Úvod Východiska pro plánování

Transkript

1 Úvod Metodik ICT patří do managementu školy. Plánování je považováno za prioritní manažerskou funkci. Zabírá značnou část času, kterou má manažer k dispozici. Plánování je zaměřeno na stanovení budoucích stavů organizace a cest k jejich dosažení. Plánování znamená určení cíle s ohledem na zdroje finanční, personální, technické, materiální apod. a stanovení cest - konkrétních aktivit - k dosažení těchto cílů. Současně je třeba přihlížet k chování konkurence. Každý plán je dobrý, když se realizuje. Pro plánování je možno použít několik možných přístupů. Nelze jednoznačně najít jeden univerzální postup pro každou školu či školské zařízení. V oblasti plánování rozvoje ICT by se v žádném případě nemělo jednat o zúžený informatický pohled na svět. Jde především o to, aby ICT pomáhaly jak žákům, tak i pedagogům, resp. partnerům školy. Celému procesu implementace služeb do života organizace se říká systémová integrace. Systémovou integraci nelze provést ze dne na den, realizuje se v několika časových etapách a věcných úrovních. Jak ji naplánovat? Podívejte se nejprve na tuto motivační prezentaci, která je spíše určena ředitelům škol. Část informací najdete v tomto kurzu. Informace jsou děleny podle etap realizace plánování. Význam plánování Plánování v každé organizaci plní následující úkoly: Je prostředkem zabezpečujícím koordinaci a proporcionalitu uvnitř organizace, tato skutečnost se projevuje v návaznosti jednotlivých plánů z hlediska věcného, časového i z hlediska organizačních úrovní. Plánování je nejdůležitějším nástrojem pro dosahování cílů organizace. Plán není dogma. Účinný plán postupu umožňuje realizaci změn. Úspěšní manažeři se dokážou vyrovnat nejen s důsledky realizované změny, ale i identifikovat potencionální hrozby a připravit se na ně. To znamená, že vypracují alternativní strategické plány pro eventuální budoucí situace. Plán určuje očekávané chování, které v manažerské terminologii představuje standardy výkonnosti. Proces plánování rozvíjí systematické myšlení, schopnost pracovat s abstraktními představami a informacemi. Plánování lze uskutečnit na všech stupních managementu. Proces i výsledky plánování přinášejí užitek jak manažerům, tak celé organizaci Východiska pro plánování Školský zákon č. 591/2004 m.j. stanovuje školám povinnou dokumentaci. O ICT plánu, resp. o strategii v oblasti informačních a komunikačních služeb se zde nehovoří. Každý bere za samozřejmé, že školy následují komerční sféru a využívají možností této velmi dynamicky se rozvíjející technologie.

2 Nestačí ovšem pouze "náhodně" využívat počítače, jejich programové vybavení a elektronická data vůbec. Škola je v této oblasti vlastně ve dvojí roli: jako spotřebitel - pracovníci využívají ICT ke své práci, jako nositel poznání - žáci a studenti by měli získat základní ICT kompetence pro svůj další růst. K naplnění obou těchto cílů existují zákonné předpisy, ze kterých je třeba na jedné straně vycházet a na druhé straně je dodržovat. Legislativní východiska Cíl kapitoly Poskytnout informace o základních právních předpisech, které mají souvislost se vzděláváním i běžnou činností školy v oblasti ICT. Informace jsou děleny na: zákonné normy pro vzdělávání zákonné normy "o informacích" legislativní předpisy pro rozvoj služeb ICT Základní pojmy zákon vyhláška nařízení vlády usnesení vlády metodický pokyn rozvojový program dalšívzdělávání pedagogických pracovníků Přehled legislativní předpisů ZÁKONNÉ NORMY PRO VZDĚLÁVÁNÍ Zákon č. 561/ školský zákon - zde ke stažení ve formátu PDF Zákon č. 563/ o pedagogických pracovnících - zde ke stažení ve formátu PDF Zákon č. 109/ o ochranné výchově - zde ke staženíve formátu PDF Zákon č. 143/ o platu a odměně za pracovní pohotovost - zde ke stažení, od byl nahrazen novým zákoníkem práce - zákon č. 262/ zde k prohlížení ve formátu HTML Nařízení vlády č. 469/ o katalogu prací a kvalifikačních předpokladů - zde ke staženíve formátu PDF Nařízení vlády č. 75/ o rozsahu vyučovací povinnosti - zde k prohlížení ve formátu HTML

3 Vyhláška č. 317/ o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) - zde ke stažení ve formátu TXT ZÁKONNÉ NORMY O INFORMACÍCH Zákon č. 101/ o ochraně osobních údajů - zdek prohlíženíve formátu HTML Zákon č. 106/ o svobodném přístupu k informacím - zdek prohlíženíve formátu HTML Zákon č. 121/ autorský zákon - zdek prohlíženíve formátu HTML USNESENÍ VLÁDY A METODICKÉ POKYNY Usnesení vlády č. 792/ o koncepci financování informačních a komunikačních služeb ve školách do roku zde ke stažení ve formátu PDF Metodický pokyn č.j / věcný standard služeb ICT - zde ke stažení, ale již neplatí, od roku 2007 není povinnost tvořit ICT plán. Usnesení vlády 1276/2008 Sb. - koncepce rozvoje informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání v období zde k prohlížení materiál ve formátu HTML Usnesení vlády č. 927/ Strategie digitálního vzdělávání - zde ke stažení Vybraná témata z legislativních předpisů ZÁKONNÁ POVINNOST VZDĚLÁVÁNÍ PRO PEDAGOGICKÉ PRACOVNÍKY Ze zákona č. 563/2004 o pedagogických pracovnících vyplývá pro pedagogické pracovníky dle 24 "zákonná" povinnost se vzdělávat. Formy vzdělávání upřesňuje vyhláška č. 317/2005 o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a karierním systému pedagogických pracovníků. Ředitel tedy může systematicky plánovat další vzdělávání v oblasti ICT a přitom využít znění tohoto paragrafu NOVÁ ROLE VE ŠKOLE - ICT KOORDINÁTOR V části čtvrté zákona č. 563/2004 pak 41 bod 2 rozšiřuje Zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (zákon č. 143/1992) tím, že vkládá do tohoto zákona za 9 nový 9a) Pedagogickému pracovníkovi, který vedle přímé pedagogické činnosti vykonává také specializované činnosti, k jejichž výkonu jsou nezbytné další kvalifikační předpoklady, se poskytuje příplatek ve výši Kč měsíčně. Ředitel školy může jmenovat ve škole ICT koordinátora, která mu bude pomáhat jednak na poli plánování rozvoje služeb ICT ve škole a hlavně pak v metodické pomoci zaměstnancům. Tomuto pracovníkovi náleží pravidelná měsíční finanční odměna a je třeba s ním v tomto smyslu upravit pracovně právní vztah.

4 DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ V OBLASTI ICT Oblast dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků upravuje vyhláška č. 317/2005. V části "Studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů" v 9 specifikuje studium pro koordinaci v oblasti informačních a komunikačních technologií. Finanční ohodnocení může pobírat ICT koordinátor po absolvování studia ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů. OBSAH STUDIA ICT KOORDINÁTORA K vyhlášce č. 317/2005 o DVPP vydalo MŠMT Standardy pro udělování akreditací. V části 6 bod a jsou m.j. specifikovány: základní cíle studia kompetence absolventa náplň práce, na kterou je studující připravován ICT koordinátor by měl ve škole koordinovat plánování v oblasti ICT a metodicky pomáhat při realizaci tohoto plánu. Není v jeho náplni práce např. správa počítačů, sítě, instalace software apod. SNÍŽENÍ ÚVAZKU PRO ICT KOORDINÁTORA Nařízení vlády č. 75/2005 upravuje rozsah vyučovací povinnosti. V 3 odstavci (4) jsou stanoveny učiteli vykonávajícím metodickou pomoc v oblasti ICT (=ICTK) meze pro snížení úvazku. Toto snížení je stanoveno podle počtu žáků ve škole takto: počet žáků ve škole do 50 do 150 do 300 do 500 snížení úvazku o 1 h 2 h 3 h 4 h 500 a víc 5 h USNESENÍ VLÁDY O KONCEPCI FINANCOVÁNÍ INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH SLUŽEB VE ŠKOLÁCH Vláda se v srpnu 2004 v usnesení č. 792 "O koncepci financování informačních a komunikačních služeb ve školách" rozhodla podporovat informační a komunikační služby ve školách do roku Zadala ministrům financí a školství vyčlenit každoročně 1 miliardu na účelové dotace školám. Součástí této koncepce jsou také pravidla rozpouštění, účel a sankce při nedodržení těchto pravidel:

5 finance budou poskytovány v souladu se zákonem 243/2000 o rozpočtovém určení daní" MŠMT vydá každoročně metodický pokyn, v němž stanoví účel, způsob přidělení dotace a sankce pro případ zneužití" dotace k jinému účelu MŠMT vydá metodický pokyn Standard služeb ICT", podle kterého školy zpracují svůj tzv. ICT plán. Pečlivě plánovat a důsledně dodržovat pravidla využití dotace na ICT. Shrnutí: 1. Plánujte systematický rozvoj služeb ICT. 2. Pověřte koordinací a metodickou pomocí v oblasti ICT zkušeného kolegu. 3. Vyšlete ho na studium pro zvýšení kvalifikačních předpokladů. 4. Snižtemu úvazek a přidělte mu dle rozsahu jeho metodické práce finanční ohodnocení. 5. Domlouvejte se s ním na "počítačové" podpoře realizace strategie školy. Věcná východiska Cíl kapitoly Poskytnout informace o trendech vzdělávání ve světě a koncepci vzdělávání, kterou přináší nový školský zákon. Informační technologie mohou podstatně zefektivnit vzdělávání při použití nových forem a metod výuky. Najdete zde informace o: pohledech na vzdělávání vnějších podnětech ke změnám koncepce vzdělávání souvislostech mezi učením a základními pojmy informatiky Základní pojmy instruktivní vers. konstruktivní výuka rámcové vzdělávací programy školní vzdělávací programy klíčové kompetence data, informace, znalosti, vědomosti taxonomie Dílčí témata CO PŘINÁŠÍ ŠKOLSKÝ ZÁKON Kromě řady administrativních změn přináší posun ve vzdělávání. Dříve byly stanoveny závazné osnovy přesně popisující témata a jejich rozsah, který bylo třeba předat prostřednictvím pedagoga žákovi - instruktivní výuka. V novém způsobu výuky se vychází z klíčových kompetencí, které jsou potřebné pro život. Ministerstvo stanovuje pro jednotlivé druhy škol vzdělávací rámce - rámcové

6 vzdělávací programy a každá škola si postaví vlastní vzdělávací program tak, aby si žáci nejen osvojovali znalosti, ale také schopnosti a dovednosti na takové úrovni, aby mohli nabyté vědomosti použít. Od přemíry mnohdy podružných znalostí je výuka směrována k principům a hlavně k metodám výuky - konstruktivní výuka. Právě jejich osvojením bude žák připraven se učit i po škole. Posun výuky od státem stanovených osnov k výuce postavené na kompetencích je dlouhodobý proces. Výsledky nelze očekávat ihned, jedná se o změnu klimatu ve škole, ale i mimo školu. Je třeba být trpělivý. CO SE DĚJE ZA HUMNY NAŠÍ ŠKOLY Škola není izolovaná soustava, nějaký vzdělávací skleník. Při tvorbě vzdělávací strategie školy má pochopitelně ředitel školy svou představu, vizi, kterou by chtěl realizovat. Přitom je však potřeba, aby byla tato strategie v souladu se vzdělávacími trendy "za humny", pro nás tedy již ve vedlejší obci, kraji, ale i v celé Evropě. Lidé se musí vypořádat s řadou dříve neexistujících skutečností: 1. Roste množství a dostupnost informací, které již NELZE přidávat do stávajících osnov objevují se nové interdisciplinární obory doprovázené novými objevy, slovníky se rozrůstají o nové pojmy, informace zastarávají, to, co platilo před několika lety již dnes nemusí platit, informace je řeba aktualizovat díky globalizaci, kdy lidé navštěvují "nové" vzdálené země, potřebují se o nich dovědět informace, které se ve škole neprobíraly, Mění se požadavky trhu práce, je třeba PŘIPRAVIT ŽÁKY na to, aby byli SCHOPNI se těmto změnám PŘIZPŮSOBIT životnost výrobků se zkracuje, je třeba umět hledat a vyrábět nové portfolio firem se mění, především díky novým materiálům se mění výrobní postupy a chování firem na trhu firmy budují své pobočky po celém světě, je třeba, aby byli schopni se zaměstnanci jednak domluvili a jednak uměni spolupracovat 3. Vzdělávací soustavy se sbližují, na mezinárodní spolupráci je třeba žáky vybavit SROVNATELNÝMI KOMPETENCEMI. lidé cestují a komunikují po celém světě, potřebují se domluvit, školy realizují mezinárodní projekty, je třeba, aby žáci mohli pracovat na stejných tématech, měli o nich podobné odborné znalosti studijní obory se snaží přizpůsobovat požadavkům trhu, mění se obsah některých standardních oborů Výsledkem nejen těchto skutečností tedy musí být změna ve vzdělávání. Nikoliv radikální, ale postupná, uvážená. Změna, která umožní využívat rostoucí množství informací a požadavek na jejich aktualizaci. Změna, která ve výuce více posílí složku osobnostní, rozvíjení schopností a dovedností. Člověk s obrovskými znalostmi, ale bez schopnosti je uplatnit, resp. bez dovednosti ukázat výsledky práce se v praxi neuplatní. Proto se stále více hovoří o kompetencích, nikoliv jen o znalostech.

7 Změny v přístupu k výuce neprobíhají jen u nás. Nikde ve světě neexistuje zaručený recept, který by stačilo jen aplikovat. Právě proto, že v okolních státech probíhá tentýž proces, je vhodné si vyměňovat zkušenosti. JAK SE ČLOVĚK UČÍ Na toto téma již bylo popsáno mnoho a mnoho stran textu. V různém věku, ale také v různých situacích je dominantní jedna z níže uvedených forem, ve většině případů se však vhodně prolínají a doplňují. Člověk se vzdělává: prostřednictvím smyslů (pozoruje, poslouchá, čichá, dotýká se, ochutnává věci) prostřednictvím činností (kreslí, mluví, zpívá, čte, píše, počítá, cvičí,...) prostřednictvím společnosti (hraje si s někým, baví se s někým, pracuje s někým a pro někoho, komunikuje s někým a kvůli něčemu,...) Mezi nejčastější činnosti při vzdělávání nejen ve škole patří nebo by měly patřitotázky(co? proč? kdo? kdy? jak? za kolik?...). Přirozenou aktivitou všech lidí je hledání odpovědí na tyto a mnoho dalších otázek a to komunikací s jinými lidmi, samostatně a relativně snadno v uspořádaných zdrojích nebo obtížněji v neuspořádaných zdrojích. Každou zjištěnou nebo nalezenou odpověď pakžák zpravidla vyhodnotí a porovná ji s vlastní dřívější zkušeností, s okolím, tedy se zkušeností svých nejbližších rodinných příslušníků, později spolužáků aobecně se zkušeností lidí případně odborníkůa koriguje tak své dřívější poznání na dlouhodobější systematicky uspořádané vědomosti. Jedině výuka respektující osobnost žáka, přirozený způsob myšlení, učení a pamatování může vést k úspěchu. Ani sebelepší ICT nemohou nahradit tradiční autoritu rodiče, pedagoga, nadřízeného... mohou však pomoci při motivaci, podpoře výkladu, fixaci učiva. Ve výuce je třeba žáky také učit respektování názorů jiných a s tím spojenou schopnost reflexe vlastních názorů. JAK SOUVISÍ VÝUKA S INFORMATIKOU Předmětem zkoumání různých vědeckých informatických disciplín je m.j. popisování informací, jejich vznikem, popisem, vztahy a vzájemnými souvislostmi. Snaží se také kvantitativně popsat velikost informace jako takové, způsoby, rychlostí, ale i ztrátami při přenosu informací. Jedná se vlastně o analogické procesy při získávání, pamatování, vybavení či přenosu informací (znalostí) mezi lidmi. Člověk si informace v mozku vyhodnocuje, vytváří souvislosti (asociace), vazby se svými dříve nabytými informacemi a tak vlastně původnídatapřetváří pomocí vztahů nainformace, rozsáhlejšíznalostia vědomostiaž k vytváření a celoživotnímu doplňování siosobního znalostního systému, který je ovlivňován a neustále konfrontován s celospolečenským systémem, tedy s praxí. Jak se mu toto učení daří, zpravidla zjistíme "testováním" nejen jeho vědomostí, ale de facto schopnostmi a dovednostmi je uplatnit nejprve "před tabulí" a následně v praxi.

8 Lze tedy říci, že principy výuky, práce s informacemi v mozku velmi úzce souvisí s informatikou jako takovou. Pokud se nám podaří sladit lidský přístup v oblasti učení a jednání s možnosti ICT, může to celkovému vzdělávání jen pomoci. Pokud se však budou počítače používat nesystematicky, ba chaoticky, může to naopak vzdělávání ublížit. ICT mohou v procesu výuky velmi pomoci (ale také uškodit). Počítač je nástroj na práci s informacemi. Můžeme žáky vybavit velkým množstvím poznatků o ovládání jednotlivých programů, ale to je velmi málo. U žáka je třeba také vypěsovat schopnost analyzovat zadání (požadavek), zvolit vhodný sw nástroj, nalézt a kriticky posoudit nalezená data. Ale ani toto nestačí k úspěchu. Pokud žák nedovede data propojit do souvislostí a neumí výsledné informace, znalosti a vědomosti aplikovat, není výuka ukončena. Tento "koloběh" by se měl pravidelně realizovat nejen v hodinách informatiky, ale vlastně ve všech předmětech. TÉMATICKÝ PLÁN S VYUŽITÍM ICT Při sestavování školního vzdělávacího programu bude třeba dříve či později začít uvažovat o tématickém plánu. Právě znalost principu učení se a pamatování si (transformace dat na informace, znalosti, vědomosti) současně s důrazem na pěstování schopností a dovedností nabyté vědomosti použít vede k dobrým výsledkům. Má-li žák vyřešit nějaký problém, zorientovat se v nějaké situaci a zaujat stanovisko, resp. začít jednat a situaci vyřešit, potřebuje k tomu aplikovat všechny tři složky vzdělávání - znalosti, schopnosti a dovednosti. Ve výuce se zpravidla silně preferuje získávání znalostí, na úkor schopností a dovedností. Mlčky se předpokládá, že žák schopnosti a dovednosti má, nebo že ho "život" naučí. Každá z uvedených složek však obsahuje řadu klíčových pojmů, ale jen některé je potřeba použít při řešení daného úkolu. Např. metodou mapování lze pro každé "výukové" téma sestavit myšlenkovou mapu (strom) klíčových pojmů ze všech tří oblastí. Pro jednotlivá témata výuky by se postupně mapy propojovaly, doplňovaly a občas teprve hledaly. Na "styčných" oblastech rozsáhlých map vlastně leží průřezová témata. Tématický plán tedy lze tvořit i tímto způsobem. Ve školách by bylo vhodné při sestavování tématických plánů hledat společná témata a systematicky plánovat jejich výuku. Právě zde lze "ušetřit" řadu hodin použitelných na další, např. průřezová témata. Souhrn: Celosvětovým trendem ve vzdělávání je celoživotní učení. Nejlepší výsledky učení vykazuje interaktivní výuka s dotažením až do prezentace výsledků. ICT jsou vhodným prostředkem k interaktivní výuce. Rozhodující roli ve vzdělávání hraje a vždy bude hrát pedagog.rostoucí množství a dostupnost informací poskytuje jak žákům tak i pedagogům příležitost začít se učit trochu jinak. Cílem je, aby nás informace nezahltily, ale aby nám pomáhaly.

9 Služby ICT ve škole Škola není uzavřený systém, který by si vystačil sám o sobě. Proto je nezbytné, aby všichni její zaměstnanci dokázali získat, vyhodnotit, zpracovat a případně odeslat potřebné informace včas a v dostatečné kvalitě. Současně plní škola také vzdělávací cíle, mezi nimiž je nemalou měrou zastoupeno zvyšování informační gramotnosti žáků. Předpokládat, že tento cíl splní učitel informatiky ve svém předmětu, je mylné. Práce s informacemi je základem drtivé většiny předmětů ve školách. V současné době je pro práci s informacemi nejvhodnějším nástrojem počítač ať již v podobě stolní pracovní stanice, notebook, ale i PDA (personal digital asistent). Vedení školy nemůže ani jednu z výše uvedených oblastí práce s informacemi podceňovat. Ba naopak, je vhodné, když se budou ve škole realizovat ve vzájemném souladu. Je vhodné si nejprve říci, které služby ICT poskytují a k čemu by se daly využít. Současně je třeba určit, kdo bude ve škole dlouhodobě tyto služby plánovat, koordinovat, realizovat a užívat. Role ICT ve škole Cíl kapitoly Poskytnout informace o možném využití služeb ICT ve škole především z pohledu plnění věcných cílů, tedy toho, co má škola v rámci svéčinnosti plnit. Informace jsou rozděleny do těchto oblastí: postavení školy ve společnosti, formy vzdělávání s využitím ICT, dílčířešení realizace služeb ICT, přehled služeb ICT. Základní pojmy vzdělávací proces výuka a učení (teaching a learning) infrastruktura internet a intranet WWW stránky systémová integrace informační systém Dílčí témata ŠKOLA NENÍ IZOLOVANÁ SOUSTAVA Podobně jako pro jiné oblasti je i pro školu nejdůležitějším článkem, kolem kterého by se mělo vše točit, zákazník - tedy žák. Hlavním posláním školy je připravit žáka na další život, ať již to bude jeho další studium nebo praxe. Na množství žáků a spokojenosti s výsledky vzdělávání závisí, dalo by se říci téměř přímo úměrně, existence školy. Aby však škola plnila své vzdělávací cíle, je třeba k tomu připravit vhodné podmínky a v nich realizovat vzdělávací proces. Nelze však pouze plnit přání žáků, resp. jejich rodičů či vysokých škol nebo komerčních firem. Základní podmínky vzdělávání stanovuje školský zákon včetně všech právních dokumentů s ním souvisejících. Současně je třeba spolupracovat se zřizovatelem školy, resp. s obcí, v níž škola leží.

10 Všechny vlivy na školu můžeme rozdělit na tři skupiny: vstupní informace (představují základní kameny pro vzdělávání) informace o vzdělávání (představují jednak obsah vzdělávání a jednak procesy realizace vzdělávání) výstupní informace (představují výsledky vzdělávání) Hodnocení úspěšnosti školy vychází nejen z "absolutních" výsledků vzdělávání, tedy zjednodušeně řečeno kolik je vyznamenaných absolventů posledního ročníku, ale také z přidané hodnoty, kterou žáci získají od svého vstupu na školu. Pochopitelně existují i další kriteria hodnocení školy, např. jaké je klima ve škole, jestli dostatečně informuje veřejnost apod. Stručně znázorňuje vlivy na školu následující schéma: Všechny vlivy, resp. informace týkající se zajištění hlavní či vedlejší činnosti školy by měla škola nejen monitorovat, ale systematicky vyhledávat, zpracovávat a využívat k dalšímu rozvoji. Můžeme je nazvat "informace o vzdělávání" ve škole. ICT by měly být využívány ve všech oblastech činností školy a to již ve fázi vstupu informací do školy, přes podporu realizace vzdělávání až po zpracování (analýzu) výstupních informací. FORMY VZDĚLÁVÁNÍ S VYUŽITÍM ICT Již v dobách, kdy se ve školách objevily 8-bitové mikropočtače se opět objevily nekritické úvahy o tom, že počítač je konečně ten správný nástroj, který umožní žákům učit se samostatně bez pomoci učitele. Realisté však zůstali na zemi a hledali cesty, jak by mohl počítač jednak pomoci učiteli a jednak žákovi.

11 Propodporu vyučovánímůže učitel používat počítač jako zdroj informací (zpravidla z databází, tabulek, map, hypertextů, encyklopedií,...), pomůcku při výkladu (zpravidla obrázky, schémata, dynamické animace, simulace, interaktivní mapy,...), nástroj ke zjišťování zpětné vazby (testovací programy, doplňovačky, rébusy,...). Propodporu učenímůže žák (ale i učitel) používat počítač jako zdroj informací (www stránky, encyklopedie, slovníky,...), elektronickou učebnici (web kurzy, výukové programy, elektronické příručky, webcasting,...), "elektronického učitele" (e-learningové kurzy, ICR, elektronické konference,...). Jsou-li informace vhodně uspořádány, může se pak člověk učit i sám, resp. prostřednictvím elektronické komunikace s tutorem (e-learningových kurzů) nebo s kolegy. Ať již se jedná o informace sloužící k podpoře výuky nebo k učení se, mluvíme o "informacích pro vzdělávání". Pedagogové na jednotlivých úrovních vzdělávání využívají obě formy využívání ICT různě. Na nižším stupni dominuje podpora výuky, čím jsou žáci starší a schopnější samostatného učení se, tím více jsou využívány formy e-learningu. Zjednodušeně můžeme formy využití ICT ve vzdělávání, resp. v učení znázornit takto:

12 Je na každém učiteli, jaký poměr mezi počítačem podporovanou výukou a e-learningem zvolí, kdy a jakým způsobem začně využívat ucelené elektronické výukové kurzy. Je na zvážení učitele, jestli se pustí i do tvorby takových výukových materiálů. ICT mohou sloužit jak učiteli k podpoře výuky - k vyučování, tak i žákům k samostudiu - k učení se. Při plánování služeb ICT je třeba počítat s oběma variantami vzdělávání. SLUŽBY ICT V každé škole se tedy pracuje jak s informacemi o vzdělávání, tak i pro vzdělávání. K jejich zpracování je třeba zajistit nejen včasný a rychlý přísun těchto informací, ale také jejich zpracování a následné využití. K zajištění všech etap práce s informacemi nestačí pouze počítač se základním programovým vybavením. Proto hovoříme o komplexu služeb ICT. Můžeme je zařadit do čtyř oblastí: výukové a informační elektronické zdroje (digitální obsah) přístup ke sdíleným zdrojům (připojení do internetu, případně jiných telekomunikačních sítí) kompetence pedagogických pracovníků v oblasti ICT (znalosti a dovednosti v oblasti využití ICT ve vzdělávání) infrastruktura (počítače a další periferní zařízení) Při strategickém plánování rozvoje všech těchto oblastí musí mít ředitel na zřeteli dlouhodobé cíle školy, především v oblasti vzdělávání. Tomu musí podřídit rozvoj jednotlivých služeb. Proto je potřeba si nejprve stanovit a popsat všechny činnosti ve škole a k nim "realisticky" přiřadit jednotlivé služby ICT. To znamená říci si, jestli k realizaci té které činnosti je možné a hlavně vhodné použít některou ze služeb ICT. O tom způsobech tvorby ICT plánu pojednává následující kapitola. Umožnit zaměstnancům a žákům používal počítače nestačí. Je třeba systematicky přemýšlet o tocích dat či příkazů a zpětné vazbě v souvislosti se vzdělávacími cíli školy a personálním (znalostním) či technologickém vybavení školy. ŘEŠENÍ REALIZACE SLUŽEB ICT Ve školách se zpravidla zaváděly ICT ve vlnách podle aktuálních finančních podmínek. Na jednotlivých školách tak vznikla řada dílčích, navzájem nepropojených řešení. Typickým příkladem jsou evidenční systémy žáků, pedagogů, majetku, financí (účetnictví), klasifikace a výuky. Postupem času se jednotlivé systémy sjednocují, resp. jsou dodavateli software nabízeny jako moduly jednoho evidenčního systému. Opět jen někteří dodavatelé nabízí moduly pro vzdělávání a to ne ještě komplexní. Zpravidla se jedná o využití evidence žáků, pedagogů ke klasifikaci, nikoliv však k podpoře výuky či dokonce k e- learningu. S rozvojem internetu se na školách začaly vytvářet školní WWW stránky. Na spoustě škol jsou však informace na nich uvedené neaktuální. Zpravidla je to dáno tím, že jsou vytvářeny samostatně bez

13 využití jedné databáze údajů. Informace jsou do školních webů nezřídka opisovány (kopírovány) a tím se stává tvorba rozsáhlejšího webu příliš pracná, čímž se neúměrně prodlužuje jeho aktualizace. S rozvojem e-learningu a dalších online výukových metod začaly někteří pedagogové tvořit vlastní e- learningové kurzy. Na WWW stránkách škol se čím dál častěji objevují learning management systémy (LMS). Jejich propojení na klasifikaci, resp. vzdělávací programy škol jsou také ještě v plenkách. Jak vyřešit tuto roztříštěnost? Někdy není třeba chodit příliš daleko. Můžeme se poučit u komerčních subjektů (nebo i vysokých škol či jednotlivých fakult), možná několik z nich sídlí i ve vaší obci. Tyto firmy začaly jednotlivá dílčí řešení integrovat doinformačního systému. Celému tomuto procesu se říká systémová integrace. Systémová integrace důsledně vychází z cílů organizace (školy). Cílem systémové integrace je vytvoření a údržba informačního systému, který optimálně využívá HW, SW vybavení a znalostního potenciálu lidí k maximální podpoře vzdělávacích cílů školy. Informační systém podporuje všechny významné procesy ve škole, resp. všechna pracoviště školy. Systémovou integraci nelze provést ze dne na den, realizuje se v několika časových etapách a věcných úrovních. Úrovně systémové integrace znázorňuje následující schéma: Z obrázku je jasně vidět, že se nejedná o pouhé technologické řešení, ale že jde o komplexní řešení vycházející z cílů školy, postavení školy v regionu, mapující konkrétní situaci ve škole (procesy, znalosti, schopnosti a dovednosti zaměstnanců).

14 Role jednotlivých služeb ICT se musí navzájem doplňovat a v souhrnu musí podporovat realizaci hlavní pokud možno i doplňkové činnosti školy. Proto je třeba velmi důkladně plánovat nasazení ICT. Souhrn: Role ICT ve škole závisí na strategii školy. Hlavní tíže zodpovědnosti tedy leží na řediteli školy. Ten podle aktuální situace rozšiřuje nebo omezuje realizaci strategie v oblasti služeb ICT. Ředitel školy se neobejde bez odborných metodických informací z oblasti ICT, k tomu jmenuje koordinátora metodika v oblasti ICT. Komplexní řešení strategie v oblasti ICT je systémová integrace. Cílem systémové integrace by měl být školní vzdělávací a informační systém... Role osob při plánování a realizaci plánu Cíl kapitoly Poskytnout informace o rolích jednotlivých osob ve škole při procesu integrace ICT do života školy. Kromězákladního rozdělení rolí budou uvedeny konkrétníčinnosti ředitele, koordinátora ICT, správce sítě, učitele informatiky. Základní pojmy liniové, procesní a projektovéřízení správa sítě správce sítě koordinátor v oblasti ICT Dílčí témata PROCES INTEGRACE SLUŽEB ICT Škola funguje jako celek, všichni její zaměstnanci se podílí na výsledcích vzdělávacího procesu. Ředitel zpravidla řídí školu po liniích předmětových komisí, resp. provozů. Každá linie má své věcné úkoly, přesný harmonogram činností. Jednotlivé linie mají své specifické cíle, náplň činnosti a jsou řízeny svým "vedoucím". Ti se zúčastňují porad vedení a taktické plány rozpracovávají do operačních úkolů a kontrolují jejich plnění. Škola však není manufaktura, v níž jsou strojově vykonávány přesně popsané a neměnné činnosti. Řada akcí vyžaduje zapojení nebo alespoň účast několika linií. Příkladem může být např. realizace

15 soutěže (školního turnaje,...), školní akademie (besídky pro rodiče,...), vzdělávacích projektů (projektové výuky,...), ale také integrace ICT do života školy. Každá takováto akce vyžaduje jednak koordinaci dílčích aktivit (pevné cílené řízení) a hlavně spolupráci osob z různých linií nad rámec jejich základních povinností. Potom hovoříme o procesním nebo projektovém řízení. Na následujícím obrázku je schématicky znázorněn proces integrace ICT do života školy: Z obrázku vyplývá, že se tohoto procesu v různých rolích účastní prakticky všechny skupiny zaměstnanců i koncoví uživatelé. Vlastně pro ně je celý proces realizován, neboť právě oni by z něj měli těžit nejvíce. Procesní řízení vyžaduje velkou dávku zodpovědnosti, trpělivosti a vyjednávání, protože proces jde napříč liniemi. Každý z účastníků je při realizaci procesu de facto řízen dvěma vedoucími - liniovým a procesním (u realizace projektu pak projektovým). Pokud nejsou zaměstnanci dostatečně zainteresováni na výsledcích své práce jak standardní, tak u procesu, rádi hrají "na schovku" - před procesem se schovávají za standardní práci a naopak. Proto je třeba, aby procesy byly řízeny za plného vědomí vedení s cílem naplnění společných cílů školy. Proces musí mít jasné ověřitelné konkrétní cíle, musí být realizován týmem lidí s přesně stanovenými kompetencemi, časovými a finančními mantinely. Základem úspěchu procesu systémové integrace je výběr vhodných lidí do realizačního týmu. Je třeba si stále připomínat, že služby ICT slouží k dosažení vyšších, vzdělávacích cílů školy, pedagogů - přesněji žáků.

16 PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ SLUŽEB ICT Procesu integrace ICT by se měli zúčastnit všichni pracovníci školy. Někteří budou v tomto procesu vystupovat aktivně, jiní budou tzv. spotřebiteli. Než začneme popisovat role nejdůležitějších osob tohoto procesu, popišme náznakem plánování ve škole. Škola má stanoveny své strategické cíle, které směřují k naplnění rámcového vzdělávacího programu (RVP). Ředitel školy se snaží přetavit své představy o "chodu" školy do školního vzdělávacího programu. Společně se svými nejbližšími spolupracovníky nejčastěji z vedení školy zpracovávají realizační taktický plán. Tyto plány vychází ze znalosti aktuálního stavu a částečně také z představ "tažných" kolegů jednotlivých předmětových komisí. Plány vlastně popisují procesy plnění cílů. Na nejnižší úrovni plánování pak vznikají operační plány, termínované sady úkolů. V oblasti služeb ICT je třeba plánovat nejen technologická zařízení (infrastrukturu), ale také elektronické výukové materiály (programové vybavení, data) a přístup k nim. Tento výběr by měl ovšem vycházet z obsahu výuky, což nejlépe ví pedagogové s vhodnými didaktickými a ICT kompetencemi. Odborné poradenství by měl ve škole zastávat ICT koordinátor, v některých případech učitel informatiky, zajištění provozuschopnosti technologií včetně bezproblémového přístupu k datům by měl mít na starosti správce sítě nebo externí firma. Jednotlivé činnosti v oblasti ICT plánování v souvislosti s naplňováním vzdělávacích cílů školy jsou na následujícím obrázku: Hlavní role (nikoliv však veškeré) v procesu integrace služeb ICT hrají

17 ředitel, ICT koordinátor-metodik, správce sítě, učitel informatiky a výpočetní techniky. ROLE ŘEDITELE ŠKOLY Role ředitele školy je dána školským zákonem č. 561/2004. Tyto role se přenáší pochopitelně i do oblasti ICT. Můžeme je shrnout do následujících bodů: 1. Role koncepční ředitel tvoří strategii rozvoje školy v oblasti vzdělávání, ředitel se spolupodílí na tvorbě strategie školy v oblasti ICT ředitel různými nástroji koordinuje realizaci strategií. 2. Role organizační ředitel zajišťuje materiální, finanční a personální podmínky pro provoz služeb ICT ve škole, ředitel zajišťuje realizaci výuky žáků i pedagogů v oblasti ICT, ředitel školy zajišťuje administrativní agendu školy s využitím ICT. 3. Role reprezentační 4. Role řídící ředitel reprezentuje školu na oficiálních (i neoficiálních) jednáních s partnery (dodavateli služeb ICT), ředitel prezentuje na různých veřejných vystoupeních roli ICT ve "vlastní" škole. ředitel vybírá vhodné spolupracovníky pro oblast ICT ředitel deleguje pravomoci a kontroluje realizaci ICT strategie v souladu se vzdělávacími cíli školy ředitel ovlivňuje míru využívání služeb ICT. 5. Role "vůdcovská" ředitel jde ostatním příkladem. Pochopitelně nečiní všechny úkoly sám, ale měl jejich plnění vyhodnocovat nebo si nechat vyhodnocovat. Čím více budou do procesu integrace zapojeni kolegové, tím snadnější bude mít práci ředitel. Nezastupitelná role ředitele je role řídící - ředitel školy je hlavně manažer. Minimálně by měl rozdělit činnosti v oblasti ICT mezi spolupracovníky. Pokud však nebude integrace ICT svázána se vzdělávací strategií školy, budou výsledky práce neadekvátní množství vynaložených finančních prostředků a ICT zpravidla nadělají více škody než užitku. ROLE ICT KOORDINÁTORA - METODIKA V souvislosti s novým školským zákonem a vyhláškou o DVPP byl konečně stanoven post koordinátora v oblasti ICT a současně mu byly stanoveny kvalifikační předpoklady k výkonu této

18 funkce. Dle standardů MŠMT pro DVPP v oblasti koordinace ICT je můžeme shrnout do těchto oblastí: 1. Koordinace integrace služeb ICT do života školy (procesně) metodicky pomáhat kolegům v integraci ICT do výuky většiny předmětů, koordinovat užití ICT ve vzdělávání, doporučovat a koordinovat další ICT vzdělávání pedagogických pracovníků. 2. Koordinace dalšího rozvoje služeb ICT ve škole zpracovávat a realizovat v souladu se školním vzdělávacím programem ICT plán školy, koordinovat nákupy a aktualizace software, koordinovat provoz informačního systému školy. ICT koordinátor by měl hrát roji "školního" manažera systémové integrace, nikoliv jejího realizátora. ICT koordinátor by měl být pedagogický pracovník, dobrý metodik výuky, absolvent školení pro ICT koordinátory. Role správce sítě nepatří do jeho náplně práce. ROLE SPRÁVCE SÍTĚ Ve škole se dříve či později nahromadí nemalé množství techniky a programového vybavení. S tímto nárůstem techniky, ale také se zvyšujícími se znalostmi pedagogů, se zvyšuje také četnost využívání techniky a hlavně dat. O tato data je třeba se také starat. Tato péče, resp. správa hardware a software náleží stejně jako na úřadech, komerčních firmách a jiných organizacích správci sítě. Co všechno by mělo spadat do jeho práce? 1. Správa infrastruktury: oprava techniky, zajištění a koordinace nákupu techniky, plánování rozvoje infrastruktury ve škole, zajišťování konektivity do internetu. 2. Správa software: zajišťování instalací SW, zajišťování skladu (úložiště) dat, koordinace nákupu sw a dat. 3. Zajišťování plnění informační a bezpečnostní politiky školy: správa provozuschopnosti sítě, správa uživatelských kont uživatelů sítě, zajišťování správy a přístupu k datům. Na správu sítě není třeba vysokoškolské vzdělání, zařazením ve škole to může být provozní pracovník. Případně může správu sítě zajistit externí subjekt.

19 ROLE UČITELE INFORMATIKY A VÝPOČETNÍ TECHNIKY Nezřídka se stává, že ředitel školy naloží na učitele informatiky "v rámci jeho aprobace" všechny starosti o výpočetní techniku a její rozvoj ve škole. Tento postup není správný, stačí si uvědomit, že učitel informatiky má stejné povinnosti jako každý jiný učitel: 1. Plní úkoly vyplývající ze zákona (a vyhlášek) připravuje se na výuku učí vzdělává se vede běžnou agendu učitele 2. Plní úkoly ředitele školy pomáhá žákům v soutěžích podílí se na doplňkové činnosti školy řídí se informační a bezpečnostní politikou školy Samozřejmě, že díky svým znalostem v oboru (aprobaci) je vhodné, když učitel informatikyposkytuje odborné informacev oblastech, které učí: HW, SW, systém práce s dokumenty, tvorba WWW stránek (školy),... Rovněž je z pohledu didaktického vhodné, když se podílí na realizaci informačního systému školy. Nejen, že pak má přímo ve škole po ruce na ukázku výsledek "své" práce a může žákům popisovat systém, na jehož vývoji se podílel (třeba jen připomínkami), ale také získá řadu informací od (sub)dodavatelů z komerční sféry. Pokud by se učitel informatiky přesto chtěl či měl zabývat např. správou sítě či koordinací v oblasti ICT, je třeba ho za tyto práce nad rámec jeho pedagogických povinností zaplatit nad rámec běžného pedagogického platu.. Učitel informatiky je běžný učitel jako kterýkoliv jiný. Tak jako učitel tělocviku běžně neopravuje nářadí, tak ani učitel informatiky běžně neopravuje školní síť. Jeho povinností je především učit žáky. Souhrn: Systémová integrace vyžaduje týmovou práci. Jak plánování, tak i následná realizace ICT plánu vyžaduje od ředitele řízení. Metodickou pomoc poskytuje ve škole (nejen řediteli) koordinátor v oblasti ICT. Odbornou pomoc a případné služby by měl ve škole zajišťovat správce sítě.jako konzultant může ve škole působit učitel informatiky

20 Plánování rozvoje služeb ICT Ve škole existuje řada plánů (organizační, učební, tematický, finanční, personální, DVPP, PO, BOZP,...). Jak se mezi takovým množstvím plánů vyznat? Kam zařadit ICT plán školy? Mohou ICT pomoci při tvorbě plánů a následně pak i při jejich realizaci? Všechny plány můžeme rozdělit na 3 skupiny: strategické plány - vytyčují dlouhodobý směr vývoje školy, zpravidla na několik let, realizační plány - určují způsob realizace strategických cílů, někdy se jim říká taktické plány s časovým rozsahem jednoho roku, operační plány - rozpracovávají realizační plány do jednotlivých krátkodobých úkolů včetně jejich pravidelné kontroly a případné úpravy dalších realizačních kroků. Náležitosti ICT plánu Cíl kapitoly Podrobněji přiblížit proces plánování, začlenění ICT plánu do systému plánůve škole a předložení oblastí, které je třeba v ICT plánu popsat ve fázích: popisu aktuálního stavu, návrhu cílového stavu, popisu procesu přechodu od aktuálního k cílovému stavu. Základní pojmy konektivita LAN hardware a software ICT kompetence bezpečnostní politika školy informační politika školy Dílčí témata KAM PATŘÍ ICT PLÁN? Jak bylo zmíněno v úvodu kapitoly, ve škole existuje řada plánů. Podle časového horizontu, na který plánujeme věcné cíle je rozdělujeme na: dlouhodobé- s výhledem na 4-10 let, zpravidla se jedná o strategické plány, střednědobé- v horizontu 1-3 let, zpravidla se jedná o realizační plány popisující taktiku realizace dílčích strategií, krátkodobé- v horizontu týdnů až měsíců, zpravidla se jedná o operativu, tedy souhrn termínovaných úkolů s konkrétní osobní zodpovědností.