JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Studijní obor Hra na housle. Jan Kubelík.

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Studijní obor Hra na housle Jan Kubelík Bakalářská práce Autor práce: Martina Stachová Vedoucí práce: Doc. MgA. Bohuslav Matoušek Oponent práce: odb. as. Miloš Vacek Brno 2015

2 Bibliografický záznam STACHOVÁ, Martina. Jan Kubelík [Jan Kubelík]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Fakulta hudební, Katedra strunných nástrojů, rok 2015 s. [42] Vedoucí diplomové práce doc. MgA. Bohuslav Matoušek Anotace Bakalářská práce Jan Kubelík je shrnutím dosud známých faktů o životě a díle tohoto českého virtuosa. Po studiu hry na housle u profesora Otakara Ševčíka na Pražské Konzervatoři se stal předním celosvětově známým reprezentantem pražské houslové školy. Prosadil se jako sólový hráč a během své kariéry uskutečnil více než pět tisíc koncertů po celém světě. První a druhá kapitola nastiňují historii houslové školy a původ rodu Kubelíkových. Třetí kapitola upozorňuje na dětství, studia a závažná fakta z života Jana Kubelíka. Ve čtvrté části je provedeno porovnání s N. Paganinim, je shrnuta jeho koncertní a skladatelská činnost a je zmíněno i o pokračovatelích rodu. Závěr patří zhodnocení významu Jana Kubelíka a obrazová příloha. Annotation This Bachelor theses "Jan Kubelík" is till today a summary of well known facts about life and work of this Czech musical virtuoso. After his study with professor Otakar Ševčík at the Prague conservatory, he became a leading worldwide representative of the Prague violin school. He established himself as a soloist and during his career held more than five thousand concerts around the world. The first and the second chapter outlines the history and origins of the Kubelik family. The third chapter highlights the childhood, studies and important facts of Jan Kubelik s life. In the fourth chapter we can find outlined comparison of him and maestro N. Paganini, further is summarized all of his concerts, composing activities and there are also mentioned the followers of the genus/family. The finale is reserved for an appreciation of the importance of mister Jan Kubelik and accompanied by an illustrated appendix.

3 Klíčová slova Jan Kubelík, Otakar Ševčík, Niccolò Paganini, Rafael Kubelík, René Kubelík, housle, houslista, virtuos, skladatel, koncert Keywords Jan Kubelík, Otakar Ševčík, Niccolò Paganini, Rafael Kubelík, René Kubelík, violin, violinist, virtuoso, composer, concert

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně s použitím uvedené literatury a pramenů. V Brně, dne Martina Stachová

5 Poděkování Děkuji vedoucímu práce Doc. MgA. Bohuslavu Matouškovi, pod jehož vedením tato práce vznikla, za poskytnutí podnětů a cenných informací ke zpracovávanému tématu. Zvláštní poděkování patří panu René Kubelíkovi, přímému potomkovi Jana Kubelíka, za poskytnutí nových, nikde nepublikovaných informací.

6 Obsah PŘEDMLUVA... 1 ÚVOD HOUSLOVÁ ŠKOLA A PRAŽSKÁ KONZERVATOŘ HOUSLE HOUSLOVÁ ŠKOLA Houslová škola v českých zemích Česká hudebnost PRAŽSKÁ KONZERVATOŘ Vznik Konzervatoře Houslové oddělení ROD KUBELÍKOVÝCH PŮVOD RODU RODIČE JAN KUBELÍK DĚTSTVÍ První učitelé První veřejná vystoupení Přijetí na konzervatoř OTAKAR ŠEVČÍK Profesor hry na housle Nová metoda výuky Význam Otakara Ševčíka OBDOBÍ STUDIÍ Píle a nadání Studium a veřejná vystoupení Zakončení studií Úmrtí otce ZAČÁTEK UMĚLECKÉ DRÁHY Vídeň Nové housle Guarneri Impresiárius Julius Skřivan DO SVĚTA První úspěchy v cizině Americké turné Turné s Českou filharmonií SOUKROMÝ ŽIVOT ZÁVRATNÁ KARIÉRA Čestná medaile N.Paganiniho Rozlet světem Housle Emperor VÁLEČNÁ LÉTA ZA NOVÝMI ÚSPĚCHY Vznik ČSR a nové turné Nový manažer Další úspěchy TŘICÁTÁ LÉTA Panství Rotenturm Další turné Nástup krize a pobyt v Americe Návrat do vlasti NEMOC A ZÁVĚR ŽIVOTA... 23

7 4. SVĚTOVÁ PROSLULOST SVĚTOVÝM HOUSLISTOU Mladý "Paganini" Projev a styl hry Kubelík a Paganini ŠÍŘE REPERTOÁRU SKLADATELSKÁ ČINNOST Vlastní skladby Doprovody ke skladbám jiných autorů ČAS PLYNE Doba tehdy a dnes Rodný domek Jméno v názvu POKRAČOVATELÉ RODU Velká rodina Rafael Kubelík René Kubelík Společnost Jana Kubelíka ZÁVĚR POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE SEZNAM ILUSTRACÍ OBRAZOVÁ PŘÍLOHA... I

8 Předmluva Jako téma svojí bakalářské práce jsem si vybrala osobnost Jana Kubelíka, světoznámého českého houslisty. Kdy jsem o příjmení Kubelík poprvé zaslechla? Ještě jako školačka jsem viděla v televizi dokument o Rafaelu Kubelíkovi a jeho angažmá v Praze po jeho návratu ze zahraničí. V dokumentu byly informace nejen o něm, ale i o jeho otci, houslistovi a skladatelovi Janu Kubelíkovi. Tehdy jsem si říkala, že právě o něm bych se chtěla dozvědět něco víc. (Obrázek č. 1) Při sbírání podkladů pro bakalářskou práci jsem si obstarala veškerou dostupnou literaturu. Jako první se mi v antikvariátu dostala do ruky tenká knížečka od Karla Hoffmeistera Jan Kubelík, vydaná v roce 1941 nákladem České akademie věd a umění, dokonce s osobním věnováním a podpisem autora, kde je na několika stránkách shrnut celý jeho život. Další kniha, kterou se mi podařilo obstarat, byla od Jana Vratislavského, vydaná pod názvem Kubelík v roce 1978 Supraphonem včetně gramofonové desky s nahrávkou. Vyprávění o Janu Kubelíkovi je věnována i kniha Čaroděj houslí Stanislava Jandíka, vydaná v roce Jan Kubelík je známá osobnost; jeho jméno je citováno i v dalších knihách, z nichž některé se mi podařilo obstarat. Mezi tyto zdroje patří například kniha Františka Žídka Čeští houslisté tří století, vydaná v roce 1982 nakladatelstvím Panton. Další velmi zajímavá kniha Kamila Bednáře z roku 1968 Americký manažer vzpomíná je přepisem vzpomínek manažera Merle Armitageho na osobnosti, se kterými spolupracoval (např. Ernest Hemingway, Emma Destinová, Fjodor Šaljapin, Georg Gerschwin a další), a jednou z těchto osobností byl i Jan Kubelík. Také v knize Josefa Muziky Houslistův svět, vydané v roce 1980, je několik zajímavých, jinde nepublikovaných zmínek o Janu Kubelíkovi. Několik neznámých informací o Janu Kubelíkovi i jeho potomcích jsem získala přímo od pravnuka Jana Kubelíka, houslisty René Kubelíka. Po seznámení se životem a dílem Jana Kubelíka mi jako první vyvstává na mysli otázka, jak mohl vše stihnout - procestovat téměř celý svět, připravovat repertoár a téměř denně koncertovat. Měl štěstí, že žil v době, kdy byla společnost po umělcích jeho formátu dychtivá. Jak by to bylo dnes? 1

9 Úvod Jan Kubelík jako téma bakalářské práce se jeví velmi obšírné. O Janu Kubelíkovi bylo napsáno několik publikací, je to osobnost žijící teprve nedávno vzhledem k historii lidstva, kultury a umění; žil jen několik generací zpět. V této bakalářské práci jsem si nedala za cíl přesně faktograficky popisovat, kdy, kde a s jakým programem koncertoval, i když nejdůležitějším faktům se nedá úplně vyhnout. Mám v úmyslu shrnout známá fakta z jeho života, zamyslet se nad tím, jak přispěl k propagaci české houslové školy ve světě, jaký zanechal odkaz a zmínit se i o pokračovatelích rodu. 2

10 1. Houslová škola a Pražská konzervatoř 1.1 Housle Housle jsou dokonalý nástroj, mistrovské zvládnutí hry na housle patří k jedněm z nejobtížnějších. Nabízejí jen čtyři opěrné body v podobě prázdných strun a na houslistovi je, aby jen pomocí dovedných prstů levé ruky a citem obratností a technikou ruky pravé odhalil všechnu krásu tónů a možnosti tohoto nástroje. Při zdolávání překážek houslové hry je nutný nejenom talent, ale hlavně píle a ctižádostivost. 1.2 Houslová škola Houslová škola v českých zemích Housle našly své první uplatnění v komorní hudbě koncem 16. století a od počátku 17. století se postupně stávaly i nástrojem sólovým. České země byly jedny z prvních, kde hra na housle zapustila hluboké kořeny a kde se nejenom housle, ale i jiné nástroje, staly symbolem české hudebnosti. V rukou kantorů, regenschori a členů šlechtických kapel doma i v cizině dělal tento nástroj dobré jméno českému muzikantství. Mnohá jména českých houslistů měla evropský zvuk, my je však dnes už známe spíše proto, že zanechali i skladatelský odkaz, byli to například František Benda, Jan Václav Stamic, Václav Pichl; mnozí další jsou neznámí, polozapomenutí či zapomenutí Česká hudebnost Je až s podivem, kde se v tak nepočetném národě našlo tolik muzikantských talentů, a jak se mohly rozvíjet v těžkých podmínkách, které tehdy panovaly. Jednu z možných odpovědí můžeme najít v knize anglického vědce a hudebníka Charlesa Burneye 1, který údajně pronesl okřídlené úsloví Čechy konzervatoř Evropy : Procestoval jsem celé království české od jihu až k severu; a poněvadž jsem pečlivě sledoval, jak se prostý člověk učí hudbě, shledal jsem posléze, že nejenom v každém větším městě, ale také ve všech vesničkách, kde je triviální škola, učí se 1 ;BURNEY, Charles. Hudební cestopis 18.věku vyd. Praha: SHV, Kapitola Přes Čechy do Drážďan, str

11 chlapci i děvčata hudbě 2 výchovu dětí k hudbě nebyl tehdy v Evropě běžný.. Z tohoto výroku můžeme usuzovat, že důraz na 1.3 Pražská konzervatoř Vznik Konzervatoře Čeští houslisté v 18. století bývali často samouci, kteří nacházeli uplatnění na kostelním kúru nebo v domáckých šlechtických kapelách. V době politických otřesů, válek a v nouzi umění vždy živořilo. A právě v těchto neradostných dobách se zrodilo odhodlání zastavit úpadek českého muzikantství. Čeští hudební nadšenci z aristokratických kruhů s cílem povznést hudbu ustavili v roce 1810 Jednotu pro zvelebení hudby v Čechách a její zásluhou byla v následujícím roce 1811 v Praze zřízena konzervatoř pro výchovu orchestrálních hráčů, nejstarší umělecký ústav ve střední Evropě Houslové oddělení Významným oddělením Pražské konzervatoře se stalo oddělení houslové, proslavené v Evropě a ve světě jako Pražská houslová škola. Jejím zakladatelem byl Vilém Pixis, žák Viottiho 3, pokračovatelem byl Mořic Mildner a nadále jeho žák Antonín Bennewitz. Prvním slavným absolventem Pražské konzervatoře byl již v roce 1823 Josef Slavík, dále v roce 1876 František Ondříček, v roce 1898 Jan Kubelík, v roce 1901 Jaroslav Kocian a mnoho dalších, známějších i méně známých houslistů. Být absolventem Pražské konzervatoře bylo dobrým předpokladem pro vstup do mnoha evropských orchestrů 4. 2 Cit. ř. 18 str. 8: K, Jan. n ube ík. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, 78, [2] p., [6] leaves of plates. Lyra /21. 3 Giovanni Battista Viotti ( ) italský houslista a hudební skladatel 4 např. Gustav Mahler údajně do orchestru vybíral absolventy Pražské konzervatoře přednostně cit. ř ze str.10: K, Jan. n ube ík. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, 78, [2] p., [6] leaves of plates. Lyra /21. 4

12 2. Rod Kubelíkových 2.1 Původ rodu Podle matrik, zachovaných z doby po třicetileté válce 5, žil rozvětvený rod Kubelíků od poloviny 17. století v Neveklově v jižních Čechách. Předkové Jana Kubelíka pak přesídlili do vesnic blíže k Praze, do Michle a na Pankrác. 2.2 Rodiče Právě na Pankráci se v roce 1853 narodil i otec slavného houslisty, Josef Matěj Kubelík. Měl se stát stejně jako jeho otec krejčím, ale vzhledem k jeho slabému zraku ho nechali rodiče učit na housle, aby se v případě slepoty jako nevidomý snáze uživil. Oční choroba naštěstí neměla tak fatální následky, láska k hudbě však u Josefa Matěje přetrvala do dospělosti. Otec Josef Matěj Kubelík byl při vší prostotě neobyčejný člověk. Byl prozíravý, uvážlivý, s osobní kázní a velkou touhou po vzdělání, na prvním místě u něho však byla láska k hudbě. Hrál na housle, klavír, sám se naučil na klarinet, na violu, violoncello i kontrabas a znal i základy harmonie a instrumentace. Hrál na kůru v Michli, o nedělích se u něho doma muzicírovalo, vedl malou kapelu, pro kterou komponoval a rozepisoval noty. Kubelíkova kapela hrála na zábavách v Michli i v Praze a na popularitě získala i účinkováním na Národopisné výstavě v Praze v roce 1895, kde hrála v národních krojích ve Staročeské hospodě na Staré rychtě. Josef Matěj Kubelík se v roce 1877 oženil s Barborou Lohovou z obce Stranné u Neveklova. Z tohoto manželství se narodilo pět synů, z nichž třetí a pátý ještě v dětství zemřeli. Zůstali jim jen nejstarší syn Václav, mladší Jan a nejmladší František. Bydleli tehdy v Michli, v malé obci na periferii Prahy, kde si manželé Kubelíkovi poté, co se otci znovu zhoršil zrak, koupili malý domek se zahradou, a založili si zde malé zahradnictví. Maminka Barbora Kubelíková měla pro mužovu náklonnost k hudbě i pro hudební vlohy svých dětí velké pochopení. Také ona byla vášnivou čtenářkou a milovnicí hudby, a tak děti vyrůstaly sice ve skromném, ale láskyplném a klidném prostředí plném pohody. 5 Ozbrojený konflikt v Evropě v letech , v Čechách bylo toto období nazýváno doba temna. 5

13 3. Jan Kubelík 3.1 Dětství První učitelé Druhý syn manželů Kubelíkových se narodil 5. července 1880 v Michli a jméno dostal po svém strýci a kmotru, sousedovi Janu Bartošovi. Svět hudby provázel Jana prakticky od narození. S nevídaným zájmem sledoval od malička hru otcova kvarteta a už jako čtyřletý prosil otce, aby ho také učil hrát na housle, stejně jako jeho o dva roky staršího bratra Václava. Otec téměř rok vzdoroval, ale nakonec mu koupil malé housličky, které se chlapci od jeho pěti let staly věrným přítelem. Otec začal syna Jana nejprve učit sám podle školy Romana Nejedlého 6 a brzy zjistil, že mladší syn postupuje daleko rychleji než jeho starší bratr a s lehkostí a suverenitou zvládá novou látku. Po třech letech už neváhal a našel mu učitele, přestože to významně zatěžovalo rodinný rozpočet. Ve školním roce 1888/89 jím byl Karel Weber, v následujícím roce Karel Ondříček 7 a v roce 1890/1891 František Sršeň První veřejná vystoupení Jan Kubelík již jako sedmiletý hrál Kreuzerovy etudy, v osmi letech výběr z Fiorilla, Roda a některé variace z Paganiniho Benátského karnevalu. Pokroky chlapce sledoval i rodinný přítel, bývalý barytonista Národního divadla František Hájek, který s otcovým souhlasem zařídil první veřejná vystoupení mladého houslisty na akademii Besedy nuselské a koncertu ve prospěch Ústřední matice školské v Michli, a to již na začátku roku (obrázek č. 2) Rok 1990 vnesl do života malého muzikanta velkou změnu: po čtyřech letech v obecné škole, o rok dříve než ostatní děti, přestoupil do měšťanské školy v Praze na Vinohradech, v ulici Na Smetance. Denně chodil pěšky z Michle na Vinohrady a k tomu stále více času zabírala hra na housle. Pod vedením jeho tehdejšího učitele Karla Ondříčka nastudoval mimo jiné Bériotův 7. koncert, který pak na sklonku roku 1890 převedl na koncertu Evangelické besedy v Praze na Žofíně. Tehdy se poprvé 6 Roman Nejedlý byl otec Zdeňka Nejedlého ( ), českého historika, muzikologa, literárního historika, politika a veřejného činitele ve dvacátých až padesátých letech 20. století, ministra školství v letech a Karel Ondříček, bratr světového houslisty Františka Ondříčka, byl koncertní mistr Národního divadla. Jana Kubelíka učil jen jeden rok, poté odešel do Bostonu, kde hrál v symfonickém orchestru 6

14 představil v koncertním prostředí pražského centra a odpovědí byla nabídka zahraničního manažera na lákavé turné. Janův otec byl však rozumný a sečtělý člověk, který věděl o trpkých osudech mnoha dětských výjimečných talentů, a tuto nabídku odmítl. Jan byl drobnější konstituce a kromě cvičení v tělovýchovné organizaci Sokol neměl čas na dětské hry a zábavu. Na měšťanské škole už byl známý jako výborný houslista a učitelé ho dávali ostatním za vzor Přijetí na Konzervatoř Jan Kubelík byl ve dvanácti letech rozhodnutý pokračovat v umělecké budoucnosti a studovat na konzervatoři, překážkou pro přijetí byl však jeho věk. Jednou z podmínek byl v té době věk čtrnáct let a dále ukončené nejméně tři ročníky měšťanské školy. Jan Kubelík byl tehdy jen dvanáctiletý a ukončené měl, třebaže s výborným prospěchem, jen dva ročníky. Přesto byl ke zkoušce připuštěn, ale spíše ze zvědavosti, pro pověst, která mu předcházela. Zkouška se konala v pražském Rudolfinu začátkem září 1892 a Jan Kubelík hrál Bériotův 7. koncert. Jeho hra budila všeobecný obdiv, přijímací komise však viděla problém v jeho věku a nedokončeném předepsaném všeobecném vzdělání. Už se zdálo, že bude muset s nástupem na konzervatoř ještě rok počkat, což by bylo pro otce velmi finančně náročné - soukromé hodiny pro syna ruinovaly rodinný rozpočet. O jeho přijetí se nakonec zasadil profesor Otakar Ševčík, který se za jeho budoucí prospěch osobně zaručil; otec Jana Kubelíka zase přislíbil, že syn při studiu konzervatoře dokončí školu. 3.2 Otakar Ševčík Profesor hry na housle Rok 1892 byl výjimečný nejen pro Jana Kubelíka, který mohl výjimečně již jako dvanáctiletý studovat na Pražské konzervatoři, ale i pro jeho učitele Otakara Ševčíka, který tam v témže roce nastoupil jako profesor a Jan spolu s o dva roky starším Bohuslavem Lhotským byli jeho první žáci zde. Otakar Ševčík, rodák z Horažďovic, pocházel stejně jako Jan Kubelík z nuzných poměrů. Pražskou konzervatoř absolvoval v roce 1870 pod vedením profesora Antonína Bennewitze a ve stejném roce, kdy dělal přijímací zkoušky Jan 7

15 Kubelík, právě také nastoupil jako profesor prvního ročníku hry na housle. Předtím dvaadvacet let působil jako koncertní mistr v orchestrech v Praze, Vídni, Salzburgu, Kyjevě, i jinde, aby se vrátil do školy, ze které vzešel, jako profesor houslí Nová metoda výuky Otakar Ševčík během svého pedagogického působení sepsal zcela novou metodu výuky hry, která spočívala v rozložení skladby na malé úseky, které se studovaly nejdříve intonačně, teprve pak se řešil rytmus, smyky, dynamická znaménka a nakonec přednes. I housle se u profesora Ševčíka držely jinak než dosud, více u ramene, s loktem pod houslemi, aby byly pohyblivější prsty. Prosadil i jiný způsob držení smyčce, s cílem dosažení co největší dynamiky. Všichni tehdy byli, žáci i profesoři, zvědavi, zda je nový způsob metodiky tak efektivní, jak bylo avizováno. První dva opusy své nové houslové školy napsal Otakar Ševčík ještě během svého působení v Kyjevě a byly již vydány tiskem. Postupně během dalších let vypracoval Ševčík celý soubor podkladů pro studium pro všechny oblasti houslové techniky 8, od elementárního stupně, založeného na tzv. půltónové soustavě, přes speciální studie pro pravou i levou ruku, až k analýzám nejznámějších koncertů. Ševčík byl první, kdo dal houslistům v metodicky dokonale utříděné látce návod, jak ekonomicky cvičit. Ševčík přistupoval ke každému žáku individuálně podle jeho vrozených dispozic. Nedržel se striktně školních osnov a občas činil velké skoky do látky vyšších ročníků, když měl za to, že to je k prospěchu žáka. Tím dociloval rychlejší vyspělosti žáků, což nazval kritik listu Neue Freie Presse továrnou na virtuosy 9. Žádné mechanické přehrávání, ale vědomé sledování celkového postupu práce a z tisíců prstokladových a smykových cvičení volba těch, které vedou žáka k samostatnému studiu.. 10 Přestože kolegové pohlíželi na pedagogické postupy Otakara Ševčíka skepticky, ukázalo se, že jeho náhled byl správný. 8 Houslová škola pro začátečníky, Škola houslové techniky, Škola smyčcové techniky 9 Citace ř. 3 str. 19 : K, Jan. n ube ík. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, 78, [2] p., [6] leaves of plates. Lyra / Ze vzpomínek Otakara Kleina, žáka Otakara Ševčíka, cit. ř str. 132 ŽÍDEK, František. Čeští hous isté tří sto etí. Praha: Panton,

16 3.2.2 Význam Otakara Ševčíka Otakar Ševčík se věnoval pedagogické činnosti více než půl století, jeho vedením prošlo mnoho houslistů, buď přímých absolventů, nebo těch, kteří u něho přechodně studovali, ať už v Praze, Vídni, Kyjevě, Charkově, v Anglii, v Americe, nebo v Prachaticích a Písku, kam se později odstěhoval. Jeho nejznámějšími českými žáky byli právě Jan Kubelík, Jaroslav Kocian či Bohuslav Lhotský. Ševčíkovu slávu však po světě šířilo i mnoho jeho studentů z ciziny. 3.3 Období studií Píle a nadání Jan Kubelík studoval na Pražské Konzervatoři u Otakara Ševčíka šest let. Druhý ročník přeskočil, ale na radu profesora si naopak zase zopakoval šestý ročník. Během posledního roku nastudoval základní koncertní repertoár, ze kterého pak těžil po mnoho dalších let koncertní činnosti. Měl zcela výjimečné nadání, navíc byl nesmírně pilný, rychle chápající a houževnatý. V krátké době si osvojil podstatu Ševčíkových pracovních pokynů, a tak přestože byl slabší tělesné konstituce, neúnavně cvičil denně čtyři až pět hodin a bez problémů zvládal studijní látku. Profesor se svému žáku věnoval i mimo školu a občas přátelsky docházel i do rodiny, na jeho přímluvu mu bylo prominuto i školné. Rodina se tehdy živila zahradničením a všechny děti musely občas vypomáhat, na jeho doporučení otec šetřil synovy ruce od těžké fyzické práce, aby mu neznecitlivěly prsty Studium a veřejná vystoupení Během studia Jan Kubelík hrál poprvé veřejně ve čtvrtém ročníku v kvartetu a v pátém ročníku jako sólista Wieniawského koncert fis moll. Od té doby se o něm začalo mluvit nejen na konzervatoři, ale v celé pražské hudební společnosti. Tehdy bylo zakázáno studentům konzervatoře mimo školu veřejně vystupovat, a tak tajně účinkoval na různých akademiích pod krycím jménem Jiří Mareš - podle slepého houslisty z Tylovy hry Fidlovačka. 9

17 3.3.3 Zakončení studií Během studia na konzervatoři se Kubelík zajímal i o skladbu, dva roky studoval mimo hry na housle i kompozici u Josefa Förstra, Karla Knittla a Karla Steckra 11. Na závěr studia se 31. března 1898 v necelých osmnácti letech představil jako hotový sólista, kdy na ústavním koncertu ve Stavovském divadle zazářil s Brahmsovým 12 koncertem s doprovodem orchestru, ke kterému složil vlastní kadenci. Dne 7. července 1898 se pak konal v Rudolfinu výstupní koncert Pražské konzervatoře, kde přednesl Paganiniho koncert D dur se Sauretovou kadencí a jeho virtuózní přednes vyvolal přímo senzaci. Oba koncerty měly obrovský úspěch, kritici nešetřili pochvalnými slovy jak na vlastní výkony houslistovy, tak na skvělé pedagogické výsledky jeho učitele. Již tehdy už se o Kubelíkovi hovořilo jako o umělci, který dosáhne vysoké cíle. Odmítl několik nabídek stát se orchestrálním hráčem; byl odhodlaný prorazit jako sólista Úmrtí otce Na obou závěrečných koncertech Jana Kubelíka byli v hledišti i jeho otec, otcův bratr, švagr a někteří další rodinní přátelé. Otec byl šťastný a cítil hrdost: nejstarší syn Václav už byl učitelem v obci Středokluky a o Janovi se psalo v novinách jako o zázraku. Byl hrdý na to, že přes finanční tíseň dokázal syny udržet na škole. Peníze jim do začátků dát nemohl, ale věděl, že vzdělání, které jim dopřál, je víc než peníze. Bohužel to ale byly jedny z posledních otcových šťastných chvilek. Poslední rok chřadnul, měl potíže se žaludkem a občas pro bolest nemohl jíst. Po jednom velkém záchvatu skončil v nemocnici, kde nemoc diagnostikovali jako rakovinu žaludku, a propustili ho domů do domácího ošetřování. Rodina o něj pečovala až do konce; 24. září 1898 v noci v tichosti zemřel ve věku čtyřiceti pěti let 13. Bohužel se nedočkal světové slávy svého syna, doby, kdy na mnoha místech světa, která otec při listování v časopisech toužil spatřit, jeho syn Jan nejednou stanul. Byl to prostý, jednoduchý muž z lidu, který s láskou a odříkáním vytvořil synovi příznivé podmínky pro jeho studium a umělecký vzestup. 11 Antonín Dvořák byl na Konzervatoři v Praze profesorem od roku Jan Kubelík chtěl původně studovat skladbu u něho, ale ten v té době působil v Americe. Cit..20 str.21 K, Jan. n ube ík. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, 78, [2] p., [6] leaves of plates. Lyra / Johannes Brahms, houslový koncert D dur, opus 77 z roku Matka Barbora Kubelíková přežila svého manžela o 31 let, a tak alespoň ona se dožila jeho světových úspěchů; zemřela v roce

18 3.4 Začátek umělecké dráhy Vídeň Po ukončení konzervatoře a smrti otce se Jan Kubelík na pozvání impresária 14 Alberta Guttanna vydal do Vídně. Vídeň byla tehdy umělecké centrum Rakousko- Uherska, prosadit se ale nebylo jednoduché. Neměl známosti, které by mu pomohly do společnosti, byl bez prostředků, měl jenom něco málo peněz z domova. Náhodou dostal nabídku na vystoupení sjezdu cyklistů, a tak, aby na sebe upozornil, vsadil vše na jednu kartu a do programu zařadil Paganiniho koncert. Kritik vlivného hudebního listu byl jeho hrou a přednesem unesen a o Kubelíkovi se začalo mluvit ve vyšších kruzích. Jeho prosté vycházkové šaty byly pojednou ne znakem chudoby, ale rozmarem, začal dostávat pozvánky do významných rodin. Od průmyslového magnáta Brosche 15 dostal nabídku, aby učil jeho dceru hrát na housle podle Ševčíkovy metody. Kubelík se ubytoval v jeho paláci na hlavní třídě a postupně se seznamoval s životem ve velkoměstě. Brzy zjistil, že život zde přináší spoustu potřeb, pro jeho život zbytečných, ale pro společenský život nutných. Dříve vzal housle pod paží a šel pěšky; ve Vídni přijít na koncert pěšky by znamenalo společenskou degradaci. Postřehl, že ve společnosti se člověk docela dobře obejde bez charakteru, ale nikdy bez fraku Nové housle Guarneri V prosinci 1898 se vrátil z Vídně na několik dní do Čech a poprvé si zahrál s Českou filharmonií, Ernstův koncert fis moll. Vánoce strávil s matkou a bratry a spěchal zpět do Vídně. Během prvních měsíců roku 1899 zde hrál na několika významných koncertech, různých akademiích a večírcích v rodinách významných vídeňských osobností. Získal si zde mnoho obdivovatelů i v nejvlivnějších kruzích. Ve Vídni získal také svoje první pěkné housle. Dosud hrál na svoje původní, které mu kdysi koupil otec za pár zlatek 16. Nové housle od cremonského houslaře Guarneria v ceně 14 Podnikatel v oblasti divadelních a hudebních produkcí a veřejných vystoupení 15 Významný vídeňský podnikatel, velkoprůmyslník, lihový král 16 V Rakousko-Uhersku se do měnové reformy používal jako měna zlatý (v Rakousku oficiálně gulden, v Uhersku forint, v českých zemích zlatý, zlatka, zlatník). Koruna vycházela ze zlatého poměru 1 zlatý=2 koruny. Zdroj: Rakousko-uherská koruna [online] [cit ]. Dostupné z: zdroj: 11

19 dvanáct tisíc zlatých získal darem od velkoprůmyslníka Brosche, u kterého byl celou dobu pobytu ubytován. V téže době měli ve Vídni koncerty i další známí houslisté, mezi nimi i Pablo de Sarasate 17 a Fritz Kreisler 18, téměř Kubelíkův vrstevník. Ale ani ve srovnání s těmito již zkušenými houslisty nebylo Kubelíkovo umění umenšeno Impresárius Julius Skřivan Po návratu z Vídně prostřednictvím impresária Hesse z Loun podnikl Kubelík koncertní turné po čtyřiceti českých a moravských městech. Během cest se setkal se zajímavou osobností, impresáriem Juliem Skřivanem, která významně ovlivnila jeho další kariéru. Byl to člověk velkých životních zkušeností, který měl již manažerské zkušenosti se světově známými osobnostmi z hudebního světa, například Františkem Ondříčkem, Enrikem Carusem 19 či Emilem Sauerem. Byl to muž asi čtyřicetiletý, znalý světa, jazyků a vybraného společenského vystupování, rozený organizátor se smyslem pro reklamu amerického střihu. Uvědomoval si, že Jan je zatím pořád ve skutečnosti plachým chlapcem srdečné povahy, která by mohla být zneužita ke snižování jeho umění. Postupně ho učil noblesnímu chování, dával důraz na rozšíření vzdělání, zdůrazňoval nutnost být neustále zahalen rouškou nedostupnosti a tajemnosti. 3.5 Do světa První úspěchy v cizině Koncertní turné započal Kubelík v roce 1900 po mnoha městech Rakousko- Uherska 20, které tehdy zaujímalo velkou část Evropy (Obrázek č. 3). V Rumunsku získal první zahraniční vyznamenání, v Maďarsku odmítl nabídku tři sta koncertů za milion tehdejších korun. Poté odcestoval, už s novými Guarneriho houslemi, pořízenými v Budapešti od koncertního mistra královské opery, mimo hranice rakousko-uherského mocnářství. Již v květnu téhož roku dosáhl triumfálního úspěchu koncertů v Miláně, Paříži a Londýně. Byl posledním umělcem, kterému se 17 Pablo de Sarasate ( ), španělský houslista a hudební skladatel 18 Fritz Kreisler (vl. jménem Friedrich) ( ), rakouský, později americký houslista a skladatel 19 Enrico Caruso ( ), italský operní pěvec 12

20 dostalo cti hrát královně Viktorii ve Windsoru. Její syn a nástupce na trůnu Edvard VII. se stal velkým milovníkem Kubelíkova umění a zasloužil se i o to, že byl zproštěn vojenské služby 21. Na radu korunního prince se tehdy dostavil k odvodu ne v Praze, ale na rakouském konzulátu v Londýně, kde byl uznán neschopným pro tělesnou slabost a vyhnul se tak tříleté vojenské službě v c. a k. armádě Americké turné O prázdninách roku 1901 zařídil houslista pro matku a mladšího bratra Františka pohodlný byt v centru Prahy a věnoval se studiu repertoáru na americké turné s novým pianistou Rudolfem Frimlem 23. S Prahou se rozloučil koncertem s Českou filharmonií, nově vzniklým orchestrem, a podpořil její činnost darem 5000 K rakouské měny. První americké turné 24 vedlo přes Německo a pak lodí do Ameriky. Obsáhlo téměř osmdesát vyprodaných koncertů s pohádkovými honoráři, které daly tehdy jedenadvacetiletému houslistovi základ jeho zámožnosti. V Chicagu se osobně seznámil s Emilem Sauretem, autorem proslulé kadence k Paganiniho koncertu D dur. Sauret tvrdil, že dosud nikdy nikdo jeho kadenci tak úžasně nezahrál a stal se celoživotním obdivovatelem jeho hry. V každém městě měl i několik koncertů, hrál pro české krajany, honoráře se zvyšovaly úměrně s jeho slávou; během čtyř měsíců získal neotřesitelnou pozici mezi světovými houslisty. Kubelík procestoval po Americe stovky kilometrů, seznámil se osobně s pěvcem Carusem i s klavíristou Paderewskim Obrázek č. 1 viz mapa Rakousko-Uherska [online]. Austria-Hungary map cs.svg [cit ]. Dostupné z: Uhersko#mediaviewer/File:Austria-Hungary_map_cs.svg 21 V případě odvodu by strávil na vojně tři roky, pravděpodobně jako hráč ve vojenském orchestru 22 V císařská a královská (C. a K., c. a k.) armáda 23 Rudolf Friml ( ) pianista a hudební skladatel, po druhém koncertním turné s Janem Kubelíkem se v roce 1906 usadil natrvalo v Americe 24 První americké turné trvalo od 20. Listopadu 1901 do 25. března Ignacy Jan Paderewski ( ) byl polský klavírista, hudební skladatel a politik 13

21 3.5.3 Turné s Českou filharmonií Po návratu do Prahy vystupoval Jan Kubelík opět s Českou filharmonií na dvouměsíčním turné Anglií v menším počtu hráčů s názvem The Kubelík Bohemian Orchestra from Prague s dirigentem Oskarem Nedbalem 26. Odehrál s nimi část koncertů, které byly prvním zahraničním úspěchem tohoto tělesa. Během turné dostal vyznamenání, kterého si velmi cenil, a to udělení čestného členství londýnské Philharmonic Society 27 a velké zlaté medaile Beethovenovy. Byl třetím houslistou světa, kdo tuto Beethovenovu medaili obdržel - před ním ji získali jen houslisté Eugéne Ysaÿe 28 a František Ondříček. Po prázdninách v Čechách přišlo turné do Německa, opět do Anglie a posléze do Ruska a Polska. V Rusku byly jeho koncerty během několika hodin vyprodány a přivezl si odsud další vyznamenání, carský řád svaté Anny. 3.6 Soukromý život Rok 1903 byl pro Jana Kubelíka v soukromém životě přelomový. Již dříve ho při jednom z koncertů v Debrecíně okouzlila mladá žena, třiadvacetiletá Marianna, houslistka ze třídy profesora Gustava Füredyho na debrecínské hudební akademii. V útlém dětství tato dívka osiřela a adoptoval ji její strýc, právník Wolfgang Széll, se kterým žila v Debrecínu. Jan Kubelík poznal Mariannu jako rozvedenou po tříletém manželství s hrabětem Czákym a na první pohled vznikl mezi nimi romantický vztah, provázený řadou překážek a odloučení. Kvůli sňatku s ní přijal dokonce formálně 29 uherské občanství, což nebylo v části české veřejnosti příznivě přijato. I nadále se ale v celém světě ke svému češství hrdě hlásil, vždy vystupoval pod svým pravým jménem Jan Kubelík. Největším důkazem jeho vlastenectví byly později jeho děti, které se svou ženou vychovali jako česky mluvící a česky cítící. I v tomto roce mimo soukromé záležitosti stihl koncertovat jak doma, tak na dvou turné v Německu a Anglii. Ve svých 23 letech byl zámožným mužem a pořídil si vlastní rodinné reprezentační sídlo. Stal se jím na dvanáct let 30 zámek a panství 26 Oskar Nedbal ( ), český hudební skladatel, dirigent a violista 27 Tuto poctu získal Jan Kubelík ve 22 letech, před ním to byli Antonín Dvořák a František Ondříček 28 Eugéne Ysaÿe ( ) belgický houslista, hudební skladatel a dirigent 29 Formálně získal uherské občanství tak, že ho adoptoval JUDR. Desiderius Janesó, advokát ve Velkém Varadu Cit. ř str.33: K, Jan. n ube ík. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, 78, [2] p., [6] leaves of plates. Lyra /

22 Býchory u Kolína 31, který koupil od knížete Filipa Hohenlohe za K. (Obrázek č. 7). Zde se manželům Kubelíkovým narodilo pět dětí, zde odpočíval a připravoval si nové programy na další cesty. Obec v těch dobách prožívala období své slávy, zámek Býchory se stal pohostinným místem pro četné přátele rodiny a jezdívaly sem významné osobnosti uměleckého života. Na znamení jeho pobytu zde vlál na cimbuří červenobílý prapor. 3.7 Závratná kariéra Čestná medaile N. Paganiniho Změna stavu ani rozrůstání rodiny nezpomalilo Kubelíkův umělecký růst. V květnu 1904 se rodina přestěhovala do Býchor a ještě v témže roce absolvoval turné po Rusku, městech Rakousko-Uherska, Francie a Anglie. v Londýně ho zastihla zpráva, že se stal otcem dvojčátek, Anny a Marie. Tehdy okamžitě zrušil turné a odjel domů, záhy se však vrátil, aby splnil svoje závazky; na jednom z koncertů hrál před rekordní návštěvou 6000 posluchačů. Odtud směřoval do Španělska a Portugalska, v dalším roce 1905 pak uchvátil svými koncerty opět Německo, Polsko, Rakousko, Uhersko, Rumunsko, Srbsko i Itálii. V Janově mu městská rada udělila čestnou medaili města Janova - bronzovou medaili, kterou dalo město razit na paměť velkých úspěchů svého velkého rodáka Niccolò Paganiniho v Paříži roku Z Itálie zamířil do Paříže a Londýna, kde získal smlouvu na nové americké turné 115 koncertů za honorář jeden milion korun. Toto téměř půlroční turné začalo v prosinci 1905 a umělec projel a koncertoval téměř v celých Spojených státech, doma se mezitím stal otcem dcery Jany Obec Býchory [online] [cit ]. Dostupné z: 15

23 3.7.2 Rozlet světem I následující roky probíhaly ve stejně závratném tempu, před každou další sezónou neopomněl hrát nejen v Praze, ale i v mnoha českých a moravských městech. V sezoně 1906 procestoval Polsko, Rakousko a Německo a všude sklízel obrovskou chválu. Další cesta vedla do Dánska a Švédska, kde ho přijímali přímo s královskými poctami. Po novém roce 1907 opět koncertoval po českých městech a městech Rakousko Uherska a v Opatii 32 přišla na svět čtvrtá dcera Klára. Ani tato událost ho však neodvedla od koncertování, ještě na jaře vystupoval v Itálii, na Riviéře i ve Španělsku, kde ho vítali s většími poctami než samotného Sarasateho. Po prázdninách téhož roku se vrátil zpět přes Německo do Anglie a Skotska a již na podzim podstoupil cestu lodí na třetí americké turné, při kterém s obrovským úspěchem koncertoval v New Yorku, ve Washingtonu i Kalifornii, kde ho v zaplněných sálech vítalo i šest tisíc posluchačů. San Francisko opustil kvůli zlé předtuše své ženy dříve, než plánoval, a unikl tak zemětřesení. Následovaly koncerty ve státu Ohio a Ontario a odtud zamířil do Kanady. V roce 1908 po více než sto koncertech v Americe koncertoval jako první Čech na Havajských ostrovech a odtud nastoupil cestu na již pátý kontinent, do Austrálie, kde ho v Sydney přivítal tisícihlavý dav lidí, a kde vystoupil na čtyřiceti koncertech před vyprodanými sály. Cesta zpět vedla Indickým oceánem přes Ceylon a Suez do Evropy. Po měsíci pobytu doma směřovala jeho cesta přes Německo a Holandsko opět do Anglie. Zde na koncertu v londýnské Philharmonic Society uchvátil koncertem Paganiniho, zahraného v premiéře s vlastní kadencí. V lednu 1909 Jan Kubelík poprvé na koncertu s Českou filharmonií v Praze přednesl jako přídavek část skladby Zdeňka Fibicha V podvečer, upravený pro housle a klavír s novým názvem Poem. Jeho zásluhou se tak Poem stal vedle Dvořákovy Humoresky světově známou melodií. Následovala další série koncertů, nejprve dvouměsíční turné v Rusku a dále přes Polsko do Francie, kde v květnu 1909 v Paříži po koncertu obdržel rytířský řád Čestné legie. Odtud spěchal domů, protože se jeho rodina rozrostla o další dceru, Taťánu. 32 Opatia (Abazzia) se nachází v dnešním Chorvatsku na poloostrově Istria u Jaderského moře 16

24 3.7.3 Nové housle Emperor Na podzim 1909 zahájil novou sezonu koncertem s Českou filharmonií a následně ve Vídni pro početnou českou kolonii mimo jiné fantazií na píseň Slovan jsem a Slovan budu, zpracovanou skladatelem Alberto Randeggerem. V té době ve své přirozené skromnosti zdvořile odmítl šlechtický titul, který mu měl být udělen na žádost krajanů císařskou dvorní kanceláří ve Vídni. Koncem téhož roku znovu uskutečnil své třetí turné v Rusku, v Evropě odehrál dalších osmdesát koncertů a další desítky koncertů v Jižní Americe během května až září Zde měl takový úspěch, že získal další nabídku na sto koncertů v Jižní Americe za honorář jeden milion franků. Bez prázdninového odpočinku nastoupil novou sezonu koncerty v Anglii s novým klavíristou Wilhelmem Backhausem 33 a na vánoce 1910 si koupil slavné Stradivariho housle Emperor 34. Jan Kubelík za ně dal v tehdejší rakouské měně horentní sumu K. Tyto housle provázely umělce celý další život 35. Celý rok 1911 tvořil nepřetržité koncertní turné Evropou a Amerikou. V Miláně získal od Paganiniho vnuka podobiznu tohoto slavného houslisty s věnováním a snítkou jeho vlasů. Ve Velké opeře v Paříži měl jako první svůj samostatný recitál, v Londýně ho přivítalo osm tisíc posluchačů v obrovské síni Albert Hall. Následovalo páté americké turné, které bylo triumfální cestou americkými městy. Na Štědrý večer roku 1911 zahrál před mrakodrapem listu Examiner Schubertovo Ave Maria pro sto tisíc posluchačů. Na jaře 1912 se vrátil do Čech bez svého dlouholetého doprovazeče Ludvíka Schwaba, který se v Americe oženil a zůstal tam žít. V létě následujícího roku nastudoval v Býchorech repertoár s novým klavíristou Pierrem Augierasem. V této době definitivně zpracoval kadenci k prvnímu Foerstrovu 36 houslovému koncertu. Koncem září 1912 zahájil novou sezónu ve Vídni a v dalších městech Rakousko-Uherska, včetně Prahy, po novém roce absolvoval další turné po Rusku a Francii. V Paříži plánoval uskutečnění Prodané nevěsty pražským národním divadlem, ale před světovou válkou už k realizaci tohoto projektu nedošlo. Své francouzské úspěchy zakončil koncertem v nově zbudovaném Théâtre des Élysées a poté nastoupil svoji poslední zaoceánskou cestu na šesté turné 33 Wilhelm Backhaus ( ) byl německý klavírista a pedagog 34 Od stejného obchodníka koupil současně housle Guarneriho z roku 1735 za K. 35 Housle Emperor jsou stále ve vlastnictví Kubelíkových potomků ( 36 Josef Bohuslav Foerster ( ) český hudební skladatel, pedagog a hudební kritik 17

25 po Jižní Americe a na ně navazující sedmé turné po Americe a Kanadě. Pobyt zde ukončil dobročinným koncertem v Carneggie Hall 37 a s poctami se v létě 1914 vrátil do Čech. Zde se mu 29. června v Býchorech narodil první syn Rafael. 3.8 Válečná léta Jen několik týdnů po návratu do Čech a narození prvního syna byla dne 28. července 1914 vyhlášena válka, která zhatila všechny další plány. I Kubelíkovy housle pocítily platnost Cicerova latinského rčení Inter arma silent musae ve válce mlčí múzy 38. Během války v letech 1914 a 1915 hrál na dobročinných koncertech v Praze a řadě dalších českých měst, v dalších letech válečného běsnění téměř nekoncertoval. V roce 1915 se Kubelíkovým narodil druhý syn, Kristián, který nebyl zdravotně v pořádku, a v roce 1917 nejmladší syn Jan, který k velkému zármutku rodičů zemřel už ve dvou letech. Během války se rodina několikrát stěhovala, na jaře 1916 koupil Jan Kubelík od knížete Hohenlohe za K. zámek v Orlovém u Povážské Bystrice, v tehdejších Horních Uhrách. Pak nějaký čas žila rodina ve Vídni a v roce 1918 v obci Bytčica u Žiliny. Ve válečných letech, kdy válka přerušila jeho kariéru a nebyla příležitost ke koncertování, využil Jan Kubelík čas pro komponování; zpočátku drobnějších skladeb, které se později staly oblíbenou a úspěšnou součástí repertoáru. Byly to např. skladby Nokturno, Melodie, Pierette nebo Stará píseň. V té době začal také komponovat houslový koncert. 3.9 Za novými úspěchy Vznik ČSR a nové turné Po vynucené přestávce v podobě války a politických událostech s koncem války souvisejících, tj. po rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku samostatné Československé republiky, se Kubelík s novým elánem vrhl do práce. Světová konkurence se 37 Koncertní siň v New Yorku z roku 1897, nejznámější v USA 38 Citát Marcuse Tulliuse Cicera ( př.n.l př.n.l.), slavný římský řečník, filosof a politik 18

26 rozrostla o nové tváře, z českých houslistů to byli tehdy Jaroslav Kocian 39 a mladý Váša Příhoda 40. V roce 1920 obnovil Kubelík svoji uměleckou činnost a odjel na své osmé americké turné. Jel tam na pozvání člena Metropolitní opery, českého baletního mistra Otakara Bartíka 41, a turné obsáhlo sedmdesát pět koncertů v amerických městech a na Kubě Nový manažer V té době se rodina na čas usadila v Budapešti a v dalším roce se přestěhovala do Prahy. V roce 1921 si Kubelíkovi pořídili jako letní sídlo nádhernou vilu v Opatii u Jaderského moře. (Obrázek č. 8) Zde v následujícím roce zkomponoval svůj čtvrtý Koncert B dur, jehož premiéru provedl začátkem roku 1923 v Praze s Českou filharmonií, řízenou Oskarem Nedbalem. V tomto roce uskutečnil řadu koncertů po českých a moravských městech, mimo jiné koncert ve prospěch Zlatého pokladu republiky 42, který vynesl Kč. Mimoto tvořil kompozičně, složil doprovod k Paganiniho koncertu D dur, La Campanellu a několik capriccií téhož autora opatřil klavírním doprovodem. Dokončil také svůj v pořadí pátý houslový koncert, který představil v premiéře na podzimu 1923 opět s Českou filharmonií pod taktovkou Václava Talicha 43. V témže roce po smrti impresária Julia Skřivana, pod vedením nového manažera Gustava Arnima Svojsíka 44 a s novým pianistou Emilem Hájkem 45, podnikl velké evropské turné. I po dlouhé šestileté odmlce sklízel všude úspěchy jako před válkou. Na podzim 1924 pak předvedl publiku v Praze a v Brně premiéru nového, šestého houslového koncertu, opět s Českou filharmonií pod vedením Václava Talicha. Rok 1925 strávil Jan Kubelík koncertováním po celé Evropě i Anglii a opět sklidil poválečné úspěchy před sedmitisícovým publikem. 39 Jaroslav Kocian ( ), český houslový virtuos, skladatel a pedagog. Na jeho počest se v Ústí nad Orlicí každoročně mezinárodní soutěž Kocianova houslová soutěž, v květnu 2015 bude již 57. ročník. 40 Váša Příhoda ( ), český houslista 41 Otakar Bartík ( ), český tanečník a baletní mistr, působil v USA 42 Zlatý poklad republiky vznikal po vzniku republiky v roce Na jeho vzniku se podíleli zaměstnanci, drobní řemeslníci i prostí občané. Hlavním zdrojem bylo dobré hospodaření a export cukru. V roce 1925 bylo v Národní bance Československa deponováno 41 tun zlata, v roce 1930 již 69 tun a v roce 1938 celkem 112 tun, v roce 1989 bylo ve vlastnictví republiky 102 tun zlata. 43 Václav Talich ( ), jeden z nejvýznamnějších českých dirigentů 44 Gustav Armin Svojsík ( ), český operní pěvec, barytonista, od r.1922 manažer 45 Emil Hájek ( ), český pianista a pedagog, od roku 1929 byl ředitelem Hudební akademie Stankovič vjugoslávii2 19

27 3.9.3 Další úspěchy V roce 1926 vystoupil Jan Kubelík poprvé se svou dcerou Anitou na koncertu v Praze a tato společná vystoupení dala podnět k dalším společným projektům. Pokračoval pak samostatnými koncerty v jižní Evropě, Asii a Severní Africe, ve stejném tempu pak v roce 1927 poprvé po válce navštívil Sovětský svaz, v následujících letech několikrát zbrázdil evropské státy, v roce 1929 podnikl velké turné po asijských státech a jižní Africe. V roce 1930 dovršil Jan Kubelík padesát let svého života a měl elánu na rozdávání, plánoval koncertovat, dokud mu zdraví dovolí, klidně dalších třicet let. Po několika koncertech v Evropě a Anglii znovu odjel do Austrálie, Tasmánie a na Nový Zéland, při zpáteční cestě na lodi zkomponoval několik drobnějších skladeb Menuet, Tanec oktáv, Orientální scénu a Tenerezzu, které byly brzy vydány tiskem a zařazovány do jeho koncertního programu Třicátá léta Panství Rotenturm Na přání svojí ženy podepsal Jan Kubelík na svém australském turné plnou moc ke koupi nového sídla, a jak sám předvídal, nebylo to šťastné rozhodnutí. Koncem roku 1930 se tak na dva roky stal, a to ještě jen formálně, vlastníkem novogotického zámku a panství Rotenturm v Burgenlandu v Dolním Rakousku, který koupil od hraběte Nikolause Szecheniyho. (Obrázek č. 9) Součástí nemovitosti byly i žulové lomy, které slibovaly velký výnos, zakázky však nevyšly a udržování a provoz zámku pohlcovaly horentní částky. Ve smlouvě bylo navíc uvedeno, pravděpodobně úmyslně z vypočítavosti, že nový majitel kupuje spolu s nemovitostí i dluhy a závazky předchozího majitele. Jan Kubelík nemohl do stanovené lhůty všechny peníze zaplatit, věřitelé proto zabavili vnitřní zařízení zámku a hrabě Szecheniy si dokonce nechal vyplatit odškodné. Dlouhý a nákladný proces trval téměř dva roky a Jan Kubelík při něm přišel o celé své jmění, o panství Rotenturm i o své přímořské sídlo v Opatii. Přestože během své dosavadní kariéry vydělal více než sto milionů Kč, zůstal ve dvaapadesáti letech s holýma rukama. Nebyla to první špatná investice v jeho životě, už dříve utrpěl ztráty, ale tentokrát přišel o domov pro svou početnou rodinu a zůstaly mu jen jeho housle. 20

28 Jan Kubelík byl však psychicky velmi silná osobnost a vyrovnal se i s touto nepřízní osudu, která zkalila i jeho dosud šťastný manželský život. Jan Doležil ve své knize Mistr houslí Jan Kubelík cituje: Na celém světě je jen jedna věc, která mne zajímá, a to jsou moje housle. Peníze pro mne nemají cenu a nemohou mi způsobit ani radost, ani žal. Kdybych se staral o hmotné věci, nemohl bych žíti svému umění. Mně způsobuje radost moje umění, mým věřitelům zase peníze; máme tedy každý svoje. 46 Obdivuhodný přístup skutečného, duchem povzneseného umělce Další turné Třicátá léta přes peripetie s majetkem a věřiteli Jan Kubelík neúnavně pokračoval v tom, co uměl nejlépe, koncertovat. V roce 1931 pro turné v Čechách a několika dalších státech odjel na své deváté turné do zámoří, tentokrát do Jižní Ameriky, kde uskutečnil padesát koncertů. Opět využil času stráveného na lodi a zkomponoval další skladby, a to Canzonettu, Tarantellu a Symfonické variace. Po návratu nastudoval pro novou sezónu repertoár s mladým pianistou Alfrédem Holečkem 47 a opět neúnavně koncertoval po Čechách i mnoha dalších městech Evropy - v době, kdy k uměleckým cílům přibyly pohnutky existenční v souvislosti se ztrátou majetku. V tomto čase se při jednom z koncertů ve Strakonicích po létech odloučení a vzájemného odcizení setkal i se svým, tehdy již osmdesátiletým učitelem Otakarem Ševčíkem. V roce 1931 vytvořil sochař Karel Otáhal 48 jako absolventskou práci sochu Jana Kubelíka 49. V roce 1932 byl Jan Kubelík za své zásluhy jmenován řádným členem České akademie věd v Praze Nástup krize a pobyt v Americe Rok 1933 byl i v souvislosti s počínající hospodářskou krizí na koncerty chudší, zato ho velmi těšily úspěchy syna Rafaela, který jako devatenáctiletý v červnu absolvoval Konzervatoř v Praze, a to ve třech oborech jako skladatel, dirigent a houslista. To ho povzbudilo k další práci a na podzim uspořádal turné po Anglii a severní Africe, kde se v Egyptě setkal s českým podnikatelem Tomášem Baťou. (Obrázek č. 10). 46 Cit. ř. 1-3 str. 52 K, Jan. n ube ík. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, 78, [2] p., [6] leaves of plates. Lyra / Alfréd Holeček ( ) český klavírista, narozený v Charkově (Ukrajina) 48 Karel Otáhal ( ) byl český sochař, během života vytvořil více než 470 soch, po smrti Jana Kubelíka sňal jeho posmrtnou masku a vytvořil i odlitek jeho levé ruky. 49 Za toto dílo byl odměněn stipendiem k studijní cestě Paříže. 21

29 Poprvé ho mohli slyšet posluchači v Tunisu, Alžíru a Maroku. V následujícím roce vznikl rozhlasový snímek, kdy dne 26. června 1934 poprvé do éteru zazněly Kubelíkovy housle. Několik koncertů po Čechách i Anglii uskutečnil se svým synem Rafaelem, následně podnikl další, již desáté turné do Ameriky, které se protáhlo na téměř čtyři roky. Určité období tam s ním strávili i syn Rafael a dcera Anita, čehož využili pro uskutečnění několika společných koncertů. V New Yorku natočil také několik gramofonových desek. Po koncertech v mnoha místech Ameriky a Kanady se poslední dva roky pobytu usadil v Hollywoodu a opět se soustředil na komponování, jehož výsledkem byla symfonie Návrat do vlasti Jan Kubelík i v zámoří bedlivě sledoval zprávy o mocenských hrátkách a politické situaci v Evropě a z obav o osud národa se rozhodl pro návrat do vlasti, kam dorazil jen několik týdnů po Mnichovské dohodě 50, v říjnu Jeho návrat byl přijat s nebývalým nadšením a jeho koncerty v této pohnuté době měly až manifestační význam. Zpočátku po návratu se ubytoval u svého mladšího bratra Františka v Praze na Vinohradech a později si v této čtvrti obstaral vlastní byt, s výhledem na svoji rodnou Michli. Přestože se mu blížilo další jubileum, šedesátiny a zároveň čtyřicet let uměleckého života, překypoval energií a rozhodl se toto životní výročí oslavit ve velkém stylu. Rozhodl se pro jubilejní cyklus, který by byl rekapitulací jeho celoživotního stěžejního materiálu. Ve dvoutýdenních intervalech v období od do s přestávkou o vánočních a novoročních svátcích uskutečnil celkem deset koncertů, z toho čtyři za doprovodu České filharmonie za řízení syna Rafaela a šest koncertů za doprovodu klavíristy Alfréda Holečka. Na těchto deseti koncertech zaznělo na čtyřicet děl, koncertů a přednesových skladeb včetně vlastních. Tento cyklus, mimořádně náročný jak fyzicky, tak psychicky, se stal mimořádnou událostí hudebního života tehdejšího Protektorátu 51 a probíhal za slavnostně vzrušené atmosféry a velkého zájmu posluchačů. Na mimořádné valné 50 Mnichovská dohoda byla podepsána dne v Mnichově zástupci čtyř evropských zemí (Německa, Velké Británie, Francie a Itálie) a na jejím základě bylo příhraniční území Československé republiky obývané Němci, tzv. Sudety, postoupeno Německu. K jednání nebyli přizvání zástupci československé vlády. 51 Protektorát Čechy a Morava byla část československého území (bez Sudet a Slovenska), spravovaná Německem, v období od do

30 hromadě České filharmonie byl v listopadu 1939 zvolen, za zásluhy o tento náš první orchestr v jeho počátcích, jejím čestným členem. Úspěšné absolvování jubilejního cyklu v Praze a na koncertech v dalších českých městech podněcovalo Jana Kubelíka k dalším smělým plánům. Uvažoval o dalších pěti koncertech s novým programem, plánoval v rámci Českého hudebního máje vystoupit bez honoráře na dvou koncertech, studentů a dělníků, plánoval zahrát na den svých šedesátin v katedrále Sv. Víta na pražském hradě Nemoc a závěr života Všechny plány ale nelítostně zhatila nemoc. Ta se u Jana Kubelíka projevila náhle začátkem roku 1940, ale rychle mu ubírala síly, takže z plánů bohužel sešlo - zvládl odehrát pouze první koncert pro studenty v Praze dne 8. května O tři dny později uskutečnil svůj poslední veřejný koncert v rodišti svojí matky, v Neveklově v jižních Čechách. Tehdy za vzrušené nálady místních lidí na závěr koncertu přidal lidovou píseň Dobrú noc, jako by tušil, že se loučíl. V červnu 1940 byl odvezen do sanatoria ve Vráži, kde na svátek Cyrila a Metoděje na lůžku oslavil svoje šedesátiny. V červenci byl operován v sanatoriu v Praze - Podolí a jeho zdravotní stav se trochu zlepšil. Byl propuštěn domů měl chuť do života a plánoval další aktivity. Na podzim 1940 s ním byl natočen filmový snímek v jeho bytě, kdy si naposledy zahrál na svoje housle. Následně choroba udeřila znovu naplno, znovu byl odvezen do podolského sanatoria, kde ve čtvrtek 5. prosince 1940 zemřel. Odešel umělec prostého původu, který jen na základě velkého talentu, pracovitosti a pokory docílil závratné kariéry, jehož jméno po čtyřicet let vzrušovalo celý kulturní světa a jehož úspěchy po celém světě jsou neopakovatelné. V úterý 10. prosince 1940 byl vystrojen pohřeb na Vyšehradě, na kruchtě zahrála Česká filharmonie a hosté. Poté se průvod přemístil k prostorám Slavína 52, kde proběhl smuteční obřad v chrámu Petra a Pavla. (Obrázek č. 18) Zde zazněla mimo jiné píseň Čechy krásné, Čechy mé 53 v podání pěveckého sboru a Jan Kubelík byl uložen k věčnému odpočinku. 52 Součástí hřbitova v Praze na Vyšehradě je Slavín, společná hrobka nejzasloužilejších osobností českého národa, postavená v letech Zde odpočívá vedle Jana Kubelíka i jeho syn Rafael Kubelík. Ve Slavíně nejsou pochovávány osobnosti politického a veřejného života, ani se o tom do budoucna neuvažuje. Slavín v současné době chátrá, rekonstrukce započatá v roce 1983 nebyla dokončena. 23

31 4. Světová proslulost 4.1 Světovým houslistou Mladý Paganini Jan Kubelík byl neobyčejně talentovaný, houževnatý a pilný. Již jako dítě dociloval výrazných pokroků oproti svým vrstevníkům, od mládí měl ujasněno, že se chce stát houslistou a dělal vše pro to, aby svých cílů dosáhl. Již při studiu konzervatoře budil pozornost svými výkony, opravdovou senzaci pak vzbudila jeho neomylná technika při přednesu Paganiniho koncertu se Sauretovou kadencí na absolventském koncertu. Záhy nastoupil sólovou dráhu a koncertováním po Evropě a později i v zámoří se stal houslistou opravdu světovým. Nadšené obecenstvo i hudební kritici obdivovali zvláště jeho fenomenální techniku a jemný, čistý tón. Měl výbornou techniku levé i pravé ruky pro zvládání obtížných skladeb, a tak bylo rozumné této výhody využít. Pro dokonalý přednes Paganiniho skladeb byl nazýván mladým Paganinim. Po celou svoji kariéru patřily tyto skladby k základu jeho repertoáru a mnohé z nich opatřil klavírním či orchestrálním doprovodem Projev a styl hry Jan Kubelík, podobně jako Niccolò Paganini 54, fascinoval posluchače už svým zjevem. Byl vysoké štíhlé postavy, s krásnými vlasy a pronikavým pohledem. Přestože byl prostého původu, jeho vystupování bylo aristokraticky uhlazené; s tím souvisel i klid jeho postoje a technicky dokonalé hry. Na posluchače působila jedinečným dojmem lehkost jeho hry, absolutní čistota i nejobtížnějších dvojhmatů a bezchybná hra flažoletů. Měl originální jednotné držení levé ruky, ve všech polohách stejné 55. Při přednesu skladeb dosáhl časem takové vyrovnanosti, že jeho hra byla někdy nazývána akademicky chladnou. 53 cit. ř. 24 str. 58 K, Jan. n ube ík. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, 78, [2] p., [6] leaves of plates. Lyra / Niccolò Paganini ( ) byl italský houslista a hudební skladatel, typický a podle mnohých nejvýznačnější představitel interpretačního houslového umění. Již za svého života byl tak známý, že nemusel skládat na zakázku, ale výlučně podle sebe a pro sebe. Procestoval celou Evropu a kde koncertoval, okouzloval posluchače takovým způsobem, že za tím lidé viděli působení čarovných sil. Přišel s novou technikou a jiným způsobem hry. Zahrát bravurně jeho skladby patří dodnes k vrcholům umění houslové hry.. 55 Cit. Bedřicha Voldana v Hudebním věstníku 1940, str , uvedeno na ř. 21 str. 142 ŽÍDEK, František. Čeští hous isté tří sto etí. Praha: Panton,

32 V období před první světovou válkou byl řazen mezi největší světové houslisty. Světová válka pak uvrhla Evropu do chaosu a po této přestávce, přestože se stále řadil k uznávaným světovým virtuosům a hojně koncertoval, přece jenom postupně docházelo k ústupu ze slávy. V posledních letech jeho života byla na vině i únava z cestování a později nemoc. Během života hledal nový reprodukční styl, což způsobilo i spor s Otakarem Ševčíkem. Jeho nový styl - hra jen vahou velmi napjatého smyčce získala sice na lehkosti, ale vedla k omezení dynamického odstínění a výraznosti podání. Tehdy se mínění odborníků a hudební veřejnosti rozštěpilo a změnou stylu dal svým konkurentům a kritikům do ruky proti sobě mocnou zbraň. Nicméně Kubelík byl vždy svůj, neopakovatelný a nenapodobitelný Kubelík a Paganini Jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách, Jan Kubelík byl obdivovateli i kritiky často srovnávám s italským houslovým virtuosem Niccolò Paganinim. Svoji světovou slávu si Jan Kubelík vybudoval právě na základě své udivující techniky, ale civilně, bez příchuti šarlatánství. Oba houslisté byli štíhlí, měli charisma. Společné měli také to, že oba dostali první kvalitnější nástroj darem od mecenášů. Kubelík začal koncertovat šedesát let po Paganiniho smrti a za tu dobu poskočil hudební vývoj o obrovský krok vpřed. Paganini byl jako houslista téměř samouk, Kubelík byl žákem slavných učitelů a dostalo se mu tehdy nejvyššího možného vzdělání. Oba vzešli ze skromných poměrů. Paganini byl záletník, žil velmi bouřlivě a rád se oddával všem výstřednostem. Neoženil se, měl jen jednoho syna Achilla, kterého získal jako tříletého od jeho matky do péče za výkupné a od té doby s ním syn jezdil po všech zájezdech. Poté se Paganini stal misantropem 56 a nepřítelem žen. Jeho syn mu od sedmi let dělal tlumočníka - uměl kromě italštiny plynně francouzsky a německy, slavný houslista kromě italštiny rozuměl jen trochu francouzsky. Kubelík byl člověk prostý, nezhýčkaný úspěchy, bez nejmenší stopy bohémství. Byl skromný, nenáročný a přísný v životosprávě. Oženil se již ve svých třiadvaceti letech a měl velkou rodinu - osm dětí, kterým zajistil pohodlné zázemí pro jejich rozvoj. Byl veselý, duchaplný, zvídavý, hluboce citově založený, hodně četl, a to i filosofickou a odbornou literaturu, hrál šachy. Mluvil plynně německy, anglicky, 25

33 francouzsky a slušně italsky, měl i matematické sklony. Na svých cestách se zajímal o historické památky, navštívil všechna význačnější muzea a galerie. Paganini byl ve své době ikonou, ale koncertoval pouze Evropě, pro své chatrné zdraví nemohl využít pozvání a vycestovat do Ruska ani do Ameriky. Od třiceti let začal mít zdravotní potíže, trpěl plicní tuberkulózou a syfilidou, a cestování drožkou jeho zdraví nepřidalo. Přesto se dožil téměř osmapadesáti let. Jan Kubelík koncertoval po celém světě - projel celou Evropu, Rusko, Asii, Austrálii a Nový Zéland, Afriku, Severní i Jižní Ameriku. Cestoval nejčastěji vlakem, na zámořské cesty využíval lodní dopravu. V letadle nikdy neseděl a neměl příliš v oblibě dlouhou jízdu automobilem. Všechny tyto cesty zvládal se železným zdravím, což je s podivem, když pomyslíme, že v tehdejší době nebylo běžné očkování. V šedesáti letech onemocněl náhle vážnou zhoubnou nemocí, pravděpodobně rakovinou jako jeho otec, a zemřel během několika měsíců. Paganini měl podle všeho velký pedagogický talent, zaobíral se myšlenkou napsat houslovou školu, v níž by vysvětlil a zvěčnil svoji novou metodu. Bohužel se nikdy nedostal k tomu, aby svůj plán uskutečnil. Jan Kubelík se během svého života nerozptyloval systematickou pedagogickou činností 57, i když není vyloučeno, že by si k ní ve vyšším věku našel cestu. Plánoval napsat dějiny houslové hry a měl myšlenku založit v Praze vysokou školu houslové hry, jeho slovy houslovou univerzitu. Oba houslisté se stali zámožnými pouze svojí pílí a uměním. Oba také o majetek připravili spekulanti a na vině byla i jejich důvěřivost v advokáty. Oba museli věřitelům ještě platit pokuty za nedodržení smlouvy. Oba se vrátili ke sklonku života z ciziny do rodné vlasti, kde také skonali. 56 Misantrop je člověk, který nenávidí lidi a straní se jich (zpravidla chorobně), mrzout 57 V počátcích své kariéry učil hrát na housle dceru velkoprůmyslníka Brosche, svým dětem dal základy před vstupem na Konzervatoř a za posledního pobytu v Holywoodu učil dceru čechoameričanů, u kterých tehdy bydlel, Joan Halamíčkovou. 26

34 4.2 Šíře repertoáru Kubelíkův repertoár byl obdivuhodně široký a mnohotvárný. Obsahoval všechna stěžejní koncertantní díla v čele s Mozartem; například koncert Beethovenův, Čajkovského, Brahmsův, Saint-Saënsův i koncerty opomíjené 58 ; k celému seznamu v jeho repertoáru chyběl snad jen Sibeliův koncert. Virtuózní oblast byla zastoupena všemi díly Paganiniho, kterému Kubelík vděčil za světovou slávu, hrál skladby P. Sarasateho Carmen i Poslední růži od H. W. Ernsta, náladové skladby F. Chopina, R. Schumanna, F. Schuberta a dalších autorů. Základ sonátového díla repertoáru tvořila klasická a předklasická díla se všemi proslulými skladbami J.Bacha, L.v.Beethovena, J. Brahmse, C.Francka, E. Griega, nechyběl ani Ďáblův trylek od G. Tartiniho. Z českého repertoáru hrál Koncert c moll J. B. Foerstra, šest svých vlastních koncertů, skladbu Z domoviny od B. Smetany, Sonátu, Sonatinu, Romantické kusy, Humoresku a Polonézu od A. Dvořáka, Čtyři kusy J. Suka, Ondříčkovu fantazii na Prodanou nevěstu, Skočnou, Koncertní polonézu F. Lauba, České tance O. Ševčíka a celou řadu drobných skladeb, např. od Z. Fibicha, R. Frimla, O. Nedbala, a dalších. Kubelík viděl v houslích především nástroj předurčený pro krásný tón, proto měl občas odmítavý postoj k tehdejší současné hudební tvorbě. K novým skladbám pro housle však měl vztah kladný, jako první například veřejně prezentoval koncert J. B. Foerstra. 4.3 Skladatelská činnost Vlastní skladby V období první světové války, kdy nebyla příležitost koncertovat, začal se Jan Kubelík věnovat i skladatelské činnosti. Později psal i při cestách lodí nebo vlakem během svých turné. Pro housle s klavírem složil několik drobnějších skladeb, z nichž mnohé jsou na repertoáru předních houslistů dodnes. Jsou to Melodie, Pierette, Stará Píseň, Nocturno ( ) 59, Burleska (1928), Večerní píseň, Menuet ve starém slohu, Tanec oktáv, Orientální scéna, Tenerezza (1930). Všechny byly vydány tiskem. 58 Hrál i koncerty Sindinga, Stojanoviče, Randeggera, Lipińského, Moliqua 59 Letopočet uvedený v závorce u děl uvedených v této kapitole značí rok vydání díla tiskem 27

35 Pro housle s doprovodem orchestru napsal šest koncertů, a to I. koncert C dur (1920), II. koncert D dur (1920), III. koncert E dur (1932), IV. Koncert B dur (1932) V. koncert a moll (1922/1923) a VI. koncert h moll (1924). Jan Kubelík představil koncerty divákům poprvé vždy v Praze s doprovodem České filharmonie. První čtyři koncerty byly vydány tiskem. V roce 1937 za svého čtyřletého pobytu v Americe zkomponoval Symfonii a moll pro velký orchestr, již dříve složil Symfonické variace pro malý orchestr. Obě tyto skladby, jeho pátý a šestý koncert a skladby pro housle s klavírem Canzonetta a Tarantella zůstaly pouze v rukopise Doprovody ke skladbám jiných autorů Jan Kubelík kromě vlastních skladeb zkomponoval k i klavírní doprovody k četným Paganiniho skladbám: Capriccia op. 1 č. 13, 17 a 24 (1923), La Campanella (1923), Rej čarodějnic (1929), Moto Perpetuo (1929), I palpiti (1929) a ke skladbě Rej skřítků skladatele Antonia Bazziniho 60. Orchestrální doprovod vytvořil pro Paganiniho Koncert D dur (1923) a Tema con variazioni (1923). Pro housle a klavír upravil Poem Zdeňka Fibicha (1909), Romanci A dur W. A. Mozarta (1931) a Polonézu Es dur A. Dvořáka. Mimoto složil kadence k houslovým koncertům J. B. Foerstra c moll (1912), J. Brahmse D dur (1932), N.Paganiniho D dur (1932), L. v. Beethovena D dur (1932), W. A. Mozarta A dur (1932) a G. Viottiho a moll. Kadenci ke koncertu G. Viottiho a k Tartiniho sonátě Ďáblův trylek složil v závěrečném roce svého života, obě zůstaly pouze v rukopise. Napsal také drama z italského baroka Duše houslí s vlastní hudbou. Měl velké plány věnovat se kompoziční činnosti později, kdy nebude moci koncertovat. Bohužel těžká nemoc jeho plány zhatila, do samého konce se ale nevzdával a doufal v uzdravení; ještě v sanatoriu těsně před smrtí měl v nočním stolku připravený notový papír. 60 Antonio Bazzini ( byl italský houslista, hudební skladatel a pedagog. 28

36 4.4 Čas plyne Doba tehdy a dnes Umělecká kariéra Jana Kubelíka vrcholila v době přibližně před jedním stoletím, a za tu dobu ve světě proběhly obrovské změny. Dvě války světového rozsahu změnily svět k nepoznání, současná ekonomická krize je přirovnávána k té z třicátých let minulého století. Lidstvo dosáhlo obrovského technického pokroku, je běžné cestování letadlem, jímž se člověk za oceán dostane během několika hodin, létá se do vesmíru. Dnes jsou úplně jiné telekomunikační prostředky a nahrávací technika, navíc všeobecně dostupná, je internet, pomocí něhož jsou celosvětově propojeny počítače jednotlivých uživatelů. Jan Kubelík natočil od roku 1902 až do roku 1935 několik gramofonových desek, a to hlavně v zahraničí. Bohužel ale byla z jeho repertoáru zaznamenána jenom malá část, navíc ještě nepříliš šťastná volbou i provedením. Za jeho života byly pořízeny jen dva němé dokumentární filmy; první před odjezdem do USA v roce 1927 v délce padesáti minut a druhý z roku 1940 se záběry z jeho bytu na Vinohradech v délce devadesáti minut 61. Teprve v roce 2000 byl režisérem Martinem Suchánkem natočen padesátiminutový film s názvem Legenda jménem Kubelík, jehož první část byla věnována Janu Kubelíkovi a druhá část jeho synovi Rafaelu Kubelíkovi. Za jeho života o něm nebyla vytvořena žádná monografie, která by mapovala jeho život a uměleckou dráhu. Jan Kubelík nastoupil na sólovou uměleckou dráhu hned po absolutoriu na Pražské konzervatoři, zanedlouho byl znám po celé Evropě a ve svých dvaceti letech již absolvoval první turné v Americe. V dnešní době, kdy se na nás hudba hrne ze všech stran, je o to těžší se prosadit. Konzervatoř je dnes chápána jako středoškolské vzdělání a protože se po druhé světové válce počet těchto škol podstatně zvýšil, je přístupnější pro více studentů, s novou možností navazujícího studia na vysoké škole uměleckého typu, například HAMU 62, JAMU 63 a dalších univerzitách v České 61 Str. 71 K, Jan. n ube ík. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, 78, [2] p., [6] leaves of plates. Lyra / Akademie múzických umění v Praze je česká veřejná vysoká škola, zřízená dekretem prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše v říjnu roku Její součástí jsou tři fakulty: fakulta divadelní- DAMU, fakulta filmová a televizní-famu a fakulta hudení a taneční HAMU, která je zaměřená na výchovu profesionálních hudebníků a tanečníků 63 Janáčkova akademie múzických umění v Brně je veřejná vysoká škola s uměleckým zaměřením. Byla založena 12. Září 1947 a její vznik byl inspirován postavou umělce Leoše Janáčka. JAMU tvoří divadelní fakulta a hudební fakulta, její součástí je divadlo Na Orlí a ubytovací koleje Astorka. 29

37 republice nebo v zahraničí. Výhodou je možnost studovat v cizině v rámci studijních programů 64. Docílit svým uměním celosvětové popularity ve dvaceti letech, tak jako se to podařilo Janu Kubelíkovi, je dnes podle mého názoru nemožné; nebo alespoň nikoho takového neznám, a to v žádném oboru Rodný domek Jan Kubelík v Praze zatím muzeum ani místnosti věnované jeho památce nemá. Rodný domek v Michli, odkud chodil osm let denně pěšky do měšťanské školy a pak na Konzervatoř, a kam byly sváženy kytice a věnce po jeho koncertech, dosud stojí v ulici U plynárny v Praze, obehnaný paneláky z osmdesátých let minulého století. Bohužel v něm není muzeum ani není na fasádě pamětní deska, jak by se slušelo, ale chátrá a zatím odolává zboření pro plánované rozšíření silnice v těchto místech. Městská radnice v Praze 4 ho v roce 1994 koupila od restituentů s plánem zřídit v něm Muzeum Jana Kubelíka, ale od tohoto plánu ustoupili a dům chátrá. Domek má půdorys písmene L, do ulice je obrácen přízemním křídlem a nádvorní křídlo je patrové s lodžií. Podle památkového oddělení je cenný nejenom jako rodiště geniálního houslisty, ale i jako příklad předměstské architektury v novorenesančním slohu. (Obrázek č. 19) Jméno v názvu Jméno svého slavného rodáka dnes nese Základní škola Jana Kubelíka v Neveklově na Benešovsku. Z tohoto kraje pocházela maminka slavného houslisty, zde Jan Kubelík vystupoval v sále Radnice v roce 1900 při zahájení kariéry a končil svoji koncertní činnost v sále Sokolovny v roce V neveklovské škole jsou ve vitrínách k nahlédnutí dokumenty o historii jejich rodu. Jeho jménem jsou pojmenovány ulice ve více než dvaceti českých a moravských městech a obcích, a tak můžeme Kubelíkovu ulici najít například v Praze, Brně, Ostravě, Mariánských Lázních, Chebu, Ústí nad Labem, Děčíně, Liberci, Trutnově, v Jílové u Děčína Třebechovice pod Orebem, Bystrovanech u Olomouce i jinde. Od roku 2001 nese toto jméno také Smyčcový soubor Kubelík při Základní umělecké škole v České Lípě. Tvoří ho pět až devět dětí ve věku od deseti let. 64 Např. ERASMUS, program zaměřený na mobilitu a spolupráci ve vysokoškolském vzdělávání v Evropě 30

38 4.5 Pokračovatelé rodu Velká rodina Jan Kubelík příkladně miloval svoje rodiče i sourozence. Svým dvěma bratrům pomohl se zajištěním, mladšímu bratru Františkovi umožnil studium na pražské konzervatoři a ve Vídni u proslulého profesora Theodora Leschetitzkého 65. Pro životní přátele měl otevřené srdce a měl velké sociální cítění. Jan Kubelík měl celkem osm dětí. V roce 1903 se narodila dvojčata Anna (Anita) a Marie, v roce 1905 dcera Jana, 1907 dcera Klára, 1909 dcera Taťána, v roce 1914 syn Rafael, 1915 syn Kristián a 1917 syn Jan. Děti byly vychovávány v lásce k rodné české vlasti i k hudbě. Anna a Marie Kubelíkovy se za pedagogického vedení svého otce 66 staly profesionálními houslistkami a zúčastnily se několika jeho koncertů a turné jako spoluinterpertky. Tři z dcer žily v dospělosti v Čechách, Anna v Praze na Vinohradech, Marie Klinzová-Kubelíková působila jako koncertní mistryně v Teplicích a nejmladší dcera Taťána v Ostravě a na Slovensku v Košicích. Dcera Klára byla akademická malířka. Syn Kristián nebyl zdravotně v pořádku a syn Jan zemřel ve dvou letech Rafael Kubelík Slavný pokračovatelem svého otce je jeho první syn Rafael Kubelík. (Obrázek č. 22) Narodil se 29. června 1914 v Býchorech jako šesté dítě manželů Kubelíkových. V letech studoval Pražskou konzervatoř, kterou absolvoval ve třech oborech jako dirigent, skladatel a houslista. Spolupracoval se svým otcem, jako klavírista se zúčastnil několika jeho turné a již jako dvacetiletý poprvé řídil Českou filharmonii. Od roku 1942 byl šéfem České filharmonie a po válce byl u založení Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 67, jehož první ročník se konal v roce 1946 k padesátému výročí založení České filharmonie. Po roce 1948 na znamení nesouhlasu s novým režimem odešel s manželkou a dvouletým synem do Anglie. I v exilu se zajímal o vývoj ve své vlasti, ale odmítal se do ní přes nabídky tehdejších 65 Cit. ř. 29 str. 68 K, Jan. n ube ík. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, 78, [2] p., [6] leaves of plates. Lyra / Obě jeho dcery učil na housle od dětství mimo jiné i rodinný přítel Bohuslav Lhotský, Jan Kubelík studoval se svými dcerami repertoár od jejich jedenácti let, tj. v době světové války, kdy neměl koncertní turné 67 Mezinárodní hudební festival Pražské jaro se koná každoročně v Praze od 12. května do 4. června a je pravidelnou přehlídkou vynikajících světových umělců, symfonických orchestrů a hudebních těles. V zahajovacím roce zde vystoupil např. legendární houslista David Oistrach. 31

39 představitelů za přetrvávajících okolností vrátit. Opustil jsem vlast, odešel jsem dobrovolně do exilu, protože věřím, že duch nesmí být spoután politikou. Komunisté začali tam, kde nacisté přestali. Odešel jsem, abych nemusel kolaborovat při likvidování naší kultury a humánnosti. 68 Mimo vlast žil a pracoval až do změny režimu v roce 1989, kdy se po dvaačtyřiceti letech v exilu vrátil do rodné vlasti a v roce 1990 opět zahajoval jako dirigent Pražské jaro. Mihnul se i ve slavném oscarovém filmu Zdeňka Svěráka Kolja 69. Během života se Rafael Kubelík věnoval i kompoziční činnosti, skládal orchestrální, komorní a koncertní skladby, ale i opery a requiem. Svoji kariéru zakončil nahrávkou vlastní skladby Invence a Interludia dne 15. listopadu Zbytek života dožil ve Švýcarsku, kde 11. srpna 1996 zemřel. Je pochován na Slavíně vedle svého otce. Otec Jan Kubelík byl svému synovi Rafaelovi celoživotním vzorem, a to jak v interpretační oblasti, tak pro své životní postoje a lidské kvality. Otec vždy věřil, že umělec má být misionářem. Nehrál pro sebe, nýbrž pro druhé René Kubelík Z této slavné muzikantské rodiny pochází i René Kubelík, pravnuk slavného houslisty Jana Kubelíka a vnuk jeho dcery Kláry. (Obrázek č. 24). Narodil se v bývalém Československu v Košicích v roce 1973, od tří let žil v Čechách a první hudební vzdělání začal získávat od pěti let v Praze. V roce 1981 rodina přesídlila do Spolkové republiky Německo. Jeho otec působí ve filharmonii ve Stuttgartu, matka vyučuje hru na klavír. René Kubelík pokračoval ve studiu v mistrovské třídě prof. Valerije Gradowa nejprve v Essenu, následně pak v Mannheimu, kde v roce 2000 absolvoval ve třídě sólistů. Během své dosavadní umělecké kariéry obdržel několik cen a vyznamenání a nahrál řadu děl pro rozhlas i televizi. V roce 2002 vzniklo v Mannheimu za jeho spolupůsobení mezinárodní fórum houslových a violových koncertních mistrů, kde aktivně působil jako docent houslové hry do roku V současné době je René Kubelík koncertním mistrem Jihozápadní německé filharmonie v Kostnici. Vystupuje při různých koncertních 68 Cit. z článku : 69 Český film režiséra Zdeňka Svěráka z roku Cit. z článku 32

40 příležitostech 71 v České republice i na Slovensku a úzce spolupracuje se Společností Jana Kubelíka Společnost Jana Kubelíka V roce 1990 byla v Praze založena Společnost Jana Kubelíka. Jejími zakládajícími členy byl syn Rafael Kubelík a dcera Anita Kubelíková. Společnost se zaměřuje na propagaci díla houslisty a skladatele Jana Kubelíka, například na vydávání jeho gramofonových nahrávek, některých dosud nezveřejněných, a uvádění jeho skladeb. Předsedou Společnosti Jana Kubelíka je Miroslav Vilímec, koncertní mistr České filharmonie v Praze. Miroslav Vilímec spolu se svým bratrem klavíristou Vladislavem Vilímcem uvádějí skladby a koncerty Jana Kubelíka do současné koncertní praxe. Se společností Jana Kubelíka úzce spolupracuje i René Kubelík, účinkují samostatně nebo společně pří různých koncertních příležitostech v celé republice i zahraničí. 71 René Kubelík svůj první koncert v Neveklově na památku matky Jana Kubelíka Barbory Lohové ze Stranného - uspořádal dne 17. května

41 Závěr Jan Kubelík pocházel z chudých poměrů a jen svojí pílí a houževnatostí se stal světově známým. Zažil tři státní zřízení, narodil se za Rakousko-Uherska, byl svědkem vzniku nového Československého státu v čele s prezidentem Masarykem a zemřel za Protektorátu Čechy a Morava na začátku druhé světové války. Byl vlastenec, hrdý na své češství a vždy vystupoval pod českým jménem Jan Kubelík. Zůstal prostý ve vystupování i v dobách největších uměleckých úspěchů. Procestoval celý svět, ale vždy se rád vracel do své rodné země. Zažil hojnost i období ztráty všeho majetku, se kterou se dokázal obdivuhodně vypořádat. Základem jeho repertoáru byla nejen stěžejní díla světové houslové literatury, ale i skladby českých autorů a vlastní. Všechny nastudované skladby ovládal až do konce svého života zpaměti. Podle dnešních měřítek byl Jan Kubelík světovou hvězdou, VIP 72 osobností. Svou nespornou virtuozitu dal do služeb popularitě a tehdejší doba ho uznávala jako prvotřídního salonního umělce, který dokázal vyprodat několikatisícové sály. Při zpracovávání bakalářské práce jsem čerpala z knih a sborníků a z informací dostupných na internetu. Po druhé světové válce a změně režimu v Československu po roce 1948 bylo příjmení Kubelík ve spojitosti s uměním ke škodě všech tabu. Ať jsou dnes názory na jeho výkony a hodnocení jeho významu jakékoli, je pravdou, že v tehdejší době patřil k vrcholu světové houslové elity. 72 VIP je zkratka anglického sousloví very important person, v překladu velmi důležitá osoba. 34

42 Použité informační zdroje Literatura J NDÍK, tanislav. Č roděj hous í vyd. Praha: Za svobodu, Za svobodu, 27. ŽÍDEK, František. Čeští hous isté tří sto etí. Praha: Panton, M ŘÍK, Jan a iktor NOPP. Hous e: Dějiny vývoje hous í, hous řství hry hous ové, methodik vyd. Praha: Hudební matice umělecké besedy, 1944, 382 s. MUZIKA, Josef. Hous ist v svět: vzpomínky Kruh, 1980, 91 p., [8] leaves of plates. z myš ení]. 1. vyd. Hradec Králové: BURNEY, Charles. Hudební cestopis 18.věku vyd. Praha: SHV, HOFFMEISTER, Karel. umění, n ube ík vyd. Praha: Česká akademie věd a K, Jan. n ube ík. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, 78, [2] p., [6] leaves of plates. Lyra /21. BEDNÁŘ, Kamil a adislav D O K. Mer e Armit ge: Americký m n žér vzpomíná vyd. iberec: everočeské nakladatelství, FARGA, Franz. Paganini. Praha: Editio Supraphon,

43 Internetové zdroje Pierre Augieras [online] [cit ]. Dostupné z: alist_piano Vzpomínk n R f e ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: Gust v Armin Svojsík [online] [cit ]. Dostupné z: p m tky.cz/: P mětní desk n ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: hous ový koncert [online] [cit ]. Dostupné z: Vác v T ich [online] [cit ]. Dostupné z: %C3% 1clav_ alich citát [online] [cit ]. Dostupné z: Nicco ò P g nini [online] [cit ]. Dostupné z: Fritz Kreisler [online] [cit ]. Dostupné z: Jaroslav Kocian [online] [cit ]. Dostupné z: Josef Bohuslav Foerster [online] [cit ]. Dostupné z: Ignacy Jan Paderewski [online] [cit ]. Dostupné z: gnacy_jan_paderewski HAMU [online] [cit ]. Dostupné z: Akademie_m%C3%BAzick%C3%BDch_um%C4%9Bn%C3%ADHA Marcus Tullius Cicero [online] [cit ]. Dostupné z: ullius_cicero Enrico Caruso [online] [cit ]. Dostupné z: 36

44 Zdeněk Nejedlý. Cs.Wikipedia.org. [online] [cit ]. Dostupné z: osobnosti pochov né n Vyšehr dě [online] [cit ]. Dostupné z: Vy%C5%A1ehrad%C4%9B Oskar Nedbal [online] [cit ]. Dostupné z: mapa Rakousko-Uherska [online]. Austria-Hungary map cs.svg [cit ]. Dostupné z: Hungary_map_cs.svg 1.světová vá k [online] [cit ]. Dostupné z: Pablo de Sarasate. [online] [cit ]. Dostupné z: arasate řicetiletá válka. třiceti etá vá k [online] [cit ]. Dostupné z: Rudolf Friml [online] [cit ]. Dostupné z: Carnegie Hall [online] [cit ]. Dostupné z: Rakousko-Uhersko [online] [cit ]. Dostupné z: akousko-uhersko#/media/file:austria- Hungary_map_cs.svg Karel Ondříček. n: [online] [cit ]. Dostupné z: Kolja [online] [cit ]. Dostupné z: JAMU [online] [cit ]. Dostupné z: %C3%BDch_um%C4%9Bn%C3%AD_v_Brn%C4%9B Mnichovská dohod [online] [cit ]. Dostupné z: 1_dohoda 37

45 Otakar Ševčík. n: [online] [cit ]. Dostupné z: R f e ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: afael_kubel%c3% Dk Protektorát Čechy Mor v [online] [cit ]. Dostupné z: Soustr stný projev [online] [cit ]. Dostupné z: e_k_%c3%bamrt%c3%ad_jana_kubel%c3%adka Alberto Randegger [online] [cit ]. Dostupné z: lberto_ andegger Wilhelm_Backhaus [online] [cit ]. Dostupné z: Eugène Ys ÿe [online] [cit ]. Dostupné z: Známk [online] [cit ]. Dostupné z: Théâtre des Ch mps-é ysées [online] [cit ]. Dostupné z: %C3%89lys%C3%A9es p.org/: n ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: is.webnode.cz/: n ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: ner dov.b ogspot.cz/: René ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: r.sme.sk/: René ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: g zin. ktu ne.cz/: R f e ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: p us.cz/: Miros v Vi ímec [online] [cit ]. Dostupné z: 38

46 j zi.sk/: n ube ík Tomáš B ť [online] [cit ]. Dostupné z: vednes.cz/: n ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: d.cz/: re Otáh [online] [cit ]. Dostupné z: ine.tode.cz/: Rod hous ového virtuos n ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: impresário. [online]. scs.abz.cz, [cit ]. Dostupné z: misantrop [online] [cit ]. Dostupné z: jub v.b og.cz/: Pomník v Op tii [online]. květen 2012 [cit ]. Dostupné z: Opatie [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: Historie [online] [cit ]. Dostupné z: uction.com/: P kát z roku 1939 [online]. 2015, [cit ]. Dostupné z: &lang=1)) Souvenir [online] [cit ]. Dostupné z: film Legenda jménem ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: Z tý pok d [online] [cit ]. Dostupné z: Pr žské j ro [online] [cit ]. Dostupné z: ntiseks m.com/: n ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: 39

47 net.cz/: S vín [online] [cit ]. Dostupné z: py.cz/: ube íkov u ice [online] [cit ]. Dostupné z: Dkova%20 py.cz/: U p ynárny, Pr h [online] [cit ]. Dostupné z: = ube ík v rodný d m [online] [cit ]. Dostupné z: =main Esasmus [online] [cit ]. Dostupné z: ov.cz/: n, R f e René ube íkovi [online] [cit ]. Dostupné z: n ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: h.cz/progr m/481/: n ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: n ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: Obec Býchory [online] [cit ]. Dostupné z: Opatie 1922 [online] [cit ]. Dostupné z: Abazzia [online] [cit ]. Dostupné z: Pohlednice [online] [cit ]. Dostupné z: p n.cz/: c. k. rmád [online] [cit ]. Dostupné z: 1-cast/ 40

48 KRAFT, Nikol. s.cz/: R f e ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: Spo ečnost n ube ík [online] [cit ]. Dostupné z: R f e ube ík [online] vyd [cit ]. Dostupné z: ov.cz/: ZŠ n ube ík Nevek ov [online] [cit ]. Dostupné z: d.nkp.cz/: re Otáh [online] [cit ]. Dostupné z: n ube í [online] [cit ]. Dostupné z: Rotenturm [online] [cit ]. Dostupné z: 2q_Eo_vUtEBM%253A%253Bu6edhq7CnKkVSM%253Bhttp%25253A%25252F%2 5252Fwww.mindmike.at%25252Fmoments%25252Fhtml.php&source=iu&pf=m&fir=GI2q_Eo_vUtEB M%253A%252Cu6edhq7CnKkVSM%252C_&usg= 7q5vub4Ft6-iAlh- TBun8ZBLPf8%3D&ved=0CC0Qyjc&ei=0S8tVcmCPcLaar3JgdAJ#imgdii=xfUtQEX NSYnl8M%3A%3BxfUtQEXNSYnl8M%3A%3BCcFM4HmVenRHwM%3A&imgrc=xf UtQEXNSYnl8M%253A%3BA7_W0X_zBceuWM%3Bhttp%253A%252F%252Foeka static.orf.at%252fstatic%252fimages%252fsi tk mest.cz: Vyšehr d [online] [cit ]. Dostupné z: pdf [online] [cit ]. Dostupné z: l=ren%c3%a9+kubel%c3%adk+a+miloslav+klaus.pdf Antonio Bazzini [online] [cit ]. Dostupné z: Zdroj: Rakousko-uherská korun [online] [cit ]. Dostupné z: zdroj: akouskouhersk%c3%a1_koruna 41

49 Seznam ilustrací Obrázek č. 1: Jan Kubelík Obrázek č. 2: Jan Kubelík v dětství Obrázek č. 3: Mapa Rakousko-Uherska v roce 1914 Obrázek č. 4: Jan Kubelík s houslemi Obrázek č. 5: Jan Kubelík portrétní plaketa Obrázek č. 6: Pohlednice Obrázek č. 7: Zámek Býchory foto z roku 1913 Obrázek č. 8: Vila v Opatii ( ) Obrázek č. 9: Zámek Rotenturm Obrázek č. 10: Jan Kubelík a Tomáš Baťa v roce 1933 Obrázek č. 11: Jan Kubelík Obrázek č. 12: Pamětní deska na zámku Býchory Obrázek č. 13: Jan Kubelík na poštovní známce Obrázek č. 14: Foto Jan a Rafael Kubelíkovi Obrázek č. 15: Vstupenky na koncerty Obrázek č. 16: Program koncertu 6. ledna 1939 Obrázek č. 17: Program koncertu 14. ledna 1939 Obrázek č. 18: Hrobka na Slavíně Obrázek č. 19: Rodný domek Jana Kubelíka v současné době Obrázek č. 20: Socha v Opatii Obrázek č. 21: Socha v Opatii detail Obrázek č. 22: Rafael Kubelík Obrázek č. 23: Zlatá pamětní medaile Obrázek č. 24: René Kubelík 42

50 Obrázek 1 Jan Kubelík ( I

51 Obrázek 2 Jan Kubelík v dětství ( Obrázek 3 Mapa Rakousko-Uherska v roce 1914 ( Hungary_map_cs.svg/288px-Austria-Hungary_map_cs.svg.png) Předlitavsko: 1. Čechy, 2. Bukovina, 3. Korutany, 4. Kraňsko, 5. Dalmácie, 6. Halič, 7. Rakouské přímoří, 8.Dolní Rakousy, 9. Morava, 10. Salcbursko, 11. Slezsko, 12. Štýrsko, 13. Tyrolsko, 14. Horní Rakousy, 15. Vorarlbersko; Zalitavsko: 16.Uhersko, 17. Chorvatsko-Slavonsko; 18. Bosna a Hercegovina; Země Koruny české (1, 9, 11) II