Mezinárodní politika. Živelní pohromy a ekonomický růst. Humanitární pomoc od A do Z. Čína a nevyzpytatelný mandát nebes 7/2011

Transkript

1 Mezinárodní politika ROČNÍK XXXV CENA 59 Kč Živelní pohromy a ekonomický růst 7/2011 Geografický rozměr přírodních katastrof Humanitární pomoc od A do Z Haitská apokalypsa rok poté Čína a nevyzpytatelný mandát nebes Možnosti finančních důsledků přírodních katastrof

2 Slovenské odborné časopisy k tematice mezinárodní politika a politologie International issues and Slovak foreign policy affairs. Bratislava : Research Center of the Slovak Foreign Policy Association. ISSN Časopis International Issues & Slovak Foreign Policy Affairs vznikl v roku 2006 sloučením dvou titulů, časopisu Medzinárodné otázky: časopis pre medzinárodné vzťahy, medzinárodné právo, diplomaciu, hospodárstvo a kultúru (International Issues), který vycházel čtvrtletně od roku 1992, a časopisu Slovak Foreign Policy: review for international politics, security and integration, který byl vydáván dvakrát ročně od roku Periodikum je vydáváno Výskumným centrom Slovenskej spoločnosti pre zahraničnú politiku, vychází čtvrtletně v angličtině a obsahuje expertní studie a recenze. Medzinárodné vzťahy : vedecký časopis pre medzinárodné politické, ekonomické, právne a kultúrne vzťahy. Bratislava : Fakulta medzinárodných vzťahov Ekonomickej univerzity ; Vydavateľstvo Ekonóm. ISSN Časopis Medzinárodné vzťahy je vydáván dvakrát ročně od od roku 2003 Fakultou medzinárodných vzťahov Ekonomickej univerzity v Bratislavě. Obsahuje vědecké články, diskuze, názory, přehledy, informace, recenze i teze doktorandů. Plné texty čísel 2/2004 až 1/2010 jsou přístupné na internetu. Politické vedy : časopis pre politológiu, najnovšie dejiny, medzinárodné vzťahy, bezpečnostné študiá. Banská Bystrica : Fakulta politických vied a medzinárodných vzťahov UMB ISSN Slovenská politologická revue : revue pre politický a občiansky život. Trnava : Katedra politológie Filozofickej fakulty UCM. ISSN od roku Časopis Slovenská politologická revue vychází od roku 2001, od roku 2004 je vydáván čtvrtletně a obsahuje články ve slovenštině, angličtině i dalších jazycích. Titul je vydáván Katedrou politológie Filozofickej fakulty Univerzity sv. Cyrila a Metoda. Plné texty od čísla 1/2001 jsou přístupné na internetu. Zahraničná politika. Bratislava : Slovenská spoločnosť pre zahraničnú politiku. ISSN Časopis Zahraničná politika vydáváný od roku 2005 navázal na Listy SFPA, které vycházely od roku Titul, který vychází šestkrát ročně, je vydáván Výskumným centrom Slovenskej spoločnosti pre zahraničnú politiku. Časopis se věnuje tematice mezinárodní politiky, bezpečnosti a ekonomiky. Klade důraz na záležitosti týkající se Evropské unie, transatlantických vztahů a postavení Slovenska v mezinárodních aktérech. Pravidelně se zabývá situací v sousedních státech. Obsahuje analytické příspěvky o aktualitách a trendech světové politiky, chronologii událostí zahraniční politiky atd. Plné texty od čísla 1/2005 jsou přístupné na internetu. Helena Kolátorová libr@iir.cz

3 Obsah čísla 7/2011 Tiráž Světozor 1 David Klimeš Řecko mění Evropu. Nedobrovolně 2 Katastrofa nejen jako část tragédie -zz- 3 PŘÍRODNÍ KATASTROFY Aleš Kocourek Živelní pohromy a ekonomický růst 4 Michael Romancov Není zkáza jako zkáza. Geografický rozměr přírodních katastrof 6 Karolína Emanuelová, Josef Koláček Humanitární pomoc od A až do Z 9 Kamil Papež Haitská apokalypsa rok poté 12 Rudolf Fürst Čína a nevyzpytatelný mandát nebes 14 Jaroslav Daňhel Možnosti finančních důsledků přírodních katastrof 17 Jaroslav Foltýn Stín Černobylu nad východní a jihovýchodní Asií 20 Ulrich Brand Národním zájmem dnes není ochrana přírody, ale schopnost konkurovat 22 VZTAHY A PROBLÉMY Kateřina Novotná Z Haagu do Sarajeva: stíhání nejen válečných zločinů na místě činu 25 Anna Kunová Zázrak se nekoná: potenciál a rizika mikrofinancí 28 Martin Tománek Selhal v Latinské Americe Washingtonský konsensus? 31 KDO JE RECEP TAYYIP ERDOĞAN Lucia Najšlová Konzervatívny liberál 34 VELKÁ BRITÁNIE OČIMA MICHALA MRAVINAČE Referendum ve Velké Británii: status quo vítězí 36 VOLNÁ TRIBUNA Veronika Bílková Odpovědnost za ochranu (R2P) trochu jinak 38 Foto na titulní straně POSLEDNÍ STRANA Výbuch indonéské sopky Merapi nedaleko Yogyakarty z října Beawiharta, Globe Media/Reuters Ročník XXXV Vydává: Ústav mezinárodních vztahů, v. v. i. Šéfredaktor: Robert Schuster Úvodníky, komentáře: Zdeněk Zbořil Odpovědná redaktorka: Milena Strejčková Grafický návrh: Jakub Tayari Distribuce: Dagmar Červinková Redakční rada: Veronika Bílková (předsedkyně), Vojtěch Belling, Miloš Calda, Jiří Fárek, Ondřej Horký, Jiří Kuděla, Kristina Larischová, Jaroslav Olša jr., Pavel Pšeja, Michael Romancov, Jiří Schneider, Jiří Štěpanovský, Zuzana Trávníčková, Tomáš Weiss Jednotlivé příspěvky vyjadřují názory autorů, nikoli vydavatele. Nevyžádané rukopisy redakce nevrací. All rights reserved. Copyright under the International Copyright Convention. No part of this publication may be reproduced, stored in retrieval systems or transmitted in any form or by any means without the prior permission of the International Politics editorial office. Reprints are available upon request. Reprints and permissions: Write to International Politics, Nerudova 3, Praha 1. Redakce a administrace: Nerudova 3, Praha 1 telefon , , ová adresa umvedo@iir.cz Objednávky a předplatné přijímá administrace redakce. Vychází měsíčně. Cena výtisku 59 Kč. Předplatné na rok činí 590 Kč, ve Slovenské republice 29,28. Registrováno MK ČR E Tiskne Petr Dvořák Tiskárna, Jeřábová 1302, Dobříš. Rozšiřuje redakce a další distributoři v drobném prodeji. Ve Slovenské republice rozšiřuje L.K. Permanent, s.r.o. P.P.4., Bratislava 34 telefon fax ová adresa Herslova@lkpermanent.sk Informace o MP a ediční činnosti ÚMV na Podávanie tlačoviny povolené SsRP Banská Bystrica č.j. Opč-3215/B-96 zo dňa ISSN INDEX květen až 15. červen 2011 Světozor Šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn byl zadržen v New Yorku kvůli obvinění ze sexuálního útoku. Strauss-Kahn, jemuž hrozí až 20 let vězení, obvinění odmítl. 16. Žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC) Luis Moreno-Ocampo oznámil, že chce, aby byl vydán zatykač na Kaddáfího a jeho syna Sajfa Isláma za systematické útoky na civilisty. 16. Evropská unie chystá další sankce proti běloruskému prezidentu Lukašenkovi kvůli jeho tvrdému tažení proti opozici. 17. Britská královna Alžběta II. jako první britský monarcha zahájila historickou návštěvu Irska od jeho odtržení od Velké Británie před 90 lety. 19. Americký prezident Barack Obama pronesl projev o politice USA na Blízkém východě a v severní Africe. Za základ pro jednání o míru mezi Izraelem a Palestinou označil uznání hranic před válkou v roce Vládní socialisté španělského premiéra Josého Luise Zapatera utpěli porážku v regionálních volbách (28 procent hlasů oproti 35 procentům Lidové strany). Premiér přesto prohlásil, že jeho vláda bude pokračovat v úsporných opatřeních. 24. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu přednesl v americkém Kongresu představu své země o míru na Blízkém východě. Míru podle něj bude dosaženo jen tehdy, uznají-li Palestinci právo Izraele na existenci. Připustil určité ústupky, ale znovu odmítl návrat k hranici z roku Britská královna Alžběta II. přijala amerického prezidenta Baracka Obamu, který vykonal oficiální návštěvu Velké Británie. 25. Americký prezident Barack Obama se sešel s britským premiérem Davidem Cameronem a pronesl projev na společném zasedání britského parlamentu. Zdůraznil v něm dominanci Spojených států a Evropy bez ohledu na vzestup Číny, Brazílie a Indie. 25. Francouzská ministryně hospodářství a financí oznámila svou kandidaturu na funkci šéfa MMF. 26. Speciální jednotka srbské tajné služby BUA a Úřadu pro odhalování válečných zločinců zatkla bývalého velitele armády bosenských Srbů Ratka Mladiće. Generál se skrýval 16 let před zatykačem, který na něho vydal Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Ju- Světozor 2011 Mezinárodní politika 7 1

4 Světozor goslávii. Je mj. obviněn z masakru osmi tisíc Muslimů ve Srebrenici. 26. Tři mrtvé a desítky zraněných si vyžádaly demonstrace proti režimu gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. 26. V Normandii (Deauville) byl zahájen dvoudenní summit G8. Evropská unie slíbila mj. mimořádnou pomoc ve výši stamilionů eur arabským zemím, které se rozhodnou pro demokratické a ekonomické reformy. Barack Obama a Dmitrij Meveděv po jednání prohlásili, že chtějí najít společný postoj k protiraketovému štítu. 27. Barack Obama se sešel se středoevropskými a východoevropskými prezidenty ve Varšavě. 28. Egypt otevřel hraniční přechod do pásma Gazy v Rafáhu, a ukončil tak čtyřletou blokádu, kterou na oblast uvalil Izrael poté, co v oblasti zvítězilo hnutí Hamás. 29. Ve věku 62 let zemřel v Moskvě abchazský prezident Sergej Bagapš. 31. Srbsko vydalo bývalého bosenskosrbského generála Ratka Mladiče Mezinárodnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu. 31. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku odmítl tvrzení bývalého ruského magnáta Michaila Chodorkovského, že jeho stíhání bylo politicky motivováno Zraněný jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih odletěl do Saúdské Arábie, aby vyhledal lékařské specialisty kvůli svým zaraněním. 5. V předčasných parlamentních volbách v Portugalsku zvítězila středopravá Sociálnědemokratická strana (PSD) Pedra Coelha, která tak porazila vládní Socialistickou stranu (PS) premiéra Josého Sócrata. 6. Vítězem druhého kola prezidentských voleb v Peru se prohlásil levicově smýšlející exdůstojník Ollanta Humala. 6. Téměř tři čtvrtiny Slovinců odmítly v referendu vládní plán na posun důchodového věku. 8. Ministři obrany NATO prodloužili operaci proti Kaddáfímu do konce září. Vyzvali OSN i další organizace, aby se připravily na převzetí transformace země, až konflikt skončí. 8. Téměř dvě třetiny Francouzů si přejí, aby se jejich země do 25 až 30 let vzdala jaderné energetiky. 8. Tranzitní země plánovaného plynovodu Nabucco podepsaly dohodu o podpoře projektu. Plynovod má vést z oblasti Kaspického moře a Střední Asie do Evropy přes Turecko, Rakousko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko. 9. V Nižním Novgorodu byl zahájen dvoudenní summit EU Rusko. Nejkontroverznější otázkou je ruský zákaz dovozu zeleniny z Unie kvůli smrtící bakterii. Spor se očekává i v energetické otázce. 9. Ministři obrany NATO a Ruska se v Bruselu neshodli na podobě raketového štítu, který Moskva chce jako společný, zatímco Aliance jako dva samostatné systémy s výměnou informací. Ruský ministr obrany pohrozil rozvojem ruských jaderných sil. 10. Sto tisíc Jemenců protestovalo v centru jemenského hlavního města Saná proti vládě prezidenta Alího Sáliha, který je po zranění na léčení v Saúdské Arábii. Demonstranti požadovali sestavení nové vlády. 10. Evropská komise odsouhlasila vstup Chorvatska do Evropské unie. 12. Syrské vládní jednotky dobyly zpět město Džisr aš-šughúr na severozápadě země, které tři měsíce ovládali protivládní demonstranti. 12. Strana spravedlnosti a rozvoje tureckého premiéra Erdogana získala v parlamentních volbách 49,9 procenta hlasů, Lidová republikánská strana obdržela 25,9 procenta a nacionalistická Strana národní akce 13 procent hlasů. 13. Téměř 92 procenta Italů se v referendu vyslovilo proti využívání jaderné energie. 14. Libyjští povstalci prolomili obklíčení přístavu Misuráta a zahájili tažení na Tripolis. 14. V Libanonu byla jmenována nová vláda, kterou povede Nadžíb Míkátí. 14. Barack Obama navštívil Portoriko, kde jednal s guvernérem o budoucnosti ostrova, jehož obyvatelé v 90. letech dvakrát odmítli stát se 51. státem USA kvůli povinnosti platit daně. Česko a svět 17. Prezident Václav Klaus zahájil svou první státní návštěvu Ázerbájdžánu, který je pro ČR strategickou zemí v oblasti energetiky. S prezidentem Ilhamem Alijevem podepsal dohodu o podpoře a vzájemné ochraně investic. 20. Česká republika se stala na tři roky členem Rady OSN pro lidská práva. 23. Premiér Petr Nečas jednal v Bagdádu o prodeji 24 bitevníků L Prezident Václav Klaus navštívil Belgii, v Bruselu se setkal s belgickým králem Albertem II. Podle Klause belgičtí politici přes radikální rétoriku k ráznému řešení politické krize, v níž se Belgie nachází, nepřistoupí a země se zatím nerozdělí. Glosa Řecko mění Evropu. Nedobrovolně Řečeno s nadsázkou, Řecko opět uvozuje novou dějinnou epochu. Tentokrát ji ovšem netvoří, ale je do ni tlačeno. Řecké potíže totiž mění Evropu hned dvakrát. Ekonomicky se fakticky už zkrachovalé zemi podařilo za dva roky posunout Evropu k takové transferové unii, o které si dekády i ti nejoptimističtější eurofederalisté nechávali jen zdát. V případě Řecka se totiž ideálně potkala evropská solidarita s evropským sobectvím. Německá a francouzská eura plynou na jih Evropy totiž nejen z čirého evropského bratrství, ale i kvůli prostému faktu, že proměna řeckých dluhopisů v bezcenný kus papíru by položila nejednu velkou evropskou banku. Výsledkem protnutí těchto zájmů bude bezpochyby časem společný evropský dluhopis, který udrží Řecko na nohou, ale také vytvoří fakticky vedle měnové unie i unii fiskální. Kdo by to byl před pěti lety jen řekl. Řecko je pro Evropu ale i výzva sociální. Poněkud laxnější národ je donucen k zdaleka nejdrakoničtějšímu uskrovnění v pokrizové Evropě. Dosud si na standard nejvíce sáhly pobaltské národy, ale ty to dělaly ze své vůle. Je ale možné pod karabáčem vnutit řecké domácnosti škrty v průměru kolem 67 tisíc korun ročně? Která česká rodina by to přežila bez osobního bankrotu? Pokud se Řekům velmi brzo nepodaří obnovit hospodářský růst a to je nyní David Klimeš prakticky vyloučené pozná Evropa, jak se umí zlobit společnost ve faktickém unijním protektorátu. Připomeňme, že už při jednání o první půjčce se v Berlíně tiskly fotomontáže sochy Venuše se zdviženým prostředníčkem, a naopak v Athénách karikatury Viktorie s hákovým křížem v pravici. Co může přijít nyní, když dluhy jsou ještě větší, škrty ještě drastičtější a státní podniky bleskurychle skupují především německé firmy? Nechceme to vědět, ale brzo se to bohužel stejně dozvíme. David Klimeš je novinář, komentátor deníku E15. d.klimes@gmail.cz 2 Mezinárodní politika

5 Katastrofa nejen jako část tragédie Úvodník Přírodní pohromy, neštěstí, ale i události způsobené člověkem mají v češtině svoje melodramatické pojmenování katastrofa. Je a bylo vždy typické pro českou překladatelskou tradici, jak ve svém Českém diskursu napsal nedávno zesnulý český filosof Zdeněk Vašíček, že chceme-li přidat na emocionálním důrazu obsahu slov, utíkáme se k výpůjčkám z cizích jazyků. Podle aktuální módy to pak jsou nebo byly řečtina a latina, později němčina, francouzština, ruština a dnes až rituální angličtina. Katastrofa nebo pohroma přes středověkou latinu (catastropha) nám ale zůstalo z řeckého katastrofē, avšak nikoli jen jako převrat, obracení se (kata a strefō), ale spíše jako odkaz z Aristotelovy Poetiky, ve které snad poprvé byla popsána struktura tragédie jako expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa. A protože současný mediální infoentertaitment na celém světě miluje dramatické informace, zejména odkazující na nějakou pohromu nebo neštěstí, jejich množství se v každodenním přívalu sdělení neustále zvětšuje. Pro řeckou tragédii bylo příznačné, že divák nepřihlížel násilí a smrti na scéně, ale že jej o nich informovali poslové a autoři nechávali na něm, aby se sám dopracoval ke katastrofē, sám sdílel sdělení, sám prožíval rozuzlení celého dramatu. Dnes naopak se zdá, že katastrofa už není jen mediálním sdělením, ale je sama médiem, maximálně přitahujícím pozornost a technické pomůcky nebo stále novější technologie se stávají jejími nástroji. Dokonce nebo zejména tehdy, kdy odkazují na nějakou aktuální událost mezi událostmi běžnými. Slovní spojení katastrofický scénář také odkazuje na skutečnost, že různé pohromy způsobené přírodou stejně jako člověkem, mohou být produkovány jako zboží, ať už se jedná o povodně nebo sucho, zemětřesení, výbuch sopky či přívalovou vlnu, ale i epidemie a pandemie. Na události, ke kterým dochází v důsledku lidské činnosti nebo pouhé existence přírody, na které naši předkové reagovali institucí šamanů a magie, později uctíváním bůžků a bohů a konečně magickými audiovizuálními představeními v hinduistickém chrámu, barokním kostele nebo pravoslavném soboru. Hlavními tématy těchto společně i individuálně vnímaných událostí však vždy byly strach a obavy z budoucnosti. Zájem o definitivní datum konce světa, o srážku kosmického tělesa s planetou Země, a události, které mohou mít souvislost se slunečními erupcemi atd., jsou dnešními médii prezentovány stejně často jako výpadky dodávek energie, ekologické škody, havárie jaderných elektráren nebo teroristické útoky a války, vždy s důrazem na jejich téměř eschatologický rozměr. Politické fikce nebo utopické příběhy o zániku světa, biosféry nebo celého kosmu mají vždy v podtextu naléhavé upozorňování na bezprostřední ohrožení jednotlivce nebo celé civilizace, které se sice, vyjádřeno v absolutních hodnotách, neustále zvětšuje, ale relativně není ani větší, ani menší než v dobách několikanásobného zalednění. Obavy a strach z budoucnosti pak jsou největším rezervoárem surovin pro výrobu politické propagandy, která dnes dosahuje globálních rozměrů. Budiž otřesy půdy a náraz šestnáctimetrové přívalové vlny do základů jaderné elektrárny na seismicky neklidných japonských ostrovech, které způsobily smrt několika osob, příkladem, jak lze jen pouhým přejmenováním této události na katastrofu, tedy součást tragédie, vyvolat obavy z nového neznámého, iracionálního, a to v zemi, kde je odkaz velkých filosofů století stále živý. Nebo snad právě tam, kde se učili filosofové svět nejen vykládat, ale i měnit ho, byla snadnější cesta od pyšného racionalismu k senzitivnímu až archetypálnímu vnímání lidské existence. Právě poslední události vyvolávající obavy z posledních věcí lidstva, ať již se jedná o nekončící války v často obtížně na mapě světa vyhledatelných místech, teroristické útoky připomínající literární nebo filmové fikce (viz u nás jako rasistickou a antisemitskou literaturu připomínané Turnerovy deníky z roku 1978, které jsou ale také popisem zániku nejen Spojených států, ale i celého světa), nebo přírodní pohromy v turisticky atraktivních oblastech či chrámech moderního průmyslu a současné vědy, jsou mediálně zpracovávány jako dramatické příběhy. Příběhy plné napětí, ale i obav, co bude zítra. Není pro mediální nereprezentativní elity nic atraktivnějšího než téma budoucnosti. Ačkoli všichni víme, jako holič v Našem městečku Karla Poláčka, dávno před vznikem existencialismu, že žijeme jenom proto, abychom umřeli, přece jen strach z budoucnosti nás činí lovnou zvěř věštců, kartářek a profánních proroků, stejně jako politických elit nebo demagogů. Koneckonců dvacáté století přineslo hned několik důkazů o tom, že po krizi a konfúzní peripetii lze snadno dojít ke katastrofě. Toto zamyšlení zde prezentujeme jen jako úvod k několika statím tohoto čísla Mezinárodní politiky, kterými různí a různě specializovaní autoři reagují na otázku, jaké jsou nebo mohou být důsledky katastrof v politice a v mezinárodní politice. Hned první zastavení Aleše Kocourka ukazuje, že katastrofa není jen součástí tragédie, že může vyvolat i ekonomický růst. Kamil Papež upozorňuje na souvislost zemětřesení na Haiti a hledání obecného dobra v této politickými vůdci zbědované zemi. A konečně Karolína Emanuelová se věnuje významu humanitárních intervencí ve prospěch obnovy důstojného života. Snad alespoň tito tři autoři nám pomohou zbavit se nadprodukce výkladů katastrof jako tragédií a zneužívání neštěstí jiných k sobeckému prospěchu ať již materiálnímu, nebo morálnímu. -zz Mezinárodní politika 7 3

6 Přírodní katastrofy Živelní pohromy a ekonomický růst Aleš Kocourek Rozmach komunikačních technologií a hromadných sdělovacích prostředků, rozvoj dopravy a vědecko-technický pokrok společně s touhou veřejnosti po senzačních a dramatických událostech ženou zpravodajské společnosti a zástupy novinářů z kontinentu na kontinent tak, jak na různých místech planety rozpoutává vis maior lokální přírodní katastrofy. Tsunami u západních břehů Sumatry (2004), zemětřesení v Kašmíru (2005), hurikán Katrina v New Orleans (2005), extrémní sucha postihující hustě osídlené oblasti v Austrálii (2006), silné zemětřesení v čínském Sečuánsku (2008), rozsáhlé lesní požáry v okolí australského Melbourne (2009), zemětřesení v Chile (2010) a na Haiti (2010) a záplavy v Pákistánu (2010) i zemětřesení a vlna tsunami v Tóhoku v letošním roce poskytly reportérům celé týdny katastrofického zpravodajství doplněného osobními příběhy postižených rodin nebo majitelů firem. V návaznosti na vlnu zájmu médií přichází zpravidla vlna mezinárodní i vnitrostátní solidarity, zahraniční i domácí humanitární pomoc proudí do zpustošených oblastí a pomáhá vrátit život do postižených míst. Pojišťovny vyplácejí škody, vlády investují do obnovy infrastruktury, centrální banky povolují monetární šrouby. Riziko škod roste rychleji než vývoj produkce Navzdory dojmu, který může divák zpravodajských kanálů jejich sledováním získat, frekvence výskytu velkých přírodních katastrof se dlouhodobě nevyvíjí nepříznivě. Jejich počet v posledních čtyřiceti letech kolísá kolem deseti ročně. Za velkou přírodní katastrofu je považováno neštěstí, jehož příčinou je zemětřesení, záplavy nebo extrémní povětrnostní jevy a které vede k počtu obětí převyšujícímu 233 lidí na 1 milion obyvatel. Rovněž riziko, že by se člověk stal obětí tropické bouře, záplav nebo zemětřesení, je dnes podstatně nižší než před dvaceti lety. Dokonce i ve východní Asii, kde se počet osob žijících v rizikových oblastech dramaticky zvyšuje, je toto nebezpečí poloviční ve srovnání s rokem Naproti tomu hrozící ekonomické ztráty jsou ve stejném regionu za poslední čtyři dekády šestinásobné. V globálním měřítku roste riziko hospodářských škod způsobených extrémními meteorologickými jevy rychlejším tempem, než jakým se vyvíjí celosvětová produkce. Jinými slovy: rostoucí výkonnost světové ekonomiky na jednu stranu snižuje zranitelnost a úmrtnost v důsledku dramatických přírodních jevů, ale zároveň vede k vyšším hmotným škodám. Extrémní a trvale se prohlubující příjmová nerovnost mezi jednotlivými regiony a ekonomikami světa ovšem sama o sobě naznačuje, že také důsledky přírodních pohrom budou v různých zemích odlišné. Okamžité dopady hurikánů, záplav nebo zemětřesení jsou přirozeně pustošivé, některé regiony se ale s nimi dokážou vyrovnat rychleji a snáze a jejich dlouhodobý vývoj není zásadně postižen. Jiné oblasti se s důsledky přírodních katastrof potýkají dlouhou řadu let. Klíčovou a rozhodující proměnnou přitom zdá se nepředstavuje míra a rozsah devastace fyzického kapitálu, ale kvalita místních institucí. Typickým příkladem je zemětřesení na Haiti, v jedné z nejzuboženějších zemí světa, kde si v roce 2010 sedm stupňů Richterovy škály vyžádalo obětí, zranilo lidí a připravilo o střechu nad hlavou 1,5 milionu obyvatel. Celkové škody se odhadují na necelé 2 miliardy amerických dolarů (15 procent hrubého domácího produktu Haiti). Ani rok po zemětřesení ovšem nebyly v Port-au-Prince odklizeny trosky domů a nezačalo se s rekonstrukcí. Výkonnost haitské ekonomiky meziročně klesla o osm procent. Indonéský ostrov Sumatra byl zasažen vlnou tsunami v roce Z obětí této katastrofy jich žilo v oblasti Aceh, která utrpěla celkové ško- 4 Mezinárodní politika

7 dy dosahující 4,5 miliardy amerických dolarů (55 procent hrubého domácího produktu provincie Aceh, méně než dvě procenta produktu Indonésie). Přes rozsáhlou zahraniční pomoc se obnova postiženého regionu opozdila o několik let a nejintenzivnější rekonstrukce probíhala až v letech 2006 a Ekonomický růst sultanátu Aceh se v té době vyšplhal přes sedm procent a došlo k výrazné změně struktury tvorby produktu této provincie: podíl služeb, hotelové služby, stavebnictví a zemědělství rostou na úrok těžebního a zpracovatelského průmyslu. V následujících letech ovšem ekonomický růst Acehu opět zpomaluje pod dvě procenta. Hurikán Katrina způsobil v americké Louisianě v roce 2005 škody za více než 80 miliard amerických dolarů (40 procent hrubého státního produktu Louisiany, 0,65 procenta produktu USA) a o život připravil lidí. Preventivní opatření byla podceněna, reakce americké administrativy byla pomalá, poddimenzovaná a špatně koordinovaná. V důsledku řádění hurikánu se z Louisiany odstěhovalo přes lidí, její ekonomický růst zpomalil na polovinu. Samotnou metropoli New Orleans opustila více než polovina původních obyvatel. Zemětřesení v Sečuánsku v Číně dosáhlo v roce 2008 osmi stupňů Richterovy škály, vyžádalo si obětí, bezmála zraněných a podle různých odhadů připravilo o přístřeší 5 11 milionů osob. Celkové škody se odhadují na 20 miliard amerických dolarů (8 procent hrubého domácího produktu provincie Sečuánsko, 4,5 procenta produktu Číny). Čínská vláda na rekonstrukci uvolnila bezmála 150 miliard amerických dolarů, které v provincii proinvestuje během tří let. Ekonomický růst čínské ekonomiky se díky tomuto fiskálnímu stimulu zvýšil o 0,3 procenta ročně. Chilské zemětřesení o síle 8,8 stupně Richterovy škály v loňském roce způsobilo škody v celkovém objemu přesahujícím 80 miliard dolarů (1,5 procenta hrubého domácího produktu Chile) a o život připravilo na pět stovek osob. Zemětřesení bylo patnáctkrát silnější než otřesy v Sečuánsku Příklady z celého světa na první pohled dokazují, že ekonomiky, které mají dobře fungující systém státní administrativy, stabilní politické klima, zdravé veřejné finance a také více zkušeností s přírodními katastrofami, dokážou ničivým následkům snáze čelit. a pětsetkrát silnější než na Haiti. Chilská vláda na financování škod vyčlenila balíček v hodnotě 8,5 miliardy amerických dolarů, financovaný z vládních dluhopisů, vyšších důlních poplatků a mimořádných výnosů z boomu mědi na světových trzích. Tempo ekonomického růstu země nebylo ničivým zemětřesením vůbec postiženo, chilský hrubý domácí produkt vzrostl v roce 2010 o 5,2 procenta a v prvním čtvrtletí letošního roku pokračovala expanze meziročním tempem 8 procent. Přírodní katastrofy Potenciál kreativní destrukce Příklady z celého světa na první pohled dokazují, že ekonomiky, které mají dobře fungující systém státní administrativy, stabilní politické klima, zdravé veřejné finance a také více zkušeností s přírodními katastrofami, dokážou ničivým následkům snáze čelit. Je třeba mít ale na paměti, že národní účetnictví není výkazem zisků a ztrát. Keynesovské, poptávkově orientované vnímání hospodářské politiky poněkud zkresluje skutečné ekonomické dopady přírodních katastrof, neboť neměří bohatství jako takové. Bohatstvím je souhrn budoucích příjmů plynoucích z majetku, nikoli výdaj na pořízení majetku. Proto vidíme v oblastech postižených živelními pohromami ekonomický růst, i když jejich obyvatelé byli záplavami, zemětřesením nebo tornádem uvrženi do absolutní chudoby. Prostředky, které byly použity na krytí škod, byly pouze realokovány z jiných oblastí a v této souvislosti nelze nevzpomenout na sto šedesát let staré Bastiatovo podobenství o rozbitém okně. Přesun prostředků mezi jednotlivými kapitolami státních rozpočtů nebo zvyšování fiskálních schodků samo o sobě nevytváří v ekonomice vyšší bohatství. Výnosnost investic do obnovy infrastruktury a fyzického kapitálu bude ale v postižených lokalitách bezesporu značná a převedení těchto finančních toků na rekonstrukci představuje pravděpodobně jednu z nejefektivnějších možností jejich využití. Chile, Čína a Indonésie, ale také japonské Kóbe nebo kalifornský Charleston ukazují, že živelní pohromy mohou na strukturu lokální ekonomiky zapůsobit jako zrychlené opotřebení a akcelerovat rozhodování o udržitelnosti některých závodů nebo celých odvětví. Například do Kóbe se po zemětřesení v roce 1995 už nerentabilní výroba Zdroje Cavallo, E. et al. Catastrophic Natural Disasters and Economic Growth. IDB Working Paper Series, No. IDB-WP-183, 2010 Global Assessment Report on Disaster Risk Reduction: Revealing Risk, Redefining Development. Geneva, Switzerland: United Nations, 2011 Bastiat, F. Ce qu on voit et ce qu on ne voit pas [online] [cit. 15. června 2011] Dostupné z www: Horwich, G. Economic Lessons of the Kobe Earthquake. Economic Development and Cultural Change, Vol. 48, No. 3 (April 2000) Surowiecki, J. Creative Destruction? The New Yorker: The Financial Page. [online] (March 28, 2011) [cit. 18. června 2011] Dostupné z www: Backhaus, J. G. et al. Creative Destruction in Economics: Nietzsche, Sombart, Schumpeter. Springer US, Mezinárodní politika 7 5

8 Přírodní katastrofy gumové obuvi nevrátila. Ekonomika města Charleston v Kalifornii po devastujícím zásahu hurikánem Hugo v roce 1989 rostla tři následující roky rychlejším tempem, než bylo před zásahem tropickým cyklónem odhadováno. Na domácnosti má přírodní neštěstí tzv. Jacuzzi efekt. Je zkrátka snazší realizovat zásadní přestavby a rozsáhlé změny, principiální modernizace a klíčové systémové a technické inovace v situaci, kdy se infrastruktura a fyzický kapitál budují od základů nově. Povodně, zemětřesení nebo hurikány v určitém ohledu a za některých okolností vykazují potenciál kreativní destrukce. Pokud po katastrofě následuje rychlá a efektivní pomoc, pokud se podaří udržet lidský kapitál v postižené lokalitě a doplnit jej investicemi do fyzického kapitálu, pak bývá obnova regionu zpravidla otázkou měsíců. Po zemětřesení v Northridge v jižní Kalifornii v roce 1994 se podařilo obnovit provoz na Interstate 10 nejfrekventovanější dálnici na světě během dvou měsíců (místo odhadovaných dvou let). Japonské Kóbe se vrátilo na pozici šestého největšího přístavu na světě během patnácti měsíců od otřesů o síle 7,2 stupně Richterovy škály. Politické důsledky katastrof Vedle ekonomických dopadů pak mají živelní katastrofy často také politickou dohru. Po devastujícím zemětřesení, které zasáhlo nikaragujskou metropoli Managua v roce 1972, a během prací na rekonstrukci se sociální poměry v zemi extrémně vyostřily a sedm let po neštěstí vedly ke svržení vládnoucí dynastie Somozových. Podobně přispělo zemětřesení v Íránu v roce 1978 ke zformování Chomejního revolučních gard a společenské napětí kulminovalo v islámské revoluci o rok později. Loňské povodně v Pákistánu vrátily vládu do rukou pákistánské armády a vedly k eskalaci napětí v Kašmíru. Na druhou stranu tsunami v Acehu ukončilo vleklé spory mezi centrální indonéskou vládou a místním separatistickým hnutím. Letošní devastující zemětřesení v Tóhoku a následující vlna tsunami podnítily okamžitou pomoc i od zemí, s nimiž má Japonsko dlouholeté mocenské nebo ideologické spory (Rusko, Čína). Je zřejmé, že současná situace japonské ekonomiky se zásadně liší od poloviny devadesátých let, kdy došlo k devastaci přístavu Kóbe. Japonská zadluženost dosahuje bezmála dvojnásobku hrubého domácího produktu a růstový potenciál fiskálních i monetárních stimulů byl dávno vyčerpán bez větších reálných efektů. Přesto vláda i centrální banka uvolnily enormní částky na rekonstrukci oblasti Tóhoku a japonská ekonomika rozhodně splňuje všechny předpoklady pro úspěšnou obnovu zasažených lokalit. Největším ekonomickým efektem přírodních katastrof zůstává redistribuce zdrojů, nikoli jejich vytváření. Živelní pohromy přesunují peněžní prostředky od daňových poplatníků ve prospěch stavebních dělníků, od pojišťovacích společností do rozpočtů domácností a od těch, kdo kdysi žili ve zničených městech, k těm, kteří je nahrazují. Je pozoruhodné, jak hladce a rychle k těmto redistribučním procesům ve vyspělých ekonomikách dochází, i to, jak snadno postižené lokality ožívají. To ovšem nijak nesnižuje hrůzu ani rozměr devastace způsobené přírodními katastrofami. Aleš Kocourek působí na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Liberci a na Metropolitní univerzitě v Praze. ales.kocourek@gmail.com Michael Romancov Není Není divu, že zmínky o přírodních katastrofách, ať již v ústním, či psaném podání, patří mezi informace, jež jsou od počátku věků přítomny v povědomí všech národů, neboť po naprostou většinu délky trvání lidského rodu představovaly přírodní živly, natož pak živly bouřící, tu nejmocnější a případně nejděsivější sílu, již bylo možno spatřit a jíž nebylo možno čelit. Velmi často se setkáváme i s přesvědčením, že taková událost zapříčiní konec světa, byť stejnou popularitu mají i alternativní scénáře v podobě gigantické bitvy mezi silami dobra a zla. Omezíme-li se na náš civilizační okruh, pak údajná biblická potopa či zkáza Atlantidy, pro něž mimochodem moderní věda nalézá stále více důkazů, nebo přesvědčivě zdokumentovaná devastace Pompejí, patří k nejznámějším pohromám, jejichž zpracování odráží přirozený respekt, který lidský druh vůči přírodě cítí. Až do 19. století byla (ničivá) síla přírodních živlů o tolik mocnější než cokoli, co člověk dokázal sám uvést do pohybu, že se nelze divit, že se všude na světě setkáváme se sna- 6 Mezinárodní politika

9 Přírodní katastrofy zkáza jako zkáza hou živly si naklonit a v případě, že se rozzlobí, je uklidnit. Představa o jejich možném spoutání, či dokonce zkrocení byla zcela nesmyslná, avšak nesmírný vědecký, technický a technologický pokrok závěru 19. a první poloviny 20. století vedl ve vyspělém světě k realizaci mnoha smělých projektů, jejichž konečným cílem nebylo nic menšího než snaha poručit větru, dešti. Pokrok, jehož bylo dosaženo při mapování mechanismu vzniku, predikci a prevenci přírodních jevů, založených na dlouhodobém sledování a předpovědi počasí či vulkanických erupcí, výstavba přehrad na řekách, či protilavinových zábran v horách vedl k přesvědčení, že schopnost přírody prosadit svou je natolik efektivně minimalizována, že velké přírodní katastrofy budou pro příště možné pouze v nerozvinutých částech světa... S nesmírným vzrušením, a v řadě případů jistě i s nemalými a opravdovými sympatiemi pro postižené, pak publikum ve vyspělých zemích sledovalo ničivé pohromy v Africe, Asii či Latinské Americe, aby nakonec byla obětem poskytnuta morální útěcha, materiální a finanční pomoc. Ne, že by se ve vyspělém světě nic nedělo, ale události jako letní požáry v Kalifornii, Geografický rozměr přírodních katastrof Austrálii nebo na jihu Evropy, povodně na velkých řekách Evropy či Severní Ameriky nebo mrazy a sněhové bouře nikdy nezasáhly tak velkou část vyspělých společností, aby vedly k pocitu reálného celospolečenského ohrožení. Problémy, jež příroda nadělila nám, byly prostorově i rozsahem škod v zásadě omezené, a velké katastrofy byly natolik vzdálené, že s výjimkou mediální ozvěny neměly jiný globální dopad. Hurikán Katrina, jenž v roce 2005 zdevastoval část pobřeží USA, či nedávné zemětřesení a tsunami, jež postihly Japonsko, však přesvědčivě ukázaly, že i nejvyspělejší země světa mohou být značně pocuchány. Podstatné je, že neutrpí pouze jejich globální image kolik z nás bylo šokováno neschopností federální vlády poskytnout účinnou pomoc New Orleansu a nasazením jednotek mexické armády na území USA, ale například výpadek produkce japonských automobilek se zakrátko projevil i v Evropě a ve Spojených státech. Vzdálenost a vnímání prostoru Bez ohledu na to, co se v posledních letech stalo, se zdá být jisté, že naše senzitivita vůči událostem na různých místech bude i nadále ovlivněna a podmíněna celou řadou subjektivních i objektivních faktorů. Dva z nich, jež mají geografickou dimenzi, si na následujících řádkách pokusíme přiblížit. Prvním z nich je jedna z nejdůležitějších geografických kategorií: vzdálenost. Pro naše účely je třeba chápat ji nejenom jako pouhou fyzickou vzdálenost, ale jako komplexní působení tří zvláštních typů vzdálenosti: gravitační, topologické a symbolické. Druhý z nich pak má co do činění se subjektivním vnímáním prostoru, neboť o různých částech světa máme své pevně zakořeněné, přičemž velmi často zcela nesmyslné, představy, jejichž mentální stabilita má zásadní vliv na percepci toho, co se kde děje. Gravitační síla je sice nejslabší fyzikální silou, ale zároveň jedinou, která ovlivňuje všechny fyzikální pochody na Zemi. V našem případě je typickým projevem tzv. gravitační vzdálenosti známý fakt, že s rostoucí fyzickou vzdáleností se problémy stávají, či spíše jeví, méně podstatné. Tento dojem může být ovlivněn velikostí a hmotností státu/oblasti, kde k něčemu dochází, takže ať již se stane cokoli v USA, Rusku nebo Číně, je to automaticky důležitější, než kdyby se totéž stalo v Mexiku nebo Kazachstánu, byť se geograficky jedná o stejný prostor. Pro topologickou vzdálenost je rozhodující momentální podoba politické mapy: například po rozpadu Československa, Sovětského svazu a Jugoslávie na začátku devadesátých let minulého století se řada zemí ocitla někde jinde, než ležely předchozích čtyřicet let. Pokud jde o symbolickou vzdálenost, pak země, jež nám jsou kulturně, etnicky, politicky či jakkoli jinak blízké, jsou důležitější než státy ostatní. Zastavíme-li se u fenoménu percepce, pak u přírodních katastrof platí totéž jako například v případě teroristických útoků a 11. září. Ostatně například filmaři velmi dobře vědí, proč v katastrofických filmech běsnící živly devastují nesrovnatelně častěji New York, Tokio, Londýn či Paříž, a nikoli (pokud k tomu vůbec kdy ve filmu došlo) Kinshasu, Lagos, Teherán nebo Dháku, neboť bez ohledu na to, že v nich žije podobné množství lidí, je vizuální efekt zcela rozdílný Mezinárodní politika 7 7

10 Přírodní katastrofy Při pohledu na seznam největších katastrof lehce zjistíme, že nejrychleji a nejvíce životů bere voda. Tato skutečnost je logickým důsledkem toho, že nejhustěji obydlené oblasti světa jsou ty, kde je vody dostatek. Na co se reaguje nejvíce Z percepčního hlediska jsme nejvíce fascinováni tím, jak velká zkáza je. Rozsah škody však jen velmi zřídka koresponduje se skutečnou, tj. fyzikálně či jinak exaktně měřitelnou silou, která v daném místě udeří. V souvislosti s velikostí pohromy nejvíce a nejlépe reagujeme na tři dimenze, které se s takovýmito událostmi spojují: velikost ztrát na lidských životech, finanční/pojistné ztráty a v poslední době se přidalo i hledisko environmentální. Jako ideální příklad pro demonstraci rozdílného odrazu přírodní katastrofy je možno použít dvě velká zemětřesení, provázená ničivými vlnami tsunami, jež roku 2004 a letos na jaře postihla Asii. V prvním případě zemětřesení o síle 9,1 9,3 Richterovy škály zdevastovalo pobřeží řady států ležících na pobřeží Indického oceánu a zahynulo asi lidí. Letos v Japonsku způsobilo zemětřesení o síle 9,0 9,1 Richterovy škály smrt lidí, přičemž dalších tisíc je ještě stále pohřešováno. I když v japonském případě byla zasažena nesrovnatelně menší plocha a zahynulo výrazně menší množství lidí, jedná se o katastrofu výrazně větší. Zaprvé v rovině finanční pokud jde o pojistné částky, jež budou vyplaceny, jedná se prý o světový rekord, zadruhé se ukázalo, že ani supermoderní Japonsko není schopno něčemu takovému odolat, a zatřetí došlo k havárii na jaderné elektrárně. Je otázkou, zda by například německá vláda reagovala stejně rychle (hystericky?), kdyby tsunami z roku 2004 poškodilo jaderné zařízení stojící, dejme tomu, na pobřeží technicky a technologicky tak nerozvinuté země, jako třeba Barma/Myanmar. To, že je naše senzitivita vůči událostem ve vyspělých zemích světa vyšší, je díky symbolické vzdálenosti asi pochopitelné. Právě v souvislosti s Japonskem a událostmi z roku 2004 však dle mého názoru zapadl jeden velmi podstatný gravitační a topografický fenomén. Obě živelní katastrofy se odehrály v hustě obydlených pobřežních oblastech a, jak již bylo řečeno, vyžádaly si zcela jiné množství obětí. Kvůli hysterii provázející havárii ve Fukušimě média věnovala zcela nedostatečnou pozornost faktu, že se japonským úřadům podařilo ve velmi krátké době evakuovat desítky tisíc lidí, kteří by jinak nepochybně našli smrt v rozbouřeném moři. Blízkost vody, ať již slané, nebo sladké, má při podobných událostech vždy zásadní dopad na počet obětí. Při pohledu na seznam největších katastrof lehce zjistíme, že nejrychleji a nejvíce životů bere voda. Tato skutečnost je logickým důsledkem toho, že nejhustěji obydlené oblasti světa jsou ty, kde je vody dostatek. Historicky platí, že při mořském pobřeží, respektive podél toku velikých řek, vytvořila příroda nejlepší podmínky pro obživu. Protože slaná i sladká voda sloužily (a je tomu tak dodnes!) jako přirozené komunikace pro dálkový obchod, vznikala na jejich březích veliká města, jež se v průběhu času změnila na moderní průmyslové metropole (ostatně průmysl rovněž spotřebovává obrovské množství vody). Je přirozené, že z vnitrozemské středoevropské perspektivy tyto skutečnosti nejsou jednoduše zřetelné, ale v našem světě platí, že rozhodující množství populace, zhruba 70 procent žije v blízkosti (do 200 km) nejbližšího moře, zatímco v hlubokém vnitrozemí (více než 1000 km od moře) či v oblastech s nadmořskou výškou vyšší než 1000 metrů nad mořem žijí celkem necelá dvě procenta obyvatel planety. Kdyby stejně silné zemětřesení jako ta, jimž jsme se věnovali, proběhla ve stepních oblastech Asie (někde v Mongolsku či Kazachstánu) nebo ve vnitrozemí Austrálie, nejenže by nedošlo ke tsunami, ale díky nesrovnatelně menšímu počtu lidí a podstatně méně husté, či zcela neexistující infrastruktuře by škody byly výrazně menší. Takovou událostí ostatně byla jedna z největších zaznamenaných a prokázaných přírodních katastrof pád tzv. tunguzského meteoritu na Sibiři roku I když se vědci dosud přou o to, jak velké množství energie meteorit uvolnil, soudí se, že síla výbuchu byla pravděpodobně tisíckrát větší než bomba svržená na japonskou Hirošimu. Exploze sice zdevastovala více než dva miliony čtverečních kilometrů území, kde bylo pokáceno několik desítek milionů stromů, a nepochybně zahynula i spousta zvěře a pravděpodobně i domorodí obyvatelé, ale z globálního pohledu se, s výjimkou vědecké senzace, nestalo vůbec nic. Jedině hladomor může člověk umocnit Vraťme se však k vodní dimenzi. Ještě větší škody, a zatím také s daleko větší pravidelností než tsunami, působí záplavy. Mezi největší povodně/záplavy v posledním desetiletí patří povodně na řece Jang c roku 1998, která připravila o domov na 14 milionů lidí, či povodeň na řece Indus v Pákistánu, jež roku 2010 zasáhla na 20 milionů lidí a zdevastovala tak velkou zemědělskou oblast, že se země ocitla na pokraji hladomoru. Zatímco na vodě, ať již na moři, či na řekách, živel udeří rychle, hladomor má většinou na svědomí dlouhodobý nepříznivý vývoj srážek a v jejich důsledku vzniklé sucho, které za optimálních podmínek může způsobit nesmírné škody. Například na počátku 20. století zemřelo v letech v Indii snad až 3,25 milionu lidí, v různých částech Číny pak od roku 1928 do 1941 přes 10 milionů. Hladomor je jednou, možná jedinou, katastrofickou událostí, které je člověk výrazně schopen umocnit. Nejefektivnější metodou se v tomto ohledu jeví kombinace nekompetentní vlády a negativního klimatického vývoje. Pravděpodobně nejotřesnějším příkladem zaznamenaným v moderních dějinách je tzv. velký čínský hladomor z let , jenž je dnes čínskými úřady označován jako tři roky přírodních katastrof. V důsledku sociálních a ekonomických experimentů tehdejšího maoistického vedení zemřelo od 15 8 Mezinárodní politika

11 Přírodní katastrofy do 50 milionů lidí, z čehož zhruba třetina padá na vrub přírody a dvě třetiny na vrub politiky. Evropanům je však daleko známější stalinský hladomor na Ukrajině, z let , nebo ze šedesátých let hladomor v Biafře, jenž se podle nizozemského filosofa Hanse Achterhuise stal první systematicky medializovanou událostí tohoto typu, jejímž cílem ani tak nebyla pomoc hladovějícím, ale možnost získat více financí na pokračování vojenského konfliktu. Pokud jde o mediální obraz, pak sucho a hladomor v Etiopii v letech výrazně rezonovaly v oblasti pop-kultury známou sérií koncertů Live Aid. Od té doby se podobné kampaně staly v zásadě běžnou součástí života moderních společností, avšak jejich dopady na skutečnost zůstávají i nadále podobně nejednoznačné. Jde-li o mezinárodní humanitární angažmá, pak rovněž platí, že i když se v řadě případů podaří situaci včas vyhodnotit a shromáždit dostatečné zdroje, objeví se problém distribuovat pomoc na místo určení. Ještě větší problém než neochota vlád pustit pomoc do země, jako v Barmě/Myanmaru nebo v Dárfúru, je neexistence dostatečně kapacitních komunikací na řadě míst Afriky i Asie. Poslední poznámkou, kterou je v souvislosti s geografickým rozměrem přírodních katastrof třeba učinit, se opět vrátíme k mořské dimenzi. Pro monitoring a včasné rozpoznání probíhajících změn globálního klimatu je podstatné, jak moc vědci (ne)rozumějí tomu, co se děje ve světovém oceánu. Narozdíl od pevniny, kde sběr meteorologických dat na mnoha místech probíhá již staletí, je světový oceán zmapován podstatně hůře. Zdá se přitom být jisté, že světový oceán, jenž ze 72 procent pokrývá povrch této planety, což z ní činí modrou, a nikoli zelenou planetu, má zásadní vliv na pevninské klima. Michael Romancov přednáší na Metropolitní univerzitě Praha a je členem redakční rady Mezinárodní politiky. michael.romancov@gmail.com Humanitární pomoc od A až do Z Karolína Emanuelová, Josef Koláček Humanitární pomoc označovaná někdy jako humanitární asistence (v angličtině humanitarian aid a humanitarian assistance) je pomoc, jejímž cílem je záchrana životů a zmírnění utrpení v populaci postižené krizí, ať už zaviněné přírodní katastrofou, nebo lidmi. Jde o krátkodobou pomoc, která zasaženým lidem pomůže uspokojit jejich základní životní potřeby v čase nouze a znovu obnovit důstojný život. Každá taková humanitární asistence je poskytována ve čtyřech základních sektorech: voda/hygiena, potraviny/výživa, obydlí a zdravotní péče. Pomoc při katastrofách v zahraničí Humanitární asistence musí být poskytována v souladu se základními humanitárními principy lidskosti, nestrannosti a neutrality, jak je stanoveno v Rezoluci Valného shromáždění Spojených národů č. 46/182. Princip lidskosti znamená zaměření se na lidské utrpení, kdekoli se objevuje, se zvláštní pozorností k nejzranitelnějším částem populace, jako jsou děti, ženy a staří lidé. Důstojnost a práva všech obětí musí být respektována a chráněna. Princip neutrality znamená, že humanitární asistence musí být poskytována bez zaujímání nepřátelských postojů a bez stranění ve sporech politického, náboženského nebo ideologického charakteru. Princip nestrannosti zajišťuje poskytování pomoci bez diskriminace z hlediska etnického 2011 Mezinárodní politika 7 9

12 Přírodní katastrofy původu, pohlaví, národnosti, politických názorů, rasy nebo náboženství. Pomoc trpícím musí být poskytována výhradně na základě potřeb a přednost musí být dána nejnaléhavějším případům strádání. Řada kodexů dále uvádí ještě princip nezávislosti, podle kterého je pomoc poskytována nezávisle na politických, ekonomických, vojenských nebo jiných cílech dárce. Tyto principy by měly být dodržovány všemi aktéry na poli humanitární pomoci, tudíž ani církevní organizace nesmí svou práci spojovat s náboženskými cíli. Česká organizace ADRA se ke všem těmto principů zavázala mimo jiné přistoupením k humanitární pomoci EU, řízené generálním ředitelstvím pro humanitární pomoc (GŘ ECHO). ADRA je mezinárodní organizací založenou při Církvi adventistů sedmého dne, na náboženskou toleranci ale klade velký důraz při humanitárních i rozvojových projektech respektuje víru, zvyky a náboženské praktiky místních lidí. Od pojmu humanitární pomoc musíme odlišovat termín rozvojová pomoc (dnes častěji rozvojová spolupráce), která se zaměřuje na dlouhodobé problémy chudších zemí. Oba typy pomoci však spolu často souvisejí. Teorie relief to development continuum, která se objevila na počátku 90. let, nahradila lineární chápání, ve kterém je okamžitá pomoc oddělena od pomoci rozvojové, a propojila je do jednoho celku. Tato návaznost souvisí s tím, že humanitární katastrofy často postihují chudé země, které potřebují i pomoc rozvojovou. Organizace ADRA pracuje ve více než 120 zemích světa, ve kterých má své místní kanceláře, takže v případě humanitární katastrofy nemusí ADRA Česká republika zakládat zcela novou misi v místě, ale obrací se na příslušnou pobočku, s níž má často již předchozí zkušenost z rozvojových projektů. Pobočky ADRA v místě působí dlouhodobě, mají potřebnou znalost místního prostředí, využívají místních zdrojů a i tím přispívají k rozvoji místní komunity. Navíc jsou akceptované místními lidmi, které také zaměstnávají. Tato skutečnost pomáhá také v případě práce v kulturně a nábožensky zcela odlišném prostředí. O tom, zda se ADRA ČR zapojí do pomoci, rozhoduje vedení organizace (tj. ředitel Nadace ADRA a ředitel občanského sdružení) ve spolupráci s vedoucí oddělení zahraničních projektů. Vstupními informacemi jsou především zprávy z místa Tabulka 1: Předběžné rozvržení humanitárního rozpočtu České republiky v roce 2011 Termín Podíl na rozpočtu HP Částka Způsob využití (%) (Kč) I.čtvrtletí mil. Dotační řízení: DR Kongo, Etiopie, 13,5 10 mil. Barma, Srí Lanka, Haiti, Pákistán I. II. čtvrtletí 12,5 9 mil. Afghánistán (QIP 1 ), Barma II. III. čtvrtletí 23,5 17 mil. Výzvy OSN/ICRC (Súdán, Somálsko, Zimbabwe aj.) III. IV. čtvrtletí 24,5 18 mil. Dobrovolné příspěvky: CERF 3, OCHA 4, UNHCR, UNICEF, UNRWA 5, WFP 6 IV. čtvrtletí 4 3 mil. DRR aktivity (DREF) 7 1 Projekty rychlého dopadu (quick impact projects) 2 Mezinárodní výbor Červeného kříže (International Committee of the Red Cross) 3 Pohotovostní fond OSN pro naléhavé situace (Central Emergency Response Fund) 4 Úřad pro koordinaci humanitární činnosti (Office for the Coordination of Humanitarian Affairs) 5 Úřad pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (United Nations Relief and Works Agency for Palestine Refugees in the Near East) 6 Světový potravinový program (World Food Programme) 7 Fond rychlé krizové reakce (International Federation s Disaster Relief Emergency Fund) Zdroj: Operační strategie humanitární pomoci ČR na rok 2011 katastrofy zasílané místní ADRA pobočkou, zprávy z médií či ohlasy veřejnosti. Následně se rozhoduje o formě financování; ADRA je téměř okamžitě schopna uvolnit prostředky z tzv. pohotovostního fondu, otevřít kampaň dárcovských sms či přímo vyhlásit veřejnou sbírku. V případech rozsáhlých živelních pohrom lze uplatnit kombinaci všech tří těchto forem. Síťový systém ADRA poboček šetří nejen finanční prostředky, ale zejména čas, který je v první fázi pomoci při humanitární katastrofě zásadní. Tato první fáze okamžitá reakce na událost vyžaduje především zapojení záchranářů, lékařů a jiných expertů a materiální humanitární pomoc, kterou je zapotřebí poskytnout do několika hodin či dní po události. Jedná se zejména o potravinovou pomoc, léky, dezinfekční prostředky a základní hygienické potřeby. Od okamžiku katastrofy do vyhlášení sbírky zpravidla uplyne pouze několik hodin, v případě letošního zemětřesení v Japonsku česká ADRA vyhlásila sbírku například již druhý den po katastrofě. ADRA se často zaměřuje také na následnou fázi humanitární pomoci, tzv. rehabilitaci, tj. pomoc postiženému obyvatelstvu v překonání období po ukončení bezprostřední krize. Tato fáze trvá týdny či měsíce (zhruba do půl roku po události) a je při ní potřeba zejména zajistit přechodné bydlení pro postižené lidi. Po nedávné katastrofě v Japonsku ADRA vybavovala prozatímní příbytky matracemi, nábytkem, kuchyňským nádobím, čisticími a hygienickými potřebami. Po zemětřesení na Haiti ADRA distribuovala plachty chránící přístřešky proti přicházejícímu období dešťů, stavěla latríny, zajišťovala zdravotní prohlídky pro obyvatele tábora, distribuovala balíčky základní hygieny a zajišťovala zdroje pitné vody. Na zajištění dočasných i obnovu trvalých zdrojů vody se česká ADRA zaměřuje často a využívá nejnovějších udržitelných technologií. Na Srí Lance například místní ADRA disponuje tahači s cisternami, které pomáhaly nejen po tsunami v roce 2004, ale i v nedávné době po konci válečného konfliktu v uprchlických táborech. ADRA dodávala vodu uprchlíkům po dobu šesti měsíců (přes 15 milionů litrů), obnovovala studny, instalovala ko- 10 Mezinárodní politika

13 munitní nádrže na vodu, distribuovala kanystry na vodu pro rodiny a školila je ve správném nakládání s vodou. Poslední fází, která ještě spadá pod humanitární pomoc, je rekonstrukce obnova infrastruktury, budov, apod. Podle zkušenosti Evropské unie může tato fáze trvat až dva roky. Na tuto pomoc pak případně navazuje pomoc rozvojová. Tyto přechodné projekty realizuje ADRA například na Haiti, kde je hlavním smyslem jednoho z jejích projektů návrat obyvatel postiženého regionu k normálnímu životu, a tím k zemědělství, které tvoří klíčovou složku v potravinové bezpečnosti celého Haiti. Podpora zemědělství je také jednou z klíčových aktivit české organizace AD- RA. Možnost zajistit si prostřednictvím zemědělství vlastní potraviny dává lidem postiženým katastrofou možnost co nejdříve se stát nezávislými na pomoci zvenčí a postavit se na vlastní nohy. Bez možnosti obživy si lidé často zvyknou na dodávky pomoci a ztratí motivaci k vlastní činnosti. Důležitým aspektem při navrhování humanitárních projektů je objem dostupných prostředků. Kromě prostředků z veřejných sbírek ADRA získává finance také od soukromých dárců a firem, z nadací, z dotací Ministerstva zahraničních věcí České republiky i ze zahraničních zdrojů. Mediálně zajímavé a České republiky se týkající humanitární katastrofy se obecně setkávají s větším zájmem dárců z řad veřejnosti. Veřejné zdroje jsou oproti Tabulka 2 Největší humanitární sbírky organizace ADRA roku 2010 Zemětřesení na Haiti Povodně severní Čechy Povodně Morava Povodně v Pákistánu Největší humanitární sbírka organizace ADRA Tsunami jihovýchodní Asie v roce 2004 Právě probíhající sbírka na Japonsko průběžný stav Zemětřesení a tsunami Japonsko tomu určeny i zemím, kterým veřejnost tolik zájmu nevěnuje. Výhled rozdělení prostředků humanitární pomoci České republiky znázorňuje tabulka 1. ADRA se často zaměřuje také na následnou fázi humanitární pomoci, tzv. rehabilitaci, tj. pomoc postiženému obyvatelstvu v překonání období po ukončení bezprostřední krize. Tato fáze trvá týdny či měsíce (zhruba do půl roku po události) a je při ní potřeba zejména zajistit přechodné bydlení pro postižené lidi. Pomoc při katastrofách v ČR ADRA se v České republice aktivně zapojuje do pomoci při mimořádných událostech od roku 1997, kdy zasáhly velkou část Moravy rozsáhlé povodně. Od té doby je výskyt povodní stále častější. Zpočátku, tedy v roce 1997 a 2002, se jednalo o vzestupy hladin a povodně především na dolních tocích. Postupně ale přicházejí takzvané bleskové záplavy, kdy po intenzivních přívalových srážkách ze svých koryt vystoupí řeky na horních tocích, a to i v lokalitách, kde nemusí existovat historická zkušenost se záplavami , - Kč , - Kč , - Kč , - Kč , - Kč přes , - Kč Přírodní katastrofy Systém reakce na událost a zapojení se do pomoci se postupně od roku 1997 vyvíjí. Zpočátku to bylo poměrně složité; základním nedostatkem byla absence zkušeností s událostmi tohoto druhu, chybějící legislativa a také slabá vzájemná komunikace, ať už mezi útvary Civilní ochrany nebo i samotnými nestátními neziskovými organizacemi (NNO). V roce 2000 byl založen Integrovaný záchranný systém a s opakovanými událostmi došlo také k prohloubení vzájemné komunikace jednotlivých organizací. V současnosti má ADRA podepsanou dohodu o spolupráci s Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru (HZS) a v jednotlivých krajích spolupracuje se samosprávou a ostatními NNO v seskupení nazvaném Panel neziskových organizací. O zapojení organizace ADRA do pomoci při mimořádné události rozhoduje hlavní koordinátor s výkonným ředitelem na základě ověřených informací přímo z místa. Pokud je to možné, hlavní koordinátor většinou okamžitě vyjíždí do zasažené oblasti, aby mohl začít organizovat potřebnou pomoc. Prvotním impulzem mohou být informace z médií, nicméně důležitým partnerem je Hasičský záchranný sbor nebo v některých případech jeho psychologové. Rozsah události je určující pro nastavení pomoci, zřízení skladů humanitární pomoci, případně vyhlášení veřejné sbírky. Mimořádné události, v České republice jsou to zejména povodně, vyvolávají vždy velkou podporu ze strany veřejnosti. Vedle firem, které nabízejí nejrůznější materiální a finanční pomoc, jsou to stovky Zdroje Glossary of humanitarian terms. New York: United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs, United Nations, vztahy/rozvojova spoluprace/humanitarni pomoc/operacni strategie humanitarni pomoci cr.html 2011 Mezinárodní politika 7 11

14 Přírodní katastrofy dobrovolníků, kteří převážně ve svém volném čase odjíždějí do zasažených oblastí pomáhat odklízet následky katastrofy. Dobrovolnictví je nedílnou součástí úspěšného zvládání těchto událostí a nemusí vždy znamenat pouze samotné odklízení naplavenin. Dobrovolníci se zapojují do činnosti informačního centra, kde zaznamenávají ové a telefonické nabídky pomoci. Dále se podílejí na třídění a distribuci materiální pomoci. K dispozici jsou také odborně vyškolení dobrovolníci, kteří mohou poskytovat psychickou podporu zasaženým. Vedle těchto činností se ADRA snaží poskytovat obyvatelům zaplavených oblastí dostatek informací o správném vysoušení, možnostech obnovy bydlení nebo sanacích zdrojů pitné vody. Při poskytování finanční pomoci z veřejných sbírek všechny organizace se snažíme spolu s ostatními organizacemi postupovat na základě jednotné metodiky rozdělování prostředků tak, aby nedocházelo k rozdílnému ohodnocení úrovně poškození. Úroveň pomoci a spolupráce při jejím poskytování se každým rokem zlepšuje. Jedním z dalších důležitých kroků by mohlo být vytvoření jednotné komunikační platformy ke sdílení a koordinaci distribuce materiální pomoci pro zapojené složky a organizace tak, aby v případě událostí velkého rozsahu nedocházelo k jejímu zbytečnému překrývání. Určitě je důležité ocenit ochotu všech nejenom pomáhat, ale i rozvíjet připravenost na podobné události. Karolína Emanuelová působí v oddělení zahraničních projektů ADRA, v současné době spolupracuje jako konzultantka projektového řízení. karolina.emanuelova@adra.cz Josef Koláček je koordinátorem humanitární pomoci organizace ADRA v ČR a od roku 2009 vedoucí Dobrovolnického centra ve Zlíně. josef.kolacek@adra.cz Na úplný začátek však bude vhodné krátce zrekapitulovat, co se vlastně 12. ledna 2010 stalo. Přesně v 16:53:09 místního času začalo na Haiti zemětřesení, které dosáhlo 7,3 stupně Richterovy škály; jak již zaznělo výše, bylo výsledkem střetu Severoamerické a Karibské tektonické desky. Zemětřesení bylo následně doprovázeno několika dalšími otřesy, z nichž některé dosáhly síly přibližně 5 stupňů Richterovy škály. Nejpostiženějším místem bylo hlavní město Port-au-Prince, které tvoří nejsilnější ekonomickou oblast již tak chudé země; v Port-au- Prince se vytváří cca 85 procent HDP. Kamil Papež Haitská apokalypsa rok poté Když američtí geologové v roce 2008 na konferenci v Dominikánské republice upozorňovali na možné zemětřesení v regionu ostrova Hispaniola, tedy místa, kde se střetává Severoamerická a Karibská tektonická deska, věnovala jejich varování pozornost především odborná veřejnost. Když však o dva roky později došlo skutečně k naplnění jejich slov, zůstal svět v němém úžasu, jak katastrofální důsledky může mít zemětřesení v této oblasti. Zároveň je však korektní jedním dechem dodat, že sami geologové nejsou schopni časově přesně predikovat hrozící zemětřesení, bylo tím pádem možné, že jejich slova dojdou naplnění v horizontu dnů, řádů let, ale klidně i desetiletí či staletí. Pětina Haiťanů bez střechy nad hlavou V prvních zprávách, které se objevily ve světových médiích, se hovořilo o následcích velkého rozsahu. Několik dní po katastrofě se počet mrtvých odhadoval na S přibývajícím časem docházelo ke zpřesňujícím odhadům, jež měly bohužel vzestupnou tendenci. V současné době celkový počet obětí přesahuje a počet zraněných převyšuje číslo Pokud zůstaneme u holých čísel, dva miliony Haiťanů přišly o střechu nad hlavou, což znamenalo pro Haiti, které se blížilo 10 milionům obyvatel, přibližně jednu pětinu obyvatel bez domova. Důvodů, proč mělo zemětřesení tak apokalyptické následky, je několik. Haiti patří k nejchudším zemím na západní polokouli a v globálním měřítku na tom není o moc lépe. V Indexu lidského rozvoje (Human Development Index), který vytváří Organizace spojených národů a jehož účelem je měření kvality lidské- 12 Mezinárodní politika

15 Přírodní katastrofy Přestože zemětřesení zničilo většinu nekvalitních staveb v Port-au-Prince, začíná se ve městě opět živelně stavět ze suti, která zemětřesením vznikla. Eliana Aponte, Globe Media/Reuters ho života (Index měří ukazatele jako gramotnost, natalitu, délku dožití, HDP na osobu apod.), patří Haiti do skupiny států s nejnižšími hodnotami měřených indikátorů. Stejně tak samotný ukazatel HDP na hlavu nehovoří pro Haiti zrovna lichotivě, neboť místní ekonomika vytváří v průměru 1200 amerických dolarů na osobu ročně, kdežto v sousední Dominikánské republice, která je druhým státem ležícím na ostrově Hispaniola, je to již 8900 amerických dolarů (jen pro dokreslení, v České republice je HDP na osobu amerických dolarů). V kontextu této chudoby se Haiti dlouhodobě potýká s velkou přelidněností hlavního města jako ekonomického centra a špatnou kvalitou staveb, které nepodléhají přísným, respektive žádným normám. Navíc je nutné podotknout, že v tak seismologicky rizikové oblasti, v jaké se Haiti nachází, by se měly stavby architektonicky koncipovat tak, aby do určité míry eliminovaly možné Jen škody způsobené zemětřesením jsou odhadovány na 8 miliard dolarů, a přestože se svět snaží Haiti výrazně pomoci, je zapotřebí, aby začala fungovat sama haitská ekonomika, potažmo politická elita jako taková. následky zemětřesení, což je ovšem u státu, kde žije přes 50 procent obyvatel v extrémní chudobě to je podle Světové banky za méně než 1,25 amerického dolaru na den skoro nemožné. (I přesto, že zemětřesení zničilo většinu nekvalitních staveb a obydlí v Port-au-Prince, začíná se v tomto městě opětovně živelně stavět ze suti, která zemětřesením vznikla.) Naneštěstí pro obyvatele Port-au-Prince je problematické i geologické podloží půdy ve městě a okolí (je měkké a bahnité) a kopcovitost terénu. Tyto faktory poté výsledky zemětřesení ještě zhoršují především z hlediska nestability staveb. Popsané atributy byly jedněmi z determinant, proč dosáhlo zemětřesení takových škod. Další příčinou je jistě síla zemětřesení, které srovnalo se zemí i hlavní katolický chrám Notre-Dame nebo Prezidentský palác, což byly velmi masivní stavby. Bludný kruh diktatur a nefunkčních vlád Neutěšená ekonomická situace Haiti je fakticky výsledkem dlouhodobého histo Mezinárodní politika 7 13

16 Přírodní katastrofy rického procesu, kdy se tento stát neustále točí v bludném kruhu mocenských převratů, diktatur a nefunkčních vlád. S těmito jevy pak úzce souvisí korupce (jež je de facto všudypřítomná), dále velká negramotnost obyvatel, nedostupnost vzdělání a zdravotní péče, nefungující infrastruktura, agrikulturní zaměření společnosti (kvalita zemědělství je nadto na velmi nízké úrovni). Těmto historickým kauzalitám se zde již obšírněji věnovat nebudu, protože jsem je v rámci možností načrtl v jiném článku, který vyšel v tomto periodiku (3/2010). Z tohoto výčtu je však patrná (logická) úzká souvislost mezi politickými, ekonomickými a kulturními faktory. Podíváme-li se na postavení Haiti ve světovém dění, tak je nutné přiznat, že z mocenské pozice jako hráč v mezinárodním systému je země absolutně bezvýznamná, neboť je její rozpočet z více než poloviny závislý na zahraniční pomoci, což zemětřesení z roku 2010 ještě umocnilo a způsobilo propad místního HDP o 5,1 procenta. I v samotné zahraniční pomoci se objevují jisté problémové aspekty, obzvláště v souvislosti s nekoncepčností či ne-kooperací hlavních donorů; sami pracovníci humanitárních organizací připouštějí, že v některých případech by oproštění dárců od vlastních zájmů a metod bylo více ku prospěchu věci. V souvislosti s Haiti je možné také hovořit o výrazném zadlužení veřejných rozpočtů vůči zahraničním věřitelům. Zemi byla sice v roce 2009 odpuštěna část dluhu a o rok později dluh ze strany největších věřitelů úplně umazán, nicméně dnes je debet opětovně v řádu stovek milionů dolarů a neustále roste. Jen škody způsobené zemětřesením jsou odhadovány na 8 miliard dolarů, a přestože se svět snaží Haiti výrazně pomoci, je zapotřebí, aby začala fungovat sama haitská ekonomika, potažmo politická elita jako taková. Ambice kontrastující s realitou V tomto ohledu se hovoří o nutnosti rozhýbat proces přímých zahraničních investic. Tato idea je i součástí Akčního plánu pro národní obnovu a rozvoj, vytvořeného za podpory mezinárodního společenství haitskou vládou v roce Plán si neklade za cíl pouze řešení následků zemětřesení, ale ambiciózně operuje s nutností změny celého systému, přičemž jedním z cílů je zabránit zranitelnosti země vůči přírodním katastrofám (Haiti totiž mimo jiné sužují i poměrně pravidelné hurikány nebo záplavy, jež jsou výsledkem dlouhodobé deforestace místní krajiny). Mezi další cíle patří vystavět fungující infrastrukturu, zvýšit dostupnost vzdělání, rozvoj sociálních služeb a obecně zlepšit přístup ke službám. Akční plán počítal v době svého vzniku s přechodným zhruba osmnáctiměsíčním obdobím, během něhož bude třeba odstranit nejakutnější následky katastrofy a připravit dlouhodobé plány rozvoje země, jež by měly působnost i desítky let. Domnívám se, že je správné, když Haiťané uvažují takto ambiciózně, na druhou stranu je však nezbytné přijmout skutečnost, že papír snese opravdu všechno a konfrontace napsaných tezí s realitou bývá mnohdy poněkud horší. Jen pro ilustraci je třeba uvést, že ještě v červnu loňského roku (necelý půl rok po události) bylo bez domova na 1,5 milionu lidí; tento rok na jaře ještě téměř lidí přebývalo ve více než tisících provizorních táborech. V zemi byla loni v říjnu rovněž diagnostikována cholera, jíž se doposud nakazilo přes lidí a zemřelo na ni kolem 5000 obyvatel. Epidemie cholery odhalila další z kritických problémů, a to je nedostatek dodávek pitné vody a hygieny. Krom toho musíme chápat, že odklízení suti v Port-au-Prince bude trvat ještě několik let (pesimisté hovoří až o desítkách let) a v neposlední řadě je důležitá funkčnost haitské vlády. Zde dává jistou naději zvolení Michela Martellyho haitským prezidentem letos na jaře, ale jak se tento bývalý a oblíbený zpěvák dokáže vypořádat s problémy současného Haiti, ukáže až čas. Kamil Papež je absolventem Mezinárodních vztahů FF ZČU a studentem politologie na FF UK. kpapez@ .cz Rudolf Fürst Čína a Z dynastických dob tradovaný mandát nebes shůry dané právo vládnout musí v očích lidu odolat neočekávaným zkouškám. Když selže, nastává doba chaosu a násilí. Přírodní pohromy, které nelze předvídat a podřídit státní moci, mohou způsobit otřes společenského pořádku a vstupují do světa lidí jako významný politický spoluaktér. Vroce 1976 postihlo oblast Tchang-šan (provincie Chepej) v severovýchodní Číně zemětřesení, které bývá považováno co do počtu obětí na životech (odhady tisíc) za nejhorší v celém světě ve 20. století. Tato katastrofa má nádech osudové synchronicity končící kulturní revoluce. Fascinuje jeho těsná časová násled- 14 Mezinárodní politika

17 Přírodní katastrofy nevyzpytatelný mandát nebes vnější svět se zaměstnává úvahami o rostoucí Číně coby budoucím soupeři USA o světovládu, vnitřní problémy obrovského asijského státu jsou sice méně mediálně chytlavé, co do závažnosti však značné. Společnost ještě nedávno spoutaná systémem maoistického nevolnictví se ocitla v éře globalizace v pohybu a je konfrontována s problémy, ve kterých hrají roli faktory vzpírající se možnostem kontroly státní organizace. Desítky milionů lidí migrují za prací do velkoměst, sílí sociální pnutí dané rozdílnou mírou ekonomické dynamiky, míra ekologické degradace patří k nejhorším na světě, neustávají přírodní katastrofy v podobě zemětřesní, tajfunů, záplav, objevují se nové druhy epidemií, ubývá vodních zdrojů. nost poté, co v témže roce zemřeli hlavní představitelé staré gardy čínské komunistické strany Čou En-laj, Mao Ce-tung a Ču Te. Porážka maoistické kliky tzv. gangu-čtyř ještě v témže roce předznamenala příchod nové garnitury vůdců, kteří otevřeli cestu k zásadním reformám a vyvedli zemi z politického marasmu a hmotné bídy. Autorita a industrializace V Čínské lidové republice přinesla postmaoistická éra reforem od osmdesátých let evidentní úspěchy v podobě trvalého ekonomického růstu, očividného vzestupu životní úrovně a rostoucí národní prestiže v zahraničí. Stoupenci autoritativní politiky mohou vyzývat ke srovnání mezi úspěšnou ČLR a pochybnými ekonomickými výsledky demokracie v bývalém Sovětském svazu éry Gorbačova, nebo s asijskými rozvojovými zeměmi formátu Indonésie, či o něco lépe si vedoucí Indie. Nevýhodou autoritativního systému jsou byrokratické systémové slabiny a výhradní odpovědnost za všechno, i za vládou nezaviněná selhání zapříčiněná působením přírodních sil. Zatímco Nově připravované projekty obrovských přehrad a hydroelektráren sice pokračují v trendu směrem k využití obnovitelných zdrojů, avšak vedlejší ekologické aspekty budí obavy srovnatelné s úskalími Tří soutěsek, a tentokrát i v mezinárodním dopadu. Éra médií Nový styl politiky od konce devadesátých let 20. století poněkud přehodnotil dosavadní způsoby utajování nepříznivých událostí před veřejností a zpružnil vládní mediální politiku. Epidemie SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome, 2002) a tzv. ptačí chřipky (virová nákaza H5N1, 2007) byly nejprve utajovány, pak ale stát obrátil postup a začal urgovat nápravná opatření a zodpovědnost provinčních úřadů, zatímco politické špičky se představily v roli razantního zachránce. Pokusům o utajování zdola se v daném byrokratickém systému nelze divit pod tlakem veřejné paniky a hrozby trestů shora. Prudký rozvoj soukromých médií, internacionalizace a dostupnost individuálních informačních prostředků však nutí stát reagovat. Musí neustále prezentovat svou autoritu a legitimitu, političtí vůdci musejí před kamerami demonstrativně vyjít do terénu v době epidemií, povodní či po zemětřesení a v televizních přenosech prezentovat svou schopnost jednat. S negativním veřejným ohlasem si nelze zahrávat, jak může dosvědčit i tchajwanský prezident Ma Ying-jeou (Ma Jing-ťiou), když chabá organizace záchranných prací po zničujícím tajfunu Morakot v roce 2009 obrátila veřejné mínění proti tomuto do té doby populárnímu politikovi. Oproti demokratickému Tchajwanu je v pevninské Číně (ČLR) veřejná kritika podstatně méně hlasitá, ale i tak budí obavy. Frustrace ze sociálního napětí a bující korupce se ventiluje neveřejně, zato v případě humanitárních katastrof hrozí nespokojenost přerůst v masové protesty. V květnu roku 2008 postihlo jedno z nejhorších zemětřesení v historii ČLR provincii S -čchuan, kde zahynulo necelých obyvatel a 5 milionů lidí ztratilo přístřeší. Záchranných akcí s nedostatečně vybudovaným zdravotním systémem v chudší části provincie se čínské úřady zhostily s obdivuhodným nasazením a s ochotným přijetím asistence zahraničních organizací. Za otevřenost v přístupu k informacím si ČLR tři měsíce před chystanou olympiádou v Pekingu vysloužila 2011 Mezinárodní politika 7 15

18 Přírodní katastrofy Snímek zachycuje trosky bývalé školky v provincii S -čchuan zasažené v květnu 2008 jedním z nejhorších zemětřesení v historii ČLR. Stringer Shanghai, Globe Media/Reuters Zdroje South China Morning Post China Daily China Digital Times ( mezinárodní uznání v kontrastu s tajnůstkářským chováním úřadů v Barmě, jejichž nedůtklivé reakce na zahraniční pomoc zdržovaly záchranné práce po zničujícím cyklonu Nargis, jenž postihl tuto oblast deset dní před čínským zemětřesením. Tuto příkladnou souhru stranických špiček, armády, expertů a dobrovolníků se zahraničními záchrannými silami ovšem značně pokazila fakta, která byla uveřejněna z postižených míst. Mezi zhroucenými objekty byly většinou školní budovy, které pohřbily tisíce školáků i s učiteli. V zemi s konfuciánskou tradicí s důrazem na vzdělání a s uplatňovanou politikou omezení porodnosti mnoho rodin přišlo o jediného potomka. Šetření pod silným veřejným tlakem vyjevila závady u všech zhroucených škol v důsledku nízké kvality konstrukcí a šizeného stavebního materiálu. Nezvykle otevřená atmosféra veřejných rozprav v médiích a na webu, spolu se sérií protestních demonstrací, nakonec vyvolala jako protireakci posílení cenzury a diskrétní nabídky odškodnění postiženým rodinám, které přišly ve školách o dítě. Krátce před blížící se olympiádou v Pekingu byla hrozba narušení veřejného pořádku mimořádně nežádoucí. Tři soutěsky Postavit velkou přehradu na řece Jang-c byla velká výzva, kterou se podařilo naplnit, největší vodní ektrárna světa byla dokončena v roce 2006 a spuštěna do provozu v roce Souhrn důvodů ve prospěch megaprojektu lze seřadit do skupiny argumentů věcných, symbolických a politických. Čínský ekonomický rozmach vyžaduje energetické zdroje, země trpí nedostatkem elektrické energie, většina (60 procent) je jí vyráběna v tepelných elektrárnách spalováním uhlí. Vedle nutnosti omezit exhalace a navýšit podíl energetiky založené na obnovitelných zdrojích figurovala také snaha zamezit opakujícím se katastrofálním záplavám na Jang-c. Existuje také nepřehlédnutelná potřeba v duchu kulturní a politické tradice (již z doby Čínské republiky / / a následně také v maoistické éře) vytvořit dílo prokazující zásluhy dobré vlády, v duchu atributů mytologických i skutečných vládců, kteří spoutali vody a přinesli lidu blahobyt. Tento archetypální ráz má bezpochyby prakticko-politickou rovinu v zemi, kde dávná tradice centralismu a autority potřebuje své monumenty. Převaha politicko-symbolických aspektů převážila nad sférou odborné diskuse, o jejíž kapacitě není v moderní Číně po- 16 Mezinárodní politika

19 Přírodní katastrofy chyb. Po dokončení díla s vydatnou podporou politických špiček se naneštěstí dříve předpokládané slabiny projektu vyjevily v plné škále. V době záplav musí gigantická přehrada vypouštět vodu a v následných obdobích zadržená voda v přehradě pro pohon turbín ještě více zhoršuje období sucha v oblastech po proudu, kde se paradoxně zhoršuje dostupnost pitné a užitkové vody a snižuje splavnost řek. Zastavené proudění v přehradní nádrži provází úbytek kyslíku, akumulace odpadních vod, bahna, chemikálií a zmnožení vodních řas, které dohromady znamená nepoužitelnost přehradní vody pro domácnosti a pro zemědělství. Doprovodným efektem jsou také eroze, místní sesuvy půdy a druhotné seismické projevy. O údajných trhlinách v mase betonu přehrady způsobených navážkami materiálu od rozdílných dodavatelů snad ani raději nevědět. Je zajímavé, jak i v tomto případě cenzura nakonec částečně odtajnila, jakými riziky a závažnými nedostatky je projekt superpřehrady komplikován. Pochybnosti o závažných environmentálních následcích přehrady připouští i oficiální agentura Sin-chua s odkazem na hodnocení expertů na úrovni vlády pod patronací předsedy vlády Wen Ťia-paa (Wen Jiabao). Zdálo by se, že nový otevřenější přístup čínské vlády dává větší hlas odborné veřejnosti a upouští od úzkoprsého utajování. O poznání více o úskalích projektu ještě referují regionální média, zatímco nejtvrdší kritika je dostupná z médií zahraničních. Nově připravované projekty obrovských přehrad a hydroelektráren sice pokračují v trendu směrem k využití obnovitelných zdrojů, avšak vedlejší ekologické aspekty budí obavy srovnatelné s úskalími Tří soutěsek, a tentokrát i v mezinárodním dopadu. Nové gigantické projekty vodních staveb mají za cíl odvést vodu z řek pramenících v Tibetu Yarlung Zangbo (horní tok Brahmaputry), Nu (Salween) a Lan-cchang (Mekongu) směrem do oblastí Čching-chaje a Sin-ťiangu, tj. do západních aridních území ČLR. Svedením vody z těchto řek se však značně sníží jejich průtoky směřující do celé řady dalších asijských států po směru toku, sociální, ekologické, a také seismické dopady takovýchto projektů by mohly být nezměrné, lze tedy očekávat značné mezinárodní komplikace. Zdá se, že razantní čínská cesta k modernitě jdoucí způsobem dosavadního překonávání přírody za nedostatečné reflexe odborné kritiky nepřestane budit pozornost. Koncepce rozvoje cestou velkých projektů se silným politickým krytím se nedokáže vyhnout sociálním a ekologickým důsledkům, přičemž trvající hrozbou může být výskyt nenadálých přírodních katastrof. Je čínská cesta daná potřebou udržovat příznivý vývoj ekonomiky úspěchem, nebo vykonstruovanou bublinou, vystavenou hrozivým rizikům? Hromadné zhroucení škol při zemětřesení v S -čchuanu a devastující účinky přehrady Tři soutěsky jsou mementem negativ moderní doby. Politické vedení se hájí spektakulárními úspěchy formátu olympijských her, světové výstavy EXPO nebo vysláním živé posádky do vesmíru. Rudolf Fürst je vědeckým pracovníkem ÚMV. furst@iir.cz Možnosti řešení finančních důsledků přírodních katastrof Jaroslav Daňhel V posledních dekádách jsme v celosvětovém měřítku zaznamenali velké ztráty na životech a zdraví lidí a na materiálních hodnotách z důvodu nadměrného výskytu přírodních katastrof na celé zeměkouli. Materiální škody ve finančním vyjádření byly enormní. V této souvislosti nabyla na nejvyšší důležitosti otázka řešení finančních důsledků těchto katastrof, jinými slovy, forem zabezpečení finanční kontinuity pro subjekty těmito katastrofami zasažené. Negativní důsledky nepředvídatelných živelních událostí jsou historicky doménou komerčního pojištění a zajištění, považované za nejefektivnější nástroj finančního řešení katastrof. Mezi hlavními výhodami tohoto způsobu řešení finančních důsledků přírodních katastrof je obecně uváděno vyloučení politických cílů preferovat některé rizikové skupiny, reálné poskytování průběžně a plynule odškodňování těm, kteří utrpěli ztráty, navíc úroveň finančních kompenzací je transparentně stanovována dopředu. Dalšími výhodami jsou konkurence mezi pojistiteli, zaručující fair byznys, expertizy při vytváření 2011 Mezinárodní politika 7 17

20 Přírodní katastrofy vhodných pojistných produktů, schopnost spravovat a vyřídit pojistné události atd. Čím bohatší společnost, tím vyšší finanční objem škod Na druhé straně komerční způsob provozování pojištění, nutící pojišťovny a zajišťovny k rovnováze mezi příjmy a náklady, se však s rostoucími finančními náklady na škodní kompenzace stává stále větší bariérou pro účinné finanční řešení živelních katastrof. Podle údajů švýcarské zajišťovny Swiss Re stoupl počet přírodních katastrof v posledních zhruba čtyřech dekádách trojnásobně, výplaty škod z titulu živelního pojištění však stouply více než čtrnáctinásobně. Jedním z důvodů permanentního růstu finančního objemu škod způsobených živelními pohromami je růst bohatství lidské společnosti, koncentrovaný, i když značně nerovnoměrně, na konečném rozměru zeměkoule. To znamená, že periodicky se opakující katastrofy ve vyspělých částech světa (např. americké hurikány nebo středoevropské povodně) zničí i za předpokladu neměnné intenzity vždy vyšší objem majetkových hodnot. Obdobně to platí i o poslední extrémní živelní katastrofě v Japonsku, celkový účet za katastrofu u pojišťoven a zajišťoven se teprve počítá, nicméně vliv na cenu akcií exponovaných pojišťovacích institucí je znatelný. A to ještě při těchto úvahách o potenciálních možnostech finančního rozsahu katastrof je ještě třeba mít na zřeteli, že například velká přírodní katastrofa poslední dekády tsunami v Indonésii s více než 150 tisíci mrtvými se staly v chudé části světa s nízkou úrovní národního bohatství i nízkou úrovní penetrace pojištěním, což ovšem nikterak neubralo na jejich tragice. Dalším důvodem růstu materiálních, a tedy i finančních důsledků katastrof, může být i změna v samotném charakteru přírodního živlu meteorologové vyslovují zatím nepotvrzenou hypotézu, že na zeměkouli dochází k trvalé změně klimatu, zejména pokud jde o distribuci vodních srážek, která bude znamenat časté povodně způsobené přívalovými dešti ve střední Evropě, a naopak větší horka a sucha a zřejmě i častější a ničivější tajfuny a hurikány v jiných oblastech světa. Komerční pojišťovny a zajišťovny v souvislosti se sníženou možností apriorní identifikace a kvantifikace katastrofálního rizika, a tudíž z obavy před závažnými dopady katastrof do ekonomiky pojišťovnictví obecně nerady pojišťují elementární katastrofy typu zemětřesení, tsunami, výbuch sopky apod. Problémy účinného řešení finanční eliminace škod z přírodních katastrof se názorně projevily právě v uplynulé, z tohoto úhlu pohledu velmi dramatické dekádě. Přestože výplaty škod pojišťovnami a zajišťovnami při přírodních katastrofách finančně pokryly jen část celkových materiálních škod, tyto katastrofy ve spojení s dalšími faktory znamenaly podstatné snížení finanční síly celého světového pojišťovnictví. Zeslabení finanční síly zaznamenaly zejména zajišťovny, jako pojišťovny poslední instance. Zejména možné kvalitativní změny v podstatě živelního rizika zapříčiňují, že neuralgickým bodem současného stavu finančního řešení přírodních katastrof pojištěním je právě na nebývalé síle nabývající permanentní metodologický problém, jak existující statistická data a posteriorní Z důvodů enormního růstu finančního objemu škod z přírodních pohrom tradiční a historicky nejefektivnější způsob finančního řešení důsledků katastrof pojištění narazil na bariéru komerčního způsobu provozování, kterou je nutnost respektování principu ekvivalence v ekonomice komerční pojišťovny. pravděpodobnosti vycházející a zobrazující minulé podmínky náhodných katastrofických jevů rozhýbat do budoucnosti, jinými slovy: jak učinit budoucnost předmětem exaktního vědeckého zkoumání, když jako předmět ještě neexistuje. Pro nás velmi aktuální příklad: Výskyt povodní počínaje stoletou vodou roku 1997, pokračující další stoletou vodou v roce 2002 a pokračující bleskovými povodněmi u nás a v celé střední Evropě v dalších létech naznačuje v kontextu s prognózami meteorologů zvýšení frekvence povodňového jevu, tedy možnost výrazného skoku ve statistických časových řadách se závažnými důsledky pro celou 18 Mezinárodní politika