Kdo neřeší Bibli jako celek ve všech souvislostech, ale jako jen jednotlivé knihy, může v ní nacházet ZDÁNLIVÉ dílčí ROZPORY.

Transkript

1 Ze starší korespondence o Bibli Napsal uživatel Trituruss (neověřeno) dne Čt, 05/26/ :06. Ptáš se jestli je to pravdivé... Odpovím ANO i NE. 1.) ANO v tom smyslu, že mnohá biblická proroctví mají vícero splnění ( někdy dvě = malý předobraz na židech a větší splnění na křesťanech, někdy ještě třetí, které se teprve splní pod vládou 1000 letého království na obnovené zemi pod vládou Ježíše a tisíc ). Také mnohá proroctví mluví o splnění na židech, ale na doslovném židovském národu se nikdy beze zbytku do všech detailů ( spíše jen některé části ) nesplnila, ale NZ ukazuje, že hlavní splnění je duchovní a týká se duchovních židů, duchovního izraele, který není izraelem podle těla = na svatých, tedy těch co mají nebeskou naději na spoluvládu s Kristem = na Kdo neřeší Bibli jako celek ve všech souvislostech, ale jako jen jednotlivé knihy, může v ní nacházet ZDÁNLIVÉ dílčí ROZPORY. v té souvislosti mě napadly dvě klíčové myšlenky : a.) Bible je CELÁ inspirována JEDNÍM Bohem. Takže i když se na jejím psaní během asi 1611 let podílelo asi 40 lidských sprostředkovatelů, ve skutečnosti má Bible jen JEDNOHO autora. Z tohoto důvodu je jasné, že mezi různými částmi Bible musí být JEDNOTA a není možné aby mezi nimi byl ROZPOR. Jinými slovy : jedny biblické texty nemohou popírat jiné texty a obráceně a argumentaci není možné vést stylem, při kterém by se vybraly pouze NĚKTERÉ texty hodící se na podporu určitého názoru a tyto texty se nadřadily tvrzením jiných textů. Interpretace Bible nemůže postupovat metodou vytloukání "klínu klínem". Z toho plyne, že jakékoli ROZPORY mezi určitými texty musí být jen zdánlivé, plynoucí z nepochopení souvislostí a historických reálií textu. Jestliže např. mnohé z textů popisují duši jako něco smrtelného, zničitelného, usmrtitelného, atd. nemohou jiné texty, které jakoby zdánlivě hovoří o opaku popřít platnost těch prvních. Platí to i obráceně. Jinak by to znamenalo, že určité části Bible jsou nadřazené jiným, a co je ještě závažnější = že autor Bible nebyl ve své inspiraci jednotný. To by ovšem bylo vážnou námitkou vůči důvěryhodnosti Písma jako CELKU. Znamenalo by to, že některé části Písma jsou důvěryhodné zatímco jiné méně, či vůbec. Vedlo by to také k tomu, že by si každý sám subjektivně určoval, které verše v Bibli upřednostňuje na úkor jiných veršů, přičemž motivací by bylo spíše potvrzení vlastních názorů, než hledání pravdy. Touto cestou se jistě při výkladu textu ubírat nechceme, protože nevede k žádnému řešení problému, ba naopak jen další problémy vyvolává ( více otázek než odpovědí a více nejistot než jistot ). Jeden myslitel kdysi řekl :"Pravda je celek." b.) Ve světle výše uvedeného si musíme uvědomit, že jakýkoli překlad Bible je velmi Strana 1 z 5

2 složitým převodem myšlenek jedné doby, kultury, gramatiky a jazyka do zcela jiné a odlišné doby, kultury, gramatiky, myšlení a jazyka. Problémem jakýchkoli překladů ( převodů ) je v zásadě to, že mezi oběma dobami, kulturami, gramatikami,myšlením a jazyky není NIKDY zcela IDEÁLNĚ možný převod 1:1. Biblická doba, kultura, gramatika, myšlení a jazyk v mnoha případech nemají novodobé ekvivalenty a tak se překladatelé potýkají z nelehkým úkolem a výsledkem je vždy jistá forma kompromisu. Uvedu příklad : Když se Bible překládala do eskymáckého jazyka inuitů žijících v Grónsku, vyvstal problém s tím, že kdyby byl překlad příliš doslovný a bez vysvětlujících poznámek, tak by inuité nepochopili např. mnohá Ježíšova podobenství vycházející ze znalosti zemědělské společnosti Palestiny 1.století n.l.. Domorodí inuité nechápali smysl podobenství o rozsévači, protože nikdy nepraktikovali zemědělství mírného až subtropického pásu. Kdyby Ježíš mluvil o shromaždování tuleňů, pak by mu rozuměli. Jak se říká :" vždycky se najdou Eskymáci, kteří vypracují pro obyvatele Konga pokyny, co dělat v době tropických veder." Tím narážím na jednu věc : některá vyjádření v biblické mluvě nemají novodobé ekvivalenty, obdoby. Je chybou těmto slovům či veršům přiřazovat nějaké pozdější, či novodobé smysly. Naopak bychom se měli snažit příslušné pasáže vidět a chápat očima a myšlením lidí té doby. Abychom mohli pochopit,co nám Bible říká TADY a TEĎ, potřebujeme se zabývat tím co říkala svým ADRESÁTŮM (hodnotit jejich očima,nepodsouvat dnešní hlediska) TEHDY a TAM,protože každý dokument je podmíněn jazykem,dobou a kulturou ve které byl původně napsán = jde v podstatě o překlad, převod jiného myšlení, doby, kultury, gramatiky - a to je při správné interpretaci třeba brát v úvahu. Mnoho novodobých filosofických či teologických sporů je ve skutečnosti jen spory jazykovými, jde jen o to,zda obecným pojmům přisuzujeme stejné významy.ale rozdíl mezi pojmy je celkem výrazný - pojem je ostrý. Jazyk je nedokonalý nástroj,kterým se nedokonale a subjektivně pokoušíme uchopit (vyjádřit) objektivní realitu.slova a písmena (znaky a symboly) nejsou plně schopna převést emoce,pocity a subjektivní jedinečné úhly pohledů. Hranice našeho jazyka jsou hranicemi našeho světa. Číst či slyšet cizí zkušenost je jako používat překlad a ne originál.jako každý překlad má své meze(nebot není možnné 100% sdělit a převést doslovné myšlenky z jednoho jazyka,gramatiky,kultury a doby 1:1 do jiné.),tak je i cizí zkušenost chtě-nechtě selektivním úhlem pohledu, jednostranou, subjektivní, zlomkovitou a zkratkovitou interpretací originální neopakovatelné a tudíž plně nepřenosné a nesdělitelné skutečnosti(pravdy,reality). Cizí zkušenost či tvrzení nelze prožít ve všech jejích neopakovatelných časoprostoroemotivních rozměrech, jedinečných konstelacích souvislostí a úhlů pohledů (2 krát nevstoupíš do téže Bible) a proto není zcela objektivně sdělitelná, překlad a výklad má meze, limity (a to nejen jazykové), a jako i překlad je i ona současně do jisté míry i subjektivním výkladem. Proč o tom píšu? Protože u určitých textů je obtížné, ne-li nemožné se dopátrat toho, co tím pisatel chtěl říci a my máme přirozenou lidskou tendenci dosazovat do významu či výkladu to, co bychom tam chtěli vidět ( přání otcem myšlenky ). Každý z nás je ovlivněn výchovou a výchozím názorovým ( např. náboženským ) zázemím. Pokud jsme např. celý život věřili v nauku o nesmrtelnosti duše, tak tuto představu podvědomě dosazujeme do svého vidění a Strana 2 z 5

3 výkladu textu. Říká se tomu projekce. Tak i některé "sporné" biblické verše mohly být např. básnickým vyjádřením, zaužívanou frází, které tehdejší lidé i takto chápali, jako i my chápeme jen ten vtip u něhož známe poentu. Jenže uplynula staletí, a teď tentýž veš čte člověk jiné doby, kultury, myšlení, gramatiky a jazyka a vidí ho optikou své doby a svého světonázoru = dosazuje mu jiné významy než původně měl. Tak je tomu podle mě i u většiny tzv. "sporných" textů", které jakoby zdánlivě naznačovaly, že přece jen nějaká nesmrtelná duše je. Jenže těch textů je naprosté statistické minimum proti naprosté většině textů, které tvrdí opak. Jak jsem uvedl v bodu 1.) - Bible je dílem jednoho autora a proto její jednotlivé verše či pasáže nemohou být ve vzájemném rozporu. Cílem správné interpretace by mělo být nastolit soulad, nikoli subjektivně upřednostnit některé verše na úkor většiny jiných. Když to znázorním : pokud by jste trval na doslovném významu některých Vámi zaslaných veršů, pak by to znamenalo, že mnohem více veršů, které tvrdí opak buď neplatí, nebo je prostě v zájmu upřednostnění svého názoru odsuneme stranou. Není reálné čekat, že budeme rozumět 100 % všemu a že nezůstanou některé nezodpovězené biblické otázky. Toto ostatně podporuje sama Bible v těchto verších : Job 26:14,37:5,38:4.40:2,Kaz.3:11,8:17,11:5,Izaj.55:8-11,Dan 4:35,8:17b,12:4,8-10,Jan 16:12,13,Řím 11:33,34,1.Kor.2:6,7,11-16,13:9-12,Fil.3:12,13,1.Pet.1:10-12,atd. Já jsem osobně přesvědčen o tom, že mnohé z Vámi uvedených textů jsou básnické výroky, či zaužívané fráze, popř. podobenství, nadsázky, metafory, atd. Těch několik veršů nemůže zrušit ty desítky textů, které tvrdí opak. Řešit výklad samostatných veršů bez závislosti na CELKU může být neřešitelný problém, který může vyústit v patovou situaci. V teologii platí zásada, že žádná interpretace či nauka nemůže být postavena či podpořena jedním, dvěma verši. Existuje v Bibli spoustu veršů, které vyvolávají otazníky, ale pořád je bezpečnější a seroioznější ( a také biblické ) uznat, že některé věci prostě nevíme, než se je snažit za každou cenu, možná uměle napasovat na nějakou představu či názor. To sice možná může někoho osobně uspokojit, ale ve skutečnosti to nemusí být vůbec správné řešení. Na některé věci si budeme muset počkat až do nového pořádku, a tento pocit částečného, neuplného porozumění zažívala většina biblických postav a přece měli víru, tak proč by to u nás mělo být jinak. Bible je trochu jako skládačka - mozaika, puzzle chceš li, přičemž každý dílek je jen jedním možným hlediskem, výsečí, úhlem pohledu, faragmentem celku a na jeho základě nelze posuzovat CELEK. Uvedu příklad : dům má ( většinou ) čtyři strany, přičemž každá z nich je pohledově odlišná, ale přece jde o tentýž dům. Tak i třeba čtyři evangelisté poskytují svůj vlastní specifický pohled na Ježíšovu službu ze svého úhlu pohledu = popisují to co jiní vynechávají a obráceně a přece zde není rozpor - max. zdánlivý, nehodnotíme-li z pohledu celku. Uvedu jiný příklad : dejme tomu, že existují dva svědkové dopravní nehody, přičemž jeden je malíř a zaujmou ho hlavně barvy, zatímco druhý je motorista a zná značky aut. Policie oba vyslechne a získá ZDÁNLIVĚ rozporné výpovědi odrážející právě odlišná hlediska : malíř řekně to co zaujalo jeho = že se srazilo červené a modré auto, naproti tomu motorista řekne, že to byla Strana 3 z 5

4 škodovka s mercedesem. Je mezi těmito výpověďmi rozpor? Jen zdánlivý, ve skutečnosti se doplňují, a ačkoli se liší, takse vzájemně nevylučují. Jiné ZDÁNLIVÉ ROZPORY vznikají z neznalosti dobových reálií, zvyků, zeměpisných a jiných zvlášností : např. jeden evangelista popisuje, že Ježíš šel po určité události do Jericha, zatímco druhý evangelista popisuje, že šel z Jericha. Ejhle ROZPOR vidí ihned dobových reálií neznalý kritik. Ve skutečnosti žádný není = Jericho bylo v Ježíšově době dvojměsto ( židovské a řecko-římské ), takže každý s pisatelů si všiml jedné skutečnosti a pravdu měli oba = Ježíš šel i do Jericha i z Jericha. Takových ZDÁNLIVÝCH rozporů jsou v celé Bibli desítky a kdo se nezajímá o Bibli do hloubky ve všech možných souvislostech ( dobových, tradicionálních, zeměpisných, jazykových, atd., atd., tak většinou neodhalí, že se mílí a že jeho dojem je klamný a myslí si jak je chytrý a jak na Bibli snadno vyzrál - jenže tady postřeh a logika nestačí. Kdysi Mefík ještě na planetopii např. vznesl konkrétní námitku, že se nesplnila slova proroků, že Ježíš bude nazýván Nazaretský, protože žádná taková předpověď v Bibli není. Opět tentokrát jazyková záležitost : Mat.2:23 : 23 a přišel a bydlel v městě zvaném Nazaret, aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroků: "Bude nazýván Nazaretský." ( "Nazaretský." J17,18,22(heb.) Noc.ri'. Řec. Na.zo.rai'os; pravděpodobně z heb. ne'cer, jež znamená "výhonek", obrazně tedy "potomstvo". Viz Iz 11:1 a ppč. "výhonek".) Izaj. 11:2 : 11 A vyjde proutek z pařezu Jišaie; a výhonek z jeho kořenů bude plodný. ( "A výhonek." Heb. wene'cer. Viz Mt 2:23 ppč.) Staletí před tím, než žil Izajáš, poukazovali jiní hebrejští pisatelé Bible na příchod Mesiáše, pravého vůdce, kterého Jehova pošle Izraeli. (1. Mojžíšova 49:10; 5. Mojžíšova 18:18; Žalm 118:22, 26) Jehova nyní prostřednictvím Izajáše připojuje další podrobnosti. Izajáš píše: "Vyjde proutek z pařezu Jišaie; a výhonek z jeho kořenů bude plodný." (Izajáš 11:1; srovnej Žalm 132:11.) Slova "proutek" a "výhonek" ukazují, že Mesiáš bude potomkem Jišaie a jeho syna Davida, který byl pomazán olejem za izraelského krále. (1. Samuelova 16:13; Jeremjáš 23:5; Zjevení 22:16) Až pravý Mesiáš přijde, má tento "výhonek" z Davidovy dynastie nést dobré ovoce. Slíbeným Mesiášem je Ježíš. O slovech u Izajáše 11:1 se nepřímo zmínil evangelista Matouš, když řekl, že Ježíš bude nazýván "Nazaretský", čímž se splní slova proroků. Ježíš vyrůstal v Nazaretu, a proto byl nazván Nazaretský. Toto jméno je zřejmě příbuzné s hebrejským slovem, které je u Izajáše 11:1 použito pro "výhonek". (Matouš 2:23, poznámka pod čarou; Lukáš 2:39, 40) ( Hebrejské slovo pro "výhonek" je ne'cer a pro "Nazaretský" je Noc.ri'.) Prorocký význam. Matouš poukázal na to, že jméno Nazaretský bylo předpověděno v proroctvích jako jeden ze znaků, podle nichž bylo možné poznat, že Ježíš Kristus je slíbený Mesiáš. Matouš na to čtenáře svého evangelia upozornil, když psal o tom, jak po Herodově smrti Josef přivedl Marii a její dítě zpět z Egypta. Matouš uvedl: "Když mu nadto byla dána ve snu božská výstraha, odebral se do území Galileje a přišel a bydlel v městě zvaném Nazaret, aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroků:,bude nazýván Strana 4 z 5

5 Nazaretský.'" (Mt 2:19-23) O Nazaretu se však v Hebrejských písmech nemluví. Někteří znalci se sice domnívají, že Matouš se odkazoval na nějakou ztracenou prorockou knihu nebo na nějakou nepsanou tradici, ale vyjádření "bylo řečeno prostřednictvím proroků" používají pisatelé Křesťanských řeckých písem pouze tehdy, když se odvolávají na stejnou kanonickou sbírku Hebrejských písem, jakou máme k dispozici dnes. Klíč k porozumění spočívá zřejmě ve shodě mezi slovem Nazaretský a slovem ne'cer, o němž už bylo řečeno, že znamená výhonek. Máme-li to na mysli, pak je zřejmé, že Matouš mluvil o tom, co o Mesiášovi napsal Izajáš (11:1): "A vyjde proutek z pařezu Jišaie; a výhonek [we.ne'cer] z jeho kořenů bude plodný." Výhonek je význam také jiného hebrejského slova - ce'mach - a to v souvislosti s Mesiášem použili další proroci. Když Matouš uvedl, že se o tomto přicházejícím,výhonku' zmínili,proroci', použil množné číslo. Například Jeremjáš psal o,spravedlivém výhonku', který je Davidovou odnoží. (Jer 23:5; 33:15) Zecharjáš popisuje krále a kněze, "jehož jméno je Výhonek"; toto proroctví mohlo být uplatněno pouze na Ježíše Nazaretského, velkého stavitele duchovního chrámu. (Ze 3:8; 6:12, 13) Obrazné použití. Ježíš vyrostl v malém městečku zvaném Nazaret, což pravděpodobně znamená "město-výhonek". Apoštol Matouš upozornil, že Ježíš měl býtnazýván Nazaretský (zřejmě z heb. ne'cer, výhonek), aby se splnilo proroctví, a poukázal na proroctví z Izajáše 11:1. (Mt 2:23) 2.) NE, ve skutečnosti, kromě ZDÁNLIVÝCH rozporů plynoucích z neznalostí dobových souvislostí a hlubšího pochopení Bible, jazyka, kultury, tradic, historie, zeměpisu atd. žádné SKUTEČNÉ ROZPORY v Bibli nejsou a žádná nesplněná proroctví, krom těch, která mají vícero větších splnění, která se mají teprve splnit. Třeba proroctví o nových nebesích a nové zemi je v Bibli celkem 4 x = 2 x u Izajáše, 1 x u 2.Petra a 1 x ve Zjevení. Částečně se splnila na obnově židů vrátivších se z Babylonského exilu. Nesplnily se však všechny detaily proroctví a proto jak 2. Pet. tak Zjevení poukazují, že hlavní, větší, úplné, celosvětové splnění je záležitostí budoucnosti = 1000 letého milénia obnovy. Těch detailů a jednotlivých zdánlivých sporů a nesplnění je fakt mnoho abych se jim jednotlivě věnoval. Navíc ta stránka není jediná tohoto druhu, narazil jsem kdysi na podobně stylizované stránky ateisty, kde se také snažili hledat rozpory a nesplnění a uváděli hodně příkladů. nadřazený odpovědět [1] Vložil/a Pavel Kabrt [2], So, 04/09/ :52 URL zdroje (přijato 06/18/ :08): Odkazy: [1] [2] Strana 5 z 5 Powered by TCPDF (