Obecná psychologie. Teorie motivace, exekutivní a volní procesy. Motivace. Teorie motivace: A) Teorie instinktů

Transkript

1 Obecná psychologie Teorie motivace, exekutivní a volní procesy Přednáška 7 Motivace Pojem pochází z lat. movere (hýbat se) co hýbe chováním? Def.: příčina chování, zahajuje a zaměřuje chování k určitému cíli, ovlivňuje intenzitu chování, ukončuje a zastavuje chování. 2 přístupy: A) Studuje motivy jako vnitřní pohnutky. B) Snaží se zjistit, jaké vnější podněty mohou naše chování ovlivňovat označuje incentivy (posilovače). Teorie motivace: A) Teorie instinktů Chování je řízeno instinkty vrozené a geneticky dané tendence provádět určité aktivity nebo reagovat určitým způsobem. Navazuje na Darwinovu teorii. Předpokládá, že hlavně chování zvířat je instinktivní povahy: výběr partnera, sex. chování, péče o mláďata, obrana teritoria, získávání potravy. Zastávali ji W. James a W. McDougall.

2 A) Teorie instinktů (K. Lorenz) Je součástí etologického přístupu ke zkoumání zvířat. Etologie chápe chování jako víceméně vrozenou reakci na určitý významný podnětový vzorec. Chov. instinktivní povahy je někdy velmi složité (včely, mravenci). B) Teorie pudů (S. Freud) Pud chápe jako hraniční pojem mezi somatickým a psychickým. Jsou to z těla vycházející a do psychiky mířící popudy jejich reprezentace mnohdy nedosáhnou vědomé úrovně, přesto mohou ovlivňovat chování. Pudy považoval za základní dynamický prvek psychiky a požadavek na práci mentálního aparátu. Za zdroj veškeré lidské energie za základní považoval pud sexuální (jeho energetickou složku ozn. libido). C) Teorie drivů (C. Hull a W. Cannon) Vychází z principu homeostázy: tendence všech živých organismů udržovat vnitřní biochemické hodnoty na konstantní úrovni. Nejsou-li biol. potřeby udržovány, vznikne odchylka (potřeba) a její mentální reprezentací je drive. Př.: Nemám-li den přísun vody, drivem je žízeň. Redukce drivu je provázena příjemnými pocity. Objekty, které to umožnily se stávají incentivami. A) Primární a B) sekundární drivy.

3 D) Teorie optimální úrovně aktivace (D. Berlyne, ) Předpokládá, že veškeré chování organismu směřuje k udržení optimální aktivační úrovně. Exp. se sensorickou aktivací prokázaly, že člověk potřebuje určitou úroveň aktivace pro normální chování explorační chování. Příliš nízká i vysoká aktivační úroveň je subjektivně nepříjemná. Optimální úroveň aktivace je řízena retikulární formací mozkového kmene. Vztah mezi aktivací a výkonem se řídí Yerkes-Dodsonovým zákonem. E) Teorie protikladných procesů (R. Solomon) Týká se emocionálně vysoce vzrušivých aktivit. Pro všechny emoc. zkušenosti existuje protikladný emoční zážitek, což umožňuje zachování motivační a emoční rovnováhy čl. je motivován udržovat stálý emoční stav. Intenzita počáteční emoce se snižuje, zatímco protikladná reakce zůstává relativně stálá. Př. po příjemné intoxikaci alkoholem nastává kocovina. F) Teorie potřeb (A. Maslow) Potřebu chápe jako psychický fenomén, tedy jako motiv. Potřeby jsou vědomé i nevědomé a na jejich naplnění závisí pocit psych. rovnováhy, štěstí, smysluplnosti života. Rozlišuje potřeby: A) deficientní B) being sebekatualizační, růstové. Hierarchie/stupnice potřeb (viz seminář).

4 G) Teorie potřeb H. Murrayho Murray rozlišuje potřeby A) biologické povahy B) psychologické povahy. Ad B): NACH (need achievement): potřeba úspěchu ve výkonových situacích, potřeba překonávat překážky a uplatnit své schopnosti. Rozlišil dalších 21 potřeb: p. afiliace, agrese, autonomie, exhibice, ad. Tvůrce TAT (Tématicko apercepční test). Samostatné motivy A) Vyhýbání se neúspěchu: vyvíjí se u lidí, kteří byli v dětství za své neúspěchy trestáni, ve výkonových situacích prožívají silnou úzkost, a proto se jim vyhýbají. B) Sebeúčinnost (A. Bandura): opakované zážitky úspěchu vedou k tomu, že součástí sebepojetí se stane přesvědčení o vlastní úspěšnosti a schopnosti efektivně jednat (sebeúčinnost pozitivně ovlivňuje výkonnost). Exekutivní funkce (M. Lezaková) Chování lze rozdělit na 3 funkční systémy: A) Kognice (kognitivní funkce zpracování informací). B) Emocionalita (cítění a motivace). C) Exekutivní funkce: jak se chování jedince projevuje navenek.

5 Exekutivní funkce E. f. sestávají ze schopností, které umožňují samostatné, úspěšné a účelné chování. Narušení exekutivních funkcí se projeví: narušené kapacitě začít aktivitu, zmenšené motivaci (anergie), problémech v plánování a provádění sekvencí aktivit, sloužících pro záměrné chování, v seberegulaci (adaptaci) a sebemonitorování. Narušení frontálních laloků (zejména prefrontálního cortexu) se na funkční úrovní nazývá dysexekutivní syndrom. Exekutivní funkce START neschopnost iniciovat odpověď apatie (frontální a mesiální lese) MAINTAIN neschopnost udržet průběh činnosti (lese thalamu) STOP neschopnost zastavit odpověď/činnost stereotypie v chování, iterace v jazyce SHIFT/INHIBIT neschopnost upravit odpověď perseverace v činnosti Případ Phinease Gage (1848) Phineasi Gagovi ocelová tyč prorazila lebku pod levou lícní kostí a prošla směrem nahoru lese orbitofrontálního a prefrontálního cortexu a postižení levého oka. Jeho myšlení, vnímání, řečové schopnosti, motorika nebyly poškozeny. Z klidného a veselého chlapíka se stal netrpělivý, prchlivý muž neschopný činit rozhodnutí a plánovat svou budoucnost.

6 Vůle (konace, chtění) Behaviorismus: redukoval vůli na vnější motivaci a procesy učení (F. B. Skinner). John Eccles: volní kontrola probíhá na mnoha hierarchických úrovních: jednoduché reflexy, spinální, supraspinální, cerebellární, cerebrální. Motorická jednotka: volní kontrola je vedena motorickým cortexem (Brodmanova area 4) a pyramidálním traktem. Definice vůle (M. Brichcín) Kdy vůle působí: novorozenec je víceméně impulzivní tvor (chce okamžitě uspokojit své potřeby) versus dospělý (dokáže odložit uspokojování svých potřeb pro dosažení vzdálenějších/nadosobních cílů). Def.: schopnostčlověka vědoměřídit vlastní psychickou činnost a jejím prostřednictvím regulovat průběh vlastní interakce se sociálním prostředím, aktivitu efektorů (mluvidla ad.), některé vnitřní stavy organismu (únava, negativní emoce, slábnoucí motivace). Volní vlastnosti a procesy A) Volní vlastnosti: Strukturálně funkční a obsahově vztahové charakteristiky psychiky, relativně stálým způsobem spoluurčují průběh volních procesů, vázány na vlastnosti CNS, např. odolnost, energičnost, rozvážnost. B) Volní procesy: Uplatňují se zejména při těchto řídících funkcích: zapojování zvoleného cíle do nadřazených osobních cílů, sebeovládání, zapojování volního úsilí ke zvýšení aktivace organismu, vyčleňování dílčích cílů k dosažení cíle hlavního ad.