OBRANA ORGANISMU základní mechanismy LYMFATICKÉ ORGÁNY stavba a funkce

Transkript

1 OBRANA ORGANISMU základní mechanismy LYMFATICKÉ ORGÁNY stavba a funkce ÚHIEM 1. LF UK v PRAZE Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie B01307 Akademický rok POUZE PRO OSOBNÍ PŘÍPRAVU STUDENTŮ 1. LF UK v PRAZE V DANÉM ROCE

2 Obrana organismu je hlavním úkolem imunitního systému (IS) Součásti IS: lymfatické orgány a volné buňky přítomné v krvi, lymfě a tkáních (lymfocyty, makrofágy) Buňky IS jsou schopné rozpoznat VLASTNÍ látky - vyrobené v organismu (autoimunní choroby - reakce IS proti vlastnímu organismu) a NEVLASTNÍ cizorodé látky ANTIGEN látka schopná vyvolat imunitní reakci: celá buňka (tumor, virem infikovaná buňka, transplantovaná tkáň) nebo makromolekula specifičnost imunitní odpovědi kontrolují relativně malé molekulární domény antigenů ANTIGENNÍ DETERMINANTY

3 LYMFATICKÝ SYSTÉM Soubor struktur, které produkují buňky - nositele většiny imunitních mechanismů LYMFATICKÉ ORGÁNY centrální - thymus, krvetvorná kostní dřeň periferní - slezina, lymfatické uzliny, tonsily DIFUSNÍ LYMFATICKÁ TKÁŇ - lymfocytová infiltrace ve vazivu, lymfatické folikuly LYMFATICKÉ CÉVY

4 IMUNITA

5 Vrozená imunita je nespecifická a rychlejší (funguje prakticky okamžitě) pokud se uplatní, uvolňují se cytokiny aktivující imunitu získanou funguje perinatálně hlavní mechanismy : antimikrobiální faktory (epithelie, leukocyty), komplement fagocytující elementy, NK buňky Získaná imunita má prodlevu (dny až týdny) potencuje vrozenou imunitu dvě složky: humorální - produkce protilátek (inaktivace antigenů) a cytokinů (plasmatické buňky, T H ) buněčná - likvidace buněk a aktivace systému (CTL, T H,T REG,)

6 IMUNITNÍ ODPOVĚĎ závisí na rozpoznání exogenního (tělu cizího) materiálu ANTIGEN PREZENTUJÍCÍMI BUŇKAMI (exogenní materiál je zavzat do klíčových komponent antigen prezentující buňky, zpracován a chová se jako antigen) charakteristické antigenní determinanty jsou zabudovány do buněčné membrány a vystaveny slouží k aktivaci kompetentních buněk B lymfocytů transformují se v plasmatické buňky a produkují protilátky (imunoglobuliny) uvolňují je mimo buňky do plasmy / EC tekutiny T lymfocytů (likvidace buněk) i složek přirozené imunity (fagocytujících elementů)

7 vazba antigenu (antigen vázající místo) LEHKÝ ŘETĚZEC TĚŽKÝ ŘETĚZEC vazebné místo pro buněčný membránový receptor a komplement Schema: J.B. Kerr, Functional Histol, 2010 variabilní část STAVBA MOLEKULY IMUNOGLOBULINU konstantní část COOH konec CH 1 S-S S-S S-S S-S CH 2 CH 3 NH 2 konec CL PROTILÁTKY (imunoglobuliny) produkované plasmocyty molekuly tvaru písmene Y z polypeptidových řetězců 2 lehké a 2 těžké řetězce, spojené disulfidickými (S-S) můstky oba typy řetězců mají konstantní část (CH 1,2,3 a CL) variabilní část - má variabilní fragment vázající antigen (Fab) - sekvenci aminokyselin a determinuje - specifitu imunitní reakce fragment vázající receptor (Fc) - 2 vazebná místa pro antigen (v oblasti NH 2 konce řetězců) - COOH koncem navázané na membránový receptor buňky - Podle typu těžkého řetězce se rozlišuje - 5 různých tříd imunoglobulinů

8 IgG nejhojnější (75-80% Ig v seru), hlavní protilátka sekundární imu-nitní reakce, aktivuje komplement, stimuluje chemotaxi, projde placentou (pasivní imunita novorozence). Váže se Fc fragmentem (oblastí) na povrchové receptory makrofágů, B lymfocytů, NK buněk, neutrofilů a eosinofilů, osonisuje mikroorganismy, neutralisuje toxiny. IgM 5-10% v séru, dominantní protilátka časné imunitní odpovědi, má schopnost vázat komplement, aktivuje makrofágy navázaný na membránu B lymfocytů slouží jako receptor pro antigen aglutinuje bakterie a další partikule IgA přítomný hlavně v sekretech (sliny, slzy, kolostrum, nosní, bronchiální, střevní, prostatický a vaginální sekret). Transport z plasmocytu do sekretu zajišťují transportní komponenty (produkují je sekreční buňky epithelu) IgE - má vysokou afinitu k membránovým receptorům heparinocytů a basofilů, na které se váže ihned po vyloučení z plasmocytů. Při novém výskytu antigenu/alergenu se na povrchu heparinocytů (basofilů) vytvoří komplex antigen-protilátka a začnou se uvolňovat aktivní látky (heparin, histamin, leukotrieny, eosinofilní chemotaktický faktor anafylaxe ACF-A), opsonisuje extracelulární parasity. IgD - navázaný na povrch B lymfocytů slouží jako receptor pro antigen.

9 BUŇKY LYMFATICKÉHO SYSTÉMU Hlavní složka - B a T lymfocyty (T H T C T S ), NK buňky VÝVOJ LYMFOCYTŮ červená kostní dřeň společné progenitorové buňky (hemopoetická kmenová a multipotentní progenitorová buňka lymfocytů CLP) lymfoblast, prolymfocyt, lymfocyt (nezralý T, zralý B lymfocyt) DIFERENCIACE LYMFOCYTŮ V IMUNOKOMPETETNÍ BUŇKY v centrálních lymfatických orgánech (červená kostní dřeň, thymus) tvorba specifických povrchových receptorů (markerů) TCR (receptory T buněk) typické pro T linii slg (povrchové imunoglobuliny) - typické pro B linii CD (cluster of differentiation molecules) - různé CD molekuly jsou exprimovány u různých stádií vývoje hemopoetických buněk; u zralých lymfocytů slouží jako koreceptory imunitní reakce

10 B LYMFOCYTY Vyvíjejí se a dozrávají (získávají imunokompetenci) v červené kostní dřeni (ekvivalent bursa Fabricii) Zajišťují humorální imunitu - po aktivaci se rychle množí (klonová reakce) a po aktivaci se diferencují v plasmatické buňky (plasmocyty) a paměťové buňky K dělení a diferenciaci je stimulují lymfokiny produkované T H Variabilní životnost Výskyt periferní lymfatické orgány, difusní lymfatická tkáň, lymfatické folikuly, cévy, vazivo

11 Vývoj B lymfocytů v červené kostní dřeni Nezralé B lymfocyty mají společný gen kódující syntézu imunoglobulinů. V průběhu zrání - následkem přeskupení genů je diferencovaný B lymfocyt schopný produkovat specifickou (jedinečnou) protilátku - váže pouze určitý antigen. Maturace B lymfocytu - charakterizovaná syntézou povrchových imunoglobulinů (sig) - IgM nebo IgD - slouží jako specifické receptory (BCR) pro daný antigen. Diferenciaci B lymfocytů stimuluje interleukin-7 Lymfocyty cirkulují v krvi, migrují do vaziva, osídlují periferní lymfatické orgány. Pokud reagují na vlastní antigeny, zanikají apoptosou receptor pro interleukin-7 progenitor. B buňka Interleukin-7 diferenciace specifických receptorů B lymfocytů (IgM, IgD) prekursor. B buňka Schema: Histol and Cell Biol, A.L. Kierszenbaum, 2007 antigenní receptorový komplex B lymfocytu nezralý B lymfocyt retikulární buňka diferenciace CD receptorů apoptot. buňka vazba antigenu na specifický receptor zralý B lymfocyt reakce lymfocytu na vlastní antigen (makromolekuly vlastního těla) způsobí apoptosu buňky plasmatická buňka cirkulace, vazivo, periferní lymfatické orgány

12 T LYMFOCYTY (T 0 ) Vznikají v kostní dřeni Nezralé buňky migrují do thymu - proliferace a diferenciace v imunokompetentní buňky Osídlují T-dependentní zóny periferních lymfatických orgánů (lymfatické uzliny, slezina, lymfatická tkáň ve sliznicích dalších orgánů). TCR CD4 TCR CD8 J.B. Kerr, Functional Histol, 2010 T 0 nezralá buňka T H (helper) lymfocyt T C (cytotoxický) lymfocyt

13 VÝVOJ (ZRÁNÍ) T LYMFOCYTŮ V THYMU - Proliferace T buněk - Syntéza povrchových receptorů markerů (TCR) - Syntéza CD (cluster of differentiation) molekul - koreceptory imunitní reakce (T H helper - CD4; T C cytotoxické - CD8; T S supresorové CD4, CD25) - Edukace ( výchova ) T lymfocytů = proces zrání a diferenciace na imunokompetentní buňky provázený expresí a vymizením specifických povrchových CD markerů (časná stádia diferenciace - exprese CD2, CD7, následuje střední stádium diferenciace charakterizované expresí CD1 a pokročilé stádium s expresí TCR, CD3 - u všech typů T lymfocytů a CD4, CD8) - Selekce - zrajícím T lymfocytům předkládají antigen prezentující buňky rozvlákněného epithelu stromatu thymu vlastní a cizí antigeny. Buňky, které rozliší vlastní a cizí antigeny se dál vyvíjejí (pozitivní selekce), ostatní zanikají apoptosou a jsou fagocytovány makrofágy. T lymfocyty, které prošly pozitivní selekcí, migrují do dřeně další selekce (negativní selekce), kdy některé buňky reagují s vlastním antigenem a jsou likvidovány apoptózou, ostatní dozrávají na CD4 + a CD8 + T lymfocyty, které migrují do periferních lymfatických orgánů.

14 Funkční podtypy T lymfocytů - buněčná imunita Cytotoxické T C (CD8) - efektorové buňky specifické buněčné imunity - po aktivaci antigenem (peptid vytvořený virem napadenou nebo nádorovou buňkou) ničí buňky napadené virem a nádorové buňky. Rozpoznají antigen navázaný na MHC I třídy. Účastní se odhojování (odmítnutí) transplantátu. Pomocné T H (CD4) - po aktivaci se rychle množí, tvoří CYTOKINY (interleu-kiny, lymfokiny) - pomáhají imunitní reakci (aktivace B i T lymfocytů) Rozpoznají antigen navázaný na MHC II třídy. Tlumivé T S (regulační supresorové CD4, CD25) - tlumí imunitní odpověď jiných lymfocytů na antigen i proliferaci jiných T a B lymfocytů NK buňky (natural killer) 5 až 10% cirkulujících lymfocytů - geneticky naprogramované na ROZPOZNÁNÍ TRANSFORMOVANÉ BUŇKY (nádorová nebo virem napadená). Uvolňují PERFORINY polymerují a tvoří transmembránové kanály, těmi se do buňky dostávají TNF (tumor necrosis factor), fragmentiny aktivují kaspázu výsledkem je apoptóza (smrt cizí buňky). Nepotřebují aktivaci antigenem a nemají povrchové markery T a B lymfocytů Regulační T REG - subpopulace TCD4; diferencují se jak v thymu tak ve tkáních, tlumí nežádoucí imunitní reakce

15 CHARAKTERISTIKA T H pomocných a T C cytotoxických LYMFOCYTŮ TCR = specifický T receptor (transmembránový receptor T lymfocytů) rozpozná pouze antigen (peptidový fragment) navázaný na identifikační molekulu MHC (pro T C MHC I, pro T H MHC II třídy). Vazba TCR s komplexem antigen-mhc za spoluúčasti koreceptoru CD4 nebo CD8 T H lymfocyty CD4 koreceptor MHC II třída Povrchové receptory TCR antigen T C lymfocyty CD8 koreceptor MHC I třída Cytotoxický T lymfocyt MHC I třída TCR CD8 antigen Antigen prezentující buňka Pomocný T lymfocyt MHC II mají antigen prezentující buňky (makrofágy) Antigen prezentující buňky nádorová nebo virem napadená buňka MHC I na povrchu všech jaderných buněk TCR MHC II třída CD4 antigen Antigen prezentující buňka Schema: Histol and Cell Biol, A.L. Kierszenbaum, 2007

16 Původ lymfocytů a jejich funkce v imunitní reakci společná progenitorová (CLP) buňka lymfocytů Kostní dřeň periferní lymfatické orgány Thymus Kostní B lymfocyty NK buňky T lymfocyty aktivace LYMFOKINY protilátky T H aktivace makrofágu T C dřeň B lymfocyty - aktivované vazbou antigenu na sig. lymfokiny (produkované T H ) stimulují B buňky; ty se množí v zárodečných centrech lymfatických folikulů - B klony (schopné produkovat protilátky proti rozeznanému antigenu). Většina buněk se pak diferencuje v plasmocyty produkující protilátky - jejich navázání na antigeny neutraliuje (zneškodní) antigen. Menší množství buněk se diferenciuje v paměťové buňky- po opakovaném setkání s antigenem se rychle množí a diferencují v plasmocyty - rychlejší a účinnější SEKUN- DÁRNÍ IMUNITNÍ REAKCE antigeny fagocytosa NK buňky - nemají povrchové markery, nepotřebují aktivaci antigenem, rozeznají transformovanou buňku - uvolňují perforiny - navození apoptózy Komplex antigen-protilátka inaktivace antigenů smrt cizí buňky Schema: Junqueira, Carneiro, Basic Histology, 2003 T C lymfocyty - vyžadují aktivaci antigenem - navodí apoptózu buňky

17 Zachycení antigenu (endocytosou) a zpracování antigen prezentující buňkou (APB) Antigenní částice se enzymaticky štěpí na menší fragmenty antigenu - navázány na MHC identifikační molekuly na povrchu APB a ty je presentují T H nebo T C lymfocytům T C CD8 cytotoxické T C CD8 efektorové a paměťové buňky T H CD4 aktivované T H lymfocyty produkují lymfokiny - stimulace B lymfocytů MECHANISMY IMUNITNÍ OBRANNÉ REAKCE imunokompetentní B lymfocyty (aktivované vazbou antigenu na sig) Likvidují virem napadené buňky, nádorové a transplantované buňky stimulace makrofágů k přímé likvidaci antigenu plasmatické buňky produkce protilátek paměťové buňky J.B. Kerr, Functional Histol, 2010 likvidace komplexu antigen-protilátka

18 ANTIGEN PREZENTUJÍCÍ BUŇKY (APB) Vznikají v kostní dřeni vyvíjejí se v heterogenní populaci, syntetizují MHC II molekuly Schopnost zachytit antigen na svém povrhu - antigenníčástice endocytosou do buňky enzymatické štěpení na menší fragmenty antigenu (peptidy) navázání na MHC II molekuly - translokování na povrch APB a prezentovány T H lymfocytům Většina APB patří k monocyto-makrofágovému systému - makrofágy, Kupfferovy buňky (játra), Langerhansovy buňky (epidermis), dendritické buňky (lymf. uzliny a slezina), aktivovaná mikroglie CNS

19 MFS - mononukleární fagocytový (monocytomakrofágový) systém - dřeňové prekursory (monoblasty, promonocyty) - cirkulující monocyty - tkáňové makrofágy především v řídkém kolagenním vazivu - alveolární makrofágy v plicích - volné makrofágy v synoviální, pleurální a peritoneální tekutině MONOCYTY pohyblivé, vysoká schopnost fagocytosy (krevní makrofágy); reagují (chemotaxe) na přítomnost nekrotické tkáně, na zánět a invazi mikroorganismů migrací z krevního řečiště (stěnou postkapilárních venul) do tkáně - diferencují se v makrofágy Většina antigen prezentujících buněk - patří k MFS

20 LYMFATICKÉ ORGÁNY CENTRÁLNÍ kostní dřeň Vznik, proliferace a diferenciace lymfocytů (hlavně B, které zde získají i imunokompetenci) thymus - T- lymfocyty v něm získávají imunokompetenci, pak vycestovávají a osazují periferní lymfatické orgány (zona paracorticalis v lymfatické uzlině, periarteriální lymfatická pochva ve slezině) PERIFERNÍ lymfatické uzliny, slezina, tonsily, lymfocytová infiltrace vaziva (nejčastěji slizničního) T- lymfocyty i B-lymfocyty

21 ROZDĚLENÍ LYMFATICKÝCH ORGÁNŮ PODLE CHARAKTERU NOSNÉ TKÁNĚ (STROMATU) - Lymforetikulární - stromatem je retikulární vazivo - (lymfatické uzliny, slezina) - Lymfoepithelové - stromatem je rozvlákněný epithel - thymus pouze rozvlákněný epithel - u tonsil prostupují lymfocyty jak povrchovým epitelem a mění jej na rozvlákněný (v kryptách) tak i pod ním ležícím slizničním vazivem

22 pouzdro LYMFATICKÉ UZLINY - opouzdřené lymforetikulární orgány, vložené do průběhu lymfatických cév germinální centrum sekundárního folikulu pouzdro kůra STROMA retikulární vazivo dendritické a folikulární dendritické buňky, makrofágy sinus marginalis - - subcapsularis septa perifolikulární sinus (intermediární) KŮRA - lymfatické folikuly primární (B lymfocyty) a sekundární se zárodečnými centry Schema: Sobotta, Hammerson, Histology, 1980 hilus dřeň dřeňové sinusy PARACORTEX (T lymfocyty) thymus dependentní zóna DŘEŇ - dřeňové provazce (B lymfocyty, plasmocyty) dřeňové sinusy

23 SCHEMA CIRKULACE LYMFOCYTŮ V LYMFATICKÉ UZLINĚ Lymfocyty vstupující spolu s lymfou aferentními lymfatickými cévami jsou v uzlině transportované sinusy - subkapsulárními (marginálními) - intermediárními (peritrabekulárními) - dřeňovými Lymfocyty vstupující krevní cestou stěnou postkapilárních venul (HEV) s vyššími (kubickými) endothelovými buňkami) ve vnitřní vrstvě kůry (VK), migrují do zevní korové oblasti (ZK) Všechny lymfocyty opouštějí lymfatickou uzlinu s lymfou odvodnou lymfatickou cévou (zpravidla 1-2) aferentní lymfatická céva ZK sinus subcapsularis intermediární sinus VK dřeňový sinus germinální centrum lymfatického folikulu HEV eferentní lymfatická céva Schema : Histology, Ross, Pawlina, 2011

24 FUNKCE LYMFATICKÉ UZLINY Filtrace lymfy v sinusech (volné prostory retikulárního vaziva) Cizorodé částice zachycují a fagocytují makrofágy. Imunitní odpověď na antigeny přítomné v lymfě prezentace antigenu, aktivace B lymfocytů a T H (produkce lymfokinů), klonová proliferace B buněk, diferenci ace plasmocytů (migrace do dřeně), produkce protilátek výběžky retikulárních buněk lymfocyty vysoké endothelové buňky

25 LYMFATICKÁ UZLINA Kůra - venuly s vysokým endotelem (HEV) germinální centrum LF sinus marginalis KŮRA medulární sinusy DŘEŇ Schema : Histology, Ross, Pawlina, 2011 medulární provazce

26 DENDRITICKÉ BUŇKY (exprese MHC II molekul) červená fluorescence na povrchu buněk - produkované v kostní dřeni - specifické antigen prezentující buňky - migrují do lymfatických uzlin a sleziny (osídlují obvykle T-dependentní zóny) - aktivují T a B lymfocyty J.B. Kerr, Functional Histol, 2010 FOLIKULÁRNÍ DENDRITICKÉ BUŇKY - buňky s četnými tenkými výběžky - v germinálních centrech lymfatických folikulů - schopné navázat komplex antigen-protilátka a antigen podržet, nejsou to pravé APB (antigen nefagocytují)

27 CIRKULACE LYMFOCYTŮ Cirkulace lymfocytů lymfatickými a krevními cévami - na různém stupni diferenciace se mohou podle potřeby přemísťovat Do lymfatické uzliny přicházejí lymfocyty aferentními lymfatickými cévami a stěnou postkapilárních venul (high endothelial venule - HEV) Z uzliny vycházejí eferentní lymfatickou cévou Návrat lymfy do krevního oběhu - ductus thoracicus (hrudní mízovod), ductus lymphaticus dexter (pravý mízní kmen) Aferentní lymfatické cévy pravý mízní kmen (ústí v místě spojení v. jugularis interna a v. subclavia) lymfatická uzlina eferentní lymfatická céva srdce v. cava superior vena Schema : Histology, Ross, Pawlina, 2003 arterie aorta

28 SLEZINA lymforetikulární opouzdřený orgán vazivové pouzdro, trabekuly (cévy) stroma - retikulární vazivo BÍLÁ PULPA - lymfatická tkáň - aa. centrales - periarteriální pochva - především T lymfocyty (T-dependentní zóna). lymfatické folikuly - B lymfocyty (po stimulaci - zárodečná centra) ČERVENÁ PULPA - Billrothovy provazce - velké množství erytrocytů, makro-fágy, lymfocyty, granulocyty a plasmocyty nakupené v retikulárním vazivu. Mezi provazci - slezinové sinusy - nesouvislá stěna - prostory mezi endothelovými buňkami usnadňují průchod krevních elementů. FUNKCE SLEZINY- filtrace krve, antigeny jsou zachyceny APB a presentovány T a B lymfocytům - proliferace T H a B lymfocytů (v zárodečných centrech diferenciace plasmocytů, produkce protilátek); odbourávání erytrocytů a thrombocytů

29 vazivové pouzdro - capsula lienis červená pulpa trabekula arteria centralis bílá pulpa bílá pulpa - lymfatický folikul Malpighiho tělísko trabekulární véna Schema: Sobotta, Hammerson, Histology, 1980

30 pouzdro červená pulpa marginální zóna bílá pulpa trabekuly trabekulární vena a. centralis germinální centrum červená pulpa Schema : Histology, Ross, Pawlina, 2011

31 periarteriální pochva T-lymfocyty SCHEMA KREVNÍHO OBĚHU VE SLEZINĚ a. lienalis aa. trabeculares aa. centrales aa. penicillatae (arterioly) opouzdřené arterioly prekapiláry sinusy sleziny (sinusoidy) vény pulpy vv. trabeculares V. lienalis Z prekapilár proudí krev do červené pulpy a vrací se stěnou sinusů zpět do oběhu (otevřený oběh - převažuje u člověka) nebo krev teče přímo do sinusů (uzavřený oběh). Marginální sinusy - v místě přechodu červené a bílé pulpy, dostávají krev z větví a. centralis (radiální tepénky) - ve stěně sinusů jsou dendritické APB - zachycují antigeny z krve, po zpracování je prezentují T a B lymfocytům radiální tepénky marginální sinusy červená pulpa aa. penicillatae prekapiláry trabek. vény vény pulpy trabekulární arterie Schema: Junqueira, Carneiro, Basic Histology, 2003 bílá pulpa B-lymfocyty opouzdřené arterioly

32 SINUSY SLEZINY (průměr µm) makrofágy Uzavřený oběh Otevřený oběh sinusy UZAVŘENÝ OTEVŘENÝ Junqueira,Carneiro, Basic Histol, 2003 Stěna sinusů - protáhlé endotelové (retikuloendothelové) bb. spojené výběžky; pruhy lamina basalis; cirkulárně probíhající retikulární vlákna; volné prostory ve stěně sinusů - možnost návratu krvinek z červené pulpy do krevního oběhu Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM

33 SLEZINA impregnace Sinusy sleziny sinus bílá pulpa sinus a. centralis sinusy sleziny červená pulpa sinus Histology, Ross, Pawlina, 2011

34 Sinusy sleziny (S) - protáhlé endotelové buňky (E), makrofágy (M) Billrothovy provazce (P), retikulární buňky (R), vazivo, leukocyty M (L), makrofágy S R L Histology, Ross, Romrell, Kaye, 1995 P M P E M L řádkovací (scanning) EM Junqueira, Carneiro, Basic Histology, 2003 Histology, Ross, Romrell, Kaye, 1995

35 THYMUS Lymfoepithelový orgán vazivové pouzdro septy oddělené nepravé lalůčky; stroma retikulární epithel (RE) entodermového původu KŮRA velké množství T lymfocytů původem z kostní dřeně lymfocyty T O v kůře se množí a diferencují v imunokompetentní buňky (T H T S T C ) T lymfocyty, které neprošly selekcí (nedovedou rozlišit vlastní a cizí antigeny) zanikají apoptosou. Ostatní migrují stěnou postkapilárních venul do krevního oběhu a osídlují thymus dependentní zóny periferních lymfatických orgánů. Buňky RE - podpůrná funkce, podíl na hemothymické bariéře, prezentace antigenů T lymfocytům, produkce thymopoetinu DŘEŇ - méně T lymfocytů - Hassalova tělíska (projev keratinisace buněk RE) Funkce thymu vývoj imunologické tolerance a diferenciace imunokompetentních T lymfocytů Po pubertě fysiologická involuce thymu (snížení proliferace a diferenciace T lymfocytů) redukce kůry postupně nahrazena tukovou tkání

36 THYMUS - lymfoepithelový orgán; vazivové pouzdro, lalůčky oddělené septy; kůra, dřeň - Hassalova tělíska (HT) septum HT dřeň kůra HT HT vazivové pouzdro Gartner, Hiat, Color atlas Histol, 1994 Junqueira,Carneiro, Basic Histol, 2003

37 Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM Kapiláry v kůře thymu; buňky retikulárního epitelu (RE); šipkami označené výběžky RE venula RE kap HT RE WK Ovalle, PC Nahirney, Netter s Essential Histology, 2008 HT RE RE WK Ovalle, PC Nahirney, Netter s Essential Histology, 2008 Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM

38 kůra pouzdro septum dřeň THYMUS DÍTĚTE Největší rozvoj po narození, plná funkce přetrvává do puberty; nepravé lalůčky - - kůra, dřeň THYMUS DOSPĚLÉHO Involuce thymu převážná část kůry nahrazena tukovou tkání tuková tkáň WK Ovalle, PC Nahirney, Netter s Essential Histology, 2008