Blanický rytíř vyhlášen

Transkript

1 Blanický rytíř vyhlášen Tisková zpráva ze dne V roce 2009 bylo již pojedenácté uděleno ocenění Blanický rytíř třem fyzickým osobám, které se významně zasloužily o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. Při této příležitosti byla také vydána publikace k uplynulému desetiletí vyhlašování tohoto ocenění. Ocenění udělují navrženým kandidátům neziskové organizace Podblanicka, konkrétně Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim (administrátor ceny), občanské sdružení Chlum Čerčany, Vlastivědný klub P.A.N. Vlasáka Vlašim, Vlastivědný klub Votice, Vlastivědný klub Český Merán, o. p. s. Český Merán, Klub mladých Sedlec-Prčice, Sdružení Přátel Chotýšan, Český svaz ochránců přírody Benešov, Český svaz ochránců přírody Kladruby, Český svaz ochránců přírody Sázava, Český svaz ochránců přírody Střítež, Český svaz ochránců přírody Votice, Vlastivědný klub Šternberk, Vlastivědný klub Týnec nad Sázavou a okolí, Podblanický vědeckotechnický klub železniční, Podblanické infocentrum, občanské sdružení Podblanickem, Vlašimské hudební mládí a Vlašimská astronomická společnost. Pro připomenutí, dosud jsou nositeli ocenění Blanický rytíř (podle abecedy): Ing. Karel Bárta z Křížova Miroslav Berka z Týnce nad Sázavou Prof. RNDr. Zdeněk Brandl, CSc. z Českých Budějovic Jozef Cáder z Louňovic pod Blaníkem MUDr. Jiří Čermák z Vrchotových Janovic Eva Dočkalová z Českého Krumlova Antonín Holubovský z Votic Jaroslava Hocková z Benešova Ing. Mojmír Chromý z Benešova Ing. Jiří Kofroň z Ostravy a Jetřichovic Mgr. Ladislav Kotek z Neveklova Mgr. Václav Kovařík z Benešova František Mika ze Sedlce-Prčice František Müller z Vlašimi prof. Jaroslav Pánek z Prahy Pavel Pavlovský z Votic Prof. PhDr. Josef Petráň, CSc.z Ouběnic Jaroslav Pouzar z Vlašimi Alexej Salzman z Mladé Vožice Václav Stejskal z Týnce nad Sázavou František Svatoň z Čestína Jan Svoboda z Vlašimi Josef Tomaides z Trhového Štěpánova Antonín Toula z Křivsoudova

2 PhDr. Jiří Tywoniak z Benešova Rudolf Vaňkát z Vlašimi Jarmila Zábranská z Vlašimi Jan Zajíc z Vlašimi Doc. RNDr. Václav Zelený, CSc. z Prahy a Pařezí MVDr. Josef Zemánek z Benešova V letošním roce porota vybírala ze tří desítek nominací, z čehož v devíti případech šlo o nominace z loňského roku. O ocenění rozhodla porota složená ze zástupců jednotlivých nevládních organizací. Její práce byla velmi obtížná. Nakonec rozhodla o udělení ceny těmto třem nominovaným: dokončené dílo Barbora Čmelíková z Bukovan u Týnce nad Sázavou. Barbora Čmelíková se narodila 12. září Je absolventkou Střední pedagogické školy v Praze. V současné době studuje dálkově vysokou školu. Po maturitě pracovala šest let jako učitelka mateřské školy, do školství se však vrátila po mateřské dovolené jen nakrátko. Dílčí zkušenosti se zpracováním projektů a žádostí o granty získala ve funkci tajemnice pro zahraničí a fundraising v YMCA Česká republika. Tam také pracovala s dětmi a mládeží jako programová tajemnice. V Jílovém u Prahy pracovala po dobu necelého školního roku jako učitelka výtvarné výchovy a po dobu šesti let jako manažerka kulturního centra. Od 1. března 2005 pracuje ve společnosti Posázaví o.p.s. jako projektová manažerka se zaměřením na mikroregion Malé Posázaví. Její specializací jsou kulturní a společenské akce. Byla to právě ona, která přišla s nápadem vyčistit řeku Sázavu a její bezprostřední okolí od odpadků. Zrodil se projekt Čistá Sázava, který v loňském roce proběhl úspěšně pod taktovkou Barbory Čmelíkové již potřetí. Cílem projektu je za účasti dobrovolníků plujících na lodích odstranění těch nečistot, které nelze sebrat jinak než z hladiny řeky, které visí na větvích nebo jsou ze strmých břehů řeky nedostupné. Díky Barboře Čmelíkové se tak na skládku dostaly pneumatiky, staré sudy, kočárky, kola, potopené lodě a mnoho dalších věcí, které nemají v řece co pohledávat. Projekt trval 15 dní a na 600 dobrovolníků vyčistilo úsek dlouhý 85 km a sesbíralo přes 21 tun odpadu. Dobrovolníci účastnící se projektu jsou různých věkových kategorií a profesí. Každý, kdo se zúčastnil práce na řece, už nikdy do řeky nic neodhodí. Navíc,dnes již mediálně známý projekt Čistá Sázava přispívá k uvědomění nejen jeho účastníků, ale zejména obyvatel a návštěvníků Posázaví jak se v přírodě správně chovat. Svým pracovním nasazením a optimismem může být Barbora Čmelíková příkladem pro mnohé lidi, kteří se snaží uchovat naší přírodu. celoživotní dílo pan MVDr. Jiří Hostek. Jiří Hostek se narodil dne 25. července 1934 v Praze. Po absolvování vysoké školy, tj. od roku 1958, žije a pracuje ve Vlašimi. Jiří Hostek již od studentských gymnazijních let tíhnul spíše k všeobecné historii, historii umění, ochraně památek a přírody. Jako student gymnázia se po několik sezón podílel na archeologických vykopávkách na Pražském hradě, zejména v paláci dnešní hradní obrazárny. Ve volných chvílích pomáhal také ve Fyziologickém ústavu Přírodovědecké fakulty v Praze. Po absolvování veterinární fakulty dostal umístěnku do tehdejšího okresu, do Vlašimi.

3 Podblanicko ho zaujalo vzácnými stavebními památkami. Shromažďoval metody ještě velmi živého lidového léčitelství zvířat i lidí a jeho povolání mu to plně umožňovalo. Poznával i ty nejzapadlejší osady, dokumentoval a fotografoval tam drobné sakrální stavby, zaznamenával historické události sdělované starými pamětníky. To mu umožnilo popsat i několik starých smírčích křížů, dosud neevidovaných. Po roce 1985 převzal po Jaroslavu Pouzarovi vedení vlašimského Vlastivědného klubu P. Antonína Norberta Vlasáka, který vedl ve spolupráci s Mgr. Balíkem a zejména s Janem Svobodou. Klub pod jeho vedením uspořádal více než 170 přednášek s vlastivědnou tématikou a více než 20 tématických zájezdů do různých koutů republiky. Vlastivědný klub v roce 1994 inicioval vydání reprintu Slavíkových Dějin města Vlašimě a jeho statku, pod jeho vedením uspořádal v roce 1989 výstavu 150 let vlašimské knihovny a 100 let vlašimské pošty. Při této bohaté činnosti klubu Jiří Hostek spolupracuje s Muzeem Podblanicka. Dr. Hostek se zúčastnil soupisu drobných sakrálních objektů na Podblanicku, navrhl a pomohl prosadit úpravu a označení některých památných míst na Vlašimsku. Podílel se na zřízení pamětní desky historika profesora Františka Augustina Slavíka v roce 2006 v Domašíně. Jiří Hostek jako člen zastupitelstva města Vlašim v letech a ve dvou volebních volebních obdobích i městské rady se vždy zasazoval především o ochranu a péči o přírodní a kulturní dědictví. Prosazoval např. systematickou péči o areál zámku a parku ve Vlašimi či památníku sourozenců Roškotových. Byl jedním z iniciátorů získání městského praporu a podílel se na vypracování jeho barevného uspořádání. Prapor byl městu Vlašim slavnostně předán v roce Od založení vlašimské organizace Českého svazu ochránců přírody v roce 1990 se Jiří Hostek aktivně podílí na její práci. Do roku 2007 byl i jejím místopředsedou. V Záchranné stanici ČSOP pro zraněná zvířata vykonává veterinární dozor a uplatňuje svoje bohaté zkušenosti s léčbou zvířat. Jiří Hostek je také autorem velkého počtu popularizačních i odborných článků s vlastivědnou i odbornou veterinární tematikou, uveřejněnou v regionálních i celostátních časopisech. Svou prací pro kraj pod Blaníkem a nadšením Jiří Hostek vždy všechny kolem sebe inspiroval a přejeme si, aby tomu tak bylo ještě po mnoho let. celoživotní dílo pan PhDr. Pavel Radoměrský, CSc., in memoriam. Ač rodilý Pražan, svým osobním vztahem ke kraji pod památným Blaníkem a zejména výsledky mnohaletého úsilí, objevitelské práce i badatelské činnosti se nejvýrazněji zapsal mezi osobnosti zabývající se odhalováním dosud stále ještě málo známé historie obou Blaníků, ale především zaniklého ženského kláštera na území dnešních Louňovic pod Blaníkem. Pavel Radoměrský, numismatik, historik - archeolog a významný vědecký pracovník Národního muzea v Praze, se narodil 23. listopadu Své dětství i školní léta prožil v rodné Praze. Po absolvování Gymnázia v Praze 10 se věnoval studiu historie na Filosofické fakultě University Karlovy, kterou zdárně ukončil v roce Ještě v témže roce začal pracovat v numismatickém oddělení Národního muzea v Praze. Jako numismatik se zabýval zejména mincovnictvím keltským, dále pak antickým, byzantským a českým denárovým obdobím. Výsledkem jeho vědecké činnosti bylo vydání řady odborných studií a pro laickou veřejnost několika prací, které zpřístupňují srozumitelnou formou dosažené poznatky a nové informace z numismatiky. Zde patří alespoň připomenout podstatný podíl na vydání publikace Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky, na které úzce spolupracoval se Zdeňkem Petráněm. Dále byl např. též autorem dvou scénářů filmů o numismatice. Byl členem Numismatické společnosti československé, které v letech předsedal.

4 V roce 1961 přešel do oddělení historicko-archeologického Národního muzea v Praze, kde setrval až do ukončení své aktivní vědecké činnosti. Zde se pilně věnoval historické archeologii, která jej v letech následujících mnohem těsněji připoutala ke krajině pod oběma Blaníky a věnoval jí nejlepší léta ze svého života. V polovině osmdesátých let minulého století se činnost Pavla Radoměrského jako vědeckého pracovníka Národního muzea v Praze postupně uzavírala. V důsledku vážného onemocnění byl nucen po 34 letech plodné práce vzdát se dalších aktivit a v roce 1986 odejít do předčasného důchodu. Jeho životní cesta se zcela uzavřela dne 13. října PhDr. Pavel Radoměrský, CSc., se dostal do kontaktu s Podblanickem v roce 1952 díky návštěvám své tety, která v té době žila v Louňovicích pod Blaníkem. Krajina s oběma Blaníky a se starobylým městečkem v údolí mu hned při první návštěvě učarovala a po bližším seznámení se s historii místa byl jeho další osud nevratně nasměrován. Předmětem jeho zájmu se stala především dosud utajená stavební historie zaniklého premonstrátského ženského kláštera na území městečka, ale i málo známá historie obou Blaníků. Proto v dalších letech obětoval téměř veškerý svůj volný čas provádění archeologického výzkumu. Ten měl za cíl zjistit polohu zaniklého kláštera v rámci zástavby a doložit postupný vývoj a přerůstání klášteřiště se středověkou klášterní osadou v dnešní městečko. Systematický archeologický výzkum v Louňovicích pod Blaníkem provádělo historickoarcheologické oddělení Národního muzea v Praze - Historické muzeum v souladu se státním plánem základního výzkumu od srpna 1955 až do roku Zjišťovací výzkumy od počátku prováděl Pavel Radoměrský ve svém volném čase a na vlastní náklady ze svých omezených finančních prostředků. Po roce 1961, díky zajímavým historicko-archeologickým nálezům na Malém Blaníku, které se mu podařilo objevit, se vyhranil i jeho náhled na značný historický význam obou vrchů. S výsledky historicko-archeologického výzkumu v Louňovicích i s nálezy na Velkém i Malém Blaníku Pavel Radoměrský průběžně seznamoval v mnoha publikacích a na svých přednáškách jak odborníky především na půdě Národního muzea v Praze, tak laickou veřejnost hlavně na Podblanicku v samotných Louňovicích pod Blaníkem. Velké pozornosti zájemců o historii zaniklého kláštera, městečka i Blaníků se těšily výstavy, na kterých se autorsky výrazně spolupodílel. Na těchto vědecko-osvětových akcích bylo možno spatřit výsledky dlouhodobého archeologického výzkumu, kde převažovala louňovická středověká keramika. Tyto výstavy se uskutečnily v roce 1974 a 1979 v samotných Louňovicích v sále místního zámku. Obdobné výstavy proběhly v souvislosti s Louňovicemi a středověkou keramikou ještě na jaře 1975 v Národním muzeu v Praze a v roce 1976 v Muzeu husitského revolučního hnutí v Táboře, vždy za velkého zájmu veřejnosti. Nepochybně završením záslužné činnosti Dr. Radoměrského ve prospěch krajiny pod památným Blaníkem se stalo otevření stálé expozice Národního muzea v opravených prostorách louňovického zámku. Vznikla díky pochopení Národního muzea v Praze, místní samosprávy v Louňovicích a Okresního muzea v Benešově. Název expozice Nejstarší dějiny Louňovic pod Blaníkem ve světle historickoarcheologického výzkumu - plně vystihuje zaměření a přehledně zachycuje téměř tři desítky let trvající výzkumnou činnost. Je i místem symbolického poděkování všem, především občanům Louňovic, kteří vypomáhali při mnohaletém archeologickém výzkumu, ale i těm, kteří dlouhodobě umožňovali výzkumy ve svých nemovitostech provádět. Svým dlouholetým zájmem a snahou o osvětlení bílých míst v historii obou Blaníků i zaniklého louňovického kláštera se Pavel Radoměrský nesmazatelně zapsal mezi osobnosti, které se významem své dlouholeté činnosti výrazně zasloužily o rozvoj a zachování kulturního dědictví na Podblanicku.

5 Slavnostního udělování, které proběhlo v obřadní síni vlašimského zámku, se účastnilo na padesát hostů kulturního, společenského i politického života regionu. Na půdě města přítomné přivítal starosta Vlašimi Mgr. Luděk Jeništa. Pozvání přijali zástupci Parlamentu České republiky, krajské samosprávy, řada zástupců měst a obcí Podblanicka (jejich jménem promluvil starosta Týnce nad Sázavou Zdeněk Březina), ředitelé škol z Podblanicka a mnoho dalších hostů. Blaničtí rytíři obdrželi již tradičně kromě pěkného diplomu každý svou originální velmi hodnotnou pískovcovou sochu Blanického rytíře od akademického sochaře Daniela Talavery. Pořízení těchto soch sponzoroval generální sponzor udělování ocenění Blanický rytíř firma Rabbit a. s. Trhový Štěpánov. Na závěr slavnostního aktu byla zveřejněna výzva k nominování na Blanické rytíře za rok 2009, kteří budou uděleni na Velký pátek 2. dubna Nominována může být fyzická (nikoli tedy právnická) osoba, která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. A to za mimořádný čin v uplynulém roce (popř. dokončený v uplynulém roce) nebo za celoživotní dílo (ve výjimečných případech může být ocenění uděleno i in memoriam). Nominaci může podat kdokoli, tedy jednotlivý občan, obec, zájmový spolek písemně na adresu Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, Vlašim. Nominace musí obsahovat titul, jméno a příjmení kandidáta, datum jeho narození, odůvodnění nominace a jeho kontaktní adresu popř. telefon. Uzávěrka nominací je na začátku března Pavel Pešout URL: Pohotovostní telefon Záchranné stanice pro živočichy :