Leasing versus koupě

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Management Leasing versus koupě Contract hire versus purchase Bakalářská práce Radomír Švestka Vedoucí práce: Doc. Ing. Jiří Novotný, CSc. Brno, červen 2007

2 Jméno a příjmení autora: Radomír Švestka Název bakalářské práce: Leasing versus koupě Název práce v angličtině: Contract hire versus purchase Katedra: Podnikového hospodářství Vedoucí bakalářské práce: Doc. Ing. Jiří Novotný, CSc. Rok obhajoby: 2007 Anotace Předmětem bakalářské diplomové práce Leasing versus koupě je komparace financování dlouhodobého hmotného majetku prostřednictvím leasingu a úvěru. Teoretická část práce je věnována charakteristice vnitřních a vnějších forem financování investic. Značná pozornost je věnována výhodám i nevýhodám financování pomocí leasingu a úvěru. Srovnání výhodnosti obou forem financování v podmínkách konkrétního podniku je obsahem praktické části. Přitom je brán ohled na výši nákladů, daňové úspory, peněžní toky, jejich současnou hodnotu, dostupnost a zajištění. Annotation The goal of this thesis Leasing versus Purchase is to compare the financing of longterm corporal property by means of leasing and loan. The theoretic part is paid to characteristics of investment s internal and external forms. Principal attention is paid to advantages as well as disadvantages of the both financing forms. The comparison of the both financing forms is done in the practical part, hereat are considered: costs, tax saving, cash flow (and their present value), availibility and security for debt. Klíčová slova Leasing, úvěr, financování, dlouhodobý majetek Keywords Contract hire, loan, financing, long-term property

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Leasing versus koupě vypracoval samostatně pod vedením Doc. Ing. Jiřího Novotného, CSc., a v seznamu jsem uvedl veškeré použité literární, odborné a ostatní zdroje. V Brně: 25. června 2007 vlastnoruční podpis autora

4 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Doc. Ing. Jiřímu Novotnému, CSc. za cennou konzultaci a odborné připomínky, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat Československé obchodní bance, a. s. a firmě ČSOB Leasing, a. s., za poskytnuté informace a materiály. Dále bych chtěl poděkovat své rodině za trpělivost při mém studiu.

5 Obsah ÚVOD MAJETEK PODNIKU A JEHO FINANČNÍ KRYTÍ MAJETKOVÁ STRUKTURA PODNIKU Dlouhodobý majetek Oběžný majetek KAPITÁL A KAPITÁLOVÁ STRUKTURA PODNIKU Vlastní zdroje (vlastní kapitál) Cizí kapitál (cizí zdroje) FINANCOVÁNÍ INVESTIC A JEJICH ZDROJE ROZHODOVÁNÍ O INVESTICÍCH ZDROJE FINANCOVÁNÍ INVESTIC Vlastní zdroje Výhody a nevýhody financování vlastními zdroji Cizí zdroje Úvěry Členění Úročení Splácení Zajištění Výhody a nevýhody financování pomocí úvěru LEASING FORMA PRONÁJMU MAJETKU ČLENĚNÍ CENA A SPLÁCENÍ POJIŠTĚNÍ UKONČENÍ VÝHODY A NEVÝHODY PRONÁJMU PROSTŘEDNICTVÍM LEASINGU ANALÝZA FINANCOVÁNÍ PROSTŘEDNICTVÍM ÚVĚRU NEBO LEASINGU KRITÉRIA DOSTUPNOSTI A PRVOTNÍCH NÁKLADŮ KRITÉRIA DAŇOVÝCH ÚSPOR KRITÉRIA SOUČASNÉ HODNOTY PENĚŽNÍCH TOKŮ FINANČNÍ NÁROČNOST POŘÍZENÍ...33 ZÁVĚR...36 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ...39 SEZNAM TABULEK...39 SEZNAM GRAFŮ...39 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ...40 PRAMENY...40 INTERNETOVÉ ZDROJE:...40 PŘÍLOHY...41 PŘÍLOHA Č. 1: SEZNAM NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH PRÁVNÍCH NOREM...42 PŘÍLOHA Č. 2: FORMULÁŘ PROHLÁŠENÍ O VZÁJEMNÝCH VAZBÁCH K JINÝM SUBJEKTŮM A DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE...43 PŘÍLOHA Č. 3: LEASINGOVÉ SPOLEČNOSTI NA ČESKÉM TRHU...45 PŘÍLOHA Č. 4: PŘEHLED FAKTORINGOVÝCH SPOLEČNOSTÍ...47

6 Úvod Pořizování investičního majetku je běžnou součástí podnikatelských aktivit. Podnik obnovuje stávající, dosluhující majetek, nebo potřebuje pro rozšíření svých výrobních možností pořídit majetek nový. Investiční majetek nejenom dlouhodobě slouží, ale i dlouhodobě zavazuje, a tím ale i dlouhodobě váže zdroje. Před pořízením hledá podnik zdroje, ze kterých by tento majetek uhradil. V případě nedostatku vlastních zdrojů využívá i zdroje cizí. U cizích zdrojů se podnik rozhoduje, zda si majetek koupí nebo pronajme. Chce li podnik majetek vlastnit, využívá úvěru a chce-li si majetek pronajmout, využívá leasingu. Podnik se musí rozhodnout, který z uvedených zdrojů využije. Základem jeho správného rozhodnutí je získání všech dostupných informací o výhodách, ale i možných závazcích plynoucích z využití jednotlivých zdrojů při pořízení investičního majetku a tyto informace pak následně správně porovnat. Protože množství zdrojů při pořizování investičního majetku je velké a jedná se o oblast velice širokou, je předmět této práce zredukován na pořízení investičního majetku prostřednictvím úvěru (jako formy pořízení z cizího zdroje), a leasingu (jako formy pronájmu majetku). Základní otázka, na kterou hledáme odpověď, je, která z uvedených variant je výhodnější pro pořízení investičního majetku. Společným znakem při využití cizích zdrojů je prohlubující se zadluženost podniku. Při využití cizích zdrojů se podnik především zavazuje hradit po dlouhou dobu splátky. Nemožnost hradit tyto splátky pak staví podnik do zhoršené platební situace, která může končit i konkursem a následnou likvidací. I při využití cizích zdrojů však existují mezi pořízením majetku prostřednictvím úvěru nebo leasingu rozdíly. Tyto rozdíly se vztahují především na vlastnictví pořízeného investičního majetku a možnosti jeho odepisování. Při úvěrovém financování získává podnik majetek do svého vlastnictví. Z vlastnictví majetku plynou podniku závazky. Je povinen provádět odpisy. Při financování leasingem zůstává majetek ve vlastnictví pronajimatele. Podnik majetek jen využívá, nemá však možnost ho odepisovat. Majetek může po skončení nájmu odkoupit, nebo si pronajmout majetek nový. Podnik, který se rozhodl využít úvěru nebo leasingu, žádá o jeho poskytnutí u bank a leasingových společností. U jednotlivých způsobů financování existuje z pohledu bank a leasingových společnosti rozdílný pohled na žadatele. Jedná se především o administrativní náročnost při podání žádosti o získání úvěru nebo leasingu a hlavně rozdílnost požadavků zajištění vzniklé pohledávky. Na základě teoretického vymezení tématu práce je první část zaměřena na majetek podniku a jeho krytí, hlavně na majetkovou strukturu a zdroje, ze kterých tento majetek pochází. Zdroje jsou pak dále rozpracovány podle původu, z kterého byly do podniku vloženy. Vedle teoretického vymezení všech zdrojů (jak vlastních tak cizích), je hlavní část věnována financování investičního majetku prostřednictvím úvěru a leasingu. Teoreticky jsou zhodnoceny jak výhody a nevýhody úvěrů, tak výhody a nevýhody leasingu. Část teoretické práce je věnována i rozhodovacímu procesu v podniku. 6

7 Z poznatků teoretického zpracování bude provedena komparace s praxí, kdy na základě dat získaných z konkrétního podniku jsou hledány odpovědi na požadavky, které musí podnik splnit, aby získal přístup k cizím zdrojům v podobě úvěru nebo leasingu; jak vysoká bude hodnota měsíční splátky úvěru a jak vysoká leasingového pronájmu; jak vysoká je výše daňových úspor a která další kritéria ovlivní rozhodování v podniku při pořízení investičního majetku z úvěru nebo leasingu. Pozornost je věnována hlavně analýze dat slabých a silných stránek jednotlivých cizích zdrojů úvěru nebo leasingu. Metoda tabelování bude využita k vyhodnocení výhodnosti jednotlivých splátek. Na následném modelu zdaňování je hledána možnost daňových úspor. Analýza hodnot splátek a výše daňových úspor bude využita k syntéze finančních toků a finanční náročnosti pořízení. 7

8 1 Majetek podniku a jeho finanční krytí Aby podnik mohl zahájit svou činnost, potřebuje k tomu mít finanční zdroje (kapitál, peníze). Zdrojem může být buď vlastní kapitál, nebo cizí kapitál (dluhy, závazky). Dále potřebuje dlouhodobý hmotný i nehmotný majetek a materiál, ze kterého bude vyrábět (hospodářské prostředky). Jejich konkrétní složení označujeme jako majetek a jejich souhrnné peněžní vyjádření označujeme jako aktiva. Majetek je tedy to, co podnik vlastní a finanční zdroje (kapitál) vyjadřují skutečnost komu to patří. 1 Písemný přehled majetku je vyjádřen ve formě účtu, na jehož levé (debetní) straně je zachyceno konkrétní složení majetku podniku, tj. všechna jeho aktiva. Vedle toho na pravé (kreditní) straně jsou vyjádřeny všechny kapitálové zdroje, tj. pasiva. Tento účet se nazývá rozvaha (bilance) podniku a rovnost úhrnu majetku a zdrojů jeho financování se nazývá bilanční rovnice (aktiva = pasiva). Tato rozvaha je vlastně statický přehled majetku podniku a jeho finanční krytí k určitému datu. Tabulka č. 1: Rozvaha podniku Aktiva Rozvaha (zjednodušeně) Pasiva 1. dlouhodobý majetek 1. vlastní zdroje (vlastní kapitál) - dlouhodobý nehmotný majetek - základní kapitál - dlouhodobý hmotný majetek - fondy - dlouhodobý finanční majetek - hospodářský výsledek 2. oběžný majetek - peněžní prostředky - pohledávky - bankovní účty 2. cizí zdroje - rezervy - závazky - bankovní úvěry 1.1 Majetková struktura podniku Majetkem podniku se rozumí souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání. Tvoří jej dvě základní skupiny prostředků, které se liší dobou, po kterou slouží v provozu podniku, než se vrátí do peněžní formy. První skupinou je dlouhodobý majetek, druhou skupinou je oběžný majetek Dlouhodobý majetek Dlouhodobý majetek (označovaný taky jako stálý, zařizovací, fixní, neoběžný, stálá aktiva, nebo taky jako investiční majetek nebo jako základní prostředky) je takový majetek, který slouží podniku dlouhou dobu (obvykle déle než 1 rok) a tvoří podstatu jeho majetkové struktury. Dlouhodobý majetek není získáván za účelem dalšího prodeje. Pořizuje se koupí, vytvořením vlastní činností, bezúplatným nabytím (darováním) nebo převodem. Jak je patrné z rozvahy, dlouhodobý majetek se člení do tří základních skupin: Dlouhodobý nehmotný majetek - tvoří za úplatu získaná různá oprávnění jako jsou patenty, licence, autorská a vydavatelská práva, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, dále software, obchodní značka firmy, popř. tzv. goodwill (dobré jméno firmy). Zahrnují se sem i náklady na založení podniku. Povinně se sem zařazují položky, jejichž cena je vyšší než ,- Kč; 1 SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN

9 Dlouhodobý hmotný majetek - je takový majetek, který je fyzicky zhmotněn a většinou v podniku slouží dlouhou dobu a postupně se opotřebovává (znehodnocuje). Jedná se především o budovy, stroje, výrobní zařízení, přístroje a dopravní prostředky. Dlouhodobý hmotný majetek se nespotřebovává najednou, ale postupně se opotřebovává a znehodnocuje a úměrně tomuto postupnému opotřebovávání přenáší svou hodnotu ve formě odpisů do nákladů podniku. Tento se člení na: movitý majetek (movitosti) lze ho přemísťovat (stroje, výrobní zařízení, dopravní prostředky); nemovitý majetek (nemovitosti) nelze ho přemísťovat (pozemky, trvalé budovy). Dlouhodobý finanční majetek - tvoří majetkové účasti podniku (podíly) v jiných podnicích. Jedná se především o cenné papíry (akcie, dluhopisy), které podnik nakoupil jako dlouhodobou investici. Dlouhodobým finančním majetkem nejsou cenné papíry určené k obchodování Oběžný majetek Je v podniku přítomen v různých formách. Ve věcné podobě jako zásoby surovin, pomocných a provozních látek, náhradní díly, obaly, nedokončená výroba, paliva, hotové výrobky a zboží. V peněžní podobě jako hotovosti (peníze, šeky, ceniny) na účtech v bance, pohledávky (dosud neuhrazené faktury, které podnik vystavil svým odběratelům). Oběžným majetkem se nazývá proto, že jedna jeho forma přechází v jinou (za peníze jsou nakoupeny suroviny, ty se změní v nedokončené výrobky, ty zase v hotové výrobky, hotové výrobky v pohledávky a ty potom jsou přeměněny na peníze). Oběžný majetek je neustále v pohybu. Čím rychleji se obrací, tím za stejných podmínek přinese větší zisk. Oběžný majetek se dělí na: peněžní prostředky - veškerá finanční hotovost v pokladně podniku; pohledávky - vyfakturované, ale nezaplacené provedené služby, nebo dodané zboží; bankovní účty - finanční hotovost na bankovních účtech. Graf č. 1: Schéma majetkové struktury podniku Zdroj: SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN

10 1.2 Kapitál a kapitálová struktura podniku Kapitál je v ekonomické teorii jeden z výrobních činitelů (dalšími jsou práce a půda), který se používá k další výrobě. Základem ke zjištění je pravá strana rozvahy, kde na straně pasiv zjistíme výši kapitálu v podniku. Kapitálovou strukturou podniku rozumíme strukturu zdrojů z nichž majetek podniku vznikl. Dělí se na kapitál vlastní, kapitál cizí. Vložil-li kapitál do podniku sám podnikatel (zakladatel) nebo skupina podnikatelů, hovoříme o vlastním kapitálu. Vložil-li kapitál do podniku věřitel (např. banka), hovoříme o cizím (úvěrovém, dluhovém) kapitálu. Toto členění kapitálových zdrojů platí jak při založení podniku, tak při zvětšování majetku podniku i pro financování jeho běžných potřeb. Celková velikost podnikového kapitálu závisí na mnoha okolnostech, především na: velikosti podniku (obecně platí: čím větší podnik, tím větší kapitál vyžaduje); stupni automatizace (čím větší použití techniky, tím větší kapitál); rychlosti obratu kapitálu (čím rychleji se kapitál obrátí, tím méně ho potřebujeme); organizaci odbytu (podnik s vlastní prodejní sítí vyžaduje vyšší kapitál než prodej přes obchodní podniky) Vlastní zdroje (vlastní kapitál) Vlastní kapitál je kapitál, který patří majiteli (majitelům) podniku. Tvoří jej kapitál, který podnik získal od svých majitelů a který vydělal svou podnikatelskou činností. Vlastní kapitál je hlavním nositelem podnikatelského rizika. Jeho podíl na celkovém kapitálu je proto ukazatelem finanční jistoty (finanční nezávislosti) podniku. Vlastní kapitál není stálou veličinou, ale mění se podle výsledků hospodaření v příslušném období. Vlastní kapitál v podniku jednotlivce tvoří jeho peněžité i nepeněžité vklady. Vlastní kapitál obchodní společnosti je rozdělen do několika položek: 2 Základní kapitál je tvořen peněžními i nepeněžními vklady společníků do společnosti. Ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti se vytváří povinně a jeho výše je zapisována do obchodního rejstříku. V akciové společnosti vzniká základní kapitál vydáním (emisí) akcií o určité jmenovité (nominální) hodnotě. Kapitálové fondy hlavní část tvoří emisní ažio (příplatek) tj. rozdíl mezi skutečně dosaženou prodejní cenou akcií a jejich cenou nominální při upisování nebo navyšování základního kapitálu. Kapitálové fondy tvoří i bezplatné převzetí majetku, dotace, oceňovací rozdíly z přecenění majetku a kapitálových účastí. Fondy ze zisku - tyto se vytvářejí přímo ze zákona, nebo je jejich tvorba předepsána stanovami společnosti. Jsou pojistkou proti nepředvídaným rizikům v podnikání: slouží ke krytí ztrát a k překonání nepříznivého průběhu hospodaření společnosti. Jsou součástí vlastního kapitálu, jedna z položek pasiv. Jsou vytvářeny povinně (zákonně rezervní fondy). Tvoří se příděly ze zisku a jsou určeny ke krytí podnikatelského rizika a pro krytí rozvojových potřeb podniku. Nerozdělený výsledek hospodaření - je část zisku po odvodu daní, která se nerozděluje mezi majitele (akcionáře), ale slouží k dalšímu podnikání. Nerozdělený zisk se přiděluje různým rezervním fondům. V průběhu života dobře fungující společnosti dochází k růstu vlastního kapitálu, především základního kapitálu. Zisk 2 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 3. přepracované a aktualizované vydání. Praha: GRADA, s. ISBN X. 10

11 však nemusí představovat hotové peníze ani peníze na účtech v bance a nemusí být k dispozici pro žádné platby. Tak se může stát, že i podnik, který vykazuje vysokou částku běžného i nerozděleného zisku, nemá dostatečné volné peněžní prostředky a může mít platební potíže. Výše této položky záleží na následujících faktorech: vytvoření hospodářského výsledku běžného období (zda podnik vytváří zisk); sazba daně z příjmů; výši přídělu do rezervního fondu - jeho výše je určena výši možných ztrát; tato částka pak snižuje výsledný, použitelný zisk; výši přídělu do ostatních fondů tvořených ze zisku; výši vyplácených tantiém a bonusů členům představenstva a dozorčí rady; výši vyplácených dividend - jejich výši určuje valná hromada Cizí kapitál (cizí zdroje) Důležitým zdrojem financování je cizí kapitál. Obejde se bez něj málokterý podnik. Cizí kapitál je závazkem (dluhem) podniku, který podnik musí v určené době splatit. Podle doby jej rozdělujeme na: Krátkodobý cizí kapitál - zahrnuje závazky podniku, které jsou splatné během jednoho roku. Patří mezi ně krátkodobé bankoví úvěry, dodavatelské úvěry (dodavatel dodá zboží na úvěr), zálohy přijaté od odběratelů, půjčky, částky dosud nevyplacených mezd a platů, nezaplacené daně výdaje příštích období, dlužné dividendy aj. Dlouhodobý cizí kapitál - tvoří ho dlouhodobé bankovní úvěry, vydané (emitované) podnikové dluhopisy (obligace), dlouhodobé půjčky a rezervy. V mnoha státech s rozvinutou tržní ekonomikou se používá více forem dluhového, ale i vlastního financování. Další možné zdroje jsou: 3 dlouhodobé finanční (průmyslové obligace, konvertibilní dlužné úpisy, opční dlužní úpisy, ziskové dlužní úpisy, půjčky na zástavní listy, požitkové a participační listy); leasing (operační, finanční); krátkodobé financování (kontokorentní úvěr, směnečný úvěr, lombardní úvěr, záruční úvěr, faktoring, rembousní úvěr, negociační úvěr, forfaiting); inovované (půjčky s nulovým kupónem = Zerobonds, proměnlivé úročení); půjčky = floating rate notes, půjčky s dvojí měnou = multi currency notes aj. Cizí zdroje dále dělíme podle druhu: Rezervy jsou jednou z položek pasiv a jsou vytvářeny povinně (zákonné rezervní fondy). Tvoří se příděly ze zisku, jsou určeny ke krytí podnikatelského rizika a nepředvídaných výdajů v budoucnosti (například k financování kursových ztrát, oprav budov a zařízení, nedobytných pohledávek apod.). Kryje se jimi riziko podnikání. Snižují tvorbu zisku. Závazky tvoří je vyplacené zálohy za služby nebo zboří, které budou dodány v budoucnu. 3 WÖHE, G. Úvod do podnikového hospodářství. 1.vyd. Praha: C. H.Beck, s. ISBN

12 Úvěry jsou nejrozšířenějším cizím zdrojem. Půjčka, obvykle peněžní a úročená. Peněžní částka poskytnuta věřitelem dlužníkovi, který ji za dohodnutých podmínek splácí spolu s odměnou za její poskytnutí, tj. úrokem. Graf č. 2: Rozdělení kapitálu - Základní kapitál - Fondy Vlastní kapitál - Hospodářský výsledek Kapitál (finanční zdroje) podniku Cizí kapitál Dlouhodobý - Bankovní úvěry dlouhodobé - Rezervy Krátkodobý - Bankovní úvěry krátkodobé - Zálohy odběratelů Zdroj: SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 3. přepracované a aktualizované vydání. Praha: GRADA, s. ISBN X. 12

13 2 Financování investic a jejich zdroje S pojmem investice je spojeno použití finančních prostředků k obstarávání hmotného majetku, nehmotných aktiv nebo finančního majetku. Investice jsou tedy financovány, tj. kapitál je použit k obstarávání majetkových hodnot. Financováním se tedy rozumí opatřování finančních prostředků a investicemi pak použití těchto prostředků. 4 Investice je použití finančních prostředků k obstarání dlouhodobého majetku, nehmotných aktiv, nebo finančního majetku. 5 Protože předmětem tohoto zkoumání je vedle porovnání zdrojů financování dlouhodobě hmotného majetku hlavně proces jejich přeměny v investice, je nutné se věnovat i parametrům tohoto rozhodovacího procesu. Veškeré financování a finanční řízení vůbec je ovlivňováno dvěma faktory tj. časem a rizikem. Faktor času - spočívá v tom, že peněžní jednotka vyplacená nebo přijatá v různých časových okamžicích má rozdílnou hodnotu, tzn. že koruna dnešní je cennější než koruna získaná později, protože tu, kterou máme dnes můžeme investovat tak, aby nám přinesla úrok (např. zisk). Početní postup, kterým zjišťujeme budoucí hodnotu peněz nazýváme úrokováním. Faktor rizika - spočívá v tom, že ten, kdo rozhoduje, tj. vybírá jednu z možných variant, si není jist výsledky těchto variant, neboť obvykle varianta s větším rizikem přináší i větší zisk a naopak. Přitom riziko představuje nebezpečí, že očekávané výnosy nebudou získány, nebo dokonce že investovaný kapitál bude zcela ztracen. Podle pravidelnosti financování rozeznáváme: Financování běžné, které spořívá v zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku, tj. na nákup materiálů, paliva, energie, na výplatu mezd a platů, daní a splácení úrokových závazků. Toto financování se týká především běžných aktiv. Financování mimořádné, které dále rozdělujeme : o při zakládání podniku - zajištění peněz na pořízení pozemku, budov, strojů, zásob surovin; o při rozšiřování podniku a jeho aktivit, tj. nákup dalšího výrobního zařízení. Investování je samostatná činnost podniku, charakterizovaná jako vynakládání zdrojů za účelem získání užitku, které jsou očekávány v delším budoucím časovém období. Nezahrnuje se zde financování běžné činnosti podniku. Rozlišujeme tři základní druhy investic: hmotné (věcné, fyzické, kapitálové) investice vytvářející, nebo rozšiřující výrobní kapacitu podniku; finanční investice, jako je nákup cenných papírů, obligací, akcií; nehmotné (nemateriální) investice, jako je nákup know-how, 6 výdaje na výzkum, vzdělávání nebo sociální rozvoj. 4 SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN WÖHE, G. Úvod do podnikového hospodářství. 1. vyd. Praha: C. H.Beck, s. ISBN Know-how nákup výrobního postupu s povinností dodržovat stanovená pravidla. 13

14 Pro řešení našeho případu se budeme zabývat hmotnými investicemi, které představují hlavní předmět investiční činnosti našeho podniku. Hmotnou investicí rozumíme celkové výdaje vynaložené na výstavbu, modernizaci, rekonstrukci nebo obnovu majetku podniku. Jde o výstavbu nových provozů, zavedení nových technologií, výměnu zastaralého a opotřebovaného zařízení. 7 Z hlediska toho, zda investice rozšiřuje, nebo jen obnovuje výrobní kapacitu podniku rozlišujeme: rozvojové (rozšiřovací) investice - rozšíření výrobní kapacity, zavedení nové technologie, výzkum a vývoj nového výrobku - přináší růst tržeb; obnovovací investice - náhrada a obnova výrobního zařízení, které již dosloužilo - cílem je snížit náklady; mandatorní (regulatorní) investice - jejich cíle jsou mimoekonomické, například ochrana životního prostředí, zlepšení pracovního prostředí. 2.1 Rozhodování o investicích Rozhodování o investicích je rozhodování o tom, kolik, do čeho, kdy, kde a jak investovat. Je to rozhodování o budoucím vývoji podniku a jeho efektivnosti. Proto je důležité investiční činnost plánovat. To zajišťuje investiční plán konkretizovaný v investičním projektu. Každý projekt má svou životnost. Rozlišují se fáze života projektu: 8 předinvestiční fáze, která zahrnuje identifikaci podnikatelských příležitostí, předběžné technicko-ekonomické studie a technicko-ekonomické studie projektu; investiční fáze, která zahrnuje zadání stavby, zpracování projektové dokumentace, realizace stavby, uvedení do provozu a zkušební provoz; provozní fáze, která je realizací předcházející fází; ukončení provozu a likvidace, která zahrnuje demontáž a likvidaci zařízení, sanaci pozemků a další činnosti, vyvolává likvidační náklady. Podnik může investiční projekt realizovat: vlastní investiční výstavbou; dodavatelským způsobem; koupí; pronájmem leasingem. 7 SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN FOTR, J. Podnikatelský plán a investiční rozhodování. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: GRADA, s. ISBN

15 2.2 Zdroje financování investic Zdroje, ze kterých může podnik provést financování investic, jsou vlastní a cizí Vlastní zdroje Odpisy jsou finanční vyjádření opotřebení hmotného i nehmotného investičního majetku za určité období. Jsou součástí nákladů a tím i ceny výrobku a jako takové se vracejí v tržbách jako příjem. Vyjadřují snižování hodnoty investičního majetku, částka snížení se přenáší do nákladů produkce a snižuje tak zisk. Z hlediska účetního jde tedy o náklady, z hlediska finančního jde o příjem podniku. Lze odepisovat buď rovnoměrně, nebo zrychleně. Doba odepisování je pro jednotlivé druhy fixního majetku stanovena zákonem, protože odpisy jakožto náklady snižují základ pro výpočet daně z příjmů, a proto nemohou být stanoveny podnikatelem libovolně, ale jsou stanoveny v zákoně o daních z příjmů (část druhá DP právnických osob). Hlavní výhodou je to, že z hlediska účetního cash flow 9 představují často hlavní a přitom stabilní příjem podniku. Podnik je má k dispozici, přesto že nevytváří zisk. Hodnotu odpisu podnik získává inkasem tržeb a tyto jsou součástí peněžních příjmů. Výši odpisů ovlivňují následující faktory: o hodnota odpisovaného dlouhodobého majetku - celková odpisová základna; o zvolená metoda odepisování: rovnoměrný (lineární) odpis - nejrozšířenější způsob odepisování; zrychlený (degresivní) odpis - umožňuje rychlejší akumulaci ekonomických zdrojů podniku, a tím i zavádění nové, moderní techniky. Principem je to, že odpis v předchozím roce je vyšší než v roce následujícím; zpomalený (progresivní) odpis - tento způsob podnik volí, když potřebuje v prvních letech snížit náklady a naopak později snížit výsledek hospodaření. o odpisová sazba - zákon o daních z příjmu ukládá poplatníkovi zatřídit dlouhodobý majetek do jedné ze sedmí skupin a tím i stanovit dobu odepisování. Tabulka č. 2: Doba odepisování majetku Odpisová skupina Doba odepisování 1 3 roky 1a 4 roky 2 5 let 3 10 let 4 20 let 5 30 let 6 50 let Zdroj: Zákon o daních z příjmů. 9 Tj. skutečný rozdíl mezi skutečnými příjmy a skutečnými výdaji. Manažer musí zajistit, aby podnik měl v každém okamžiku, kdy je potřeba dostatek peněz. 15

16 Tabulka č. 2 slouží k zařazení pořízeného majetku do odpisové skupiny. Přesné zařazení je určeno v zákoně o daních z příjmů. Pro podnik je to údaj, který stanovuje dobu odepisování. Po tuto dobu podnik snižuje výši daňového základu o vypočtenou částku. Když podnik zařadí majetek do některé z odpisové skupiny, v následující tabulce zjistí výši odpisů pro jednotlivé roky. Tabulka č. 3: Procentuální tabulka roční odpisové sazby pro rovnoměrné odepisování Odpisová skupina Roční odpis (%) V prvním roce odepisování V dalších letech odepisování a 14,2 28, ,25 3 5,5 10,5 4 2,15 5,15 5 1,4 3,4 6 1,02 2,02 Zdroj: Zákon o daních z příjmů. Zisk (samofinancování) je jedním z nejstarších zdrojů financování. Je to důchod podnikatele, plynoucí z provozování podniku. Je to kladný rozdíl mezi výnosy a náklady, upravený o odečtené daně. Pro financování potřeb podniku zůstává ta část, která byla převedena do rezervních fondů po odečtení rozdělených podílů majitelů (akcionářů), nebo nebyla li tato část určena k úhradě ztrát z minulých let. Použití zisku k dalšímu financování nazýváme samofinancování. Je to hlavní způsob rozmnožování majetku. Hlavní předností je to, že snižuje potřebu dalšího využití cizích zdrojů a snižuje zadluženost podniku. Výše zisku závisí na těchto faktorech: o vytvoření hospodářského výsledku běžného období; o sazbě daně z příjmu; o výši přídělu do povinného rezervního fondu; o výši přídělu do jiných fondů tvořených ze zisku; o výši vyplacených dividend a tantiém. Výnosy z prodeje a z likvidace hmotného majetku a zásob - je to mimořádný přínos peněžních prostředků, při prodeji a likvidaci nepotřebného majetku a zásob. Nově vydané akcie - využívá převážně podnik, který pro zvýšení základního kapitálu vydává nové akcie svého podniku Výhody a nevýhody financování vlastními zdroji Předpokladem koupě investičního majetku z vlastních zdrojů je to, že subjekt má k dispozici volné finanční prostředky. Přesto i v situaci, kdy jsou volné peněžní prostředky k dispozici, nemusí být koupě za hotové automaticky nejvhodnější formou pořízení majetku. Je totiž nutné zvažovat i náklady obětované příležitosti. Náklady obětované příležitosti jsou obvykle definovány jako prospěch, o který je dotyčný subjekt připraven tím, že se rozhodne pro jinou alternativu. Náklady obětované příležitosti lze definovat také jako nerealizovaný prospěch druhé nejlepší varianty umístění volných peněžních prostředků. 10 Rozhoduje-li se podnik např. mezi koupí nového osobního automobilu a investicí do nového účetního softwaru zefektivňující ekonomickou činnost podniku, investicí do koupě automobilu se 10 VALOUCH, P. Leasing v praxi. 1. vyd. Praha: GRADA, s. ISBN

17 dobrovolně vzdává výnosů ze zvýšené efektivity ekonomické činnosti vyplývající z modernizace softwaru. Na tuto skutečnost je tedy také nutné brát zřetel. Přesto má koupě za hotové řadu výhod: dotyčný subjekt se nezadlužuje, jako je tomu v případě pořizování majetku formou úvěru; koupí majetku za hotové se stává okamžitě vlastníkem pořízeného majetku, není v žádném případě omezován v možnosti nakládání s tímto majetkem; jeho peněžní toky nejsou zatíženy v dalších obdobích nutností splátek, tak jak to je v případě pořízení majetku prostřednictvím cizích zdrojů. K nevýhodám financování prostřednictvím vlastních zdrojů patří: nutnost vysokého jednorázového výdaje hotovosti v okamžiku pořízení, která se negativně promítá do cash flow; u většiny dlouhodobého majetku skutečnost, 11 že nelze výdaje (náklady) na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku považovat pro daňové účely za výdaje (náklady) daňově uznatelné. 12 Daňovým nákladem (výdajem) se v případě odpisovaného dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku rozumí pouze daňové odpisy vypočtené v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o daních z příjmu; 13 jedná se o zdroj nestálý, s hodnotou, která se nedá vždy přesně vyjádřit Cizí zdroje Vydané a prodané obligace - je to forma dlužného úpisu, cenný papír, který vyjadřuje dlužnický závazek výstavce (emitenta) vůči vlastníkovi tohoto cenného papíru. Má charakter dlouhodobých ukládacích, pevně úročených cenných papírů. Vydávají se za účelem získání peněžních prostředků na delší dobu. Výnosem je úrok. Úvěry - peněžní částka poskytnuta věřitelem dlužníkovi, který ji za dohodnutých podmínek splácí spolu s odměnou za její poskytnutí, tj. úrokem. Nejrozšířenější cizí zdroj. Leasing - jedná se o obchodní operaci leasingového pronajimatele a leasingového nájemce zajistit pořízení majetku podle potřeb podniku jako formu pronájmu Úvěry Úvěr je půjčka, obvykle peněžní a úročená. Je to určitá částka peněz poskytnutá věřitelem dlužníkovi, který ji po dohodnuté době vrací (po částech nebo celou) spolu s odměnou za její poskytnutí, tj. s úrokem. Zdrojem půjčování jsou domácí a zahraniční bankovní domy. Při hledání vhodných půjčovatelů musí podnik posuzovat dostupnost finančních prostředků a podmínky pro jejich získání, jako například úrokovou míru a délku splatnosti. Z obecného pohledu je pravděpodobné, že přístup hospodářsky slabého podniku k úvěrům bude mnohem obtížnější. Při získávání finančních zdrojů od bankovních domů musí podnik podstoupit proces, který má svá pravidla formulovaná jako úvěrové postupy, při jejímž procesu se může stát, že předkládaný projekt, který předkládáme některé finanční 11 V souladu s ust. 25 odst.1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění. 12 Výjimku tvoří dle 24 odst. 2 písm. zn) výdaje na pořízení nehmotného majetku vymezeného zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a to u poplatníků daně z příjmů a s příjmy podle 7 nebo 9 ZDP, pokud nevedou účetnictví. Jedná se tedy o fyzické osoby vykazující příjmy z podnikání a z jiné samostatné činnosti nebo z pronájmu vedoucí daňovou evidenci nebo uplatňující výdaje procentem příjmu. 13 Jedná se o ust ZDP. 17

18 instituci, nemusí být dost atraktivní. Může jít o projekt, který bude hodnocen jako příliš malý, příliš složitý, nebo riziko příliš veliké. Nebo může jít o projekt, který bude málo výnosný pro finanční instituci, které projekt předkládáme. Při posuzování projektu se setkáme ze strany finančních domů s posuzováním bonity úvěrovaného subjektu. Jedná se převážně o posouzení důvěryhodnosti, zvláště spolehlivosti, důslednosti a pravidelnosti plnění vlastních závazků. Při tom je posuzována: 14 stabilita finančního hospodaření; přesné a včasné plnění platebních a smluvních závazků; včasnost, úplnost a věrohodnost předkládaných potvrzení dokládajících údaje o příjmech a případně výdajích; osobní znalost podniku. Rozhodující pro definitivní posouzení bonity podniku je však jeho hospodářská a finanční situace. Analýza, kterou provádí bankovní domy se zaměřuje zejména na: rentabilitu (tvorbu zisku); finanční toky (cash flow); úvěrové zatížení (zadluženost); míru likvidity (schopnost splácet závazky) Členění Bankovní úvěry lze členit podle mnoha hledisek. Základním je podle účelu a doby splácení. Dalším hlediskem může být i forma poskytnutí úvěru. Podle účelu: bezúčelové úvěry - jedná se o úvěry, kdy banka poskytuje klientům určitý úvěrový rámec a výši úroků a záleží na klientovi v jaké výši a na jak dlouho úvěr využije; účelové úvěry - jsou to úvěry, které již při sjednávání v bance jsou určeny na předem stanovenou investici. Při využití tohoto úvěru se stává, že banka hradí pořízení investice sama přímo z úvěrového zdroje na základě předložených faktur. Podle doby splácení rozdělujeme úvěry na : krátkodobé - do 1 roku; střednědobé od 1 do 5 let; dlouhodobé nad pět let; hypotéční úvěr - splatnost až 30 let. Úvěry můžeme dále členit podle formy poskytnutí: 15 Kontokorentní úvěr poskytovaný neúčelově ve formě stanovení úvěrového rámce, do jehož výše může klient automaticky přecházet na svém běžném účtu do záporného zůstatku (debetu). 14 SŮVOVÁ, H.; PAVELKA, F.; DEGEN, Z.; NĚMCOVÁ, L.; NÁLEVKOVÁ, L.: Specializované bankovnictví. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, a. s., stran ISBN SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, s. ISBN

19 Eskontní úvěry spočívají v odkupu (eskontu) směnek bankou před jejich splatností, přičemž banka vyplácí klientovi v době eskontu směnečnou částku sníženou o diskont. Hypotéční úvěry v širším slova smyslu jsou chápány jako úvěr zajištěný zástavním právem k nemovitosti. V užším slova smyslu jsou chápány jako úvěry poskytované na investice do nemovitosti, které jsou zajištěny zástavním právem k této nebo i jiné nemovitosti. Obě pojetí se od sebe liší především z hlediska vymezení účelu, na který je hypoteční úvěr poskytován. V praxi je v současné době nejrozšířenější a nejpoužívanější pojetí hypotečního úvěru v užším slova smyslu. Jedná se o závazek s maximální dobou splatnosti 30 roků. Jedná se o závazek účelový, tzn. že půjčené finanční prostředky musí být vydány přesně na účel sjednaný ve smlouvě k hypotéčnímu úvěru. Americká hypotéka je závazek, který na rozdíl o klasického hypotéčního úvěru má maximální dobu splatnosti 20 roků a jedná se o závazek bezúčelový, tzn. že čerpání není podmíněno přesně stanoveným účelem. Úroková sazba je však v tomto případě vyšší než u hypotéčního úvěru. Spotřebitelské úvěry jsou úvěry poskytované fyzickým osobám na nepodnikatelské účely. Bankovní záruky představují závazek banky zaplatit oprávněné osobě (beneficiantovi) určitou peněžní částku podle obsahu a podmínek stanovených v záruční listině. Obvykle jsou vystavovány jako zajištění platebního, ale i neplatebního závazku klienta. Avalové (ručitelské) úvěry poskytuje banka tím způsobem, že avaluje 16 vystavenou směnku ve prospěch věřitele klienta. klientem Faktoring je smluvně sjednaný průběžný odkup krátkodobých nezajištěných pohledávek, které vznikly klientovi jako dodavateli v důsledku prodeje zboží na obchodní úvěr. U bezregresního faktoringu přechází na banku i riziko nezaplacení pohledávky dlužníkem, zatímco u regresního faktoringu zůstává toto riziko na klientovi (dodavateli). Je to vlastně alternativní způsob financování, postavený na postupování krátkodobých pohledávek před lhůtou splatnosti faktoringové společnosti. Ta dodavateli poskytuje zálohy kalkulované jako procentní podíl z fakturovaných částek, stará se o inkaso a může nést i platební rizika. Faktoring představuje pro podnikovou sféru běžný nástroj získávání provozního kapitálu. Faktoringové řešení je na místě především tam, kde je třeba vyhovět požadavkům odběratelů na odklad splatnosti, překlenout sezónní výkyvy nebo zkrátit dobu úhrady dodavatelům. Mezi výhody faktoringu patří : o klient okamžitě získá finanční prostředky do sjednané výše; o nebude zatěžován upomínáním a vymáháním pohledávek; o nepotřebuje žádné dodatečné zajištění; o zvýší svoji konkurenceschopnost; o zvýší svoji akceschopnost; o získá výhodné obchodní podmínky; o zpřesní plánování svého cash flow; o sníží možnosti rizika v dodavatelsko-odběratelských vztazích; 16 Avalem se banka zaručuje za svého klienta dlužníka směnky. 19

20 o zjednoduší administrativu v oblasti pohledávek; o forfaiting představuje financování klienta formou odkupu střednědobých a dlouhodobých zajištěných pohledávek 17, které mu vznikají jako vývozci v důsledku vývozu na úvěr. Banka-forfaiter při odkupu vyplácí ihned klientovi částku pohledávky sníženou o diskont, přičemž přebírá vždy riziko jejich případného nezaplacení Úročení Úroková sazba je jedním z hlavních parametrů úvěrového vztahu mezi podnikem a bankou. Banka porovnává míru rizika a dobu požadovaného splácení a stanovuje úrokovou sazbu. Úroková sazba může být stanovena fixní, nebo stanovena jako pohyblivá. Fixní sazba je pevná po celou dobu splácení úvěru. Výhodou je, že klient zná přesně výši úrokových nákladů po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Je zpravidla nižší než sazba pohyblivá. Pohyblivá sazba se využívá především u bezúčelových úvěrů, kdy výše úroku se odvíjí od výše čerpání a doby čerpání. Úroková sazba bývá vyšší než u fixní sazby. Její výši ovlivňuje především vazba na vyhlašované úrokové sazby ČNB 18 nebo je vázána na plnění stanovených podmínek Splácení Způsob splácení je předem sjednán v úvěrové smlouvě jako jedna ze základních podmínek. Při splácení úvěru může klient využít možnosti splácení. Dohodnutý způsob má vliv i na stanovenou výši úrokové míry. Podnik může především využít: Délku splácení ve splátkách měsíčních, čtvrtletních, pololetních nebo ročních. Čím je však doba splácení delší, tím je však i úroková sazba vyšší. Jen úhradu úroku, kdy podnik využívá možnosti hradit měsíčně jen úrok a jedenkrát ročně jistinu. Průběžné splácení v anuitních splátkách, kdy podniky splácí úvěr ve stejné výši a mění se jen struktura splátky. Postupně klesá podíl úroku a stoupá podíl úmoru Zajištění Banka, aby snížila riziko možnosti získání zpět poskytnutých financí, snaží se provést taková opatření, aby se ji poskytnuté zdroje vrátily zpět. Využívá k tomu proces zajištění. Jsou to opatření prováděná k minimalizaci rizika spojeného s poskytnutým úvěrem. Členění je možné rozdělit podle: 19 1) Povahy zajištění: a) Osobní zajištění - za pohledávku ručí vedle příjemce úvěru ještě třetí osoba; b) Věcné zajištění - banka získává právo na určité majetkové hodnoty toho, kdo majetkové zajištění poskytuje. 17 Mají formu směnek avalovaných bankou. 18 Česká národní banka. 19 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování II. část. 1. vyd. Praha: VŠE, s. ISBN