Richard Tesařík: SRPEN. Jsem Dejvicemi doslova načichlý. Lední medvěd: Emoce kolem plánované stavby. Ohlédnutí za MS družstev na Markétě

Transkript

1 Nezávislý měsíčník pro Prahu 6 SRPEN Vychází / Zdarma Najdete nás na Lední medvěd: Emoce kolem plánované stavby Divadlo v Šárce a jeho historie Dejvické divadlo v Řevnicích Ohlédnutí za MS družstev na Markétě Richard Tesařík: Jsem Dejvicemi doslova načichlý

2 editorial tel: Naše Realitní kancelář se specializuje na Prahu 6 zde žijeme, pracujeme a zde to velmi dobře známe sídlíme na adrese: Bělohorská 19, Praha 6-Břevnov Využijte naše mnohaleté zkušenosti poradíme Vám zdarma, zajistíme rychlý prodej Vaší nemovitosti za poctivých podmínek a za velmi dobrou cenu. Vážení čtenáři, měsíc srpen se nezadržitelně blíží ke svému konci, všem dětem pomalu ale jistě končí prázdniny a již se připravují na první dny školy. Některé děti vyrazí do školy vůbec poprvé, některé zas zkušeně usednou do svých lavic, které dobře znají. Jaké novinky si pro žáky připravily základní školy v Praze 6 se dozvíte v krátké anketě uvnitř listu. V srpnu se také nad Šestkou prohnala pořádná bouře, která napáchala nemalé škody, naštěstí jenom na majetku. Doufám, že se žádná bouře již v září na Šestku nepřižene, a mám tím na mysli jak počasí, tak politické kauzy a budeme si moci užít v klidu a pohodě babího léta, tak jak si ho určitě užije věčný pohodář, zpěvák Richard Tesařík, kterého vyzpovídal redaktor Martin Březina. V dalším zajímavém rozhovoru se redaktorka Radka Erbenová zaměřila na 100 let od prvního představení v přírodním divadle v Šárce a položila několik otázek Janě Divišové, která je spoluautorkou publikace, jež mapuje právě těch 100 let. Samozřejmě nemůže chybět ani čím dál populárnější křížovka o ceny i další pravidelné rubriky. Přeji příjemné čtení INZERCE V Váš Aleš Z obsahu: str. 8 Rozhovor s hudebníkem Richardem Tesaříkem str. 10 Ruzyně str. 12 Divadlo v Šárce očima Jany Divišové str. 18 Lední medvěd stojí v Africe? str. 20 Základní škola Antonína Čermáka str. 24 Křížovka str. 28 Oslava výročí pohybem str. 29 Ohlédnutí za MS družstev v ploché dráze V příštím čísle: Doprava, automobily, finance, developerské projekty, energetika Uzávěrka podkladů a inzerce je Časopis vychází Vaše 6 Nezávislý měsíčník o dění na Praze 6 Vydává A 11, s. r. o., Bělehradská 568/92, P2 Registrace: MK ČR E Ročník II, vychází měsíčně. Náklad ks Datum vydání srpnového čísla Distribuci ZDARMA do schránek provádějí Česká pošta, s. p., a Česká distribuční, a. s. Seznam distribučních okrsků naleznete na Adresa redakce: Milady Horákové Praha 6 tel.: redakce@vase6.cz Příjem inzerce: Aleš Zavoral ales@vase6.cz tel.: Pavel Horský pavel@vase6.cz tel.: Redakce: Aleš Zavoral ales@vase6.cz Martin Březina martin@vase6.cz Radka Erbenová radka@vase6.cz Grafika: Tomáš Souček typo@vase6.cz V případě nedoručení časopisu pište na marketing@vase6.cz nebo volejte tel.: Předplatné poštou nebo em: redakce@vase6.cz Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Vaše 6 není periodikem žádného politického subjektu. Vydavatel neodpovídá za věcný obsah uveřejněných inzerátů. Přetisk a jakékoliv šíření pouze se souhlasem vydavatele.

3 aktuality aktuality PŘIPRAVILI RADKA ERBENOVÁ A ALEŠ ZAVORAL, FOTO DUŠAN DOSTÁL Divadlo v Šárce 4 Mařenka Helena Kaupová Vašek Václav Lemberk V letošním roce uplynulo sto let od založení divadla v Šárce, 16. května 1913 byl amfiteátr otevřen premiérou Prodané nevěsty. Také v letošním roce se Šárkou rozezní tóny Smetanovy Prodané nevěsty. Přadstavení se bude konat 1. září od 14 hodin v rámci dne Prahy 6. Příznivci opery a divadla v Šárce budou mít možnost během představení zakoupit si knihu Divadlo v Šárce. Pojednává o éře šáreckého amfiteátru od jeho založení až do dvacátých let, kdy se zde přestalo hrát, a přibližuje i představení, která byla v Šárce dávána od roku 2005, kdy se znovu obnovilo skoro již zapomenuté divadlo a to jedním operním představením ročně. Metro slavilo 35 let Stanice Dejvická v srpnu praskala ve švech, důvod byl jednoduchý, slavilo se 35 let trasy metra A. Lidé se mohli svézt soupravou 81-71, tzv. Briketou, která přepravovala cestující až do roku Metro A se poprvé rozjelo 12. Srpna roku 1978 právě ze stanice Dejvická, tehdy Leninova. Za lístek do Metra se tehdy platila 1 koruna a mohli jste se svézt z Dejvické na Náměstí Míru. Splněná přání z Vašich rukou aneb Ježíškem v hlavní roli Už jste s dětmi psali Ježíškovi? Jaká tajná přání mají vaše ratolesti letos? Nový mobil? Počítačová konzole, jízdní kolo nebo koloběžka? A kolik jich ze seznamu pro Ježíška letos splníte? Landronkafest v parku Ladronka Festival Ladronkafest, se letos uskuteční 14. září v parku Ladronka a tradičně představí přes 50 volnočasových aktivit. Na Ladronce naleznete všechny možné sporty, hry a činnosti, které si ihned můžete vyzkoušet. Aktivní účastníci si mohou ze soutěží domů přinést i zajímavé ceny. Na pódiu vystoupí během dne finalisté soutěže Studentských kapel a večer skupina The Notes From Prague. Celým dnem vás budou provázet beat-boxoví moderátoři Nasty a En.Dru. INZERCE V VÝKUP NEMOVITOSTÍ za nejvyšší možnou cenu. Vyřeším exekuce, dluhy, okamžitá záloha až 500 tis. Kč. Rychlé a seriózní jednání, osobní přístup V září opět měsíc zdravé Šestky Od prvního září si opět můžete zdarma vyzkoušet přes 300 aktivit, které nabízí přes 40 volnočasových organizací na Praze 6. Pokud vás láká sport, můžete navštívit např. TJ Tatran Střešovice, Beachclub Strahov, golfové hřiště na Šárce, vyzkoušet si můžete lakros, frisbee, taekwon-do nebo si zatančete se skupinou Primavera. Jestli jste spíše umělecká duše, navštivte třeba Atelier Kaštan, Studio Paleta nebo Centrum inspirace a tvořivosti. Z muzeí v Praze 6 se můžete podívat např. do Muzea MHD v Praze. Zapojí se také Pelléova vila a Břevnovský klášter. Nabídka je ještě mnohem širší a vybrat si to své pravé ořechové může skutečně každý, bez ohledu na věk, zdravotní stav nebo časové možnosti. Prahou 6 se prohnala Prahou 6 se na začátku měsíce prohnala pořádná bouře, která napáchala značné škody na majetku. Nejvíce byla zasažená Ořechovka, Střešovice a Břevnov. Stromy popadaly na celém území Prahy 6. Hasičské záchranné sbory zasahovaly na Vítězném náměstí, dále v ulici Velvarská, Zavadilova, Na Okraji, zde se vyvrátilo několik silných stromů. V ulici Šárecká spadl strom na obytný dům, nic se nikomu naštěstí nestalo. Dále popadalo mnoho stromů na zaparkovaná auta a chodníky městské části se uklízeli ještě několik dní po bouřce. P.R. V INZERCE V Přemýšleli jste někdy o tom, splnit přání i dětem, které v životě zatím neměly tolik štěstí jako ty vaše? Ale jak na to? Pokud vám dárcovská SMSka přijde příliš málo a posílat peníze na charitativní účely převodem přes účet vám připadá moc anonymní, možná pro vás bude tím správným řešením Strom splněných přání. Jak už prozrazuje jeho jméno, není to obyčejný vánoční strom. Místo vánočních ozdob jsou na něm přání dětí z azylových domovů. Dětí, které letos na Vánoce nečeká útulný domov s hromadou balíčků pod stromečkem. Aby se jejich Vánoce trošku přiblížily šťastným a veselým a vykouzlily jim alespoň na chvíli spokojený úsměv na tváři, připravila Armáda spásy ve spolupráci s pražským obchodním centrem Šestka právě Strom splněných přání. Záleží jen na vás, jaké vánoční přání si z něho vyberte. Koupí dárečku v každém případě splníte jeden malý dětský sen konkrétního kluka nebo holčičky. Možná, že dárek, který těm nejmenším obyvatelům azylového domu pořídíte, nakonec udělá ještě větší službu vám třeba si letos budete i té nejmenší drobnosti, kterou k Vánocům dostanete, víc vážit. No řekněte, není to krásný způsob, jak o letošních Vánocích udělat dobrý skutek? Strom splněných přání 10. listopadu ve 12 hodin rozsvítí v obchodním centru Šestka v Praze 6 herci ze seriálu Cesty domů a z Partičky. Až do 18. prosince zde můžete zakoupením dárečku splnit dětem z azylových domů jejich vánoční přání. Je to jednoduché. U Stromu splněných přání je hosteska, která vám poradí, jak vybrat a splnit přání dětí z azylových domů. Více informací najdete na BOUŘE Vyvrácený kaštan u Dejvického nádraží Autobus MHD narazil do zastávky Nepříjemná dopravní nehoda se stala v ulici Na Pískách, autobus MHD číslo 131 z neznámých příčin doslova projel skrz zastávku a následně vjel na přilehlou zahradu rodinného domku. Při nehodě se zranili tři lidé včetně řidiče autobusu a dvanáctileté dívky. V autobuse naštěstí jelo okolo 14h pouze jedenáct cestujících. Obrovské štěstí měl v tu dobu hlídkující strážník městské policie Pavel Zápotocký, který na poslední chvíli stačil před autobusem uskočit. Následně zavolal záchrannou službu a podal zraněním cestujícím první pomoc. 5 FOTO MILAN PODOBSKÝ

4 PŘIPRAVIL ALEŠ ZAVORAL politika Michal Tryml, předseda klubu zastupitelů Nemusíme být kovanými dějepisci na to, abychom pochopili, že se nikdy nikomu v dějinách Petra Kolínská, zastupitelka Strany zelených Matka utrápená k smrti, ztráta partnera, dluhy, zničená kariéra a osm milionů utopených v tzv. výherních automatech, přezdívaných jednorucí bandité toť ve zkratce životní příběh popsaný v knize Já hráč Zpověď opravdového gamblera od Martina Svobody. Příběh s překvapivě dobrým koncem. Také díky tomuto bývalému gamblerovi může totiž radnice Prahy 6 říci hazardnímu průmyslu rázné NE. Svoboda jako zakladatel občanského sdružení Občané proti hazardu spojil síly s dalšími občanskými aktivisty a několika samosprávami a v březnu tohoto roku společně uspěli u Ústavního soudu s požadavkem, aby Vyjádření politických stran k nulové toleranci hazardu Hazard kam s ním? nepodařilo takové jevy, jako je prostituce nebo hazard zcela vymýtit. Stejně tak je zřejmé, že škody těmito jevy vzniklé a tyto jevy doprovázející jsou daleko větší než peníze, které se státu (obci) podaří vybrat. A to nepočítáme škody nehmotné, celospolečenské. Proto podporujeme a budeme podporovat veškerou snahu radnice Prahy 6 o maximální možné potlačení nebo regulaci hazardu. Zvláště poté, kdy zjistíme, že ze strany představitelů radnice jde o skutečně vážné, koncepční a dlouhodobé snažení a nikoli o populistické předvolební výkřiky. Jednorucí bandité na Praze 6 končí obce měly pravomoc regulovat hazard a nemusely, jako dosud, přihlížet tomu, jak Ministerstvo financí rozdává povolení i těm, kdo chtějí provozovat hernu vedle školy nebo nemocnice. Herny zatím mizí pomalu, podnikatelé s lidským neštěstím pořád ještě doufají, že vyhláška hlavního města Prahy nebude tak tvrdá. Radní hlavního města sice slíbili, že požadavky městských částí budou respektovat, ale dokud nebude vyhláška schválena, je zde prostor pro přemlouvání, které má různé podoby. Sponzoringem nejrůznějších veřejných akcí počínaje, výhrůžkami a přímým uplácením konče. Vedení radnice Prahy 6 je třeba pochválit patří mezi jediné tři v Praze (vedle Prahy 2 a 12), která výhrůžkám a vábením odolala a požadují nulovou toleranci. Kvůli otálení zastupitelů hlavního města, ale i nechuti mnoha městských částí radikálně omezit hazard, předali zelení v polovině srpna hlavnímu městu výzvu ke schválení nulové tolerance hazardu v celé Praze. Výzvu podpořilo přes 1100 Pražanů a zastupitelstvo ji projedná na svém zářijovém jednání. Ti, co na hazardu vydělávají, s oblibou říkají městu budou chybět naše peníze pro sport a volný čas mládeže, o práci přijde obslužný personál heren, budou vznikat nelegální herny. Cynicky zamlčují, že gamblerství, které je považováno Světovou zdravotnickou organizací za nemoc, generuje velkou míru kriminality a podle zahraničních studií se finanční výdaje státu v souvislosti s dopady hazardu počítají v řádech desítek miliard. Oficiální česká studie, která ukáže přesná čísla, je v přípravě. Potvrdí se v ní zjištění z jiných zemí, že až polovina všech sebevražd je spojena s gamblerstvím? Podporujeme radikální snižování množství VHP, heren a kasin JUDr. Ivan Hrůza, zastupitel MČ Praha 6 Gamblerství je dnes vážným problémem české společnosti a chorobná závislost na hazardních hrách již zasáhla desítky tisíc našich spoluobčanů. Bezohledná snaha jedněch promyšleným úsilím urvat maximum zisku přináší druhým patologickou závislost, převrací lidské hodnoty, ničí životy hráčů a jejich rodin, a v konečném důsledku tím ohrožuje společnost. Tíhu následků nesou především města, kde je koncentrace subjektů podnikajících v této oblasti nejvyšší. Není proto divu, že se samosprávy, i přes významné ztráty příjmů, rozhodly konat a provozování hazardu regulovat cestou obecně závazných vyhlášek. Jde o opatření důvodná a potřebná, i když v Praze přicházejí poněkud pozdě. MČ Praha 6 patří k těm částem Prahy, které (řekl bych experimentálně) od roku 2012 uplatňují s využitím obecně závazné vyhl. č. 18/2011 Sb. hl. m. Prahy tzv. nulovou toleranci k hazardu. Čas ukáže, zda se tím neztíží situace na území jiných MČ, či nakonec nedojde k přemístění sázkových her do soukromých prostor a rozvoji různých forem ilegálního podnikání. V Praze 6 je ale stále nemálo míst, kde jsou sázkové hry nadále provozovány a vedení radnice zatím veřejnosti neobjasnilo, jak hodlá dále postupovat. Z části lze pokračující provozování hazardu vysvětlit přežívajícími smluvními vztahy z minulosti, případně obavami z rizik soudních sporů. Myslím, že uplynutím časových omezení dosud platných jednotlivých povolení k tomuto druhu podnikání by mělo být v Praze 6 nepřekročitelným limitem a konečným termínem pro naplnění vyhlášené nulové tolerance. Nepředpokládám přitom, že by se po řadě nálezů Ústavního soudu znovu opakovala situace spojená s předchozí rozhodovací praxí Ministerstva financí a dlouhotrvajícím zasahováním státu do ústavně zaručeného práva obce na samosprávu, kam náleží i regulace hazardu. Je proto na MČ Praha 6 a především na ZHMP, které je oprávněno v Praze přijímat obecně závazné vyhlášky, jak tohoto práva ve prospěch občanů využijí. Marie Kousalíková, starostka MČ Praha 6 Městská část Praha 6 byla jednou z prvních, které vyhlásily tzv. nulovou toleranci. Již několik let hrací automaty a herny nepovolujeme, i přesto ale stále hyzdí městskou část další herny. Jak je to možné? Místo hracích přístrojů jsou v hernách videoloterijní terminály. Zatímco výherní hrací přístroj stojící v herně jako samostatný stroj mohla Praha 6 nulovou tolerancí zakázat, videoterminály napojené na server umístěný v sídle firmy, jež je provozuje, Ministerstvo financí bez problémů a navzdory Praze 6 povolilo. A to s přechodnou lhůtou do roku Nulová tolerance hazardu INZERCE V politika Praha 6, stejně jako ostatní obce bojující proti hazardu, byla bezmocná. Letos na jaře ale Ústavní soud přechodnou lhůtu zrušil. Proto věříme, že Ministerstvo financí začne smlouvy s provozovateli videoloterijních terminálů i na území městské části Praha 6, kde není hazardu vyhrazeno ve vyhlášce jediné místo, co nejdříve vypovídat. S nulovou tolerancí se městská část připravuje o miliony korun, které z příjmů z provozu herních zařízení přerozděluje jednotlivým městským částem pražský magistrát. V minulých letech se tyto příjmy pohybovaly v našem případě okolo šesti milionů. Právě proto už některé radnice začaly od nulové tolerance couvat. Praha 6 ale jako jedna z mála dál nulovou toleranci prosazuje. Tyto příjmy nemohou v žádném případě vyvážit negativní dopad hazardu zejména na ty nejmladší. Hazard s sebou nese drobnou kriminalitu, kterou se rušením hracích automatů daří omezovat. Právě proto Praha 6 byla vůbec první radnicí, která vloni na podzim věnovala přes sedm milionů korun vybraných z hazardu svým sportovním svazům a tělovýchovným jednotám s velkou členskou základnou mládeže. Budeme se i nadále snažit, abychom peníze na podporu sportu našli ve vlastním rozpočtu. Hlavní město slibuje, že připraví novou koncepci boje s hazardem. Měla by být celoměstská, protože stačí, když lidé z Prahy 6 přejdou silnici a v Praze 1 mají mnoho míst, kde můžou hrát a prohrát. Praha 6 udělá vše proto, aby svůj boj s hazardem rozhodně neprohrála. Nulová tolerance hazardu má naši podporu Klub zastupitelů ČSSD dlouhodobě prosazuje politiku nulové tolerance vůči hazardu na území MČ Praha 6. To se odrazilo i v plné a aktivní podpoře všech opatření směřujících k omezení hazardu při projednávání ve volených orgánech městské části. MČ např. zrušila k posledních 24 heren, které byly ještě uvedeny v obecně závazné vyhlášce č. 13/2010 Sb hl. m. Prahy. V obecně závazné vyhl. č. 18/2011 Sb. hl. m. Prahy, jíž se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat loterie a jiné podobné hry, již žádná místa k provozování hazardu v územním obvodu MČ Praha 6 uvedena nejsou. Ústavní soud svým rozhodnutím z potvrdil pravomoc obcí regulovat umisťování interaktivních loterijních terminálů na jejich území, dosud povolovaných Ministerstvem financí. Toho využila MČ k tomu, aby byly postupně tyto interaktivní terminály rušeny. I přestože je rušení všech typů hracích přístrojů spojeno s poklesem finančního výnosu do pokladny MČ (v roce mil. 635 tis., v roce tisíc) je ČSSD toho názoru, že omezování hazardu jako sociálně negativního jevu je větší hodnotou než příjem finančních prostředků. Ostatně je evidentní, že hazard je původcem mnoha sociálních problémů, jejichž dopady jsou v konečném výsledku mnohonásobně vyšší než krátkodobý finanční výnos. Z těchto důvodů bude ČSSD v Praze 6 tuto politiku trvale podporovat. 6 7

5 osobnost Prahy 6 osobnost Prahy 6 PŘIPRAVIL MARTIN BŘEZINA, FOTO JAN FAUKNER, DARLENE A LEOŠ KUČERA DEHULE.CZ Reggae z Dejvic Frontman kapely Yo Yo Band, Richard Tesařík, bydlí na Praze 6 více než šest desítek let. Tomu se říká věrnost. Vyznavač reggae, blues či soulu říká, že Dejvicemi je doslova načichlý. Vy jste už adept na čestné občanství Prahy 6. Nějaký pátek už tady jsem, na Praze 6 bydlím odmala a probíhá tu celý můj život. Chodil jsem do školy v Bílé ulici, na tzv. francouzské gymnázium. Než to komunisté přejmenovali na Jedenáctiletku. Chodilo tam hodně zajímavých lidí. Známý český spisovatel Péťa Šabach, jeho brácha Míša, slavný právník Martin Radvan a spousta dalších. Třeba Ondřej Hejma, Ťulda Brousek, ale ti jsou mladší. Kam jste nejraději chodili? Jako dospělí do restaurace Na Kotlářce u stejnojmenného stadionu. Ale ještě než tam byl stadion, když jsme byli malí, tak tam byly senzační cihelny. Nedaleko se stavěl hotel Internacionál. Pamatuji, jak na jeho místě bourali dva komíny. Ten hubenější padl hned, ale ten podsaditější sundávali natřikrát. Neměli to dobře spočítané, vždycky se jim uloupl jen kus. No a pak tam postavili mrakodrap, jak to popisuje Péťa Šabach. Cihelny byly fajn a hlavně nad budoucím stadionem byla tehdy rokle. Pole neorané. Tam jsme mohli dělat ohně a výbuchy. V zimě jsme tam jezdili na bobech, což v té době bylo prkno se dvěma bruslemi. V létě jsme jezdili z kopce po prašných cestách na térákách, neboli na térovém papíru. Byli jsme jak prasata, matka ze mě byla úplně hotová. Tam jsme si to užívali. Později na Hanspaulce. Ale to jsem ještě nebyl pivař, začal jsem být alkoholik až od 45 let, což mě zachránilo od notorického alkoholismu. I když z hlediska doktora Nešpora jsem totální alkoholik. No a v létě bylo nejlépe ve zmíněné hospůdce Na Kotlářce, pěkně v chládku pod kaštany. Brácha se tam naučil hrát docela slušně kulečník. Chodil tam už ve 14 letech, což jsem nevěděl. Jako kluk si pamatuji, že tam měli čtyři druhy piva 7, 10, 12 a černé. To bylo úžasné. To mě docela překvapujete, že jste k pivu přičichl až tak pozdě? Pozor, říkal jsem pivař. Já na pivo někdy zašel, ale maximálně na tři. To pro mě není pivař. Jako kluka mě táta posílal pro pivo k tzv. Říčánkům, později to byla hospoda U Topolů. Měli tam Plzeň 12. Pamatuji si, jak mě otec poprvé poslal pro půldruhého litru piva. Mně ta míra připadala úplně idiotská, tak jsem mu koupil jen půllitr. Styděl jsem se říci půldruhého litru piva. Táta mi řekl, že jsem blb. Jako kluk jsem poznal řadu dejvických hospod, kde jsme se později scházeli s kamarády a s jinými hudebníky, například s Ivanem Hlasem či s Bluesberry. Ovlivnila Praha 6 nějak tvorbu kapely Yo Yo Band? Nějaké nápady v hospůdkách asi vznikly. Ale jednou mi Ťulda Brousek, když slyšel naši muziku, aniž by věděl, že jsme to my, povídá: Kurňa, to vypadá jako písnička z Dejvic, má to takový šmak. Já to nedokáži posoudit, ale je možné, že se tam atmosféra Prahy 6 odráží. Doufám, protože Dejvicemi přímo smrdíme. Jak to bylo s koncerty na Praze 6? Žádná sláva, v Praze jsme hráli většinou v Malostranské besedě. Ale pamatuji si, jak jsme někdy v roce 1973 či 1974 vystupovali na tzv. Babském festivalu u zříceniny na Babě. Měli jsme otočenou aparaturu po řece na Suchdol, zatímco hoši od veřejné bezpečnosti hlídkovali u Matěje a nic neslyšeli. Přijeli, když jsme to balili. Kontrolovali nám občanky, ptali se, co komu patří, jestli na to máme papíry a tak. V pondělí jsme byli předvoláni na VB do Čkalovky a začal výslech. Co jste tam dělal, koho jste tam znal, jak to, že tam bylo tolik lidí, jak to, že tam byli lidi i z Prahy 4? Tak odpovídám, hrál jsem blues, znám kluky z kapely, lidi byli v neděli na procházce a asi si to také mezi sebou řekli a proč by tam nemohli být lidi z Prahy 4? Zkoušeli to na nás jako Columbo. Do toho se přidal nějakej tajnej, že prý tam byl na procházce se psem a kdo to tam prý recitoval Ginsberga. Já ani nevím, kdo to Ginsberg je, dělal jsem blbého. Tak to na nás zkusili s The Plastic People of the Universe. Zase jsme dělali blbý, že je vůbec neznáme. Nakonec to kvůli tátovi nechtěli rozmazávat a utichlo to. To je asi taková nejvýraznější vzpomínka na koncert na Praze 6. V písničce Rybitví zpíváte, znám taky jednu z Dejvic, ta tam toho má nejvíc. To bylo jen kvůli rýmu, nebo jste skutečně věděli o nějaké dejvické Venuši? Šlo o rým a já chtěl prodat Dejvice. O nějaké vyvinuté poprsí vůbec nešlo. Navíc jsem dolňák. Ten rým vyšel ze vzpomínky na první máje, ze kterých jsme od páté třídy začali utíkat. Vždycky tam nadšeně skandovali: My jsme z Dejvic, nás je nejvíc. Tak jsem si to schoval a později se to hodilo. Stejně jako Pičín, přes který jsme jezdili za babičkou do Příbrami. Vždycky jsme na otce koukali, co tomu názvu říká a on dělal, že nic nevidí. No a těch prima lechtivých názvů obcí je u nás dost. Třeba Kozomín, nebo Kozičín. Ale Kladno či Karviná, to není nic lechtivého, proč zrovna tato města? Protože se na to dobře zpívá. Napadne vás slovo a od toho se to pak odvíjí. Pak už tam člověk vytáhne takové ty blbosti, jako třeba chodí tam pěkný holky z Jamajky. To jsem si taky schoval. Jindra Malík, který s námi později zpíval, bydlel jeden čas na Kladně. Jednou jsem u něho přespal, ráno jsme odcházeli a na písku si hráli malí cikáni. Jindra anglickým humorem suše utrousil: Tohle to je jamajská menšina na Kladně. A já to pak po nějakých sedmi letech použil. Musím podotknout, že text ke Karviné napsal Ivan Hlas. Vy jste vůbec tak trochu zeměpisopěvci. V Rybitví je hned několik obcí, pak Kladno, Karviná, jedem do Afriky, jedeme do Zimbabwe Máte nějaký extra vztah k cestování? A ještě třeba píseň V Chebu je ráj, což je o šlapkách. O cestování to není, ono se to dobře píše. Třeba Kostelní Hlavno. To v každém hned evokuje kostelní hovno. Dobrý název jsou Holohlavy. Ale už jsem se nechtěl opakovat. Víc jsem toho napsal o ženskejch, asi tři písničky pak o jídle a chlastu. Předpokládám, že v Kladně i Karviné jste byl, ale dostal jste se někdy do té Afriky? Byl jsem akorát v Tunisku, tu klasickou rovníkovou Afriku jsem neviděl. Můj syn Štěpán jezdil na atletická soustředění do Jihoafrické republiky, určitě toho zažil víc. Když už jsme u vašich alb, mně se asi nejvíc líbí název Do bačkor ne. Je to varování pro chlapy, aby neskončili pod pantoflem? O tom to přesně je. Text písně napsal Honza Fischer, hudbu brácha Vladimír. Honza pro nás napsal několik dalších textů. Je to syn Ivo Fischera, slavného textaře, který napsal třeba Jó třešně zrály. Písnička Do bačkor ne se nám natolik líbila, že název šel i na titul. Jak jste na tom byl s bačkorami vy? Dobře, já se nenechal. Ale potkal jsem plno talentovaných kluků, kteří mohli hodně dokázat. Pak začal chodit s nějakou holkou, a ta mu to zarazila. To je nejhorší, co se může stát, nechat si vzít vlastní já! Zažil jsem to i u nás v kapele. Kluk šikovnej na kytaru, dostal se do toho, pěkně s drivem. Jednou přišel na zkoušku, řekl, že se zítra žení a začal rozmontovávat aparát. Říkáme, co blbneš, počkej Jen utrousil, že už nebude hrát a odešel. To je konec, to je ztráta osobnosti. To si chlap nesmí nechat vzít. To je jako kdyby mu ženská zakazovala chodit na ryby. Ono totiž ženy, až na výjimky, moc koníčků nemají. Nic nesbírají, nejsou to modelářky, rybářky. Na sport a muziku chodí většinou kvůli chlapům. Zajdou na box z prostého důvodu, vidět, jak si chlapi dají do držky. To má prapůvod ve výběru samce. Zaplať pánbůh za to, že ještě chodí do divadla. S bratrem Vladimírem jste byli frontmani kapely Yo Yo Band, vjeli jste si někdy ohledně písniček do vlasů? Ne, my to měli rozdělené. Brácha skládal hudbu, já psal texty. Když se mi hudba líbila, tak jsem mu to otextoval. Někdy to nebylo úplně moje kafe, tak to dal někomu jinému. Ivanu Hlasovi, nebo Honzovi Fischerovi. Já píši takové ty jedovaté, poťouchlé věci. Lyriku, jako Ivan Hlas, neumím, za což se stydím. Nejsem romantický básník, jako on. My jsme po sobě jako kluci házeli kamením a cihlami. Doslova utrpením pro mě byly recitace ve škole. Styděl jsem se za každého, kdo recitoval básničku. Bylo to ve stylu pana Peška z filmu Cesta do hlubin študákovy duše Štěstí, co je štěstí No a teď hraji v muzikálech a hřímám Hamlete, synu můj, to bezpráví (smích). Kde se ve vás s bratrem vzala muzikálnost? Otec byl československým generálem A zpíval krásně, babička byla operní zpěvačka, maminka rovněž pěkně zpívala a velice dobře se naučila na piano. U toho jsme zpívali s bráchou už jako malí kluci. Kdy jste vydali poslední album? V roce 2001 Souboj na kuchyňský nože. Pak jsme ještě v roce 2004 vydali výběr, kde jsou dvě nové písničky Havana a Mám malej stan. Takže od poslední desky Souboj na kuchyňský nože je to už 12 let, co jste nevydali nové LP. Přitom dříve jste získali řadu ocenění, například Grammy, hráli vás všude. Teď už tak slyšet nejste, není to právě tím, že nemáte nové věci? Kdyby byla nová deska, čert ví, jestli by nás hráli. Zmíněnou Havanu hrajeme na koncertech v závěru jako jeden z největších hitů. V rádiu nám to nikdy nezahráli, možná v nějakých menších. Bohužel tu stále funguje cenzura, nehrají věci kvůli politické korektnosti. Podobné to bylo s písní Gejza. Mají s tím problém moderní intelektuálové, kteří mají strach, aby se náhodou někoho nedotkli. Takže otázkou je, zda natočit novou desku není úplně zbytečné. Naštěstí se nenudíte, vedle koncertů jdete z muzikálu do muzikálu. Ty mě moc baví. Nyní hraji v muzikálu Mauglí v divadle Kalich. Roli slona Háthí/Sup. Je to bezva, má to náboj. V muzikálech se odreaguji, zatančím si, zazpívám si, trochu zahraji. Není to jen na mně, jsem tam jeden z velkého souboru. Když se stane nějaký průšvih, mám se za co schovat. Takový klukovský zvyk (smích). Bavily mě všechny role, mám docela zajímavé. V Krysařovi jsem hrál sluhu, opilce a vraha. V muzikálu Robin Hood jsem hrál jakousi bukvici, slepého skřeta. Muzikály jsou pro mě příjemný odpočinek, sice to třeba trvá tři hodiny, ale na pódiu nejsem zdaleka pořád. Při koncertě jedeme hodinu a půl naplno, to je větší nápor. A jaké to bylo po boku Bolka Polívky ve filmu Musíme si pomáhat? To bylo těžké. Točilo se to v době, kdy jsem teprve začínal hrát v muzikálech, takže zkušenosti s herectvím prakticky žádné. Když jsem promluvil, tak jsem sám sebe slyšel, jak je to falešné. Bolek to profesionálně vypálil a já vedle něj skřípal. Aspoň, že jsem to slyšel, kdyby ne, bylo by to se mnou ještě horší. 8 9

6 osobnost Prahy 6 Pohled do dávné minulosti 17 historie PŘIPRAVIL MARTIN BŘEZINA, FOTO JAN FAUKNER, DARLENE A LEOŠ KUČERA DEHULE.CZ Městská část Praha 6 vás zve na akci Přijďte si vyzkoušet širokou škálu aktivit! organizací, více než 300 nabízených aktivit Děkujeme Kromě muziky jste se také věnoval sportu, v mládí jste dělal atletiku. Vaši synové se vydali ve vašich stopách, Štěpán dokonce přivezl titul mistra Evropy. Jak je to s nimi teď? Také jsem dělal softball a baseball. Tam jsem zúročil zmíněné metání kamenů a cihel. Bylo to tak, že můj brácha byl mistr sportu ve skoku do výšky. Byl lepší než já. Já jsem toho ve skoku do dálky či trojskoku tolik nedokázal. Štěpán hrál házenou za Duklu, vlastně stejně jako já ve 14, 15 letech. Pak se dal na atletiku, protože rychle běhal a daleko skákal. Chtěl uspět v individuálním sportu. Atletice se věnoval také mladší syn Viktor, ale neměl takovou vytrvalost. Zlákalo ho studio, kde si hraje se zvuky, mixuje a podobně. Vlastně i Štěpán. Viktor si doma vybudoval menší studio, takže se tam realizují. Dělají hudební smyčky a já nevím, co všechno. Nemontuji se jim do toho, tento způsob muziky jde už mimo mě. Živí se tím. Máte dost profesí. Jste zpěvák, herec, textař, perkusista, kapelník. Kdybyste si měl vybrat jen jednu, jaká by to byla? Kuchař. Baví mě vaření a ohlasy nejsou špatné. Jenže něco jiného je uvařit doma pro pár hostů, něco jiného vařit denně v nějaké velké restauraci. To je 10 strašná dřina. Kuchtil jsem už jako kluk. Asi v devíti jsem přinesl domů líny. Děda mě sešvihal, protože jsem přišel za tmy a on nás měl na starosti. Tak jsem si je druhý den sám udělal. Na másle a kmínu. To byl můj první kuchařský počin. Kolojízda INZERCE V Odvážným počinem byl seskok padákem, jaké to bylo? Ale šlo to, já to vlastně chtěl, protože mi to slibovali. Dostal jsem to jako dárek k 65. narozeninám. Ivan Vodochodský si myslel, že se podělám strachy. Jasně, pevný v kramflecích jsem nebyl, mám problém s horizontálním točením. Vertikální mi nevadí. Řetízkový kolotoč, to je všechno špatně. Šlo samozřejmě o tandemový seskok, ale ze 4000 metrů. Nejhorší je, než se ta cesna vyšplhá do seskokové výšky. Pak je rozumné nedívat se dolů. Docela jsem se proletěl, pilot mi to půjčil do ruky. Nabídl mi, že se mnou udělá takovou vývrtku, jakoby vrtulník. Důrazně jsem ho přibrzdil, ať neblbne, jinak ho pozvracím. Ale jo, byla to prima zkušenost, zvládl jsem to. Když si užíváte takové adrenalinové kousky, na důchod se vás ani ptát nebudu Ten mám 7034 korun (smích). Myslel jsem ten muzikantský. Já si připadám pořád jako kluk. Tím, že hraji v divadle a pohybuji se mezi mladými lidmi, dobíjím baterie. V kapele jsou kluci také mnohem mladší. Máme dlouho stálou sestavu, koncertujeme a jedeme dál. To je bezvadný. Děkuji za rozhovor. 6MĚSÍC ZDRAVÉ ŠESTKY Vše zdarma a k vyzkoušení! Vyberte si, co vás baví! 690 Kč +WIFI ROUTER Ruzyně Historie obce Ruzyně je spjata s nejstarší doloženou historií Prahy. Vpísemných pramenech se ves Ruzyně objevuje již k roku 993, kdy je v zakládací listině Břevnovského kláštera uvedena jako část majetku, který kníže Boleslav II. daroval klášteru při jeho založení. Listina sice není pravá, ale pravděpodobně vychází ze skutečných údajů. Další písemná zmínka je listina Přemysla Otakara I. z roku 1227, podle níž některé ruzyňské pozemky náležely k nadání kaple sv. Václava ve Svatovítském kostele a r pak byly pravděpodobně směněny za dvory v Lysohajích a Předboji. Podle břevnovského klášterního urbáře z počátku 15. století byl v té době ve vsi dvůr s opevněním s trojím poplužím (v některých pramenech je zmiňován dokonce jako pětipoplužní). Dále se uvádí 23 usedlostí, sedm chalup a mlýn. V roce 1420 zabavili Ruzyni Pražané, kteří ji obratem prodali, následně vystřídala tři majitele a opětovně se vrátila Pražanům. Ti ji po několika letech postoupili Pražskému purkrabství, v jehož vlastnictví zůstala až do konce 18. století. Nejstarší dochovaná pozemková kniha z roku 1568 uvádí deset statků a tři nebo čtyři chalupy, tzn. že na sklonku středověku Od září navyšujeme rychlosti připojení! 20 Mb/s Kašna u čísla popisného 13 v Ruzyni na Starém náměstí byl stav nemovitostí v Ruzyni poloviční ve srovnání s dobou předhusitskou. Za třicetileté války byla vesnice zpustošena, ale již v roce 1654 tu znovu stály čtyři selské domy, tři chalupy a jedno zahradnické stavení. O sto let později už zaznamenal tereziánský katastr v Ruzyni 15 hospodářských stavení, kovárnu, řeznictví, ševcovnu, formanství a mlýn. Charakter původní čistě zemědělské obce je patrný dodnes. Dokumentují ho usedlosti na dřívější návsi, dnes Starém náměstí. 2Mb/s 8Mb/s INZERCE V Kč 290 Kč 12 Mb/s V roce 1791 přešlo vlastnictví Ruzyně z purkrabství na zemské stavy. V první polovině 19. století zasahují do života Ruzyně významné změny. Je zde postaven cukrovar a obcí je vedena Buštěhradská dráha, která tu měla později i stanici. Ve druhé polovině 19. století byla postavena ještě slévárna. V roce 1843 bylo v obci 36 domů s 319 obyvateli a v roce 1890 to už bylo domů 46 a obývalo je 1093 lidí. Nedaleko obce stávala kaple, kterou podle pověstí nechal vystavět kníže Boleslav II. na místě, kde byl z podnětu majitele Ruzyně Vršovce Hradboje zabit nábožný kněz Prostivoj, jenž tu hlásal pohanskému lidu Kristovo evangelium (ale stejná zakládací legenda se váže i k libockému kostelu). Kaple byla zbořena v roce Zvláštností Ruzyně je tzv. Toleranční hřbitov, který je jedním z mála nekatolických hřbitovů založených po vydání tolerančního patentu Josefem II. Významně se Ruzyně rozrostla po roce 1960, kdy byla připojena k Praze. Ale dějiny Ruzyně byly zásadně ovlivněny ve 30. letech 20. století výstavbou dvou objektů věznice a letiště. Věznice byla uvedena do provozu v roce Prvními obyvateli byli vězni přemístění sem z donucovací pracovny na Hradčanech. Po únoru 1948 si ruzyňskou věznici oblíbila StB, která zde prováděla vyšetřování utajovanými speciálními postupy, jež se nesmazatelně zapsaly do paměti těch, na nichž byly aplikovány. Po roce 1989 slouží areál jako vazební věznice. Pravidelná letecká doprava byla v ČR zahájena v roce 1920 ve Kbelích. V roce 1937 byla civilní letecká doprava převedena na nově vybudované letiště v Ruzyni. Kbelské letiště sice plní původní úkol, ale je svěřeno armádě. 490 Kč +WIFI ROUTER 11 PŘIPRAVILA RADKA ERBENOVÁ, FOTO WIKIPEDIA PACKA BEZ OMEZENÍ POŘÍZENÍ PEVNÁ CENA