Analýza nákladů firmy M-Soft Jihlava, maximalizace zisku

Transkript

1 Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra Ekonomiky a managementu Analýza nákladů firmy M-Soft Jihlava, maximalizace zisku Bakalářská práce Vedoucí práce Ing. Věra Nečadová Tomáš Chalupský, DiS. Jihlava 2009

2 ANOTACE Tato práce je zaměřená na firmu M-SOFT, sledování nákladů a maximalizaci zisku. Cílem bude nalezení optimálního řešení a tím snížení nákladů. Teoretická část obsahuje potřebné teoretické údaje, ukazatele a obrázky k přiblížení tématu. Praktická část obsahuje činnosti firmy M-SOFT, tabulky, grafy a výpočty. Na konci praktické části je proveden rozbor a porovnány zjištěné hodnoty. ANNOTATION This thesis is connected with M-SOFT company, especially on costs and maximizing it s profit. The main objective is find out the optimal economic solution to cut the costs. The theoretic part involve all theoretical specifications, as well the indexes and illustrations to clarify the thesis. The second part there are operations of company M-SOFT, charts, graphs and calculations. This part is finished by analysis. All findings are compared.

3 KLÍČOVÁ SLOVA Náklady, analýza, maximalizace zisku, M-SOFT KEY WORDS Costs, analysis,maximation of profit, M-SOFT

4 PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěl poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Věře Nečadové za profesionální přístup, poskytnuté rady a strávený čas na konzultacích i v soukromých hodinách. Dále děkuji panu Ing. Bohuslavu Maškovi za poskytnuté informace o jeho firmě M-SOFT Jihlava a za konzultace, které mi přinesly mnoho údajů, které jsem potřeboval ke zhotovení mé práce.

5 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci zhotovil samostatně, použité informace a údaje napsal se svolením pana Ing. Bohuslava Mašky, použité zdroje a literaturu jsem uvedl v seznamu použité literatury a citoval doslovně. V Jihlavě 16. května Tomáš Chalupský, DiS.

6 OBSAH 1. Úvod Teoretická část Výrobní faktory Práce Půda (přírodní zdroje) Kapitál Informace Hospodářský proces Náklady, výnosy, výsledek hospodaření Náklady Výnosy Organizování podniku Efektivnost a její základní kategorie Ukazatele rentability Národní hospodářství Charakteristika národního hospodářství Úroveň národního hospodářství Struktura národního hospodářství předpoklady teorie firmy Produkční funkce, teorie produktu Náklady firmy v krátkém období Náklady firmy v dlouhém období...42

7 2.12. Odvození nákladové křivky Zisková a nezisková organizace Praktická část Definice s.r.o Základní informace o s.r.o Představení firmy M-SOFT Základní údaje Profil firmy M-SOFT Historie firmy M-SOFT Činnosti firmy Výroční zpráva roku Výroční zpráva roku 2007 (zkrácená verze) novinky ve firmě M-SOFT pro rok SWOT analýza Přehled peněžních toků firmy M-SOFT Závěr...82 Seznam použité literatury...83 Seznam tabulek...84 Seznam obrázků a grafů...84 Seznam rovnic...85 Seznam příloh...86 Seznam příloh...86

8 1. Úvod V dnešní hektické době máme trh přesycený nově vstupující firmami,které se snaží udržet na trhu.ne každé firmě se tento sen podaří splnit. Důvodem je velká konkurence a firmy, které se na trhu drží již několik let.bohužel konkurence v Jihlavě je dost velká, že opravdu málo firem přežilo do současnosti. Zvláště v době dnešní finanční krize se každá firma snaží jak to jde Firma M-SOFT Jihlava podniká od roku 1992 v oboru počítačů, poskytování internetu, servisu a montáže nových počítačů, prodeje spotřebního materiálu a projektování sítí. V této firmě jsem absolvoval několik týdnů povinné praxe při studování počítačových systémů a 5 let letní brigády + občasná výpomoc. Vystudoval jsem počítačové systémy na Vyšší odborné škole Jihlava. Za tuto dobu jsem poznal firmu M-SOFT i z vnitřní stránky,získal nové poznatky a rozhodl se je aplikovat do mojí bakalářské práce. Cílem mojí práce je prozkoumání nákladů, pokus o jejich snížení a zároveň sledovat maximalizaci zisku. Firma M-SOFT má dost aktivit, které se dobře sledují a posuzují, proto jsem si je zvolil za téma mojí bakalářské práce. V průběhu práce uvedu na pravou míru finanční toky, zisky a další informace, které jsem získal díky internetu. Veškeré informace jsou se souhlasem pana Ing. Bohuslava Mašky a jsou k nahlédnutí pro každého uživatele internetu. Internetová adresa je a V teoretické části se budu zabývat teorií o nákladech, výrobních faktorech a všech tématech, které jsou s mojí prácí spojeny. Čtenář se nejprve seznámí s teorií, aby pak mohl přestoupit na praktickou část, kde bude představena firma M-SOFT a její činnosti. Dále budu prozkoumávat činnosti z ekonomického hlediska a pokusím se vyvodit závěr, zdar firma maximalizuje zisk nebo bude muset přistoupit na změny, které ji pomohou. Obsah práce bude věnovaný především ekonomickým hlediskům. Moje znalosti z předchozího studia počítačových systémů na Vyšší odborné škole Jihlava a praxe ve firmě M-SOFT mi pomohou nastínit technické a další informace. 8

9 2. Teoretická část 2.1. Výrobní faktory Pojem výroba je cílevědomá činnost, kdy člověk přeměňuje přírodu ve statky. Výrobu může provádět buď jednotlivec, například živnostník, ale také ji mohou provádět výrobní firmy. Vždy je potřeba mít k výrobě tři základní důležité prvky, o které můžeme nazvat jako výrobní faktory: Jedná se následující čtyři výrobní faktory: práce přírodní zdroje především půda kapitál informace (čtvrtý důležitý výrobní faktor) Již zmiňovaný jednotlivec potřebuje pro výrobu určité vstupu, např. práce, přírodní zdroje (jde-li o zemědělce tak půdu).věcný kapitál, případně finanční kapitál. Firmy, které vyrábí kovové součástky, potřebují pro svojí výrobu zaměstnance jako pracovní sílu, materiál v podobě již dříve zpracovaných kovových tyčí z přírodního zdroje (kovová ruda), stroje na obrábění a výrobní haly. Tyto zdroje jsou potřebné k výrobnímu procesu. Stroje a haly byly již dříve nakoupeny, jsou tedy ve formě kapitálu. Každá výroba potřebuje jiné výrobní faktory, však v podstatě zapadají do výše uvedeného rozdělení. Toto rozdělení je důležité z makroekonomického pochopení výrobních faktorů Práce Práce je cílevědomá činnost člověka, která vytváří výkony. Výkony mohou být ve formě výrobků zboží a služeb. Často se zaměňuje práce s pojmem pracovní síla. Pracovní síla je souhrn fyzických a duševních schopností člověka vykonávat určitou práci. Ne každý jedinec je schopen vykonávat práci. Příkladem jsou nemocní lidé a děti do věku 15-ti let. Druhou skupinu tvoří jedinci, kteří pracovní sílu mají, ale nepracují 9

10 nebo nechtějí pracovat. Důvodem může být finanční zásoba, která je motivací nepracovat. Tento výrobní faktor je omezený např.: 1 počtem osob schopných a ochotných pracovat délkou pracovní doby intenzitou práce tj. množstvím práce vynaložené za časovou jednotku růstem produktivity práce, apod. Práce můžeme dělit z několika hledisek, nejznámější dělení práce na: 1 práci jednoduchou, kterou může vykonávat téměř každý bez jakéhokoliv zaškolení práci složitou, pro jejíž výkon je potřeba určitých předpokladů, jako například vzdělání, praxe, osobnostní předpoklady (kvalifikace) Práce je velice vzácný výrobní faktor a její cena je také vysoká na trhu práce. Cenou práce je mzda. Rozeznáváme mzdu nominální a mzdu reálnou. Nominální mzda 1 je mzda, kterou si pracovník vydělal jako zaměstnanec, neboť musel vynaložit svoji pracovní sílu. Jinak možno uvést, že nominální mzda je taková mzda, která je vyjádřena v penězích, včetně případných naturálních požitků. Pracovník dostává nominální mzdu za vykonanou práci, je pro něj příjmem a uspokojuje jeho potřeby. Pro firmu je jeho mzda mzdový náklad, který firma potřebuje k vytvoření výkonu. Reální mzda 1 vyjadřuje, co si za nominální mzdu může pracovník koupit, respektive co je schopen si za tyto finanční prostředky pořídit. Je to tedy porovnání k dané cenové hladině zboží a služeb a tato reálná mzda by měla eliminovat případný vliv znehodnocování peněz, když tomuto říkáme inflace. 1 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 11 10

11 Pro praktickou ekonomiku je důležité znát jak mzdu reálnou., tak nominální. Velmi významná je však otázka vztahu velikosti mzdy k množství vykonané práce. V rámci určitého druhu a charakteru práce je tento vztah poměrně jednoduchý, za stejnou práci by měla náležet stejná mzda. Čím více vykonané práce, tím větší mzda. Toto však nelze chápat zcela jednoznačně, neboť především v mezinárodním srovnání toto neplatí. Ještě složitější je to v případě, kdy se snažíme porovnávat různé druhy práce. Jak objektivně posoudit, zda mzda učitele v určité výši je úměrná co do množství práce, její kvality, společenské potřeby a nároků na kvalifikaci ve srovnání s mzdou dealera prodávající nějaké zboží? 2 Kromě množství a kvality práce ovlivňují velikost mzdy další atributy: 3 kvalifikace, praxe a zkušenosti poptávka po určitém druhu práce na trhu práce tržní úspěšnost konkrétní práce Trh práce Nabídka pracovních sil v České republice a zahraničí je prakticky skoro neměnná. Větší změny jsou v počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva v průběhu delšího časového úseku. Hlavní změny jsou v počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva v průběhu delšího časového období. Když se podíváme na lidskou populaci v delším časovém období, tak v naší republice i ostatních vyspělých zemích je vývoj obyvatelstva nepříznivý. Přibývá počet obyvatel v poproduktivním věku a ubývá produktivních obyvatel. Problémem je prodlužující se lidský věk. Pracovní síla na trhu práce je hodně ceněný faktor a poptávka se mění. Záleží na úspěšnosti firmy a celkové ekonomické situaci. Trh práce je omezený a rozdíl mezi nabídkou a poptávkou může nastat kdykoliv: 2 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 11 3 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 12 11

12 1) pokud na trhu práce není dostatek pracovních sil tak existují pro firmy dvě možnosti: zvýšit produktivitu práce zaměstnat pracovní síly ze zahraničí 2) pokud nastane skutečnost, že využití pracovní síly není dostatečné, nastane stav nezaměstnanosti. Nezaměstnanost dělíme na: dobrovolnou (někdo nechce nebo nemá potřebu pracovat) nedobrovolnou (to jsou ti, co pracovat chtějí, ale nemohou najít práci) Další související pojmy jsou dělba práce, specializace a kooperace. Dělba práce je známá již z minulosti. Jeden výkon se rozdělil na několik částí a na nich pracovalo více zaměstnanců. Tím se zásadně ovlivnil vývoj a intenzita ekonomiky. Dělba práce přerůstala na specializace a vyvíjely se technologické operace. Na počátku 20. století dosáhla specializace svého vrcholu, když se rozmohl přechod na pásovou výrobu v některých firmách. Kooperace následovala po dělbě práce. Stačilo rozpracovat pásovou výrobu na jednotlivé detailní operace. Musela být dodržena velmi dobrá organizace a sladěné jednotlivé výrobní pochody. Výše uvedené pojmy (dělba práce, specializace a kooperace) je nutné chápat jako navzájem propojené. Specializace zvyšuje zásadně výkonnost výroby. Zvyšováním výkonnosti výroby se zvyšuje celý ekonomický systém. Touto cestou se zvyšuje v ekonomice produktivita práce (účinnost práce). 12

13 Obrázek 1: Rozdělení statků Zdroj: Základy podnikové ekonomiky, Ing. Věra Nečadová 2008, strana Půda (přírodní zdroje) Druhým důležitým výrobním faktorem pro výrobní proces je půda. Půda je omezeným přírodním zdrojem a nachází se v přírodě v omezeném množství. Tím se její cena odlišuje od ostatních výrobních faktorů. Půda jako výrobní faktor je dána přírodními podmínkami, neboť je omezená. Velikost půdy je pevně dána, neumíme půdu vyrábět a musíme s ní šetrně zacházet. Jediné co můžeme u půdy ovlivňovat je kvalita. Půda je nejtypičtějším přírodním zdrojem a jeho vlastník má zásadní postavení vůči ostatním. Této výhodě říkáme monopol a vlastník může určovat podmínky manipulace s tímto zdrojem. Podmínkou může být pronájem či prodej. Výnosem z půdy je pozemková renta, kterou získává vlastník půdy pronájmem nebo prodejem. Pozemková renta má jednak podobu tzv. absolutní renty, kterou má každý pozemek. Vyplývá právě z výše uvedeného výsadního faktoru a vyplývá právě z výše uvedeného výsadního postavení vlastník tohoto výrobního faktoru a dále diferenční renty, která je u různých pozemků rozdílná a vyplývá z rozdílné kvality a úrodnosti půdy. Kvalitu půdy a její vhodnost pro využití v zemědělství nazýváme bonitou půdy. 13

14 Půda se řadí mezi výrobní faktory primární (prvotní) a společnost by se měla snažit tento faktor ochraňovat a pečovat o něj. Trh přírodních zdrojů Jak je již uvedeno, tak druhý výrobní faktor je velmi ceněný a specifický. Proto bude o něj velký zájem na trhu přírodních zdrojů. Celosvětová nabídka a poptávka se střetává na celosvětových komoditních burzách. Zde probíhají největší objemy obchodů se základními surovinami a tvoří se zde světové ceny. Nejznámější komoditní burza je proslulá Londýnská burza Kapitál Obecné tvrzení říká, že kapitál jsou veškeré statky, které se používají ve výrobě. Statky myslíme budovy, stoje, materiál, peníze, dopravní cesty, různá zařízení apod. Podle některých ekonomů je kapitál uváděn jako peníze, které přinášejí další peníze. Podle mého názoru je kapitál vše, co vkládáme do výroby a čekáme, že vzniknou další a hlavně větší hodnoty. Kapitálem tedy nazýváme všechno, co jde do výrobního procesu, je zpracováno, zhodnoceno a přinese nám nějakou nadhodnotu. Samozřejmě čekáme, že vložené prostředky nám přinesou uspokojení ve formě zisku. Typickým znakem tohoto třetího výrobního faktoru je, že je výsledkem lidské práce. Je to tedy druhotný, nebo-li sekundární výrobní faktor. 4 Zdroje kapitálu jsou dvojího druhu: 4 vlastní zdroje cizí zdroje Vlastními zdroji jsou především: 4 vlastní vklady, případně vklady spoluvlastníků (vlastní kapitál) vklady družstevníků 4 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 14 14

15 zisk emisní ažio, apod. Cizími zdroji kapitálu jsou: 4 úvěry všeho druhu, tedy dlouhodobé, krátkodobé a střednědobé veškeré závazky (dluhy) vůči dodavatelům, státu, zaměstnancům apod. Kapitál (majetek podniku) můžeme rozdělit následovně: 4 kapitál produktivní kapitál finanční Kapitál produktivní, to jsou především provozní zásoby: 4 jako jsou zásoby různých materiálů zásoby vlastní výroby (nedokončené výrobky, polotovary vlastní výroby), dokončené, neboli hotové výrobky) zboží Tyto zásoby se vyznačují tím, že se zpravidla jednorázově spotřebovávají. 5 Dále do této skupiny patří dlouhodobý majetek, který z hlediska ekonomického ještě můžeme dělit na: 5 majetek movitý stroje, přístroje a zařízená majetek nemovitý, jako jsou budovy, stavby, apod. U tohoto majetku je charakteristické, že se postupně opotřebovává, tj. že postupně předává svojí hodnotu do hodnoty výkonu. 5 Jiné dělení dlouhodobého majetku z hlediska ekonomického a účetního je dělení: 5 majetek hmotný budovy, stroje, apod. nehmotný patenty, licence, apod. 4 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 14 5 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 15 15

16 Kapitál finanční lze rozdělit na: 6 hotovost, neboli peníze v pokladně, případně na účtech cenné papíry, které dále možno dělit na: o cenné papíry vlastní o cenné papíry cizí Oceňování kapitálu Oceňování kapitálu se provádí podle toho, jakým způsobem byl kapitál pořízen. Pokud známe detaily jeho pořízení, můžeme použít příslušnou cenu pro jeho pořízení. Cena pořízení je cena udávaná výrobcem, cena za kterou můžeme výrobek koupit. Tato cena však nezahrnuje další položky, o které se cena pořízení zvýší. Tím pádem se tato cena moc nepoužívá, ale má svůj specifický význam. Pořizovací cena je cena pořízení obsahující ostatní náklady, které jsou k ní připočítané. Jedná se především o náklady na dopravu, montáž, clo, pojištění při přepravě apod. Cena vlastních nákladů je definovaná jako cena, pokud si majetek vyrobíme na vlastní náklady či vlastními silami. Pak tento majetek oceníme cenou vlastních nákladů. Z této výroby nemáme zisk, pouze náklady na výrobu. Reprodukční pořizovací cena se používá v tom případě, že oceňujeme majetek, který dostaneme darem, dostaneme dodatečným vkladem vlastníka firmy nebo nalezneme při inventarizaci jako neevidovaný. Cena se určuje za pomoci znalce, který podle příslušných směrnic určí cenu majetku. Musí však brát v úvahu opotřebení majetku například předchozím používáním. Zůstatková cena je rozdíl mezi vstupní cenou majetku a celkovou výší odpisů tohoto majetku. Jedná se o takový majetek, který je ve firmě již nějakou dobu užívám. Hodnotí se zde fyzické a morální opotřebení. 6 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 15 16

17 Trh kapitálu Pod pojmem trh kapitálu si skoro každý z nás představí burzu, kde se obchoduje s cennými papíry. Od pravdy nejsme daleko. Organizátoři trhů jsou burzy cenných papírů a devizové burzy. Největšími účastníky jsou banky, investiční fondy, pojišťovny, penzijní fondy a další. Cesty finančního kapitálu jsem prakticky neomezené a může cestovat po celém světě. V dnešní moderní době praktikujeme bezhotovostní styk, peníze máme pěkně na účte a pohyb peněž provádíme přes mobilní telefon či internet Informace Čtvrtý a poslední výrobní faktor jsou informace. Mnohdy se tento faktor neuvádí, avšak informace jsou velice důležité. Neznalost a neinformovanost neomlouvá, proto je dobré mít zdroje informací a být tím v předstihu před ostatníma. Jedná se o nehmotné statky jako know how 7, orgware 8, software 9, apod. Tyto pojmy jsou opravdu důležité a v dnešní ekonomice mají stále větší význam. Cena informací je velice nestálá, protože tento výrobní faktor rychle stárne a je ho potřeba aktualizovat. Tím se mění jeho cena Hospodářský proces Mezi výrobou a spotřebou se provádí další činnosti, které mají za následek posunutí výrobku z výroky až do spotřeby. Jedná se o rozdělování a směnu (oběh). Jednotlivé složky hospodářského procesu jsou následující: Výroba Rozdělování Směna Spotřeba 7 Know how (anglicky vědět-jak ) je anglické sousloví, popisující technologické a informační předpoklady a znalosti pro určitou činnost - nejčastěji výrobu 8 Orgware - organizační normy, vnitřní předpisy s větší či menší mírou podrobnosti vymezují, kdo (útvar, pracovník), co (činnost) a jak (podmínky) v organizaci dělá. 9 Software (česky programové vybavení) je v informatice sada všech počítačových programů v počítači 17

18 Výroba je činnost, kdy se člověk snaží přetvářet přírodu, předměty přírody a přírodní síly v prospěšné a užitečné věci. Tímto přetvářením vznikají statky nebo se jedná o poskytování služeb. Spotřeba je ovlivňovaná výrobou, protože spotřebovat se může pouze tolik, kolik se vyrobí. Výroba je zpětně ovlivněná spotřebou a to že potřeby společnosti v podobě poptávky ovlivní nazpět výrobu. Celé je to takový malý začarovaný kruh. Rozdělování se dá definovat jako podíly jednotlivců a kolektivu na výrobě. V tržní ekonomice je rozdělování určeno tržními vztahy nabídkou a poptávkou. Základním nástrojem vyrobeného množství je mzda. Státy s rozvinutou tržní ekonomikou mají téměř jednu třetinu národního produktu určenou procesem redistribuce. Faktory přerozdělování mohou být například skupiny daní, příspěvky sociálního, nemocenského a důchodového pojištění atd. Z těchto faktorů je možné financovat částečně či úplně nevýrobní sektor. Tento sektor je většinou neziskový. Dále v této práci je neziskový sektor rozdělen. Pro bližší pochopení jde o armádu, školství, zdravotnictví, policii, soudy další veřejné složky, které nemají za svůj cíl zisk. Nástroji přerozdělování jsou například veřejné stání rozpočty, rozpočty krajů a obcí. Směna neboli oběh zahrnuje činnosti, které přicházejí až po úplném dokončení výroby. Výrobek putuje ke spotřebiteli, nutná je tedy doprava, skladování, evidence, reklama a prodej. Nabídka a poptávka na trhu činí značný faktor směny. Trh je vlastně testovací zastávka produktu. Ukáže se, zda byly výrobní faktory práce, půda, kapitál a informace opravdu potřebné a ne zbytečné. Úspěšné výrobky jdou na odbyt a je o ně velký zájem, neprodejné se hromadí ve skladech a musí se vymyslet další koncepce, jak je prodat. Spotřeba je užití výrobků k uspokojování lidských potřeb. Spotřeba je buď konečné nebo výrobní. O konečné spotřebě mluvíme jako o spotřebě domácností, tedy o konečných spotřebitelích o nás všech. Výrobní spotřeba je taková, která se vrací zpět do výroby a je neefektivní tedy nevýrobní. Výroba a spotřeba jsou v úzkém kontaktu a navzájem se ovlivňují. Teorie a praxe je však rozdílná. 18

19 Hospodářské procesy se neustále opakují čili reprodukují. 10 Rozeznáváme reprodukci hospodářského procesu: 10 prostou hospodářský proces se opakuje ve stále stejném měřítku rozšířenou hospodářský proces se opakuje ve větším (širším) měřítku zúženou hospodářský proces se opakuje v menším měřítku než v minulosti Každý výrobce se snaží vyrábět co nejkvalitnější výrobky, aby uchvátil spotřebitele a získal tím větší podíl na trhu. Nabídka a poptávka zvyšuje velikost trhu a tím rozdělování a směňovací procesy Náklady, výnosy, výsledek hospodaření Náklady Nákladem rozumíme spotřebu živé či zvěcnělé práce vyjádření v peněžních jednotkách. Náklad je dále také peněžně vyjádřená spotřeba výrobních faktorů vynaložených na tvorbu firemních výnosů včetně dalších nákladů spojených s činností firmy. Hlavní myšlenkou definice nákladu je spotřeba vyjádřená ve finančních jednotkách. Náklad také může být peněžní vyjádření ekonomicky vynaložených zdrojů na výkon. Proto tedy můžou být náklady ekonomického a účetního pojetí. Ekonomické pojetí je charakterizování skutečně tím, co bylo doopravdy obětováno. Náklady firmy či podniku souvisí jak s výnosem, tak s celkovým výsledkem hospodaření. Výnosy jsou peněžním vyjádřením výsledku získaného účelným využitím ekonomických zdrojů Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 18 19

20 Výsledek hospodaření je porovnání nákladů a výnosů, neboli sumarizace výnosů a nákladů, výsledek výše uvedených aktiv. 12 Členění nákladů 12 Náklady členíme z několika hledisek a třídíme do následujících skupin: 1) členění nákladů podle nákladových druhů 12 a. materiálové b. mzdové c. odpisy d. daně a poplatky e. finanční a ostatní náklady 2) členění nákladů z účetního hlediska 12 a. provozní b. finanční c. mimořádné 3) členění nákladů podle účelu je v podstatě dvojí 12 a. třídění podle útvarů i. třídění nákladů podle jednotlivých středisek b. třídění podle výkonů i. zjišťování nákladů (obvykle i zisku) podle jednotlivých výrobků případně služeb 4) členění podle kalkulačního hlediska 12 a. přímé (jednicové) náklady b. nepřímé (režijní) náklady 5) členění podle vztahu k měnícímu se objemu výkonů 12 a. fixní náklady (stálé, nemění svoji podobu) b. variabilní (mění svojí podobu) 6) členění podle původu spotřebovaných vstupů 12 a. prvotní náklady neboli externí 12 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 18 20

21 b. druhotné náklady, interní 7) členění podle podnikových funkcí 13 a. náklady na pořízení b. náklady a skladování c. náklady na výrobu d. náklady na správu e. náklady na odbyt 8) další kategorie nákladů 13 a. náklady přírůstkové b. náklady marginální (mezní, diferenciální, hraniční) c. utopení náklady d. relevantní náklady e. oportuitní (alternativní) náklady 9) další hlediska třídění nákladů 13 a. náklady plánované b. náklady normované a skutečné c. náklady technologické d. náklady na obsluhu a řízení e. náklady explicitní a implicitní apod. Pozn: Většina těchto nákladových kategorií se hodně používá v manažerském účetnictví. 13 Náklady podle závislosti na změnách objemu výroby členíme: 13 1) variabilní proměnné, měnící se 2) fixní stále, trvalé Variabilní náklady se mění se změnami objemu výroby tj. materiál, mzdy a to buď proporcionálně rostou stejně rychle, nebo nadproporcionálně rostou rychleji, nebo podproporcionálně rostou pomaleji. Fixní náklady zůstávají na stejné úrovni bez 13 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 19 21

22 ohledu na měnící se objem výroby (např. odpisy strojů, nájemné, úroky z úvěrů apod.). Tyto náklady se změní až v budoucnu a to skokem při změně výrobní kapacity. 14 Členění nákladů podle kalkulačního hlediska neboli kalkulační třídění nákladů, umožňuje zjišťování nákladů zpravidla na jednu kalkulační jednici (jeden výrobek, jeden pár bot apod.). Rozlišujeme dvě skupiny nákladů jednicové (přímé), které lze hospodárně zjistit a přiřadit jednotlivým druhům výrobků a režijní (nepřímé) náklady, které jsou společně vynakládány na více druhů výrobků nebo na chod celého útvaru apod. Jednicové náklady jsou obvykle výrobní materiál a výrobní mzdy, režijní náklady jsou všechny ostatní náklady, které se musí rozpočítávat na jeden výrobek pomocí různých metod. 14 Přehled jednicových položek nákladů je předmětem kalkulačního vzorce, který sice není závazný, ale používá jej většina podniků. 14 Všeobecný kalkulační vzorec používaný v ČR přímý (jednicový) materiál 2. přímé (jednicové) mzdy 3. ostatní přímé (jednicové) náklady 4. výrobní (provozní) režie vlastní náklady výroby (1-4) 5. správní režie vlastní náklady výkonu (1-5) 6. odbytové náklady úplné vlastní náklady výkonu (1 6) 7. zisk (ztráta) Prodejní cena Náklady podle původu spotřebovaných vstupů 14 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 20 22

23 Spotřebované vstupy mohou pocházet z okolí podniku například spotřebovaný materiál apod. a tyto náklady jsou náklady prvotní někdy je též označujeme jako externí. 15 Další skupina náklady druhotné, neboli interní, jsou to takové náklady, které vznikají spotřebou vnitropodnikových výkonů, třeba výroba páry nebo nářadí pro vlastní potřebu v dané firmě. Tyto náklady mají vždy komplexní charakter skládají se původních nákladových druhů. Tento způsob členění nákladů je velice důležitý pro zúčtování jednotlivých nákladů mezi středisky. Z tohoto členění nákladů vychází také nákladové účetnictví. 15 Přírůstkové náklady jsou náklady, které jsou vyvolané přírůstkem objemu výroby. Zcela zvláštní formu přírůstkových nákladů tvoří tzv. marginální (mezní, diferenciální, hraniční) náklady, které jsou vlastně přírůstkem nákladů vyvolaných přírůstkem výroby o jednu jednotku. Právě znalosti těchto marginálních nákladů využívají hojně manažeři pro stanovení takového objemu produkce, který přinese maximální zisk. 15 V manažerské ekonomice se termín přírůstkové náklady používá v poněkud jiném významu. Rozumí se jimi náklady, které se mění s rozhodnutím manažerů, jedná se například o takové náklady, kterými se odlišují jednotlivé nabízející se alternativy apod. Ostatní náklady jsou z tohoto hlediska neměnné, neboť nejsou ovlivněny rozhodnutí. Tyto náklady, kterou jsou tedy nezávislé na daném rozhodnutí jsou nazývány utopenými náklady. 15 Pro manažerské rozhodování jsou relevantními náklady pouze náklady přírůstkové, zatímco náklady utopené rozhodnutí nijak neovlivní a manažeři je do řešení daného problému vůbec nemusí zahrnout. 16 Oportunitní (alternativní) náklady jsou hodnota, která musí být obětována, když zdroje, například práce a kapitál nejsou použity na tu zcela nejlepší možnou alternativu. Někdy se tyto náklady také označují pojmem náklady ušlých příležitostí Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 21 23

24 Při vlastním řízení podniku se používá mnoho dalších hledisek třídění nákladů a jejich kategorií. 17 Jedná se například o: 17 náklady plánované náklady normované náklady skutečné náklady technologické náklady na obsluhu a řízení apod Výnosy Podnik má určité výsledné činnosti a ty se dají nazvat jako výkony. Mohou být ve formě výrobků, zboží a služeb. Rozlišení peněžních příjmů a výkonů je podle ocenění výkonů za určité období. Tím nazýváme výnosy bez ohledu na skutečnost, jestli v tomto období došlo k jejich inkasu. Tržby jsou hlavními výnosy podniku. Objem tržeb závisí na množství prodeje výkonů (q) a cenách za jednotlivé druhy výkonů (p). Neopomenutelným je sortimentální skladba prodeje. Rovnice 1: Rovnice pro výpočet celkových tržeb Celkové tržby = p *q Rozdílem mezi výnosy a náklady podniku je výsledek hospodaření za určité časové období. Pokud jsou výnosy vyšší než náklady, mluvíme o výsledku hospodaření ve formě zisku. Může nastat druhá situace a náklady budou vyšší než výnosy, pak je výsledek hospodaření formou ztráty. Třetí variantou může být rovnost výnosů a nákladů, nemůžeme určit zisk ani ztrátu. V tomto případě hovoříme o nulovém výsledku hospodaření. 17 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 21 24

25 Každý podnikající subjekt, každá firma podniká za účelem dosažení zisku. Ze zisku může firma financovat výdaje, vyplácet mzdy zaměstnanců a je téměř samostatná. Podle velikosti zisku můžeme určit ukazatel rentability, který je uveden v dalších částech. Zisk se rozděluje na účetní a daňový. Účetní zisk určíme z účetních údajů, daňový zisk získáme úpravami účetního zisku podle daňových zákonů. Nutno uvést, že existuje rozdíl mezi ekonomickým a účetním ziskem. Ekonomický zisk získáme pokud odečtěme veškeré náklady od výnosů. Výsledek nám může posloužit jako vodítko pro podnikatelské rozhodování Organizování podniku Organizování podniku je ekonomické a nebo právní. Budeme-li chápat organizaci v ekonomickém smyslu, můžeme je rozdělit takto: 18 1) uspořádaný celek v podobě rodiny, podniku, státu, družstva, skupiny 2) činnost, která vede k uspořádání určitého celku Pokud jde o definici organizace v právním smyslu, máme několik bodů, které musí organizace splňovat: právní subjektivita je právo vstupovat vlastním jménem do právních vztahů, které upravují právní normy a pravidla chování. Tyto pravidla určuje stát a pokud nejsou dodržována, tak si stát jejich dodržení vynutí majetkové vybavení organizace může být v různém vlastnictví: o o o o státní družstevní společenské soukromé 18 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 22 25

26 vznik organizace je vždy za určitým účelem, má určitý cíl a předmět své činnosti organizace si hradí své vzniklé škody a náklady z vlastních výnosů s tím nese své vlastní riziko organizace se svým působení snaží o výsledek hospodaření ve formě zisku. Musí však odvádět do státního rozpočtu daně. Zbytek po zdanění je v jejím rozhodování a může s ním naložit podle platných právních předpisů provoz činnosti organizace je zcela samostatný jako například veškerá rozhodnutí, tvorba výrobního programu, služeb a tvorba cen vedení účetnictví pro svojí vlastní potřebu a kontrolu. Organizace je nucená povolit k nahlédnutí kontrolním úřadům 2.5. Efektivnost a její základní kategorie Pro dobré fungování výroby je nutné propojení výrobních faktorů (práce, půda, kapitál, informace). Záleží na druhu výroby, ne vždy jsou potřeba všechny výrobní faktory. Určitá proporcionalita výrobních faktorů je vždy dána přírodně technickými činiteli, dále je rozhodně dána cenou jednotlivých výrobních faktorů a různými druhy nákladů, kterou jsou bezprostředně s jejich fungováním ve výrobním procesu spojeny. Je téměř jisté, že v průběhu času se uvedené proporce budou měnit. 19 Podle převažujícího výrobního faktoru mžeme rozlišovat jednotlivé výroby: 19 investiční (neboli kapitálově náročné) těžební průmysl pracovně náročné průmysl optický, polygrafický materiálově náročné průmysl potravinářský, chemicky Dělení výrob podle převažujícího výrobního faktoru lze také charakterizovat podle toho, jaké náklady se v těchto výrobách především ve větším měřítku vyskytují Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 25 26

27 U investičně náročné výroby převažují především náklady spojené s opotřebováním dlouhodobého hmotného majetku, tedy odpisy, u výrob pracovně náročných převažují náklady materiálové a nutno uvést, že tyto výroby jsou také velmi náročné na spotřebu energií. 20 Není rozhodně jedno, jaká výroba je zavedena, s jakými náklady se tato výroba uskutečňuje a jak jsou také využívány základní výrobní faktory. Musíme mít také na zřeteli skutečnost, že cílem ziskového sektoru je dosažení výsledku hospodaření ve formě zisku. 20 Vyrábí-li podnik takové výrobky, kterou dostatečně uspokojují potřeby na trhu a poměrně hospodárně využívá při této výrově výrobních faktorů, které jsou v optimálním množství a v optimální proporci, je možno obecně o tomto podniku říci, že jeho výroba je efektivní. 20 Základem ekonomického pojmu efektivnost je slovo efekt, což vlastně představuje nějaký výsledek, případně jistý účinek, možné uvést i následek čehosi. 20 V českém jazyce se efektivnost nejčastěji chápe jako účinnost. 20 Konečným výsledkem podniku, tedy efektem, jsou poskytované služby, vyrobené výrobky (statky), což je vlastně výstup podniku. Právě výkony podniku (výrobky, služby) vznikají spotřebou výrobních faktorů a tyto výrobní faktory tvoří ve své podstatě vstupy podniku. 20 Obrázek 2 : Efektivnost vstupy a výstupy Zdroj: Základy podnikové ekonomiky, Ing. Věra Nečadová 2008, strana Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 26 27

28 Obecně možno konstatovat, že efektivnost se vyjadřuje poměrem výstupu ke vstupu. Rovnice 2: Rovnice pro výpočet efektivnosti výstup výrobky (služby) Efektivnost = vstup výrobní faktory 21 Takto lze měřit v podstatě účinnost každého jednotlivého výrobního faktoru. 21 V praxi takto měříme účinnost lidské práce a je obvyklé označovat tuto účinnost lidské práce jako ukazatel produktivity práce. 21 Měříme však takto také účinnost strojů a výrobního zařízení, potom hovoříme o ukazateli produktivity strojů a zařízení, někdy se také uvádí pojem výrobnost strojů a zařízení. 21 Zajímá nás však i jaká je účinnost využití materiálů, když většinou toto měříme jako množství spotřebovaného materiálu na jednotku produkce a rychlost obratu jeho zásob. Lze hovořit i o účinnosti managementu a dalších podobných ukazatelích. 21 Pochopitelně, že rozhodující je souhrnný efekt a souhrnná efektivnost všech základních výrobních faktorů, celého podniku, když máme stále na paměti, že výsledkem činnosti podniku jsou jednotlivé i dílčí efekty, například sociální, ekologický, etický, politický, apod., když potom uvádíme sociální efektivnost, ekologickou efektivnost atd. 22 Pro podnikovou ekonomiku je však významná ekonomické efektivnost, která se lisí od efektivnosti, jak ji chápou technické vědy Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 27 28

29 Ve stručnosti zde můžeme uvést podstatu technické efektivnosti. Účinnost může být v míře využití energie a efektivnost může ukazovat míru vykonané práce ve vztahu ke vstupní energii. Důležité je srovnávat hodnotu výstupu k hodnotě vstupu. Tím získáme objektivní pohled na tyto údaje. Rovnice 3: Rovnice měřítka efektivnosti hodnota výstupu Měřítko efektivnosti = hodnota vstupu 23 Rovnice nám ukazuje poměr hodnoty výstupu k hodnotě vstupu. Musíme však ohodnotit vstup a výstup, tím pak můžeme měřit hodnotu efektivnosti. Výstupem může být hodnota všech výkonů, které organizace vyrobí za časovou jednotu tedy časové období. Tržby neboli čisté výnosy jsou rozdíl mezi výnosy a náklady, tedy výsledek hospodaření ať už zisk nebo ztráta. Vstupem můžou být výrobní faktory spotřebované při výrobě nebo náklady. Další možností je velikost kapitálu, který se vztahuje k výrobě. V praxi se obvykle používá ukazatel první, tj. poměr výnosy / náklady, ovšem tento ukazatel se používá v převrácené podobě, tedy jako podíl nákladů připadajících na jednu peněžní jednotku výnosů (na 1 Kč) a je zvykem tento ukazatel označovat jako ukazatel haléřové nákladovosti, někdy též nazývaný koeficientem nákladovosti. 23 Rovnice 4: Rovnice ukazatele haléřové nákladovosti náklady ukazatel haléřové nákladovosti = (koeficient nákladovosti) výnosy Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 27 29

30 Oba ukazatele (výnosy / náklady, náklady / výnosy) jsou považovány za jednu ze základních charakteristik hospodárnosti, který bývá některými ekonomi přímo považována za efektivnost. Např. u Heyneho se můžeme setkat s myšlenkou, že efektivnost a hospodárnost jsou prakticky jakoby synonyma. Oba termíny označují účinnost, neboli se zaměřují na skutečnost, jak jsou používány prostředky k dosažení daných cílů. 24 Možné konstatovat, že hospodárnost se projevuje vždy zpravidla snahou dosáhnout co nejvíce užitku při optimálních vstupech, a to jak po stránce výrobně technické, tak i po stránce hospodářské. 24 Technická hospodárnost ve výrobním procesu spočívá především ve vhodně volených technických prostředcích tak, aby byl co nejlépe dosažen vytýčený technický cíl. 25 Hospodářská stránka potom počítá s předem vyčíslenými náklady, které jsou následně porovnávány se skutečnými náklady (předběžná kalkulace, výsledná kalkulace) a tyto náklady se srovnávají s dosaženými výnosy, tj. vlastně výstupu, neboli užitky. 25 Obecně lze sdělit, že v podstatě princip hospodárnosti spočívá v tom, aby byl naplněn požadavek přiměřeného vynakládání všech prostředků ve výrobním procesu. 25 Pokud se týká ukazatele hospodárnosti typu výnosy / náklady, je dobré si uvědomit, že v souvislosti s tímto poměrem jsou zaznamenány určité nedostatky tohoto ukazatele, protože v něm dochází k propletení představ o základním ekonomickém pojmu hospodárnost a dalším pojmu, kterým je rentabilita. 25 Mezi ekonomy vládne teorie,že lepší a správnější ukazatel hospodárnosti je tento: 24 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 28 30

31 Rovnice 5: Rovnice výpočtu hospodárnosti skutečné náklady Hospodárnost = náklady při optimální kombinaci 26 výrobních faktorů Ukazatel využití kapitálu, který je v ekonomice známější pod názvem ukazatel aktivity, někdy také se uvádí jako ukazatel využití aktiv. 26 Rovnice 6: Rovnice výpočtu využití kapitálu výnosy Ukazatel využití kapitálu (aktiv) = Kapitál 26 Tento ukazatel má poměrně velkou vypovídající schopnost, neboť jeho údaj nám charakterizuje rychlost obratu kapitálu neboli rychlost obratu aktiv. 26 Tento ukazatel hraje poměrně značně důležitou roli při finančním hodnocení podniku Ukazatele rentability Tyto ukazatele dostaneme v případě, že použijeme jako ukazatele výstupu výsledek hospodaření ve formě zisku. Zisk můžeme poměřovat jednat s vynaloženými náklady, případně s vynaloženým kapitálem. 26 Obecně lze uvést, že ukazatele rentability dostaneme v případě, že poměřujeme zisk s jinou další veličinou Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 28 31

32 Ukazatel rentability nákladů je v ekonomické praxi velice často používán. 28 Rovnice 7: Rovnice výpočtu rentability nákladů zisk rentabilita nákladů = náklady 28 přestože výše uvedený ukazatel rentability náklady je v naší praxi velice často používán, vhodnějším ukazatelem, pro svoji větší vypovídající schopnost, se jeví ukazatel rentability výnosů. 28 Rovnice 8: Rovnice výpočtu rentability nákladů zisk rentabilita výnosů = výnosy 28 V souvislosti s tím ukazatelem je zajímavé uvést, že součet rentability výnosů a haléřové nákladovosti, neboli koeficientu nákladovosti, který je poměrem nákladů k výnosům, musí dát číslo jedna. 28 Rovnice 9: Rovnice výpočtu rentability obratu zisk rentabilita obratu = obrat 28 Je také obvyklé pomocí těchto ukazatelů sledovat rentabilitu kapitálu. Když použijeme jako vstup vynaložený kapitál, neboli kapitál, který je v podniku vázaný, dostaneme 28 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 29 32

33 ukazatele rentability kapitálu, který je v praxi také nazýván ukazatelem výnosnosti kapitálu. 29 Rovnice 10: Rovnice výpočtu rentability celkového kapitálu zisk Rentabilita celkového kapitálu = celkový kapitál 29 Rentabilita celkového kapitálu je vlastně velice důležitý ukazatel, který nám udává výnosnost aktiv. 29 Vezmeme-li v úvahu, že celkový kapitál podniku se skládá z kapitálu vlastního a z kapitálu cizího (např. vypůjčeného), je možno spočítat nejen rentabilitu celkového kapitálu v podniku, ale i zvlášť rentabilitu vlastního kapitálu. 29 Rovnice 11: Rovnice výpočtu rentability vlastního kapitálu zisk rentabilita vlastního kapitálu = vlastní kapitál 29 Rentabilitu vlastního kapitálu označujeme jako ukazatel rentability výnosnosti vlastního kapitálu (vlastního jmění). 29 Rentabilita je považována za jeden z dalších principů hospodářského jednání v tržní ekonomice. Princip hospodárnosti a princip rentability se vzájemně doplňuje. Možno uvést, že vyšší hospodárnost zpravidla zvyšuje rentabilitu (výsledek hospodaření ve formě zisku), má však ale i další kladné účinky, například dosáhne-li případných finančních úspor je možné snížit cenu výkon, což je ku prospěchu spotřebitelů,nebo se mohou vyplatit pracovníkům prémie apod Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 29 33

34 Na druhé straně však může nastat i skutečnost, že podnik se chová nehospodárně a přitom může být poměrně značně rentabilní například proto, že má vysoké tržní ceny svých výkonů a že v tomto oboru je poměrně malá konkurence. 30 Ukazatelé rentability jsou totiž mnohdy silně ovlivňovány i tržními podmínkami, například cenami všech vstupů, cenami produkovaných statků, mírou rizika apod. I když velký ekonomický význam mají oba ukazatele rentability kapitálu, nutno uvést, že pokud se týká cílů podniku je třeba za základní kritérium efektivnosti považovat rentabilitu vlastního kapitálu a za efektivně hospodařící podniky se považují ty podniky, které především zvětšují bohatství svých vlastníků Národní hospodářství Charakteristika národního hospodářství souhrn všech hospodářských činností ve státě (jsou to všechna zařízení a činnosti určená k cílevědomému uspokojování potřeb) - složitý systém tvořený strukturami, který se musí chovat podle platných právní norem ve státě Úroveň národního hospodářství je míra, do které je národní hospodářství schopno uspokojovat potřeby společnosti (fyzické i právnické osoby) úroveň národního hospodářství ovlivňují 3 základní činitele: o o Přírodní bohatství (nerostné suroviny, lesy na těžbu) - čím více nerostného bohatství, tím by měla být vyšší úroveň, ale teprve když ho umí využít Národní bohatství - vše, co předchozí generace vybudovaly a můžeme to používat (školy, nemocnice, hrady...) - my už do toho nemusíme investovat 30 Ing. Nečadová, Věra. Základy podnikové ekonomiky : VSPJ Jihlava, ISBN , strana 30 34

35 o Obyvatelstvo a) počet obyvatel (čím více, tím více jich může pracovat) - ale záleží také na tom, jak vyjde HDP na obyvatele, b) struktura - předškolní a školní věk, v produktivním věku a poproduktivním věku (důchodci a senioři) c) vzdělanost lidí - čím vzdělanější, tím víc něco nového vymyslí = zvyšují úroveň Struktura národního hospodářství Strukturou národního hospodářství rozumíme členění podle různých hledisek. Nejčastěji se dělí podle hospodářských odvětví, která jsou si podobná svými výkony, používáním podobných materiálů, poskytováním podobných služeb. Národní hospodářství se dělí na primární, sekundární a terciární sféru. Základní rozdělení podle hospodářských odvětví: průmysl, zemědělství, lesnictví, stavebnictví, doprava, spoje, obchod, cestovní ruch, peněžnictví a pojišťovnictví, správa, zdravotnictví, školství, kultura, soudnictví, prokuratura, obrana a bezpečnost. Průmysl Je hlavním odvětvím každé ekonomiky, protože se podílí nejvyšší měrou na výrobě kapitálových statků. Má největší podíl na zahraničním obchodu i když vybavení neodpovídá požadavkům moderní výroby a na rozvoji řady podniků se podílí zahraniční kapitál. Průmysl se rychleji rozvíjel na severu naší republiky, protože se zde nacházejí zdroje nerostných surovin (hnědě a černé uhlí, rudy, energetika). Po roce 1989 se výrazně změnila situace v průmyslových oblastech (Mostecko, Ostravsko), protože se rozpadl trh pro bývalé socialistické státy, které odebíraly většinu naší produkce. Zemědělství Zemědělství zabezpečuje převážnou část spotřeby potravin a potravinářských surovin, ale zcela soběstační nejsme. Dovážíme hlavně potravinářské obilí, ovoce a zeleninu. Výroba v zemědělství má dlouhodobější charakter, vyšší stupeň nejistoty, pokud jde o prodej výrobků, menší pružnost v přizpůsobování se změnám poptávky. Z tohoto důvodu se v řadě zemí zemědělská výroba dotuje, protože náklady na výrobu a prodej 35

36 přesahují možnosti zemědělců. Naprostý nedostatek finančních prostředků je důvodem nižšího nákupu strojů a zařízení, nových technologií, nebo se omezují výdaje na opravy a údržbu. Všechny tyto problémy dohromady zapříčiňují, že lidé nemají tak velký zájem v zemědělství pracovat, protože jistota výdělku není zaručena. Zcela konkrétní případ je vypuknutí nemoci šílených krav (BSE) v Anglii a následné krachy farem, které byly nuceny utratit veškerý dobytek a tím přišly o zdroj obživy. Stavebnictví Vedle stavebních prací při výstavbě, opravách a údržbě budov a staveb, patří do stavebnictví i práce přípravné, průzkumné a projektové. V tomto odvětví začala vznikat po r řada soukromých firem, buď nově založených nebo privatizací řady renomovaných firem jako je Metrostav Praha, IPS, Stavby silnic a železnic. Tento sektor se rychle rozvíjí, nabídka stále převyšuje poptávku, proto mnoho firem svoje kapacity uplatní v zahraničí. Doprava Doprava prošla za poslední léta řadou výrazných změn. Státní monopolní celky se zprivatizovaly do akciových společností nebo vznikly nové přepravní společnosti. Základní rozdělení dopravy: železniční doprava - monopolní podnik České dráhy zajišťuje provoz téměř po celém území ČR, pouze několik malých lokálních tratí je zprivatizováno. Zaznamenala snížení přepravy také v důsledku vzniku nových přepravních kapacit soukromých firem, ale ne již po železnici, ale po silnicích. silniční doprava - zajišťuje přepravu osob i nákladů. Tuto přepravu zajišťují jak podniky se státní účastí, tak i soukromé firmy, které jsou velkou konkurencí státním podnikům. vodní doprava - je závislá na klimatických podmínkách. letecká doprava - slouží především k rychlé přepravě osob. Po r se začal obnovovat i strojový park, který byl zastaralý a byl složen hlavně ze sovětských letounů. 36

37 Telekomunikace a pošta Tato oblast národního hospodářství zaznamenala v posledních letech téměř raketový vzestup. Možnosti komunikace dnes již nejsou omezeny pouze klasickými způsoby posílání zásilek poštou, ale hlavní podíl na přenosu informací mají moderní technologie jako je fax, počítačový přenos dat - , Internet, široká síť mobilních telefonů. V této sféře funguje velká řada nových soukromých televizních a rozhlasových stanic. Firmy jako jsou EuroTel Praha nebo Radiomobil, poskytující své služby v oblasti mobilních telefonů a přenosu dat, neustále přicházejí s novými a novými nabídkami. Jsou velice úspěšné na našem trhu, protože poptávka stále ještě není uspokojena. Mezi těmito firmami existuje také veliká konkurence, ve snaze přitáhnout co nejvíce zákazníků jsou ochotni nabídnout i velice nízké ceny svých výrobků nebo služeb. Obchod Hlavním úkolem obchodu je zajišťovat prodej výrobků a zboží spotřebitelům. Nabídka vysoce překračuje poptávku, téměř žádné zboží není nemožné koupit, jak tomu bývalo před r a proto se nikdo nemusí předzásobovat ze strachu, že některé zboží neuvidí delší dobu v obchodě. Konkurence mezi obchody je pro běžného zákazníka asi nejvíce viditelná, protože nakupovat chodí každý a různé druhy akcí či mimořádných slev jistě nepřehlédneme. V posledních letech se vytvořila síť velikých obchodů na okrajích měst tzv. supermarketů, hypermarketů, které jsou postaveny na několika tisících metrech čtverečních a nabízejí ucelenou nabídku zboží pod jednou střechou (TESCO, Globus atd.). V těchto velkých střediscích najde práci hodně zaměstnanců, což je důležité především v oblastech, kde se výrazně zvýšila nezaměstnanost. Peněžnictví a pojišťovnictví Tato oblast národního hospodářství byla v minulosti také výhradně pod dohledem státu, nyní funguje řada soukromých bank a pojišťoven na našem trhu. Bohužel ani tento sektor nebyl ušetřen různých neprůhledných akcí a tak hodně bank a rodinných záložen zkrachovalo. V současné době je pravděpodobně největší naší bankou ČSOB, která zajišťuje i provoz všech poboček Investiční a poštovní banky, ta přešla pod její správu v loňském roce. 37