Historická paměť Pohořelic

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Studijní obor: etnologie Iva Kounková Historická paměť Pohořelic Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Alena Kříţová, Ph.D. 2010

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury... podpis autora 2

3 Ráda bych poděkovala doc. PhDr. Aleně Kříţové, Ph.D., za vstřícnost, pochopení a cenné odborné rady, které mi během vedení práce poskytovala, a všem respondentům za ochotu spolupracovat a podělit se se mnou o jejich vzpomínky. Dále děkuji své rodině za pomoc a vytvoření vhodných podmínek při práci. 3

4 OBSAH ÚVOD 5 HISTORICKÁ ČÁST..10 HISTORIE MĚSTA 10 VÝVOJ NĚMECKÉHO OSÍDLENÍ..12 VÝVOJ ŢIDOVSKÉHO OSÍDLENÍ.19 VÝVOJ OSÍDLENÍ PO VÁLCE 21 VZPOMÍNKOVÁ ČÁST.23 OBRAZ DOBY PODLE M. ŠPINAROVÉ 23 OBRAZ DOBY PODLE Z. CRHY 25 OBRAZ DOBY PODLE M. BLAHOVÉ...27 OBRAZ DOBY PODLE A. HORKÉHO...29 OBRAZ DOBY PODLE RESPONDENTA AB OBRAZ DOBY PODLE A. PETERKOVÉ 33 ZÁVĚR 35 SEZNAM LITERATURY...38 SEZNAM PŘÍLOH.42 4

5 ÚVOD Vyrovnání se s minulostí je nejednoduchý úkol, bez jehoţ vyřešení ovšem není a nemůţe být klidný vývoj v budoucnosti. K práci, zabývající se léty , mě přiměl všeobecný názor nepřijatelnosti poválečného souţití obyvatel ve smíšeném pohraničí Československa. Chtěla jsem pochopit a přiblíţit mechanizmy, které způsobily rozpad dlouholetých sousedských vztahů a daly prostor k nebývalým násilnostem. Souţití kultur je sloţitý, avšak nadmíru inspirativní proces. Je otázkou, zda třecí plochy mezi nimi musí vţdy způsobit jejich rozchod. Důvodů je vţdy mnoho a pouze studium historie nás můţe navést na jejich pravou stopu. Nejdříve bych chtěla nastínit konkrétní historický kontext ve městě Pohořelice (hlavním pramenem mi byla Pamětní kniha města Pohořelic) 1 a pokračovat vlivem historie na ţivoty lidí a souţití národností. Vnitřní mezilidské vztahy přiblíţím pomocí metody oral history, která poodhalí individuálnost a pestrost postojů a osudů, jeţ se v historickém výkladu dějin poněkud ztrácí. První část práce je věnovaná popisu specifik historických událostí mezi léty v Pohořelicích. Toto rozpětí je záměrně vybráno za účelem podchycení změn v kontinuitě zdejšího osídlení. Rok 1930 je nejen rokem hospodářské krize se všemi jejími důsledky, ale i rokem sčítání obyvatel, které se povaţuje za jedno z nejobjektivnějších z dob Československé republiky. A rokem 1947 se uzavírá pohyb obyvatelstva způsobený odsunem německých obyvatel a příchodem nových osídlenců. Ve vzpomínkové části se dostávám k tzv. malým dějinám, tedy k dějinám jednotlivců a jejich individuální paměti. Ty mohou poodhalit vliv/odraz historie v konkrétních biografiích. Historie totiţ vţdy je a bude jen rekonstrukcí tehdejší doby. Nutně zjednodušující a nabízející pouze vizi hlavního proudu dějin. Ale ţivot takový není. Naopak, potýká se s dilematy, která makrosvět historie není schopen obsáhnout. Tyto detaily jsou zpětně zachytitelné pouze ve vzpomínkách pamětníků. Je třeba však počítat se všemi zákonitostmi, kterým paměť podléhá. Jde totiţ o výklad minulosti z přítomných pozic, s nynějšími vědomostmi a hodnotami, s ohledem na sdělení, které tu necháváme pro budoucnost. Jak ale pan Miloš Havelka v doslovu knihy Aleny Wagnerové 2 popisuje, právě paměť nám poodhaluje národní hodnoty předávané podvědomě dál. To, co uchováváme i co vytěsňujeme, má vypovídající hodnotu o našich postojích. Ale hlavně jde o obraz, který pamětníci ve svých 1 Pamětní kniha města Pohořelic [rukopis] WAGNEROVÁ, Alena. Neodsunuté vzpomínky: česká zkušenost pohraničí. Praha: Prostor, 2000, s

6 vzpomínkách uchovávají a předávají dalším generacím. Druhá část se proto věnuje popisu rozhovorů s pamětníky, které byly věnovány zmiňovaným letům. Pouţitím metody oral history sleduji zachycení právě mikrostruktur ve městě mezilidských vztahů, vnímání velikých proměn obyvatelstva pamětníky a výklad historických událostí, které zasáhly nevratně do kontinuity osídlení. Jde o jednostranný pohled, neboť se zaměřuji na české informátory. Neusiluji o objektivní výklad, ale o pohled jedné strany a její interpretaci. Nikoli tedy nezaujatý popis a objektivní výklad událostí, ale skutečnost, jak si lidé události pamatují a jak se mezi nimi tyto události tradují, má zásadní vliv na vznik kulturní a etnické rozdílnosti, kde se tvoří stereotypy ve vnímání vlastního národa i v hodnocení těch druhých, kde se udrţují národní animozity a kde také přeţívají etnická, sociální, politická i skupinová napětí. 3 Co se týká literární pramenné základny k historii Pohořelic, jde o starší tvorbu. Dějiny do roku 1853 se pokusil zpracovat Johann Andrea Eder v díle Chronik der Orte Seelowitz und Pohrlitz und ihrer Umgebung. 4 Na něj navázal Joseph Calasanz Pfann dílem Chronik der Stadt Pohrlitz, 5 kde popsal následujících 70 let. Z českých autorů jmenujme Františka Noska Die Geschichte der Stadt Pohrlitz [rukopis] 6 a Augustina Kratochvíla Vlastivěda moravská: Pohořelský okres, 7 vydaná V posledních letech se historií města zabývá Karel Maráz, např. v publikacích Z nejstarších písemných zmínek o Pohořelicích 8 a Královské město Pohořelice (2009 ještě nevydaná). Mezi novější práce patří i publikace Břeclavsko (1969) 9 a monografie 750 let města Pohořelic 10 z roku 1973, která je však značně poznamenána dobou svého vzniku. Z výše jmenovaných se kvůli popisovanému období můţeme opřít pouze o poslední dvě. Proto mi hlavním historickým pramenem byla Pamětní kniha města Pohořelic, 11 zachycující roky Při jejím sepisování se vystřídali čtyři kronikáři. Koncem roku 1927 zpětně zaznamenal historii od převratových dnů ředitel české měšťanské školy František Mervart. Posléze pokračuje učitel české měšťanské školy Vladimír Malý tradičním kronikářským způsobem v tematickém členění kaţdého roku ( ) a stejně tak pracuje 3 Tamtéţ, s EDER, Johann Andreas. Chronik der Orte Seelowitz und Pohrlitz und ihrer Umgebung. Brün, PFANN, Joseph Calasanz. Chronik der Stadt Pohrlitz. Pohrlitz, Jedinou monografií Františka Noska je NOSEK, František. Zur Geschichte von Pohrlitz. Augsburg/Pohrlitz, 2008., kterou vydal Wilhelm Jun. 7 KRATOCHVÍL, Augustin. Vlastivěda moravská: II. Místopis, Pohořelský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, MARÁZ, Karel. Z nejstarších písemných zmínek o Pohořelicích. Pohořelice, Břeclavsko: Vlastivěda moravská. Brno, let města Pohořelic. Pohořelice: Městský národní výbor v Pohořelicích, Pamětní kniha města Pohořelic: Op. cit. 6

7 odborný učitel František Kohout ( ). Následují podpisy německých vojenských velitelů. Kronika se dostává do českých rukou aţ po válce. Odborným učitelem Cyrilem Nehybou jsou popsána válečná léta podle informací od místních Čechů a roky 1945 a 1946 jsou jiţ opět rozepsány po tematických částech. Nutno zmínit dvě práce studentů Masarykovy univerzity. První je cenné zpracování archivních pramenů Evou Peterkovou v diplomové práci Dějiny Pohořelic v letech Druhou je práce od Petra Auera Z historie Mikulovska v letech se zaměřením na osídlování, 13 která mi pomohla při prvotním vyhledávání lokální literatury. Další podnětné informace jsem čerpala z přednáškových cyklů Německá menšina v českých zemích pana Miloše Melzera a Ţivotní příběh a etnologie Jany Noskové. Zájem o vývoj souţití Čechů a Němců začíná u Jana Křena v publikaci Konfliktní společenství 14 (popisující léta ). Na něj navazuje Václav Kural dílem Konflikt místo společenství? 15 (meziválečné období) a téma uzavírá knihou Místo společenství konflikt! 16. Oba autoři zastávají názor, ţe i přes konfliktní charakter má toto souţití pozitivní dopad pro obě společenství, např. poukazují na přínos jiţ středověké kolonizace nebo průmyslového rozvoje v 19. století. 17 Za německé autory jmenujme Ferdinanda Seibta. Jeho publikace Německo a Češi 18 popisuje sousedství od jeho počátků aţ do vzniklé situace po roce Stejně tak z Dějin obyvatelstva českých zemí 19 Ludmily Fialové se můţeme dozvědět, ţe česká a německá společnost jsou vlivem národních snah konce 19. století jiţ dvě vedle sebe ţijící paralelní společenství. 20 Válečnou situaci a vývoj české otázky rozebírá Boris Čelovský ve svém díle So oder so: řešení české otázky podle německých dokumentů Volker Zimmermann v knize Sudetští Němci v nacistickém státě 22 zase nabízí náhled do nálad mezi sudetskými 12 PETERKOVÁ, Eva. Dějiny Pohořelic v letech [rukopis]. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta: diplomová práce, AUER, Petr. Z historie Mikulovska v letech se zaměřením na osídlování [rukopis]. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta: diplomová práce, KŘEN, Jan. Konfliktní společenství. Toronto: Sixty-Eight Publishers, KURAL, Václav. Konflikt místo společenství?: Češi a Němci v československém státě ( ). Praha: R, KURAL, Václav. Místo společenství konflikt!: Češi a Němci ve Velkoněmecké říši a cesta k odsunu ( ). Praha: Ústav mezinárodních vztahů, KŘEN, Jan: Op. cit., s SEIBT, Ferdinand. Německo a Češi: dějiny jednoho sousedství uprostřed Evropy. Praha: Academia, FIALOVÁ, Ludmila. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha: Mladá fronta, Tamtéţ, s ČELOVSKÝ, Boris. So oder so: řešení české otázky podle německých dokumentů Šenov u Ostravy: Tilia, ZIMMERMANN, Volker. Sudetští Němci v nacistickém státě: politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety ( ). Praha: Prostor,

8 Němci. Ţidovskou otázkou v protektorátní politice se zabývá Miroslav Kárný v publikaci Konečné řešení. 23 Optika autorů se samozřejmě v mnohém mohla rozcházet. Zvláště pak před rokem 1989, kdy komunikace mezi českými a německými badateli byla znesnadňována, jako i přístup k archivům, nemluvě o postiţení některých historiků zákazem činnosti. Tak lze vypozorovat tendence zaměření: z německé strany převáţně na jev vyhnání, na české zase na odbojovou činnost. Jako příklad můţeme uvést kontroverzní knihu od Hannse Hertla Němci ven!: brněnský pochod smrti Jelikoţ jde zčásti o memoárovou publikaci zachycující hrůzné proţitky pochodu, neubránil se autor jednostrannému pohledu a výběru fakt tak, aby podporoval jeho tezi o nelidskosti a plánovitosti akce v celém jeho rozsahu. Za hlavního viníka a za strůjce vyhnání označil Edvarda Beneše. Naproti tomu Vojtěch Ţampach v knize Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích popisuje stejnou událost naprosto odlišně vesměs jako korektně provedenou akci, i kdyţ místy autor připouští jistá pochybení. Po sametové revoluci je snaha podobné extrémní pozice sbliţovat. Byla vytvořena komise česko - německých a slovensko - německých historiků, která se měla pokusit o objektivnější výklad a přiblíţit navzájem stanoviska a postoje. Ze spolupráce vzniklo několik sborníků jako například Češi, Němci, odsun, 26 Cesta do katastrofy 27 nebo Konfliktní společenství, katastrofa, uvolnění. 28 Ke zmíněnému kolektivu patří i Detlef Brandes, německý historik, který českým válečným dějinám věnoval značnou část svého ţivota. Jeho kniha Cesta k vyhnání popisuje právě konečnou část společné historie. Od Václava Kurala a Hanse Lemberga se však liší pohledem na postup Edvarda Beneše. V jeho politice vidí spíše kontinuitu od roku 1938 a transfer odvíjí od zkušenosti Mnichova, nikoli od 23 KÁRNÝ, Miroslav. Konečné řešení : genocida českých ţidů v německé protektorátní politice. Praha: Academia, HERTL, Hanns. Němci ven!: brněnský pochod smrti Praha: Dauphin, ŢAMPACH, Vojtěch. Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, ČERNÝ, Bohumil. Češi, Němci, odsun: diskuse nezávislých historiků. Praha: Academia, KURAL, Václav. Cesta do katastrofy: Československo-německé vztahy : referáty z 3. konference česko-německé historické komise, konané ve dnech října 1992 ve Štiříně u Prahy. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, [1994]. 28 WIEDENHOFFEROVÁ, Iva. Konfliktní společenství, katastrofa, uvolnění: náčrt výkladu německo-českých dějin od 19. století. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, BRANDES, Detlef. Cesta k vyhnání : plány a rozhodnutí o "transferu" Němců z Československa a z Polska. Praha: Prostor,

9 nacionálněsocialistického násilí. 30 Stejnou problematikou se zabývá i Tomáš Staněk v Odsunu Němců z Československa Statistické údaje jsem kromě kroniky čerpala z publikací Jaroslava Školla Nové osídlení okresu Břeclav po roce a Lubomíra Slezáka Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí po druhé světové válce. 33 Lubomír Slezák, Jaroslav Vaculík a František Čapka vydali Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. 34 Od Lubomíra Slezáka bych ještě ráda upozornila na článek Mikulovsko po druhé světové válce a zemědělské osídlování, 35 kde se přímo věnuje jihomoravskému pohraničí. Odborník na dějiny volyňských Čechů Jaroslav Vaculík je autorem publikací Dějiny volyňských Čechů 36 (k práci se vztahuje hlavně třetí díl ) nebo Poválečná reemigrace a usídlování zahraničních krajanů. 37 Zásadní byla práce od Jany Noskové Reemigrace a usídlování volyňských Čechů v interpretacích aktérů a odborné literatury. 38 Autorka totiţ nejen shrnuje a srovnává poznatky předchozích badatelů, ale věnuje se i rozhovorům se samotnými představiteli dané události a rozebírá jejich výpovědi. Z memoárové literatury bych ještě ráda zmínila Odsunuté vzpomínky 39 a Neodsunuté vzpomínky 40 Aleny Wagnerové. Jde o dvě strany jedné mince, přesto odlišné v akcentaci rozdílných událostí. Inspirující pro mne byla i publikace od Michaely Peroutkové Vyhnání: jeho obraz v české a německé literatuře a ve vzpomínkách Tamtéţ, s STANĚK, Tomáš. Odsun Němců z Československa Praha: Academia, ŠKOLL, Jaroslav. Nové osídlení okresu Břeclav po roce Mikulov, Brno: Okresní archív Břeclav, Muzejní a vlastivědná společnost, SLEZÁK, Lubomír. Zemědělské osídlování pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno: Blok, ČAPKA, František, SLEZÁK, Lubomír, VACULÍK, Jaroslav. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno: Akademické nakladatelství CERM, SLEZÁK, Lubomír. Mikulovsko po druhé světové válce a zemědělské osídlování. In Jiţní Morava 11: ročenka Okresního archivu pro okres Břeclav v Mikulově. Mikulov: Okresní archiv pro okres Břeclav v Mikulově, VACULÍK, Jaroslav. Dějiny volyňských Čechů: III. ( ). Brno: Masarykova univerzita, VACULÍK, Jaroslav. Poválečná reemigrace a usídlování zahraničních krajanů. Brno: Masarykova univerzita, NOSKOVÁ, Jana. Reemigrace a usídlování volyňských Čechů v interpretacích aktérů a odborné literatury. Brno: Ústav evropské etnologie, WAGNEROVÁ, Alena. Odsunuté vzpomínky: z vyprávění mých sudetoněmeckých generačních vrstevníků. Praha: Prostor, WAGNEROVÁ, Alena: Op. cit. 41 PEROUTKOVÁ, Michaela. Vyhnání: jeho obraz v české a německé literatuře a ve vzpomínkách. Praha: Libri,

10 HISTORICKÁ ČÁST HISTORIE MĚSTA Tuto část uvedu krátkým nástinem místní historie. Jedná se o údobí předcházející studovanému. Tento náhled předkládám pro lepší pochopení kraje a historického vývoje. Nejstarší zmínka o Pohořelicích se nachází v listině z roku 1222, z které lze jiţ usuzovat na existenci kostela. Charakteristická stavba a zároveň nejvzácnější historická památka města v sobě uchovává fresku ze 14. století nejstarší památku moravského malířství. 42 Do roku 1514 byly Pohořelice královským městem, ve kterém byly podepsány i důleţité listiny Janem Lucemburským. Věnným právem náleţely královně Kunhutě, Gutě (manţelce Václava II.) a markraběnce Blance (manţelce Karla IV.). Od roku 1417 byly Pohořelice městem zástavním. Aţ roku 1514 bylo dáno v pravé dědictví Vilému z Pernštejna a na Ţidlochovicích, a tak kleslo na poddanské městečko. Do podoby obce se výrazněji zapsaly níţe uvedené panské rody. Pánové z Pernštejna ( ) dodnes v krajině zanechali patrné stopy vybudováním rybniční soustavy. Doba pánů z Ţerotína ( ) se vyznačovala přecházením z utrakvismu k luterství a k českým bratřím a usazováním novokřtěnců. Aţ pánové z Valdštejna ( ) po bitvě na Bílé hoře 1622 dali výzvu k vystěhování nekatolíků bylo město vyloupeno a po morové nákaze zde zůstalo pouhých 44 obyvatel. Roku 1663 se města zmocnili Turci a částečně je i vypálili. Následujícího roku zde byl ubytován celý bádský regiment. Roku 1693 bylo Ţidlochovské panství rozděleno mezi sestry Růţenu a Marii, vdanou za hraběte Josefa Paara. Marii připadla část s Pohořelicemi, kde si na místě bývalého zámku vystavěla nový Paarův zámek, k němuţ upravila i zahradu. Stavba první císařské silnice na Moravě (l727) z Brna do Vídně přes Pohořelice (postavena v letech ) učinila Pohořelice stanicí a východiskem silnice do Znojma. Pánové Dietrichštejni ( ) se zaslouţili o vystavění zámečku ve Velkém Dvoře. Počátek 19. století se nesl ve znamení návštěv mnoha význačných osobností. To trvalo aţ do roku 1839, kdy byla zahájena jízda na ţeleznici z Vídně do Brna a císařská silnice tím pozbyla na významu. K rozmachu na konci 19. století a ke znovujmenování na město roku dopomohly významné události jako vybudování cukrovaru (1873), přemístění 42 PETERKOVÁ, Eva: Op. cit., s KRATOCHVÍL, Augustin: Op. cit. 10

11 ředitelství kounického velkostatku do Pohořelic, zřízení telegrafní stanice (1873) nebo ustanovení městské spořitelny (1877). 44 Rozvoj města v 2. polovině 19. století probíhal pod německou správou, 45 působila na germanizaci města. I obchod, který byl většinou v rukou Ţidů, 46 která situaci nepomáhal, protoţe většina se hlásila k německé národnosti. 47 Češi byli většinou zemědělští a tovární dělníci, domkaři, malorolníci a drobní ţivnostníci, kteří pracovali na velkostatku nebo u sedláků či na nich byli jinak závislí. Charakter města, ještě počátkem 19. století český, 48 se tak v druhé polovině začal měnit. Dojem německého města byl zvyšován i tím, ţe se k němectví hlásila politická reprezentace města, úřednictvo, bohatí řemeslníci, obchodníci a sedláci. Nepomohl ani vlastenecky aktivní farář Jan Bohuslav Fáborský, působící v 2. polovině 19. století, který po sobě zanechal česky psané matriky. Spíše byl zdrojem rozporů pro upřednostňování Čechů. 49 Počátkem 20. století lze podle zpovědí odhadovat na 75 % Čechů, přičemţ ve sčítání v roce 1900 bylo napočítáno Němců a 710 Čechů a v roce 1910 Němců a Čechů 321. Takové rozdíly poukazují spíše na kolísání lidí mezi národnostmi. Ve styku s okolím jsou dále důleţité výroční trhy, které se konaly 5x ročně, a týdenní trhy vţdy v úterý. Týdenní trhy se zásluhou místních Ţidů staly před válkou nejţivějšími trhy na obilí na celé jiţní Moravě. 50 Město mělo tedy své vzestupy i pády. Jeho poloha byla několikrát významným činitelem pro růst města, ale zároveň byla příčinou, proč se městu nevyhýbala ţádná taţení vojsk na Moravu. Převládající zemědělství a národnostně smíšený charakter bylo pro město zásadní. Jak je vidět, jiţ v 16. století zde nacházeli na jedno století útočiště i čeští bratři a novokřtěnci. Po roce 1622 jiţ nebylo ve městě českého bratra, evangelíka, novokřtěnce. Souţití Němců, Čechů a Ţidů není na Moravě ničím zvláštním, přesto nepochybně vţdy zásadním let města Pohořelic: Op. cit., s Srov. BARTOŠ, Josef. Historický místopis Moravy a Slezska v letech Sv. 9, Okresy Znojmo, Moravský Krumlov, Hustopeče, Mikulov. Ostrava: Profil, 1984, s [ ], kde vedle sebe nejméně od 13. století koexistovaly tři skupiny obyvatelstva Němci, které obvykle nalézáme ve většině úřadů, tvořili přibliţně třetinový podíl na populaci města, Češi pak se svými necelými 66 procenty většinové etnikum (alespoň v novověku, pro dřívější dobu to prokázat pochopitelně nelze) a Ţidé (něco pod 5 procent). MARÁZ, Karel. K dějinám Pohořelic v dílech Johanna Andrease Edera, dr. Josepha Calasanze Pfanna a Františka Noska. In Muzeum Brněnska. Předklášteří: Muzeum Brněnska, 2009, s Ţidé ve městě od 15. stol., 16. stol. tvoří vlastní ghetto, od roku 1850 má obec i vlastního starostu. 750 let města Pohořelic: Op. cit., s Ţidovská obec R: 1790: 26 domů, 453 obyv.; 1890: 114 domů, 659 obyvatelů (232 kat., 427 ţidů, 74 Čechů a ostatní Němci); r. 1900: 117 domů, 612 obyv., z nichţ 256 kat., 7 evang. a 349 ţidů, 594 N. a 13 Č.; r. 1910: 112 domů, 505 obyv. (60 Č. a 445 N., 260 kat., 239 ţidů a 6 evang.). KRATOCHVÍL, Augustin: Op. cit., s let města Pohořelic: Op. cit., s MARÁZ, Karel: Op. cit., s let města Pohořelic: Op. cit., s

12 VÝVOJ NĚMECKÉHO OSÍDLENÍ Jak jiţ bylo naznačeno, zkoumání početního poměru Čechů a Němců, potaţmo Ţidů, před první světovou válkou není jednoduché z mnoha důvodů. Lidé sami nepřikládali národnostní otázce zásadní význam. Troufám si tvrdit, ţe zařazení pod habsburskou monarchii bylo všeobecně přijímáno. Mnoho lidí bylo zvyklých na německé prostředí ze ţivota ve Vídni a po roce 1918 se opět vraceli zpět do Pohořelic. Německá byla místní státní správa, školy, zaměstnavatel. A tak se v Pohořelicích před státním převratem ztrácel ţivel český skoro na dobro, a Pohořelice platily na venek za město ryze německé, neboť nikomu nevadilo, ţe se tu mluvilo česky téměř napořád, jen kdyţ vláda byla v rukou německých. Jinak se německé široké obyvatelstvo do germanisačních snah úředních nemíchalo. 51 Další z faktorů, které ztěţují orientaci v tématu, je fakt, ţe pramenný materiál je mnohdy národnostně zabarven. Stav těsně po skončení první světové války byl velice nejistý. 6. listopadu 1918 Němci odhlasovali přihlášení se k Deutsch Österreich. Situace se uklidnila aţ příchodem vojenské posádky, která se ve městě zdrţela do roku 1921 a pomohla i k jasnému vítězství Čechů v prvních popřevratových volbách (spolu s 230 chovanci invalidovny, coţ bylo Němci připomínáno i v roce 1938 při obsazení města). Český společenský ţivot se rychle začal rozvíjet. Byl opět zaloţen odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, který měl hned na 300 členů. Začal působit odbor Sokolu a Českého srdce. Počátkem února 1919 se otevřela první česká škola, do které se přihlásilo neuvěřitelných 310 dětí. Co se národnostní otázky týká, nebyly rozpory zahojeny. Německé obyvatelstvo se nechtělo smířit se vznikem Československa. Došlo i k národnostním sráţkám (1919 při strţení sochy císaře Josefa II. na náměstí nebo 1920 při protestu proti rekvizici obilí), 52 které však pamětní kniha vůbec nezmiňuje. Ztráta jejich výsadního postavení ve městě byla zjevně hořkým soustem i pro Němce v Pohořelicích. Proto se začali soustředit na osvětovou, sociální a kulturní činnost. Vznikaly organizace jako Volksrat, okresní péče o mládeţ, okresní osvětový sbor, Německý dům. Od roku 1923 po dobu jednoho roku vycházel list Pohrlitzer Zeitung, který slouţil k šíření německé myšlenky. Dvacátá léta a konsolidace státní situace naznačila jakési smíření a ustálení i národnostní otázky. Proto sčítání lidí v těchto letech lze brát jako vhodný odrazový můstek pro orientaci v národnostní otázce meziválečných let. 51 Pamětní kniha města Pohořelic: Op. cit., s let města Pohořelic: Op. cit., s

13 obyvatel: obyvatel: Čechů, Čechů, Němců, Němců, 236 Ţidů, 190 Ţidů, 77 cizích, 50 cizích jiné. Kronikáři se shodně snaţí vţdy zdůrazňovat pozitivní okamţiky spolupráce mezi národnostmi. Jako například účast českých zástupců při oslavě 25 let německé školy nebo naopak německou účast na 28. říjnu Konfliktní situace zmiňují jako dočasné rozvíření atmosféry na rozdíl od veřejných projevů snášenlivosti, které mají za důkaz slibné společné budoucnosti. Kronikář tak píše o zrušených obecních volbách roku 1924, při kterých Němci dosáhli více mandátů neţ Češi, jako o zčeřené hladině jinak poklidného města. O skutečné problematičnosti popisovaných událostí se tak dozvídáme z jiných zdrojů. Například bojkot návštěvy biskupa ThDr. Josefa Kupky je popsán následovně: 24. září 1928 zavítal sem brněnský biskup ThDr. Josef Kupka, by udělil svátost biřmování. Při příjezdu uvědoměle jej vítali Češi i Ţidé část Němců se však oficialně vítání z různých důvodů nezúčastnila. K biřmování přistoupilo asi 450 osob 2/3 Čechů a 1/3 Němců. 54 Kronikář sice na událost upozorní, ale dále ji nerozebírá. Stejně tak okomentuje vyvěšení vlajek národních barev Němci na rozdíl od státních barev, které vyvěsili Češi a Ţidé při návštěvě Tomáše Garrigua Masaryka. Dalším sporem na poli obecní politiky byl prodej městské spořitelny 55 nebo postavení pomníku pohořelickým padlým občanům za první světové války. 56 Nakolik byla tato střetnutí pouze v oblasti politické nebo i veřejné se lze jen dohadovat. Ovšem v letech 1932, 1933 a 1934 se objevují v pamětní knize i zprávy o jedincích přiklánějících se na stranu nacionálně-socialistickou. Pro zločin úkladu o republiku zatčeno 6 a udáno 12 osob, kdeţto v r nikdo. Byli to většinou lidé, svedení agitací nacionalistickou. Nutno ovšem zdůrazniti, ţe rozváţní občané německé národnosti agitaci nacionalistickou odmítali. 57 Roku 1933 se zvýšil počet zatčených na 54 a udání na Pamětní kniha města Pohořelic: Op. cit., s Tamtéţ, s. 69. Srov. MARÁZ, Karel: Op. cit., s PETERKOVÁ, Eva: Op. cit., s MARÁZ, Karel: Op. cit., s Pamětní kniha města Pohořelic: Op. cit., s

14 Kronikář se snaţí i objektivně argumentovat hospodářskou krizí. Nezaměstnanost opravdu vzrostla od roku 1930, kdy v zimě bylo na 207 rodin bez práce (coţ znamenalo 656 osob i s rodinnými příslušníky), na 1570 osob v roce Tak i kdyţ ve volbách roku 1935 dostala Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei - SdP) 501 hlas a stabilně si udrţovala tento počet i v následujícím období, v projevu při příleţitosti návštěvy prezidenta Beneše se zástupce německých občanů nijak o napětí či hrozícím válečném konfliktu nezmínil. Naopak, uctivou řečí dal najevo důvěru, kterou do osobnosti Edvarda Beneše vkládají, a posteskl si pouze nad neutěšenou hospodářskou situací. Čeští řečníci neopomněli zmínit hraničářskou úlohu, kterou přijímají pro případ potřeby. Nastala tedy doba zbrojení a příprav na obranu státu. Od roku 1937 jsou zápisy zpětně doplněné kronikářem podle výpovědí občanů. Za vyostřující období je popisováno jaro 1938, kdy se projevili nejen jednotlivci, ale postoje všech Němců proti čemukoli českému. Dosavadní chování Němců bylo označeno jako přetvářka, pouze čekali na vhodnou příleţitost. Z české strany šlo o nepochopení nejtíţivějšího národnostního problému 58 způsobeného ztrátou výsadního postavení Němců 59 po rozpadu Rakouska-Uherska. Navíc za tíţivé hospodářské situace se zdálo, ţe velkoněmecká myšlenka jim zajistí zlepšení hospodářského a sociálního postavení. 60 Z německého pohledu šlo o osvobození, z českého o obsazení. Odtud pramenily další nesrovnalosti. Jak tomu bylo přímo mezi lidmi, zatím nelze z těchto tvrzení v kronice usuzovat. Je však pravděpodobné, ţe rok 1938 jiţ opravdu mezi některými učinil nepřekročitelnou dělicí hranici. 61 Během léta se kopaly zákopy, coţ je v kronice okomentováno slovy: Během léta bylo na tomto opevnění pracováno dnem i nocí a v době před i za mobilisace byl obranný systém zesilován střeleckými zákopy, které kopali starší muţi i ţeny, zejména Němci. Ti neměli mnoho chuti do práce a bylo slyšeti hlasy, ţe naše mobilisace nic neznamená, neboť prý z této bouře nebude pršeti. 62 Do všeobecné mobilizace 24. září však nastoupila i většina Němců. 63 Ještě 58 Obyvatelstvo republiky mělo naprostou svobodu. Češi a Slováci, Ukrajinci, Poláci, Němci nebo Maďaři, všichni měli stejná práva. Neslovanští obyvatelé republiky volili si své zástupce do obec. zastupitelstva, do sněmu. Pro jejich děti byly zřízeny školy s jejich mateř. jazykem vyučovacím. Uţívali všech výhod, které dává občanu spořádaný stát. Tamtéţ, s Velmi brzy se objevují jedinci, kterým se zdá, ţe je německý ţivel utlačován a ţe se Němci nemohou vyţíti po svém. Toto sémě nespokojenosti se rozšiřuje a r jasně ukazuje, ţe chování téměř všech Němců je a bylo pouhou přetvářkou. Tamtéţ, s ZIMMERMANN, Volker: 2001, s Jiţ tehdy se cítili pány v tomto kraji, neboť jim v uších zněla slova štváčů ze schůzí., Mnoho Němců se tehdy potajmu odebralo do Rakouska, kde se formovaly jednotky oblečené do čsl. uniforem a které terorizovaly české obyvatelstvo pohraničních krajů. Pamětní kniha města Pohořelic: Op. cit., s Tamtéţ, s

15 se doufalo po rozhodnutí v Mnichově září, ţe Pohořelice do záboru patřit nebudou. V pátém pásmu byly však zabrány také. Z města odešlo na obyvatel (Jaroslav Školl uvádí obyvatel české národnosti). 64 Z 90 % odešlo i ţidovské obyvatelstvo. Přesto ve městě zůstalo 48 % obyvatel české a slovenské národnosti, coţ bylo na okolní poměry nebývalé a mohlo to být způsobeno pouze převáţně českým osídlením z dob předcházejících. 65 Gestapo začalo úřadovat hned první den. První přišli na řadu Ţidé (popis v následující kapitole), posléze komunisté. Od dalšího zatýkání se nakonec upustilo, protoţe byli potřeba lidé na práci. Následovaly výslechy a arizace. Po obsazení a uzavření českých škol 8. října ještě dodatečně odcházeli zbylí učitelé. Škola se jiţ znovu neotevřela. 66 Projev při příleţitosti uvítání vojska ve městě byl poměrně umírněný. Vybírám z něj pouze výrazné momenty: Pohořelice byly od staletí německé. [ ]. Usedlé něm. obyvatelstvo stojí proti cizáckému češství a nepřátelskému ţidovstvu. [ ]. Kus po kuse ztrácejí se posice Němců, čechizace pokračuje, kaţdé obec. volby zhoršují naše posice. [ ]. Poslední měsíce vystavily nacionalistické němectví v Pohořelicích tvrdé zkoušce. V menšině jsme stáli proti strašlivému tlaku Čechů, komunistů a Ţidů, ale zůstali jsme věrni své idei. Pevně jsme věřili, ţe na nás vůdce nezapomene, věděli jsme, ţe patříme k těm 10 mil. Němců, kterým vůdce slíbil ochranu. [ ]. Nechci dnes kritisovati dvacetileté hospodaření Čechů, ale chci jenom říci, ţe uděláme Pohořelice německým městem. 67 Řečník zmínil hlasování vojska a invalidů, které pomohlo k jasné české převaze na počátcích ustanovování Československa, i shromáţdění v roce 1920 rozehnané vojskem, které kronikář zcela pominul. Z davu se ozývaly uráţky představitelů první republiky. Lampionový průvod se nesl městem za doprovodu hesla: Jdeme z Československa! Děkujeme našemu vůdci! Také přivítání v německé škole se neobešlo bez proslovu ředitele, kde popisoval úlevu a ulehčení po osvobození. 68 Propaganda, silná zbraň nacistů, se uplatňovala v mnohém i ve městě. Příchozí vojsko rozdávalo sice lidem různé potraviny, 69 ale vzápětí se kronika zmiňuje o vyprazdňujících se 63 Tamtéţ, s Tamtéţ, s Srov. ŠKOLL, Jaroslav: Op. cit., s Tamtéţ, s Česká mládeţ pak byla zapsána do něm. školy. Národní hrdost dětí byla mnohde větší neţ u jejich rodičů, kteří velmi často byli odchovanci něm. škol. Většina českých dětí německy neuměla. Pamětní kniha města Pohořelic: Op. cit., s Tamtéţ, s Konečně jsme osvobozeni od českých slavností, které nám byly nařizovány a které jsme nenáviděli. Jiţ nemusíme mluviti a psáti o Masarykovi a Benešovi, můţeme hovořiti o tom, čím je naplněno naše srdce, a to jest láska k našemu národu a vůdci. Německé děti jásají, ale Češi nerozumějí rouhačské řeči muţe, který ještě před půl rokem pěl chválu o republice a jejích presidentech. Tamtéţ, s Hladovějícímu obyvatelstvu se rozdávaly obleky, konservy, mouka, luštěniny, čokoláda, obuv. Většina obdarovaných byla z řad místních a přespolních Němců, ač i několik Čechů přišlo pro almuţnu. Převáţná většina 15

16 obchodech pod návalem vojáků, kteří posílali zboţí domů. Pro vojáky a vyhladovělé Vídeňáky byly Pohořelice rájem, ze kterého se jim nechtělo. 70 Jelikoţ byly Pohořelice zemědělským městem, nebyla zde potravinová nouze. Masa a sádla byl dostatek, černé poráţky nebyly nic neobvyklého. Slyšel jsem od nejednoho Čecha, ţe nikdy v ţivotě nesnědli tolik masa, jako za Reichu. 71 Lístkový systém fungoval, příděly byly poměrně velké, za práci bylo i dost marek. Zvláště po obsazení Balkánu v roce 1941, kdy se začalo vyuţívat tamních zdrojů. Jenom řemeslnické a průmyslové výrobky byly nedostatkovým zboţím. 72 Jezdilo se proto do Vídně i do českých krajů (Brno), kde se dostalo za potraviny vše. Protoţe získat propustku bylo často pro Čechy komplikované, jezdilo se tedy načerno. Styk s okolními protektorátními vesnicemi udrţovala i mládeţ. Česká mládeţ chodívala pěšky do Ţabčic, Hrušovan a Ţidlochovic, kde v kruhu našinců pookřála a nasbírala dojmy, které dodaly náladu a posílení k ţivotu mezi uniformami něm. pánů. 73 Provokace nutila Čechy hledat ještě místo na československém území, které bylo ovšem přeplněné. 74 Prvním vyhroceným střetem byl 14. březen 1939, tzv. Prügelstrafe, kdy Němci bili Čechy holemi a vytloukali jim okna. 75 Zmiňována byla postava pana Oprchala, který následkem bití oslepl. V tomto stavu nadšení zůstali Němci i po poráţce u Stalingradu. Roku 1944 se dovídáme o situaci Čechů následující: Němci v našem městě se naparovali neslýchaným způsobem. Vyhroţovali, ţe všichni Češi budou odvezeni na Sibiř. Poměry byly takové, ţe se ani člověk česky v P. nedomluvil. V místní lékárně nedostal koupiti lék ten Čech, který nezdravil německým pozdravem. 76 Příčiny lze hledat ve správné motivaci lidí politickými špičkami. 77 Moţná i zde můţeme hledat důvody, proč se nechali i někteří Češi přesvědčit k účasti v SA nebo k odvedení na frontu. Je také známo, ţe se mnoho Čechů Čechů zůstala tohoto dne doma. Věděli, ţe nemohou očekávati nic dobrého od lidí, kteří byli úředními představiteli města. Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Kaţdá německá rodina, zejména s více dětmi, je hojně podporována. Peněz je dostatek, na lístky se dostane všechno koupiti. Tamtéţ, s Příděly látek, boty atd. mohli získati povětšině jenom Němci, Čech poukaz nedostal. Tamtéţ, s Tamtéţ, s O provokace není ovšem nouze a je častým zjevem, ţe výrostci nenechají jíti Čecha po chodníku, neboť pro něho je místo v jízdní dráze. Tamtéţ, s Do něm. domu byla svolána schůze občanů, i Češi prý mají přijíti. Bylo třeba, aby Češi vyšli na ulici. Jiţ předem byla místními pohlaváry organisována akce zvaná Prügelstrafe. Osnovatelé byli v pozadí, ale své práci dobře rozuměli. Z okolních vsí přišly houfy ozbrojených výrostků a ti podnikli honbu na nic netušící Čechy. Který Čech byl venku, seznámil se s něm. kulturou, kterou představovaly hole v rukou běsnících Němců. Tamtéţ, s Tamtéţ, s Citace o návštěvě Adolfa Hitlera v Pohořelicích 27. října 1938: Jak praví školní kronika, vyhlíţí skvěle a mladě a všem prý vstoupily slzy do očí, kdyţ uviděli vůdce. [ ] Tato okázalá promenáda uvádí lid u vytrţení. Vůdčí osobnosti svými častými rozhlasovými projevy a horečnou činností udrţují lid ve stálém kvasu. Všichni ţijí v očekávání velkých událostí. Tamtéţ, s

17 hlásilo do SA (snad z neznalosti), neboť se ví o výroku Fr. Neubauera, který tehdy řekl: Jen se tak netlačte (do řad Němců), na všechny dojde! [ ]. Přesto je však jisto, ţe většina lidí si své češství uchovala. Při sčítání lidu v P. konaném 19. května 1939, bylo ještě v P. 43 % Čechů z celkového počtu lidí, t. j. asi obyvatelů. 78 Skladba obyvatel se měnila i v průběhu války. Pracovní místa od roku 1942 ve městě zaplňovali zajatci (Francouzi, Poláci, Srbové, nakonec Rusové). Rozhlas se v těchto dnech stal pro místní hlavním zdrojem informací. Roku 1943 bylo odsouzeno za tento čin osm muţů. Nejdelší trest (osm roků vězení) obdrţel Vilém Brzobohatý, u kterého se rozhlas poslouchal. Rokem 1944 ale u Němců mizela odvaha. Na jaře šly městem poprvé uprchlé německé ţeny s dětmi ze západního Německa. 79 Počátkem roku 1945 zase utíkali Němci z Horního Slezska a odcházely i místní politické špičky. 80 Tak bylo 17. května 1945 napočteno 990 obyvatel německé národnosti. Počátkem května docházelo mezi vojáky, místy i civilisty, k drancování. Z města se odváţel dobytek, obilí. Po osvobození 7. května přišlo na řadu znárodňování klíčového průmyslu, 81 řešení situace Němců a nového osídlování. K práci městského výboru, který byl ustanoven 9. května (11. května byl reorganizován), se pisatel pamětní knihy vyjádřil vesměs uznale, i kdyţ vţdy poznamenal, ţe došlo k určitým chybám. 82 Konkrétně však nic popsáno není. 11. července musela být ustanovena správní komise. Z dalšího zdroje se dozvídáme, ţe byla opět 11. září obměněna pro nezvládnutí poţadavků po ostřejším zákroku proti negativním stránkám ţivelného osídlování, po zvýšené bezpečnosti a pořádku v obci. 83 Rudá armáda se podle 78 Tamtéţ, str Na sklonku roku se objevili noví uprchlíci; těm zase naháněla strach blíţící se poraţená a rozprášená armáda ruská. Nepřehledné kolony táhly naším městem a jejich jízda nebyla jízdou triumfální. Vypadali jako cikáni, roztrhaní a unavení. Na rozbitých vozech vezli svršky a hodně obilí. Všichni počítali s tím, ţe v zázemí říše a v protektorátě jsou pro ně připraveny komfortní statky. Místní Němci se o ně starali, ale přílišnou ochotu nebylo vidět, třebaţe si jiţ tehdy měli uvědomiti, ţe ani oni nemají naději na jiný lepší osud. Tamtéţ, s Proudy uprchlíků nepřestávají. Selhávají nervy i místním Němcům; propaganda o tajemné zbrani přestala účinkovati. Ti z Němců, kteří nejvíce křičívali o věčně německých Pohořelicích, hledali spásu v útěku. Během březnových dnů r zmizeli z města, ale trpký úděl si aspoň trochu zpříjemnili tím, ţe vzali ohromné zásoby potravin, které je chránily před hladem v zemi, kam je srdce táhlo jiţ v osudném roce Tamtéţ, s V mnoha závodech bylo vyměněno vedení, neboť někteří vedoucí úředníci či ředitelé se nechovali tak, jak se od nich očekávalo. Ti zmizeli v propadlišti, i kdyţ to byli často dobří odborníci. Tato očista se provedla povětšině ihned v prvních dnech popřevratových. Tamtéţ, s A Němci ovšem kapitulovali i v našem městě to byli ovšem civilisté. Revoluční národní výbor měl mnoho práce, aby vyřešil problémy, které vznikly poráţkou Němců. Nebylo ţádných předpisů a zákonů, jimiţ by se činnost řídila. Můţeme však říci, ţe členové nár. výboru svůj úkol splnili, i kdyţ se někdy dopustili určitých chyb. Splnili všechny úkoly, které ţádali velitelé Rudé armády a její příslušníci a učinili zadost svým povinnostem i vůči českému obyvatelstvu. Tamtéţ, s let města Pohořelic: Op. cit., s

18 pamětní knihy chovala při osvobozování vhodně. 84 Pohyb Němců nebyl omezen, i kdyţ mnoho z nich bylo zadrţeno v bývalém zajateckém táboře. Nařízením z 12. července museli nosit ţluté pásky. Lze se jen dohadovat, zda kronikář záměrně nezmiňuje excesy z konce války či ţádné vskutku nebyly. 85 Projednávaly se tedy pouze prohřešky německé strany z dob války. Hlavní část úřední agendy bezpečnost. orgánů byla práce s řešením německé otázky a vyšetřování Němců, kteří byli mnozí v podezření ze zločinů podle retribučního dekretu. Celkově bylo zatčeno na 80 Němců. Udání, domovních prohlídek u obyvatelů města, vyšetřování a kontrol bylo mnoho, ale vesměs v řadách místních Němců. 86 Ještě se snad objevila zmínka o machinacích s majetkem. Vyšetřovány a zatčeny byly většinou osoby něm. národnosti. Z českých řad to byli lidé, kteří byli obviněni ze spolupráce s Němci anebo pro majetkové machinace s konfiskovaným německým majetkem. 87 Počátkem června se stalo město azylem pro německé vystěhované obyvatelstvo z Brna. Byl zde zaloţen tábor a mnoho jich zde bylo pochováno na plánovaném místě pro nový hřbitov (početní údaj se pohybuje v rozmezí obětí). Zemřeli na vyčerpání, střevní tyfus, špatné zásobování. Nemůţe se vyloučit ani násilí a sebevraţdy, o kterých vypovídali účastníci pochodu. V pamětní knize jsou zaznamenány spíše komplikace se zabezpečením pomoci pro tak početný přírůstek, který téměř sedmkrát převýšil původní obyvatelstvo ve městě. 88 Teprve počátkem července přišlo československé vojsko. Kronikář upozorňuje i na snahu ještě zajistit si setrvání ve městě. I mnozí Němci doufali, ţe přehnanou horlivostí a úsluţností dosáhnou toho, aby i nadále byli organickým článkem v hospodářství naší obce. 89 Ale pokud neodešli hned v prvních měsících před či po 84 Ruského vojska ovšem bylo v Pohořelicích neustále mnoho. Bezprostředně po útěku Němců prohledali Rudoarmějci všechny domy a hledali Germánce. K civil. němec. obyvatelstvu se chovali v podstatě korektně a toho mnohdy Němci velmi zneuţívali. Pamětní kniha města Pohořelic: Op. cit., s Zákroků bezp. orgánů nebylo v tomto roce celkem třeba, neboť lidé měli dosud v ţivé paměti přísné zákony z válečné doby, které naháněly dosti strachu, a vystříhali se všech trestných činů. Více práce bylo v podzimních měsících, kdy projíţděly městem ohromné transporty vojska a počet členů stráţe byl rozhojněn 30 pomocnými stráţníky. Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Počátkem června 1945 byly Pohořelice zaplaveny proudem Němců z Brna, kteří se stěhovali do Rakouska. Vedrem a namáhavým pochodem zesláblí lidé (většinou ţeny s dětmi a starší muţi) zaplavili město jako lavina, která zatopila náměstí a přilehlé ulice. Většina jistě nemohla dále a jenom jednotlivé skupiny táhly dále k Mikulovu vlekouce svůj majetek na zádech či na malých vozících. A tato masa lidí musela býti ţivena delší dobu, neboť odsun do Rakouska nebylo moţno provést. Onemocnělo totiţ mnoho lidí úplavicí. Místní úřední místa byla postavena před těţký úkol. Mělo se opatřiti jídlo pro nějakých lidí, bylo třeba ošetřiti nemocné, ale nebylo ani prostředků, ani léků. Vykonalo a udělalo se však všechno, co se za daných okolností udělati dalo. Nemohlo se však pomoci mnoha lidem, kteří podlehli epidemii úplavice. Ti všichni byli pohřbeni (v počtu 500 osob) na nově proponovaném hřbitově. Problém odsunovaných Němců z Brna byl nakonec rozřešen tak, ţe se transport rozdělil na několik skupin, jeţ byly ubytovány v sousedních vesnicích a tak břímě výţivy těchto lidí se přeneslo na širší okolí. Tamtéţ, s Tamtéţ, s

19 skončení války, 90 byli odsunuti roku 1946 (565 osob). 91 Takţe z 990 německých obyvatel ze sčítání 17. května roku 1945 zbylo 27 roku Shromaţdiště odsunovaných Němců bylo na Náměstí gen. Stalina. Bývalo tam velmi rušno. Němci se pomalu scházeli; na zádech vlekli zavazadla, po případě je vezli si na vozu. Tvořila se skupina, jiţ tvořili lidé stejného osudu, vršila se hromada zavazadel. I místní Češi postávali opodál, mnozí se loučili s odjíţdějícími. [ ]. Z Pohořelic bylo v r odsunuto 565 lidí. 92 VÝVOJ ŢIDOVSKÉHO OSÍDLENÍ V jaké době se počali Ţidé ve městě usazovat, není zcela jisté. První písemnou zmínkou je smlouva z roku 1490, kterou podepsali i dva místní Ţidé. Předpokládá se tedy, ţe přišli po vyhnání z královských měst Počty kolísají podle historických událostí. Tak po třicetileté válce zbylo ze 43 obydlených domů a roku 1890 měla ţidovská obec na 114 domů a 659 obyvatel (232 katolíků, 427 Ţidů, 74 Čechů a ostatní Němci). 94 Ţidovská obec bývala samostatnou náboţenskou obcí. Od roku 1850 se stala i politickou obcí s vlastním starostou, která byla katastrálně sloučena s křesťanskou pohořelickou obcí. Je ještě zajímavé, ţe nová synagoga, posvěcená roku 1856, byla třípatrová, tzn. dvě patra pro ţenskou galerii. Roku 1657 ve městě působil i Rabi Löw. 95 Zdejší ţidovský hřbitov byl zaloţen v 17. století (nejstarší pomník nese rok 1676) a uchovává i náhrobky haličských uprchlíků z první světové války Mnozí Němci ovšem utekli z Pohořelic jiţ v r Ti se stěhovali často s celým zařízením, a jak bylo zjištěno, usadili se většinou v Rakousku a získali i slušné existence; to bylo ještě za Reichu. Během letních a podzimních měsíců, tedy jiţ za nové republiky, opouštěli Němci nadále naše město. Za noci si odnesli cenné majetkové hodnoty za město, tam je naloţili do nákladních aut (vojenských) a ujeli také za hranice. Byly to však jednotlivé akce podnikavých jedinců, povětšině ţen. Valná většina Němců čekala na vyjasnění situace a doufala, ţe se snad přece zapomene na heslo, jeţ sami propagovali a zneuţívali: Wir wollen Heim ins Reich! (Chceme do Říše). Neţ jarní měsíce přinesly konečné rozhodnutí. Vedoucí politikové světa uznali náš oprávněný poţadavek: Němci musí opustiti ČSR, náš stát stane se státem národním. Odsun Němců z Pohořelic započal v březnu a trval do konce září. Kdy a kolik Němců bude určitého dne odtransportováno, bylo nařizováno Okres. nár. výborem v Mikulově, respektive OSK v Mikulově. Tamtéţ, s Průměrný stav obyvatelstva v Pohořelicích během r byl osob. Stav Němců před odsunem 950 osob; po odsunu zůstalo v městě na 200 lidí jako osoby smíšeného manţelství a osoby českého původu včetně 2 osob němec. národnosti, kterým bylo navrţeno uděliti stát. občanství typu B. Tamtéţ, s Tamtéţ, s let města Pohořelic: Op. cit., s KRATOCHVÍL, Augustin: Op. cit., s let města Pohořelic: Op. cit., s KLENOVSKÝ, Jaroslav. Ghetto v Pohořelicích, In Mf Dnes

20 Kronika je však na informace o ţidovské obci a osudech místních Ţidů poměrně skoupá. Na počátku je zmíněno sloučení křesťanské a ţidovské obce v jednu výnosem z roku Oddělená správa se spojila, ţidovská škola byla zrušena. Dále se popisuje hlavně loajalita ţidovského obyvatelstva, kdyţ odmítlo připojení k Rakousku. Stejně tak, kdyţ roku 1928 přijel Tomáš Garrigue Masaryk, vyvěsili prapory státních barev spolu s Čechy a o pár měsíců později vítali s nimi i příjezd biskupa na biřmování. Je těţké odhadnout, zda rozdíl v počtu ţidovského obyvatelstva mezi léty 1921 a 1930 (236 a 190) byl způsoben odstěhováním či příklonem k češství. V předmnichovském období roku 1938 byl jiţ tento příklon zcela jasný, i kdyţ, jak si kronikář postěţoval, ne tak z hlediska finanční podpory. 97 Je také nutno zaznamenat jazykový postřeh: O jednací řeči mezi ţidov. příslušníky nemluvím, poněvadţ jich bylo málo, kteří mluvili mezi sebou česky. 98 Po 6. říjnu 1938, kdy bylo rozhodnuto o dalším osudu města, odešlo s občany i 90 % ţidovského obyvatelstva. Hned 9. října započalo úřadovat gestapo. Němci brzy zasáhli do neněmeckých řad. První přišli na řadu Ţidé. Gestapo, které zabralo dům na Brněnské ulici č. 616, počalo úřadovati jiţ odpoledne 9. října. Jejich auto se objevilo na ulici a s nimi jeden místní občan (jméno se dnes neví), který ukazoval ţid. domy a byl tedy informátorem. Většina Ţidů, jak uţ bylo dříve řečeno, město opustila a zůstali jenom ti poměrně chudobnější. 99 Předpokládali, ţe vystačí s taktikou, kterou zastávali za Rakouska Uherska. Příkladem je příběh, kdy se místní kavárník objevil před gestapem s řadou vyznamenání z první světové války. Ani to jim však nepomohlo. Shromaţdiště zajištěných lidí bylo v radnici. Ţidé byli svezeni (Adler, Bader, Kohn, Brunner, bří Fischlové, J. Hüttner a jiní) a transportováni na demarkační čáru. Ţidovské ţeny a děti nebyly prozatím znepokojovány a je známo, ţe ještě v březnu r ţilo v Pohořelicích 22 ţidov. ţen a dětí. 100 Následovala arizace. V projevu po obsazení byli nazváni nepřátelským ţidovstvem. Po vystěhování z města pro ně tedy platil stejný osud, jaký potkal Ţidy v Protektorátu Čechy a Morava. Konec války znamenal i konec Ţidů v Pohořelicích. Ţádný z nich se do města nevrátil (někteří ţijí v Brně, někteří v Izraeli nebo jinde v zahraničí, mnozí druhou světovou válku nepřeţili). 97 Jejich finanční moţnosti se málokdy projevily tak, aby plně podporovaly úsilí Čechů. Pamětní kniha města Pohořelic: Op. cit., s Tamtéţ, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s