Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Ústav archeologie a muzeologie studijní rok 2007/2008. Tereza Tejklová

Transkript

1 Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Ústav archeologie a muzeologie studijní rok 2007/2008 Tereza Tejklová posluchačka 4. ročníku muzeologie FALERISTIKA VE SBÍRKÁCH MUZEA VÝCHODNÍCH ČECH V HRADCI KRÁLOVÉ bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Pavel Holman Konzultant práce: Richard Klim Brno 2008

2 - 2 - Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou bakalářskou práci s názvem Faleristika ve sbírkách Muzea východních Čech v Hradci Králové vypracovala sama, pouze s použitím literatury a pramenů v práci uvedených. V Brně dne 7. července 2008

3 - 3 - Ráda bych poděkovala pracovníkům Muzea východních Čech v Hradci Králové za jejich ochotu a pomoc při psaní mé práce, jmenovitě Mgr. Vojtěchu Brádlemu, kurátorovi numismatických sbírek a panu Janu Jaklovi, vedoucímu historického oddělení. Dále chci poděkovat panu Richardu Klimovi, mému konzultantovi. V neposlední řadě děkuji i mým rodičům za korektury, rady a podporu.

4 - 4 - OBSAH: I. ÚVOD II. VYSVĚTLENÍ NĚKTERÝCH POUŽITÝCH POJMŮ III. HISTORIE MVČ V HRADCI KRÁLOVÉ IV. HISTORIE FALERISTICKÉ SBÍRKY V. ŘÁDY Královský uherský řád sv. Štěpána apoštolského krále Rakouský císařský řád Františka Josefa Rakouský císařský řád Leopoldův Rakouský císařský řád Železné koruny Vojenský řád Marie Terezie VI. VYZNAMENÁNÍ Armádní kříž z let 1813/1814, tzv. Dělový kříž Bronzová pamětní medaile na válku prusko-dánskou z roku Čestná a záslužná medaile císaře Josefa II Čestná medaile za mnoholeté členství v domobraneckých sborech Medaile I. třídy za 40 let služby: Medaile II. třídy za 25 let služby: Čestná medaile za 25letou záslužnou činnost hasičskou a záchranářskou Čestná medaile za 40leté věrné služby Čestné vyznamenání za zásluhy o Červený kříž Jubilejní dvorní medaile Jubilejní kříž z roku Jubilejní pamětní medaile Karlův armádní kříž Mariánský kříž

5 Medaile na paměť založení Vídeňské invalidovny Medaile pro pražské měšťanské ozbrojené sbory z roku Medaile Tyrolské výzvy z r Medaile za zranění Medaile za statečnost Josef II František II. (I.) Ferdinand I František Josef I Karel I Pamětní Bosensko-Hercegovská medaile Pamětní kříž z let 1912/1913, zv. Mobilizační kříž Pamětní medaile na mořskou plavbu z let Rakouský zlatý, stříbrný a železný záslužný kříž 1848/ Stříbrná pamětní medaile pro obránce Tyrol z roku Stříbrná pamětní medaile pro tyrolské zemské obránce z r Válečná medaile Válečný kříž za civilní zásluhy Vojenská záslužná medaile Signum laudis Vojenský služební odznak Vojenský záslužný kříž Záslužná medaile dolnorakouské mobilizační výzvy z roku Záslužný kříž pro vojenské duchovní

6 - 6 - VII. OSTATNÍ Ostatní neoficiální a nezařazené medaile Medaile k 40. výročí panování Františka Josefa I Medaile ostrostřeleckého spolku v Hradci Králové z roku Medaile za hospodářské zásluhy Pamětní medaile Custozza-Lissa Pamětní medaile k 250. jubileu 54. pěšího pluku Pamětní med. na císařské manévry r v Jasle Pamětní med. na námořní manévry r u Pulji Pamětní medaile na válečný rok Pamětní upomínková medaile na bitvu u Hradce Králové Upomínková medaile na svěcení praporu spolku Poslední čest Růžodol II., Válečná pamětní medaile Vojenské služební a výkonnostní odznaky Čestný výkonnostní odznak pro střelce rakouského jezdectva Rakouský odznak 2. hulánského pluku Rakouský odznak 7. pluku zeměbraneckých dragounů Rakouský odznak 12. dragounského pluku Rakouský voj. odznak pro dělostřelecké vozataje Rakouský odznak pro příslušníky námořních sil Rakouský vojenský odznak pro střelce ze strojních pušek Rakouský vojenský výkonnostní odznak pro ošetřovatele koní Rakouský vojenský výkonnostní odznak pro pionýry (sapéry)

7 - 7 - Rakouský vojenský výkonnostní odznak pro spolehlivého odhadce vzdálenosti Rakouský voj. výkonnostní odznak pro telegrafisty Vojenský služební odznak z r Výkonnostní voj. odznak pro dělostřelce mířiče Vyznamenání po r Tyrolská pamětní medaile Pamětní medaile na světovou válku Zlatá medaile Za zásluhy VIII. ZÁVĚR RESUMÉ Odkazy a poznámky Použité prameny a literatura Přílohy

8 - 8 - I. ÚVOD Téma této práce, tedy vyznamenání ve sbírkách muzea východních Čech (dále jen MVČ) v Hradci Králové, jsem si zvolila proto, že sbírka dosud nebyla nikde publikována, a také pro svůj soukromý zájem o faleristiku. Vzhledem k rozsáhlosti faleristického fondu, tj položek, jsem se rozhodla zpracovat pouze vyznamenání Rakouska, Rakouska Uherska a Rakouské republiky. Této problematice jsem se rozhodla věnovat především proto, že v dnešní době stoupá zájem o poddunajskou monarchii a věci spojené s její historii. Mě samotnou rakouská historie velmi zajímá již od základní školy. Sbírám rakouské známky, kolky a vyznamenání. Při psaní této práce mi velmi pomohla evidence druhého stupně, kterou celkem pečlivě vytvořil předchozí kurátor faleristického fondu, pan Jiří Šramar. Na evidenčních kartách byla celkem správně určena skoro všechna vyznamenání, kromě položky Fa-1361, 417/75, kterou můj konzultant pan Richard Klim určil jako Medaili za 6 měsíců služby v korejské válce. Další problém se vyskytl u rakouského Záslužného kříže, který se dělí na zlatý, stříbrný a železný záslužný kříž s korunou a bez koruny, a statuty není pevně stanovena jeho velikost. Jiří Šramar toto vyznamenání dělil na třídy, při bližším zkoumání jsme s dnešním kurátorem sbírky Mgr. Vojtěchem Brádlem nezjistili dle jakého klíče. Ve starších publikacích bývá uváděno pomocné členění do první a druhé třídy. Pan Šramar však u vyznamenání určil třídu třetí i čtvrtou.

9 - 9 - S největší pravděpodobností pokládal kříž menších rozměrů za nižší třídu. Velikost vyznamenání se však může pohybovat od mm. S panem Šramarem jsem se kvůli těmto nejasnostem v evidenci chtěla spojit, bohužel jsem však zjistila, že jeho zdravotní stav mu již nedovoluje komunikovat s okolím. Za cíl své práce považuji vytvořit přehledný katalog vyznamenání rakouské provenience nacházejících se ve sbírkách MVČ v Hradci Králové.

10 II. VYSVĚTLENÍ NĚKTERÝCH POUŽITÝCH POJMŮ V celém textu se bude možné setkat s některými odbornými výrazy. Ne každý se zajímá o faleristiku a jak jsem sama zjistila při korektuře, s některými pojmy se třeba nikdy nesetkal. V průběhu celé práce se můžeme setkat s názvy typů křížů tlapatý, leopoldský, rupertský. Nejzmiňovanější typy křížů jsem se proto rozhodla vyobrazit v poznámkách. U řádů bude možné najít termín kolana. Kolana je nejhonosnější součástí řádů. Je to vlastně řetěz vyrobený většinou ze zlata, který se používá při nejvýjimečnějších událostech. Jednotlivé články řetězu tvoří většinou symboly řádu nebo písmena jejich zakladatele. Kolanu u některých řádů nosil pouze velmistr řádu, u některých řádů držitelé nejvyšší třídy. Na samotný řetěz býval přivěšen klenot, který byl v běžných dnech nošen např. na velkostuze. Kolana se nosila zejména při řádových svátcích a slavnostech. Po smrti nositele byly většinou kolany vraceny řádové kanceláři. Hvězda bývala většinou nejvyšším stupněm vyznamenání. Její název pochází z původního tvaru odznaku nejvyšší třídy, skutečně měl tvar osmicípé hvězdy. Hvězdy bývaly připínány na levou stranu hrudi. Původně byly dracounové, později kovové. Bývala to nejzdobnější část insignií. Statuta byla vlastně zákony a předpisy řádu nebo vyznamenání. V nich byly uvedeny podmínky k obdržení, suma kterou musel vyznamenaný složit v řádové kanceláři, předpisy pro nošení dekorace a hlavně vyobrazení konkrétního vyznamenání, jeho velikost, barvy atp. V tomto textu se také často setkáte se souslovím s rozevlátými pendiliemi, pendilie jsou vlastně ozdobné stužky které vedou ze zadní části koruny nebo např. kněžské mitry.

11 Avers, někdy také A značí lícovou stranu vyznamenání, tedy tu, která byla po připnutí na hruď vidět. Revers, nebo R, je opakem aversu a značí tedy rubovou, zadní stranu dekorace. Perlovec je vlastně tečkování většinou po obvodu medaile, nebo například mince. Také se zde můžeme setkat s označením dracounová hvězda. Jedná se o hvězdu jež je vyšita z plíšků (flitrů), vyrobených z drahého kovu. Velkostuha je stuhou velkokříže, nebo vyšší třídy řádu. V Rakousku je nošena od levého rameni k pravému boku. Velmistr je nejvyšším představeným řádu, v Rakousku tuto funkci zastával panovník. Faleristika, s tímto pojmem se v mé práci bude možné setkat skoro na každé straně. Faleristika je pomocná věda historická, která se zabývá viditelně nošenými řády, medailemi, odznaky, tedy vyznamenáními, která byla udělena za zásluhy libovolného druhu.

12 III. HISTORIE MVČ V HRADCI KRÁLOVÉ Muzeum v Hradci Králové bylo založeno již v roce Prvními předměty, které se dostaly do jeho sbírek, byly exponáty pocházející z Výstavy starožitností a památností, které muzeum zakoupilo. Výstava se konala v Hradci Králové v létě roku Muzejní sbírky byly poprvé zpřístupněny veřejnosti v kapli sv. Václava, nacházející se v domě čp. 33 na dnešním Velkém náměstí, dne 1. února Původně se muzeum skládalo z archeologického a průmyslového oddělení, v roce 1896 se však rozdělily na dvě samostatná muzea. Muzeum získávalo nové, zejména archeologické přírůstky, pocházející z boření hradeb pevnosti. Další archeologické nálezy z okolí Hradce Králové zahrnovaly památky z pruskorakouské války v roce 1866 a nemalým dary přispěly i hradečtí občané. V letech byla postavena nová muzejní budova architekta Jana Kotěry, v této budově sídlí výstavní prostory dodnes. K rozšiřování a zkvalitňování muzejních sbírek došlo během působení Ludvíka Domečky, který muzejní sbírky spravoval v letech Roku 1959 se hradecké muzeum stalo krajským muzeem a působilo pod názvem Krajské vlastivědné muzeum. Po r změnilo název na Krajské muzeum východních Čech. Od roku 1991 se jmenuje tak jako dnes, Muzeum východních Čech v Hradci Králové.

13 IV. HISTORIE FALERISTICKÉ SBÍRKY Faleristická sbírka je součástí historických sbírek MVČ v Hradci Králové. Přesnou dobu jejího vzniku nelze doložit, vzhledem k tomu, že první úplná a oficiální přírůstková kniha pochází z roku Existuje sice přírůstková kniha, pocházející z období 1. republiky, ta se ale dá pokládat spíše za starý inventář. Dnes už se totiž přesně neví, co z této knihy je zařazeno do sbírek a co nikoliv. Z předchozího textu je možné vyvodit, že položky které mají namísto přírůstkového čísla uvedeno staré fondy, nebo staré fondy MHK přišly do muzea před rokem Ve faleristické sbírce se nachází celkem 1605 unikátních přírůstkových čísel, z nichž 442 položek je rakouských. Z těchto 442 položek má 65 uvedeno místo evidenčního čísla označení staré fondy, je to tedy skoro 15 %. Co se týče rakouské faleristiky zahrnuje 27,5 % celého fondu, což je skoro 1/3. Tato čísla jen dokazují, že rakouská faleristika byla již dobách nedávno minulých populární a jednotlivá vyznamenání byla poměrně snadno dostupná. V 70. letech se uskutečnilo několik větších, nebo zajímavějších nákupů vyznamenání do faleristické sbírky. V průběhu dubna 1971 to byl nákup 73 rakouských položek z pozůstalosti po pardubickém architektovi Františkovi Vítkovi. Část položek byla odkoupena přímo od Marie Vítkové, vdovy po zesnulém, část potom prostřednictvím obchodu se starožitnostmi v Hradci Králové. F. Vítek se ve své sbírce zaměřoval především na miniatury vyšších tříd umístěných na stuhách vyznamenání nižší třídy, na vyznamenání s kovovými páskami na stuze vyjadřujícími opakovaná udělení vyznamenání a na různé odlišnosti u jednotlivých vyznamenání. Dalším velkým přírůstkem byl nákup ze

14 sbírky Bohumíra Tuhého. Štábní kapitán Bohumír Tuhý byl příslušník československých legií v I. světové válce, účastník protihitlerovského odboje v II. světové válce, kronikář obce Rosnice, autor několika knih zabývajících se tématem pruskorakouské války v r a sběratelem vyznamenání. Z jeho sbírky přibylo do fondů MVČ 182 rakouských vyznamenání, což je 11 % z dnešního počtu rakouských vyznamenání. Dalším prodejcem byl Zdeněk Netrval z Hradce Králové. Z. Netrval byl dlouholetým členem Numismatické společnosti v Hradci Králové, spolupodílel se na vydání Katalogu medailí k výstavě konané v HK v r Z. Netrval obohatil faleristickou sbírku o 148 položek, z toho 27 rakouských. Podplukovník Václav Plášil, autor brožury Medaile Jana Žižky z Trocnova, rozšířil faleristickou sbírku o 299 položek (18 %), z čehož 15 položek bylo rakouských. Do faleristické sbírky přispěl i nestor faleristiky Václav Měřička. Pocházejí do něj čtyři zajímavé rakouské položky. Není bez zajímavosti, že z celkového počtu 1605 položek, se jich pouhých 77 dostalo do muzea formou daru, je to něco málo přes 4 %. Ve faleristické sbírce se dále nachází několik položek pocházejících od prominentních osobností. Např. vyznamenání a řády z pozůstalosti po armádním generálovi Eduardu Kadlecovi nebo údajně jediné vyznamenání, které se dochovalo po armádním generálovi Janu Syrovém japonský Řád sv. Pokladu. Z rakouských položek to jsou statuta Řádu Železné koruny po generálmajorovi Eduardu Modřickém, nebo velkostuha Řádu Železné koruny, která patřila polnímu zbrojmistrovi Wilhelmovi von Rheiländer. Z jeho pozůstalosti pochází i velmi vzácná Zlatá jubilejní medaile pro ozbrojenou moc.

15 Ze zajímavých institucí, které přispěly do sbírek darem nebo prodejem zajímavých položek bych chtěla jmenovat Kancelář prezidenta ČSSR, ministerstva obrany a vnitra. Muzeum také získávalo větší množství položek na aukcích pořádaných Československou numismatickou společností (dále jen ČSN nebo ČNS), nebo Společností přátel drobné plastiky (dále jen ČSPDP). Během 70. let začala být u faleristické sbírky vytvářena evidence II. stupně. Jak jsem již napsala v úvodu, karty jsou zpracovány celkem pečlivě a při své práci jsem narazila spíše na drobné nepřesnosti a u Záslužného kříže na chybné zařazení do tříd. Na kartách jsou zpracovány položky do října V listopadu 1990 pak byla provedena jakási inventura sbírky. Další položky, které byly po říjnu 1989 zařazeny do faleristické sbírky, nejsou prozatím zpracovány. Zjistila jsem, že se jedná o 42 kusů vyznamenání, přičemž 30 kusů jsou československá vyznamenání, 3 francouzská, 3 ruská a 6 kusů jsou vyznamenání rakouská. K tomuto číslu je nutné přičíst ještě soubor miniatur, který je veden pod jedním přírůstkovým číslem, čítající několik set kusů položek, zakoupený v roce 1995 od Zdeňka Netrvala. Při rozhovoru s kurátorem sbírky Mgr. Vojtěchem Brádlem jsem položila dvě otázky, zda muzeum plánuje v současné době nějaký nákup nových položek do sbírky a zda uvažuje o vystavení sbírky, nebo alespoň její části. Vzhledem k tomu že mgr. Brádle nemá doposud fond převzatý a tedy ho zatím zevrubně neprostudoval, chce budoucí nákupy plánovat, až po seznámení se se stavem fondu. Co se vystavení týče, sbírka zatím vystavena nebyla, vždy se jednalo pouze o ilustrační doplnění výstav jednotlivými vyznamenáními, např. o válce Do budoucna se

16 uvažuje o vystavení jednoho z fondů spadající pod numismatiku, což jsou kromě vyznamenání i plakety, papírová platidla, nouzová papírová platidla, mince atd. Uvidíme tedy, zda volba padne na faleristiku. Obsahem následujících kapitol je vždy obecný popis jednotlivých vyznamenání a pod ním výčet evidenčních čísel. V tomto výčtu jsou uvedena také přírůstková čísla, pokud jsou známa, způsob nabytí a datum, dále určení třídy nebo stupně dekorace, popřípadě typ nebo vydání, rozměry, hmotnost, kov, typ stuhy a její barva a další zajímavosti. Jednotlivé dekorace jsou rozděleny do kapitol, řády (V.), vyznamenání (VI.) a ostatní (VII.), kde jsou řazeny abecedně. Jednotlivá evidenčních čísla ve výčtech jsou pak řazeny vzestupně.

17 V. ŘÁDY Řády začaly vznikat již v ranném středověku. Původně to byly skupiny rytířů střežící např. poutní cesty k památným místům z života Ježíše Krista. Tyto rytíři používali jako poznávací znamení znak svého řádu např. na šatech, plášti, vlajce apod. O takových Templářích, Maltézských či Německých rytířích slyšel asi každý z nás, jen by ho možná nenapadlo, spojovat je s faleristikou. Tyto rytířské řády byly totiž inspirací při zakládání vojenských, či záslužných řádů. Lidé, kteří nové řády zakládali, se snažili o napodobení rytířských tradic. Nově vzniklé řády byly odměnou za chrabrost vojáků prokázanou na bitevním poli, nebo pro občany, kteří se zasloužili o rozkvět státu. Moderní řády se většinou dělily na třídy, aby bylo možné odlišit důležitost činu, ze který byl řád udělen. V čele řádu stál velmistr, v Rakousku to byl panovník, jemuž byla podřízena řádová kapitula, která hlasovala o udělování řádu. Řády měly též řádový svátek, což byl den, kdy se konaly pochody ve slavnostních oděvech Vídní, sloužila se mše a všichni jeho členové se setkali. Řád byl vyznamenanému udělen během promoce, což byla slavnost, při níž byly vyznamenaným dekorace předány. S obdržením rakouských řádů souviselo i (u některých jen do konce 19. stol.) udělení šlechtického titulu. Titul byl většinou udělován dle třídy řádu - rytíř, svobodný pán, hrabě.

18 Často byl titul udělen pouze ad personam 1). Tak se stalo, že počet šlechticů výrazně stoupl během 1. světové války, kdy bylo možností, jak vyjádřit loajálnost monarchii, odvahu a neohroženost, více než dost. 5.1 Královský uherský řád sv. Štěpána apoštolského krále Řád byl založen císařovnou Marií Terezií 30. ledna 1764 jako královský řád uherský. Pojmenován byl po sv. Štěpánovi ( ), národním světci a patronu Uher, který se stal prvním uherským králem. Řád byl udělován předním státním hodnostářům, vysokým státním úředníkům, diplomatům a právníkům ve státních a dvorských službách, původně přístupen pouze šlechtě. Řád byl od počátku rozdělen do 3 tříd a současně byl stanoven i nejvyšší počet jeho rytířů, celkem 100 mužů. Z toho 20 bylo nositeli velkého kříže, 30 komturů a 50 držitelů malého kříže. Řád mohl být udělen i cizincům, kteří však nebyli do uvedené stovky započítáváni, stejně tak tomu bylo i u vysokých církevních hodnostářů domácí provenience. Jejich jmenování bylo vždy v rukou výhradně velmistra řádu, tj. rakouského panovníka. Odznak řádu tvoří tlapatý kříž s vlnovitým zakončením ramen. Plochy ramen byly oboustranně pokryty průhledným temně zeleným smaltem. V převýšení kříže byla umístěna svatoštěpánská koruna, opatřená závěsným kroužkem. Do středu kříže zasazen kruhový smaltovaný medailon. A: znak uherského království: na zeleném trojvrší bílý patriarší kříž, po stranách panovnické iniciály M.T. 2) V bílém mezikruží opis: PUBLICUM MERITORUM PRAEMIUM 3).

19 R: v zeleně smaltovaném věnci bílé kruhové pole se zlatými písmeny: STO.ST.RI.AP 4). Velkokříž, tedy nejvyšší třída řádu, měl velikost mm, koruna v převýšení cca 40x28 mm, tyto rozměry však byly, stejně jako u většiny rakouských řádů, pouze orientační a různá provedení řádových odznaků se mohla mírně lišit, protože podléhala době a vkusu výrobců. Odznak velkokříže byl nošen na velkostuze v národních uherských barvách (tmavě červené a tmavě zelené, jeden široký červený pruh ve středu a dva poloviční zelené, po každé straně jeden) široké přibližně mm. Stuha byla v místě překřížení přeložena do tvaru motýlka (u starších exemplářů), později do rozety. Součástí I. třídy byla i hvězda, která bývala nošena na levé straně hrudi. Ve starších typech byla hvězda dracounová o průměru cca 105 mm, později kovová stříbrná brilantující s průměrem cca 92 mm. Komturský kříž byl nošen na náhrdelní stuze o rozměrech mm. Stuha nákrční dekorace byla opět v národních uherských barvách a byla široká mm. Malé řádové kříže, tedy III. třídy, měly rozměry kolem mm. Původně byly nošeny na průvlečné a později na trojúhelníkové stuze ve stejných barvách jako u obou předchozích tříd. V poslední třetině 19. století lze zejména u malých křížů zaznamenat velkou variabilitu, např. v barvách smaltu, tvaru patriaršího kříže, ve velikosti písma atd. Dle řádových statut měly být hvězdy a kolany I. třídy vráceny po úmrtí majitele řádovému pokladníkovi, toto pravidlo bylo ne vždy respektováno, zejména při udělení řádu do zahraničí.

20 Řádový svátek byl stanoven na den sv. Štěpána Uherského, tj. 16. srpna, nebo na následující neděli. Tento mimořádně vzácný řád je ve faleristické sbírce MVČ zastoupen ve dvou provedeních: Fa-20; 16/71; nákup z pozůstalosti arch. Františka Vítka, Pardubice, ; III. třída (novoražba); tzv. originální kopie, ražená z původních razidel u fy. Rothe & Neffe, Wien. Fa-1543; H 2021/85; komisní výkup ze starožitností v HK; trojúhelníková stuha; horní rameno kříže na rubu mírně poškozeno a opraveno 5)6). 5.2 Rakouský císařský řád Františka Josefa Řád byl založen 2. prosince 1849, v den 1. výročí nástupu na trůn, císařem Františkem Josefem I. Řád byl udělován za zvláštní zásluhy o stát a panovnický dům v míru i válce. K udělení řádu nebyly předepsány žádné speciální podmínky (u jiných řádů to byl např. šlechtický titul), udělován byl za zásluhy o rozvoj průmyslu, vědy, techniky, zemědělství, umění a kultury, i za zásluhy o duchovní rozvoj národů, charitativní a humanitární činnost a reprezentaci říše v zahraničí. Řád byl původně rozdělen na 3 třídy: velkokříž, komtur a rytířský kříž byl řád rozšířen o komtura s hvězdou. Roku 1901 rozšířen na 5 stupňů: velkokříž, komtur s hvězdou, komtur, důstojník, rytíř. V roce 1908 byla zavedena miniatura I. třídy na stuze rytířského kříže. Na přelomu 1914/15 doplněn o válečnou stuhu VZK a v r o miniatury třídy na stuhách, tyto dekorace byly vyjádřeny na stuze rytířského kříže miniaturou příslušné třídy.

21 Insignie velkokříže tvořil klenot na šerpě, (nošené přes pravé rameno k levému boku) společně s náprsní hvězdou nošenou na levé straně hrudi. Komtura s hvězdou značil komturský kříž na náhrdelní stuze a zmenšená náprsní hvězda nošená na levé straně hrudi. Komtur nosil zmenšený řádový odznak na náhrdelní stuze. Důstojnický kříž byl jednostranná připínací dekorace. Dekorací rytíře řádu byl malý řádový kříž nošený na stuze na levé straně hrudi. Řádový odznak tvoří rupertský kříž s granátově červeným smaltem, podložený zlatočerně smaltovaným dvouhlavým orlem, nesoucím v zobáku řetěz s devizou: VIRIBUS UNITIS. V kruhovém terči na lícní straně zlatý panovnický monogram FJ, na rubu letopočet 1849, v převýšení císařská koruna. Klenot přivěšovaný na šerpu byl cca 70x38 mm, řádová hvězda velkokříže cca 92 mm velká, osmicípá, brilantující, na středu nesla lícovou stranu řádového odznaku. Hvězda II. třídy měla prům. 80 mm. Důstojnický kříž měl prodloužené dolní rameno kříže a jak je již napsáno výše byl jednostrannou připínací dekorací. Barvou velkostuhy, náhrdelní stuhy i náprsní trojúhelníkové stuhy byla jasně červená nebo červená slabě tónovaná do fialova (od přelomu let 1914/5 označovaná jako mírová). Civilní nositelé řádu měli možnost při běžných příležitostech nosit miniaturu řádu zavěšenou na řádovém řetízku připevněném v knoflíkové dírce nebo na klopě saka. Původní odznaky byly zhotovovány ze zlata, později, zejména za 1. světové války, i ze zlaceného stříbra a později dokonce i ze zlaceného bronzu. 14. září 1914 byla, jak je již výše uvedeno, založena i tzv. válečná skupina. Touto skupinou mohli být dekorováni dů-

22 stojníci týlové armády, důstojníci justiční služby, vojenští úředníci a lékaři. Vyznačovala se tzv. válečnou stuhou, stuhou VZK (uprostřed příčně červenobíle šrafovaná s červenými postranními a bílými okrajovými pruhy) a válečnými dekoracemi. U hvězd velkokříže a komtura tvořil válečnou dekoraci pod hroty hvězd položený zlatě nebo zeleně tónovaný vavřínový věnec mezi hranu horního ramene kříže a císařskou korunu mohly být položeny meče (udělovány za zvláštní statečnost v boji s nepřítelem), tato změna nastala u 2 nejvyšších tříd v roce U důstojnického kříže byla válečná dekorace původně vyjádřena podložením kříže kokardou složenou z válečné stuhy, později zeleně smaltovanými pendiliemi a někdy i meči položenými mezi horním ramenem kříže a korunou. U rytířského kříže pak zmíněnou stuhou VZK, případně meči (1917). Ve faleristických sbírkách MVČ se nachází celkem 26 dekorací řádu Františka Josefa a jedna miniatura: Fa-1; 27/71; nákup starožitnosti HK; ze sbírky arch. Františka Vítka, Pardubice; rytířský kříž s malou dekorací důstojnického kříže s válečnou dekorací a s postříbřenými meči nižšího stupně; na válečné stuze. Fa-2; 26/71; dtto.; rytířský kříž na válečné trojúhelníkové stuze; Ag zlacený. Fa-3; 16/71; nákup Marie Vítková, Pardubice; ze sbírky arch. Františka Vítka, Pardubice; rytířský kříž s malou dekorací velkokříže na červené trojúhelníkové stuze; Ag zlacený. Fa-4; 16/71; dtto.; rytířský kříž s malou dekorací velkokříže s válečnou dekorací a s meči na červené trojúhelníkové stuze; Ag zlacený. Fa-5; 27/71; nákup Starožitnosti HK; ze sbírky arch. Františka Vítka, Pardubice; rytířský kříž s malou dekorací důstoj-

23 nického kříže s válečnou dekorací (smaltovaný věnec mezi rameny kolem středového terče) a s postříbřenými meči nižšího stupně na červené trojúhelníkové stuze; Ag zlacený. Fa-6; 27/71; dtto.; rytířský kříž s malou dekorací komturského kříže (III. třídy bez hvězdy) na červené trojúhelníkové stuze; Ag zlacený. Fa-7; 27/71; dtto.; rytířský kříž s malou dekorací důstojnického kříže (kterou tvoří rupertský kříž převýšený korunou bez podložení dvouhlavým orlem) na červené trojúhelníkové stuze; Ag zlacený. Fa-8; 27/71; dtto.; rytířský kříž na červené trojúhelníkové stuze; Ag zlacený. Fa-9; 27/71; dtto.; rytířský kříž s malou dekorací důstojnického kříže s válečnou dekorací na válečné trojúhelníkové stuze; Ag zlacený. Fa-10; 16/71; nákup Marie Vítková, Pardubice; ze sbírky arch. Františka Vítka, Pardubice; rytířský kříž na válečné trojúhelníkové stuze s meči; Ag zlacený. Fa-11; 16/71; dtto.; rytířský kříž s malou dekorací důstojnického kříže s válečnou dekorací na válečné trojúhelníkové stuze; Ag zlacený. Fa-12; 25/71; nákup Starožitnosti HK; ze sbírky arch. Františka Vítka, Pardubice; rytířský kříž se sponou na válečné trojúhelníkové stuze. Fa-13; 16/71; nákup Marie Vítková, Pardubice; ze sbírky arch. Františka Vítka, Pardubice; rytířský kříž s malou dekorací komturského kříže (II. třídy), kterou tvoří čtyřcípá hvězdička podložená zlaceným věncem a se zlacenými meči na válečné trojúhelníkové stuze; Ag zlacený.

24 Fa-14; 16/71; dtto.; rytířský kříž s malou dekorací velkokříže s válečnou dekorací a zlatými meči na válečné trojúhelníkové stuze; Ag zlacený. Fa-15; 16/71; dtto.; rytířský kříž se sponou na válečné trojúhelníkové stuze; zlacený. Fa-25; 50/70; nákup aukce NSČ č. 23, HK, ; rytířský kříž na trojúhelníkové válečné stuze; zlacený; v originální etuji, na víku: F.J.O., na spodu pouzdra značeno razítkem: 1916/ BRONZE, dole firemní značka: Etuis & Casetten Fabrik/ J. G. Bergmann. Fa-26; 168/72; nákup starožitnosti HK; rytířský kříž na válečné trojúhelníkové stuze; Ag zlacený; v původní etuji, označené na víku písmeny: F.J. Fa-79; 253/72; důstojnický kříž s válečnou dekorací; na pravém rameni poškozen a opravován; uprostřed reversu státní znak s výrobní značkou: VINC. MAYER`S SİHNE/ WIEN; 2 puncovní značky; 75x40 mm; z pozůstalosti arm. Gen. Josefa Votruby, Praha. Fa-114; 12/71; nákup - Václav Měřička, předseda ČSPDP, Praha; rytířský kříž na červené trojúhelníkové stuze; Ag zlacený. Fa-536; staré fondy MHK; rytířský kříž na červené trojúhelníkové stuze; Ag zlacený; v původní etuji, označené na víku: F.J.O., na spodu pouzdra: 1916/ Bronze/ Etuis & Casetten Fabrik/ J.G.Bergmann/ Wien VII. Fa-688; 101/74; nákup starožitnosti HK, ze sbírky škpt. Bohumíra Tuhého, Rosnice; důstojnický kříž s válečnou dekorací; Ag zlacený; uprostřed reversu státní znak s výrobní značkou: VINC. MAYER`S SİHNE/ WIEN; 2 puncovní značky; 75x40 mm. Fa-689; 101/74; dtto.; důstojnický kříž s válečnou dekorací; Ag zlacený; 76x40 mm.

25 Fa-690; 102/74; dtto.; rytířský kříž na válečné trojúhelníkové stuze; zlacený. Fa-691; 102/74; dtto.; rytířský kříž na válečné trojúhelníkové stuze s meči; Ag zlacený. Fa-692; 103/74; dtto.; rytířský kříž na červené trojúhelníkové stuze; poškozený na lícní straně chybí ve středovém terči panovnický monogram FJ; Ag zlacený. Fa-1068, 180/74; nákup, ze sbírky arch. Františka Vítka, Pardubice; miniatura rytířského kříže na civilní stuze; dekorace je součástí souboru miniatur. Fa-1258; 315/75; nákup MUDr. E. Plášilová, Praha, ze sbírky pplk. Václava Plášila, Praha; rytířský kříž na válečné trojúhelníkové stuze s meči; Ag zlacený. 5.3 Rakouský císařský řád Leopoldův Řád založil císař František I. dne 8. ledna 1808, při příležitosti svého sňatku s Marií Ludovikou, vévodkyní Modenskou, k poctě svého zesnulého otce císaře Leopolda II. Leopoldovým řádem měly být odměňovány vynikající vojenské i civilní zásluhy, bez nutnosti držení šlechtického titulu. Při svém založení byl řád rozdělen na tři třídy. I. třídou byl velkokříž, II. třídou komandér a III. třídou rytíř. Řádový odznak tvořil rovnoramenný červeně smaltovaný kříž leopoldovského typu s bílým lemováním podél mírně konkávních ramen. Ve středu kříže se nacházel kruhový medailon s iniciálami F.I.A. 7) v červeném terči. Na bílém mezikruží opis INTEGRIATI ET MERITO 8). Medailon je na rubové straně smaltován bíle, a nese ve zlatém věnci zlaté heslo: OPES/ REGVM/ CORDA/ SUBDITO/

26 RVM 9). Mezi ramena kříže byly původně položeny zlaté dubové ratolesti se třemi listy a třemi žaludy, v roce 1812 však došlo k jejich odstranění a byly nahrazeny císařskou korunou s rozevlátými pendiliemi v převýšení. Odznak I. třídy, tedy velkokříž, byl nošen na velkostuze, která byla bílá s bílými postranními pruhy a úzkými červenými proužky při okrajích. Tvořila ho osmicípá dracounová hvězda. Od roku 1817 tvořily hvězdu stříbřité paprsky a po roce 1871 byla hvězda brilantující. Při obzvlášť slavnostních příležitostech bývala hvězda velkokříže přivěšována na řádový řetěz kolanu, která byla tvořena zlatými iniciálami F a L převýšenými císařskou korunou. Komandérské kříže byly nošeny na náhrdelní stuze a rytířské kříže na stuze umístěné na levé straně hrudi. Stuha rytířského kříže byla původně průvlečná, později trojúhelníková. Řádovým svátkem byla 1. neděle po 6. lednu svátku Tří králů. V roce 1860 došlo ke zřízení válečné dekorace, tu tvořily zeleně smaltované vavřínové ratolesti umístěné po stranách císařské koruny. U hvězdy velkokříže tvořil válečnou dekoraci vavřínový věnec položený mezi ramena kříže umístěného na hvězdě, nebo pod celou hvězdu, čímž se odlišovalo, zda byla válečná dekorace udělena spolu s hvězdou velkokříže (věnec pod hvězdou), nebo byla hvězda velkokříže udělena bez válečné dekorace držiteli, kterému již byla udělena nižší třída řádu s válečnou dekorací, pak byl věnec podložen pod kříž. Dne 28. února 1901 byly řádové třídy rozšířeny o I. třídu, která náležela mezi velkokříž a komandérský kříž. Její dekoraci tvořil kříž stejně velký jako velkokříž, který byl ale umístěn na užší šerpě, na které byly bílé postranní pruhy po-

27 sunuty blíže ke středu. Hvězda byla tvořena střídavě krátkými a dlouhými brilantujícími paprsky. V roce 1908 byly zřízeny tzv. malé dekorace řádu. Tyto dekorace byly vlastně miniatury velkokříže a I. třídy, které byly umisťovány na stuhu rytířského kříže. Tyto malé dekorace byly zavedeny zejména kvůli nepraktičnosti nošení hvězd a šerp v běžných dnech. V roce 1917 byla zřízena malá dekorace i pro komandérský stupeň řádu. Malou dekoraci velkokříže a I. třídy tvořila zmenšenina hvězdy a komturský stupeň malá korunka. V roce 1916 rozhodl císař Karel o zřízení mečů, umisťovaných na stuhu, jako odznak udělení za statečnost v boji. Při udělení stejné třídy byly meče zlaté, při udělení nižší třídy pak meče stříbrné. Ve sbírkách MVČ se nachází 8 rytířských křížů, které je možné považovat za vzácnější položky faleristického fondu: Fa-16; 16/71; nákup Marie Vítková, Pardubice, , ze sbírky arch. Františka Vítka, Pardubice; rytířský kříž s malou dekorací komandérského kříže s válečnou dekorací a meči na trojúhelníkové stuze; Ag, zlacený; 30,5 mm. Fa-17; 20/71; nákup starožitnosti HK, , ze sbírky arch. Františka Vítka, Pardubice; rytířský kříž s válečnou dekorací a meči na trojúhelníkové stuze, poškozený chybí rubový kruhový medailon. Fa-18; 16/71; dtto.; rytířský kříž s malou dekorací komandérského kříže s válečnou dekorací a meči na trojúhelníkové stuze; Ag, zlacený; 31 mm. Fa-19; 20/71; dtto.; rytířský kříž s malou dekorací komandérského kříže s válečnou dekorací, na trojúhelníkové stuze, poškozený - chybí rubový kruhový medailon; 30,5 mm; Na rubové straně pendilií značka výrobce: ROZET & FISCHMEISTER.

28 Fa-77; 251/77; nákup starožitnosti HK, z pozůstalosti arm. gen. Josefa Votruby, Praha; rytířský kříž s válečnou dekorací a meči na trojúhelníkové stuze; Au; 30 mm. Fa-113; 51/69; nákup, ze sbírky Zdeňka Netrvala, Hradec Králové; rytířský kříž na trojúhelníkové stuze; Ag, zlacený; 31 mm. Fa-687; 100/74; nákup starožitnosti HK, ze sbírky škpt. Bohumíra Tuhého, Rosnice; rytířský kříž s válečnou dekorací a s meči na trojúhelníkové stuze; Ag, zlacený; 30,5 mm. Fa-1255; 312/75; nákup MUDr. E. Plášilová, Praha, ze sbírky pplk. Václava Plášila, Praha; rytířský kříž s válečnou dekorací a meči na trojúhelníkové stuze; Au; 31 mm. 5.4 Rakouský císařský řád Železné koruny Řád byl zřízen 20. května 1805 Napoleonem I., který jej založil v den své korunovace právě Železnou korunou lombardskou v Miláně, obnoven rakouským císařem Františkem I. 1. ledna Dekorace nese jméno podle jedné z nejvzácnějších křesťanských relikvií, lombardské koruny, kterou podle pokarolinské legendy dala z hřebu z Kristova kříže zhotovit královna Theodelina ke korunovaci svého manžela Agilulfa. V době svého založení se řád dělil na tři třídy (I. III.), přičemž I. třída byla třídou nejvyšší, a na civilní a vojenskou skupinu. Zpočátku byl řád udělován proti zaplacení odstupňované taxy, mohl jej tedy obdržet každý občan v monarchii, bez ohledu na stav a hodnost v civilní skupině, ve vojenské ovšem musel být důstojníkem. Stalo se však, že někteří poddůstojníci, držitelé původního Napoleonova vyznamená-

29 ní, zažádali o výměnu za rakouskou dekoraci. Toto však statuta řádu neumožňovala. Vznikla proto medaile Pro virtute militari 10), která byla mužstvu udělena jako náhrada. Medaile byla ražena ze stříbra, měla kruhový tvar, průměr 37,5 mm. Na aversu umístěn meč, směřující hrotem vzhůru, na reversu nápis: PRO/ VIRTUTE/ MILITARY 11). Medaile byla přivěšena na průvlečné stuze v totožných barvách původní napoleonské dekorace (žlutá stuha se zelenými okrajovými pruhy), čímž demonstrovala svou návaznost na původní dekoraci. Medaile byla udělena jednorázově a dále pak již udělována nebyla. S udělením Rakouského císařského řádu Železné koruny souvisela i možnost požádat o udělení dědičného šlechtického titulu. Řád se uděloval občanům a důstojníkům rakouské armády za zvláštní zásluhy o stát. V platnosti zůstal do r Řádový odznak tvoří heraldický motiv zlatého dvojitého orla, sedícího na železné lombardské koruně. Orel symbolizuje rakouský státní znak, symbol barevně smaltované železné koruny odpovídá originálu v Monze. Na hrudi orla modře smaltovaný štítek se zlatým počátečním písmenem panovníka: F 12), na rubu letopočet: V převýšení císařská koruna. U I. třídy byl odznak vysoký cca 76 mm a široký 46 mm. Byl přivěšován na oranžověžlutou velkostuhu s modrými okraji. Při slavnostních příležitostech býval zavěšen na řádový řetěz kolanu. Ta byla složená z článků tvořených železnou korunou, iniciálami F. P. 13) a dubovým věncem. Hvězda I. třídy měla průměr cca 90 mm. Původně byla vyrobená z dracounu, později byla kovová, složená z plochých paprsků a od roku 1877 tuto kovovou hvězdu nahradila brilantující hvězda. Na střed hvězdy byl umístěn zlatý kruhový medailon s vyobrazením lombardské koru-

30 ny, zdobené barevným smaltováním uprostřed. U původních hvězd je medailon rámován zeleným mezikružím se zlatým dubovým věncem, který později nahradilo modré mezikruží s opisem: AVITA ET AVCTA 14). II. třídu tvořil zmenšený klenot I. třídy nošený na náhrdelní stuze ve stejných barvách jako velkostuha I. třídy. Dekorace III. třídy byla náprsní, zmenšenou kopií třídy druhé. Původně byla dekorace ražena ze stříbra, od roku 1859 i ze zlata, za I. světové války pak i zlaceného stříbra či zlaceného bronzu. Byla přivěšována z počátku na průvlečnou stuhu, kterou později nahradila typická rakouská trojúhelníková stuha, v totožných barvách. 12. února 1860 byla u tohoto řádu zřízena císařem Františkem Josefem I. i válečná dekorace, která sestávala ze dvou zlatých, zeleně smaltovaných vavřínových ratolestí, položených přes rozepjatá křídla orla. Na hvězdě I. třídy tvořil válečnou dekoraci zlatý, později i zeleně tónovaný, nebo zeleně smaltovaný věnec, podložený pod hroty hvězdy. Pokud válečná dekorace náležela k dříve udělené nižší třídě řádu, byl věnec obtočen kolem kruhového medailonu. Počátkem r byly u tohoto řádu založeny pro nositele I. třídy tzv. malé dekorace (místo velkostuhy a hvězdy nosil držitel I. třídy při běžných příležitostech pouze kříž III. třídy doplněný o miniaturu řádové hvězdy). U tohoto řádu se taktéž vyskytovaly miniatury nošené na civilním oblečení. V průběhu I. světové války byly zavedeny malé dekorace i pro držitele II. třídy a v roce 1917 mohla být dekorace doplněna o meče, udělené za statečnost v přímém boji, které se

31 umisťovaly u III. třídy na stuhu a u vyšších tříd mezi hlavy orla a císařskou korunu. Řádovým svátkem byla první neděle po 7. dubnu. V tento den se za účasti řádových rytířů konala slavnostní vzpomínková bohoslužba. Ve faleristické sbírce MVČ můžeme nalézt 22 dekorací tohoto řádu, jednu velkostuhu a jeden soubor se statuty: Fa-28; 23/71; nákup starožitnosti HK, ze sbírky arch. Františka Vítka, Pardubice; dekorace III. třídy s malou dekorací II. třídy; Ag, zlacená; z posledního desetiletí monarchie. Fa-29; 21/71; nákup, dtto.; dekorace III. třídy s meči na stuze; Ag, zlacená; z 1. světové války. Fa-30; 16/71; dtto.; dekorace III. třídy s malou dekorací I. třídy; Ag, zlacená; z posledního desetiletí monarchie. Fa-31; 16/71; dtto.; dekorace III. třídy; Ag, zlacená. Fa-32; 16/71; nákup, dtto.; dekorace III. třídy s válečnou dekorací II. III. třídy a s malou dekorací I. třídy; Ag, zlacená; z posledního desetiletí monarchie. Fa-33; 16/71; dtto.; dekorace III. třídy s válečnou dekorací II. III. třídy a s malou dekorací I. třídy a meči na stuze; Ag, zlacená; z 1. světové války. Fa-34; 16/71; dtto.; dekorace III. třídy s malou dekorací I. třídy s válečnou dekorací; Ag, zlacená; z posledního desetiletí monarchie. Fa-35; 16/71; dtto.; dekorace III. třídy s válečnou dekorací s malou dekorací I. třídy; Ag, zlacená; z 1. světové války. Fa-36; 16/71 dtto.; dekorace III. třídy s válečnou dekorací; Ag, zlacená.

32 Fa-37; 24/71; dtto.; dekorace III. třídy s malou dekorací I. třídy s válečnou dekorací a s meči na stuze; Ag, zlacená; z 1. světové války. Fa-38; 21/71; dtto.; dekorace III. třídy s válečnou dekorací s malou dekorací II. třídy s válečnou dekorací; Ag, zlacená; z 1. světové války. Fa-39; 21/71; dtto.; dekorace III. třídy s válečnou dekorací s malou dekorací II. třídy s válečnou dekorací a s meči na stuze; Ag, zlacený; z 1. světové války. Fa-40; 21/71; dtto.; dekorace III. třídy s válečnou dekorací s malou dekorací II. třídy s válečnou dekorací; Ag, zlacená; z 1. světové války. Fa-41; 22/71; dtto.; dekorace III. třídy s válečnou dekorací s malou dekorací II. třídy a s meči na stuze; Ag, zlacená; z 1. světové války. Fa-42; 22/71; dtto.; dekorace III. třídy s válečnou dekorací s malou dekorací II. třídy; Ag, zlacená; z posledního desetiletí monarchie. Fa-66; 74/70; nákup; dekorace III. třídy s válečnou dekorací a s meči na stuze; Ag, zlacená; z 1. světové války; od běžného provedení se popisovaná dekorace liší tím, že štítek s písmenem F na hrudi orla má namísto modrého černě smaltované pole; v původní etuji s nápisem: ÖESTERR./ KAISERLICHER ORDEN/ DER/ EISERNEN KRONE/ III. CLASSE. Fa-78; 252/71; nákup starožitnosti HK, z pozůstalosti arm. gen. Josefa Votruby, Praha; dekorace III. třídy s válečnou dekorací a meči na stuze; Ag, zlacená; z 1. světové války. Fa-112; 50/70; nákup aukce NSČ č. 23, HK, , z pozůstalosti arm. gen. Josefa Votruby, Praha; malá dekorace

33 III. třídy s válečnou dekorací a s meči na stuze; Ag, zlacená; z 1. světové války. Fa-685; 99/74; nákup starožitnosti HK, ze sbírky škpt. Bohumíra Tuhého, Rosnice; dekorace III. třídy s meči na stuze; Ag, zlacená; z 1. světové války; V původní etuji s nápisem: ÖESTERR./KAISERLICHEN ORDEN/ DER/ EISERNEN KRONE/ III. CLASSE. Fa-686; 99/74; dtto.; dekorace III. třídy; na rubu značka výrobce: ROZET & FISCHMEISTER; Ag, zlacená; z posledních let monarchie. Fa-734; 140/74; dtto., z pozůstalosti polního zbrojmistra Wilhelma von Rheinländera, generálního inspektora rakouské armády; velkostuha k řádovému odznaku I. třídy řádu Železné koruny, řádový klenot I. třídy se nedochoval. Fa-1256; 313/75; nákup MUDr. E. Plášilová, Praha, ze sbírky pplk. Václava Plášila, Praha; dekorace III. třídy; Ag, zlacená. Fa-1257; 313/75; dtto.; dekorace III. třídy s meči na stuze; Ag, zlacená; z 1. světové války. Fa-1428; 32/80; nákup z pozůstalosti, Smiřice; Plechové pouzdro s obsahem: 1) Dekret k III. třídě rakouského císařského řádu Železné koruny, vázaný v deskách z fialovočerveného sametu se zlaceným dvouhlavým orlem na líci, 38,5x29,3 cm, s pečetí v kovovém pouzdře prům. 12,2 cm s reliéfem dvouhlavého orla s nápisem: Viribus unitis. Na vnitřní straně desek stříbrnobílé mourované hedvábí. Dekret má 4 listy, z nichž 1. strana začíná slovy: Wir Franz Joseph der Erste, na poslední straně vlastnoruční podpis císaře a ministerského předsedy hraběte Eduarda Taafeho. Dekret je datován dnem a zní na jméno: Edu-

34 ard M o d ř i c k ý, nar ve Dvoře Králové nad Labem, generálmajor, nositel VZK s válečnou dekorací, důstojnického služebního odznaku I. třídy, válečné medaile, pamětní medaile na tažení r a papežské pamětní medaile z r Dekret zároveň povyšuje jmenovaného do šlechtického stavu (Eduard rytíř von Modřický) se znakem, jehož celostránková barevná iluminace je na třetím listu. 2) Statuta řádu Železné koruny, vázané, 41x29,2 cm. 3) Portrétní miniatura Eduarda Modřického (asi z 50. let 19. století), rámovaná, nesignovaná, 9,8x8,3 cm. Pozn.: řádový odznak se v souboru nedochoval. 5.5 Vojenský řád Marie Terezie Historie tohoto vyznamenání začíná bitvou u Kolína 18. června Toho dne došlo k nečekanému zvratu v průběhu sedmileté války. U Kolína se střetla rakouská vojska pod vedením polního maršála Leopolda hraběte Dauna s pruskými vojsky pod vedením krále Fridricha II. Velikého. Daun uštědřil Prusům nečekanou porážku a právě tato epizoda zpečetila vznik Vojenského řádu Marie Terezie. Sama Marie Terezie již delší dobu zvažovala založení záslužného vojenského řádu. Řád Marie Terezie byl určen důstojníkům císařských vojsk jakékoliv hodnosti, vyznání i společenského postavení, kteří dobrovolně vykonali čin příkladné osobní statečnosti, za činy nejvyšší statečnosti před nepřítelem, nebo za velitelský počin při vojenské akci.

35 Řád byl původně rozdělen na dvě třídy, na Velký kříž a Malý kříž, od r byl řád rozšířen na dekoraci o třech třídách vznikem komandérského kříže. Velké kříže byly přibližně dvakrát větší než malé kříže a byly nošeny jako klenot přivěšený na velkostuze v místě jejího křížení. Komandérský kříž byl nošen na náhrdelní stuze ve stejných barvách jako velkostuha. Malý kříž byl nošen na průvlečné stuze zavěšené v knoflíkové dírce uniformy. Později byly nošeny na náprsní stuze, zprvu průvlečné, později trojúhelníkové. Za císaře Karla I. se pak znovu nosil v knoflíkové dírce. Malý kříž měl přibližně 30 mm. Odznak řádu tvořil zlatý bíle smaltovaný kříž se středovým terčem, s rameny prohnutými dovnitř, zakončenými mírnou vlnovkou, tomuto kříži se podle vyznamenání říká tereziánský. Ve středovém terči je na červeném poli položeno bílé vodorovné tzv. babenberské břevno. V mezikruží heslo FORTITVDINI 15). Na reversu rámovaném zeleným mezikružím se zlatým vavřínovým věncem nesl terč na bílém poli ornament z iniciál: M T (Marie Terezie) + F (František Štěpán Lotrinský). Roku 1765 byl velkokříž doplněn ještě o řádovou hvězdu, která byla zprvu dracounová, později kovová, nošená na levé straně hrudi. Vzhledem kopírovala velkokříž, mezi jeho ramena byl vložen vyšívaný nebo zeleně smaltovaný věnec a ramena hvězdy byla dracounová, nebo brilantující. Řádovou stuhu tvořily barvy babenberského erbu, stejně jako středový medailon na dekoraci, červená, s bílým středovým pruhem. Řádovým svátkem byl 15. říjen, tedy svátek sv. Terezie. Při řádových slavnostech nebyly používány žádné ornáty, vzhledem k tomu že nošení řádu Marie Terezie bylo vázáno na vojen-

36 skou uniformu, řádovým oděvem tedy byla uniforma sama. Z důvodu denního nošení řádu došlo ke vzniku miniatur. Ty měly zpočátku podobu kovové destičky, přes kterou byla přetažena stuha v barvách řádu, která byla uprostřed přepnuta zlatým páskem, na kterém byl vyobrazen zmenšený avers vyznamenání. Teoreticky mohl řád Marie Terezie získat jakýkoliv důstojník, jak je již uvedeno výše, ale prakticky byla nejvyšší třída vyznamenání, tedy velkokříž, udělován pouze nejvyšším velitelům, za vítěznou bitvu, nebo celé vítězné tažení. Při udělení řádu obdržel vyznamenaný i šlechtický titul, pokud tedy již nebyl jeho vlastníkem. Řád byl udělován panovníkem, jako řádovým velmistrem, po schválení návrhu na vyznamenání řádovou kapitulou, které nebylo automatické. Takže se v průběhu let stávalo, že vojáci navržení na udělení Vojenského řádu Marie Terezie, obdrželi místo něj jiné vyznamenání, např. III. třídu Řádu Železné koruny, nebo Zlatou záslužnou medaili. Samotné udělení řádu probíhalo při řádové promoci. Vůbec prvním nositelem velkokříže Vojenského řádu Marie Terezie se stal polní maršál Karel vévoda Lotrinský. Hned po něm úspěšný velitel od Kolína polní maršál Leopold hrabě Daun. Během existence byl řád šestkrát udělen s brilianty. Toto udělení se konalo proti statutám a vždy na nejvyšší přání velmistra řádu, tedy panovníka. Mezi takto dekorované vojáky patřil například polní maršál Gedeon Ernst svobodný pán von Laudon. Vojenský řád Marie Terezie byl naposledy udělen 3. října 1931, při 195. řádové promoci, kdy jej obdržel hejtman Arpád

37 von Taby, z rukou polního maršála arcivévody Friedricha, pověřeného císařem Karlem I. Někteří z nositelů řádu Marie Terezie žili na našem území i po rozpadu Rakousko-Uherska, asi nejznámější byl držitel komandérského kříže polní maršál Eduard svobodný pán Böhm- Ermolli. Po smrti nositele, nebo při udělení vyšší třídy vyznamenání měly být dekorace vráceny řádové kanceláři a dnes se s nimi můžeme setkat ve Vojensko-historickém muzeu ve Vídni. Ve sbírkách MVČ se můžeme setkat se dvěma exponáty tohoto řádu jedním z nich je tzv. originální kopie a druhou tzv. nositelská kopie: Fa-21; 16/71; nákup Z pozůstalosti arch. Vítka, Pardubice, ; III. třída - rytířský kříž (novoražba!), tzv. originální kopie, ražená z původních razidel u firmy Rothe & Neffe, Wien. Fa-684; 98/74; nákup starožitnosti HK; III. třída - rytířský kříž; zlacené Ag; průvlečná stuha. 16)

38 VI. VYZNAMENÁNÍ První vojenská vyznamenání se začala objevovat jíž ve starém Římě. Byly to vlastně kruhové medaile ze zlata, stříbra nebo bronzu, které vojáci nosili na hrudi a kterým se říkalo faléry. Už ve starých dobách byla tedy pro vojáka čest, smět si připnout na hruď odznak své odvahy. První rakouská vyznamenání vznikla již za královny Marie Terezie (když pomineme řády). Od té doby přibývaly stále další dekorace k oceňování statečnosti, chrabrosti a neohroženosti císařských vojáků i k ocenění civilních zásluh občanů. 6.1 Armádní kříž z let 1813/1814, tzv. Dělový kříž Vyznamenání vzniklo z rozhodnutí císaře Františka I. dne 13. května 1814, bylo určeno pro statečné obránce vlasti v době napoleonských válek, bez ohledu na hodnost či příslušnost ke zbrani. Dělovým křížem je nazýván proto, že byl ražen z děloviny ukořistěných francouzských děl. Autorem výtvarného návrhu byl J. W. Harnisch. Rovnoramenný bronzový tlapatý kříž, 27 mm, s hmotností nejčastěji 12 g, se zvýšeným okrajem, v plochách ramen jemně zrněný a opatřený nápisy ve zlatě na černavém fondu, mezi rameny zlacený vavřínový věnec. A: GRATI/ PRINCEPS ET PATRIA/ FRANC./ IMP. AUG. 1) R: EUROPAE/ LIBERTATE ASSERTA/ MDCCCXIII/ MDCCCXIV 2). Na horním rameni kříže se nacházel prstenec, jímž se provlékala stuha - průvlečná, (obvyklá v 1. pol. 19. stol.), žlu-

39 tá, s širokými černými pruhy, žlutě začištěnými. Kříže byly nošeny původně v knoflíkové dírce a později na levé straně hrudi. Válečný kříž byl poprvé udělován v den 1. výročí bitvy u Lipska 18. října 1815 ve vídeňském Prátru. V pozdější době byly raženy další kříže pro vojáky, kteří se nemohli zúčastnit prvního předání. Na hranu kříže bylo možné nechat vyrýt svoje jméno a příslušnost k vojenskému útvaru. Někteří nositelé si kříž nechali soukromě pozlatit. K dodatečným ražbám byly navíc zhotovovány nové raznice a docházelo tedy k variabilitě křížů. Naprostou raritou mezi těmito dekoracemi je kříž udělený 18. října 1814 polnímu maršálovi Karlu Schwarzenbergovi. Tento má rozměry 47,28x46,45 mm, je vyroben ze zlaceného bronzu a kníže Schwarzenberg jej nosil na náhrdelní stuze. Tento kříž je dnes uložen ve sbírkách vídeňského vojensko-historického muzea. V MVČ se kříž nachází v počtu pěti exemplářů: Fa-93; staré fondy MHK; na oušku medaile mincovní značka dvojhlavého orla státního znaku. Fa-94; staré fondy MHK; na oušku drobná mincovní značka; bez stuhy. Fa-588; 232/73; nákup aukce NSČ HK č. 32; na oušku medaile drobná mincovní značka; stuha chybí. Fa-694; 105/74; nákup starožitnosti HK, ze sbírky škpt. Bohumíra Tuhého, Rosnice. Fa-695; 105/74; dtto.; podkovovité ouško s drobnou mincovní značkou; stuha chybí.