Čtení pro lidi. Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích září - říjen 2014

Transkript

1 Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích září - říjen 2014 Cena 15,- Kč RNDr. Ing. Sattran, chalupář z Nahořan nakreslil pro Čtení kapličku pod Krušlovem Uvnitř Čtení kandidátky do komunálních voleb a jejich volební program

2 Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Akce Banát, Tábor Kolčava,O naději v hospici, Konec TK SANANIM v Němčicích, Setkání rodáků Dřešín, Domácnost paní mlynářky, Mánek do Senátu, O Čestický brambor, VOLBY, V sekáči, Tábor Strašice pravěk, Cesta Jižní Amerikou, Cykloterapie, Fotbal začal, Už máme léto, Jak ten čas letí, Zhodnocení volebního období ve Dřešíně, Letní kino na nádvoří, Dějiny rodů Listování v občasníku: 2.7. Výbor členek ČSŽ 8.7. Zasedání zastupitelstva městyse 9.7. Ženy se sešly ve ŠVP na zkoušce Konopické Výbor členek ČSŽ - příprava dětského dne v Hoslovicích Členky ČSŽ zajišťovaly dětský den v Hoslovicích Výbor členů SDH mm vody spadlo u Dobré Vody v Nahořanech Před sto lety začala 1. světová válka Silný déšť, Krumlov, kobylka, Konopice Zasedání zastupitelstva městyse. Kino léto - Postřižiny Noční soutěž hasičů Výbor členek ČSŽ Halo halo ples. Před 70 lety začalo Slovenské národní povstání. Memoriál Jaroslava Roučeho na hřišti. Rozloučení s prázdninami na zámku v Česticích klaunská show. Kino Léto Jak se budí princezny Občasníček před sto lety: Červenec a srpen roku 1914 byl ve znamení začátku 1. světové války. Sarajevský atentát zničil usilovně udržovanou rovnováhu v Evropě. Evropa tehdy připomínala sud střelného prachu; všechny země se podílely na závodech ve zbrojení Císař Vilém II. A říšský kancléř Theobald von Bethmann- Hollweg ubezpečili RakouskoUhersko svou bezpodmínečnou věrností a tím mu de facto vystavili bianco šek k válce V rakousko-uherském ultimátu Srbsku Vídeň požadovala potlačení údajné protirakouské propagandy a rakouskou spoluúčast na vyšetření sarajevského atentátu Rakousko-Uhersko mobilizovalo osm armádních sborů. Úplnou mobilizaci vyhlásilo Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku Rakousko-uherské dělostřelectvo ostřelovalo přes řeku Drávu Bělehrad. Byly to první výstřely světové války. Rusko nařídilo mobilizaci své armády Německo adresovalo ultimátum Rusku a Francii Německo vyhlásilo válku Rusku. Německo vyhlásilo ultimátum Belgii Německo vyhlásilo válku Francii. Velká Británie vypověděla válku Německu. USA vyhlásily neutralitu. Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Rusku a Srbsko Německu. Černá Hora vyhlásila válku Rakousku-Uhersku. Francie vyhlásila válku Rakousku-Uhersku. Velká Británie vyhlásila válku Rakousku Uhersku. Japonsko vyhlásilo válku Německu a Rakousko-Uhersko Japonsku. Ruské hlavní město Sankt Peterburg bylo přejmenováno na Petrohrad.

3 ČTENÍ se teď soustředí na životní prostředí. Vážení spoluobčané, dovolte mě, abych Vás v krátkosti informoval o dění v našich obcích. Během prázdninových měsíců jsme zahájili opravu hřbitovní zdi na hřbitově v Česticích, na kterou jsme získali podporu z prostředků Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Ze stejného programu obdržíme prostředky i na opravu kapličky v Doubravici a obnovu části kanalizace v Česticích. Ve hře nám zůstává ještě žádost na opravu návsi a kanalizace v Krušlově, ale zde jsme ještě nebyli informováni, zda bude projekt podpořen či ne. V nedávné době jsme obdrželi registrační listy na žádosti s příslibem podpory ze Státního fondu životního prostředí ČR, který přerozděluje finanční prostředky z fondů EU. Zde jsme žádali na další dvě akce a to Zateplení budovy mateřské školy a Obnova ovocné aleje na Kobylku. Pro upřesnění bych jen rád doplnil, že v minulém období jsme již získali z těchto fondů EU podporu na akci Zateplení školní jídelny a tělocvičny, na regeneraci veřejné zeleně a výstavbu sběrného dvora. V měsíci červenci jsme schválili nový územní plán, který nám umožní konečně dokončit některé započaté akce a to hlavně projekt na vybudování nové technické infrastruktury pro území určené k bytové výstavbě Pod Vojtěchem. Ve čtvrtek jsme se s místostarostou ing. Zdeňkem Pilným zúčastnili v Úsilném u Českých Budějovic slavnostního vyhlášení soutěže Jihočeská vesnice roku 2014, kde jsme převzali jedno z hlavních ocenění a to Bílou stuhu za činnost mládeže. Na závěr bych rád připomněl, že jsme u základní školy a u nákupního střediska umístili nádoby určené ke zpětnému odběru jedlých olejů a tuků, kde je možno v plastových obalech (PET lahve) odevzdat přepálené jedlé oleje v uzavřených plastových obalech. Dále bych rád požádal některé občany, aby nádoby na tříděný odpad používali k účelům, k jakým jsou určeny. Uhynulá drůbež, televize a staré matrace sem opravdu nepatří. Za městys Milan Žejdl, starosta Milí čtenáři Čtení, milí voliči. Starosta vás zapomněl ve svém článku pozvat ke komunálním volbám, které se budou konat zároveň s prvním kolem senátních voleb v termínu 10. a 11. října Případné druhé kolo senátních voleb bude 17. a 18. října. Přijďte a zvolte si, kdo vás bude zastupovat a rozhodovat o činnosti městyse příští čtyři roky. Tentokrát můžete vybírat z úctyhodného počtu 44 kandidátů, jejichž jména přinášíme na vnitřní dvoustraně. Šťastnou ruku!!! Jana Vlažná, redaktorka Čtení pro lidi

4 Náladu vám mžiku změní vtipný článek v našem ČTENÍ Akce Banát (1) Již v loňském roce jsme koketovali s tím, že bychom se vypravili do Banátu. Kdo? Někteří členové Kulturního spolku pod vedením Franty Havlíčka. Nakonec jsme se odtud vypravili čtyři. Vláďa Jelínek, Míša a Vašek Slukovi a Jana Vlažná. V Budějovicích k nám přistoupili Franta Havlíček, Dan a Cyril Horákovi a Honza Dvořák. Banát je, pro ty, kdo neví, část Rumunska, kde ještě žijí čeští občané, udržují si řeč, mají zde i české školy. Banát je také nádherná příroda v oblasti mezi Dunajem a Karpatami, blízko hranic se Srbskem. V pátek kolem 17. hodiny jsme v Česticích před hospodou nastoupili do velice pohodlného tranzitu, který řídil Pepa Nedvěd, příbuzný fotbalisty Pavla Nedvěda a rodák z vesnice Gernic, kam jsme měli namířeno. V Budějovicích jsme nabrali Horáky a v Kamenném Újezdu Honzu a vypravili se směr Rakousko. Protože jsme jeli nějakým neznámým přechodem, povedlo se nám zabloudit hned na začátku cesty. Navigace nás pořád tahala do polí nebo do uzavřené cesty, tak nám dobrou půlhodinku trvalo než jsme se vymotali z objížděk a našli tu správnou cestu na Vídeň. Pak už šlo vše jak na drátkách, cesta uběhla překvapivě rychle a před půl osmou ráno jsme byli v Moldově, kde jsme si vybrali z bankomatu rumunské lei na útratu a šli se podívat na místní trh. Už při procházce městem nás zarazilo množství rour čnějících z paneláků nad střechy. Bylo nám vysvětleno, že si každý topí v bytě sám a tudíž má z bytu proraženou díru na rouru od kamen. Paneláky jsou neudržované, rozbité, špinavé. Zato trh byl skvělý. Nádherné ovoce, zelenina, mléko, sýry, bylinky. Koupili jsme pár rajčat a paprik, kluci si dali čevapčiči, Franta si ještě koupil klobouk a vypravili jsme se do 15 km vzdáleného Gernicu. Jestli jsme v Rumunsku jeli po takových silnicích, jaké vedou z Čestic na Nuzín (jejich hlavní tahy), tak z Moldovy do Gernicu asi 15 km nám trvalo třičtvrtě hodiny. Cesta byla samá díra, asfalt tak zhruba na dvou kilometrech, zbytek cesty výmoly a kamení. Mít u sebe smetanu, v Gernicu by z ní bylo máslo. Chvílemi to byla na utržení nápravy, ale řidič se nevzrušoval. Po šestnáctihodinové cestě jsme zaparkovali v Gernicu na návsi a zašli hned do místní hospůdky, zatímco velitel Franta šel domlouvat ubytování a stravování. Byli jsme unavení a nevyspalí, ale temešvárské pivo nalilo chlapcům sílu do celého organizmu. Já s Míšou jsme si daly kofolu a kafe. Asi po půl hodině se vrátil Franta s klíči od domečku, kde jsme byli ubytovaní a popojeli jsme asi 300 metrů a vyskladnili všechny naše bágly. Večeře byla domluvená na pátou hodinu, tak jsme k obědu dojedli cestovní zbytky. Mužská část se opět přesunula do hospody,ale my dvě ženy už jsme byly natěšené na procházku a tak jsme se vydaly k místním mlýnkům. Mlýnky jsou rozeseté různě ve vsi i kolem. Pohonem je proudící voda a mele se na nich obilí i kukuřice na mouku. Jeden mlýnek má dohromady třeba pět rodin a starají se o něj a opravují ho společně. My jsme se vydaly k mlýnkům vzdáleným asi 4 km po červené. Polní cesta s kamením postupně přešla v cestu blátivou, cestu s velkými kameny až v cestu téměř neschůdnou. Poslední část sešup k potoku měl sklon snad 40 % po blátě a to jsme se tedy neodvážily. Trochu jsme se zarazily, jestli to bude na ostatních cestách vypadat taky tak. Vrátily jsme se tedy zpátky na večeři. Kluci měli už uvítací odpoledne pěkně rozjeté,byli samé bláto, odření prý se byli podívat na Remízku. Asi tam byla neschůdná cesta. Ani se jim nechtělo z hospody odejít. Ale nakonec se nechali přemluvit. Před večeří jsme od hospodyně dostali štamprdle místní pálenky asi na vytrávení. K večeři byla rajská polévka s nudlemi a pak nějaké maso s bramborem a zeleninou. Po večeři jako zákusek šišky něco takového jako naše koblihy, ale z trochu tužšího těsta. Plněné byly želatinou. Paní Boudová, u které jsme se stravovali, už některé z naší party znala. Franta i Láďa už tam totiž byli. Ptala se i na Vašíka Lukášů, který se jí asi vryl do paměti. Druhý den jsme chtěli jít do Svaté Heleny, tak jsme si snídani domluvili na půl devátou. Po večeři jsme cestou domů šli opět kolem hospody, tak si asi dovedete představit, že jsme jen neprošli kolem, ale posadili se a zhodnotili první den. Tam jsem se také všichni dozvěděli, co chlapci odpoledne vyváděli. Ženy odešly včas, muži se trousili na ubytování až do druhé hodiny ranní, pak ještě rachtali nádobím, jedli, pili a probírali důležité věci No moc jsme se s Míšou tu první noc nevyspaly. Jana Vlažná

5 Přejeme všem hodně zdraví, ať vás ČTENÍ vždycky baví. Kolčava 2014 Jak už se stalo naší tradicí i letošní prázdniny zahájil náš oddíl Střelka na táborové základně Kolčava. Naši vedoucí se už vypracovali k dokonalosti, takže stíhají postavit tábor za pátek a sobotu, v neděli už přijíždějí děti a začíná program. Letošní hra se inspirovala Letopisy Narnie a táborové družiny se při ní vydaly na plavbu po ostrovech, pátraly po sedmi ztracených lordech a musely získat sedm mečů, aby Narnii zachránily před útoky zelené mlhy. Čekaly je nejen náročné etapové hry, ale i spousta táborové práce od zajišťování dřeva, přes stavbu ohňů, vaření v kuchyni i na ohništi, také návštěva rytířů z Vimperka, záchranáře ze Strakonic, sportovní turnaje, výlety, koupání a vodní hrátky v nové táborové zátoce, stezky, podvečerní zpívání a spousta legrace se starými i novými kamarády. Letos s námi vyjelo i dost dětí odjinud a jsme rádi, že se jim na táboře líbilo a že všichni společně vytvořili dobrou partu. Poslední večer, ač již značně unaveni, nemohli se rozloučit. A jak jsme letošní léto na Kolčavě začali, tak jsme ho i zakončili. Přes prázdniny základna poskytla zázemí dalším dvěma dětským sdružením, sezónu uzavíral týdenní tábor našich rodičů s dětmi a úplnou tečkou za letošním létem bylo setkání bývalých členů Střelky k 35.výročí vzniku oddílu. Po úspěšném setkání před pěti lety jsme se rozhodli ve stejném duchu uspořádat i to letošní. Bylo to už trochu jednodušší, protože seznamy členů máme zpracované, jen se každoročně trochu doplňují, ale samotná práce s přípravou zůstává stejná: vyrobit a rozeslat pozvánky, zajistit občerstvení, připravit soutěže, postavit oheň, udělat fakule a hlavně zajistit slušné počasí, což se v letošním aprílovém srpnu zdálo být téměř nemožné. Ale vše se nakonec zdařilo úplně skvěle, i to počasí nám přes negativní předpověď přálo a myslím, že více než 50 účastníků bylo stejně jako já spokojeno. Největší zásluhu na tomto zdárném průběhu měli naši současní vedoucí Honza Vilánek, Jirka Švehla a Petr Vlažný, jim patří velký dík za krásný den, který nám připravili. Za oddíl Střelka Milena Maňhalová Blahopřejeme všem, kteří se v měsících září a říjnu dožívají významného životního jubilea a přejeme do dalších let pevné zdraví, pohodu a osobní spokojenost. paní Dana Hrádková z Nahořan paní Ludmila Havlíková ze Střídky paní Anna Koldová z Česic pan Jan Vojta z Nahořan pan Jiří Lenc z Čestic paní Marie Poleníková ze Dřešína paní Anna Čtveráková z Krušlova paní Marie Radová z Čestic slečna Ludmila Zedníková z Čestic pan Jan Brůha z Nuzína pan Petr Vaněk z Němčic paní Amalie Harantová z Dřešínka paní Vlasta Hradecká z Čestic paní Růžena Hrušková z Němčic pan Josef Kalivoda z Čestic paní Miloslava Švehlová z Čestic 50 let 75 let 83 let 83 let 87 let 60 let 90 let 65 let 50 let 84 let 50 let 88 let 65 let 89 let 75 let 55 let paní Miloslava Staňková z Němčic pan Jiří Vávra z Čestic p. Stanislava Matějíčková z Chvlašovic paní Jiřina Hodoušková z Čestic pan Karel Kovář z Čestic pan Karel Kubát z Čestic pan Augustin Pavešic ze Střídky pan Václav Kaskoun z Čestic(145) paní Anna Šoulová z Nahořan pan František Valenta Čestic pan Miroslav Gojdič z Dřešína paní Daniela Žipková z Čestic pan Ladislav Filous z Čestic pan Karel Engl z Nahořan paní Jaroslava Roštárová z Nahořan 86 let 65 let 50 let 80 let 60 let 65 let 65 let 80 let 75 let 65 let 60 let 60 let 70 let 75 let 65 let

6 Stalo se ti neštěstí? ČTENÍ zmírní bolesti. O naději v hospici Vážení čtenáři, loni jsem Vám v tomto čase psal o tom, komu a jak prachatický hospic slouží, kolika Vašim spoluobčanům již mohl pomoci. Hospic začíná tam, kde vítězná medicína končí, neboť vyčerpala veškeré cesty vedoucí k vyléčení a člověka jeho onemocnění ohrožuje na životě. Slouží zejména onkologicky nemocným v závěrečných fázích života. Každému je v hospici garantováno, že nebude trpět nesnesitelnou bolestí, v posledních chvílích nezůstane osamocen a za každých okolností zůstane zachována jeho lidská důstojnost. Tyto sliby jsme mohli naplňovat i Vašim čestickým sousedům, které jsme doprovázeli na věčnost. O tom, co hospic je, má snad již většina společnosti alespoň povšechnou představu. Znalejší vědí, že se jedná o zdravotnické zařízení, které pečuje o terminálně nemocné. O ty, jimž svíčka života dohořívá, a u kterých byly vyčerpány všechny možnosti vedoucí k vyléčení. Zpravidla se jedná o onkologicky nemocné, průměrná doba pobytu se pohybuje okolo 30 dní. Ti ještě hloubavější vědí, že hospic se u pacienta soustředí nejen na zaléčení bolesti tělesné, ale nedílně též i duševní, sociální a duchovní. Ovšem málokdo již ví, že hospic je zařízením, které se věnuje také péči o blízké pacienta. Jak v období pobytu v hospici, tak i po úmrtí, tj. ve fázi truchlení. Jednou z aktivit, jimž se v péči o pozůstalé věnujeme, jsou u tzv. Vzpomínková setkání. Přibližně s čtvrtročním odstupem zveme blízké těch, kterým jsme směli sloužit a doprovodit je na Věčnost. Každé setkání spočívá ze dvou částí. První je bohoslužba, při které jsou mj. čtena jména našich zemřelých pacientů a přímluva za ně. Bývá jich nemálo - ročně dochováme přes dvě stovky těžce nevyléčitelně nemocných. Při třech setkáních za rok to znamená vždy asi sedmdesátku jmen. Všechna jsou zapsána v Knize živých, trvale uložené na viditelném místě v hospicové kapli sv. Jana Pavla II. Je to velká kniha, která má pro každý den v roce jednu svou, daným datem nadepsanou, stránku. V ní jsou zapsáni ti, kdo v ten den odešli na Druhý břeh. V různých po sobě jdoucích letech. Kniha je trvalou připomínkou na ty, kteří se u nás léčili. Většině lékaři utišili bolesti těla, mnohým ustaly bolesti duše, došli smíření v rodině, se sebou samými, s Bohem. I proto je možná o tyto akce zájem a příbuzní přijíždějí i z větších vzdáleností, z celého kraje. Paradoxně někdy nejvíce pro ty, kteří nejsou věřícími a kteří zvolili nešťastnou formu pohřbu - rozptylovou loučku. Nemají hrob, ke kterému se mohou navracet, vzpomínat u něj a vést potomky. A tak se stává, že na Knihu živých, na příslušnou stránku, se jezdí podívat a zavzpomínat příbuzní i mnoho let po úmrtí milovaného blízkého. Kniha se tak stala pevným bodem jejich životů a připomínkou rodinných pout. Po bohoslužbě pozveme všechny účastníky na občerstvení a děkujeme jim za důvěru, ve které nám svěřili své nejbližší. Věříme, že u většiny z nich jsme naplnili ideál hospicové péče. Tj. aby člověk odcházel z tohoto světa bez bolesti, usmířen a s vděčností za život, který mu byl dán. Pozůstalí a zaměstnanci hospice se setkávají nad kávou a zákuskem, vzpomínají na to dobré, co mohli prožít. Nebývají to setkání v slzách, smutku či depresi. Snad proto, že odchod z tohoto světa byl hezčí a bezbolestnější, než se ti, kteří hospic zvolili, zpočátku obávali. Jsou to spíše setkání pokorného a děkovného ohlédnutí, vřelé pospolitosti. Setkání povzbudivá k tomu propustit blízkého. Nalézt odvahu, nestalo-li se tak již, říci mu v duchu pět nejdůležitějších vět v životě: Děkuji Ti! Odpusť mi! Odpouštím Ti! Mám Tě rád! Můžeš jít!

7 Čerstvé ČTENÍ o pouti nikoho nezarmoutí Znějí-li uvedené řádky málo reálně, snad je doplní slova pozůstalých po našich pacientech. děkuji velmi za Vaše vlídná slova, za Vaši péči, lásku a starostlivost o ni. Za to, že jste jí byli oporou a pomocí v jejím těžkém období. Děkuji za Vaše nesmírné pochopení, porozumění, za Vaše úsměvy a vlídná slova, pohlazení. Děkuji za to, že jsme ji mohli kdykoliv navštěvovat a být s ní. (Z dopisu vnučky pacientky) Jsme všichni šťastní, že tatínek mohl poslední dny trávit právě u Vás. Je též velmi důležité, že umožníte blízkým trávit poslední dny s nemocným. Myslíme si, že nic lepšího jsme my a především vy udělat pro něho nemohli (z dopisu dcery pacienta) Několikrát jsem maminku navštívil a byl jsem velmi příjemně překvapen péčí a pozorností, kterou je u Vás zahrnuta. Dojala mne všudepřítomná laskavost a něha. Důstojný přístup Vašich zaměstnanců, ale i dobrovolníků k lidem v nejkřehčí chvíli jejich života, plný projevů úcty a lásky, je zcela nevídaný. Netušil jsem, po zkušenosti s LDN či internou okresní nemocnice, že takový zázrak může u nás existovat. (z dopisu syna pacientky) Ne vždy je naše práce snadná. Ale, navzdory ekonomickým potížím a nevstřícnosti škarohlídů, má smysl. Protože každý člověk se snaží dělat v životě, co umí, aby si zachoval lidskou důstojnost. Při umírání je někdy třeba, aby však jeho důstojnost hájil někdo jiný. Navíc, snažíme-li se zlepšovat péči o křehké a slabé, zvyšujeme i svoji vlastní naději na to, že jednou z tohoto světa nebudeme odcházet v osamění a trápení. Více informací naleznete na PhDr. Robert Huneš, ředitel Hospice sv. Jana N. Neumanna, o.p.s. Terapeutická komunita po 23 letech končí v Němčicích a začíná v Heřmani Je neděle 23. března 2014, Světový den meteorologie, je zima a prší. Klienti terapeutické komunity Němčice se přemísťují - jak jinak než na kole - do svého nového dočasného domova. Komunitu si budujeme poslední dva roky v Heřmani u Písku na samotě u řeky Blanice, kde se tomu říká U Karáska. Máme tu spoustu prostoru a je tu hezky. Ale vezeme si s sebou také hodně vzpomínek na ta prožitá léta v Němčicích. Za 23 let existence komunity tudy prošlo 570 klientů, desítky terapeutů a mraky silných životních příběhů. Nadpoloviční většina bývalých klientů vede po léčbě spokojený život bez drog. Naše společná práce by nebyla myslitelná bez pomoci celého pošumavského okolí a místních obyvatel, kteří se do života komunity v různé míře zapojovali. Nemůžeme vyjmenovat všechny, protože bychom nespravedlivě na někoho zapomněli. Ale určitě víme, že vám chceme všem za tolerantní a inspirativní soužití s komunitou poděkovat a i touto cestou se s vámi rozloučit. Některé tradice zůstávají i v nových místech: setkání bývalých klientů a kolegů každou první neděli v červnu. To pro případ, že by se chtěl někdo přijet podívat, jak se komunitě daří. Rádi vás uvidíme! Díky a přejeme všem v Němčicích a okolí hodně štěstí! Tým a klienti terapeutické komunity Němčice Heřmaň (omluvám se autorovi, že článek nebyl zveřejněn v době, kdy byl poslán do redakce. JV)

8 Stovky lidí brečí ráno, že je ČTENÍ vyprodáno. Setkání rodáků, přátel a příznivců obce Dřešín Setkání rodáků ve Dřešíně se konalo 14. června 2014 teprve podruhé. Skoro přesně devět let po setkání prvním. Program zahájil v deset hodin páter Bogdan Ganczarski mší svatou, v kapli zasvěcené P. Marii Matce Dobré Rady. Krátce před polednem vítal přicházející rodáky taneční soubor Podlešáček se svými folklorními tanci. V poledne paní starostka Eva Broulimová slavnostně přivítala obyvatele a rodáky Dřešína a seznámila je s vývojem obce za poslední roky. Na závěr přečetla dopis z Ameriky od dřešínského emigranta. Na dopis hned rozehráli svoji divadelní scénku místní ochotníci a přinutili tak tápající diváky přemýšlet, zda je vše s příjezdem slavného rodáka pravda nebo jen vymyšlený příběh. Že jde o fikci, se diváci dozvěděli až ze závěrečného dopisu. Všichni pobaveni humornou scénkou s prvky bakalářského příběhu i pohádky o Popelce se s chutí pustili do slavnostního guláše. K nahlédnutí byla v Obecní knihovně Dřešín vystavená nová Kronika obce, po celý den se na plátně v místní hospodě promítaly staré fotografie a všichni vzpomínali na dávné časy i dávná přátelství, která přerušila vzdálenost i čas. Odpoledne se všichni pokochali vystoupením krásných Karamelek z Kraselova a chuť si spravili na pečeném prasátku, které se celý den rožnilo za hospodou. Děti po celý den využívaly nového dětského hřiště. Kapela Trio Orion hrála a pilo se, zpívalo a tancovalo až do půlnoci. Dle ohlasu, odcházeli obyvatelé i rodáci, kteří si přijeli připomenout dětství nebo část života, kterou prožili ve Dřešíně, domů s pocitem, že taková setkání by se měla konat častěji. Určitě se sejdeme dříve. Byla by škoda nezopakovat vyzkoušenou a funkční spolupráci všech místních spolků (hasiči, myslivci, Svaz žen a divadelníci) a Obecního úřadu Dřešín. A na závěr slova, která snad obecně vystihují jeden červnový den ve Dřešíně radost, úsměvy, vzpomínky, nostalgie, spolupráce a pohoda. Kéž by to vydrželo. Smola František (kronikář obce Dřešín) Vážená paní starostko, vážení zastupitelé! Dovolte mi, abych touto cestou poděkoval za pozvání a velice příjemný den, strávený včera na II. Setkání rodáků, přátel a příznivců obce Dřešín. Atmosféra, kterou se Vám a všem, kteří se na přípravě a průběhu podíleli, podařilo vytvořit, byla úžasná. Poděkování patří také těm, kteří kulturní tradice v obci znovuvzkřísili nebo přišli s novými nápady. Tedy i zastupitelům a paní starostce z předešlého období. S velkým obdivem jsem se skláněl při prohlížení kronik a fotodokumentace před nápady a bohatstvím kulturního života v obci. Nemohl jsem si nevšimnout, že velká Vaše pozornost je věnována činnostem pro děti a s dětmi, čehož si zvlášť cením, když vím, jak je to pro jejich další život důležité. Až jsem trochu zalitoval, že nemohu být při tom. Ale tak už život šel. Bude mi však ctí a potěšením, dozvím-li se o některých pořádaných akcích, protože teď již jako důchodce, mám přece jen více času a možností se jich případně zúčastnit. Ještě jednou Vám všem děkuji a přeji Vám ještě hodně nových nápadů, nadšení, sil a úspěchů ve Vaší práci pro obec a k tomu především pevné zdraví! Z Písku Vás srdečně zdraví Míra Hladký (u Šteflů, čp. 9) Manželé Hanzlíkovi děkují Úřadu městyse za projevenou gratulaci k jejich zlaté svatbě. Taktéž děkují za projevené gratulace a dary.

9 Když se léto v podzim mění, nezapomeň koupit ČTENÍ Domácnost paní mlynářky Sobota jako každá jiná, po obloze se honí mraky, to zase bude pršet, asi se dnes do Hoslovic nevypravím. Odpoledne si pouštím rádio a slyším nějaký známý hlas. Správce Středověkého vodního mlýna v Hoslovicích Jarda Janout vypráví o historii tohoto zařízení. Z dalšího rozhovoru se dovídám, že v tato místa dorazil přenosový vůz Českého rozhlasu České Budějovice s moderátory Ivanem Studeným a Evou Kadlčákovou. Neváhám a jedu tam. Na dvoře je improvizované studio, u mikrofonu sedí již zmíněná moderátorská dvojice a s nimi ředitelka Muzea středního Pootaví Ludmila Koštová. Hovoří o tom, co všechno mohou návštěvníci ve mlýně uvidět, ochutnat, případně si i vyzkoušet, například praní prádla v neckách. Potom přicházejí další hosté. Pepa Rychtář informuje o fotbale v Hoslovicích, spisovatel Ondřej Fibich vypráví pověst z našeho regionu, pan Daněk seznamuje posluchače se zdejší zemědělskou společností. Se svojí troškou do mlýna přichází i košíkářka Jana, když vysvětluje, kde bere slámu a jak s ní potom pracuje, aby vznikla ošatka. Během vysílání se zájemci zapojují do soutěže, vyhraje ten, který správně odpoví na otázku, čím je pokryta střecha mlýna. Další zajímavostí je flašinet z roku 1917, u kterého se zastavují přicházející lidé. Celkem jich sem 9.srpna 2014 dorazilo 650. Domnívám se, že je to dost na tuto malou pošumavskou obec. Mgr.Věra Rodová Bydlím kousek od Vás a kdykoliv rád přijedu! Přijďte mě podpořit 10. a 11. října 2014 Můj táta mě vždycky učil, že řeči jsou nanic. Proto jedinou politikou, kterou uznávám, jsou výsledky konkrétní odvedené práce Jiří Mánek, kandidát do Senátu. Ochrana přírody a zelená Šumava Při tvorbě zákonů a podmínek pro život chci dát pozor na to, aby byly dobré pro náš spíše venkovský region. Chci vnést do Senátu odborný pohled na ekologii a zároveň držet patronát nad lidmi a přírodou Šumavy. Jiří Mánek navštívil v rámci druhé etapy své 300 kilometrů dlouhé senátorské tour na kole. Do jeho pelotonu se například zařadili čestičtí rodáci Roman a Jiří Šejnovi, známý podnikatel Miloš Bečvář, bývalý reprezentant ČSSR v běhu na lyžích nebo fotograf Šumavy František Janout ze Strakonic Zemědělství a lesnictví Chci se zasadit o to, aby zemědělci, rybníkáři a lesníci z našeho senátního obvodu z Programu rozvoje venkova v letech získali v konkurenci ostatních krajů co nejvíce. To umím! Sport Celý život sportuji. S mojí ženou Laďkou vedeme ke sportu nejen naše tři děti, ale i děti ve sportovním oddíle, který vedeme. Jako senátor bych založil nadaci pro podporu dětských sportovních soutěží. Zdravotně postižení a senioři Mám zkušenosti s pomocí osobám se zdravotním postižením. Chci pomáhat i nadále. Naopak se zasadím o to, aby náš stát tak štědře nepodporoval ty, kteří nechtějí pracovat. Evropské dotace Se získáváním dotací mám bohaté zkušenosti. Dotační programy by měly být nastaveny tak, aby vyhovovaly reálnému životu v obcích a městech našeho regionu. O to bych se jako senátor postaral. ( Regionální podnikání Podporuji co největší prostor pro podnikatele a co nejmenší prostor pro stát, který navíc s vašimi penězi neumí hospodařit.

10 Raduj se holka i kluku, ČTENÍ bude na fejzbuku. Čestický brambor 2014 Dětská literární a výtvarná soutěž Ředitelství ZŠ a MŠ, Kulturní spolek vyhlašují XX. ročník literární a výtvarné soutěže pro děti Čestický brambor 2014 Na rok 2014 vyhlašujeme téma: Lidstvo, věda a technika Zúčastnit se mohou všechny děti ve věku povinné školní docházky, které mají chuť na dané téma něco napsat, namalovat nebo vytvořit. Děti budou soutěžit v literárním i výtvarném okruhu ve třech kategoriích: I. kategorie: třídy II. kategorie: třídy III. kategorie: třídy Každá práce, literární i výtvarná, musí obsahovat jméno a příjmení žáka, třídu a název školy, kam žák chodí. Výtvarné práce posílejte na adresu: Mgr. Anna Uhlířová ZŠ a MŠ 148 Literární práce posílejte na adresu: zscestice@tiscali.cz Uzávěrka soutěže bude 20. října Vyhodnocení soutěžních prací proběhne 13. listopadu 2014 v sále Lidového domu v Česticích. V letošním roce proběhne jubilejní 20. ročník literární a výtvarné soutěže Čestický brambor na téma: LIDSTVO, VĚDA A TECHNIKA. Práce by měly poukázat na to, jak věda a technika slouží k pokroku a vývoji lidstva. Očekáváme stejně jako každý rok několik set literárních a výtvarných prací ze základních škol z celého okresu. Slavnostní vyhodnocení žákovských prací se uskuteční v sále Lidového domu v Česticích. Těšíme se na zdařilé práce dětí. Věčnost Josef Křešnička Paní poštmistrová obhází s novinami ves, čerstvý zprávy sypou se jak listí na chalupy. Letos zas ani jabko vono jaro bylo studený. Pechlátka teprv sází češněk a já míval touhle dobou zvoráno, řekl Antoníček. Sme jak to listí, jak ty čerstvý zprávy novinách, zejtra už je pro ně bylo nebylo Jo, ale naštěstí pro svět poštmistrová bude znova obcházet a támhle v blátě čvachtají se děti. Vono umřít nebude kór moc zlý, když nic nekončí.

11 VOLBY VOLBY VOLBY - VOLBY Volební program Nezávislé ženské sdružení pro a okolí Motto našeho programu : Využít všech možností a příležitostí ke zlepšení podmínek pro bydlení a život v obci a okolí - místo, ve kterém žijeme, je naším společným domovem. Stejně jako usilujeme o dobrý domov pro všechny členy rodiny, chceme budovat dobrý domov pro všechny spoluobčany. I když jsme ženy, nebojíme se řešit problémy, máme chuť udělat něco pro druhé a jsme schopné komunikovat. Náš volební program nezahrnuje zdaleka vše, co bychom chtěly jako ženy vylepšit nebo změnit. Každopádně máme ještě co dohánět a nad čím se zamýšlet. Co bychom chtěly jako ženy vylepšit a prosazovat? 1. Lepší informovanost občanů o všem, co se zde děje - nebát se otevřeně o všem hovořit 2. Vylepšení bydlení pro rodiny s dětmi - dostatek stavebních parcel, vyřešení územního plánu 3. Řešení parkovacích míst u zdravotního střediska, pod restaurací a kolem paneláků, odstranění vraků a nepojízdných aut v obci 4. Vytváření podmínek a prostředí pro hraní dětí i neformální sportování všech věkových kategorií, dostavba dětského hřiště a jeho bezpečnost 5. Zamezení vytváření černých skládek v obci i mimo ni.vyšší postihy za nepořádek a vandalství v Česticích a přilehlých částech 6. Zprovoznit v obci bankomat pro občany 7. Vybudování možného koupaliště 8. Realizace hasičárny z bývalé kotelny, o jejíž výstavbě se pouze hovoří 9. V neinvestiční činnosti podporovat občanská sdružení nejen v obci, ale i přilehlých částech, aby jejich činnost mohla být dále rozvíjena, což přispívá k výchově mladé generace i kvalitnějšímu vyžití našich občanů 10. Podpora akcí pro děti v Česticích a okolí, podpora tradic - Staročeské máje, Staročeská konopická, Dětský karneval, Advent...a jejich zachování 11. Oprava komunikací, její údržba a správa 12. Zprůhlednění výběrových řízení při zadávání veřejných zakázek 13. Podporovat rozvoj podnikatelské činnosti v obci i mimo ni 14. Zachování MŠ, ZŠ, pošty a praktického lékaře v obci 15. Zřízení dešťových kanálů v Krušlově 16. Rozšíření vánoční výzdoby v obci a přilehlých částech Pravdou však stále zůstává skutečnost, že je důležitá spolupráce se všemi, ať už zastupitel se zastupitelem, tak i občan s obcí. Určitě záleží na zvolených zastupitelích, zda budou mít stejné představy, co je pro lidi v naší obci důležité. Pokud Vás náš program alespoň trochu oslovil a nevadí Vám, že jsme ženy, podpořte naši kandidátku. Je krásné mít představu jak by co mohlo být, ale bez vzájemné podpory a spolupráce nás všech je vše téměř neuskutečnitelné. Děkujeme. Za kandidátku Jana Kubešová Hana Ježková Jana Kubešová Ludmila Vilánková Marie Kotrcová Jana Paťková Eva Lávičková Jana Pešková Marie Pešková Lenka Hradecká Jitka Němcová Irena Hartlová dělnice učitelka MŠ knihovnice nezaměstnaná mateřská dovolená referentka servírka OSVČ nezaměstnaná dělnice učitelka ZŠ Krušlov Radešov

12 VOLBY VOLBY VOLBY - VOLBY Volební program Sdružení nezávislých kandidátů,, Za rozvoj Česticka" pro volby do zastupitelstva obce 2014 zajišťovat finanční zdroje (granty, fondy EU, dotační programy, státní. rozpočet, vlastní prostředky, ) ve všech oblastech pro rozvoj městyse, příprava nových projektů; úprava a zřízení parkovacích míst např. u zdravotního střediska, hřbitov Nahořany; úprava dopravního značení, iniciovat opravu silnic III. třídy, např. Nahořany Čkyně; přestavba bývalé kotelny v Česticích na požární zbrojnici; správa vodovodu a kanalizace v režii obce; zřídit dětská hřiště ve spádových obcích; iniciovat možnost výstavby domu s pečovatelskou službou, startovacích bytů pro mladé; zlepšení odpadového hospodářství, podpora třídění komunálního odpadu; podpora podnikání, vytváření nových pracovních míst; zprůchodnění obecních cest; turistická zastavení s informačními tabulemi u zajímavých míst na území městyse, podpora cestovního ruchu; zastřešení a úprava autobusových zastávek. Seznam kandidátů: Bc. Jan Trojan Ing. Jaroslav Rychtář Michal Krásl Miroslav Pešek Václav Kaskoun Josef Lávička Jan Kovář Milan Vaněček Martin Pešek Jaroslav Zemen Jan Kubeš 26 let student VŠ 30 let vysokoškolský učitel 35 let kontrolor 25 let student VŠ 31 let OSVČ 26 let OSVČ 25 let obchodní zástupce 40 let OSVČ 30 let řidič 30 let elektrikář 26 let automechanik Nahořany Nuzín Krušlov

13 VOLBY VOLBY VOLBY - VOLBY Sdružení nezávislých kandidátů TJ Ač se to nezdá, TJ je organizace, jejíž členové se musí 3x v týdnu 8 měsíců v roce pravidelně scházet. na trénincích nebo zápasech. Kromě mužů má i žáky a oddíl nohejbalistů. Pravidelně tak promlouvá do dění obce po stránce sportovní. Má členy téměř ze všech osad obce. Po úvaze jsme se rozhodli kandidovat v komunálních volbách v říjnu Žádný z našich kandidátů v případě zvolení nebude kandidovat na starostu obce. Chceme se pouze aktivně podílet na zlepšení podmínek pro život v obci. Naší prioritou bude zasazení se o zrychlení příprav stavebních parcel pro výstavbu nových domů za rozumnou cenu. Dále bychom chtěli vybudovat veřejné záchody na hřišti a společně s tím rekonstruovat kabiny pro sportovce.upravit obě části parku u zámku, aby prostor více sloužil občanům. Chceme také napomáhat iniciativám jiných občanských sdružení při jejich činnostech. Víme, že vše závisí na penězích a dohodě v zastupitelstvu obce, co se podaří prosadit. Sdružení nezávislých kandidátů TJ 1. Zdeněk Vilánek, 57 let, podnikatel 2. Lubomír Kolářík, 55 let, technik 3. Václav Němec, 42 roky, zemědělec 4. Karel Rezek, 61 rok, řidič 5. Václav Rada, 65 let, důchodce 6. Roman Zámečník, 37 let, dělník 7. Jakub Sluka, 22 roky, dělník 8. Josef Novák, 50 let, podnikatel 9. Josef Němec, 37 let, technik 10. Josef Brož, 21 rok, dělník 11. Petra Krejčí, 36 let, nákupčí Sdružení nezávislých kandidátů Za a okolí Vážení spoluobčané, blíží se opět termín, kdy budete přistupovat k volební urnám, abyste zvolili nové zastupitele našeho městyse. Tato volba bude nejen volbou pro další čtyřleté období, ale zároveň i zhodnocením práce zastupitelů a představitelů obce v obdobích předcházejících. Předkládáme Vám jména našich kandidátů, kteří jsou připraveni, ochotni a my doufáme, že hlavně schopni, Vás v následujícím volebním období zastupovat v představenstvu obce, naslouchat Vašim názorům, ty pak tlumočit a snažit se prosazovat podnětné myšlenky na jednáních zastupitelstva i při každodenní práci na úřadu: 1. Milan Žejdl, věk 45 let, starosta obce, 2. Ing. Zdeněk PILNÝ, věk 51 let, soukromý podnikatel, 3. František VOZOBULE, věk 62 let, technik, Nahořany 4. Jan STANĚK, věk 50 let, cestmistr, 5. Ing. Miloslav KALA, věk 44 let, technik, 6. Miroslav RATAJ, věk 52 let, soukromý podnikatel, Doubravice 7. Ing. Petr Vlažný, věk 29 let, specialista na ochranu rostlin, 8. Ing. Vladimír JELÍNEK, věk 46 let, ředitel firmy, 9. Vlastimil PETRÁŠ, věk 41 let, školník, 10. Vladimír KAČMÁR, věk 45 let, technik, 11. Zdeněk VALENTA, věk 37 let, technik CNC, V minulém i předcházejícím volebním období z naší kandidátky pracovalo v jedenáctičlenném zastupitelstvu 7 našich zastupitelů. Z těchto sedmi zastupitelů, jak vidíte výše, opět kandiduje šest původních. Tím předpokládáme kontinuitu v dlouhodobých koncepcích a připravených záměrech v naší obci. A jestli je na co navazovat, musíte posoudit sami vy, naši spoluobčané a voliči. Pro rychlé připomenutí jen to nejdůležitější, co jsme za předchozí období v našem městysi společně udělali a u čeho jsme tedy byli:

14 VOLBY VOLBY VOLBY - VOLBY - oprava opěrné zámecké zdi na nádvoří pořízení nového traktoru s víceúčelovým příslušenstvím pro údržbové práce oprava zámecké chodby a schodiště v čestickém zámku přístavba šaten a klubovny sportovců na hřišti zakoupení nového hasičského zásahového vozidla Gazella oprava střešní krytiny a zateplení stropů Lidového domu rozsáhlé opravy chodníků a veřejného osvětlení v obci oprava vnitřních prostor základní školy, jídelny a tělocvičny rekonstrukce oplocení fotbalového hřiště ve dvou etapách oprava rybníku v místní části Nuzín oprava hasičské zbrojnice Nahořany bezdrátový rozhlas ve všech našich místních částech opravy památkových objektů (Poustevna, sochy svatých a kapličky v regionu obce) oprava venkovní fasády Lidového domu, výměna oken opravy kanalizací v obci i v místních částech oprava koupaliště v Prkošíně opravy vnitřních prostor mateřské školky finanční podpora pro spolky v místních částech (klubovna u hřiště Krušlov, klubovna ve staré škole Nahořany, klubovna u koupaliště Prkošín) oprava sálu Lidového domu (stropy, rozvody elektro, osvětlení, výmalba) dokončení územního plánu pro další rozvoj obce a všech jejich místních částí opravy asfaltových komunikací v místních částech (Nahořany, Doubravice, Na Kobylku) i v Česticích (parcely) zateplení a výměna oken základní školy, tělocvičny a jídelny u ZŠ regenerace zeleně v obci (hřiště, hřbitov, zámek) i v místních částech (Nahořany) výkup pozemků pro budoucí bytovou výstavbu od soukromých osob sběrný dvůr oprava hřbitovní zdi Že naše úsilí nevyznělo jen tak naprázdno, nám potvrdila i letošní komise soutěže Jihočeská vesnice roku 2014, ve které jsme získali bílou stuhu. Pro přiblížení úrovně ocenění v soutěži je vyhlášena vítězná obec a dalším umístěním v pořadí je udělení několika stuh různých barev, kdy jednu z nich obdržel právě náš městys. Ve výčtu provedených akcí téměř zapadá jeden počin, a to dokončení územního plánu. Zde zabírá pouze část jedné řádky, ale ve skutečnosti za tím stojí plné 4 roky práce, od výběru zpracovatelské firmy, přes zadání, probírání koncepcí, až po projednání a potřebné odsouhlasení územního plánu všemi orgány, které se musí k návrhu vyjádřit, včetně připomínek občanů. Nyní máme již za sebou i konečné odsouhlasení zastupitelstvem obce. Tato skutečnost otevírá možnost pro naše další připravené záměry a náměty, které nebylo i třeba z důvodu nehotového územního plánu možné hlouběji rozvádět a realizovat. Tak můžeme začít přemýšlet a nebát se rozvíjet myšlenky třeba o rozšíření zdrojů pitné vody (zpracována studie), přestavbě bývalé kotelny v sídlišti na hasičskou zbrojnici (zpracována studie), výstavbě domu pro seniory (zahájeno jednání s konzultační firmou), úpravě návsi a volných prostranství v obci (studie), víceúčelovém využití přízemních prostor v zámku (zpracovaná studie),o koupališti (studie architekta), ale především a hlavně musíme pracovat na dokončení povinné urbanistické studie zastavitelného území a zahájení prací na přípravě parcel pro novou bytovou výstavbu. Opět úmysl vyjádřený pár slovy, ale představující práci na několik let dopředu. Vážení spoluobčané, pokud vás oslovilo to, co jsme všichni společně za poslední dobu v obci udělali a souhlasíte s našimi vizemi a koncepcí rozvoje obce do budoucna, přijďte k volbám 10. nebo 11. října a dejte svůj hlas v komunálních volbách naší kandidátce Sdružení nezávislých kandidátů Za a okolí. Za naši kandidátku vám za to děkujeme, Milan Žejdl a Zdeněk Pilný.

15 V sekáči je plno věcí, můžeš vybrat to, co chceš. Důležitá informace ČTENÍ, to tam nenajdeš. V sekáči Jiří Kolář Nevěřili byste, kolik překvapení a dojmů k zamyšlení skýtá nezúčastněnému pozorovateli docela obyčejný second-hand. Už letmý pohled na obrovské množství nejrozmanitějších látek a textilií je imponující. V typickém sekáči se zboží vyskytuje v několikerém uskladnění, Jsou tu jedna stojany ověšené nejrozmanitějšími oděvními svršky. Dále regál s prádlem a dalšími tkaninami. Na dlouhých stolech ohromí chaotická změť triček, mikin, spodního prádla, bund, legin, pyžam a svetrů, to vše v důkladném promíchání od velikostí miminkovských až po nadměrné. Stejný pel-mel se vyskytuje na hromadách na zemi buď volně nebo v krabicích a pytlích. Svět obnošeného šatstva je roh hojnosti a ve výběru přebohatý. Dovoz vždy z lepších zemí, které se vyskytují převážně od našich západních hranic. Samotné slovo second-hand, které si obecný lid po svém počeštil na sekáč, je jedním z přebujelých anglistů, kterými je naše řeč v současné době zamořena. V padesátých letech vnikaly do češtiny rusismy. Výrazů jako chozrasčot, svodka nebo bumážka nebylo však zdaleka tolik, co dnešních anglismů. Rusismy byly výrazem lokajství a devotnosti tehdejších mocipánů a jejich jazykových vykonavatelů vůči jazyku velkého bratra. O čem asi svědčí dnešní otrocké přejímání anglo-amerických výrazů? Ale vraťme se k sekáči. Se stoprocentní jistotou se dá říci, že sekáč je doménou žen. Většinou jde o ostřílené amazonky, které v na prvním pohledu zmatené a neorganizované směsici se dovedou rychle a neomylně orientovat. Zatímco nezkušený nováček by zde beznadějně tápal, ony jdou najisto. Ženy navštěvující toto zařízení se dělí do několika kategorií. Většina tam chodí z prostého důvodu lacino nakoupit, jiné tam chodí ze sportu, další, že objeví nějaký poklad v podobě laciného norkového kožichu. U některých žen se pravidelné návštěvy sekáčů stávají až chorobnou záležitostí podobnou gamblérství. Muži, pokud se v sekáči vůbec nějací vyskytnou, hrají úlohu podružných statistů a pomocníků v domácnosti. Jejich úkolem je nosit tašky a pytle napěchované zbožím a trpělivě čekat, až se jejich drahé polovice vyřádí. Second-hand je výdobytkem polistopadové éry. Dříve byly bazary s méněhodnotným zbožím nebo výrobními zmetky. Obnošené šatstvo se tam vyskytovalo jen sporadicky. První sekáče se objevily u nás v roce 1900 a byly vítané nóvum, protože západní textilie, byť obnošené, byly vysoce nedostatkovou a žádanou komoditou. Hlavním lákadlem byly a jsou výrazně levné ceny, které jsou dány váhou na kila. Většina návštěvnic sekáčů se rekrutuje ze sociálně slabších tříd. Jsou ovšem i čestné výjimky, které potvrzují pravidlo. Výjimečně lze vidět v sekáči i příslušnici horních deseti tisíc. Onehdy jsem viděl v sekáči přehrabovat se v pánských podvlékačkách dokonce jednu šlechtičnu. Možná dostala záchvat demokratičnosti a chtěla se přiblížit lidu. Second-hand znamená z druhé ruky. Kdo ale zaručí, že to není z ruky třetí? Prodej zelí v 8,00 u hospody v Česticích Hlávky Krouhanka Zelí kyselé Cibule (baleno 5 a 10 kg) Česnek Brambory Objednávky u p. Kubeše tel nebo Aktuální ceny na budou v půlce září

16 Patnáct kaček beru ti, ve ČTENÍ jsou mamuti. Tábor Strašice pravěk Letošní téma dětského tábora s rodiči bylo pravěk. Tábor se konal od 9. do Všichni měli úžasné kostýmy a hry se týkaly převážně lovu zvířat. Do pravěku jsme vstoupili tak, že jsme každý obtiskli večer svou ruku na skálu. Potom jsme se vrátili do tábora a zahráli a zazpívali si velmi oblíbenou píseň Mamuti: Mamuti, mamuti, na kořínky, na bobule seru ti, kolem běhá hora masa, jó, to bude krása, přežerem se zase k prasknutí. Potom co jsme se odebrali spát, dva dospělí muži velitelé tlupy vstoupili do ohně a navázali kontakt s bohy. Ráno nám oznámili, že pokud chceme, aby se nám dobře dařil lov, musíme každé ráno nosit oběti k posvátné skále. Uposlechli jsme a okamžitě se převlékli do pravěkých obleků a s bubnováním se odebrali ke skále. Tam jsme položili dary a pro jistotu jsme prohledali okolí. A co jsme nenašli? Každý mladý pračlověk dostal svůj pravěký kyj. Další dva dny proběhly celkově normálně. Ve středu jsme jeli na výlet do Zeměráje u Kovářova. Bylo záhadné, že všichni pračlověci, co se usadili v autobuse za polovinou, byli na zvracení, ale naštěstí se nikdo nepozvracel, ale zastávku jsme udělat museli. Po zastávce se jako zázrakem všem ulevilo a začali jsme hlasitě zpívat. Konečně už jsme dorazili. V Zeměráji se nám moc líbilo, hledali jsme poklad, prošli jsme se po stezce pro bosé nohy a hráli jsme si v herně. Na cestu zpět nám řidič pro jistotu pustil pohádku, abychom zase náhodou nezačali zpívat. Na Leontýnku se všichni dívali rádi, jelikož jsme několik dní neviděli televizi. Další dny probíhaly docela normálně. Oběti se nosily ke skále, až jednou jsme tam nesli oběti a našli jsme tam něco neobvyklého. Na skále ležela kost a pod ní mapa. Mapa vedla na místo kousek nad táborem a na kosti bylo zobrazeno, že cizímu pračlověkovi déšť uhasil oheň a my mu ho prý za soumraku máme přenést. Okolí jsme si samozřejmě prozkoumali a přibližné místo jsme si nalezli. Za soumraku jsme se na místo dostavili a spatřili kupodivu samotného pračlověka, který se nás bál víc než my jeho. Předali jsme mu oheň a on začal směšně tleskat a poskakovat. Po radostném přivítání ohně se na chvíli odebral do mladého lesa a vrátil se s kostí, na které byla zobrazena mapa pokladu. Tak jsme se rozloučili a vrátili do tábora. Druhý den jsme se po družinách vypravili na honbu za pokladem. Postupovali jsme podle šipek vytvořených z ohryzků kostí, až jsme dorazili na místo označené krvavou rukou obtisklou na kameni. Kolem kamene jsme potom začali hledat a za kamenem jsme nalezli náhrdelníky a každý jsme si jeden vzali. Tu noc měli rodiče v plánu chodit po žhavých uhlíkách. Večer už nám nehráli žádné rychlejší písně a brzy nás poslali spát. Poté už jen bubnovali a meditovali. Asi ve dvě se jim zdálo, že už mají dostatečně velkou vrstvu uhlíků, tak začali chodit. Uhlíky musely být opravdu horké, protože ještě asi ve tři odpoledne byl povrch i přes zimu a déšť teploučký. Tak pomalu končil tábor a my jsme začínali balit. Poslední den jsme opekli slaměného mamuta, který nám celý týden pobíhal po táboře, a špičku chobotu jsme pohřbili. Poté jsme se pomalu odebrali ke svým pravozům a postupně odjížděli. Anička Václavíková

17 Bavoráci, Sasi, Češi, na ČTENÍ se všichni těší. Cesta Jižní Amerikou (3) Na břehu jezera Titicaca přecházím pěšky peruánsko-bolívijskou hranici. Pak nasedáme do polorozpadlého autobusu a jedeme do 8 km vzdálené Copacabany. Bolívie je vnitrozemský stát rámovaný Andami, v 15. století ji dobili Inkové, pak zase zotročili Španělé a udělali si z Bolívie Španělkou kolonii. Bolívie má obrovské zásoby stříbra, těžbu ve 4000 m n.m. zvládají jen Indiáni. Od roku 1825 je Bolívie nezávislá, ve válce v letech přišla Bolívie o přístup k moři (Chile vyhrála), pak i přístup k řekám kaučuková válka vyhrála Brazílie. Za 160 let proběhlo na 200 pučů, pokusů o převrat. Dnes zemi vládne indiánský prezident Morales. Bolívie je rozdělena na 9 departmentů, žije zde nejvíce Indiánů v Jižní Americe přes 50 %. La-Paz je nejvýše položené hlavní město na světě. V zemi jsou královské zasněžené Kordillery i tropická nížina. Nejvyšší horou je vulkán Sajama (6500 m n.m.), těží se zde zlato a stříbro ve velmi obtížných podmínkách. Indiáni, aby vydrželi, mají u sebe vždy pytlík s kokou, kterou žvýkají. Těžce pracují již od 16 let. Je to nejchudší země Jižní Ameriky, žije zde 9 mil. obyvatel, z toho 1 mil. v LaPazu a další milion nad La-Pazem. Jsme v Copacabaně, bolivijském městečku na břehu nekonečného jezera Titicaca. Zatím nejlepší ubytování, zejména v tom, že mohu sledovat západ slunce nad jezerem Titicaca a po setmění svítící peruánskou osadu z bolívijské strany. V Copacabaně si místní nechávají před kostelem posvětit svá auta, pokropit svěcenou vodou a posypat svěcenými kvítky. Mnozí z naší skupiny mají velké střevní potíže a bolesti hlavy, já vcelku odolávám. Je to také tím, že téměř nic nejím. Ráno káva, 2x čaj z koky, k obědu 5 ks rákosu z plovoucích ostrovů, večer opět čaje z koky nebo žvýkám lístky z koky. Nemám hlad a vyhýbám se zrádným místním specialitám na ulici i v restauraci, ochutnávám pouze místní bolívijské suché víno, ročník Ráno vyplouváme na dvouhodinovou plavbu po jezeře Titicaca, cíl ostrov Isade Sol (Ostrov Slunce). V přístavu začíná náš 15 km dlouhý trek po ostrově. Je to nahoru, dolu, nejvyšší bod 4300 m n.m. Někteří to vzdali a vrátili se do přístavu, kde byla naše loď my jsme mířili do přístavu na opačné části ostrova, kam loď potom přeplula. Bylo to pro mě docela náročné, musel jsem pořád myslet na to, abych zvedal levou nohu, zakopl jsem jen lehce párkrát. Náročné to bylo nejen terénem, ale i nadmořskou výškou, několikrát jsem si změřil tepovou frekvenci (ihned po zastavení 10 s x 6, celkem tepů za minutu). Docela slušná zátěž, od dob co má, roztroušenou sklerózu jsme kromě kola takovou zátěž neměl. A když se k tomu připočte řídký vzduch Před cílem napití dobré pramenité vody z pramene věčného mládí a pak již zpět lodí do Copacabany. Z paluby lze pozorovat jak je země kulatá. Večer se musím vykoupat v nejvýše položeném jezeře na světě. Pláž trochu silná káva. Nikdo tam není, pasou se tam ovce, lamy, občas proběhne malé černé prase. Byli jsme tam jediní. Ráno míříme do La-Pazu, k zasněženým Kordillerám se přibližujeme a jezero Titicaca je stále naším věrným společníkem. Zdoláváme trajekt, bus jede zvlášť, my vedle ve člunu. Pedro a Pablo, tak se jmenuje trajekt a úžina. La-Paz je již na dohled, pohled na miliónový lidský trychtýř mezi horami je neuvěřitelný. Přitom La-Paz je ve výši 3600 m n.m. Bydlíme přímo v centru, navštěvujeme chrám sv. Františka, prohlížíme si náměstí Plaza Morino, prezidentský palác a vládní budovy. Ráno míříme k solným pouštím. Z přeplněného La-Pazu jedeme náhorní planinou, místy se již občas objevuje sůl. Vypadá to jako zbytky sněhu po oblevě. Poslední úsek jedeme již po rozbité cestě s pořádným drncáním, zatím ještě po náhorní planině, ale již s předzvěstí solné pouště. Lemujeme železnici jako naše úzkokolejka, pro osobní přepravu však jezdí vlak pouze dvakrát týdně. Za tmy dorážíme do městečka Uyuni na okraji solné pouště, do Tonyho hotelu. Tony je Američan, hotel vlastní. Vedle kasárna, pomník, těch je všude nespočet. Bolívijci by nejraději pořád bojovali, vždy však vše prohráli. Chladné ráno +3 C, teplota však rychle stoupá, záhy je teplo a jasno. Terénními džípy vyrážíme do největší solné pouště na světě Salar De Uyuni (3700 m n.m., km2). Sůl je ve vrstvě 2 20 m, kdysi to bylo obrovské jezero, které vyschlo. Nyní jsou tam nevyčerpatelné zásoby soli, poušť lemují vulkány. Je zde 19 bilionů tun soli a také % světové zásoby lithia.

18 Kdo vládneš mozkem i pérem staň se v ČTENÍ reportérem. Navštěvujeme sušírnu na slunci, sůl se ručně dává do 1 kg sáčků a přidává se jód, který se dováží z Chile. Na solné poušti žijí divoké kočky, vlci a tři druhy plameňáků. Z džípu pohlížím na nekonečné bílé pláně, připadám si jako na obrovském ledovci. Je to neskutečná podívaná a také značné teplotní rozdíly. Přes den pálí slunce a večer teplota klesá k nule. Navštěvujeme solný hotel, kde je vše ze soli. Solné stoly, židle, postele v pokojích. Pohledy na vulkány jakoby zasazené na bílých pláních působí jako fata morgana. Zastavujeme u vulkánu se spoustou kaktusů, asi hodinový výstup na vrchol vulkánu v solném moři. Vulkány zůstaly, moře před dávnými dobami zmizelo. Obědváme kousky kuřecího a lamího masa, zelenina, banány. Poté sledujeme jak se těží kvádry soli a míříme na okraj solné pouště do osady Bela Vista, kde přebýváme. Je to velmi chudá osada, žijí tu pouze tři rodiny. Na bydlení přespání velice nuzné podmínky. V 10-ti lůžkovém pokoji má každý jednu postel a dvě deky. Elektřina není zavedena, po západu slunce je tma. Voda není pitná. Raději pobývám venku. Nebe je plné hvězd a je úplně jiné než na severní polokouli. Je tu více hvězd a jsou jinak rozmístěné. Místo Severky září nejjasněji Vega a od té mi ukázali Jižní kříž. Je na jihu, samozřejmě, ale až úplně na obzoru, protože přece jenom tak hodně na jihu zase nejsme. Jižní kříž je naležato a v průběhu noci několikrát mění polohu. Podle Jižního kříže se spolehlivě orientují námořníci. Hvězdy na jižní polokouli mají uskupení podobné tryskajícím květům chryzantém. Druhý den zastavujeme pod jedním z vulkánů, jdeme asi 4,5 hodiny trek na kótu 4150 m n.m. Cestou si odemykáme hrobku s mumiemi, po sestupu klíč zase vracíme. Závěrečná několikahodinová jízda bílými solnými pláněmi. Poblíž Uyuni navštěvujeme pohřebiště vlaků, které je tu napospas přírodě již od roku Pak již dlouhé čekání na vlak, který nás přes noc odveze na bolívijsko-argentinskou hranici. Pojedeme cca 10 hodin. Odjezd má být v 02:34 hod. Časy jsou však orientační, hned při odjezdu máme téměř hodinu zpoždění. Vlak je dlouhý, naplněný Bolívijci, lůžkové a lehátkové vozy zde nejsou. Jedeme naštěstí 1. třídou, je to pohodlnější než v letadle. Vlak jede maximální rychlostí km/hod. Stav kolejí stejně vyšší rychlost nedovoluje. Stavíme téměř na každé zastávce. V jízdence 99 bol (cca 250,- Kč) je i snídaně v jídelním voze. Trať vede kaňony s bizardními skalními útvary, ke konci jakousi stepí. Prakticky stále z kopce. Definitivně opouštíme vysoké nadmořské výšky a pak cíl, bolívijsko-argentinská hranice. Miroslav Zachariáš Cykloterapie S tímto výrazem přišel na jarním závodě letošního závodu Kolo pro život (KPŽ) v Mladé Boleslavi Roman Čermák, zakladatel největšího seriálu závodů jak pro profesionály tak pro amatéry, kteří na kole jezdí pro radost. S ním spolupracuji již neuvěřitelných patnáct let, od úplně prvního závodu ve Vimperku ve skromných podmínkách, až pro naprosto profesionální zázemí úplně pro všechny. Tento výraz mě naprosto oslovil a často si na něj vzpomenu, nejenom když mě Roman Čermák již ve zmíněné Mladé Boleslavi odeslal k rozhovoru pro televizi Nova Sport. Na závody KPŽ doprovázím klienty od léčících se ze závislosti na návykových látkách až po současné klienty, kteří jsou více či méně mentálně postižení. Vracím se k výrazu cykloterapie, protože se domnívám, že svým způsobem se na uvedené terapii podílím. Ať již od prvních klientů v devadesátých letech, když jsem ukázal, že kolo může být dobrým prostředkem ke změně stylu života, až po současné klienty, se kterými se právě nacházím na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš v Pasekách nad Jizerou na týdenním pobytu, a kde jsem si konečně našel čas na napsání tohoto článku. Na místě s nádherným výhledem na vrcholové partie hřebenu západních Krkonoš. Není to Šumava nebo malebný kraj pod Šumavou Podlesí, ale již dávno jsem se naučil nerozlišovat, ve které oblasti Čech jsem, kde pracuji, kde se věnuji klientům. Důležitý je pro mě momentální pocit, že v pomáhajících profesích můžu pracovat kdekoli. A tak letos jezdím závody KPŽ s mentálně postiženými, a tak to bude i nadále. S mojí profesí i se závody KPŽ, kde s klienty, kteří o to mají zájem, se jen tak lehce nelze rozejít. Miroslav Zachariáš

19 ČTENÍ už zná celý svět. Kam se hrabe internet! Fotbalový ročník začal Čestický fotbal se na jaře udržel v OP mužů a již je tady druhý rok v této soutěži pro. Muži absolvovali krátké soustředění v Nezamyslicích, pak začali trénovat 2x týdně a o víkendech odehráli přípravné zápasy s Vacovem B, Cehnicemi a Radošovicemi. První soutěžní utkání se odehrálo 17.srpna v Katovicích s B mužstvem. V podvědomí hráčů ještě bylo vítězství z minulé sezóny a možná to vedlo k tomu, že naši hráči začali hrát příliš dopředu a zapomínali bránit. Vedlo to k tomu,že domácí utíkali obráncům a několikrát šli sami na brankáře. Vyvrcholilo to penaltou, kterou domácí proměnili. Ani v dalších minutách se naši nepoučili a do poločasu dostali ještě jeden gól. Po přestávce domácí nepovolili a přidali další 3 góly. Byla z toho jedna z nejhorších porážek Čestic v OP. Zklamaly obě posily, Pešír z Poříčí i Timuljak ze Slovenska, který pracuje ve Strakonicích. Ani ostatní nepodali optimální výkon a tak výsledek 5:0 pro Katovice odpovídal předvedené hře.v druhém kole na nás čekaly Vodňany B, které daly 7 gólů Civa TRANS. Přijelo mužstvo 19-tiletých kluků, velice pohyblivých, dobře trénovaných a s několika hráči jejich A mužstva. Začátek zápasu byl vyrovnaný. Bylo vidět, že Vodňany jsou lepší s míčem dopředu, vzadu že dělají chyby. Ty jsme dokázali využít a vedli jsme 2 : 0. V poslední minutě první půle dokázaly Vodňany využít standardní situaci ke zkorigování stavu na 2:1. Druhá půle probíhala ve stejném scénáři jako první. Opět po chybě utekl Martin Novák a dal na 3: 1. Bohužel tento hráč neudržel nervy na uzdě a zhruba 20 minut před koncem, kdy hosté snížili na 3 : 2 /údajně po hraní rukou/, vynadal rozhodčímu, který ho vyloučil. Pro nás to znamená ztrátu hráče na 3-4 zápasy. Vítězství jsme uhájili, i když hosté hodně zlobili. Důležité vítězství! Celé mužstvo zaslouží pochvalu za bojovnost. V sobotu 30. srpna začne také sezóna pro žáky Čestic. Starší přípravku posouváme do kategorie žáků. Začnou opět hrát kluci, kteří skončili vloni a předloni. Uspořádali jsme turnaj žáků ve čtvrtek 21. srpna, aby si zvykli na větší hřiště a vyzkoušeli si to. Využili jsme toho, že celý týden trénovali u nás kluci FK Stodůlky Praha, kteří hrají krajský přebor Prahy. Většina našich chlapců dokázala celý týden od rána do večera s nimi trénovat. Turnaje se zúčastnilo ještě družstvo Volyně /I.A třída/. Bohužel Vacov nedal mužstvo dohromady. Vytvořili jsme náhradní družstvo z přebývajících chlapců Čestic a Prahy. Ve finále porazili hráči Prahy Volyni 3 : 0. Třetí místo vybojovali naši chlapci. Počasí turnaji vcelku přálo, nikdo se nezranil, všichni si zahráli a to byl hlavní cíl turnaje. První mistrovské utkání hrajeme v Bělčicích 30.srpna. Václav Rada Září a říjen v Česticích Staročeská konopická koncert skupiny BRUTUS na zámeckém nádvoří Velká čestická pouť Manželské přepadovky divadlo MIRAON Praha 19,30 sál Lidového domu Festival Šumava 2014 Elčovická dudácká muzika, Podlešák, Pošumavská dudácká muzika, Prácheňáček Strakonice, Prácheňský soubor písní a tanců Strakonice, Základní umělecká škola Volyně nádvoří zámku, v případě nepříznivého počasí sál Lidového domu 14, Komunální volby, 1. kolo voleb do Senátu ČR Koncert skupiny Labyrint v sále Lidového domu kolo voleb do Senátu ČR Tu myš ti ukopnu u huby - divadlo PIKI Volyně - 19,30 sál Lidového domu Setkání harmonikářů na Podlesí?

20 Tvůj život se promění když čteš články ve ČTENÍ Už máme léto (příspěvek nezveřejněný v minulém Čtení) Už máme za sebou nejdelší den. Ale nikdo nevíme, co nás druhý den čeká. A proto je hezké, když někdo zorganizuje setkání rodáků jako 21. června v Chvalšovicích. Má člověk aspoň na co vzpomínat a porovnávat. Jak to bylo po válce, když byl člověk mladý. Člověk už žije jen vzpomínkami. Bylo to tam moc hezké, přivítání a i když dneska je velká svoboda a lidé jsou ve světě, tak jsem věřila tomu, že se někdo po dlouhém čase vrátí na setkání rodáků. Ale pak jsem pochopila, že to bylo divadlo, aspoň jsme se zasmáli.a je dobře, že se na vesnici něco děje a že jsou lidé dohromady, jako ve Dřešíně. V každé vesnici to není. Kdyby nebylo hasičů, kteří jediní jsou ve vsi jako spolek. Vesnice se vyklidňují. Dříve to bylo úplně jiné ve vesnicích. Byla práce, lidé si vypěstovali, vyrobili a nebyli tak nároční. Dneska na vesnicích práce e není, všechno je zrušené. Lidé nakoupí ve městech. Stát a zákony to podporují. Dříve kdo chtěla dělat, vzal práci jaká byla, každý má ruce, dneska se spoléhá na dávky a práci si vybírá. A doplácí na toten pracovitý, že mu zvyšují daně. Já se divím, co všechno lidé dokážou. Denně bereme noviny, jako dovedou lidé ublížit, okrást zabít. Samý spěch a potom mají času dost a ten který to nezaviní, přijde o život. Slušný a poctivý člověk nevyužívá žádnou dobu ve svůj prospěch. Nedá se ke špatným věcem ani svést. Dobří a špatní lidé byli dříve i dnes, ale doba pokročila a proč se vyrábí něco, co lidem škodí a druhý toho využívá. Všechno je v lidech. Dneska všechno je o milionech, dříve stačila poctivá, česká koruna. Pracovitý a poctivý člověk nepotřebuje miliony, stačí, že žije slušně a není závislý na státu a bezdomovec. Poctivou prací jdou získat miliony? Jenom zlodějinou a švindlem Každý na to nemá povahu. Napsala jsem pravdu. Staňková z Němčic Jak ten čas letí Už bude konec prázdnin. Děti už půjdou do školy. Člověk v mém věku už žije jenom vzpomínkami. Je dobře, že plno lidí má snahu zachovat památky a jak se dříve na vesnici pracovalo a s čím. Pro někoho jsou to staré věci, když to nepotřebuje, je to zbytečné a pro někoho, že připomíná někoho. Každý člověk je jiný, pro někoho i starý člověk nemá cenu jako věci. Dříve se dělalo všechno ručně a nebyla ta technika jako dnes. Je dobře, že se zachovají památky. Hodně lidí je šikovných a mají šikovné ruce a obětují svůj volný čas pro to. Je dobře, že se strakonické muzeum stará o Hoslovický mlýn, aspoň se zachovaly věci s čím lidé a jak pracovali. Aspoň se na vesnici něco děje. Kdo má zájem i z daleka jsou tam lidé víckrát i s vnoučaty. Co tam bylo dětí, když byl dětský den pro děti. Pohádková příroda, hezké počasí bytosti z pohádek. Děti budou mít na co vzpomínat až budou dospělé a staré. My jsme takové dětství neměli, jenom pracovní. Staří lidé se vidí jen u doktora a na pohřbu a proto je dobře, že se někdo postará o to, aby se lidé setkali, dokavadˇ jsou živí. 2. srpna jsme měli u nás setkání rodáků a známých, co v Němčicích bydleli. Kdo měl zájem, se zúčastnil. Bylo to hezké odpoledne, ale počasí moc nepřálo. S hudbou a písničkami se ti starší vrátili ve vzpomínkách na chvíli do mládí. Dříve si lidé všeho vážili co příroda dala, sami si hodně vypěstovali a nebyli tak nároční a byli skromnější. A i ta příroda vypadala jinak. Každý den je jiný. Jako počasí i lidé. Poctivý a pracovitý člověk zůstává, nedá se nikým svést ani dobou M. Staňková, Němčice (články nejsou redakčně upravovány)