UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ CÍREKVNÍ TEXTIL V 1. POLOVINĚ 20. STOLETÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH DIPLOMOVÁ PRÁCE VYPRACOVALA: Mgr. Pavlína Kašparová VEDOUCÍ PRÁCE: Doc. PaedDr. Alena Kavčáková, Dr. OLOMOUC 2014

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně za použití citovaných pramenů a literatury. V Bojkovicích dne

3 Děkuji doc. PaedDr. Aleně Kavčákové, Dr. za odborné vedení diplomové práce a za mnoho cenných rad a připomínek, které mi poskytla. Dále děkuji všem, kteří mi pomohli při vyhledávání informací, poskytli mi fotografický materiál nebo ukázali směr k dalšímu bádání. Ráda bych také poděkovala všem blízkým, kteří mě jakkoli povzbuzovali a podporovali.

4 Obsah 1 Úvod Dosavadní stav bádání Prameny Literatura Církevní textilie Terminologie Historický vývoj textilií a význam pro liturgii Dělení jednotlivých církevních textilií Linteamina (kostelní prádlo) Paramenta (kněžská bohoslužebná roucha) Pontifikálie (insignie) Ostatní textilie Církevní textil v českých zemích Pohled do historie Předrománské a románské umění Gotické umění Renesance, baroko a Tridentský koncil Konec 18. století a 19. století Církevní textil v 1. polovině 20. století v českých zemích Umělecké řemeslo pro církevní účely...41 Požadavky na liturgická roucha Výtvarné tendence a jejich vliv na tvorbu církevního textilu Historizující tendence...45 Beuronská umělecká škola Inspirace lidovým ornamentem...47 Josef Šíma Dekorativní styly...49 Josef Fanta...50 Marie Hoppe - Teinitzerová Inspirace historií národa a národním uvědoměním

5 Břetislav Štorm...57 Akademie křesťanská ( ) Porovnání situace se zahraniční tvorbou...61 Anglický gothic revival...61 Art & Crafts...62 Vídeňská secese...62 Art to Wear Modernismus jako výtvarný směr církevního umění? Vymezení pojmů...66 Modernismus...66 Katolický modernismus Požadavky na moderní umění z pohledu katolické církve Předpoklady pro církevní umění...70 Souhlas obsahu a formy, krása...70 Pravdivost a mravnost...71 Vkus Závěr...72 Seznam použitých zkratek...76 Seznam pramenů...77 Seznam literatury...78 Seznam vyobrazení v obrazové příloze...81 Obrazová příloha...87 Anotace

6 1 Úvod Liturgie posvátný obřad, bohoslužba - je pro církev zásadním okamžikem. Jedná se o společné slavení, jehož centrum pozornosti se soustředí na samotného vykonavatele obřadu i na vše, čeho je zapotřebí ke správnému a důstojnému průběhu bohoslužby. Jasné požadavky jsou kladeny i na samotné liturgické předměty, mezi něž řadíme i církevní textilie. V současnosti se zájem o toto odvětví uměleckého řemesla zvyšuje a to napomáhá k záchraně mnoha významných památek. Práce se zaměřuje na církevní textilie 1. poloviny 20. století. Slovem církevní zde budou označovány textilie užívané pro obřad římskokatolické církve. A to hlavně proto, že užívání liturgického oděvu a textilií je v tomto prostředí tradiční a je bohatě zastoupeno. Období, kterému se budeme v práci věnovat, nebylo ještě z výtvarného hlediska zcela zpracováno. Jako zajímavější se samozřejmě jeví období následující, tj. po druhém vatikánském koncilu, v němž proběhla liturgická reforma. Je však nutné podívat se na problematiku v širších souvislostech. Přestože si dlouhodobé prvenství drží umělecký styl nazývaný souhrnně historismus, výtvarná scéna je velice bouřlivá a prochází významnými změnami. Nutně se nabízí otázka, zda tato situace nějak zasáhla tak důležitého objednavatele umění, kterým katolická církev vždy byla. Nastupující modernismus a jednotlivé směry avantgardního umění dosahují vrcholu a odráží se ve všech oborech umění. Je možné, že se tato vlna vyhne církevnímu prostředí? Umělecká scéna se doslova hemží skvělými výtvarníky. Pracovali někteří z nich na církevních zakázkách formou návrhů autorských textilií? Tyto otázky se staly východiskem pro následující práci. Brzy se však objevují další. Mezi nimi se nabízí otázka: jaký vztah měla tradiční církev k těmto novým formám umění, které byly často spojeny s hledáním vlastního stylu i techniky a zároveň se stávaly nástrojem k bo- 6

7 ření konvencí a tabu? Bylo toto východisko únosné pro prostředí, které má pevně stanovená pravidla a jehož tradice, právo a učení řídí i ty nejjemnější nuance vykonávání obřadu? Mimoto se musíme zabývat také dramatickými okamžiky českého státu, který v roce 1918 vyhlašuje samostatnost a všemi možnými způsoby se snaží prezentovat svoje národní sebevědomí. Katolická církev je v této době považována za téměř nepřátelskou instituci, která projevuje málo nadšení pro nacionální snahy. Vznik nové Československé církve jako deklarace samostatnosti státu a také církevní modernismus, který bují uprostřed samotné církve, nepřispívají ke stabilnímu vývoji církevního umění. Nástup další světové války pak tvrdě zasáhne uměleckou scénu na všech frontách. Smrtící úder nakonec přichází ze strany tvrdých restrikcí v 50. letech s nástupem komunistického teroru. Ke všem výše zmíněným otázkám se v práci pokusíme vyjádřit. Přičemž je samozřejmé, že není možné podat vyčerpávající pohled na celou problematiku, a proto se práce nutně musí jevit jako torzovitá. Téma zasahuje do mnoha oblastí, např. do historie (obecných československých dějin, církevních dějin), teorie a dějin umění, teologie a dotýká se i sociologie. Prozatím neexistuje ucelený přehled pramenů, jež by bylo možné použít. Vycházet se proto bude z pramenů, jimiž jsou samotné církevní textilie, fotografie, dobové texty, katalogy a další případné archiválie. Zkoumání těchto pramenů poskytne materiál, na jehož základě bude možné vytvořit si povědomí o chápání společnosti, která spoluutvářela estetický názor a vyjadřovala požadavky na uměleckou tvorbu. Dále budeme čerpat z literatury, která se zaměřuje převážně na jednotlivé dobové nebo stylové úseky, případně některá konkrétní umělecká odvětví či práci významných výtvarníků. Nashromážděné poznatky se pak stanou východiskem pro ucelený (i když ne vyčerpávající) pohled na problematiku. Jak již bylo zmíněno, téma ještě nebylo plně zpracováno, proto se občas můžeme pohybovat na hranicích spekulace. 7

8 Přesto věříme, že se i tyto výsledky mohou jevit jako důležité pro další práci. Struktura práce vychází z postupného uvádění do problematiky. Nejdříve se seznámíme s dosavadním stavem bádání. V následující kapitole Církevní textilie se zaměříme na jejich význam v liturgii. Uvedeme také stručný heslář jednotlivých liturgických textilií, díky kterému se budeme v následující práci lépe orientovat. Další kapitola nás již uvede do vlastního historického vývoje církevních textilií na našem území. Zde se pokusíme alespoň krátce popsat vývoj řemesla a používaných technologií. Seznámíme se i s praktickými a estetickými požadavky na tyto textilie, které také udávaly jejich konečnou podobu. Zásadní pátá kapitola nás seznámí s dobovými požadavky na církevní textilie, především na liturgická roucha. Z hlediska uměleckého se seznámíme s významnými výtvarnými styly, které se mohly projevit v církevním umění. Uvedeme si některé výtvarníky, kteří pracovali na církevních zakázkách, přičemž se okrajově zmíníme o důležitých firmách a ústavech zabývajících se výrobou parament. Zajímavé jistě bude porovnání stavu na našem území se stavem v zahraničí. Dále se pokusíme vysvětlit vztah katolické církve k novým uměleckým trendům i snahu vyrovnat se s vlastními problémy, mezi nimi s tzv. modernismem nebo duchovním uměním, které vzniká mimo hranice církve. Uvedeme si též obecné požadavky církve na umění jako takové. Na závěr shrneme výsledky bádání a nastíníme další možnosti hledání v této oblasti užitého umění. Součástí práce je také seznam použitých zkratek, pramenů, literatury, vyobrazení v obrazové příloze a obrazová příloha. 8

9 2 Dosavadní stav bádání Tématu církevních textilií se v rámci nového zájmu o užitého umění začíná dostávat zasloužené pozornosti. Nutno však říci, že zkoumané období 1. poloviny 20. století v českých zemích nebylo dosud dostatečně zmapováno. Zvláště chybí zpracování bibliografií jednotlivých výtvarníků. Bádání ztěžuje i těžká dostupnost materiálů, které jsou nezpracovány v různých (i soukromých) fondech. Největší potíže však způsobilo stěhování a rušení klášterů a likvidace nepotřebného církevního majetku v padesátých letech 20. století. 2.1 Prameny Důležitým pramenem jsou v první řadě dochované textilie nebo alespoň jejich fotografie. V časopise Křesťanské akademie v Praze Method1 vychází v roce 1900 Úvahy o paramentice od Josefa Vajse. 2 Článek popisuje jednotlivé liturgické textilie, jejich dělení a použití. V čísle z roku 1903 vychází zpráva o činnosti Křesťanské Akademie, včetně konkrétního výčtu vyrobených liturgických textilií.3 Další článek z roku 1904 od Josefa Škorpila popisuje výstavu lidových výšivek v Plzni.4 Dalším dobovým periodikem je Časopis katolického duchovenstva. Roku 1908 vyšel článek od Antonína Podlahy, který se vyjadřuje o vhodnosti moderních výtvarných počinů v katolických kostelích.5 Roku 1910 je vydán Františkem Neškudlou bohatě ilustrovaný ka1 Method, Časopis věnovaný umění křesťanskému. Zároveň orgán odboru pro výtvarná umění a archeologii při Křesťanské Akademii v Praze. Více se tématu budeme věnovat v kapitole pojednávající o firmách a ústavech zabývajících se výrobou parament. 2 Josef Vajs, Úvahy o paramentice, Method XXVI., Praha 1900, s Josef Hamršmíd Ferdinand L. Lehner, Z Akademie křesťanské, Zpráva odboru pro výtvarné umění a archeologii, Method XXIX., Praha 1903, s Josef Škorpil, Výstava umělých, hlavně slovanských výšivek a krajek, pořádaná při Západočeském uměl.-prům. museu král. města Plzně r. 1903, Method XXX., Praha 1904, s , 36 37,

10 talog liturgického náčiní, včetně textilií.6 Opět v Časopisu katolického duchovenstva publikoval Josef Kachník roku 1918 článek o pravidlech umělecké tvorby pro sakrální prostory.7 O několik let později roku 1921 pokračuje rozvíjením tématu o sakrálním umění, nyní konkrétně o liturgických textiliích.8 Praktické rady k výrobě a používání parament poskytl Podlaha v učebnici Katolická liturgika z roku Roku 1934 vyšla stručná zpráva o obeslání mezinárodní výstavy posvátného umění v Římě v časopisu Umění od Jana Štence. 10 Autor se vyjadřuje pozitivně k účasti na výstavě hlavně z důvodů politických. Mimoto zde nalezneme obšírný výčet jmen umělců, kteří se výstavy účastnili. V rámci informování veřejnosti o činnosti Chrámového družstva Pelhřimov vycházel Věstník chrámového družstva. Roku 1940 v něm vyšel článek od Břetislava Štorma o vlastních návrzích na paramentní tkaninu s heraldickými motivy.11 Za stručnou ale důležitou práci je možné považovat dílko Břetislava Štorma Ročenka pro liturgické umění, ve kterém se vyjadřuje ke všem 5 Antonín Podlaha, O "moderním umění v katolických kostelích" podal úvahu Štěp. Beissel S. J..., Časopis katolického duchovenstva, 1908/3, s , vyhledáno František Neškudla, Katalog, Vydáno vlastním nákladem Josef Kachník, Výtvarné umění chrámové, Časopis katolického duchovenstva, 1918/7+8, s , clanek=6750, vyhledáno Josef Kachník, Výtvarné umění chrámové, Časopis katolického duchovenstva, 1921/1+2, s. 40, clanek=7357, vyhledáno Antonín Podlaha, Katolická liturgika. Učebná kniha pro střední školy, Státní pedagogické nakladatelství Praha Jan Štenc, Československé oddělení na mezinárodní výstavě posvátného umění v Římě, Umění VII, 1934, s Břetislav Štorm, České látky bohoslužebné, Věstník chrámového družstva, Ročník X., číslo 2., Pelhřimov 1940, s

11 oblastem posvátného umění.12 Roku 1947 se v článku pro Chrámové družstvo Pelhřimov Štorm zabývá problematikou zdánlivého úpadku církevního umění.13 Stručný katalog k výstavě Náboženské umění XX. století vydal roku 1948 Spolek výtvarných umělců Aleš. 14 Katalog obsahuje úvahu K současnému náboženskému umění výtvarnému od Jana Dokulila. Dále nalezneme jen výčet vystavovatelů a děl bez obrazové přílohy. Roku 2005 vznikla diplomová práce Markéty Janatové o církevním textilu v období historismu.15 Jedná se o zásadní práci, která mapuje sbírkový fond Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, který obsahuje část archivu Akademie Křesťanské v Praze. Součástí práce je obsáhlý katalog. Bakalářská práce Marie Kuldové z roku 2008 se zabývá vyhledáváním a katalogizací textilních památek ve Středočeském kraji se zaměřením na vyšívaná paramenta 19. století.16 Součástí práce je příloha s bohatou obrazovou dokumentací nalezených památek. Skvěle vytvořený katalog popisuje většinou dosud nepublikované práce. 2.2 Literatura Stále zásadní práci k tématu vypracoval Josef Braun v příručce parament roku Vyjadřuje se k vývoji i použití jednotlivých kusů církevních textilií, nechybí ani bohatá obrazová příloha. Stejný autor 12 Břetislav Štorm, Ročenka pro liturgické umění, knížka první, Vyšehrad Praha Břetislav Štorm, Umění a doba, Věstník chrámového družstva, Ročník XIV., číslo 3., Pelhřimov 1947, s výstava v domě umění v Brně (kat. výst.), Náboženské umění XX. století 20. prosinec leden 1948, SVU Aleš Klub přátel umění Markéta Janatová, Církevní textil období historismu (diplomní práce), Ústav pro dějiny umění FF UK, Praha Marie Kuldová, Vyšívaná paramenta 19. století ze státních a církevních sbírek středních Čech. Od rukodělné k tovární výrobě (bakalářská práce), KTF UK, Praha Josef Braun, Handbuch der Paramentik,Freiburg im Breisgau,

12 se zabývá liturgickými paramenty soudobými i minulými v publikaci z roku Ve svých poznatcích navazuje na předchozí práci a doplňuje ji o nové závěry. Roku 1950 vyšel v Římě katalog shrnující výtvarnou činnost v oblasti posvátného umění, které bylo vystavováno na mezinárodních výstavách v letech 1909 a Katalog je velkým přínosem k daném tématu, neboť podává informace o všech vystavovatelských zemích a tím pádem je možné dívat se na vývoj umění v širších souvislostech. Obsahuje podrobný soupis vystavených exponátů. Jeho nevýhodou však je absence obrazové přílohy. Další zahraniční práce seznamující nás s novým přístupem k církevnímu umění je kniha Justuse Dahindena 20 z roku Pojednává převážně o architektuře, ale zmiňuje se i o liturgických rouchách. Významnou publikací je katalog od Christy C. Mayer-Thurmanové z roku Chronologicky představuje nejzajímavější autorské výtvory na poli liturgického oděvu západních církví.21 Jaroslav Kadlec vydal roku 1991 české církevní dějiny, 22 v nichž se věnuje otázce latinské a byzantské misie v době velkomoravské. Předpokládá vliv obou misií na vytváření kultury naší země. Roku 1996 vyšla brožovaná publikace o Růžencové kapli ve Vence, kterou vytvořil Henri Matisse.23 Krátce nás seznamuje s výtvarným zá18 Josef Braun, Die Liturgischen Paramente in Gegenwart und Vergangenheit, Freiburg im Breisgau, Giulio Barluzzi - Giulio Ansaldi, Esposizione internazionale di arte sacra, MCM MCML. Catalogo, Pontificia Insigne Accademia Artistica dei Virtuosi al Pantheon, Řím Justus Dahinden, New Trends in Church Architecture, Universe Books, New York Christa C. Mayer-Thurman, Raiment for The Lord's Service, A Thousand Years of Western Vestments, Chicago Jaroslav Kadlec, Přehled českých církevních dějin 1, Praha Chapele du Rosaire des dominicaines de Vence par Henri Matisse, Vence 1996, nestránkováno. 12

13 měrem autora, který pro kapli vytvořil i soubor parament. Pro naši práci je přínosný fakt, že v padesátých letech 20. století vznikaly odvážné návrhy, které došly realizace. Helena Čižinská sestavila text ke knize o působení beuronské umělecké školy v Praze. Kniha vyšla roku Podává informace o výjimečném trendu v umění, které mělo zásadní vliv na podobu českého církevního umění na začátku 20. století. O dovozu látek používaných k liturgickým účelům se vyjadřuje Milena Zeminová roku V knize popisuje jednotlivé historické textilie, jejich původ a možný vliv na domácí tvorbu. K historii Chrámového družstva v Pelhřimově byla vytvořena v rámci zpracování příslušného fondu publikace od Miroslavy Kvášové, Ireny Krčilové a Jitky Rohovcové roku Roku 2004 vyšel v Hospodářských novinách článek Jana Boňka o archeologických nálezech textilií v královských hrobech. 27 Článek vznikl z rozhovoru s M. Bravermanovou, kurátorkou archeologických sbírek textilu na Pražském hradě. Tyto nálezy se ve své době staly inspirací pro navrhování moderních liturgických textilií. V Jindřichově Hradci vzniklo muzeum o životě a díle Marie HoppeTeinitzerové. Při jeho otevření byl vydán roku 2004 stručný katalog s životopisem.28 Na základě výstavy Neklidem k Bohu vznikla roku 2006 obsáhlá publikace stejného názvu v podobě statí kolektivu autorů. Zajímavou 24 Helena Čižinská, Beuronská umělecká škola v opatství svatého Gabriela v Praze, Praha Milena Zeminová, Textilie, in: Klement Benda Dagmar Hejdová Olga Herbenová et al., Od Velké Moravy po dobu gotickou, Praha Miroslava Kvášová - Irena Krčilová - Jitka Rohovcová, Chrámové družstvo Pelhřimov, (1915) (1962). Inventář, Pelhřimov Jan Boněk, Vždyť jsou to jen hadry..., Hospodářské noviny, dostupné z: 28 Hana Dobešová, Umění řemesla život a dílo Marie Hoppe-Teinitzerové (katalog). Muzeum Jindřichohradecka, Jindřichův Hradec

14 reflexi o inovacích v náboženském umění představili Aleš Filipi a Roman Musil.29 Jaroslav Hrdlička pojednává ve svém článku z roku 2007 v revue Salve úvahu o modernismu a jeho důsledcích uprostřed české katolické církve.30 Ve stejné publikaci vychází též úvaha Otty Weisse o projevech modernismu v intelektuálním a uměleckém prostředí. 31 Zároveň vnáší světlo do pochopení samotného pojmu moderna a zamýšlí se nad důsledky změny ve společnosti v širších souvislostech. V regionálním časopisu Rýmařovský horizont vyšel roku 2007 článek od Jiřího Karla o založení a historii textilní továrny rodiny Flemmichů v Rýmařově.32 Pro naši práci byla důležitá zpráva o inspiraci textilními nálezy v hrobech českých panovníků. Rabasova Galerie v Rakovníku pořádala roku 2007 výstavu ke 100. výročí narození Břetislava Štorma. Na svých webových stránkách umístila též stručný, ale přehledný životopis tohoto výtvarníka, včetně publikací, které napsal či ilustroval.33 Marie Kuldová ve spolupráci s Valburgou Vavřinovou publikovala článek o práci památkového úřadu v rámci soupisu památek ve fondech Státních zámků. Článek z roku 2008 se vyjadřuje i k nalezeným 29 Aleš Filipi Roman Musil, Hlavní inovace v náboženském výtvarném umění, in: Aleš Filip, Roman Musil (edd.), Neklidem k Bohu, Náboženské výtvarné umění v Čechách a na Moravě v letech , Praha Jaroslav Hrdlička, Idea zápasu ve střetech českých radikálně modernistických nacionalistů a jejich odpůrců v letech Karel Farský, František Kovář a František Kodač, in: Salve, Revue pro teologii a duchovní život, 3/07, Krystal, Praha 2007, s Otto Weiss, Katolický modernismus. Pojem - sebeidentifikace podoby důsledky, in: Salve, Revue pro teologii a duchovní život, 3/07, Krystal, Praha 2007, s Jiří Karel, Osudy Flemmichů, in: Rýmařovský Horizont 23/2007, roč. IX, Rýmařov 2007, s Břetislav Štorm. Architekt a grafik. Ke stému výročí narození. Rabasova galerie Rakovník, jazyk=cz&what=3&file=xml/2007/ bretislav_storm.xml, vyhledáno

15 textiliím.34 Radek Martinek vypracoval roku 2008 obsáhlou práci o liturgických textiliích.35 Pro naši práci je tento text zásadní, neboť se dotýká všech oblastí církevních textilií od historie vzniku a používání tohoto typu textilií, přes použité materiály a techniky až po zdobení a vývoj v rámci užitého umění. Seznamuje nás s firmami a výtvarníky, kteří se zabývali výrobou církevních textilií. Dále se vyjadřuje k uchovávání a inventarizaci textilií. Práce je přímo v textu doplňována dokumentační obrazovou přílohou, avšak součástí publikace je i CD, které obsahuje fotografie liturgických textilií. U příležitosti 850. výročí královské korunovace Vladislava II. proběhla roku 2008 výstava ve Strahovském klášteře. Milena Bravermanová v jejím rámci podala příspěvek, v němž se vyjadřovala k textilním nálezům v královských hrobkách. Všechny přednesené příspěvky vyšly roku Skvěle vypracovanou diplomovou prací o dějinách Křesťanské Akademie je studie archiváře Vácslava Babičky z roku Autor byl ředitelem Státního ústředního archivu a jeho práce staví na dostupných archiváliích. Roku 2009 vyšla také kniha o družstvu Artěl, jejíž editor Jiří Fronek je autorem úvodní kapitoly o založení družstva a jeho členech. 38 Pomá34 Marie Kuldová Valburga Vavřinová, Liturgický textil v depozitářích hradů a zámků spravovaných Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm středních Čech, in: Textil v muzeu. Identifikace historického oděvu a textilií, Technické muzeum v Brně, Brno Radek Martinek, Historie, pořádání a uchovávání liturgických oděvů parament, in: Radek Martinek Jana Oppeltová Tomáš Sedoník et al., Záchrana a inventarizace drobných církevních fondů. Archiválie, knihy, notový materiál a liturgické textilie, Olomouc Milena Bravermanová, Nové okolnosti o možném pohřbu knížete Konráda II. Oty, in: Michal Mašek - Petr Sommer - Josef Žemlička a kol., Vladislav II., druhý král z Přemyslova rodu, Praha Vácslav Babička, Dějiny Akademie křesťanské (diplomní práce), KTF UK, Praha Jiří Fronek, Artěl...jehož historie je historií odvahy a průkopnictví, in: Jiří Fronek (ed.), Artěl, Umění pro všední den , Praha 2009, s

16 há nám pochopit prvek nacionalismu v českém umění. Radek Martinek vydával roku 2009 články o vývoji liturgických textilií.39 Práce se stala hlavním zdrojem informací pro kapitolu o vývoji liturgického textilu na našem území. Pavla Lazárková roku 2010 napsala dizertační práci o liturgickém oděvu, ve kterém se zmiňuje mimo jiné i o vývoji paramentiky ve 20. století.40 Zvláště zajímavé je pojednání o tzv. Art to wear. Mezi přelomové chvíle řadí padesátá léta a práci výtvarníků Henriho Matisse a Augustiny Flüerel. Příspěvek o výtvarníku Josefu Šímovi a jeho autorských návrzích liturgického textilu napsala Markéta Grill Janatová roku Jedná se o zhodnocení Šímova přínosu na poli domácí produkce církevních textilií. 39 Radek Martinek, Liturgický oděv v proměnách staletí, Informace královéhradecké diecéze, 3/2009, ročník XIX, dostupné z: ac=122; 4/2009, ročník XIX, dostupné z: 5/2009, ročník XIX, dostupné z: 125; 6/2009, ročník XIX, dostupné z: Radek Martinek, Liturgický oděv v proměnách staletí, Informace královéhradecké diecéze, 7-8/2009, ročník XIX, Hradec Králové 2009, s Pavla Lazárková Trizuljaková, Liturgický odev v katolickej církvi rimskeho rítu na Slovensku po roku 1989 (dizertačná práca), Trnava Markéta Grill Janatová, Josef Šíma starší a jeho textilní návrhy, in: Folia Ethnographica 47/1, Supplementum ad Acta Musei Moravieae, Scientiae sociales XCVIII 2013, s

17 3 Církevní textilie Co se vlastně míní, řekne-li se církevní textil? K pochopení této tématiky je třeba seznámit se jak s používanými termíny a historickými souvislostmi, tak s označením jednotlivých kusů textilií. S tím souvisí také pochopení některých pevně daných pravidel ohledně materiálů a výzdobných technik a jejich vývoj během dvoutisícileté tradice používání. 3.1 Terminologie V naší práci se budeme zabývat obdobím 1. poloviny 20. století, které je ve znamení náboženské a společenské proměny. Největší množství církevních textilií se však stále používá v katolickém prostředí. Proto budeme slovem církevní textil označovat roucha a textilie používané ke katolické bohoslužbě. Významné terminologické vysvětlení podal již R. Martinek, proto se budeme držet jeho výkladu: Církevním textilem se rozumí všechny oděvy a textilní doplňky používané v souvislosti s činností církve, kromě bohoslužebného oděvu sem patří i kněžský oděv užívaný mimo chrám, známý svým propracovaným systémem odlišností, jež zdůrazňují různé církevní hodnosti. Patří sem však také oděvy členů a členek řeholních řádů a kongregací, ale i dalších služebníků církve. Textil liturgický označuje skupinu podstatně užší: pouze svrchní roucha požívaná při bohoslužbě (paramenta) a tzv. kostelní prádlo (linteamina; sem patří všechny součásti, které měly být podle starší tradice ze lněného plátna tj. ustrojení kalicha, oltáře a spodní oděv kněze). 42 Podaný výklad vznikl z vynikajících teoretických i praktických znalostí a v současnosti není snad ani možné zabývat se církevními textiliemi, aniž bychom nenarazili na práce citovaného autora. V následujícím textu budeme tedy vycházet převážně z jeho práce. 42 Radek Martinek, Historie, pořádání a uchovávání liturgických oděvů parament (pozn. 35) s

18 3.2 Historický vývoj textilií a význam pro liturgii Patří k lidské přirozenosti odlišovat slavnostní od všedního, sakrální od profánního. Již u nejstarších kultur se setkáváme s obřady. Mezi nejznámější příklady patří imaginární lov zvěře v jeskyně Altamira nebo kultura pohřbívání u starověkých civilizací jako byli staří Egypťané nebo Sumerové. Při nich hrál svou roli obřadník (nejčastěji kněz) odlišený od ostatních. Jeho privilegované a specifické postavení představovalo zvláštní obřadní roucho nebo doplněk. S podobnou praxí se setkáváme také u kultur Předního Východu a antického Řecka a Říma, které budou ovlivňovat vývoj liturgie církve po dlouhou dobu.43 Starověký Izrael bude mít vliv převážně na chápání bohoslužby, neboť křesťanství staví na stejném základě posvátných textů, víře v jednoho boha a obřadů k jeho oslavě. Tato bohoslužba byla brána velmi přísně a v Bibli máme mnoho odkazů na přesné a specifické úkony, které bylo třeba vykonat. Mezi nimi vzpomeňme detailní popis výroby svatostánku (kniha Exodus (Ex), kapitola 25-27) nebo liturgických předmětů a oděvů (Ex 28). Silnou symboliku, jež se časem vyvinula, ani netřeba zdůrazňovat. Řecká kultura ovlivnila hlavně vznik novozákonních textů a způsob vyjadřování, protože mnozí křestané nazývaní jako pohano-křesané byli helénského původu. Římský vliv se odrazil nejvíce na vzhledu rouch, neboť pro obřad nově vzniklé církve se zprvu užíval civilní oděv. Textil je svojí podstatou materiál náchylný ke zničení. Je tedy jasné, že se nám nedochovalo mnoho památek tohoto typu. Ze starověkých jsou to spíše pohřební plátna nebo předměty z pohřební výbavy. Ojediněle se s nimi setkáme při archeologických výzkumech. O jejich vzhledu se však můžeme dozvědět spíše z jiných pramenů, jako jsou malby nebo písemné památky. Křesťanské textilie jsou mladší a dochovalo se jich tedy o poznání více. Jak však již bylo zmíněno, zpočátku se neužívalo speciálního oděvu a i později se pro nás stávají významným pra43 Srov.: ibidem (pozn. 35), s

19 menem poznání dobové malby a kresby. Ve středověku se vzhled používaného oděvu ustálil. Z této doby máme dochovaná roucha, která se sama stávají důležitým pramenem poznání kultury a používaných technologií té které doby a území. Jednotlivé kousky byly ochraňovány s velkou péčí v chrámových pokladnicích. Nemalý podíl na tomto jevu nese finanční i řemeslná náročnost výroby. Podobný trend pokračuje i v novověku.44 Mnohé textile byly jistě zničeny v době reformace a osvícenství. Je jisté, že žádné násilí nepřeje umění, k mnohým ztrátám však docházelo a dochází z důvodu neznalosti Jiným případem je přeměna historického kusu přešitím nebo opravou. Při výrobě liturgických textilií se totiž běžně využívaly starší kusy, které se přešívaly nebo z nich byl vyjmut zajímavý a zachovalý detail, který byl aplikován na textilii novou. 45 Setkáváme se i s výrobou liturgické textilie přešitím světského oděvu. Známé jsou příklady přešití ze svatebních a královských šatů, uniformy nebo šlechtického oděvu.46 Od začátku 19. století se začaly vyrábět tkaniny speciálně určené pro výrobu bohoslužebných rouch. Ke konci 19. století se setkáváme s autorskými liturgickými textiliemi v pravém slova smyslu. Některé z nich jsou věrné tradičnímu stylu, některé však vznikají na základě nových výtvarných intencí a reagují na změny v oblasti výtvarného umění. 3.3 Dělení jednotlivých církevních textilií Bohoslužba, při níž jsou využívány různé textilie, prošla mnoha 44 Srov.: Radek Martinek, Historie, pořádání a uchovávání liturgických oděvů parament (pozn. 35), s Markéta Janatová, Církevní textil období historismu (pozn. 15), s Radek Martinek, Historie, pořádání a uchovávání liturgických oděvů parament (pozn. 35), s Není to ovšem nic neobvyklého, vždyť podobnou praxi známe i v případě jiných předmětů. Za všechny můžeme zmínit vytvoření části svatováclavské koruny z opasku Blanky z Valois. 19

20 změnami a úpravami. Zásadním impulsem k těmto změnám bylo konání Druhého vatikánského koncilu47, který v rámci liturgické obnovy schválil v roce 1963 dokument Sacrosanctum Concilium. Výsledkem bylo očištění liturgie od nánosů dobově podmíněných projevů zbožnosti. Tím bylo upuštěno od používání některých prvků a předmětů, mezi nimi i textilních. Jelikož se však zabýváme 1. polovinou 20. století, musíme se zmínit i o těch textiliích, se kterými se dnes setkáme pouze v depozitářích nebo muzeích.48 V následujícím textu se podrobněji zaměříme pouze na textilie, kterými se budeme zabývat v dalším textu. Ostatní uvedeme pouze stručně Linteamina (kostelní prádlo) Alba je dlouhé spodní plátěné liturgické roucho. Na spodní okraj a rukávy se našívaly obdélníky z kousků drahých látek nebo vyšívané parury.49 Cingulum je buď široký pás, který se užívá k přepásání kleriky a na levém boku pak splývá. Nebo dlouhý lněný (nebo jiný) provaz s ozdobnými střapci na koncích k přepásání alby. Humerál je obdélný šátek z bílého plátna, jímž si kněz zakrývá partie krku, jestliže by byl vidět spodní oděv. Dříve bylo možné použít ke zdobení paruru. Korporál je čtvercová tkanina většinou ze lněného materiálu po obvodu lemována krajkou. Pokládá se buď pod vystavenou mon47 Druhý vatikánský koncil se konal v letech Byl svolán z potřeby reagovat na změny ve společnosti a z touhy definovat sebe sama jakožto společenství tvořené jak hierarchií, tak (a to hlavně) laiky. 48 Následující přehled vychází z hesláře R. Martinka: Radek Martinek, Historie, pořádání a uchovávání liturgických oděvů parament (pozn. 35), s Tématikou se zabýval též J. Vajs: Josef Vajs, Úvahy o paramentice (pozn. 2), s Zachováme abecední řazení v jednotlivých kapitolách. Speciálně bude upozorněno pouze na přímé citace. Budou-li některé informace doplněny z jiných zdrojů, budou vloženy další citace. 49 Parura je bohatě vyšívaný obdelník našívaný jako ozdoba na textilie. Mimo rukávy a délku může být také našíván na oděv v oblasti trupu a krku. 20

21 stranci nebo pokrývá oltář při bohoslužbě oběti. Lavabo je lněný nebo bavlněný obdelný šátek z běleného plátna. Používá se při obřadu umývání rukou k utírání. Linteolum je silně škrobený šátek bílého lněného nebo konopného plátna. Po obvodu je ozdoben úzkou krajkou. Tento čtverec se našívá na spodní stranu paly. Oltářní plátna je název pro pokrývky, kterými je přikryt oltář. Nejčastěji se užívala tři nad sebou (dle předpisu) a mají převážně praktický charakter (samozřejmě ještě doplněný o symbolickou rovinu). Svrchní oltářní plátno je často zdobeno výšivkami nebo krajkami. Na tato plátna se mimo bohoslužbu klade ještě jedno k přikrytí, které může být v liturgické barvě. Purifikatorium je neškrobený obdélný šátek (lněný nebo bavlněný) z běleného plátna. Používá se k očišťování bohoslužebných nádob. Rocheta je svrchní roucho původně biskupů, prelátů a kanovníků, je obdélníkového střihu. Dnes má široké rukávy a kněz ho nosí mimo mši. Při bohoslužbách ho používá i asistence Paramenta (kněžská bohoslužebná roucha) Antipendium (antependium) je ozdoba oltáře. Má dlouhou tradici používání. Textilní antipendia byla často v liturgických barvách. Od 19. století se více rozšířila antependia ve formě užších pásů, které se soustavou našitých oček připevňovala k háčkům na oltářní mense, uprostřed se symboly, figurami nebo nápisy. Tato antependia mohla být vyšívaná, s aplikacemi, ale i malovaná na saténu nebo krajková 50 Antipendium může být i na kazatelně. Baldachýn je jakási látková střecha na konstrukci. Staví se buď nad biskupským nebo opatským křeslem (trůnem) nebo se používá přenosná forma pro procesí. 50 Radek Martinek, Historie, pořádání a uchovávání liturgických oděvů parament (pozn. 35), s

22 Bursa, čtvercová schránka potažená barevnou tkaninou nebo vyšívaná má funkci schránky na korporál. Po okrajích může být lemována portami (bortami), uprostřed je motiv kříže. Dodržuje se barevnost podle liturgického období. Dalmatika společně s tunicellou jsou svrchní roucha jáhnů. Obě vznikly z římského profánního oděvu tuniky. Dalmatika dříve bývala bílá, kolem 13. století se začala používat v liturgické barvě. Na přední i zadní straně je zdobena dvěma podélnými pruhy, od středověku bývá zdobena parurami. Známe dvě formy: římskou s klasickými neprostřiženými rukávy a německou s prostřiženými rukávy a tkanicemi na zavázání. Tunicella se vzhledem podobá dalmatice, bývala však delší a měla užší rukávy. Kasule (též ornát) je hlavní součást oděvu kněze. Tak jako další oděvy se vyvinula z profánního římského oděvu paenula nobilis, což byl plášť zvonovitého tvaru, bez rukávů a s otvorem pro hlavu. Nyní ji používá výhradně kněz. Nejčastěji je zdobena svislým pruhem kolumnou, který měl skrýt šev na přední (pektorální) straně oděvu. Brzy byl doplněn břevnem, čímž vznikl motiv kříže. Stejně je zdobena i zadní (dorsální) strana roucha. Podoba tohoto kříže se měnila. Od nejstaršího tvaru v podobě písmene Y, přes vidlicový kříž a později latinský kříž. Mimoto byl stále používán i jednoduchý pruh. 51 Tvar kasule prodělal zásadní vývoj. K výrobě se užívalo různých materiálů a typů zdobení. Zde se také hodí zmínit, že zaužívané slovo ornát je vlastně označení celé soupravy pro kněze a dva přisluhující, tedy totéž, co parament. Konopeum. Tento nezvyklý název označuje pokrývku svatostánku tabernáklu na uchovávání eucharistie. Barva je nejčastěji bílá, ale také zlatá, stříbrná či červená. Uvnitř svatostánku se jako závěsu uží51 Více o vývoji a podobě dorsálních křížů: Markéta Janatová, Církevní textil období historismu (pozn. 15), s

23 vá tzv. rouška před Sanctissimum, což je bohatě zdobená textilie, nejčastěji dvojdílná. Manipul patří k svým vzhledem i použitím ke štole. Je kratší (asi 40 cm), přeložený napolovic a při spodním okraji je sešitý, čímž vytvoří otvor pro navléknutí na levou ruku. Používal se k otírání potu, ale kvůli své zdobnosti brzy ztratil na praktičnosti. Obvykle je zdoben třemi křížky. Dnes není jeho užívání závazné. Pala (palla) je čtvercová destička z tuhého materiálu potažená bílým plátnem nebo hedvábím v příslušné liturgické barvě. Uprostřed je obvykle kříž. Zdobení paly se neomezuje pouze na výšivku, často je doplněna malbou nebo aplikacemi. Z praktických důvodů je podšita linteolem (viz výše). Pluviál se taktéž vyvinul z římského oděvu, stejně jako kasule. Jeho vzhled se změnil prostřihnutím na přední straně, čímž vznikl jakýsi plášť zapínaný skobou (agrafou). Nejdříve měl vzadu kapuci, která se časem změnila na tzv. štít trojúhelníkového nebo půlkruhového tvaru. Na konci byl zakončen střapcem nebo zvonkem. Tento štít byl bohatě zdoben výšivkou a aplikacemi. Pluviál smí nosit klerik i biskup, užívá se k obřadům mimo mši a je i chórovým oděvem. Je součástí paramentu pontifikálního. Rationale či pastorale je ozdobná součást liturgického oblečení biskupa navlékaná přes hlavu a kryjící zčásti prsa a záda.52 Štola, úzký dlouhý pás tkaniny obvykle v barvě liturgického roucha zdobený uprostřed a při okrajích křížem. Jde o odznak (insignii) kněžského důstojenství a nosí se podle stupně svěcení různým způsobem: jáhen nosí štolu šikmo od levého ramene k pravému boku, kněz nosil štolu pod ornátem (kasulí) zavěšenou kolem krku, vpředu překříženou a v pase upevněnou cingulem, po liturgické obnově nosí kněz 52 Milena Zeminová, Textilie (pozn. 25), s

24 i biskup štolu volně spuštěnou podél těla. 53 Můžeme odlišovat štoly podle funkce jako štolu ke kázání, primiční, zpovědní nebo k zaopatřování nemocných. Velum je souhrnné označení roušky využívané při styku s eucharistickými schránkami (ciboriem, monstrancí a kalichem). Velum na ciborium má bílou barvu a je zdobené krajkami nebo výšivkami. Na přední straně má kříž. Tvar je různý, můžeme najít velum kruhové s otvorem uprostřed, tvar kruhové výseče s tkanicemi nebo i obdelný a křížový tvar. Velum na kalich je většinou čtvercová či obdelníková rouška zdobená portami a krajkami se symbolem kříže nebo christogramu 54. Pro kalichové velum bylo předepsáno hedvábí podšité hedvábným taftem, dnes i bavlněným plátnem. Velum na požehnání je nejbohatěji zdobené. Je to dlouhý pás (až 250 x 60 cm), kterým si kněz zakrývá ruce při slavnostním požehnání. Je bílé barvy, obvykle zdobené též symbolem christogramu, křížem nebo eucharistickými motivy Pontifikálie (insignie) Označení pontifikálie se používá pro soubor liturgických znamení biskupa nebo vysoce postaveného preláta. Patří mezi ně mitra, berla, pastýřský prsten, pektorál (náprsní kříž), pontifikální rukavice a boty a gremiále. Parament pontifikální je soubor liturgických rouch určený ke konání slavných bohoslužeb s velkou asistencí, kterým předsedá biskup nebo hodnostář s právem pontifikálií. Celebrujícímu duchovnímu přísluší kasule, štola, manipul a mitra a v průběhu bohoslužby užívá ještě gramiále (eventuálně také rukavice, punčochy a střevíce). Pod kasulí má však ještě dalmatiku, tunicellu (zpravidla z tenkého materiálu), rochetu a albu. Přisluhující presbyter assistens je oděn pluvi- 53 Radek Martinek, Historie, pořádání a uchovávání liturgických oděvů parament (pozn. 35), s Christogram monogram Ježíš Krista, řecká písmena chí ró, později zaměněná za latinská IHS nebo JHS. 24

25 álem a štolou, asistující jáhen a podjáhen (tzv. ministri ad altare) jsou oděni v dalmatickách, slouží-li mši svatou biskup, jsou přítomni ještě dva další asistující jáhnové (tzv. diaconi assistens) rovněž v dalmatikách (se štolami a manipuly). Velký pontifikální parament je [ ] složen ze 2 pluviálů, 1 kasule, 4 dalmatik, mitry (pretiosy nebo aurifrisiaty), gremiále, 7 štol, 5 manipulů a dalších doplňků (velum, bursa, pala). 55 Gremiále je obdélná nebo čtvercová bohatě zdobená pokrývka podobná velu, ale větší. Klade se na klín biskupovi nebo prelátovi pokud sedí na trůně. Mitra je pokrývka hlavy zhotovená z tuhé tkaniny v podobě špice tvořené dvěma stejnými částmi, na zadní straně s dvěma širokými pásy. Mitra je potažena tkaninou, její zdobnost je určena třemi typy: pretiosa skvostná, auriphrygiata zlatotkaná a simplex. Pretiosa je určena pouze papeži, kardinálům a biskupům. Je zdobena drahými kameny, zlatými nebo stříbrnými pajetkami. Auriphrygiata je zdobená pouze zlatou látkou (protkávanou zlatým vláknem). Simplex je potažena sněhobílým damaškem s velkými vzory. Punčochy pontifikální patří dnes spolu se střevíci k výsadě biskupů nebo opatů. Vyrábí se z pleteniny v liturgických barvách bez zdobení. Rukavice pontifikální jsou vyráběny ve všech liturgických barvách kromě černé. Dnes se nepoužívají. Solideo je malá pokrývka hlavy z hedvábného moiré. Barva se řídí hodností nositele (fialová, červená, bílá) Ostatní textilie Pro úplnost je třeba zmínit ještě některé typy oděvu a dekoračních textilií, se kterými se můžeme setkat v rámci označení církevní textil. 55 Radek Martinek, Historie, pořádání a uchovávání liturgických oděvů parament (pozn. 35), s

26 Biret je čtverhranná pokrývka hlavy se třemi vypuklými výběžky. Barva je daná hodností nositele.56 Klerika (též talár) je dlouhý, ke kotníkům sahající oděv duchovního (včetně studentů připravujících se na kněžství), který se používá při posvátných úkonech. Barva je určena hodností.57 Polštáře (podušky) na oltářní stupně. Prapory a korouhve (také standardy, praporce aj.) používané při procesích či pohřbech. Jedná se většinou o textilii obdélníkového tvaru, různých velikostí. V dolní části se může dělit na více pruhů nebo může být řešena do špice či půlkruhu. Právo nosit korouhve a další její odnože bylo určeno stavem nositelů, např. šlechta, cechy, bratrstva apod. Velikost se odvíjela právě tímto právem nebo účelem, pro nějž byla určena. Často byla zdobena erbem nebo světcem patronem. Roucha milostných soch. Příkrov, závěs nebo přehoz sloužící jako obal rakví a tumb. Vyráběn byl z hedvábí nebo jiných materiálů. Často byl bohatě zdoben vytkávanými nebo vyšívanými motivy. Dorsale tj. čaloun zavěšovaný na zdi kostela obvykle za lavice mnichů sloužil k ochraně proti chladu. Pro své umístění na významném místě v chrámě bylo bohatě zdobeno, např. figurálním motivy. Vyráběl se převážně z vlny. 56 Antonín Podlaha, Katolická liturgika (pozn. 9), s Ibidem (pozn. 9), s

27 4 Církevní textil v českých zemích Textilní řemeslo má v českých zemích bohatou tradici. Dochovalo se mnoho památek, jež to dosvědčují. Církevní textilie samozřejmě drží prvenství mezi nejstaršími památkami, neboť byly uchovávány a ochraňovány v pokladnicích kapitul, kostelů i v soukromých sbírkách. Jejich původní vzhled však často prošel proměnou. Církevní textilie jsou v první řadě užitou textilií a až následně uměleckým artefaktem a podle toho s nimi bylo vždy nakládáno. Pramenem ke zkoumání vzhledu textilií v nejstarších obdobích je na prvním místě knižní malba, dále nástěnná a desková malba a jiná vyobrazení liturgických rouch. Zde však musíme vycházet z předpokladů uplatněné stylizace a typizace charakteristické pro ten který umělecký obor. Mnohé z těchto památek navazují na starší vzory bez implementace novodobých prvků, jež by pro nás mohly být zajímavé. Celkově je téma velice obsáhlé a není ho možné v krátkosti shrnout. V následujícím textu se zaměříme na některé důležité okamžiky ovlivňující vývoj a proměnu textilií. Představíme si několik zajímavých a reprezentačních kousků, případně unikátních památek, jež vznikly na našem území nebo ovlivnily domácí produkci a staly se také inspirací pro tvorbu v období první poloviny 20. století. 4.1 Pohled do historie Příchod křesťanství přinesl nové požadavky a zvyky. To se týkalo též pravidel ohledně bohoslužebného oděvu. Po vydání ediktu milánského roku 313 a později ještě mnohem více, když se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím římské říše a přesunulo ze soukromých domů do bazilik, prošel liturgický oděv mnoha změnami. Obřad, jehož se účastnila i vyšší vrstva občanů, vyžadoval jistou úroveň. Zřejmě nejoblíbenějším oděvem byla dalmatika, která umožňovala volný pohyb rukou. Používala se také tunika nebo paenula, z níž se vyvinula dnešní 27

28 kasule (ornát). Mimo tradiční bílou látku zdobenou pouze podélnými pruhy se začalo nejdříve užívat červené barvy barvy lásky, krve a ohně. Mimoto se také používala zlatá, která byla dříve v římském oděvu vyhrazena pouze císaři. Poté, co přestal být císař zbožšťován, bylo jen logické, že tato barva přešla na Krista a že ji užívali také kněží, kteří ho zastupovali jako tzv. alter Christus. Již od 6. století je písemně zaznamenán příkaz nepoužívat pro bohoslužbu každodenní oděv Předrománské a románské umění Na našem území se setkáváme s prvním zobrazením posvátného charakteru z dob Velké Moravy na nákončí opasku nalezeného v hrobovém celku č. 100 v Mikulčicích [1]. Postava oranta je oděna do roucha, které dosahuje do půli lýtek, má úzké rukávy a bohatě řasenou suknici. V horní části oděvu je buď výstřih tvaru V a ozdoba kříže nebo se může jednat o zavěšený velký (možná pektorální) kříž kolem krku. Zda se jedná opravdu o liturgické roucho, můžeme pouze spekulovat, avšak nabízí se nám zde jeden z prvních příkladů posvátného oděvu. Orantský motiv se v raném středověku dočkal značné obliby, a to hlavně proto, že z epických příběhů, chápaných křesťany jako alegorie spásy v Kristu, se stal apotropajský, tedy k osobní ochraně sloužící symbol, redukovaný často v obraz jediné postavy se zdviženými pažemi na znamení děkovné modlitby, jak se objevil na řadě památek již od pozdně antického období. 59 S postojem oranta se setkáme i na některých textiliích 20. století, kterými se budeme později zabývat. Otázkou zůstává, zda a jak se lišil liturgický šat byzantského typu od šatu západoevropského. Víme, že před příchodem slovanské misie 58 Text se nachází v Knize papežů nebo-li Liber pontificalis, která byla poprvé sepsána pravděpodobně kolem r Jaromír Šmerda, Slovanské hradiště v Mikulčicích, Masarykovo muzeum v Hodoníně, dostupné z: vyhledáno

29 v postavách Konstantina a Metoděje a jejich žáků na našem území již existovala misie bavorská (v režii řezenské dómské kapituly u sv. Emmerama) kolem roku 800. Tato misie se zřejmě nesoustředila na střední Čechy, neboť Kosmas se o ní nezmiňuje. Avšak představa, že byla naprosto neúspěšná, je neudržitelná, neboť je téměř jisté, že i ona probíhala v národním jazyce obyvatelstva. 60 Proto se předpokládá, že liturgie byla prováděna v intencích západořímského ritu a neustala ani po příchodu misie z východu. Pravděpodobně se na ni také navázalo po rozpadu velkomoravské říše roku 906 a po odsunu Metodějových žáků. Stejně tak však nelze předpokládat, že slovanská bohoslužba byla náhle zakázaná. Nejpravděpodobnější varianta je, že zůstalo u užívání obou.61 Musíme tedy počítat také s používáním dvojího typu liturgického oděvu, byzantského i římského. Pramenem pro určení vzhledu oděvu kněze nám může být iluminovaný rukopis Gumpoldovy legendy o Životě sv. Václava ve Wolfenbüttelském rukopisu [2]. Tato památka vznikla před rokem 1006 na objednávku kněžny Emmy, krátce po vypuzení českým knížetem Boleslavem III. do vyhnanství v Bavorsku. Motiv zrádného kněze zavírajícího dveře před Václavem vychází zřejmě z Kristiánovy legendy, se kterou se autor mohl seznámit na Pražském hradě.62 Oblečen je do světlejšího šedého nebo zeleného spodního oděvu, snad tuniky s úzkými rukávy sahající do půli lýtek. Přes ni má oblečenou paenulu (casulu či kasuli) tmavé barvy. Na svrchním oděvu je jasně znatelná kapuce, jež není pro kasuli příliš typická. Jistou paralelu můžeme nalézt v pluviálu, který taktéž vznikl z paenuly, a který naopak kapuci 60 U sv. Emmerama přičiněním hlavně vynikajícího biskupa Baturicha bylo pěstováno i studium slovanského jazyka, jak dosvědčují nejstarší zachované rukopisy této kapituly. Jaroslav Kadlec, Přehled českých církevních dějin 1 (pozn. 22), s Srov.: ibidem (pozn. 22), s Pavel Spunar (rec.), Zachová, Jana (ed.): Legendy Wolfenbüttelského rukopisu (in Listy filologické), iliteratura. cz, dostupné z: vyhledáno

30 měl, neboť se užíval při průvodech. Ta se později změnila na ozdobný štít trojúhelníkového nebo půlkruhového tvaru. Dalším dokladem může být Vyšehradský kodex s vyobrazením obětování v chrámě [3]. Kněz Simeon, vyobrazený při obětování v chrámě, má spodní oděv bez ozdob, svrchní oděv - plášť nazývaný pálium je přehozen více přes jedno rameno. Zajímavější je zobrazení P. Marie v bohatě zdobené dalmatice. U tohoto vyobrazení je znatelný byzantský vliv zobrazení. Pravděpodobně se jedná spíše o stylizaci běžnou pro knižní malbu. Předpokládá se však, že panovnický dvůr získával vzácné tkaniny zhotovované v byzantských a islámských dílnách, jako se tomu dělo v celé Evropě. Milena Zeminová tuto skutečnost dokládá nálezem závěsu nebo přehozu nalezeným ve schránce s ostatky sv. Ludmily ve svatojiřském klášterním kostele na Pražském hradě, který se podobá produkci dovážené z východu.63 K další textilii nalezené v jedné z hrobek na pražském hradě se vyjadřuje Milena Bravermanová, kurátorka archeologických sbírek Pražského hradu. Předpokládá její vznik na domácí půdě. Nalezené tkaniny popisuje jako plátno s výšivkou z hedvábí - zadní část církevního roucha s vytkaným vzorem. Pro historika jsou velmi zajímavé drobné fragmenty jemného plátna, možná utkaného v Čechách. Pomocí radiokarbonové metody se podařilo prokázat dobu vzniku textilie. Byl stanoven rok 926, plus minus 35 let. Do plátna tedy mohly být zabaleny ostatky kněžny Ludmily při převozu z Tetína do Prahy. 64 Víme tedy, že vedle materiálů importovaných existovala i domácí produkce kvalitních textilií. Pro dvanácté století už máme přímý důkaz o přítomnosti vzácných tkanin na panovnickém dvoře i v některých českých klášterech a kostelích. Pražský biskup Menhart si v roce 1130 přivezl z poutě 63 Srov.: Milena Zeminová, Textilie (pozn. 25), s Jan Boněk, Vždyť jsou to jen hadry... (pozn. 27), vyhledáno

31 do Svaté země luxusní černý pluviál. 65 Další zmínka je o bohatém daru textilií věnovaných králem Vladislavem II.: Když se roku 1164 král Vladislav II. stal prostředníkem mezi byzantským císařem Manuelem Komnenem a uherských Štěpánem III., byl bohatě obdarován. Podle slov kronikáře ho byzantský císař zahrnul přeskvostnými pallii (pálii), podivuhodnými oděvy zdobenými zlatem a drahokamy... [...] Vladislav svůj šťastný návrat do Prahy oslavil tím, že část darů věnoval pražskému biskupovi Danielovi, část určil kostelům a klášterům v Čechách. 66 Možná že právě z tohoto pokladu pochází tkanina, jež sloužila jako příkrov na tumbu sv. Václava. Pokrývka byla ze žlutého hedvábí s aplikovanými purpurovými zlatě vyšívanými terči. Používání takových příkrovů je známo i z olomouckého inventáře před r Zachovaly se také zprávy, že biskupské rationále, které pořídil Jindřich Zdík pro tamní kostel, bylo bohatě zdobeno výšivkou ze zlata a perel. 67 Románská výšivka vycházela většinou z ornamentiky, jen zřídka využívala figurální motivy, jako byla např. krásná bursa s Ukřižováním a dvěma donátorkami [4] Gotické umění Gotika se svoji mysticky zabarvenou teologií se projevuje i v chrámovém interiéru. Využívání efektu barevných světel má působit na diváka, pompa obřadů se projevuje i v oděvu. Kněžský liturgický oděv představuje zbroj Boží a je stále více vykládán symbolicky. Z této doby je nám znám traktát Lothara ze Segni, pozdějšího papeže Innocence III. ( ) De sacro altaris mysterio libri sex. V něm uvádí šest druhů bohoslužebných oděvů, jež mají biskupové společné s kněžími: humerál, albu, cingulum, štolu, manipul a kasuli. Stejný počet mají i společných pravomocí: konat katecheze, křtít, kázat, zpoví- 65 Srov.: Milena Zeminová, Textilie (pozn. 25), s Ibidem (pozn. 25). 67 Ibidem (pozn. 25), s