Terezka a. (Povídání na dobrou noc)

Transkript

1

2 Terezka a bublinková víla (Povídání na dobrou noc) Helena Brožíková

3 c Jaroslava Justová - Matik Illustrations c Jana Modrá ISBN (formát PDF) Všechna práva vyhrazena. Tato e-kniha je určena pouze subjektu, který ji legálně zakoupil, a to jen pro osobní užití a v rozsahu stanoveném autorským zákonem. Je zakázáno jakékoli další kopírování, prodej a šíření textu nebo částí textu, včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv, MMS zpráv apod. Dále je zakázáno umístění souboru na servery, ze kterých je možno soubor stáhnout, bez ohledu na to, kdo sdílení umožnil. 3

4 Obsah Překvapení 5 Kamarádi z ostrova 13 Terezka a opička Julinka Největší tvor na světě Prstýnek s duhou V zemi věčného ledu Jezírko pod zemí Kde bydlí vodní víly 4

5 Překvapení Je sobota a na Terezku čeká velká cesta. Nasedne s maminkou do vlaku a pojede na týden k babičce. Babička bydlí na kraji vesnice a má velikou zahradu, plnou rybízu, malin a růží. Má také černého pejska Šmudlu a dvě líné kočky. Vlak zastavuje na malém nádraží, vysadí holčičku s maminkou, zapíská si a pospíchá dál. Babička má pro Terezku připravené dva dárky: knížku plnou pohádek a zelenomodrou lahvičku. Co je to za divný dárek, babičko? ptá se zvědavě Terezka. Jaký párek? diví se babička, která trochu špatně slyší. 5

6 Dárek, říká nahlas Terezka a babička vysvětluje: To je voňavá pěna na koupání, ale není jen tak obyčejná. Je namíchaná z léčivých bylin a jarních vůní, svěžího větru, zpěvu ptáků a vody z nejčistší lesní studánky. Mám ji od babky kořenářky a prý v sobě skrývá jedno velké překvapení. Terezka si pomyslí: Co může být na pěně zvláštního? A na lahvičku rychle zapomene, protože musí stihnout ještě plno věcí. Proběhnout se po zahradě, natrhat si maliny, vlézt na půdu a pohrát si se Šmudlou. Čas rychle letí a najednou je večeře, po ní večerníček v televizi a pak ji babička volá do koupelny. Pojd už, Terezko. Dám ti do vany novou pěnu. Babička nalije trošku na dno a pustí sprchu. Jak jemně ta pěna voní! A jak rychle pění! Rázem vyroste ve vaně bublinová čepice, pak bublinový polštář a najednou je bublinek plná vana. Terezka je nabírá do dlaně a okouzleně si je prohlíží. To je krása! volá a rozhlíží se, která je největší. Chce si ji pohladit, ale bublina jí splaskne pod rukou. 6

7 Bublinky přece nejde hladit, kroutí hlavou babička. Ale můžeš si s nimi chvilku pohrát, dám zatím kočkám mlíčko. Terezka do bublinek lehce foukne a několik se jich zvedne. První se usadí holčičce na tváři, druhá jí přistane ve vlasech a ta nejkrásnější jí sedí na ruce... a něco šeptá! Šeptá? Copak bublinky umí šeptat? To asi jen tak šumí, pomyslí si Terezka a znovu do ní foukne. Bublinka se poslušně vznese, doletí až na kohoutek a potichu se zasměje. Pak se najednou rozprskne a místo ní tam sedí malinké stvoření. Má blond até vlásky a modravé šatičky, celé z drobounkých bublinek. Usmívá se. Ahoj, Terezko! zavolá slabým hláskem. Terezka nevěří svým očím. 7

8 Kdo jsi? A jak víš, jak se jmenuju? Já jsem bublinková víla Bubulinka. Slyšela jsem tvou babičku, tak vím, že jsi Terezka. Jak ses ale dostala sem do koupelny? diví se Terezka. Byla jsem schovaná v lahvičce, prozradí jí Bubulinka své tajemství. Probudila jsi mě, když jsi odfoukla můj závoj. A jestli chceš, můžeme si spolu hrát. Podívej, co všechno umím. Bublinková víla přeběhne po pěně a tancuje, jen za ní její bublinkové šaty vlají. Dotančí, ukloní se. Terezka zatleská a vezme ji do dlaně. Tančíš moc hezky, Bubulinko. Co ještě umíš? Třeba tohle, víla vyběhne lehkými krůčky po hadici od sprchy a pak se po ní sklouzne jako po klouzačce. Voda vystříkne, ale Bubulinka se hned vynoří a už je zas na kohoutku. Umím i jiné věci. Jestli přijdeš zítra dřív, vezmu tě na výlet. Večer a na výlet? nechápe Terezka. Večer ji babička přece nikam nepustí! Ale Bubulinka ji uklidňuje: Nezapomeň, že jsem kouzelná víla. Znám kouzlo, které nás přenese kamkoliv, kde je voda. Stačí se porozhlédnout: v jezeře, v moři, v hlubokém oceánu, všude své sestřičky mám. V údolí, na horách, v oblacích... zavoláme, zazpíváme a bráškové přiběhnou podat nám ruce. Nic není bez vody. To zní sice hezky, jenže Terezce se to nějak nezdá. Vílo, jak se ale všude dostaneme? To zařídí právě mé kouzlo, usmívá se malá víla. Zavoláme si bublinkový vláček, který má kola z bublinek bleskovek. A tenhle kouzelný vláček nás bleskem doveze, kam jen si budeme přát. 8

9 Jenom tam musí být hodně vody, aby nám bleskovky nesplaskly a mohly nás přivézt i nazpátek. Terezka zaváhá. Jak by ji mohlo unést pár bublinek, když už jí byly čtyři roky? Vždyt i maminka říká, jak je pro ni těžká. To jenom tatínek vyhodí Terezku do výšky, jako by ani nic nevážila. Ty mi nevěříš? Ty nechceš, abych ti své kouzlo ukázala? zeptá se zklamaně Bubulinka a zesmutní. Chci, vílo, chci, řekne rychle Terezka, protože nechce mít ve vaně smutnou vílu. Bubulinka se radostí rozzáří a znovu se pohodlně usadí na kohoutku. Narovná si bublinkové šatičky, zvedne ručku a povídá: Ted dobře poslouchej. Nejdřív tě naučím svoji říkanku: 9

10 Bublifárum bublifrak, volám bublinkový vlak. Nastartuj své bublinky, at jsme během vteřinky... a pak už jen stačí říct, kam nás mají bleskovky dopravit. To je celé? diví se Terezka, které se říkanka moc líbí. Hned ji zkouší opakovat: Bubliblibum... Víla ji zarazí: Počkej, ne tak rychle. Žádné bubliblibum, ale bublifárum... Už vím, zajásá Terezka. Bublifárum bublifuk... Ale víla zase zvedne ručku. Kouzelná věta se musí říct přesně. Bublifárum bublifrak... Terezka si tedy dává pozor a už správně říká: Bublifárum bublifrak, volám bublinkový vlak... a dál? Víla napovídá: Nastartuj své bublinky, at jsme... Počkej, já sama, přeruší ji Terezka a hned opakuje: 10

11 Nastartuj své bublinky, at jsme během hodinky... Víla se rozesměje jemně zvonivým smíchem. To by nám babička dala, kdyby ses vrátila až za hodinu! Terezka se rychle opraví: Nastartuj své bublinky, at jsme během vteřinky... Vílo, můžu říct celou říkanku ještě jednou? Bubulinka přikývne a Terezka odříká básničku bez jediné chybičky. Pak víla povídá: Dneska už je pozdě, ale zítra spolu někam pojedeme. A kde přespíš, Bubulinko? V lahvičce. Otevři mi víčko, počkám v ní na tebe. Víla přeskočí na okraj lahvičky, zamává holčičce a vklouzne dovnitř. Sotva se schová, přichází babička a Terezka se hned chlubí: Babičko, já jsem si hrála s Bubulinkou. Ta byla krásná! se s bublinkou, ne s bubulinkou, opravuje ji babička, Říká protože nemá ani tušení, kdo byl s Terezkou v koupelně. Ale ona je víla, vysvětluje Terezka. Bílá? Která je bílá? Všechny bublinky jsou stejné! povídá babička, osprchuje Terezku a zabalí ji do růžové osušky. Kdepak, babičce je těžké něco vyprávět o víle. A tak Terezka jen zamává směrem k lahvičce a utíká do postýlky. Babička za ní přichází s knížkou. Chceš přečíst ještě pohádku? zeptá se a listuje v knížce. Tu o zlobivém štěňátku? Ale Terezce se oči zavírají a hlava jí klesá na polštář. Dneska už ne, dnes se mi bude zdát o Bubulince, vzdychne 11

12 a vzápětí spokojeně usíná. A babička si jen pomyslí, jak je Terezka po prvním dnu na čerstvém vzduchu unavená. Tak unavená, že se jí i písmenka pletou. Dobrou noc, Terezko. 12

13 Kamarádi z ostrova Ráno probudí Terezku sluneční paprsky a zpěv ptáků na jabloni. Otvírá pomalu oči a diví se: Kde to jsem? Pak si vzpomene, že je u babičky, a rychle vyskočí z postele. Dnes bude sázet s babičkou květiny, po obědě půjde s dědou k rybníku a večer... Na večer se Terezka těší nejvíc. Vždyt včera dostala od babičky lahvičku s podivnou pěnou na koupání. V ní, v jedné z bublinek, spala malinká vodní víla s blond atými vlásky a modrými šatičkami. Včera se Terezka s Bubulinkou skamarádila a na dnešní večer jí víla slíbila překvapení. Však je babičce divné, že si Terezka po večeři už nechce hrát. Sáhne holčičce na čelo, jestli není nemocná. Nic mi není, jen se chci už koupat, brání se Terezka. Houpat? Tak pozdě? kroutí hlavou babička, ale Terezka už běží do koupelny. Konečně je vana plná pěny. Babička jde rozestlat postýlku a Terezka se bezradně rozhlíží kolem sebe. Včera jí ta správná bublina seděla na ruce, ale dnes? Takových bublinek kolem a všechny jsou stejné! 13

14 Bubulinko, kde tě mám? zavolá Terezka a fouká na všechny strany. Konečně jedna bublinka zamíří přímo na kohoutek, tam se rozprskne a místo ní se na Terezku usmívá víla. Ahoj, Terezko! Tak co, pojedeme spolu na výlet? Bubulinka totiž není jen tak obyčejná víla. Zná kouzlo, jak přivolat bublinkový vláček, který ve vteřince zaveze Terezku s vílou ke každé vodě na zemi. Minulý večer se kouzelnou říkanku naučila i Terezka. Proto přikývne a víla se zeptá: Kam se dnes podíváme? K rybníku? U rybníka jsem byla odpoledne, povídá Terezka. Chtěla bych někam, kde je víc vody. Tak ti ukážu velikou přehradu. Přehradu taky znám, tam se jezdíme v létě koupat, odpoví zase Terezka a poprosí vílu: 14

15 Bubulinko, já ještě neviděla moře. Mohly bychom jet až k moři? Víla trošku zaváhá, ani ona tak daleko nikdy nebyla. Pak souhlasí: Dobře. Najdeme si nějaký hezký ostrov, aby bylo moře všude kolem nás. Podívej, bleskovky už na nás čekají. A opravdu. Při okraji hladiny se řadí boubelaté bublinky bleskovky jak vagóny vlaku na kolejích. Terezka je vezme do dlaní, zavře oči a říká pomalu: Bublifárum bublifrak, volám bublinkový vlak. Nastartuj své bublinky, at jsme během vteřinky... na ostrově v moři! Terezka se přece jen trošku bojí, ale světe div se, ono to kouzlo opravdu funguje. Bleskovky zahalí holčičku i s vílou do husté pěny a ve vteřince s nimi přistávají na břehu malého ostrova uprostřed moře, které se táhne až k obzoru. Tatínek povídal, že voda v moři je slaná. Jako polívka, vzpomene si Terezka. Má pravdu, přikývne Bubulinka. Můžeš si ji ochutnat. 15

16 Vlnky jim šplouchají až k nohám. Terezka strčí zvědavě ruku do vody a pak si olízne prst. Opravdu! Vůbec mi nechutná, zato je krásně teplá, říká Terezka. Protože jsme na tropickém ostrově, vysvětluje víla. Tady je teplo ve dne i v noci, po celý rok. Však tu mají lidé tmavou plet, aby je sluníčko nespálilo. Podívej, tamhle si zrovna hrají tři černoušci. Terezka se zaraduje a rozběhne se k nim. Ale čím víc se k nim blíží, tím víc zpomaluje. 16

17 Bubulinko, oni jsou jiní než děti u nás. To nevadí, jen si jdi s nimi hrát, uklidňuje ji víla. Děti už je zahlédly také. Běží jim naproti a vesele se smějí. První kluk podává Terezce lesklou mořskou mušli, druhý ji vítá červenou květinou. Poslední přibíhá malá holčička a věší Terezce na krk náhrdelník z lesklých korálků. Terezka poděkuje a rychle přemýšlí, co by jim mohla dát. Bubulinka jí chytře poradí: Tak jim zazpívej písničku. To je nápad! Terezka se ukloní a hned zpívá, vůbec se nestydí: Skákal pes přes oves, přes zelenou louku, šel za ním myslivec péro na klobouku. Černouškům se česká písnička moc líbí, i když nevědí, kdo je myslivec a jak vypadá zelená louka. 17

18 Zatleskají, pak jeden ukáže na sebe a povídá: Maoro. Potom ukáže na druhého chlapce a řekne: Taumi. Nakonec ukáže prstem na holčičku: Nioma. Terezka pochopí, ukáže na sebe a řekne: Terezka. Děti si jdou hrát na břeh ostrova, kde je jemný písek. Staví si hrad a mořské mušle jim slouží jako malé lopatky. Najednou slyší nešt astný hlásek: Pomóc, kde jste kdo? Pomóc! Všichni běží za hláskem, až najdou velikánskou želvu. Terezka užasne. Tak obrovskou želvu ještě nikdy neviděla. Ale chudák želva leží na krunýři a nohama zoufale mává do vzduchu. Obrátit se na všechny čtyři sama nedokáže. Co se ti stalo? ptá se Maoro a šimrá ji pod krkem. Želva povídá: Lezla jsem si k moři, najednou se přihnala velká vlna a celou mě převrátila. A pak zas odběhla a nechala mě tu takhle. Pomozte mi, prosím! Děti se snaží želvu otočit, ale želva je moc těžká. Bubulinka jim však poradí: Postavte se všichni na stejnou stranu a pořádně ji rozhoupejte. A tak děti rozhoupají želvu jako kolíbku. Ráz... dva... tři... a hurá! Želva se konečně obrátila! Celá št astná dětem děkuje a hned jim nabízí: Chcete se na mně někdo svézt? Černoušci ukazují na Terezku, protože ta na želvě ještě nikdy nejela. Terezka s chutí nasedá a těší se, jak s ní želva pofrčí po 18

19 břehu. Ale želva udělá rozvážně jeden krok... druhý krok... třetí krok... a Terezka vidí, že i tak velká želva leze pomalu jak šnek. Už se musíme vrátit, povídá Bubulinka. Terezka seskočí na zem a loučí se s černoušky. Ahoj, Niomo. Nashledanou, Taumi. Měj se pěkně, Maoro. Bleskovky poslušně čekají na mořské hladině. Zahalí Terezku s vílou a než by sluníčko dvakrát mrklo, jsou zpátky v koupelně. Bubulinka vklouzne do své lahvičky, právě když babička otevírá dveře. 19

20 Terezko, ty tu máš dnes teplo jako u moře. Tam je ještě větší! A proto Taumi a Nioma nemusí nikdy nosit svetr ani kabát. Co je to za divná jména? diví se babička. To jsou mí kamarádi. Hráli jsme si spolu na písku. Terezko, Terezko, ty jsi z toho sluníčka celá popletená. Na písku sis přece hrála s Martínkem od sousedů. A babička hned začne vyprávět o Martínkovi, pak o jeho menší sestřičce, potom o jeho ještě menším bratříčkovi, pak ještě o jejich kot atech... A povídá a povídá, že jí Terezka ani nemůže vysvětlit, kdo je Nioma a Taumi. Jestlipak by mi babička uvěřila, přemýšlí Terezka v postýlce, než babička přinese knížku pohádek. Přitom se jí oči zavírají a za chvilku už sladce spí. O čempak se jí asi zdá? 20