Mary Kay McComas Co sudičky netušily

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Mary Kay McComas Co sudičky netušily"

Transkript

1 Mary Kay McComas Co sudičky netušily WIST

2 Tak co?" ozval se Gil. Snažil se, aby jeho hlas zněl klidně. Nesměle ji chytil za ruce. Budeš dnes večer zase koukat na hvězdy?" Ano. Možná. Pravděpodobně. Myslím, že ano. Ještě to nevím určitě." Cítil se trapně a zahleděl se dolů na jejich propletené prsty. Dorie." Vyslovil její jméno jako úpěnlivou prosbu o pochopení. Vždycky si nadělám spoustu problémů, když se pokouším uhodnout, co si ti druzí myslí. Já..." Máš na mysli ženy?" Přikývl a mírně se pousmál. Mám na mysli hlavně ženy." Tak se se mnou bav stejně, jako se bavíš s mužskými nebo s kluky. Otevřeně a přímo. A já se k tobě budu chovat stejně." Chvíli o jejím návrhu uvažoval a pak se rozhodl, že ho přijme. Až kluci usnou, přijdu za tebou. Pustíš mě dovnitř?" Z jeho hlasu poznala, že to bylo to nejlepší, na co se v té chvíli zmohl. Upřímně a otevřeně jí řekl, co chce. Nebyl dotěrný. Nebylo to ani hrubé. Pouze upřímné. Byl jako slepec, který k ní ve tmě vztahuje ruce. Cítila jeho touhu po něze a porozumění. Potřeboval druhého člověka. Tohle poznání převrátilo celý její svět naruby. Chce ji. Nechce žádnou jinou, kterou už léta zná nebo se kterou by se mohl seznámit třeba zítra... Vybral si ji a vztáhl k ní ruce, jako by byla nějak výjimečná, jako by věřil, že právě ona má to, co potřebuje, a že je mu to ochotná dát. Jaká je to zodpovědnost! Jestli přijdu, pustíš mě dovnitř, Dorie?" zeptal se ještě jednou a něžně se dožadoval odpovědi. - Ano."

3 Kapitola první Až vyrostu, budu hasičským autem." Dorie vnímala ta dětská slova, která k ní doléhala ze dvora, jen na půl ucha. V jejím dřímotou omámeném mozku se začala v nezřetelných obrysech rýsovat silueta obrovského červeného hasičského auta. Přední reflektory vypadaly jako velikánské kulaté oči, mezi nimi trůnil rozpláclý pihatý nos a nablýskaný přední nárazník tvořil ústa, která se ani na okamžik nezastavila. Nemůžeš být hasičským autem, ty trdlo! Auto je přece věc. Musíš si vybrat něco, co dělají lidé," zazněl posměšný chlapecký hlas. Dorie se otočila na bok a otevřela oči. Zase jsou tady. Ten člověk se svými dvěma syny. Jejich hlasy se nesly svěžím jarním vzduchem jako mýdlové bubliny a rozprskávaly se jí přímo pod otevřeným oknem. Tak tedy budu hasičem a budu řídit hasičské auto. To můžu dělat, viď, tati?" Můžeš být, čím jen chceš. A ty mu nenadávej! Je to přece tvůj bratr," dodal muž. Tón jeho hlasu se maličko změnil, když pro

4 4 M a r y K a y M c C o m a s mluvil na drahého syna. Líbil se jí ten hlas. Byl měkký a hluboký jako podzemní řeka, která teče pomalu a proniká i do nejskrytějších zákoutí. Obvykle jí v hlavě zněl ještě celé hodiny poté, co odešli. Zívla a protáhla se, aby si natáhla ztuhlé, rozbolavělé svaly. Pak se uvolnila a otočila hlavu k budíku na nočním stolku, aby zjistila, zda ten muž a jeho synové právě přišli nebo jsou na odchodu. Osm patnáct. Takže odcházejí. Muž byl vysoký a hubený, měl ale široká ramena, nosil džíny a džínovou bundu. Starší syn, tmavovlasý jako otec, měl na sobě kalhoty a bundu ze stejné látky, menší byl pihatý zrzek, oblečený ve vybledlé modré kombinéze a tlustém zimníku. Mohla by si podle nich nastavovat hodinky. Objevovali se vždycky v sedm ráno a v šest večer a za hodinu opět mizeli. Přijížděli pokaždé velkým černostříbrným nákladním autem, zaparkovali mezi domem a stodolou a pak odešli na pastviny, aby se postarali o krávy. Chvíli se ještě zdrželi ve stodole a zase odjeli. Každý boží den. Dorie je často pozorovala z poschodí svého domu. Malý klouček - Baxter - byl roztomilý a plný energie. Ten větší -Fletcher - byl samá ruka, samá noha, hubený a neohrabaný. Bylo očividné, že zdědil postavu po otci. Otec se jmenoval Gilliam Howlett. Měl dlouhý a pevný krok, jako by odjakživa věděl, co chce a co od života očekává. Vykračoval si prostě tak, jako by uzavřel s každou skálou, s každým kamenem a s každou pídí země, na kterou vstoupil, soukromou dohodu, že nikde neuklouzne a o nic nezakopne. Vzdálenost mezi domem a plotem pastviny přešel zaručeně nesčíslněkrát, ale vůbec nepůsobil dojmem, že by ho ta jednotvárnost nějak otravovala. Záviděla mu. Vyjde ven? Myslíš, že ji dnes uvidíme?" zaslechla vysoký, zvědavý hlásek. Nevím." Třeba je nemocná a nemůže jít ven. Co kdybychom se šli na ni podívat, tati?" Hlas menšího chlapce byl plný zvědavosti, ale i upřímného zájmu. A co když umřela?" Menší chlapec hrůzou vydechl, ale v té chvíli zasáhl otec: Pohni kostrou, Fletchere. A ty si nevymýšlej pitomosti, Baxi, určitě je v pořádku. Jednoho dne se s ní určitě setkáme, musíš být trpělivý. Nastup! Je nejvyšší čas, abychom vyrazili." Můžu jí tady nechat obrázek?" zeptal se Baxter. Otec na okamžik zaváhal. Jistě. Proč ne?" Možná bychom jí měli i napsat, že se nás nemusí bát."

5 C o s u d ičky n e t u š i l y 5 Dorie vylezla z postele a po špičkách se přiblížila k oknu zakrytému krajkovou záclonou. Bylo trochu pootevřené, aby čerstvý vzduch vyhnal pach starého, dlouho neobývaného domu ven do polí. Díky tomu k ní dolétaly hlasy těch tří. Podlaha ji studila do nohou jako led. Ne," řekl Gil rozvážně. Nelíbila se mu představa, že by měli své tajemné sousedce nechávat nějaké vzkazy. Ten obrázek se ti docela povedl. Jsem si jistý, že z něho pochopí i to, co jsi jí chtěl napsat. A teď už sebou konečně hoď." Menší klučina se vyškrábal do kabiny a vzápětí opět sklouzl dolů, v ruce měl papír svinutý do ruličky a sepjatý gumičkou. Rozběhl se k domu. Slyšela ho cupitat po velké přední verandě. Vrzly dveře a pak se opět s bouchnutím zavřely. Můžu řídit?" zeptal se Fletcher. Stál u dveří řidiče a s nastavenou dlaní čekal, jestli mu otec podá klíčky. Ne." Proč ne?" Víš moc dobře." Dostal jsem přece čtyřku. Řekl jsi přece, že musím udělat zkoušku z algebry. Čtyřka znamená, že jsem ji udělal." Ale ne podle mých představ." Jezdím přece s traktorem -" Ale na mém soukromém..." skočil mu otec do řeči. Vypadalo to, že se o tom nedohadují poprvé.... až na farmu Beamanových."... osm mil se zařazenou jedničkou." Když se ti to hodí, tak řídit můžu! Ale jindy mi to dovolíš, jenom když dostanu trojku, že?" hudroval uraženě kluk. Pochopil jsi to úplně přesně. A teď nasedej, jinak přijdeš pozdě do školy." Komu na tom záleží?" bručel chlapec a loudal se na druhou stranu auta. Tam netrpělivě podupával a čekal, až se jeho mladší bratr, který se právě vrátil, znovu vyšplhá na sedadlo. Pak zlostně práskl dveřmi. Mně," odsekl otec a mnohem klidněji než jeho syn zavřel dveře auta. A dávej si pozor na pusu, nebo se může stát, že ti už v životě nedovolím sednout za volant." Tati! Tati, podívej! Támhle je ta paní!" Všichni tři se naklonili ke sklu v naději, že ji aspoň na okamžik zahlédnou. Dorie rychle ustoupila od okna, ale ještě si stačila všimnout, že jí malý klučina s přátelským úsměvem na tváři ze všech sil mává, že v očích jeho bratra se zračí nesmírná zvědavost a že se jejich otec znepokojeně mračí. Na okamžik zatajila dech a pak se znovu přikradla k oknu, aby viděla, co dělají.

6 6 M a r y K a y M c C o m a s Když si představila, že by se mohli vrátit, přijít k jejím dveřím a zaklepat, polil ji studený pot. Nechtěla nikoho vidět. Toho dne, kdy se sem nastěhovala, přišli k jejím dveřím dvakrát. Poprvé se zastavili, hned když ráno dorazili, a potom ještě jednou, když odjížděli. Protože se neozvala, nepokusili se od té doby navázat s ní kontakt. Vážila si jejich ohleduplnosti. A až do dneška se jí dařilo ukrývat se před nimi. Motor naskočil, auto se pomalu pohnulo a pneumatiky hlasitě zaskřípěly na mokrém štěrku. Vydechla si, když viděla, že auto odjíždí. Howlettovi byli vlastně docela přirozeně zvědaví. Snažili se chovat jako dobří sousedé. Jenže neměli žádnou představu o tom, co by vlastně mohli od nové sousedky čekat. A už vůbec by je nenapadlo, kolik sebezapření by ji to stálo, kdyby jim vyhověla. Potlačila v sobě pocit viny za to, že se jim tak tvrdošíjně vyhýbá. Zatím se jí to dařilo. Nechtěla nikoho vidět a také nechtěla, aby někdo viděl ji. Neměla chuť předstírat, že umí být příjemnou společnicí. Ať si myslí, že je bezohledná a neslušná. Nedovolí, aby ji pro to trápilo svědomí. Otočila se od okna a spatřila svůj obraz v zrcadle, které viselo nad starým mahagonovým prádelníkem. Na levém stehně jí zpod trička vykukovala nehezká, svraštělá rudá jizva. I na levém spánku měla čerstvou jizvu. Ta se už pomalu hojila a vlasy okolo jí dorůstaly. Byly krátké, vypadaly jako strniště a prapodivně se vyjímaly vedle tmavě hnědých vlasů, které jí ve vlnách splývaly až na ramena. Bála se hlavně toho, že každý bude upírat zvědavý pohled zejména na její tmavé, černofialové modřiny kolem očí a na jizvičky, tenké jako nitky, táhnoucí se po tváři a po bradě. Byly ještě příliš čerstvé a nedaly se zakrýt mejkapem. Hlavně kvůli nim se vyhýbala lidem... Kvůli jizvám, ale také proto, že je mi ze všeho na zvracení, pomyslela si a odvrátila se od svého obrazu. Farma, kterou si pronajala před třemi týdny, byla rozlehlá a stará. Působila opuštěně. Sešla po schodech do přízemí a poslouchala. Neslyšela nic. Jen občas zapraskalo staré dřevo, z kuchyně k ní dolehl, teď už důvěrně známý, zvuk chladničky... Hlavou jí neustále vířily myšlenky. Nevěděla, proč se vydala ke dveřím pro chlapcovu kresbu. Určitě ne proto, že by byla zvědavá. Snad ji jen zneklidňovalo, že tam leží jen tak... Přinesla si ji dovnitř a cestou do kuchyně ji pohodila na jídelní stůl. Zahodí ji později - až v sobě najde dost síly. Postavila na kávu, usedla na židli s vysokým opěradlem a čekala, až se voda začne vařit. Nepohlédla ani oknem ven, i když proti němu seděla. Bylo jí naprosto lhostejné, jaké je venku počasí. Nekonečné míle jednotvárné kansaské krajiny ji ani trochu nezajímaly.

7 C o s u d ičky n e t u š i l y 7 V posledních dnech měla pouze jediný cíl - nemyslet na nic a nepropadnout depresi. Nejčastěji bezmyšlenkovitě hleděla na své ruce, složené v klíně, nebo na některé prázdné místo na stěně. Čím méně myslela, čím méně cítila, tím jí bylo lip, až často vyčerpaná námahou usnula. Právě když dopila kávu, zazvonil telefon. Postavila šálek do dřezu k ostatním, které v tom týdnu použila. Bylo v něm i špinavé nádobí a hrnec, ve kterém si včera vařila polévku. Ahoj, mami," ozvala se bez zaváhání, ale i bez nadšení. Ahoj, miláčku, jak se dnes cítíš?" Lip." Pokaždé řekla lip". Kdyby si stěžovala, za chvíli by měla někoho přede dveřmi, a ten někdo by určitě nedržel v ruce jen kousek svinutého papíru. A co oči? Už ti zmizel otok?" Ano, jsou už skoro v pořádku." A co ty ošklivé modřiny?" Už mizí." Škoda, že se jim nepodařilo napravit ti nos hned napoprvé. Muselo to být strašné, nechat si ho znovu lámat jen proto, že to napoprvé netrefili. Ale stejně jsi udělala dobře, když jsi se k tomu odhodlala, dokud jsi ještě ležela v nemocnici. Určitě by pro tebe bylo těžké vrátit se tam znovu - po těch nekonečných měsících, co jsi tam strávila." Já vím." Poodešla ke dřezu, opatrně zvedla šálek, ze kterého před chvílí pila, a znovu si ho naplnila. Bylo jí jasné, že se matka chce vypovídat. Už je to všechno za tebou. Teď už je to jen otázka času. Rozcvičíš si tu nohu, zotavíš se a vrátíš se domů. Na jak dlouho tě uvolnili z práce?" Na neurčito." Myslím, že by ses měla vrátit co nejdřív. Víš, abys nepřišla o místo. Pracovala jsi hodně tvrdě, než sis vydobyla určité postavení. Celá ta léta na lékařské fakultě, potom roky praxe... tři roky jsi byla z domova na stáži. Obětovala jsi své kariéře nesmírně mnoho, bylo by teď nevýslovně hloupé přijít o všechno jen kvůli té nešťastné nehodě. Jistě, je to pro tebe tragédie, ale určitě není tak strašná, abys ji nedokázala překonat. Bůh na nás sešle jen tolik trápení, kolik jsme schopni unést. To dobře víš.",,ano, už jsem to slyšela." Kdyby měla být k matce upřímná, musela by jí říci, že Všemohoucí její síly pořádně přecenil. A... chodíš každý den na procházky?" Bylo jednodušší nechat ji říkat domněnky jednu za druhou. Jsem si jistá, že ti ten venkovský vzduch udělá dobře, miláčku. I když ti musím prozradit, že když jsem ti navrhovala, abys na nějaký čas změnila

8 8 M a r y K a y M c C o m a s prostředí, ani ve snu by mě nebylo napadlo, že si vybereš právě Kansas, zemi nikoho." Teď nemám vůbec žádnou chuť trávit svůj čas v nějakých lékařských klubech, mami." Chápu, ale měla jsem na mysli nějaké rekreační středisko nebo lázně." Dorie moc dobře věděla, co měla matka na mysli. Vždycky věděla, co si matka myslí. Její myšlenky se daly málem číst. I to byl jeden z důvodů, proč ji měla tak moc ráda. Teď už na tom konečně nezáleží. Nejdůležitější je, aby sis oddechla a nabrala sílu. Seznámila ses už s místními lidmi? Lidé na venkově jsou mnohem přátelštější než lidé ve městě. Nemusíš se bát vystrčit nos ze dveří jako tady. Podle všeho se farmářům nevede tak špatně..." Tak tohle jí pro změnu na mámě lezlo na nervy. Její nenápadné, zato ale zákeřné narážky na manželství. Teď nemám ani nejmenší chuť myslet na další vdavky, mami, tak s tím zase nezačínej," vybuchla. Mimovolně se jí však před očima vynořil Gil Howlett. Dobrá," souhlasila neochotně matka. A dostala jsi balík, který jsem ti poslala? Carmella byla strašně milá. Řekla jsem jí, jaký máš problém s vlasy. Radí ti, aby ses dala ostříhat úplně nakrátko. Později si zase můžeš nechat narůst dlouhé vlasy. Přinesla mi knihu plnou módních účesů z krátkých vlasů, aby sis měla z čeho vybrat. Ukázalo se, že v tomhle městě je plno lidí, kteří tě mají rádi. Každý se na tebe vyptává. Nechápu, proč jsi musela odjet tak daleko, když je tady tolik lidí, kteří by byli rádi, kdyby ti mohli nějak pomoci." Nepotřebuji pomoc, mami. Potřebuji čas. A chci být sama." Ano, já vím, drahoušku. Snažím se tě pochopit. Jsem ale přesvědčená, že když se člověku přihodí něco tak hrozného, chce mít svou rodinu a přátele co nejblíž." Jsem od tebe pouhou hodinu letu. Kdykoli se mi zachce, můžu ti zavolat." Bože, jak často se ještě budou bavit na tohle téma? Povzdechla si a pohledem zabloudila k svinuté kresbě na stole. Byla bych opravdu šťastná, kdybys mi aspoň sem tam zavolala ty sama," řekla matka a její hlas zněl trochu rozčíileně. Kdybych ti nevolala sama, nevěděla bych o tobě vůbec nic. Mám o tebe strach, moje drahá, zvlášť teď..." Dorie opatrně položila sluchátko na stůl a šla do jídelny. Stáhla gumičku a rozestřela kresbu na stole. Kresbička hýřila všemi barvami, jaké měl malíř k dispozici. Na velké louce za domem nakreslil krávy a stromy, dál zelená pšeničná pole - celkem přesně vystihl skutečnost. Štěrkem vysypané chodníky a cesta mezi jejich domy byly

9 C o s u d ičky n e t u š i l y 9 nakreslené černě. Místo domů nakreslil jen velká X a vytečko-val trasu, po které se jde od jejího domu k jejich. Prominula mu, že postava ženy před jedním z domů měla zvlněné blond vlasy... koneckonců, ještě ji vlastně pořádně neviděl. Nejdojemnější byl ale široký úsměv na tváři chlapce, kterého nakreslil na jejich dvoře. Poprvé po dlouhých měsících se zcela spontánně usmála. Musel nad tím mistrovským dílem prosedět celé hodiny, pomyslela si a vzápětí si vzdychla, protože se jí v hrudi rozlilo teplo. S kresbou v ruce, pozorně si prohlížejíc každý její detail, se vrátila do kuchyně.... Midgina dcera, Eva. Pamatuješ se na ni? Měla takový nehezký předkus. Loni jí museli amputovat prs, ale manžel ji naštěstí neopustil. Je vdaná... už osmnáct let. Tak vidíš -" Mami," přerušila ji klidně. A žili šťastně až do smrti - prostě mi to sudičky nedaly do vínku. Šťastné manželství a děti na mě jednoduše nezbyly. Z toho, co jsem prožila, jsem se poučila, že člověk musí brát život takový jaký je. Nemůže změnit svůj osud, i kdyby sebevíc chtěl. A naopak tomu, co se má stát, nijak nezabrání. Prostě se to stane..." V té nejhorší chvíli a tehdy, kdy to člověk nejméně čeká, dodala sama pro sebe a dotkla se prstem usmívajícího se chlapce na obrázku.... nebo nestane." To zní hrozně fatalisticky, miláčku. Já -" Ale mami!" přerušila ji znovu. Nemohla bych ti zavolat později? Musím nutně zajet do obchodu. Jestli se tam nedostanu teď, později už budu příliš unavená." Samozřejmě, miláčku. Ale ty mi určitě zapomeneš zavolat, takže ti raději zase zavolám sama." Dobře. Děkuji, že jsi mi zavolala. Mám tě ráda." Já tě mám také ráda, moje drahá. Je dobře, že chodíš ven. A jestli se náhodou setkáš s nějakým zámožným farmářem, nezapomeň toho využít..." Za geografický střed Spojených států se pokládá místo vzdálené dvě míle od Lebanonu v Kansasu. Ale ať už se člověk pohne z toho místa kterýmkoli směrem, pořád je kolem pusto. Prostě Země nikoho. A právě po takovém místě toužila Dorie. Po místě nikoho, kde by ji nikdo neznal a kde by mohla být nikým. Sto osmdesát kilometrů vzdušnou čárou na jihozápad od onoho bodu leželo Colby, bohem zapomenuté městečko farmářů - tak by je zaručeně charakterizovala většina jejích známých. Když jela poprvé ulicí Range Street, připadalo jí jako útočiště, bezpečné místo, kde by se mohla skrýt.

10 10 M a r y K a y M c C o m a s Původně měla namířeno do Denveru. Měla za to, že pokud chce zmizet lidem z očí, musí jet do velkého města. Když ale sjela z dálnice, aby natankovala a aby si protáhla pobolívající nohu, uvědomila si, že Colby má v sobě zvláštní kouzlo. Bylo to začátkem března, tehdy rozhodně žádné město nevypadá bůhvíjak dobře. Snad její rozhodnutí ovlivnilo právě těch několik obyvatel, které cestou potkala. Prodavač u pumpy byl velice přátelský. Všiml si její illinoiské značky, vyptával se jí, kam má namířeno. Nabádal ji, aby jela opatrně. Zaparkovala v široké dlážděné ulici dole a kulhavě se vydala do kavárny. Nějaká žena středního věku se na ni usmála a mile ji pozdravila. Dorie zůstala stát a otočila se, aby viděla, jestli se ta žena za ní ohlédne a bude ji okukovat. Neudělala to. Vešla do kavárny. Přítomní si jí sice všimli, ale věnovali jí jen letmou pozornost, přestože měla na sobě nepromokavý plášť, šátek a tmavé brýle, jako by cestovala inkognito jako ve filmu ze čtyřicátých let. Nezaslechla žádné šeptání, nezachytila žádné kradmé pohledy. Jeden z mužů ji kývnutím hlavy pozdravil, když ho míjela cestou k prázdnému boxu, a to bylo všechno. Zdálo se, že lidé v Colby jsou přirozeně zdvořilí a přátelští a nestrkají nos do cizích záležitostí. Líbilo se jí to. Líbilo se jí i to, jak vypadali. Byli čistí, zdraví a silní. Žádné obleky, ani barevně fádní oblečení, které vyjadřuje příslušnost k některé kastě, žádné jehlové podpatky, ani extravagantní módní účesy. Upřímné, zemité typy mužů, kteří nenosili v kapsách revolvery, nehledali možnou oběť, aby ji okradli. Byli to těžce pracující lidé a působili dojmem, že jsou se svým životem docela spokojení. To odpoledne seděla v místnosti plné neznámých lidí a po dlouhé době se jí netřásly ruce. Poprvé po dlouhých týdnech se cítila bezpečně a uvolněně. Připadala si jako obrovská ryba, která se postupně zmenšovala a zmenšovala, až jí najednou k úkrytu stačilo i takovéhle maličké městečko. Zachvěla se pod náporem větru a těsněji si přitáhla kabát k tělu. Jako by se při vzpomínce na to studené jarní odpoledne náhle ochladilo. Když se dnes vracela z města, vezla si ze supermarketu polotovar na čajové keksy. Cesta tam a zpět jí netrvala nijak dlouho a zdálo se, že si jí jako obvykle nikdo nevšímal. Jako by byla neviditelná. Teď už hodnou chvíli stála na verandě a pochvalovala si, jak dobře udělala, že se rozhodla zůstat právě tady v Colby. Náhle ji vylekal zvuk přijíždějícího nákladního auta, i když právě na ně čekala.

11 C o s u d ičky n e t u š i l y 11 Velké černostříbrné nákladní auto odbočilo na štěrkem vysypanou příjezdovou cestu a jí začalo srdce bít jako splašené. Dál stála na verandě a čekala na Howlettovy. Nasadila si brýle a stáhla šátek víc do tváře. Když někam šla, obvykle si brávala hůl, aby se jí lépe kráčelo, ale tuhle situaci pokládala za tak mimořádnou, že se rozhodla obejít se bez ní. Doufala, že když se nebude příliš lišit od jiných lidí, méně toho malého hošíka vyleká. Sotva však přešla na druhý konec verandy, bylo jí jasné, že to nebude tak jednoduché. Zvládnout kulhání a nést přitom podnos s čajovými keksy bude tvrdý oříšek. Místo toho, aby auto zastavilo mezi domem a stodolou jako obvykle, dojelo až k verandě a zastavilo jen kousek od posledního schodu. Vy jste Dorothy Devriesová, že?" Muž vypnul motor a byl venku z auta rychleji, než stačila odhadnout, o kolik může být vyšší než při pohledu z okna v poschodí. Překvapilo ji to. Ano. A vy jste pan Howlett." Klidně mi říkejte Gil," řekl a stoupal k ní po schodech. Jeho úsměv byl odzbrojující. Tak tedy potom jsem já Dorie." Zahnala strach a paniku, které se jí v poslední době zmocňovaly pokaždé v přítomnosti neznámých lidí. Pokusila se o úsměv. Jsem moc rád, že jste se konečně odhodlala vyjít z domu. Už jsme se o vás začínali bát." Já..." Původně měla v úmyslu říct mu, že na jejím chování není nic neobvyklého, ale pak si uvědomila, že by to určitě nepochopil. Tady platila jiná pravidla než ve městě. Byla jsem nemocná." Měla jste zavolat z okna. Třeba jsme vám mohli pomoct." Ne," řekla rychle a uvědomila si, že její vnitřní nervozita nepramení jen z toho, že se jí zmocňuje panika. Byl to cizí člověk, to je pravda, ale současně se jí zdálo, že je to i velice hezký a přitažlivý muž. Nebylo to zase tak zlé. Zotavuji se po nehodě. Cítím se už docela dobře. Já... víte, špatně se mi chodí a nevypadám moc..." Chápavě přikývl, na chvíli sklopil oči a potom se na ni s pochopením usmál. Nic mi nemusíte vysvětlovat. Jen bychom chtěli, abyste věděla, že jsme ochotní vám pomoct, když budete něco potřebovat. To je všechno." Nabídka zněla z jeho úst úplně přirozeně. Upřeně ji pozoroval, jako by chtěl pohledem proniknout pod šátek a tmavé brýle. Děkuji vám," odpověděla. Cítila úlevu i rozpaky. Velice si vaší přátelské nabídky vážím, vlastně..." podívala se směrem k autu a až teď si uvědomila,

12 12 M a r y K a y M c C o m a s že je tady sám. Já... tohle jsem upekla pro vašeho malého, za jeho obrázek a pozvání. Já... nu, prosím, vezměte si to." Když mu podala podnos s keksy, přijal ho a usmál se: Baxter zbožňuje čokoládové keksy. Děláte velkou chybu," upozornil ji a zavrtěl hlavou. Proč?" Nijak ji však nepřekvapovalo, že by nějaký její pokus sblížit se s člověkem, i když se jedná o malé dítě, mohl skončit nezdarem. Smůla byla věrná družka jejího života. My - Howletti jsme jako psi. Když nás nakrmíte, už se nás nezbavíte." Jeho oči jiskřily smíchem a pátraly po těch jejích, ukrytých za tmavými brýlemi. Náš dům je plný mužských. Moji synové, strýc Matthew a já. Sladkosti míváme málokdy. Jedinou výjimkou jsou Vánoce, ale i to jen tehdy, když má Matthew dobrou náladu a něco upeče." Aha," řekla a nálada se jí trochu zlepšila. Očividně se snažil být přátelský. Kdyby byla jako kterákoli jiná žena na světě, určitě by neodolala pokušení zaflirtovat si s ním. Kdyby byla jako kterákoli jiná žena na světě, byla by pokládala jeho bystré, jiskřící oči za okouzlující, jeho sebevědomý postoj za neodolatelný... Jenže ona nebyla žena jako ty jiné a neměla snad ani sílu, ani náladu být okouzlená. Tím víc doufám, že v á m budou chutnat," řekla a pomalu, kulhavě se chtěla stáhn o u t do domu, být už pryč z dosahu jeho znepokojujících očí. Určitě budou," prohlásil a pozoroval ji, jak se pomalu přibližuje ke dveřím. Heleďte, já opravdu nevím, co mám děla t."udělal dva dlouhé kroky, předběhl ji a postavil se jí tváří V tvář. Je zřejmé, že nechcete, abychom vás obtěžovali. Určitě s e mi p o d aří zabránit Baxterovi, aby vás otravoval, ale... Víte,je na vás s t r a š ně zvědavý. Je to hrozně kamarádské dítě a... Bože můj, co mu mám říct? Moc nerad bych mu něco zakazoval. Není zvyklý, aby ho odháněli a..." Odháněli?" reagovala prudce. Takhle se díváte na mé přání uchránit si trochu soukromí?" Ne," řekl rychle. Postřehl hněv v jejím hlase a automaticky reagoval stejně. Ať už jste tady z jakýchkoli důvodů, je to vaše věc. Abych byl upřímný, vůbec mě to nezajímá. Ale můj syn strká nos do všeho a chtěl bych ho tedy jen připravit na to, že když se s vámi náhodou potká Nebojte se, nekousnu ho," přerušila ho. Nu dobrá," rezignoval. Ustoupil o krok dozadu. Upozorním ho, aby se vám vyhýbal, ale kdyby náhodou -" Pane Howlette," přerušila ho unaveně, příliš slabá na to, aby se dokázala zlobit. Nemusíte vašeho syna na nic upozorňovat. Nemám v úmyslu nikomu

13 C o s u d ičky n e t u š i l y 13 ubližovat. A už vůbec ne vašemu malému synkovi. Ale pochopte, že nemám chuť se stýkat se žádnými lidmi. Je mi líto, pokud jsem byla vůči vám netaktní nebo pokud jste měl dojem, že se vyvyšuji. To jsem nechtěla. Prostě chci být sama." Jeho nepřátelský postoj okamžitě zmizel. Začal si ji znovu prohlížet. Za tmavými brýlemi se cítila bezpečná. Uvědomovala si ale, že ho rozčilují. Rozumím," řekl. Přesto tón jeho hlasu prozrazoval, že nepochopil vůbec nic. Kdyby měl příležitost, s radostí by si asi zjistil, kdo je a proč se tady ukrývá před světem. A synům to také vysvětlím. Nebudeme vás obtěžovat. Jsme ale vaši nejbližší sousedé a... nechtěla byste pro každý případ naše telefonní číslo?" Není v seznamu?" zeptala se a otevřela dveře. Je." V tom případě si je snadno najdu, a kdyby bylo třeba, zavolám vám. Děkuji." Přikývl. Vypadal, jako by chtěl ještě něco dodat, jako by se chtěl ještě na něco zeptat a prodloužit jejich rozhovor. Jenže jeho přítomnost na verandě ji očividně zneklidňovala a dráždila. Už se nemohla dočkat, až bude pryč. Řekněte mu, že se mi ta kresba moc líbila." Dobrá." Na shledanou." Na shledanou." Zavřela mu dveře před nosem a úlevou si vydechla, když slyšela, že jde k autu. Opřela se o dveře a podívala se na své ruce. Neovladatelně se třásly. Zaťala pěsti, zaryla si nehty do dlaní a jako do taktu si opakovala: Jen klid. Jmenuje se Gil Howlett. Je to kansaský farmář. Má dva syny. Nechce mi ublížit." Pozdě večer, když už chlapci i Matťhew dávno spali, stál Gil Howlett u okna v ložnici a upřeně hleděl na světýlka blikající v dálce. Pohled z okna znal stejně dobře jako pohled na vlastní tvář v zrcadle. I ve tmě věděl o každém zákrutu a o každém hrbolku, znal každý kamínek. Vzdálená světla mohla zářit pouze ze staré farmy Averbackových, kde teď bydlí ta tajemná žena. Copak nikdy nespí? divil se. Celé týdny svítila až do úsvitu. Nebo snad z nějakého záhadného důvodu spává noc co noc při rozsvícené lampě? Slyšel už o ní různé řeči. Viděl illinoiskou značku na jejím zeleném porsche zaparkovaném v garáži a doslechl se, že je až z Chicaga. Podle všeho byl Frank Schulman jediný člověk, který měl příležitost důkladně si ji

14 14 M a r y K a y M c C o m a s prohlédnout, když jednoho dne vstoupila do jeho realitní kanceláře a zeptala se, jestli nemá k dispozici dům, jehož pronájem by si mohla vždy po měsíci podle potřeby prodlužovat. Byla to nezvyklá žádost, protože cizí lidé bud Colby jen projížděli a zdrželi se jen krátce, nebo zůstali natrvalo. Frank jí tehdy řekl, že ve městě je několik volných domů. Ona však trvala na tom, že chce dům mimo města. Tím ještě víc zúžila možný výběr. Frank se přiznal, že se musel pořádně přemáhat, aby na ni nezdvořile necivěl, když si sundala brýle a prohlížela si katalog. Nemohl si však pomoci. Řekl Gilovi, že její tvář vypadala, jako by na ní White Sox trénoval box. Odtrhl oči od osamělých světýlek a vzdychl si. Pak přehodil kalhoty přes opěradlo houpacího křesla, které kdysi patřilo babičce. Dělával to tak večer co večer po celý svůj život. Tajemná žena v Colby bezesporu přitahuje zdejší lidi jako magnet. A nebude to poprvé, co on zklame své sousedy. Od něho, přestože je její nejbližší soused, se nikdo žádné novinky nedoví. Pokud šlo o něho, pokládal všechny ženy za záhadná stvoření. Byl už dvakrát ženatý, ale ani s jednou ze svých manželek se úplně nesblížil - připadaly mu vždycky stejně tajemné jako žena, která teď bydlí nedaleko. Zhasl lampu a udělal si v posteli pohodlí. Přikrývky byly studené a on i dnes znovu zalitoval, že vedle sebe nemá ženu, která by ho zahřála. Postrádal tajemné šeptání uprostřed noci a vůni ženy při milování. Chybělo mu, že se nemůže o své starosti podělit s člověkem, kterému by na něm záleželo. Scházely mu spokojené vzdechy - znamení, že žena po jeho boku je šťastná a ukojená. Chybělo mu... Zlostně uhodil pěstí do polštáře, ale nejen proto, aby dostal ten správný tvar. Nerad přemýšlel o ženách. Dlouhé měsíce vydržel bez ženy a bez všeho toho, co by mu přítomnost ženy mohla poskytnout. V žádném případě se však už se žádnou nevyspí... aspoň ne do té doby, dokud nepotká ženu, které by konečně rozuměl.

15 Kapitola druhá Po dubnových přeháňkách zaručeně rozkvete hloh, jen pokud voda všechno nezničí Týden deštů v Kansasu se vyrovnal čtyřiceti dnům a čtyřiceti nocím deště kdekoli jinde. Dny byly pochmurné, nálada stísněná a lilo bez ustání jako z konve. I když zprávy o počasí vyznívaly optimisticky, strávila Dorie celé jedno dopoledne tím že si kreslila Noemovu archu. Někdy byla sama překvapená a udivená, co všechno ted dokáže dělat, jen aby se něčím zaměstnala. Ještě pořád nebyla připravená čelit životu mimo zdi staré farmy Averbackových. Navíc ji pobolívala zraněná noha. Začala ji rozcvičovat a den co den namáhat pěti či šestinásobným zdoláváním schodů nahoru a dolů. Neměla náladu ani chut dělat plány do budoucnosti. Nesnášela domácí práce. Dokonce ponechala i většiny nábytku pod ochrannými povlaky. Jen příležitostně odkryla některý stůl, skříň nebo bednu na hračky a prohlédla si jejich obsah. Averbakovi měli tři děti, dva syny a dceru.

16 16 M a r y K a y M c C o m a s Byli vášniví myslivci. Chlapci zaručeně hrávali ve škole sportovní hry a jeden z nich vstoupil později do armády. Dcera studovala na Kansaské univerzitě. Zjistila to podle starých fotografií, které objevila na půdě. Jedno z dětí se poměrně dost brzy postaralo o vnouče. Zhruba o sedm či o osm let později se celá rodina někam odstěhovala. Dorie nabyla dojem, že to byli velmi sympatičtí lidé. Gil Howlett je měl určitě také rád. Na mnoha fotografiích stálo: Mike a Henry s Gilem" nebo Henry a Gil Howlett" či Školní ples, Beth s Gilem Howlettem." Ty staré fotografie si prohlížela s velkým zaujetím. Na některých Gil vypadal přesně jako teď jeho starší syn. Byl vysoký, hubený a nijak moc hezký. Na všech však měl široký úsměv a štěstím nebo nezbedností zářící oči. Někdy ale také oči zamyšlené a úplně stejné jako tehdy, když stál proti ní na verandě. Fakt, že Gil Howlett strávil celý život na tomtéž místě, jí připadal neuvěřitelný. Každodenní vyčkávání na příjezd Howlettových se pro ni stalo oblíbenou zábavou. Vlastně si s Baxterem hrávali na schovávanou. Stávala v bezpečné vzdálenosti od okna za starou krajkovou záclonou, pozorovala ho, jak jde zezadu do stodoly nebo na pole a přitom si pozorně prohlíží její okno v naději, že ji alespoň na okamžik zahlédne. Zvykl si nechávat jí na verandě kresby, které zachycovaly život jejich rodiny. Vždycky na ně kostrbatým písmem napsal, co nebo koho znázorňují: Já, strýc Matthew, Fletcher a táta", na dalším byla fenka Emily", a na jiném kočka Emily" a Fletcherovi křečci Emily a Elmo". Ona mu zase za to nechávala na verandě keksy. Zabalila je do igelitového sáčku nebo do plechovky od kávy a položila na nejnižší schod verandy. Dva týdny tahle hra probíhala výborně, přestože se Gil tvářil rozpačitě, když se Baxter rozběhl k verandě, aby jí tam nechal dárek a vzal si ten pro sebe. Klapalo to, i když Gil už nejednou zůstal nerozhodně stát a hleděl do horních oken. Vždycky se však nakonec připojil k hochům v autě a odjel. Předstírat, že neví, že je v domě zavřená úplně sama, bylo pro něho obtížné. Cítila, že by mu stačilo, kdyby jí mohl jednou či dvakrát denně zamávat. Jako by se nedokázal smířit s tím, že po ní celé dny nebylo ani stopy, pokud samozřejmě nebere do úvahy pytlík s keksy. Jak se zdálo, pořádně ho to vyvádělo z míry. Znala podobné lidi už předtím. Byli to lidé, pro které bylo naprosto přirozené, že celé své okolí zahrnovali péčí. Dělali to bez ohledu na to, jestli okolí jejich pomoc potřebovalo nebo ne. Lidé, kteří věřili, že všichni jsou jejich přátelé - až do chvíle, než se ukázalo, že to přátelství bylo zrádné. Lidé, kteří všem důvěřovali. Skutečně znala takové lidi. Vždyť k nim kdysi sama patřila.

17 C o s u d ičky n e t u š i l y 17 Nebyl to však ani Baxter, ani Gil, kdo jako první dostal Dorie z domu. Byl to Fletcher. Ještě pořád bylo studené jaro. Na pravidelnou každodenní odpolední návštěvu" Howlettových bylo ještě příliš brzy. Najednou zaslechla těžké kroky na verandě. Opatrně přecházela od okna k oknu, aby zjistila, kdo to ruší její klid. Spatřila ho, jak sedí na houpačce zády k ní. Zpočátku ho nepoznala. Ani si hned neuvědomila, co vlastně dělá. Až po chvíli si všimla, že mu v ústech mizí jeden za druhým keksy. Keksy, které tam nechala Baxterovi jako sladkou odměnu za obrázek nejošklivějšího růžového prasátka, jaké kdy viděla. Otevřela hlavní dveře a vyšla na verandu. Střelhbitě vstal, v jedné ruce držel plechovku od kávy, druhou si otíral o kalhoty. Výraz jeho tváře byl čistý, přímý a prozrazoval zvědavost. Hrozně se v té chvíli podobal otci. Nejvíc ji však překvapilo, že se vůbec netvářil provinile.- Ahoj," zabručel. Ahoj." Proč dnes nejsi ve škole?",, Máme rodičko." Rodičovské sdružení? zeptala se a nechala dveře,aby se za ní tiše zavřely. Očividně ho přitahovaly její jizvy a modřiny na tváři. Na zloděje keksů, kterého chytila při činu, měl nesporně kuráž -přímo před jejíma očima si cpal do pusy další kousky. Ve Fletcherovi Howlettovi bylo něco, co ji fascinovalo. A na tom rodičku řekne učitelka matematiky otci, že se snažíš nebo že zůstáváš hluboko pod svými možnostmi? A rozhodne se tak o tom, jestli budeš moct řídit auto nebo ne. Mám pravdu?" Vůbec ho nepřekvapilo, že ví o jeho problémech s matematikou, ale zato ho zajímalo, odkud to všechno ví. To vám řekl otec?" Ne, slyšela jsem to v rozhlase." Doufala, že ho zaskočí. Jeho reakce byla skutečně rozpačitá, potěšilo ji to. Abych to uvedla na správnou míru, bylo to ranní vysílání pod mými okny," vysvětlila. Prošla kolem něho a sedla si na houpačku, aby se trochu ohřála v paprscích slunce. Na druhém konci verandy stálo o schody opřené kolo. V duchu se musela usmát, s jakým dopravním prostředkem se zatím musel spokojit. Zřejmě ti nevadí, že jíš Baxterovy keksy," poznamenala klidně. No a?" Posadil se vedle ní a naklonil k ní plechovku, aby si také vzala. Doma se ho musím doprošovat, abych si mohl vzít aspoň kousek." Nejraději by se hlasitě rozesmála, přesto pouze poznamenala: Také mám doma mladšího bratra. Mám pocit, že velkou část svého mládí jsem strávila tím, že jsem mu dávala lekce ze života."

18 18 M a r y K a y M c C o m a s Ten usmrkanec dokáže člověka pořádně..." podíval se na ni a ušklíbl se,... naštvat. Ale oni mu dovolí úplně všechno, může jim i po hlavách skákat," stěžoval si. Bezpochyby měl na mysli otce a strýce. U nás tomu bylo také tak. Dodnes jsem přesvědčená, že kdyby mě nebylo, byla by z bratra bezvýznamná nula. Moje máma měla zase plno práce se mnou. Neustále mě poučovala, vtloukala do mě pravidla správného chování, napomínala mě, abych držela zpříma záda a abych se chovala jako slušně vychované děvče... no a jeho jsem zase musela naučit všechno já." To znám," přikývl důležitě. Tvářil se, jako by snědl všechnu moudrost světa. Ale ty keksy jsou opravdu pro Baxtera," upozornila ho jízlivě. Ty jsi mi žádný obrázek nenakreslil." A opravdu chcete?" zašklebil se a v očích se mu objevila výzva. Dokázal bys víc než schematické postavičky?" Ne." Tak potom bych byla raději, kdybys mi umyl auto." Oči se mu rozzářily: Máte parádní auto. Rok výroby jednasedmdesát, typ 911 E, benzinový motor, pět rychlostí. To je opravdu paráda." V autech se tedy skutečně vyznal. Koupila jsem ho v bazaru, ještě když jsem chodila na vysokou. Nemá takovou hodnotu jako by měla Carrera ze stejného roku, ale třeba jednou -kdoví..." Opravdu chcete, abych ho umyl?" Jestli se ti chce." Ale mně už není pět let. Nebudu dělat za keksy." Upeču ti dort." Raději bych koláč." Třešňový nebo jablečný?" Ořechový." Užasle se na něho podívala. Ty jsi zřejmě zvyklý prosadit si svou," konstatovala a natáhla k němu ruku, aby stvrdili dohodu. To je pravda," přikývl s úsměvem. Stiskl jí ruku a krátce ji potřásl. Dorie měla radost, že se s ní Fletcher tak důvěrně baví a dokonce s ní žertuje. Ze zkušeností věděla, že většina mladých lidi jeho věku se staví k dospělým odmítavě a nedůvěřivě, protivně a přezíravě. Snad minutu či dvě seděli mlčky. Právě se chystala vstát a odejít když ucítila jeho pohled. Vyvalovat oči na jiné není moc zdvořilé," upozornila ho klidně a ze všech sil potlačovala touhu zakrýt si tvář. Promiňte," omluvil se a odvrátil se od ní. Poté se na ni ale opět podíval a věcně poznamenal: Čekal jsem, že budete vypadat hůř." Otevřel a opět zavřel ústa, jako by chtěl vzít svoje slova zpět, ale ta už byla venku. Zamračil se, odvrátil tvář a zamumlal další omluvu.

19 C o s u d ičky n e t u š i l y 19 Skutečně jsem vypadala hůř," slitovala se nad ním. Před pár měsíci jsem vypadala jako modrý mýval s tlamičkou plnou oříšků." Kdo vám to udělal?" zeptal se a v očích se mu objevil soucit. Nikdo," odpověděla, mírně zaskočená jeho zřejmým předpokladem. Byla to nehoda. Autonehoda." Nebyla to tak docela pravda, ale doufala, že když o tom nebude přemýšlet nebo mluvit, přesvědčí nakonec i samu sebe, že šlo jen o nešťastnou náhodu na dálnici kdesi daleko odtud. Proto jsem tady. Musím se doléčit a nabrat dost sil." Páni!" vykřikl s úlevou a málem se mu z toho podlomila kolena. A my si mysleli, že vám někdo chtěl vymlátit duši z těla a teď že se tady schováváte. Že snad nějaký gangster." Gangster? To protože jsem z Chicaga?" usmála se. Je mi moc líto, že vás zklamu. Pravděpodobně jste čekali, že se tady jednou objeví černé limuzíny plné drsných chlapíků s houslovými pouzdry v podpaždí." Nejen my. Každý v Colby je přesvědčený o tom, že jste přítelkyně někoho tam shora, někoho, kdo se vyzná." Otřásl jejími iluzemi o neviditelnosti a její naivní představou, že je nikým v Zemi nikoho". Aby to čert vzal! Stala se vlastně neslavně slavnou osobností. Určitě aspoň pět či šestkrát za den nám někdo zavolá, jen aby se zeptal, jestli jsme se o vás něco nedozvěděli. Víme, kdy jezdíte do obchodu. Baxter si myslí, že jsem kouzelník, protože vždycky uhodnu, jestli od vás dostane sladké keksy, čokoládové tyčinky nebo arašídové sušenky. Vím to předem. A prozradím vám jak. Protože totiž vím, co který den kupujete." To je prostě fantastické!" vzdychla si a opřela si hlavu o řetěz, na kterém visela houpačka. Měla jsem si hned uvědomit, že k tomu dojde. Malá městečka, jako je tohle, vždycky žijí drby. Jak jsem mohla být tak naivní a... Asi budu muset odtud pryč." Proč?" namítl. Hleděl na ni, jako by si myslel, že přišla o rozum. Stačí, když se lidé o vás dozvědí pravdu. Je strašně nezajímavá. Všechny hned přestanete zajímat, až se dozvědí, že šlo o obyčejnou autonehodu. Za týden zapomenou na všechny ty nesmysly o gangstrech. A přestaňte nosit ty brýle, šátek a plášť. Vůbec nevypadáte tak špatně." Automaticky si rukou zakryla tenké červené jizvy na pravé tváři a na bradě. Opravdu?" Opravdu," přisvědčil zmateně, že si vůbec něco takového mohla myslet. Otec bude mít fakt radost, až se dozví, že jste docela hezká. Podle toho, co o vás nakecal Frank Schulman, si myslel, že byste mohla Baxtera vyděsit k smrti." Frank Schulman? Z realitní kanceláře. S tím se však setkala už před několika týdny. Možná už je načase podívat se znovu do zrcadla.

20 20 M a r y K a y M c C o m a s Fletcher najednou zvedl ukazováček a začal jí dávat další rady. Měla byste si ale také něco udělat s vlasy. Vypadají nějak divně." Dotkla se chomáče, který jí vyrůstal nad levým spánkem. Chtěla jsem se schovat před světem, než mi znovu dorostou." Na celé jaro a léto?" Vyrazilo mu to dech. Nepřítomně na něho hleděla a v mysli se už toulala po místech, kterým se až dosud vyhýbala. Lidé. Jak dlouho se jim ještě dokáže vyhýbat? Zatím si mohla namlouvat, že jizvy a kulhání jsou dostatečné důvody k tomu, aby se ukrývala před zraky veřejnosti. Co ale bude pak, až jí noha zesílí, až jizvy zblednou a vlasy dorostou? Co pak? Myslím, že půjdu dovnitř a trochu si zdřímnu," řekla, aby si nemusela odpovědět. Spánek byl v posledních dnech její odpovědí na většinu otázek. Velmi dobře věděla, že je to jeden z typických příznaků deprese, jenže když jí to pomáhalo... Můžu za vámi ještě někdy přijít?" uslyšela Fletchera, když otevírala dveře. Ne každý den, jen sem tam?" Samozřejmě." A přestože ji zmáhala ospalost, vzpomněla si na jejich dohodu: Nezapomeň na moje auto." Nezapomenu." Měla pocit, jako by z ní nějaký upír vysál všechen život. Zmohla se sotva na to, aby za sebou zavřela dveře a vyšla po schodech do ložnice. Svalila se na postel. Věděla, že ta nečekaná únava by jí měla něco napovědět, ale ignorovala to. Byla jí zima. Přitáhla si přikrývku a zachumlala se do ní. Otec bude mít fakt radost, až se dozví, že jste docela hezká. Než usnula, zazněla jí ta slova v duchu ještě dvakrát. Takže docela hezká?" přemítala o několik hodin později koupelně před zrcadlem. Prospala celé odpoledne. Jen co procitla, seběhla dolů, aby doplnila Baxterovu plechovku novými keksy. Stihla to právě včas, protože sotva za sebou zavřela dveře, zaslechla, jak velké nákladní auto odbočuje na příjezdovou cestu k domu. Dívala se z okna, jak Gil a jeho chlapci vyskočili z kabiny. Jako obvykle zatajila dech a vydechla, až si byla naprosto jistá, že nezamíří k jejím dveřím. Fletcherovo chování ji mátlo. Vystoupil z auta, počkal na Baxtera a díval se za ním, když se rozběhl pro keksy. Pak se všichni tři vydali na pozemek za domem, aniž se jedinkrát ohlédli. Neřekl snad otci o jejich setkání?

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15 Kapitola 15 Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Na chvilku se mu podařilo zapomenout na vlastní problém a ztratit se v potrhlém světě plivající lamy. Slečna Petunie byla bez sebe

Více

První kapitola Katja vstoupila do Anniny secesní vily. Nestávalo se často, aby ji Anna nechala stát na chodbě, nic neřekla a odběhla. Katja ji hledala. Pomalu otevírala dveře a procházela místnostmi. Když

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za-

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za- I ČOKOLÁDOVÝ DORT Jen se zvedla opona a v hledišti zhaslo, Johana vyklouzla z lóže ven na chodbu. Teplý průvan pohnul záclonou u zrcadla a dveře vedoucí na schodiště se zakývaly v pantech. Zůstala stát

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Tereza Čierníková INZERÁT

Tereza Čierníková INZERÁT 1 Tereza Čierníková INZERÁT 2 Postával jsem na jednom z nejnudnějších vlakových nádraží hlavního města. Bylo krásné počasí, což bylo v době, ve které jsem žil, velkým plus. Žil jsem vlastně v době, kdy

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB

N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB 1) N ÁČELNÍK K ANČÍ ZUB Na pokraji moravské dědiny, kousek od hranic, stojí bývalý lovecký zámeček pánů z Větrova. Je omítnutý pampeliškovou žlutí, má spoustu věžiček pokrytých prejzy a korouhvičku s kohoutem.

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Jan Kameníček VACANT

Jan Kameníček VACANT Jan Kameníček VACANT Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz VACANT U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 6

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Kapitola první D A 9 B

Kapitola první D A 9 B Kapitola první D U lice před výlohou pekařství byla klidná a tichá a v půlhodině těsně před východem slunce, když se tenké prstíky svítání tak tak kradly nad obzor, bych téměř věřila, že jsem jediný člověk

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou Jak chaloupka přestala být opuštěná Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou chaloupkou. V chaloupce jednou vymetla Ctibůrkova maminka pavučiny, tatínek ji vybílil zevnitř i zvenčí,

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Hurvínkovo přání. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz

Hurvínkovo přání. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Hurvínkovo přání Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Martin Klásek, Ondřej Lážnovský Hurvínkovo přání e-kniha Copyright Albatros Media a. s., 2016 Všechna

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

Páni! chytil se za hlavu Viky, když si sundal aktovku a uviděl, jak po pádu dopadla. Zkusil z ní rukou setřít bahnitou vrstvu, ale jenom tím dokonal

Páni! chytil se za hlavu Viky, když si sundal aktovku a uviděl, jak po pádu dopadla. Zkusil z ní rukou setřít bahnitou vrstvu, ale jenom tím dokonal Podivný dárek Když stál Viky konečně nahoře na stráni, oběma klukům se ulevilo. Díky, Hugo! vydechl vděčně Viky. To by byl průšvih! Kdybych se ve vodě vymáchal, tak to rodičům neutajím! No, odpověděl Hugo

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

poznejbibli b12 biblické příběhy pro děti

poznejbibli b12 biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: e-mail: Vedoucí skupiny: 1. Příběh Josef a anděl poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Matouš 1,18-25 Na Josefa a Marii čekala spousta

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více