RAKOVNICKÝ HISTORICKÝ SBORNÍK

Transkript

1 RAKOVNICKÝ HISTORICKÝ SBORNÍK V/2004 STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV V RAKOVNÍKU - STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V PRAZE

2 Obálka: Celkový pohled na Rakovník od jihozápadu. Fridrich Bernhard Werner, po roce 1726, perokresba Státní okresní archiv v Rakovníku ISBN X ISSN

3 OBSAH Bohdan Zilynskyj Tomáš Pešina z Čechorodu a městečko Čistá u Rakovníka... 5 Eva Šimicová Křivoklátská manská kniha z let Petra Burgerová Podnikatel a starosta Josef Čermák a jeho činnost v Rakovníku na přelomu 19. a 20. století Jakub Hajíček Stavba místní dráhy z Rakovníka do Mladotic v letech Václav Kapoun Vzpomínky na konec Rakovnických novin a na vězení v Terezíně Jan Krško Archivní fond Děkanského úřadu Rakovník Marie Brožová Jan Černý Soupis bibliografických záznamů regionální knihovny Státního okresního archivu v Rakovníku Recenze Renata Mayerová Archiv v roce Resumé Seznam zkratek

4

5 Bohdan Zilynskyj TOMÁŠ PEŠINA Z ČECHORODU A MĚSTEČKO ČISTÁ U RAKOVNÍKA Na okraj neznámého Pešinova dopisu z r Podnětem pro sepsání této stati se stal nález krátkého, česky psaného dopisu, který zaslal barokní historik a církevní činitel Tomáš Pešina z Čechorodu radě městečka Čisté u Rakovníka. Původně jsem uvažoval, že tento dokument, psaný v závěru Pešinova života a dochovaný v rakovnickém okresním archivu, vydám v doprovodu stručného komentáře. Jeho text neznali autoři přehledů dějin Čisté, 1 ) ale nevěděl o něm ani V. V. Zelený, autor dodnes nejpodrobnějšího (a vlastně jediného) životopisu Tomáše Pešiny z Čechorodu. 2 ) Prvotní záměr se v důsledku studia dalších čisteckých pramenů proměňoval. Ukázalo se, že bude užitečné pokusit se o zařazení nalezeného dokumentu do kontextu dalších písemností dokládajících stav a vývoj městečka z pomezí středních a západních Čech nejen v r. 1680, ale také v předcházejícím desetiletí. 3 ) Pozornost si vynucovalo především období, kdy Tomáš Pešina vykonával funkci děkana metropolitní kapituly u sv. Víta na Pražském hradě. Dopis sepsaný na sklonku Pešinova života představuje jediný dochovaný pramen tohoto typu, který dokládá jeho bezprostřední vztah k uvedenému městečku. Jak se však ukázalo, Čistá se ocitla na okraji Pešinových zájmů už několikrát předtím. Pokusil jsem se tedy zpřístupnit větší množství dokladů vypovídajících o této neznámé a jistě poměrně druhořadé stránce historikovy biografie. Toto úsilí by snad nebylo samoúčelným, pokud by se s jeho pomocí podařilo vzbudit zájem o podrobnější zpracování dějin městečka Čistá v závěrečné třetině 17. století. Každý příspěvek tohoto typu by mohl pomoci k hlubšímu poznání období, jehož zpracování v české historiografii nadále zaostává. V prvé řadě je třeba upřesnit obraz pramenné základny použité při psaní této práce. Důkladně byl prohlédnut především zbytek čisteckého městského archivu. Starší písemnosti tohoto městečka představovaly ještě v 19. století značně bohatý soubor, z něhož 1 ) O čisteckých dějinách informuje Kočka, Václav: Dějiny politického okresu kralovického I. Kralovice Novější monografii připravil Sklenář, Jaroslav: Městečko Čistá a okolí. Čistá K této knize srv. můj stručný posudek v RHS 4, 2003, s , kde byla metoda zpracování knihy popsána jen stručně. 2 ) Zelený, Vácslav Vladivoj: Tomáš Pešina z Čechorodu (Životopisná studie). Praha Novější literaturu eviduje v ne zcela úplném rozsahu Lexikon české literatury 3/II. Praha 2000, s ) Srv. Kočka, Dějiny I, s ; Sklenář, Městečko, s

6 se velká část nepochybně poztrácela. 4 ) Po převzetí do rakovnického okresního archivu byly čistecké materiály ze 17. až první poloviny 20. století pouze nahrubo uspořádány. Vznikl tak samostatný archivní fond o 29 kartonech, opatřený inventárním seznamem umožňujícím jen základní orientaci. 5 ) V uvedeném souboru zůstaly ovšem písemnosti z doby před r neorganicky promíšeny s prameny z následujících desetiletí. V každém případě není ve fondu písemností vzniklých před r nijak mnoho a lze je najít ve třech kartonech. 6 ) Za zmínku stojí ještě skutečnost, že část starších městských pramenů cechovní povahy zůstala po předání městské registratury do okresního archivu nadále v Čisté. Teprve nedávno byly příslušné dokumenty znovu nalezeny a zpřístupněny v rámci expozice nově otevřeného Muzea Čistecka. S jistotou lze říci, že čistecké písemnosti uložené v rakovnickém okresním archivu se zatím nedočkaly téměř žádné pozornosti. Ani J. Sklenář je při psaní své poměrně rozsáhlé monografie o dějinách Čisté nevyužil svou knihu sestavil vysloveně kompilativní metodou ze starší literatury a z dostupných městských kronik. Při pokusu o hlubší poznání vývoje Čisté do počátku 18. století je však třeba využít také poměrně rozsáhlého souboru čistensií v archivu pražské metropolitní kapituly, zejména v jejích úředních rukopisech. Tyto prameny vrchnostenské povahy jsou dnes uloženy v Archivu Pražského hradu. Sedmdesátá léta 17. století, která nás zajímají, jsou zastoupena především knihou zápisů o jednáních kapituly a dále čtyřmi rukopisy obsahujícími plné opisy nebo do regestové podoby převedené texty odeslaných i došlých dokumentů, popř. jiných písemností souvisejících s činností kapituly. 7 ) Zprávy všech uvedených typů nacházející se v úředních knihách kapituly pomáhají upřesnit obraz stavu a vývoje městečka Čisté v době vykonávání děkanské funkce Tomášem Pešinou. Hlavní trendy vývoje Čisté v prvních dvou třetinách 17. století Obec Čistá u Rakovníka leží nedaleko pomezí středních a západních Čech. Po dlouhou dobu představovala jednu z menších městských lokalit Rakovnického kraje, které byly označovány jako městečka či městysy plného městského statutu Čistá před r nedosáhla, ani později. 8 ) Sepětí zprvu jen poddané vsi (snad trhové) a později městečka s metropolitní kapitulou trvalo několik staletí. Obdobnou správní příslušnost sdílely tři okolní vesnice jednak s Čistou sousedící Břežany a dále o něco vzdálenější Otěvěky a Tlesky. V rámci poměrně velkého, ale územně roztříštěného kapitulního panství patřila Čistá po dlouhou dobu mezi lokality s největším počtem domů i obyvatel. V souvislosti s tím je možno uvažovat o hospodářském významu i finančním přínosu městečka pro jeho církevní vrchnost. 4 ) Stav čistecké registratury krátce po polovině 19. století dokládá Macák, Antonín: Průzkum městských a obecních archívů Plzeňského kraje v letech MZK 9, 1972, o Čisté na s Zmíněno je větší množství listin z 15. a 16. století uložených na radnici a opatřených inventářem. Z těchto pramenů se nedochovalo do dnešního dne až na dvě privilegia nic. Už ve skromnějším stavu nalezl městský archiv před polovinou 20. století Volf, Miloslav: Popis městských archivů v Čechách. Praha 1947, s ) Nedatovaný a jménem sestavovatele neoznačený strojopis inventárního seznamu čítajícího 14 stran je uložen v SOkA Rakovník. Na definitivní uspořádání fond teprve čeká. 6 ) Relativně nejpočetnější jejich soubor, označený jako Různé staré dopisy, se nachází v kartonu č. 24 (SOkA Rakovník, f. AMČ, kart. č. 24, inv. č. 242, neuspořádáno, bez sign.). Prameny vzniklé přímo v r tvoří v rámci tohoto souboru nevelkou skupinku tím více vyniká v jejich rámci Pešinův dopis. 7 ) Příslušné rukopisy jsou dále v textu citovány základní informace o nich podal Podlaha, Antonín: Povšechný katalog arcibiskupského archivu v Praze. Praha 1925 (srv. podle rejstříku). Za dlouhodobou ochotu při vyhledávání a předkládání příslušných pramenů děkuji pracovníkovi archivu dr. M. Slabému. 8 ) Historií Čisté se kromě dvou prací citovaných v pozn. 1 nověji zabýval ještě Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Praha 1996, s

7 Nejstarší dochované privilegium získala Čistá až na sklonku vlády Ludvíka Jagellonského, v r Do počátku 17. století jsme schopni sledovat vývoj městečka jen v nejhrubších obrysech, protože skladba dochovaných pramenů více neumožňuje. Vždyť např. nejstarší čistecká městská kniha se dochovala až ze třetí čtvrtiny 17. století. Přes tyto problémy s prameny můžeme pozorovat v posledním desetiletí před Bílou horou snahu měšťanů i jejich vrchnosti o pozvednutí Čisté do pozice lokality, která by na základě panovnického privilegia získala právo na konání několika výročních trhů a vybírání celních poplatků. Tato snaha však narážela na odpor sousedního, zhruba stejně velkého poddanského městečka Kožlany, nacházejícího se na území chříčského panství. 9 ) Vrchností zde zůstával v 17. i na počátku 18. století rytířský rod Týřovských z Einsiedlu. Zřejmě především v důsledku jeho odporu se pražské kapitule nepodařilo před r vymoci pro Čistou podobné panovnické privilegium. V letech českého povstání existoval dokonce záměr čistecký statek kapitule odebrat. Novým vlastníkem se stal Adam z Nostic na Kounově, kapitula však díky porážce povstání tento svůj majetek dokázala uhájit. Katastrofální dopady třicetileté války další vývoj Čisté na čas přibrzdily. Zdá se však, že právě v desetiletích bezprostředně následujících po r nastoupila Čistá cestu pozvolné obnovy. Její obyvatelé se nespokojili jen s opětným dosažením předválečného stavu, ale pokusili se znovu o pozvednutí právního statusu své lokality. Proto v r obnovili zápas o tržní a celní privilegium pro Čistou. Zároveň dotvořili ve svém městečku systém několika cechovních organizací, který nahradil existenci do té doby jediného, společného čisteckého cechu, doloženého na počátku 17. století. Čistá v počátcích Pešinova děkanství Důvod pro vznik kontaktů Tomáše Pešiny z Čechorodu s reprezentací městečka Čisté byl dán především postavením tohoto preláta v rámci kapituly jakožto pozemkové vrchnosti. Už jako kanovník, a tím spíše jako kapitulní děkan, musel Pešina z úředních důvodů několikrát vstoupit do bezprostředního kontaktu s Čistou a jejími problémy. V dalším textu upozorním na všechny známé konkrétní doklady, jen u některých z nich se však zastavím poněkud déle. Tomáš Pešina, který na počátku 60. let 17. století vykonával funkci litomyšlského děkana, se stal kanovníkem svatovítské (resp. hradní či pražské) kapituly v r ) Ještě ve stejném roce byl v tomto postavení uveden mezi vydavateli kapitulní listiny povolující Čisteckým šenkování piva v okolních, výše zmíněných třech kapitulních vesnicích. 11 ) Až do r neexistoval, jak se zdá, důvod pro to, aby se Pešinovo jméno objevovalo v souvislosti s uvedeným městečkem pravidelněji. Situace se změnila poté, co byl Pešina na počátku května 1670 zvolen děkanem. Postoupil tak do druhé nejvyšší funkce v rámci kapitulního sboru, kde mu zůstával nadřízen už jen probošt. 12 ) Z tohoto titulu mu jistě příslušelo věnovat zvýšenou pozornost pozemkovému majetku kapituly. 9 ) K vývoji Kožlan srv. Kočka, Dějiny I, s ; Pelant, Jan: Města a městečka Západočeského kraje (Stručné dějiny, současnost a bibliografie 129 míst). Plzeň 1988 (2. vyd.), s a Kuča, Města III, s Ucelené novější zpracování není stejně jako v případě Čisté k dispozici. 10 ) Zelený, Tomáš Pešina, s ) Smolík Slatinský, Frant.: Kříč (Chříč) a bývalé panství kříčské v Plzeňsku. PAM 10, 1878, sl ) Předešlý děkan Šebestián Zbraslavský zemřel 25. března K Pešinovu zvolení srv. Zelený, Tomáš Pešina, s

8 Vztah Čisteckých k Pešinově nástupu do funkce poněkud osvětluje koncept gratulačního listu zaslaného nově zvolenému děkanovi. 13 ) Do textu byl za mnohomluvné vinšování připojen v postskriptu i zcela praktický požadavek místní reprezentace na obnovení rady, kombinovaný s povzdechem nad přílišnými výdaji městečka při nedávno uskutečněné popravě dvou osob. Dokument jako celek vyznívá dosti atypicky a nesourodě. Kurióznost písemnosti je přitom korunována nesprávným pojmenováním nového děkana. Jako adresát listu byl totiž uveden kanovník Michal Vojtěch Crucius, který však děkanem v r ani nikdy později zvolen nebyl. 14 ) Snad se stali Čistečtí obětí špatné informace nebo se zmýlil jejich písař. Nelze ani vyloučit, že v čistopisu gratulace, který se nedochoval, byl nakonec uveden adresát správný. List byl však podle údaje závěrečného přípisu na konceptu 17 dnů po Pešinově zvolení děkanem skutečně odeslán na Pražský hrad i s kulinární přílohou. Pro příslušníky kapituly byl určen srnec a o dodávkách zvěřiny z okolí Čisté členům kapituly slyšíme i v pozdější době. V každém případě začala tímto drobným nedorozuměním nová etapa vztahů městečka s Tomášem Pešinou z Čechorodu, které se v dalším období projevovaly soustavněji. Poněkud paradoxní je skutečnost, že právě na počátku Pešinova děkanství se členové kapituly rozhodovali o prodání městečka i okolních vsí. Tento záměr dokumentovaný už zápisem z jednání kapituly ze srpna 1670 souvisel se snahou o získání malých panství Lešany a Horní Břežany. 15 ) Obě lokality se nacházely na severozápadním okraji Benešovska, nedaleko od řeky Sázavy (jižně od horního města Jílové). Na protějším, severním břehu Sázavy držela kapitula městečko Kamenný Přívoz a ves Hostěradice. Snaha o příslušné majetkové přesuny byla zdůvodňována přílišnou vzdáleností Čisté od Prahy i tím, že poblíž lokalit určených k prodeji nebyl k dispozici žádný kapitulní dvůr. Kapitule se zjevně jednalo o vytvoření ucelenějšího komplexu pozemkového majetku, který by ležel blíže Prahy a byl snáze dopravně dostupný. Jednání o uvažované změně však nebyla krátká ani jednoduchá. Je zajímavé, že právě za této nejisté situace otevřela čistecká městská rada nové a jak se ukázalo úspěšnější kolo svých snah o udělení tržního privilegia. Snad hnala Čistecké do zápasu o privilegium na jarmarky a clo perspektiva možné změny vrchnosti nebylo jisté, co se dá čekat od té budoucí. Prosazování privilegia vyplnilo spolu s jinými problémy velkou většinu Pešinova desetiletého děkanského období. Naprosto nezbytné byly totiž vícekrát opakované intervence kapitulní vrchnosti, vystupující znovu a znovu na podporu požadavků svého městečka. Život Čisté souběžně ovlivňovaly také vztahy k okolním vrchnostem. Významné byly z místního hlediska hraniční spory, které propukly počátkem 70. let 17. století v západním okolí městečka se dvěma sousedními šlechtickými vrchnostmi chříčskou a vysokolibyňskou. Dlouhodobější spor charakterizoval vztah kapituly i Čisteckých k chříčskému panství a jeho držitelům, pánům Týřovským z Einsiedlu. Na konci listopadu 1671 asistoval pražský kanovník Pfaltz při soupisu svědectví kapitulních poddaných o hranici obou panství a při souběžném ohledávání mezníků nacházejících se v údolí říčky Javornice. 13 ) SOkA Rakovník, f. AMČ, kart. č. 24, sl. Různé staré dopisy, mezi písemnostmi z r Na poslední straně dvojlistu, na kterém je koncept psán, najdeme nedatovaný německý koncept jiné městské písemnosti. 14 ) Stručně se o kanovníkovi Cruciovi v jiné souvislosti zmiňuje Zelený, Tomáš Pešina, s. 58. V r patřil Crucius mezi Pešinovy soupeře při volbě nového kapitulního probošta (tamtéž, s ), tehdy však už byl nemocen a zemřel v r (srv. Podlaha, Antonín: Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum S. Metropolitanae ecclesiae Pragensis / /, Pragae 1912, s. 183, 784). 15 ) APH, f. AMKP, rkp. XXXV 10, fol. 117v, rkp. XXXV 11, fol. 92 i jinde. 8

9 Další soupis výpovědí kapitulních poddaných k tomuto tématu byl pořízen na přelomu května a června ) V obou případech byl jako první ze svědků, jimiž kapitula disponovala, uveden stařičký čistecký měšťan Jan Růžek, který tehdy dosáhl věku 76 nebo 78 let. 17 ) Ostatní svědkové pocházeli ze vsi Břežan, která se nacházela blíže příslušného úseku hranice. Po provedení zmíněných dvou šetření, dokumentujících postoj kapituly, byl dlouhodobý spor s chříčskou vrchností odložen nakrátko ad acta, avšak brzy se rozhořel znovu. Relativně jednorázovější charakter měl zřejmě konflikt Čisteckých s kolovratskou vrchností z vysokolibyňského panství a jednodušší bylo také jeho řešení. Události, které spor vyvolaly, se soustředily do okolí Plačkova (resp. plačkovského) mlýna na už uvedené říčce Javornici. Kapitula v této věci psala koncem května 1672 a pak znovu v červenci a srpnu téhož roku panu Albrechtovi z Kolovrat, držiteli libyňského panství. V druhém dopisu, odeslaném , byl učiněn konkrétní návrh na řešení situace: [ ] na obnovu pak mezníkův in septembri 1672 [některý] z pánův prelátův ven vyslán bude. 18 ) Ze září se nakonec stal říjen, ale společná prohlídka hranice obou panství se opravdu uskutečnila. Účastníkem této události se stal osobně Tomáš Pešina, který se v Čisté zastavil při své dvanáctidenní cestě vedoucí z Prahy do západních Čech a zpět. 19 ) V jejím rámci se kapitulní děkan vypravil přes Rakovník, Čistou, Plasy, Bělou, Všeruby a Stříbro do Chotěšova. Odtud se po vyřízení potřebných záležitostí vracel přes Přeštice, Plzeň, Rokycany, Cerhovice, Beroun a Chrášťany do Prahy. Cestu podrobně popsal ve svých latinsky vedených zápisech. 20 ) Díky existenci tohoto pramene se dovídáme, že v Čisté Pešina pobýval 11. října Poté, co zde s panem Albrechtem z Kolovrat posvačili, zúčastnili se upřesňování hranic oddělujících pozemky zmíněného dominia od čisteckých gruntů. V závěru příslušného záznamu Pešina poznamenal, že spornou záležitost se podařilo vyřešit, neuvedl však žádné podrobnosti s poukazem na to, že je lze najít jinde. 21 ) V této souvislosti stojí za zmínku nedatovaný a nadpisem neopatřený textový zlomek dochovaný mezi čisteckými městskými písemnostmi. Na foliovaném listu, zřejmě vytrženém z městské knihy, je popsáno ověření úseku hranice mezi čisteckými a kolovratskými pozemky i se zmínkou o výprasku uštědřeném poddaným obou stran na deseti meznících vymezujících linii hraniční trasy. 22 ) Je možné, že tento náhodně dochovaný text zaznamenává právě výsledky pochůzky z října 1672, které se zúčastnil také Pešina. 16 ) APH, f. AMKP, rkp. XXXV 11, fol. 11r-12v, 19r-20r. Analogické dokumenty, které jistě byly pořízeny druhou stranou zúčastněnou na sporu, mi nejsou známy. 17 ) Podle údajů farní matriky zemřel Jan starý Růžek až v únoru 1681, pokud nejde o jinou osobu (SOA Praha, fond Sbírka matrik Čistá 2, fol. 119v). 18 ) APH, f. AMKP, rkp. XXXV 11, fol. 18v, resp. 28v. 19 ) Této cestě předcházelo 9. září 1672 vydání latinské listiny, jejímž prostřednictvím Pešina jako generální vikář pražského arcibiskupství vidimoval tři listiny související se západočeským městečkem Všeruby, resp. s blízkou kaplí sv. Václava v Brůdku. Srv. k tomu Vaněk, Ferdinand Hostaš, Karel: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu domažlickém. Praha 1902, s. 130; Haas, Antonín: Soupis privilegií měst a městeček v Západočeském kraji do roku MZK 6, 1968, s ) Pessina, Thomas: Memorabilia ab anno 1665 usque ad annum Ed. Antonius Podlaha, Pragae 1916, s Pokračování Pešinova kontaktu s Chotěšovem dokládá latinský list proboštovi tamního kláštera z Srv. Tadra, Ferdinand: List Tomáše Pešiny z Čechorodu proboštovi chotěšovskému. ČČM 78, 1904, s ) Pessina, Memorabilia, s ) SOkA Rakovník, f. AMČ, kart. č. 24, sl. Různé staré dopisy, mezi nedatovanými jednotlivinami. Tento list z blíže neurčitelné, jistě nedochované čistecké městské knihy je označen foliem 274 a zachycuje situaci mezi 12. a 21. zastávkou na prohlížené trase. 9

10 Během několik hodin trvajícího právního aktu mohl snad kapitulní děkan aspoň zhruba poznat některé představitele čistecké městské rady a získat představu o hlavních problémech života městečka. Navíc lze z kontextu záznamů vyvodit, že Pešina právě v Čisté přenocoval. Tato skutečnost se sice výslovně neuvádí, děkan však do Plas pokračoval zjevně až následujícího dne. 23 ) Pešinův krátký pobyt v Čisté se stal také podnětem snahy dvou tamních měšťanů o potvrzení jejich specifického postavení v městečku. Svědčí o tom záznam o obsahu dvou listů vydaných a podepsaných Pešinou na počátku února ) Zatímco primas městečka Václav Šefelín obdržel právo výhostu pro sebe, manželku i všechny děti, už o den dříve získal měšťan Petr Šoller jako člověk svobodný povolení k možnému prodeji vlastního gruntu. V obou případech však byla realizace těchto práv vázána na případ, že by kapitula odprodala Čistou jinému majiteli. Jak už bylo uvedeno, nejednalo se jen o teoretickou úvahu. Projekt usilující o faktickou výměnu čisteckého statku za statky Lešany a Horní Břežany vzbuzoval asi v Čisté určitý neklid, nakonec však v této podobě realizován nebyl. 25 ) Čistá zůstala kapitulním majetkem ještě dalších téměř čtyřicet let. Bez ohledu na úvahy o možném odprodeji vstoupila Čistá v r zcela okrajově i do Pešinova historického díla. V rozsáhlé monografii tohoto autora o dějinách pražského metropolitního kostela je otištěn také přehled tehdejšího kapitulního majetku. Zde uvedl Pešina také oppidum Čistou spolu s Břežany, Otěvěky a Tleskami, ovšem bez jakýchkoli dalších podrobností. 26 ) Čtyři zmíněné obce zůstávaly tehdy jediným kapitulním pozemkovým majetkem v Rakovnickém kraji. V jiných krajích, např. ve dvou sousedících s Rakovnickem (ve Slánsku i v Podbrdsku), byl rozsah kapitulního majetku i počet vlastněných obcí daleko větší. V r děkanovy kontakty s čisteckou obcí pokračovaly. Dokládá je list poslaný do městečka koncem března a psaný písařem kapituly Františkem Arnoštem Hrdým. 27 ) Právě on byl pověřen, aby ve svém dopisu tlumočil představitelům čistecké samosprávy Pešinův ostře negativní názor na možné usazení Židů v městečku. Hrdý poměrně sugestivně naznačil pohoršení děkana nejen nad tím, že představitelé čisteckého ouřadu chtěli snad takovou chámovinu podporovat děkana zjevně udivilo, že měšťané o takovém plánu vůbec uvažovali. 28 ) Takovýto přístup k židovské problematice u vyššího duchovenského představitele té doby příliš nepřekvapuje na církevních panstvích ze zásadních důvodů zájem o přítomnost Židů nebyl. 29 ) 23 ) Kočka, Dějiny I, s. 473, ani Sklenář, Městečko, s. 15 se o Pešinově návštěvě nezmiňují. Děkanové se zde objevili nepochybně i jindy v září 1638 navštívil Čistou kapitulní děkan Andreas Clemens Kokr z Kokenrnbergu (srv. Mayerová, Renata: Listiny a listy městečka Jesenice. Rakovník 1998, s. 7-8). 24 ) APH, f. AMKP, rkp. XXXV 11, fol. 62r. 25 ) Kapitula nakonec zakoupila až v r jedinou z uvažovaných lokalit Horní Břežany. Srv. Sedláček, August: Místopisný slovník historický Království českého. Praha s. d., s ) Pessina, Thomas Joannes de Czechorod: Phosphorus septicornis, stella alias matutina /.../, Pragae 1673, s Soupis je otištěn v závěru poslední, sedmé kapitoly celého díla. 27 ) Se jménem F. A. Hrdého se setkáváme v kapitulních rukopisech často, srv. např. rkp. 161, fol. 133v, 147r, 152v. Na základě těchto dokladů lze konstatovat, že Hrdý byl kapitulním písařem přinejmenším od konce 60. do počátku 80. let 17. století. 28 ) SOkA Rakovník, f. AMČ, kart. č. 24, sl. Různé staré dopisy, ve složce písemností z r Srv. edici, č ) Obecně nebyla zatím této problematice věnována žádoucí pozornost, jak dokládá i absence podrobnějších údajů v základních dílech. Srv. Pěkný, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 2001, o vztahu k Židům kolem r zde jen obecně na s a

11 Děkana snad pomohl uklidnit jeřábek, který mu byl předtím z Čisté zaslán u příležitosti velikonočních svátků naprázdno nevyšel v této věci ani písař Hrdý. Skutečností zůstává, že se v Čisté ještě velmi dlouhý čas po této epizodě žádní Židé neusadili. První představitelé této konfesní skupiny sem přišli asi až na konci 18. století. 30 ) Vraťme se však do 70. let 17. století. Dne 29. dubna 1673 se do jednání kapituly osobně dostavil nejmenovaný čistecký purkmistr či primas (v latinském textu záznamu je uveden jako primator) nejspíše se jednalo o Václava Šefelína. Předložil úmluvu měšťanů o vaření piva, která byla členy kapituly na nejbližší rok schválena. Host z Čisté připomněl také žádost o udělení trhů a cla městečku, kterou měla kapitulní vrchnost zaštítit. 31 ) Zmínka o potřebě obnovení příslušné žádosti je obsažena v zápisu o jednání kapituly z ) Celá záležitost však zůstávala nedořešenou až do r Jmenovitým dokladem Pešinova vztahu k Čisté u Rakovníka je výslovné uvedení děkana na počátku intitulace listiny ze potvrzující artikuly místního ševcovského cechu. 33 ) Minimálně dvakrát vstoupily čistecké problémy do jednání kapituly v r Na jednání konaném dne 20. května byl přečten a posouzen pamětní spis (memoriál) Čisteckých, dožadující se v prvé řadě ochrany před sousední vrchností, panem Týřovským z Einsiedlu. 34 ) Čistečtí dále žádali o potvrzení privilegia týkajícího se výstavu jejich piva ve třech blízkých obcích náležejících kapitule (Břežany, Tlesky a Otěvěky). Kromě toho se domáhali uskutečnění revizitace za účelem zpřesnění, tj. spravedlivějšího stanovení rozsahu svých berních povinností. Kapitula reagovala na tyto tři požadavky vesměs pozitivně a neopomněla pana Týřovského označit za člověka špatného sousedství. 35 ) O několik měsíců později, dne 5. září 1676, se kapitula postavila vyčkávavě k požadavku jednoho ze zemských úředníků, Maxmiliána hraběte z Martinic, o propuštění jeho poddaného ze vsi Ptice. Kapitula svou vstřícnost v této věci podmínila souhlasem hraběte v jiné záležitosti měl propustit svého poddaného Fantu, pocházejícího z plánického panství, který v té době působil v Čisté ve funkci varhaníka. 36 ) Důležitý je zápis z kapitulního jednání konaného 6. listopadu Bylo na něm schváleno mj. udělení finanční podpory (elemosyna) ve výši 22 zl. pro blíže neuvedený počet pohořelých Čisteckých. Ještě vyšší částka z kapitulních zdrojů (30 zl.) byla poskytnuta na nové pokrytí tamního kostela sv. Václava snad i tato stavba byla tedy postižena zmíněným požárem. 37 ) Jiný pramen z r (list Čisteckých do Rakovníka) dokládá pro změnu špatný stav čistecké zvonice, který by mohl vést i k ohrožení tamního zvonu. 38 ) 30 ) Tato skutečnost souvisí i s negativním postojem rodu Lažanských k přítomnosti Židů v prostoru sousedního chříčského panství, jak se projevil po r Srv. Kočka, Dějiny I, s ) APH, f. AMKP, rkp. 16, fol. 57v. 32 ) Tamtéž, fol. 80v. 33 ) Zmínku má Volf, Popis, s. 49. V AMČ se tento dokument nenachází, opis však lze najít v rkp. APH, f. AMKP, rkp. XXXV 11, fol. 181v-182r. 34 ) APH, f. AMKP, rkp. 161, fol ) Využito je formulace ob resistentiam D. Tegrzowsky, hominis malae vicinitatis (tamtéž, fol. 116v). Situace připomíná obdobnou nechuť plaského cisterciáckého kláštera k sousední šlechtické vrchnosti z krašovského panství, tj. k panu Norbertovi Miseronimu z Lissonu. Srv. Zilynská, Blanka Zilynskyj, Bohdan: Mapa pomezí plaského panství z r a okolnosti jejího vzniku. In: 850 let plaského kláštera ( ). Mariánská Týnice 1995, s ) APH, f. AMKP, rkp. 161, fol. 121r. Mohlo by se jednat o kantora Jana Fantu, který je však v dosavadní literatuře doložen až po r (Sklenář, Městečko, s. 16 a 218). 37 ) Tamtéž, fol. 134v; Sklenář, Městečko, s. 15, resp. 174, tento požár nezmiňuje. 38 ) List čistecké městské rady městské radě rakovnické z (SOkA Rakovník, f. AMR, stará registratura, neuspořádáno, sign. B 533). 11

12 Rok 1680 další boj o výsady a ozvuky selských povstání Zájem kapituly, resp. přímo Pešiny o čistecké věci v letech 1678 a 1679 nemůžeme bezprostředně doložit, v r se však znovu projevil hned ve dvou rovinách. Do rozhodujícího stadia tehdy vstoupil zápas o panovnické tržní privilegium pro Čistecké. Podrobnými peripetiemi této záležitosti se hodlám zabývat ve zvláštní studii, protože celá věc nesouvisela jen se vztahem kapitulní vrchnosti, popř. děkana, a Čisté. Do boje o privilegium vstupovali také jiní aktéři sousední chříčská vrchnost a její městečko Kožlany, stejně jako zemští a krajští úředníci. Rok 1680 byl z celočeského hlediska, ale také vzhledem k vývoji v jednotlivých regionech, výrazně charakterizován především sérií selských povstání, postupně propukajících v různých částech země. 39 ) Kapitulu nepochybně znepokojovala skutečnost, že k povstání se připojili i obyvatelé několika panství na rozhraní středních a západních Čech, nepříliš vzdálených od kapitulních statků. Jednalo se o klášterní panství plaských cisterciáků a dvě dominia náležející významným šlechtickým rodům: petrohradské (patřilo Černínům) a vysokolibyňské (vlastněné Kolovraty). V opačném, východním směru od Čisté a v poněkud větší vzdálenosti se projevovaly známky neklidu mezi poddanými některých vsí na křivoklátském panství, ale snad i v okolí Olešné a v městečku Senomatech. 40 ) Pokud víme, zůstal klid naopak zachován na chříčském panství, sousedícím s Čistou ze západu. Také kapitulní vrchnost mohla být nakonec spokojená v Čisté i třech častokrát zmíněných vesnicích zůstal klid zachován. Zdá se, že čistečtí obyvatelé sledovali mimořádné události na blízkém venkově spíše bez sympatií a s obavami. Ve zprávě z počátku února 1680 se dovídáme, že jménem neuvedený čistecký lazebník sdělil hejtmanovi petrohradského panství, co se dověděl o aktivitách poddaných téhož panství. 41 ) Povstalecké aktivity soustředěné do oblasti vzdálené asi 15 km severozápadně od Čisté byly 25. dubna ukončeny zásahem vojenského oddílu proti rebelům u Blatna (resp. u Pastuchovic) na petrohradském panství. 42 ) S dvoudenním odstupem popsali Čisteckým tyto události představitelé rady městečka Jesenice, položeného blíže dějišti popsaných událostí. Německy psaný nezpečetěný list z 27. dubna byl asi pro Čistecké základním zdrojem informací, nerozptýlil však úplně jejich nejistotu a obavy. 43 ) V této souvislosti je zajímavá část zápisu o jednání metropolitní kapituly ze 4. května 1680, kde byl přečten list Čisteckých. Jeho datum se v zápisu neuvádí a autentický text neznáme. Obsahem však byla žádost o ochranu před povstalci, motivovaná obavou z jejich možného příchodu. Hned při jednání koncipovaná odpověď kapituly neprojevila žádnou zvláštní nápaditost. Čisteckým se doporučovalo zůstat v klidu a nedávat důvod 39 ) Souhrn informací o povstání přinesly nejnověji Dějiny zemí Koruny české I. Věd. red. Petr Čornej a Jan Urban, Praha 1997 (4. vyd.), s Srv. také Mikulec, Jiří: Leopold I. (Život a vláda barokního Habsburka). Praha-Litomyšl 1997, s ; týž: Poddanská otázka v barokních Čechách. Praha 1993, s ) Tywoniak, Jiří: Nevolnické nepokoje na Křivoklátsku v roce ČSPS 70, 1962, s. 5-9; týž: K povstání poddaného lidu r na území dnešního Středočeského kraje. Sborník referátů ze symposia ke 300. výročí povstání nevolnického lidu roku 1680 /.../, díl 1. Česká Lípa 1981, s , ) Čáňová, Eliška: Prameny k nevolnickému povstání v roce Praha 1986, č. 669, s ) Detailní zpracování vývoje povstání v širším okolí Čisté schází. Jen velmi stručně o něm informuje Kočka, Dějiny I, s , 512 a po něm Kašpar, Jaroslav: Nevolnické povstání v Čechách roku Praha 1965, s , Nejnověji srv. Čechura, Jaroslav: Selské rebelie roku 1680 (Sociální konflikty v barokních Čechách a jejich každodenní souvislosti). Praha 2001, s , ) SOkA Rakovník, f. AMČ, kart. č. 24, sl. Různé staré dopisy, mezi písemnostmi z r Protože se dosud nevydaný list bezprostředně netýká tématu tohoto článku, hodlám jeho text zpřístupnit a zhodnotit na jiném místě. 12

13 k zásahům poddaných či vojáků, měli evidovat případné náklady spojené s příchodem vojska, zachovat věrnost římským a českým králům i kapitule a v případě potřeby se obrátit o pomoc ke krajským hejtmanům. 44 ) Další vývoj ohlasů doznívajícího povstání v této oblasti neznáme. O žádných projevech sympatií kohokoli z obyvatel Čisté k selským povstalcům se nedovídáme, nikdo z městečka také nebyl z tohoto důvodu potrestán. Přestože se obyvatelé Čisté v lecčems snad ani příliš nelišili od revoltujících vesnických obyvatel, zaujali ke vzpouře lhostejný nebo negativní postoj. Ten byl jistě ovlivněn privilegovanějším, městštějším postavením i obavami o určité výhody, které charakterizovaly postavení obyvatel městečka. Svou roli snad hrála i schopnost domyslet perspektivu a výhledy selské vzpoury. Nalezení analogií z městeček nacházejících se v jiných částech Čech by nebylo příliš obtížným úkolem. Pešinův vztah k tehdejším událostem můžeme jen těžko rekonstruovat i při použití jiných zdrojů. Ověření by si zasloužil někdejší názor Zeleného konstatující určité Pešinovo pochopení pro nálady nespokojeného selského obyvatelstva. 45 ) Podobný postoj ostatně dokládají některé záznamy z prvních měsíců r zapsané do deníku křížovnického velmistra J. I. Pospíchala. 46 ) Pešinův list Čisteckým z r V současnosti máme k dispozici jediný osobně formulovaný Pešinův list adresovaný čistecké městské radě. Důležité je, že písemnost vznikla zhruba tři týdny po rozehnání selských povstalců u Blatna a dva měsíce před děkanovou smrtí jedná se tedy o jeden z jeho velmi pozdních písemných projevů. 47 ) Přes nevelký rozsah tohoto dokumentu se tedy vyplatí věnovat mu pozornost. Dopis datovaný na Pražském hradě 27. května 1680 je psán na první straně papírového jednolistu formátu A4, na jehož rubu je umístěna pouze stručně formulovaná adresa. Na listu nejsou patrné žádné stopy po přitištěné, resp. uzavírací pečeti. Text, který je snad možno považovat za autograf, uzavírá Pešinův podpis s uvedením hlavní církevní hodnosti. Datum dodání do Čisté ani žádné jiné kancelářské poznámky na zadní straně dopisu nenacházíme. Cenná je pro nás skutečnost, že list je psán na rozdíl od většiny Pešinových literárních prací i korespondenčních projevů česky. 48 ) Počet osob znalých latiny byl v Čisté asi minimální, a použití češtiny bylo proto veskrze praktickou záležitostí. Text Pešinova dopisu se týká dvou záležitostí, které tehdy hrály ve vztahu Čisteckých a jejich vrchnosti klíčovou roli. První část listu uvádí opatření nezbytná pro zajištění bezpečnosti v městečku a okolí a souvisí jistě s doznívajícím nevolnickým povstáním. Přestože revolta už byla ve většině svých ohnisek potlačena, bezpečnostní opatření vyhlášená císařem a zemskými úřady zůstávala v platnosti nebo byla na některých místech dále upřesňována. 44 ) Tamtéž, č. 1199, s Text tohoto listu kapituly se v AMČ nedochoval. 45 ) Toto pojetí problému předložil Zelený, Tomáš Pešina, s ) Shrnutí podal Pošmourný, Josef: Deník křížovnického velmistra Jiřího Ignáce Pospíchala (z let ) (Studie). Praha 1932, s Příslušné zápisy z r vydal Rezek, Antonín: Paměti generála řádu křížovnického Jiřího Pospíchala z let Zprávy o zasedání Královské české společnosti nauk 1880, Praha 1881, s ) SOkA Rakovník, f. AMČ, kart. č. 24, sl. Různé staré dopisy, písemnosti z r Srv. edici, č ) Zelený, Tomáš Pešina, s. 78, pozn. č. 38, uvádí dvě Pešinou podepsané, v češtině vyhotovené úřední písemnosti z let 1672 a 1673 týkající se poddanských záležitostí ve vsích Drožďov (Drozdov?) a Mirotín. Pokus o jejich dohledání by dnes asi narazil na značné obtíže. Děkanův vztah k češtině probírá Kalista, Zdeněk: České baroko (Studie-texty-poznámky). Praha 1941, s

14 Děkan Pešina ve svém listu v této souvislosti stanovil způsob uložení zbraní odevzdaných v městečku jak místními obyvateli, tak lidmi z okolních, kapitule náležejících vesnic. Jednalo se o praktickou realizaci císařského nařízení z 8. května 1680, které vyžadovalo odnětí zbraní poddaným a ukládalo zajištění věci krajským hejtmanům a vrchnostem. 49 ) Žádné údaje o druhu a počtu příslušných zbraní nejsou v listu uvedeny a neznáme je ani odjinud. V každém případě měly být zbraně měšťanů umístěny na čistecké radnici, o jednotlivé kusy z vesnic se měl postarat v listu blíže nespecifikovaný Šefelín, jehož však lze snadno identifikovat. Václav Šefelín vystupoval v části pramenů také s přízviskem Engelthaler. Obě varianty příjmení této osoby lze najít v pramenech ze třetí i čtvrté čtvrtiny 17. století, ať jsou psány v tomto nebo obráceném pořadí varianta Šefelín byla však používána běžněji. Prameny uvádějí jméno Václava Šefelína poměrně často čisteckým radním byl už v r ) V letech 1670 a 1671 zastával úřad purkmistra, v r. 1674, 1680 a 1683 je zmiňován jako primas. 51 ) Bez udání konkrétní funkce v městečku vystupuje poslušný soused Václav Šefelín jako pisatel dopisu adresovaného z Čisté v březnu 1679 rakovnické radě obsahem byla přímluva za mlynáře Ondřeje Kočku. 52 ) Dva muži o shodném jménu Václav Šefelín, rozlišení přídomky starší a mladší, vystupují také v zápisech rejster varních založených v Čisté 19. května 1680 a vedených po následujících devět let. 53 ) Také z kontextu tohoto pramene vyplývá významná pozice Václava Šefelína staršího v městečku jeho várky patřily k největším a prováděl je téměř vždy samostatně. Úvodní část listu spolu s dalšími dokumenty, které zde bylo možno uvést, je tedy příspěvkem ilustrujícím situaci nevelkého městečka stojícího tváří v tvář jednomu z největších poddanských povstání v Čechách. Výše popsaná první část listu, týkající se událostí kolem selského povstání, je oddělena od druhého textového celku krátkým poděkováním děkana za srnce, kterého mu Čistečtí dodali na Pražský hrad. Různé druhy zvěřiny byly zasílány představitelům či úředníkům kapituly do Prahy i při jiných příležitostech. 54 ) Hned poté Pešina přichází ke druhé záležitosti, pro Čistecké v tu chvíli snad ještě důležitější než dozvuky nevolnické revolty. Děkan jim totiž sdělil informace týkající se stavu vyřízení jejich žádosti o udělení privilegia na konání trhů. Je zjevné, že Pešina se v celé záležitosti angažoval nejen kvůli srnci. Aktivnější přístup v této věci podněcovala několikaměsíční přítomnost císařského dvora i české dvorské kanceláře v Praze, která se v tu dobu blížila ke svému závěru. 55 ) Pešina celkem srozumitelně naznačil, že urychlení 49 ) Čáňová, Prameny, č. 1397, s. 565, srv. č. 1089, s. 430 písemnost je střídavě označována za patent a reskript. Prováděcí nařízení krajských hejtmanů Hradeckého kraje z viz tamtéž, č. 1252, s Srv. také Rak, Jiří: Úloha armády při potlačení nevolnického povstání r In: Sborník příspěvků k době poddanského povstání roku 1680 v severních Čechách. Praha 1980, s ) Smolík, Kříč, sl. 45. Václav Šefelín, jinak Engelthaler, se připomíná jako majitel jednoho z čisteckých domů v r (Kočka, Dějiny I, s. 455). 51 ) SOkA Rakovník, f. AMČ, kart. č. 24, sl. Různé staré dopisy, na různých písemnostech z let s pozdějšími přípisy. Zápis z 9. ledna 1680 mluví o Václavu Šefelínovi jako o poručeném primasovi. 52 ) SOkA Rakovník, f. AMR, stará registratura, neuspořádáno, sign. C 606. Dopis je datován 11. března 1679 a lze předpokládat, že byl psán Šefelínovou vlastní rukou. 53 ) Tamtéž, f. AMČ, kart. č. 6, písemnosti z r ) O dodání srnce, příp. srny či jiné zvěřiny se hovoří i později v korespondenci Čisteckých s kapitulním hejtmanem Stanislavem v letech 1687 a 1689 (Kočka, Dějiny I, s. 473). 55 ) Tento nejdelší pobyt císaře Leopolda I. v Praze popisuje Mikulec, Leopold I, s Pešinova tehdejší role zde však nevystupuje do popředí. Nověji o císařově pobytu v Čechách psal i Schwaller, Jan:...císař všeliké zvůle myslivecké s lovův používati chtíti ráčí (Pobyt Leopolda I. v Čechách roku 1680 pohledem vrchnostenské správy). Pater familias (Sborník příspěvků k životnímu jubileu Prof. Dr. Ivana Hlaváčka). Praha 2002, s

15 Dopis Tomáše Pešiny z Čechorodu do Čisté z 27. května 1680 (SOkA Rakovník) 15

16 celé záležitosti je obtížné, protože kancelářští úředníci poukazují na řadu jiných, neméně urgentních záležitostí. Neztrácel však naději a doufal, že se věc vyřídí ještě před očekávaným odjezdem úředníků dvorské kanceláře z Prahy. Protože tato záležitost měla pro Čistecké dlouhodobější význam, je nutné se u tohoto problému zastavit o něco déle. Vyřízení žádosti k císaři o povolení trhů se ocitlo v době zároveň vhodné i problematické. Pobyt panovníka i jeho úředníků v srdci Českého království poskytoval sice poměrně vhodnou příležitost, současně probíhající selské povstání však mohlo vyvolávat i brzdící efekt. Pešina, který udržoval už v předchozích letech písemný kontakt s císařem, se snažil řešení záležitosti pozitivně ovlivnit jako představitel vrchnosti měl na tom samozřejmě zájem. Týden před sepsáním Pešinova listu odjel císař Leopold, obávající se nastupujícího moru, z Pražského hradu do Brandýsa nad Labem, 56 ) poté směřoval do východních Čech. V Pardubicích vydal mj. známý robotní patent, nakonec však zamířil do Lince. Dvorská kancelář měla jistě panovníka brzy následovat, Pešina však psal v listu do Čisté o úřednících, že zůstávají ještě zde. Ještě tři dny zůstala na Hradě císařovna s malým následníkem trůnu, budoucím císařem Josefem I., po odjezdu těchto příslušníků dynastie z Prahy je až 3. června následovala císařovna vdova. 57 ) O šíření moru se děkan ve svém listu do Čisté vůbec nezmínil. 58 ) Kdy se ze zemské metropole vzdálili úředníci a písaři dvorské kanceláře, Pešina nezaznamenal, vyjednávání o žádosti Čisteckých se však na pražské půdě nepodařilo přivést k žádoucímu konci. Nevíme, zda ještě Pešina stačil ve věci těchto kapitulních poddaných intervenovat na dálku jeho pozornost stále více pohlcoval nebezpečný mor. Z Hradu před ním začali prchat od konce května kapitulní hodnostáři jako jeden z prvních odjel probošt, a to právě v den sepsání Pešinova listu do Čisté. O této skutečnosti se děkan ve svém dopisu samozřejmě nezmínil, ve svých zápiscích však neopomněl konstatovat, že probošt byl první, kterýž zradil nad kostelem. 59 ) Odjezd v zájmu vlastní záchrany zvolili také nejvyšší zemští úředníci, např. nejvyšší purkrabí. Pešina však setrval na Hradě a snažil se plnit své povinnosti. Devět dní po napsání listu do Čisté, , datoval Pešina latinsky psaný dopis určený císaři Leopoldovi a zaslal jej do Pardubic, které se na čas staly místem císařova pobytu. Kromě přání k narozeninám obsahoval list také děkanovu prosbu o potvrzení práv a výsad Království českého panovníkem čistecká záležitost zde pochopitelně zmíněna nebyla. 60 ) Pešinovy komentáře ke zprávám o útěku dalších kanovníků či jiných osob z okruhu kapituly zůstávají naplněny nelibostí ještě v polovině června Samotný děkan se už tehdy cítil ohrožen, jistě proto se rozhodl 16. června 1680 připojit kodicil ke své starší závěti. 61 ) Příliš nebezpečný nepřítel ho nakonec skutečně odvolal ze života. Tomáš Pešina moru podlehl dne 3. srpna 1680, tedy dva měsíce a několik dní po napsání dopisu 56 ) Pessina, Memorabilia, s. 96. K narůstání morového nebezpečí v Praze srv. Zelený, Tomáš Pešina, s , nověji např. Čáňová, Eliška: Mor v Čechách v roce SAP 31, 1981, s ) Pessina, Memorabilia, s ) Expeditiones cancellariasque hic [tj. císař] adhuc reliquit (Pessina, Memorabilia, s. 96). 59 ) Tamtéž, s ) Zelený, Tomáš Pešina, s (zde vydána i ukázka textu). Císař Pešinovi odpověděl hned nazítří, 6. června (tamtéž, s. 165). 61 ) Tamtéž, s V kšaftu napsaném už o několik let dříve nelze najít žádný odkaz k čisteckému záduší nebo 16 některému tamnímu obyvateli.

17 Čisteckým. 62 ) Nazítří byl o této události písemně zpraven pražský arcibiskup také on pobýval kvůli moru mimo hlavní město. 63 ) Příběh spjatý s Pešinovým dopisem do Čisté však ani odchodem hlavního aktéra neskončil. Písemná zpráva o děkanově skonu byla odeslána s odstupem dalších deseti dní, tedy 14. srpna 1680, do Lince panovníkovi. 64 ) Leopold I., prý zarmoucený sdělením o Pešinově smrti, 65 ) psal v poslední den srpna 1680 místodržícím do Čech ve věci volby jeho nástupce. 66 ) Mezitím už bylo vydáno privilegium Leopolda I. pro Čistecké. Datováno je dnem 4. srpna 1680, tedy přesně nazítří po Pešinově smrti. 67 ) Tato skutečnost byla jen výsledkem pozoruhodného časového souběhu bezprostřední souvislost obou dat ani událostí neexistovala. Ve stejný den ( ) byly totiž česky psaným panovnickým privilegiem obdařeny ještě dvě další lokality. Královské horní město Příbram obdrželo od panovníka potvrzení starších výsad, zejména předchozího privilegia Ferdinanda III. 68 ) Naproti tomu poddanské město Holice, nedlouho předtím postižené požárem, získalo od císaře v zájmu své obnovy tři výroční a jeden týdenní trh. 69 ) Přestože soupisy městských privilegií vydané Antonínem Haasem nepodchycují materiál z celých Čech (chybí někdejší Severočeský kraj), nabízí vyhodnocení materiálu evidovaného pro léta zajímavé zjištění. Právě v roce poznamenaném morovou epidemií i sérií poddanských vzpour vydal panovník neobvykle mnoho jedenáct privilegií adresovaných českým městům a městečkům. V jiných jednotlivých letech výše vymezeného období bylo písemností tohoto typu vydáno nejvýše pět (stalo se tak v r. 1675, 1678 a 1681). V r však pět privilegií vyšlo z panovnické kalendáře Leopolda I. v průběhu jediného měsíce, kterým byl právě srpen. Kromě Čisté, Příbrami a Holic obdržely během srpnových dnů panovnické privilegium ještě jihočeská Blatná 70 ) a podbrdské městečko Lochovice. 71 ) Většina z těchto listin (tři z pěti) se týkala tržních záležitostí, které stály i v centru zájmu Čisteckých. Z ostatních privilegií vydaných v r stojí za zmínku potvrzení práv 62 ) Zpráva o Pešinově smrti byla vepsána za text jeho deníkových záznamů (Pessina, Memorabilia, s. 99). 63 ) Český regest této písemností v APH, f. AMKP, rkp. XXXV 13, fol. 22v. 64 ) Tamtéž, fol. 18v. 65 ) Zelený, Tomáš Pešina, s ) Opis německy psaného listu APH, f. AMKP, rkp. XXXV 13, fol. 23v. 67 ) Haas, Antonín: Soupis privilegií měst a městeček ve Středočeském kraji od roku SSH 6, 1971, s Privilegium zmínili Smolík, Kříč, sl. 46 (vydána nevelká část); Kočka, Dějiny I, s. 473; Volf, Popis, s. 48; Sklenář, Městečko, s. 15 a 142 (zde na s téměř kompletní edice textu). Regest viz Mánek, Miloslav Hrbková, Eva Mayerová, Renata: Svědectví věků (Katalog výstavy nejvzácnějších listin královského města Rakovníka). Rakovník 1996, s. 26 (s odlišným datem ). 68 ) Regest má Haas, Soupis [středočeský ], s Edici s fotografickou reprodukcí části textu vydala Kopičková, Božena: Privilegia města Příbramě. Příbram 1977 (Vlastivědný sborník Podbrdska, sv ), s ) Regest přinesl Haas, Antonín: Soupis privilegií měst a městeček ve Východočeském kraji (české části) od roku Sborník prací východočeských archivů 2, 1972, s Dílčí podrobnosti s citací zlomku textu ve sborníku Pardubicko, Holicko, Přeloučsko (Společnou prací učitelstva školního okresu pardubického), díl 3 (Místopis). [Pardubice] 1909(-1926), s ) Privilegia jihočeské Blatné byla potvrzena v první srpnový den r. 1680, srv. Haas, Antonín a kol.: Soupis privilegií měst a městeček Jihočeského kraje od roku Archivum Trebonense 2, 1973, s. 98. Podrobnosti o udělení sděluje Hille, Jan P.: Paměti města Blatné. In: Vrána, Miroslav (red.): Město Blatná (Obraz praehistorický, historický, kulturní, sociální a národohospodářský. Prací přátel a rodáků města). [Blatná] 1926, s ) Dne 24. srpna 1680 obnovil císař Lochovicům zašlé trhy, a to dva výroční a jeden týdenní údaj uvádí Haas, Soupis [středočeský], s. 142; srv. i Volf, Popis, s

18 městečka Jesenice (na pomezí středních, západních a severních Čech) vydaná císařem Leopoldem v Brandýse dne 29. května ) Můžeme se ptát, co bylo příčinou takového přílivu nových či obnovovaných městských výsad. Teoreticky lze uvažovat o tom, že touto formou byly oceněny postoje představitelů té sociální skupiny, která české selské povstání až na malé výjimky nepodpořila. Podrobnější hodnocení uvedeného jevu či vyvození preciznějších závěrů by muselo být podloženo provedením analýzy městských privilegií z delšího časového období. Vraťme se však v úplném závěru opět k čisteckým záležitostem. Vzpomínka na Tomáše Pešinu z Čechorodu zůstávala v Čisté po určitou dobu živá. Zajímavým dokladem je zmínka obsažená v neúplném konceptu listu, kterým se obrátil Václav Engelthaler (mladší) na nejmenovanou Hraběcí Milost někdy v prvním deceniu 18. století. Kapitula tehdy obnovila svůj starší záměr prodat Čistou a k ní náležející vesnice. V listu Engelthalera bylo mj. poukázáno na dříve vyslovované názory i argumenty Tomáše Pešiny i jiných kapitulních představitelů (Zbraslavského, Brosia a dalších). Ti všichni prý kdysi Čisteckým přednášeli a povídali, a to s odkazem na blíže neurčenou zelenou knihu, o nezměnitelném charakteru poddanského poměru tohoto městečka vůči kapli svatého Václava. 73 ) Čistá byla bez ohledu na toto historizování z kapitulního majetku natrvalo odprodána. Tímto okamžikem začala další, neméně zajímavá kapitola dějin tohoto městečka. Jeho obyvatelé se pokoušeli v průběhu celého 18. století uchovat v rámci většího celku, jímž bylo chříčské panství, co největší rozsah dříve získaných práv. Závěr Pokusme se o vyslovení několika základních závěrů vyplývajících z hodnocení vzájemných vztahů Čisté a její církevní vrchnosti v 70. letech 17. století, tedy v době, kdy vykonával v metropolitní kapitule děkanskou funkci Tomáš Pešina z Čechorodu. Vztahy kapituly a jejích poddaných se vyvíjely bez výrazných rušivých momentů. Pokud o to byla požádána, zaštítila kapitula zájmy Čisteckých a přimlouvala se za tyto své poddané. Projevilo se to jak při jednání o udělení tržního privilegia, tak ve chvíli, kdy se v r rýsovala teoretická možnost ohrožení Čisteckých, a tedy i zájmů kapituly selskými vzbouřenci. Kapitula a její děkan na druhé straně samozřejmě lpěli na udržování svých základních vrchnostenských práv a obvyklého řádu. Neváhali se proto postavit proti záměru Čisteckých týkajícímu se usazení Židů v městečku. Významným mezníkem v životě Čisté se stalo udělení tržního privilegia císařem Leopoldem I. dne 4. srpna 1680, v den smrti kapitulního děkana Tomáše Pešiny z Čechorodu. Nedokážeme samozřejmě zcela přesně zjistit, jak velkou zásluhu o jeho vydání si mohl připsat Pešina, ani jak dlouho a v jakém rozsahu se v této věci osobně angažo- 72 ) Zmínku o privilegiu (s chybným datem ) má Rott, Wenzel: Der politische Bezirk Podersam (Gerichtsbezirke Podersam und Jechnitz). Eine Heimatskunde fuer Schule und Haus. Podersam 1902, s ; Volf, Popis, s. 109, datuje toto privilegium k Haas, Soupis [středočeský], toto ani žádné jiné jesenické privilegium neuvádí. V rakovnickém archivu však tato písemnost v knižní podobě dochována je, regest uvedli se správným datem Mánek Hrbková Mayerová, Svědectví, s ) SOkA Rakovník, f. AMČ, kart. č. 24, sl. Různé staré dopisy, v souboru nedatovaných jednotlivin. Uvedeným způsobem je jistě označena metropolitní kapitula u chrámu sv. Víta. V textu listu je odmítán také názor o údajné povinnosti Čisteckých robotovat tři dny v týdnu. Tato záležitost se stala předmětem sporu od r Srv. Kočka, Dějiny I, s. 474; Sklenář, Městečko, s

19 val. 74 ) Určitý podíl kapitulního děkana na posílení právní pozice Čisté se však zdá být nesporný. Angažoval se v této věci samozřejmě nemalou měrou v zájmu kapituly a jejích příjmů, tedy do jisté míry i v zájmu vlastním. Nelze však vyloučit, že obyvatelé malého městečka, tak vytrvale usilující o zlepšení své právní pozice, si získali osobní sympatie děkana, který se i proto snažil Čisteckým pomoci. Celkově se zdá, že přes všechny problémy dané těžkým dědictvím třicetileté války a dílčími katastrofami typu požárů byla 70. léta 17. století pro Čistou obdobím relativního vzestupu, který jakoby korunovalo udělení trhového privilegia Leopoldem I. Tato teze však musí být potvrzena důkladnějším rozborem všech dochovaných pramenů z dějin městečka. Tomáš Pešina z Čechorodu zůstává odedávna ve stínu známější osobnosti Bohuslava Balbína. Tento stav se jistě nezmění ani v budoucnu, v každém případě si však Pešina zasluhuje větší pozornost než dosud. Kratičký Pešinův list vydaný v příloze této práce nemá samozřejmě žádný vztah k jeho historiografické tvorbě. To však nesnižuje zajímavost a určitou vzácnost tohoto dokumentu, danou jeho soukromějším, jen zčásti úředním charakterem. List rozšiřuje naše znalosti o méně známém rozměru aktivit této významné osobnosti českého církevního a literárního života doby baroka. 75 ) Přílohy Do této edice byly zařazeny tři dokumenty z let obsažené ve fondu AMČ, které se bezprostředně a nejvýrazněji týkají osoby tehdejšího kapitulního děkana Tomáše Pešiny z Čechorodu. č , mezi 4. a 21. květnem, Čistá Čistecká městská rada i obec blahopřejí nově zvolenému kapitulnímu děkanovi jako představiteli své vrchnosti, upozorňují na potřebu obnovení rady a poukazují na problémy při proplacení dvou poprav provedených v městečku krátce předtím. Vysoce důstojně velebný a urozený pane, pane náš, chudým poddaným milostivý! Naslechnouce tak mnoho, že J[eho] Milost bezpochybně soudem a vůlí Boží k tomu důstojně velebnému ouřadu, totiž děkanství hlavního král[ovského] kostela svatého Víta na Hradě pražském zvoleni a tudy taky nám všem chudým poddaným kapitolním za principální vrchnost představeni a dosazeni byli ráčíte, z toho jméno boží navěky pochváleno buď. Čehož my všickni s celou chudou obcí naší srdečně vděčni jsouce, aby Pán Bůh všemohoucí Vaši M[ilos]t v témž novém a vyvýšeném ouřadu Duchem svým svatým silniti, líbezného zdraví, šťastně prodlouženého panování a sumou všeho nejblaživějšího prospěchu dle duše i těla milostivě popřáti a uděliti ráčil, tak abychom my, chudí a ubozí poddaní, ve všem dobrém a nám platném řízeni i spravováni jsouce, pod tou nejmilostivější protekcí a ochranou zůstávati, v nastálých 74 ) Formulace v arenze privilegia o předchozích žádostech probošta, děkana i celé kapituly je příliš všeobecná a samozřejmě podobná analogické formulaci v předešlém panovnickém privilegiu pro Čistou z r Srv. Sklenář, Městečko, s Roli přímluv a intervencí vysoce postavených osobností dokládají v případě holického i blatenského privilegia sborník Pardubicko, Holicko a Přeloučsko, díl 3, s. 206 a Hille, Paměti, s ) Při psaní této stati mne doprovázela vzpomínka na první čtenářské setkání s postavou Tomáše Pešiny z Čechorodu, zprostředkované kdysi několika epizodami románu Jiřího Šotoly Tovaryšstvo Ježíšovo. 19

20 potřebách našich ochraňováni býti a tak nejmilostivější vrchnost vždyckny po všechen čas k sobě dobrotivě a milosrdně nakloněnou jmíti mohli to vše s vinnou a věrné poddanosti nehodnými modlitbami všichni společně, mladí i staří, dnem i nocí jednomyslně poníženě vinšujíc, žádati nepřestáváme. Kterýžto takový, ač sprostně unížený vinš že od nás s milostivou vděčností přijat bude, tej doufanlivej naděje jsouce, při tom k tej nejmilostivější afekcí a protekcí po Pánu Bohu Vaší Milosti poddaní se poroučejíce a oddávajíce, zůstáváme Vaší Milosti chudí, nuzní a povinně poslušní poddaní: purkmistr, konšelé, rychtář a celá chudá obec městys Čistý P. S. A poněvadž již přes tři léta bez renovací v povinnostech konšelských trváme a mezi tím časem také jeden z nás, totiž Tomáš Koudelka, prostředkem smrti z tohoto světa sešel, takže nás toliko 11 v počtu zůstává, kdež i v tej příčině při V[ašich] Mil[ostech] poslušně se ohlašujíc, pokudž by mil[ostivá] vůle byla buďto některého z Jich Mil[ostí] pánů k nám vyslati, anebo nás do měst pražských povolati a tu ouřad konšelský renovirovati, nás pak některý starý, jenž mnohá léta již v tom trvajíc pracujem [?], z toho propustiti, sobě milostivě líbiti měli, poddaně a poslušně žádáme. 2 o. A vidouce, že jináč býti nemůže, nežli že na těch 45 zl. k vynahraždení [!] tej outraty popravní přestati musíme, a na to již 35 zl. vyzdvihnouc, ještě 10 zl. dodati pozůstává, kteréž [in marg.: zdlužíc se tak mnoho, od pana písaře kapitol[ního] k zapravení cont, do berně zem[ské], aby jemu zase oplacené býti mohly], abychom také tím dříve dosáhnouti a z nich ještě pozůstávající dluhy spokojiti mohli, zas mil[ostivé] nařízení toho při p[anu] hejtm[anovi] kapitol[ním] též poddaně a poslušně žádáme. N. B. [?] Takový spis a srnce nesl Popelius do Prahy dne 21. mai Koncept na papírovém dvojlistu uložen v SOkA Rakovník, f. AMČ, kart. č. 24, sl. Různé staré dopisy, neuspořádáno, bez sign. List psán na první až třetí straně dvojlistu. Na většině čtvrté strany nedatovaný koncept německy psaného listu určeného neznámému adresátovi šlechtického stavu, na téže straně vpravo dole adresa: Vysoce důstojn[ému], velebnému a urozenému pánu panu Michalovi Vojtěchovi Crusiusovi, hlavního král[ovského] kostela sv. Víta na Hradě pražském panu děkanu [ ], vrchnosti naší milé a dědičné 3. milo [?] sprostně unížený vinš od nás vnitř jmenovaných. č , , Praha Kapitulní písař František Hrdý sděluje Čisteckým odmítavý názor děkana Tomáše Pešiny na možnost usazení Židů v městečku. Zároveň děkuje děkanovým i vlastním jménem za poslané dárky a přeje všechno dobré k nastávajícím Velikonocům. Slovutní, mně zvláště milí páni! Psaní jich de dato 28. marti jest Jeho Milosti panu děkanu našemu dobře odevzdáno, na které mně zase odpověděti poručil takto. Poněvadž až posavad nikdy tam Židé a pohané nebydleli, aniž také tomu žádným způsobem přivoliti nechce, aby za času jeho taková pohanská chámovina do Čistý přijata býti měla že se přitom nemálo diviti ráčí, že smí ouřad o přijetí takových pohanův se k němu dopisovati. Za odeslanýho jeřábka děkuje. 20