součásti. Obvykle fungují v rámci obecných politických linií stanovených ministry. Mezi jejich povinnosti mohou patřit funkce výkonné, administrativní, regulační nebo komerční. Zaměstnávají své vlastní pracovníky. Úřad pro kvalifikace a kurikulum (Qualifications and Curriculum Authority QCA) je veřejnoprávní instituce, jejíž členové jsou jmenováni ministrem školství a kvalifikací. Mezi členy musí být osoby se zkušenostmi v poskytování vzdělávání a odborné přípravy a zkušenostmi komerčními, finančními nebo odbornými. QCA by především měla radit ministrovi ve věcech obsahu vzdělávání, hodnocení žáků a veřejně financovaných kvalifikací poskytovaných školami, kolejemi (colleges) a pracovišti v Anglii. Odpovídá za vytváření a ve věcech správy předepsaného systému hodnocení podle národního kurikula (National Curriculum assessment) ve věku 7, 11 a 14 let. Poskytuje poradenství a pomocné materiály pro učitele a některé výukové materiály (i když konečný výběr vyučovacích metod a materiálů spočívá na škole). QCA je řídicím orgánem pro veřejné zkoušky a veřejně financované kvalifikace. Stanovuje nebo schvaluje národní standardy pro jednotlivé ročníky, akredituje kvalifikace a definuje a udržuje standardy zajišťování kvality očekávané od hodnotících orgánů (awarding bodies), které udělují všeobecné a odborné kvalifikace. Hodnotící orgány odpovídají za vytváření učebních osnov, za uznávání škol a dalších institucí jako zkušebních středisek, za standardizaci známkování a za zajišťování kvality. Jsou to nezávislé neziskové společnosti, financované převážně z poplatků za zkoušky a jejich členové jsou získáváni ze školství i z praxe. Úřad pro kvalifikace, kurikulum a hodnocení ve Walesu (Awdurdod Cymwysterau, Cwricwlwm ac Asesu Cymru ACCAC) úzce spolupracuje s QCA v Anglii a ve Walesu vykonává funkce podobné těm, které provádí QCA v Anglii. Rada pro vzdělávání a kvalifikace (Learning and Skills Council LSC) a Národní rada pro vzdělávání a odbornou přípravu ve Walesu (National Council for Education and Training for Wales, obecně známá jako National Council ELWa) jsou veřejnými orgány. Jejich členové jsou v Anglii jmenováni ministrem a ve Walesu Velšským národním shromážděním a zahrnují osoby se zkušenostmi v poskytování vzdělávání a zkušenostmi komerčními, finančních nebo odbornými. Odpovídají za plánování a financování veškerého vzdělávání a odborné přípravy po 16 letech věku, včetně vzdělávání poskytovaného školami, avšak s výjimkou vzdělávání vysokoškolského. Rady pro financování vysokoškolského vzdělávání pro Anglii a Wales (Higher Education Funding Councils for England and Wales) jsou veřejnými orgány, jejichž členové jsou v Anglii jmenováni ministrem a ve Walesu národním shromážděním, a zahrnují osoby se zkušenostmi v poskytování vysokoškolského vzdělávání a komerčními, finančními nebo odbornými znalostmi. Rady pro financování rozdělují veřejné prostředky na vzdělávání a výzkum univerzitám a dalším institucím, které poskytují vysokoškolské vzdělávání. Rada pro vysokoškolské vzdělávání ve Walesu (Higher Education Council for Wales) je nyní běžně označována jako Higher Education Council ELWa. Financování výzkumu je zajišťováno také šesti radami pro výzkum (Research Councils), veřejnými orgány ustavenými královským majestátem (Royal Charter), v rámci Ministerstva obchodu a průmyslu (Department of Trade and Industry) a Výborem pro výzkum v umění a humanitních vědách (Arts and Humanities Research Board AHRB), který bude do roku 2005 povýšen na řádnou radu pro výzkum). Agentura pro vzdělávání učitelů (Teacher Training Agency TTA) je veřejný orgán, jehož 11

13 členové jsou v Anglii jmenováni ministrem z osob, které mají zkušenosti s vyučováním a s poskytováním vzdělávání. Odpovídá za to, že bude dostatečný počet zařízení pro přípravu učitelů na výuku v dotovaných školách a za financování přípravného vzdělávání učitelů v Anglii. Odpovídá také za akreditaci institucí, které splňují kritéria a standardy specifikované ministrem pro poskytovatele programů přípravného vzdělávání učitelů, za zajišťování účinné realizace národního kurikula pro vzdělávání učitelů a za stanovování standardů a vytváření strategie trvalého odborného rozvoje učitelů. Rada pro vysokoškolské vzdělávání ELWa odpovídá za vykonávání těchto povinností ve Walesu. Místní správa Za poskytování a organizaci služeb školního vzdělávání v Anglii a Walesu převážně odpovídají demokraticky zvolené místní rady, které vykonávají i povinnosti místních školských úřadů (local education authorities LEAs). Zákon o místní správě z roku 2000 (Local Government Act 2000) vyžadoval, aby každá místní rada v Anglii a Walesu předložila plány modernizace v Anglii tehdejšímu ministrovi pro životní prostředí, dopravu a regiony (za místní správu nyní odpovídá úřad náměstka předsedy vlády) a ve Walesu Velšskému národnímu shromáždění. Tato restrukturace měla učinit místní rady efektivnějšími, otevřenějšími a zodpovědnějšími. Restrukturací místní správy byly tradiční struktury výborů místních úřadů nahrazeny manažerskými strukturami s vládním stylem řízení a s oddělenými rozhodovacími a kontrolními strukturami. Na rozhodování místních úřadů se nyní podílejí: hlavní výkonný pracovník místního úřadu starosta nebo vedoucí a kabinet, kontrolní výbory nebo komise a celá rada. Výbory pro vzdělávání musejí zahrnovat zástupce rodičů a církevních úřadů. Místní úřady mají zákonnou povinnost jmenovat Chief Education Officer (hlavního referenta pro vzdělávání) a ve většině úřadů je správa vzdělávacích služeb delegována na tohoto úředníka někdy označovaného jako ředitel vzdělávání (Director of Education), kterému pomáhají odborní a administrativní pracovníci. Hlavní povinnosti LEA jsou: - zajišťovat dostatečný počet školních míst pro žáky ve věku povinné školní docházky a dostatečný počet předškolních zařízení v dané oblasti; - poskytovat finance dotovaným školám v souladu s místně dohodnutým systémem; - monitorovat a zlepšovat standardy vzdělávání; - působit jako přijímací orgán pro některé typy škol; - vyhodnocovat a zajišťovat speciální vzdělávací potřeby žáků, poskytovat služby pedagogické psychologie a sociální služby ve vzdělávání a zajišťovat řádnou školní docházku; - stanovovat začátek a konec školního roku a prázdnin pro některé typy škol; - zaměstnávat pracovníky v některých kategoriích škol (ne však jmenovat, odvolávat nebo řídit pracovníky za to odpovídá zřizovatel školy); - zajišťovat školní stravování (pokud tato funkce nebyla delegována na školy); - zajišťovat bezplatnou dopravu pro žáky, kteří bydlí od nejbližší vhodné školy dále, než mohou dojít pěšky. Zákon o školních standardech a školské soustavě z roku 1998 ustanovil nový, ale jen dočasný (maximální doba trvání pět let) typ organizačního uspořádání na místní úrovni v Anglii. Akční zóny vzdělávání (Education Action Zones EAZ) se skládají z místních seskupení tvořených až 20 školami, které obvykle zahrnují dvě nebo tři sekundární školy (secondary schools) a primární školy (primary schools), jež jim dodávají žáky. Zóny jsou zakládány v oblastech, které se potýkají s nepříznivými okolnostmi, jež se projevují sociálním znevýhodněním a špatnými školními výsledky žáků. Hlavním cílem akční zóny vzdělávání má být zlepšení standardů v zúčastněných školách. Každá zóna je řízena akčním fórem (Action Forum), veřejným orgánem se statusem právnické osoby. V roce 2001 vláda oznámila svůj záměr spojit EAZ na konci jejich zákonné doby působení s iniciativou Vynikající kvalita ve městech (Excellence in Cities EiC). Tato iniciativa byla v Anglii zahájena v březnu 1999 se zaměřením na deprivaci v šesti městských oblastech, nyní však zahrnuje 58 oblastí místních úřadů ve všech větších městech. Do roku 2005 budou původní EAZ v rámci programu Excellence in Cities transformovány buď do Seskupení vynikající kvality ( Excellence Clusters ), nebo do Akčních zón EiC ( EiC Action Zones ). Vzdělávací instituce Preprimární vzdělávání je poskytováno veřejně financovanými nursery schools (mateřskými školami) a reception classes of primary schools (přijímacími třídami základních škol) i různými soukromými preprimárními zařízeními provozovanými na bázi dobrovolných příspěvků, která dostávají státní dotace: nurseries a day-care centres, pre-school groups a playgroups (předškolní skupiny a herní skupiny) a nursery schools (mateřské školy). Manažerské struktury v soukromých a dobrovolných zařízeních se liší, všechny však musí být v souladu s vládními nařízeními a se standardy zavedenými příslušnou legislativou. 12

14 Dotované (veřejně financované) školy mohou mít různé právní formy: community schools (obecní školy); foundation schools (nadační školy); voluntary aided schools (dobrovolné dotované školy) a voluntary controlled schools (dobrovolné řízené školy). Tyto školy mohou mít různé zřizovatele, všechny však musí mít řídicí orgán, který stanovuje cíle a celkové vedení školy, i když za každodenní řízení školy odpovídá ředitel. Složení řídicího orgánu se liší podle kategorie a velikosti školy, obvykle však zahrnuje ředitele, zástupce rodičů, učitelů, nepedagogických pracovníků, místního školského úřadu (LEA) a instituce, která školu založila (pokud existuje). Podle školského zákona z roku 2002 budou do roku 2006 zavedeny nové, flexibilnější modely řídicích orgánů škol. Řídicí orgán má velký rozsah pravomocí a povinností včetně odpovědnosti za rozpočet, zaměstnance (určování jejich počtu a složení, výběr pracovníků včetně ředitele, a povyšování a trestání pracovníků kromě ředitele), vylučování žáků a v závislosti na typu školy i přijímání žáků. Řídicí orgán rozhoduje o celkovém zaměření školy a jejího kurikula podléhajícího požadavkům národního kurikula. Jeho povinností je dohlížet na vedení školy s cílem podporovat vysoké standardy výsledků vzdělávání. Ředitel a pracovníci školy podávají řídicímu orgánu zprávy o celkovém působení školy a řídicí orgán by zase měl zajistit transparentnost vůči rodičům a širšímu místnímu společenství. Ze zákona vyplývá povinnost připravovat výroční zprávy a konat každoročně rodičovské schůze. Učitelé sami odpovídají do značné míry za rozhodování o vyučovacích metodách a o tom, jaké použijí učebnice. Instituce dalšího vzdělávání Further education (FE) institutions zahrnují further education colleges (koleje dalšího vzdělávání) poskytující všeobecné a odborné vzdělávání a přípravu prostřednictvím různých způsobů docházky převážně studentům ve věku po povinné školní docházce, včetně dospělých; sixth-form colleges (koleje sixth-form) poskytující hlavně výuku s plnou školní docházkou pro 16 19leté žáky a tertiary colleges (terciární koleje) spojující funkce kolejí dalšího vzdělávání a kolejí sixth-form. Instituce dalšího vzdělávání byly vyňaty z kontroly místních úřadů a získaly autonomii k tomu, aby spravovaly své vlastní záležitosti v rámci zákona o dalším a vysokoškolském vzdělávání z roku Korporace (zřizovatel) je zodpovědná za vedení koleje a za řádné využití veřejných fondů jí svěřených. Má plnou odpovědnost za vnitřní organizaci včetně zaměstnávání a za všechny aspekty vzdělávání. Korporace se skládají z členů včetně ředitele a člena místní Rady pro vzdělávání a kvalifikace (Learning and Skills Council LSC). Další členové jsou získáváni z řad místních podnikatelů, jsou jimi ale i členové volení zaměstnanci školy a studenty a v některých případech i rodiči. Místní školské úřady zajišťují také vzdělávání dospělých a členů obce. Způsob, jakým jsou tyto služby organizovány, se v jednotlivých LEA liší. Mohou například existovat samostatné instituce nebo střediska vzdělávání dospělých (adult education institutions nebo centres), integrovaná služba komunitního vzdělávání (community education service) nabízená prostřednictvím škol, nebo výuku mohou poskytovat zaměstnanci LEA, a to v knihovnách, v obecních střediscích, školách či jiných místních zařízeních. Samostatné instituce nebo střediska vzdělávání dospělých mohou mít svůj vlastní řídicí orgán, správu a zaměstnance a mohou dostávat rozpočet prostřednictvím LEA. Tyto služby v Anglii financuje Rada pro vzdělávání a kvalifikace a ve Walesu Národní rada - ELWa. Všechny instituce vysokoškolského vzdělávání jsou právně samostatné. Jejich řídicí orgány mají plnou odpovědnost za vzdělávací opatření (včetně vyučovacích metod a metod hodnocení) a za vnitřní organizaci. Všechny univerzity a některé další instituce vysokoškolského vzdělávání mají pravomoc udělovat své vlastní akademické tituly a kvalifikace. 1.4 Inspekce a zajišťování kvality K zajišťování kvality ve vzdělávání přispívají národní inspektoráty, místní úřady pro vzdělávání a řídicí orgány vzdělávacích institucí. Státem dotovaná výchova v mateřských školách Opatření pro inspekci výchovy v mateřských školách se liší v závislosti na jejich statusu a financování: v dotovaných mateřských školách a v předškolních třídách primárních škol je inspekce prováděna stejným způsobem jako v primárních a sekundárních školách (viz níže), zatímco v zařízeních soukromého, voluntary (dobrovolného) a independent (nezávislého) sektoru, která jsou financována státem, funguje samostatný inspekční systém. Za registraci, usměrňování a inspekci poskytovatelů péče o děti se v Anglii podle zákona o standardech péče z roku 2000 (Care Standards Act 2000) stal odpovědným Úřad pro standardy ve vzdělávání (Office for Standards in Education Ofsted). V důsledku toho se od září 2002 zavádí nový systém inspekce společné jak pro péči o děti, tak pro jejich vzdělávání ve státem dotovaných soukromých a voluntary (dobrovolnými organizacemi založených) předškolních zařízeních. Přestože v pečovatelských zařízeních bude inspekce prováděna každoročně, společné inspekce, které pokrývají též zařízení poskytující vedle 13

15 péče i vzdělávání, se budou konat každé čtyři roky. Ministerstvo školství a kvalifikací (Department for Education and Skills DfES) zavádí nové národní standardy pro denní péči a pro opatrování dětí v domácnostech, inspekce výchovy v mateřských školách se však nadále zaměřuje na efektivnost zařízení vzhledem k pokroku dětí při plnění raných učebních cílů ( early learning goals ) v předškolní výchově (viz 2.2). Ve Walesu odpovídá za inspekci veřejně financované předškolní výchovy v dobrovolných a soukromých zařízeních Estyn Úřad inspektorátu jejího veličenstva pro vzdělávání a profesní přípravu (Office of Her Majesty's Inspectorate for Education and Training in Wales) a provádějí ji na základě smlouvy nezávislí registrovaní inspektoři mateřských škol (Registered Nursery Inspectors RGNI). Inspektoři hodnotí kvalitu poskytované výchovy vzhledem k žádoucím výsledkům učení ( desirable learning outcomes ) pro předškolní výchovu (viz 2.2). Mateřské, primární a sekundární školy Řídicí orgán školy (school governing body) má obecnou odpovědnost za dohled nad tím, že škola je provozována efektivně, a měl by hrát důležitou roli při monitorování a evaluaci činnosti školy. Místní školské úřady (Local Education Authorities LEA) odpovídají za zajišťování kvality ve školách a mohou nabízet inspekční a poradenské služby. Mají ve své oblasti podporovat vysoké standardy vzdělávání žáků školního věku. Ve špatně fungujících školách musí udělat prvního krok k nápravě a mají také pravomoc zasahovat, například za určitých okolností odebrat rozpočet škole postoupený a jmenovat další členy správní rady. Celková odpovědnost za celostátní systém školních inspekcí spočívá v Anglii na vrchním školním inspektorovi jejího veličenstva (Her Majesty s Chief Inspector of Schools HMCI) a ve Walesu na vrchním inspektorovi jejího veličenstva pro vzdělávání a odbornou přípravu (Her Majesty s Chief Inspector for Education and Training). Úřadovna vrchního inspektorátu jejího veličenstva (Her Majesty s Chief Inspectorate) v Anglii je známa jako Úřad pro standardy ve vzdělávání (Ofsted), úřad ve Walesu jako Estyn, Inspektorát jejího veličenstva pro vzdělávání a profesní přípravu (Her Majesty s Inspectorate for Education and Training in Wales). Posláním Ofsted a Estyn je zlepšovat standardy výsledků vzdělávání (a profesní přípravy ve Walesu) a jeho kvalitu prostřednictvím systému pravidelné školní inspekce, podáváním zpráv veřejnosti a nezávislých kvalifikovaných doporučení. Ofsted a Estyn organizují inspekce a na základě konkurzů přidělují školy inspekčním týmům (nezávislým smluvním stranám). Inspekční týmy jsou sestavovány a vedeny registrovanými inspektory, které schválil Ofsted nebo Estyn. Tým musí být složen z inspektorů schopných provádět inspekci: vyučovacích předmětů národního kurikula; kurikula pro žáky mladší pěti let a pro studenty starší 16 let; odborných kurzů; náboženského vzdělávání; problematiky rovných příležitostí a vzdělávání žáků, pro něž je angličtina druhým jazykem. Členem všech týmů musí být i laický člen (někdo bez osobních zkušeností s řízením nebo poskytováním vzdělávání v jakékoliv škole). Inspekční týmy pracují podle publikovaných národních rámců. Po každé inspekci je zveřejněna zpráva, která vyjadřuje mínění inspekčního týmu o standardech, o kvalitě poskytovaného vzdělávání (včetně kvality vyučování, kurikula a hodnocení), o kvalitě vedení a správy a o duševním, morálním, sociálním a kulturním rozvoji žáků. Stálí pracovníci inspekce, inspektoři jejího veličenstva (Her Majesty s Inspectors HMI), kteří jsou státními zaměstnanci, odpovídají za poskytování poradenství nezbytného k usměrňování a monitorování školního inspekčního systému. HMI také navštěvují školy i proto, aby podávali zprávy o dobré praxi ve vyučování a v řízení školy a o různých tématech, například o veřejných zkouškách a mezinárodních srovnáváních. Provádějí analýzy tak, aby zjistili trendy, účinky vzdělávací politiky a dále sledovali problémy a záležitosti, na které výsledky inspekce upozornily. Instituce dalšího vzdělávání a poskytovatelé odborné přípravy Na základě zákona o vzdělávání a kvalifikacích z roku 2000 (Learning and Skills Act 2000) přijal Úřad pro standardy ve vzdělávání (Ofsted) od dubna 2001 odpovědnost za hodnocení opatření dalšího vzdělávání mládeže ve věku 16 19let v Anglii. Nový nezávislý inspekční orgán Inspektorát vzdělávání dospělých (Adult Learning Inspectorate ALI) převzal odpovědnost za inspekci kvality pro další vzdělávání pro 19leté a starší a za odbornou přípravu na pracovišti pro všechny věkové kategorie ve všech typech veřejně financovaných institucí. Zákon poskytuje jednotný společný rámec pro inspekci, kterou koncipuje a schvaluje Ofsted a ALI, a umožňuje společné inspekce tam, kde poskytované vzdělávání spadá do okruhu působnosti obou orgánů. Zákon upravuje inspekce vzdělávací činnosti v celé geografické oblasti. ALI a Ofsted podávají zprávy: - o kvalitě vzdělávání a odborné přípravy v rámci své působnosti; - o standardech dosahovaných studenty; - o tom, zda jsou finanční zdroje pro vzdělávání a profesní přípravu efektivně využívány. 14

16 Vysokoškolské instituce Ve vysokoškolských institucích existují oddělené systémy pro evaluaci kvality vzdělávání a pro evaluaci kvality výzkumu. Evaluace přípravného vzdělávání učitelů podléhá odlišným požadavkům než evaluace jiných forem vysokoškolského vzdělávání. Agentura pro zajišťování kvality vysokoškolského vzdělávání (Quality Assurance Agency for Higher Education QAA) je nezávislý orgán založený v roce 1997 s cílem poskytovat službu jednotného zajišťování kvality pro vysokoškolské instituce Spojeného království. Vysokoškolské instituce jsou odpovědné za poskytování vzdělávání dobré kvality a za dosahování příslušných standardů. QAA poskytuje záruku, že standardy a kvalita v rámci vysokoškolského vzdělávání jsou splněny tím, že je přezkoumává a že stanovuje referenční body, které definují standardy jasně a explicitně. V současné době je v Anglii a v Severním Irsku zaváděn nový systém posuzování standardů a kvality. Ten se vyznačuje cyklem kontrolních návštěv prováděných v dané instituci členy auditorského týmu QAA; během cyklu instituce informují o kvalitě a dosažitelných standardech a provádějí interní monitorování, kterých se zúčastňují externí kontroloři. Při návštěvách dohlíží na efektivitu opatření pro zajišťování kvality na institucionální úrovni. Na kontrolním procesu se podílejí studenti. Kontrolní zprávy jsou zveřejňovány. Záležitosti vyžadující pozornost jsou vyznačeny v akčních plánech a podrobněji monitorovány. První úplný program auditu institucí poběží až do roku 2005, a proto se předpokládá, že normou se stane šestiletý cyklus. Ve Walesu se vytváří nový rámec zajišťování kvality a standardů připravený k zavedení ve školním roce 2003/4. Kvalita výzkumu je hodnocena orgány financujícími vysokoškolské vzdělávání, a to každé tři roky až pět let prostřednictvím hodnocení výzkumu (Research Assessment Exercise). Výzkum je hodnocen odborníky z jiných srovnatelných institucí (peer review) a předložené posudky o kvalitě výzkumu jsou používány k výpočtu prostředků přidělovaných na výzkum. Inspekci přípravného vzdělávání učitelů provádí v Anglii Úřad pro standardy ve vzdělávání Ofsted a ve Walesu Estyn. Inspekce se zaměřují na tři oblasti: - kvalita vyučování prováděného studenty v porovnání s národními standardy pro udělení statusu kvalifikovaného učitele (Qualified Teacher Status QTS); - kvalita profesní přípravy a hodnocení studentů; - výběr a kvalita přijímaných studentů. Jednotlivé aspekty každé ze tří oblastí jsou odstupňovány na čtyřbodové škále. 1.5 Financování, školné, půjčky a stipendia Finanční prostředky různým veřejnoprávním a soukromoprávním agenturám (Department for Education and Skills DfES) včetně Rady pro vzdělávání a kvalifikace (Learning and Skills Council LSC) a Rady pro financování vysokoškolského vzdělávání pro Anglii (Higher Education Funding Council for England HEFCE) poskytuje v Anglii Ministerstvo školství a kvalifikací. DfES uděluje příspěvky i místním úřadům, aby byly zajištěny konkrétní vládní priority. Školy dostávají většinu finančních prostředků od místní správy. Finanční prostředky pocházejí z centrálních zdrojů a z prostředků místních správ určených pro místní vzdělávání. Nový systém financování místních školských úřadů (LEA) vstoupil v platnost v dubnu Místním úřadům je k pokrytí výdajů za veškeré služby přidělena příjmová dotace (Revenue Support Grant RSG) na základě určitého vzorce označeného jako normativ sdílených výdajů (Formula Spending Share FSS), jehož součástí je předpoklad navýšení financování místních úřadů z obecní daně (Council Tax místní daně z nemovitostí.) Součástí FSS je normativ sdílených výdajů na vzdělávání (Education Formula Spending Share EFSS). EFSS je rozdělen do bloků financování určeného pro školy a pro stanovené funkce místního školského úřadu. Rozdělení slouží k tomu, aby bylo jasné, jaké prostředky jsou podle ústřední vlády určeny pro potřeby škol. Kromě toho mohou místní úřady věnovat na vzdělávání další příjmové zdroje. Ústřední správa stanovuje každoročně objem finančních prostředků, které si místní úřad může vypůjčit na financování investičních výdajů (definovaných jako výdaje, které vytvářejí nebo uchovávají nějaký majetek s dlouhou životností, např. budovy, stroje nebo velké položky vybavení) a na všechny své služby. Každý místní úřad dostává Roční investiční směrnice (Annual Capital Guideline), které představují vládní odhad potřeb investičních výdajů daného místního úřadu. Dalšími potenciálními zdroji investic jsou prostředky nabízené v rámci projektu Nová politika pro školy (New Deal for Schools scheme) a prostředky soukromých finančních iniciativ. Pokud jde o příjmové zdroje, je věcí každého místního úřadu určit, jak disponibilní finanční prostředky rozdělí mezi jednotlivé služby včetně vzdělávání, s přihlédnutím ke svým zákonným povinnostem a k místním potřebám a prioritám. 15

17 Ve Walesu veškeré státní finanční prostředky na vzdělávání přiděluje předsednictvo Velšského národního shromáždění (Welsh Assembly Government WAG). WAG rozhoduje o tom, jaké částky budou vydány na různé oblasti činností včetně vzdělávání a přiděluje prostředky místním úřadům, Národní radě pro vzdělávání a odbornou přípravu ve Walesu (National Council for Education and Training for Wales) označované jako Národní rada ELWa (National Council ELWa) a Radě pro financování vysokoškolského vzdělávání ve Walesu (Higher Education Funding Council for Wales) též známé jako Rada pro vysokoškolské vzdělávání (Higher Education Counci ELWa). Státem podporovaná předškolní výchova V Anglii a Walesu jsou finanční prostředky pro předškolní výchovu poskytovány prostřednictvím příjmové dotace (Revenue Support Grant RSG), kterou dostávají místní úřady od ústřední vlády (viz výše). LEA přidělují finanční prostředky poskytovatelům předškolní výchovy na základě počtu žáků. Primární a sekundární školy Veřejně financované školy v Anglii a Walesu dostávají finanční prostředky od místních školských úřadů (LEA). Všechny veřejně financované školy mají plně hrazeny běžné náklady a většina z nich též investiční výdaje. Naopak u voluntary aided schools je 10 % investičních výdajů hrazeno zřizovatelem. Od zavedení místní správy škol (local management of schools LMS) v rámci zákona o školské reformě z roku 1988 (Education Reform Act 1988) došlo ve velké míře k přenášení finančních pravomocí na školy a revidovaná opatření zavedená v dubnu 1999 míru přenášení pravomocí v Anglii dále zvýšila. Finanční normativy, které stanovují LEA po konzultacích se školami a s místními zainteresovanými osobami, musí umožnit sestavení školního rozpočtu založeného hlavně na počtu a věku žáků. Normativy berou v úvahu i místní potřeby, např. počty žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami, zvláštní náklady, které mají malé školy, a dodatečné potřeby škol v sociálně znevýhodněných oblastech. Vzdělávání v dotovaných mateřských, primárních a sekundárních školách, zahrnujících výuku, knihy a psací potřeby, je pro rodiče bezplatné. Školy však mohou rodiče vyzvat k dobrovolným příspěvkům na některé činnosti. Řídicí orgán školy a ředitel plně odpovídají za roční výdaje z rozpočtu školy, který pokrývá veškeré náklady na zaměstnance (včetně opatřování dalších učitelů), na běžné vybavení, na učebnice a učební pomůcky a náklady na provoz, opravy a údržbu budov. Určitý malý podíl přímých dotací z Ministerstva školství a kvalifikací (Department for Education and Skills DfES) nebo z Velšského národního shromáždění dostávají i místní úřady a vzdělávací instituce. Například finanční prostředky z Fondu pro standardy (Standards Fund Anglie) a z Grantů pro podporu vzdělávání a odbornou přípravu (Grants for Education Support and Training Wales) jsou přidělovány pro určité účely v souladu se stávajícími prioritami. Další prostředky mohou školy získávat z dobrovolných příspěvků a z pronajímání školních prostor místním orgánům. Návrhy na kapitálové výdaje jsou běžně konzultovány s řídicími orgány, konečnou odpovědnost však mají LEA, jejichž povinností je zajistit, aby v dané oblasti byl dostatek škol, a proto odpovídají za zřizování, rušení, rozšiřování nebo změnu umístění škol. V rámci Nové politiky pro školy (New Deal for Schools) lze v Anglii získat finanční přispění na investiční náklady školních budov, a to prostřednictvím normativu kapitálových výdajů (Devolved Formula Capital funding). Příspěvky jsou přidělovány všem dotovaným školám, přičemž jsou určeny především k financování malých investičních projektů nebo mohou být kumulovány po dobu až tří let k financování projektů větších. Další vzdělávání a profesní příprava Podle zákona o učení a kvalifikacích z roku 2000 (Learning and Skills Act 2000) se Rada pro učení a kvalifikace (Learning and Skills Council LSC) v Anglii a Národní rada pro vzdělávání a odbornou přípravu (National Council for Education and Training) ve Walesu, známá jako Národní rada ELWa (National Council ELWa) staly od dubna 2001 odpovědné za finanční zabezpečení vzdělávání a odborné přípravy s plnou i částečnou školní docházkou (kromě vysokoškolského vzdělávání) pro studenty, kteří překročili věk povinné školní docházky (16 let). LSC a Národní rada mohou financovat formální i neformální učení v institucích dalšího vzdělávání, ve střediscích vzdělávání dospělých, v sixth forms školách, u soukromých poskytovatelů odborné přípravy a v dobrovolných organizacích. Do působnosti obou rad spadá i financování odborné přípravy na pracovišti v zařízeních zaměstnavatelů. Finanční prostředky jsou institucím v Anglii a Walesu poskytovány na základě rozdílných normativů, které berou v úvahu různé prvky nákladů, jako jsou počty studentů, druhy nabízených kurzů i faktory, které se týkají umístění instituce, míry sociálního znevýhodnění a výsledků studentů, tj. dosažené kvalifikace. Řídicí orgán instituce dalšího vzdělávání odpovídá za zajištění toho, že všechny výdaje, které instituce má, tedy personální náklady, náklady na didaktické prostředky a běžné náklady na provoz, opravy a údržbu budov, 16

18 publicitu a marketing atd., mohou být uhrazeny z jejích zdrojů. Instituce si mohou dodatečné příjmy zajistit různými prostředky: poskytováním kurzů, konzultacemi a výzkumnými pracemi pro zaměstnavatele nebo pro jiné organizace, požadavkem, aby zahraniční studenti hradili plné náklady svého studia, prodejem zboží nebo služeb souvisejících se zaměřením instituce nebo pronajímáním prostor místním zájemcům. Existuje několik vládou podporovaných projektů odborné přípravy, které jsou z velké části financovány místními pobočkami LSC a Národní rady ELWa. Jiná profesní příprava může být financována jednotlivci nebo zaměstnavateli, nebo kombinací obou. Ve veřejně financovaných institucích dalšího vzdělávání jsou 16 18letí žáci ze Spojeného království a z Evropské unie/evropského hospodářského prostoru s řádným pobytem ve Spojeném království po dobu aspoň tří předchozích let, osvobozeni od placení školného. Mohou však mít určité výdaje, například poplatky za registraci a zkoušky, výdaje za knihy a vybavení nebo za dopravu ze školy a do školy. Studenti starší 19 let mohou platit školné a v Anglii se předpokládá, že přibližně 25 % celkových nominálních nákladů studia bude hrazeno školným. Za určitých okolností se školné od studentů nevyžaduje, například od nezaměstnaných, kteří dostávají státní podporu (podporu v nezaměstnanosti) a od těch, kdo absolvují kurzy základních dovedností. Za stanovených podmínek mají studenti k dispozici řadu finančních podpor. Za studenty s plnou školní docházkou nebo odbornou přípravou v rámci programu nové politiky (New Deal Programme), je školné placeno. Vysokoškolské instituce Vysokoškolské instituce jsou financovány zejména z centrálního rozpočtu prostřednictvím Rad pro financování vysokoškolského vzdělávání v Anglii (Higher Education Funding Councils for England HEFCE) a Rady pro financování vysokoškolského vzdělávání ve Walesu (Higher Education Funding Council for Wales) označované jako Higher Education Council ELWa). Finanční rady odpovídají za stanovení metod, jimiž jsou finanční prostředky přidělovány jednotlivým institucím v rámci četných vládních nařízení. Přidělování finančních prostředků na výuku závisí převážně na počtu studentů a na předmětech, které instituce vyučuje. Naopak téměř všechny finanční prostředky určené pro výzkum jsou závislé na jeho kvalitě a objemu. K dalším zdrojům financování patří granty na výzkum a smlouvy přidělované radami pro výzkum (viz 1.3); školné placené zahraničními studenty a (od roku 1998) příspěvky na školné placené domácími studenty; charitativní příspěvky; komise pro výzkum z komerčních nebo průmyslových firem; dotace; ubytovací, stravovací a konferenční služby. V lednu 2003 vydala vláda Bílou knihu vysvětlující její plány na reformu vysokoškolského vzdělávání a na investice do něj. Dokument obsahuje návrhy na změny v systému studentského financování. V roce 2003/04 vláda zavede legislativu podporující návrhy obsažené ve strategickém dokumentu. Všechny univerzity a další instituce vysokoškolského vzdělávání jsou autonomními institucemi a jejich řídicí orgány jsou tudíž odpovědné za veškeré výdaje a za finanční řízení. Všechny vysokoškolské instituce účtují poplatky. Od roku 1998/99 se od nových studentů ze Spojeného království a Evropské unie/evropského hospodářského prostoru vyžaduje, aby platili příspěvek na úhradu školného stanovený podle výše jejich příjmů. Mnozí studenti však mají nárok na podporu při úhradě nákladů na školné; výše podpory závisí na jejich vlastním příjmu, na příjmu jejich rodičů nebo manžela či manželky. Od roku 1999/2000 byla stipendia na úhradu životních nákladů, která byla dostupná mnoha studentům, nahrazena půjčkami, z nichž část je upravena podle výše příjmu. Vládní politika směřuje k tomu, aby půjčky byly pro studenty výhodné, předpokladem pak je, aby dlužníci splatili v reálných termínech zhruba stejnou částku, jakou si půjčili. Tempo splácení závisí na výši příjmu vypůjčovatele po absolvování vysoké školy. Velšské národní shromáždění nedávno znovu zavedlo stipendia pro studenty ve Walesu. Stipendia Národního shromáždění (Assembly Learning Grants) byla pro studenty pocházející z rodin s nízkými příjmy zavedena od září roku Finanční podpora pro schválené postgraduální studium a pro výzkum může být udělována formou odměn či stipendií. Odměny poskytují rady pro výzkum (Research Councils), Výbor pro výzkum ve svobodných uměních a humanitních vědách (Arts and Humanities Research Board) nebo v některých případech ministerstvo školství a kvalifikací (Department for Education and Skills DfES). Studenti navštěvující postgraduální studium vedoucí k udělení statusu kvalifikovaného učitele (Qualified Teacher Status) mají stejné právo na finanční podporu jako vysokoškolští studenti. Existují i další stimuly. 1.6 Poradní a pomocné orgány Existuje několik veřejných nevládních orgánů (non-departmental public bodies NDPB), ve 17

19 Walesu veřejných orgánů sponzorovaných národním shromážděním (Assembly- sponsored public bodies ASPB), které nejen radí ministrovi školství a předsednictvu Velšského národního shromáždění, ale na něž je též přenesena odpovědnost za některé aspekty vzdělávacích služeb. Patří mezi ně QCA, ACCAC, TTA, LSC a ELWa a dále rady pro financování vysokoškolského vzdělávání (viz 1.3) a Britská agentura pro vzdělávací komunikace a technologie (British Educational Communications and Technology Agency BECTA), která pomáhá vládě při zavádění informačních a komunikačních technologií do školství. Zvláštní výbor pro školství a kvalifikace Poslanecké sněmovny (House of Commons Education and Skills Select Committee) provádí šetření, která se týkají výdajů, administrativy a politiky Ministerstva školství a kvalifikací. Na závěr každého šetření jsou publikovány zprávy, které obvykle obsahují doporučení pro vládu a jiné orgány. Mezi posledními tématy byly standardy zkoušek A-level a podpora studentů po 16. roce věku. Vláda také může ustavit poradní orgány nebo výbory (advisory councils nebo committees), které by prováděly výzkum nebo sbíraly informace. Členy jsou obvykle zástupci příslušných zájmů a profesí. Čas od času ustaví vyšetřovací výbor ad hoc, aby zkoumal specifické aspekty vzdělávacích služeb. Například v květnu 1996 tehdejší ministři školství a zaměstnanosti pro Wales, Skotsko a Severní Irsko ustavili Národní výbor pro průzkum vysokoškolského vzdělávání (National Committee of Inquiry into Higher Education) s úkolem doporučit, jak by se měly dále vyvíjet záměry, podoba, struktura, rozsah a financování vysokoškolského vzdělávání, včetně podpory studentů, aby byly uspokojeny potřeby Spojeného království v příštích 20 letech. Členové výboru byli vybráni z oblasti vzdělávání, průmyslu a obchodu, z Národního svazu studentů (National Union of Students NUS) a z různých profesí. Příkladem novějších poradních skupin a výborů jsou Poradní skupina pro výchovu k občanství a výuku demokracie ve školách (Advisory Group on Education for Citizenship and the Teaching of Democracy in Schools) z roku 1997, Poradní výbor pro moderní učňovství (Modern Apprenticeship Advisory Committee), který podával zprávu v roce 2001, a nejnověji Pracovní skupina pro reformu vzdělávání 14 19letých žáků (Working Group on Reform), zahrnující zástupce škol, vysokoškolského vzdělávání a průmyslu, která podá vládě zprávu v roce Existují mnohé zájmové skupiny, které zastupují ty, kdo jsou zapojeni do vzdělávání, například rodiče, učitele, ředitele, studenty, zaměstnavatele, odborové svazy a politické a náboženské skupiny. Patří mezi ně mimo jiné Sdružení místních správ (Local Government Association), Národní kampaň za státní vzdělávání (CASE National Campaign for State Education), Národní rada ředitelů (National Governors Council), Národní konfederace rodičů a učitelů (National Parent/Teacher Confederation), Národní svaz studentů a univerzit Spojeného království (National Union of Students and Universities UK). Tato sdružení i veřejnost jsou obvykle vyzývány k tomu, aby komentovaly vládní diskusní materiály a politické návrhy. 1.7 Soukromé školy Soukromá zařízení pro předškolní nepovinnou výchovu mohou mít formu denních jeslí, předškolních oddělení nebo tzv. herních skupin, soukromě provozovaných mateřských škol a mateřských tříd v nezávislých (nedotovaných) školách. Nedávné rozšíření předškolní výchovy státem vytvořilo veřejně financovaná místa pro tří- až čtyřleté děti, jehož poskytovatelé jsou součástí soukromého nebo tzv. voluntary (dobrovolného) sektoru. Školy mimo dotovaný sektor jsou označovány jako nezávislé školy (independent schools). Některé zavedené sekundární (senior) školy jsou známé jako veřejné školy (public schools). Většina internátních škol jsou nezávislé školy. Nezávislé školy nedostávají žádné přímé státní dotace, ale jsou financovány ze školného a z příjmů z investic. Většina z nich je provozována správními radami (boards of governors) jako nevýdělečné organizace. Nezávislé školy musí být registrovány Ministerstvem školství a kvalifikací (DfES) nebo Ministerstvem školství a odborné přípravy (DfTE) ve Walesu; ta po nich mohou vyžadovat, aby napravily nedostatky ve svých budovách, v ubytovacích zařízeních nebo ve výuce. Nevyžaduje se od nich, aby vyučovaly podle národního kurikula, musí však přesvědčit inspektory o tom, že jejich kurikulum má nezbytnou hloubku a šíři a je vhodné pro věk, schopnosti a způsobilosti jejich žáků a pro jakékoliv zvláštní vzdělávací potřeby, které mohou mít. Nabízejí stejný rozsah veřejně uznávaných kvalifikací, například GCSE a GCE A-level, jako školy v dotovaném sektoru. I když se nemusí účastnit hodnocení podle národního kurikula u žáků ve věku sedm, 11 a 14 let, jsou povzbuzovány k účasti na něm. Nezávislé školy navštěvuje přibližně sedm procent žáků v Anglii. Existuje několik nezávislých institucí dalšího vzdělávání (further education institutions) nabízejících postobligatorní vzdělávání. Mnohé z těchto institucí nabízejí všeobecné vzdělávání 18

20 vedoucí k GCE A-level atd., existují však i některé specializované instituce jako například administrativní (secretarial) nebo obchodní školy (business colleges) a umělecké školy (art colleges). Většina soukromých institucí dalšího vzdělávání je akreditována Britskou akreditační radou pro nezávislé další a vysokoškolské vzdělávání (British Accreditation Council for Independent Further and Higher Education), která byla založena orgány odpovědnými za udržování akademické úrovně, za definování, monitorování a zlepšování úrovně v nezávislých institucích dalšího a vysokoškolského vzdělávání v Británii. Tyto instituce jsou financovány převážně ze školného; nedostávají žádné přímé státní dotace. Nabízejí stejný rozsah veřejně uznávaných kvalifikací jako veřejně financované instituce. Existuje jen jedna nezávislá (nedotovaná) univerzita, University of Buckingham samosprávná instituce s pravomocí udělovat vlastní akademické tituly. Dále existuje malý počet soukromých vysokoškolských institucí. Tyto instituce nedostávají žádné přímé státní dotace. Studenti určitých kurzů však v závislosti na své finanční situaci mohou mít nárok na finanční pomoc ve formě půjčky, příspěvku na školné a studentské podpory. 19