ROZUMOVĚ POHYBOVÉ CELKY VE VYUČOVÁNÍ NA ZVLÁŠTNÍ ŠKOLE Věra Mikešová

Transkript

1 ROZUMOVĚ POHYBOVÉ CELKY VE VYUČOVÁNÍ NA ZVLÁŠTNÍ ŠKOLE Věra Mikešová V rámci realizované školské reformy pedagogové využívají rozvojových a výkonových potencionalit a tvořivé invence žáků. Tématem mého sdělení je rozvíjení osobnosti žáků zvláštní školy prostřednictvím rozumově pohybových celků a navržení metodiky pro rozumově pohybovou výchovu na speciálních školách. Tyto rozumově pohybové celky, v nichž se žák může kultivovat jako osobnost, můžeme chápat jako novou netradiční formu pedagogického působení. Současně rozvíjejí princip alternatívnosti a napomáhají překonání autoritářského pojetí učitele. Uspořádání básní a říkadel odpovídá cílům (výchovným a vzdělávacím), které jsou u dětí zvláštní školy žádoucí. Rozumově pohybový celek vhodně spojuje prvky rozumové a tělesné výchovy. Lze jej využít v tělesné výchově, českém jazyce, při relaxačních chvilkách. Některé celky mohou pomáhat při motivaci k osobní hygieně, jídlu, ke správné výslovnosti. Z hlediska rozumové výchovy hraje dominantní roli vztah mezi doprovodným slovem a pohybovým ztvárněním. Správné instrukce učitele napomáhají jedinci při nácviku nových pohybových prvků. Z pohybových celků nikdy nevylučujeme zvládnuté pohybové prvky a nezařazujeme do jednoho pohybového celku několik nových pohybových prvků. V případě, že dítěti nepostačuje slovní doprovod, užijeme metody demonstrační, která se uplatňuje jak v prvotním nácviku, tak i v dalších fázích při zdokonalování pohybového celku. Tato metoda spočívá v přímé ukázce (předvádí učitel, nejlepší žák) nebo nepřímé (filr iapozitiv). V mladším školním věku se nejčastěji aplikuje metoda imitační - na základě soustředěného zrakového vnímání dítěti dochází k bezprostřednímu napodobení pedagogova pohybu. Z hlediska tělesné výchovy se citová odezva textu nejčastěji projevuje spontánním pohybem dítěte. Při pohybovém ztvárnění se u dětí setkáváme zpravidla s potleskem, během, jednoduchými pohyby paží, skoky, lezením a s kruhovým postavením v prostoru. Tento způsob vyplnění prostoru je dán zvykem dětí při tradičním rozmístění při cvicích v učebně (třídě). (Vzhledem k tomu považuji za správné cvičit s dětmi i na značkách.) 32

2 Nově navržený melodický postup při prvotním luícviku rozumové pohybového celku 1. Motivace ke cvičení je základním kamenem úspěšnosti cvičení. Využijeme pohybové hry, dříve probíraných cviků, pohádek, písniček, rozpočitadel, hádanek nebo okamžité situace (při sezónních činnostech např. svítí slunce, snčží). Vždy postupujeme takovým způsobem, aby u dčtí vznikla citová odezva. 2. Seznámení s textem Dčti se mohou seznámit s textem recitací pedagoga, poslechem magnetofonového záznamu či gramofonové desky, popř. videozáznamem. Nelze jednoznačně určit, který způsob práce je nejvhodnější. Při vlastním přednesu pedagog navazuje citový vztah s dětmi nonverbální komunikací (gestikulací a mimikou). Naproti tomu při poslechu uměleckého přednesu se realizují úkoly estetické výchovy. Děti jsou vedeny k tomu, aby chápaly krásu umění, rozvíjí se u nich schopnost vyjadřování a smyslového vnímání, nenásilnou formou jsou seznamovány s uměním. 3. Objasnění neznámých a méně frekventovaných slov Vysvětlení neznámých slov následuje ihned po seznámení dělí s textem. Pedagog klade dětem otázky podle textu a vybízí je k odpovědím. Současně dbá na správnou výslovnost a koriguje agramatismy. Vysvětluje dětem užití jednotlivých slov v jiném pojetí, v jiných souvislostech - k tomu pedagogům slouží rozmanité názorné pomůcky. Učitelé budují během pohybové výchovy slovní zásobu dětí, podněcují mluvní aktivitu dětí, pečují o hygienu sluchu a řeči, a tak splňují stěžejní úkoly jazykové výchovy. 4. Předvedení probíhá dvojím způsobem: a/ přednes textu, po ném následuje ukázka cvičení b/ pohyb doprovázející přednes 5. Kolektivní zaměstnání je nejlepší k procvičení a zapamatování rozumově pohybového celku. Učitelé vedou a řídí činnost všech žáků, nabádají dčti k tomu, aby opakovaly pohyb i text, opravují chyby a pohybové nepřesnosti, rozvíjejí pohybové schopnosti a řeč žáků. Předpokladem pro dobrý průběh činnosti je organizované chování žáků. Dčti se učí ztišit se na začátku cvičení, nemluvit při vysvětlování učitele a při odpovědi spolužáků, soustředit se na práci. Při kolektivním zaměstnání, které trvá minut, upravuje pedagog prostředí, seskupuje děti tak, aby prováděly činnost co nejúspěšněji. 6. Skupinové zaměstnání Při nácviku skupinového zaměstnání (optimální počet 3-4 žáci) závisí činnost na úrovni kázně a uvčdomělosti dčtí. Učitelé rozdělí žáky do vyrovnaných skupin, které jsou zastoupeny žákem podprůměrným, průměrným a výborným. Při cvičení ve skupinách nestačí počáteční motivace, cvičení musíme znovu motivovat, neboť vhodnými stimuly udržujeme kázeň a upoutáváme pozornost dětí. Takovou motivací je např. 33

3 vyhlášení nejlepší cvičící skupiny. Učitelé by měli dodržovat všechny pedagogické a speciálně pedagogické zásady. Literatura: Fischer, V. - Loskotové. L.: Schováme se v hustém lese Praha, Albatros Hrubín, F : Hrajte si s námi. Praha, SNDK Hrubín, F.: Détem. Praha. Albatros Ukázky textů pro rozumově pohybové celky U nás rostou domy, vyšší neili stromy jako houby po dešti, rostou lidem pro štěstí. Z oken je vidět do daleka, tam, kde teče velká řeka. Z oken je vidět do dálky, kde mají lidé kočárky. 1,2 - ze dřepu vztyk do stoje rozkročného, z připažení pomalu vzpažovat 3,4 - poklusem k oknu, podívat se z okna (zavřeného), návrat na značky. Pozn.: Na závěr mohou děti jezdit s kočárky po třídě. V zahrádce se krčí smrček, pod tím smrčkem cvrčí cvrček. Necvrč, cvrčku, mohlo by tě bolet v krčku. Bolet v krčku, aj, aj, aj, hned začnu pít horký čaj. 1,2 - rozdělení dětí do skupin, každá má svoji žíněnku 3,4 - výměna žíněnek mezi skupinami 5 - dětí znázorňují pití čaje. Pozn.: Při sezónních činnostech motivuje říkanka např. návrat do budovy na svačinu. Zvířátka Jako kočka nebo pes po čtyřech po zemi lez! U oslíka zvykem bývá, te rád sem tam hlavou kývá. Kdyí polezem jako had, budeme mít brzo hlad. Po obědě všechna záda na postýlku lehnou ráda. 1,2 - lezení ve vzporu klečmo 3,4 - střídavě zanožovat levou, pravou 5,6 - lezení ve vzporu klečmo 7,8 - leh na záda. 34

4 Pozn.: Při lezení musí být dodržovány bezpečnostní hygienické předpisy. Při cvičení v přírodč učitel zkontroluje prostor, v němž děti mají cvičit. Před cvikem děti seznámí se zvířaty prostřednictvím diapozitivů, fotografií nebo nástěnných obrázků. Pomocník Potichoučku do kouta, slyšíme tam kohouta. Po pišini na kopeček, zazvoníme na zvoneček a z kopečka hopky, hopky, do panáků stavte snopky. Kdy í nás nohy rozbol t, lehneme si na poli. 1 - chůze ve výponu 2,3 - dřep, volné našlapování, chůze ve dřepu 4 - vzpažit, spojit ruce nad hlavou = zvoneček 5 - libovolné poskoky (pohybová relaxace) 6 - vzpažit zevnitř 7,8 - leh na záda, ruce pod hlavu Pozn.: Cvik zdůrazňuje pohybovou relaxaci, proto jej dobře uplatníme především na závěr tělesné výchovy. 1 - malý kroužek 2 - postupně zvětšovat 3 - poskoky snožmo 4,5 - točení na místč, upažit 6,7 - sed na zem, dřep. Bublina Diti, velká novina, přiletěla bublina. Bublinu si nafouknem přitom pěkně poskakujem. Podívejte děti, jak bubliny letí, letl nad Prahou, nad lesem. Praskla krásná bublina - a já, kde to jsem? Pozn.: Před nácvikem celku s dětmi pouštíme bubliny. Šneček Leze šneček podle meze, svůj domeček s sebou veze. Jestli na něj někdo sáhne, do domečku hned se vtáhne. Šnečku, šnečku, vystrč růiky, dám ti krejcar na parůljcy a troníček na tabáček, bude z tebe hajdaláček. 35

5 1,2 - lezení po čtyřech, ne po kolenou 3,4 - prohnout (vyklenout) záda, ruce pod bradu 5,6 - dřep, znázornění růžku (ruce k hlavě) 7,8 - vzpor klečmo, zvednout hlavu. Pozn.: Dětem objasníme neznámá slova i v jiném kontextu. Zapůjčené texty z materiálů mateřských škol. Ručičky, tleskejte Hrajeme a zpíváme, ručičkama tleskáme: takhle malý ptáček lítá, ptáček lítá, mušky chytá - paci, paci, paci, paci, s muškou do hnízda se vrací. Hrajeme a zpíváme, ručičkama tleskáme: takhle bílý motýl lítá, Jenda s Mařenkou ho chytá, paci, paci, paci, paci, to umějí jenom ptáci tleskání rukama, kruhové rozestavení dčti stoj rozkročný, upažit, podřepy výpon, vzpažit tleskání rukama 5 - poklus na svoji značku 10 - poklus po tělocvičně, znázornění letu ptáka. HODNOTY DĚTÍ Z DĚTSKÝCH DOMOVŮ Jitka Čížková, Ivana Nováková Pozornost, která je věnována problematice hodnot a hodnotové orientaci dětí, je v naší literatuře nedostačující už proto, že účinnost výchovného působení je závislá na znalosti dětí, na něž vychovatel působí. Nemáme-li dostatek poznatků o motivech chování, postojích a přáních dětí, naše výchovné úsilí zpravidla nebude účelné. Poznávání hodnotové orientace dětí, která se během života sice stále vyvíjí, její nevhodný vývoj však může svým směrem omezit optimální vřazení jedince do společnosti, se z tohoto pohledu jeví jako podstatné pro výchovnou práci. Můžeme říci, že poznávání individuálních hodnot je předpokladem porozumění dítěti, jeho potřebám a tím i jeho možnostem přiměřené adaptace na společenské prostředí. Zabýváme-li se hodnotou z hlediska významu pro člověka, můžeme ji charakterizovat jako vztah ke skutečnosti, vznikající z nějaké potřeby konkrétního človéka a z jeho začlenční do sociálního prostředí. Pro záměr naší studie, poznat potřeby, přání a 36