První neodkladná zdravotní pomoc v bojových a extrémních podmínkách

Transkript

1 První neodkladná zdravotní pomoc v bojových a extrémních podmínkách Na základě podrobných studií vojenských konfliktů z minulého století, jakož i dle statistik současných armádních operací se došlo k jednomu zjištění. Že velké množství úmrtí vojáků v poli by nepochybně šlo výrazně omezit. A to pokud by se jim věnovalo alespoň trochu sofistikovanější ošetření a byla po ruce novější zdravotnická výbava. Faktem je, že až příliš velké množství těch, kteří nejsou ihned na místě mrtví, se vůbec nedožije přesunu do armádních nemocnic. Tam totiž již dochází jen k minimu ztrát asi kolem 10%. To znamená, že 90% zraněných umírá na bojišti, ještě než se jim dostane potřebné odborné lékařské péče. Na tento fakt se proto zaměřila pozornost následující kampaně. Otázka zněla jasně jak systémově snížit počet těch, kteří ztratí život právě tímto způsobem. Neumírají totiž někdy zbytečně? Dá se tomuto jevu zabránit? Situace minulých let, kdy docházelo v Iráku a Afganistánu k neúnosným ztrátám koaličních sil, si totiž žádala urychlené a radikální řešení. Když odmyslíme humánní a etické důvody, snahy o snížení počtu zbytečných padlých jsou zřejmé - výcvik kvalitního moderního vojáka něco stojí a i jen několik ztracených životů kdesi v dalekém zahraničí je pro mnoho demokratických vlád jen těžko politicky únosných. Proto postupně vznikl nový způsob výcviku ošetření v bojové situaci např. BATLS (Battlefield Advanced Trauma Life Support) a BARTS for CLS (Battlefield Advanced Resuscitation Techniques and Skills for Combat Lifesaver). Cílem programu tzv. TCCC (Tactical Combat Casualty Care, vzniklého roku 1996 z civilní varianty přednemocniční péče ATLS) 1 / 8

2 bylo co nejkvalitnější zdravotní ošetření za extrémních podmínek, dosažené s omezenými s materiálními i personálními zdroji. Současně byl nejvyšším velením iniciován i vývoj adekvátních medicínských prostředků a pomůcek, se kterými by i poměrný medicínský laik dokázal po nějakou, byť omezenou dobu udržet zraněné při životě. Všechny tato kroky s sebou v poslední době nesou významné omezení počtu padlých na současných bojištích (podle posledních průzkumů takřka 60-70%). Pokrok v této oblasti pochopitelně inspiroval další armádní síly NATO a v nich se postupně šíří nová odborná příprava a zavádí moderní výbava. Jak to vše vlastně začalo? V únoru 1976 jeden americký chirurg havaroval se svým letadlem v kukuřičném poli nedaleko Nebrasky. Byl těžce zraněn a jeho žena se při nehodě zabila. Tři z jeho dětí utrpěly kritická zranění, čtvrté dítě bylo poraněno pouze lehce. Léčbu, které se dostalo jemu a jeho potomkům jak na místě, tak následně v nemocnici, považoval za tragicky nedostatečnou. Později, když se dal dohromady z traumatu, navíc uvažoval ještě o jednom. Že ani on sám, coby zkušený doktor, by v omezených podmínkách, tedy bez nákladného nemocničního vybavení, nedokázal pro svou rodinu mnoho udělat. Zjistil tak na vlastní kůži, že je něco špatného, co by se v budoucnu mělo určitě změnit. Vše zlé je vždy k něčemu dobré tato osudová nehoda nakonec posloužila jako vhodný impuls k radikálnímu řešení. Jako důsledek této smutné události totiž byla identifikována potřeba zcela nového pojetí výcviku první pomoci v nepříznivých podmínkách a s pomocí "Lincoln Medical Education Foundation" a "Emergency Medical Service" byl v dalších letech navržen prototyp kurzu ATLS (Advanced Trauma Life Support). Tento projekt se časem široce rozvinul a v roce 1979 byl přijat "American College of Surgeons Committee on Trauma". Jako důsledek byl zřízen celonárodní program neodkladné úrazové pomoci. Původně se v něm cvičili především ti z lékařů, kteří se v rámci svého každodenního výkonu povolání nezabývají přímo záchranářstvím. Cílem se stalo, aby kupříkladu i očař nebo gynekolog dokázal v nejvyšší nouzi řešit kritické situace bezprostředně po nehodách. A to i za 2 / 8

3 extrémních podmínek, s velmi omezenými nebo dokonce žádnými prostředky. Poté, co tuto speciální průpravu absolvoval i anglický generálmajor Ian Hyawood, bývalý profesor vojenské chirurgie, začalo se ve vojenských kruzích všeobecně diskutovat o podobném speciálním kurzu, který by byl modifikovaný pro požadavky armády. Oddělení vojenské chirurgie při The Royal Army Medical College and The Army Medical Services Training Group pak byly pověřeny náročným úkolem, aby připravilo ojedinělý systém pro moderní potřeby britské armády. Přežít v boji I u těch nejvyspělejších armád to totiž donedávna nebylo o moc odlišné, jako u běžného civilní medicíny. Na základě podrobných studií vojenských konfliktů z minulého století, jakož i dle statistik současných armádních operací se došlo k jednomu zjištění. Že velké množství úmrtí vojáků v poli by nepochybně šlo výrazně omezit. A to pokud by se jim hned na místě věnovalo alespoň trochu sofistikovanější ošetření a byly k dispozici nové formy zdravotnické výbavy. Faktem je, že až příliš velké množství těch, kteří nejsou ihned na místě mrtví, se vůbec nedožije přesunu do armádních nemocnic. Tam totiž již dochází jen k minimu ztrát asi do 10%. To znamená, že kolem 90% zraněných umírá na bojišti a při odsunu, ještě než se jim dostane potřebné odborné lékařské péče. Na tento fakt se proto zaměřila pozornost následující kampaně. Otázka zněla jasně jak systémově snížit počet těch, kteří ztratí život právě tímto způsobem. Neumírají totiž někdy zbytečně? Dá se tomuto jevu zabránit? Výcvik zdravotníků pro potřeby války není rozhodně něčím novým. Své felčary a jejich pomocníky měly i armády starověkého Řecka a Říma. Předchůdci polních zdravotníků ošetřovali poraněné vojáky na křížových výpravách i v Napoleonových šicích. I v daleké minulosti se podobní specialisté museli zabývat běžnými zraněními na bitevním poli i těch mimo něj - tj. zhmožděninami, tržnými poraněními, penetrujícími ránami či zlomenými kostmi. To vše za těch nejprimitivnějších podmínek. Dnešní zdravotnické služby to nezřídka nemají v bojových podmínkách o moc lepší, někdy se dokonce od těch historických zrovna příliš neliší. I moderní prostředky jsou zde totiž často velmi omezené a erudovaný chirurg s plnou výbavou může být bojujícím vojákům jen ztěží po ruce. K tomu se dnešní bojoví medici musejí zabývat s typy poranění, která způsobují dnešní moderní zbraně. Jsou to především polytraumata, vznikající ze střelných ran, způsobených projektily a střepinami s extrémně vysokou rychlostí. Dalším velkým problémem současných zdravotnických služeb jsou účinky tlakových vln výbuchů a rozsáhlé komplikované popáleniny. Navzdory pokroku v technologii zbraní se však během minulého století úmrtnost ve vojenských nemocnicích jako následek bojových zranění paradoxně významně snížila: a to z 8,1% v první světové válce na poloviční množství 3 / 8

4 ve antibiotikách). zredukovaly. vojáků, zdravotnické během zákrok poraněny zásahů přežili... druhoválečném 63 války naprostá dva raněných. jednoho v Ve ztráty, (nebo Poté Perském válce většina konfliktu vojáka za které i Většina více) o války Falklandské zálivu přímo se (ale tělesných (zde v dostaly s Koreji mnohačetnými kupříkladu také na především místě i do a ostrovy 47!). systémů. následně polní či v A před jedné díky všichni v nemocnice, zásahy roce Průměr příjezdem ve výraznému britské Vietnamu 1982 díky způsobenými zranění skvělé polní pak do pokroku se přežívaly zemřelo chirurgického nemocnici střepinami odborné lidské raketami, v přes resuscitaci, ztráty v lékařské 99,5%. prodělalo zde 250 zařízení. ještě a byl to britských V péči průměrně mnozí dále roce chirurgii chirurgický Tytehdy výrazně 1991 měli a9 Prostor ke zlepšení Poučení z toho bylo následující pokud se už ve válce dostanete do polního nemocničního zařízení (tedy nepatřící zrovna nějakému rozvojovému státu ), je téměř vyhráno. Hlavní ale je jedno - dostat se tam živý. Aby se proto pokračovalo ve zvyšování šancí k přežití na bitevním poli, museli se vojenské kruhy v budoucnu zejména zaměřit na situaci, která předchází příjmu v nemocnici. Tedy poranění vojáci se musí za každou cenu udržet při životě od doby zranění až po příjezd do chirurgického centra. Jinak nemá transport pražádný smysl. Ve zdravotnické službě armády USA plukovník Ronald F. Bellamy dlouhodobě analyzoval úmrtí v polních podmínkách a zjišťoval příčiny, proč a kdy zranění ve válce vlastně umírají. Nakonec došel k dělení do 3 skupin, aniž by dělal zásadní rozdíly mezi civilními a válečnými okolnostmi: 1. Okamžitá úmrtí. Vyskytují se běhen sekund až minut od zranění. Mimo případů zranění, jasně neslučitelných se životem, jsou to především poranění mozku, míchy, srdce a hlavních cév. 4 / 8

5 2. Časná úmrtí. Ty se objevují od prvních několika minut až po několik hodin. Příklady zahrnují především pokračující krvácení a poruchy dýchání. 3. Pozdní úmrtí. Objevují se od několika hodin až dnů nebo dokonce týdnů po zranění. Většina je způsobena sepsí spojenou s mnohačetným selháním orgánů. Ovlivnění přežití raněných v první skupině je nemožné nebo jen minimální, ale mnoho lze udělat pro další dvě skupiny. Přežití ve třetí, poslední skupině je ovlivněno aktivní a správnou počáteční léčbou, například antibiotiky, obnovením prokrvení tkání, podáním kyslíku nebo pomocí chirurgického zákroku následovaného intenzivní zdravotnickou a ošetřovatelskou péčí. Pro aplikaci moderní armádní první pomoci jsou vhodné právě zranění ve druhé skupině, o které je možno se postarat během tzv. zlaté hodiny (nebo dokonce zlatých minut). Je to právě tato fáze, kdy i jen základně vycvičení jednotlivci mohou zachránit mnoho jinak doslova promarněných životů. Následně pak byly zkoumány nejčetnější příčiny, proč právě v průběhu této druhé fáze lidé vlastně umírají nejčastěji. Statistický výsledek byl jasný na prvním místě s 60% případů bylo rychlé vykrvácení, obvykle z končetin. Na druhém místě to byly následky tenzního pneumotoraxu (33%) a nakonec potom obstrukce dýchacích cest kolem 6ti %. Jak v poli optimálně řešit zejména tyto tři nejpalčivější problémy, na to byl následně cílen celý budoucí program. Armádní systém TCCC je přizpůsoben na ztížené okolnosti zdravotní péče: 5 / 8

6 * nepřátelská palba * omezené zdroje zdravotního materiálu * dlouhé čekání na odbornou pomoc a evakuaci * příp. nehostinné prostředí, obtížné klimatické vlivy, tma, hluk, atd Tři základní fáze neodkladné péče TCCC: * Péče pod palbou (Care Under Fire) * Péče mimo dosah palby" (Tactical Field Care) * Péče v průběhu odsunu" (Combat Casualty Evacuation Care CASEVAC) Prvotní ošetření, tzv. muláž je v TCCC postavena na systému CA B C D E: C - Masivní krvácení A - Zabezpečení dýchacích cest a kontrola krční páteře B - Dýchání a ventilace C - Kontrola krevního oběhu a krvácení D - Neurologické vyšetření E - Vyšetření celého pacienta 6 / 8

7 V vojenským Lifesaver ozbrojeného materiálu pomoci. know rámci how programu Zkrátka ale ošetřovatelem, k naprosto střetu do rapidnímu plnohodnotný akce TCCC vyvíjejícím nosí platným zvýšení tak armádním speciální vznikl bojovou členem bojovník šancí nová MEDI saniťákem jednotky, na činnost s odbornost, puškou, přežití batoh jako plnícím či svých pro co odtahovačem všichni která provádění v případě zraněných standardní ovšem ostatní. vlastních rozšířené není kolegů raněných. Namísto armádní totožná ztrát taktické části úkoly Tzv. má s klasickým munice prostředky Combat zdravotní a v případě a i Cenné poznatky z bojišť se nyní jak v USA, tak i mnohde ve světě, stále 7 / 8

8 častěji totiž násilí, pomoci. Výcvik se nezúčastněných nebo mezi mnoha životě metody mírových zapeče velkých naprosto zločinem vlastně prvními. asistence nejsou více zavádí nové minulých a haváriích záchranáře paralyzovat evropských pokročilá lidí položí s koncepce vybaveni I nejen podivem, může v při osob. tomto i a současných rozličných svůj výbava katastrofách dočkat a běžné ulicích. Stranou hasiče sektoru žádnými civilního život, že moderní právě tak dojezdu složky Neboť hromadných nebo i válečných mohou tak velmi nezůstávají adekvátními záchranářství, pak ti, pomůcky mohou integrovaného pomůže kteří nemusí ambulance, snadno ekonomicky mnohým se konfliktů. být neštěstích, tak ani v tam, to mohou, prostředky rámci nesmírně být tak případy pomoci kde či vyspělého systému. ani do Díky příletu své jak neodkladné policejních rozsáhlý kam významně včasných přežít služby těmto cenné k se poskytnutí zdravotnického právě státu jak programům takřka draze teroristický od a policisté ve omezit zásahů ošetření a času bezpečnostních masové válečném účinné placené denně ukazuje, počet při vrtulníku. zpravidla potřebuje útok, se neodkladné stýkají autonehodách, lidské tak zkušenosti Bagdádu, těch, co i zcela v doslova ztráty složek. dorážejí Nové civilním kteří některá projevy zahltit tak zpři v boji Bylo zv či Také nadšené zdravotní koncepce konfrontace, Tento činění střeleckému střelnic, vystřelenou zájmu lovců dalších extrémních svého připraveným, bezpochyby u a systém těch, se zdraví nás cestovatelů outdoorových ale jedince, zbraněmi. vybavení. první podmínkách se i kuli kterým je výcviku tak výkonnostní či se v přímo jak pomoci tomto i také už kteří při se do Je Také nevrátíš se případné sportů života překvapivě říká, může před ohledu, exotických stále všemi i budou o sportovní mnohé pořízení kdo odjezdem se více tragická a souvisejícími nehodě aktivit. stejně Podobná rozhodně muset k naše dostává zemí, připraven, využití toho střelce. nehoda tak Všichni spolehnout může bezpečnostní tak nejnovějšího jako osvěta rizikových vyplatí. pro k Neboť riziky i znamenat horolezců, mnohým stát není zmínění všechny, i světě, Štěstí vybavení daleko zpravidla k pak nejen zahraničních maléru složky příslušenství, z překvapen. hranice situace totiž těch, mořeplavců kdo od tedy mají se nemusí jen již dostupné odjakživa se kteří také střelecké reálně sami mezi pomalu cosi například misí mají ocitá A být které a společné smrtí o uvažují lékařské zoufale vyznavačů přeje nikdy tom dennodenně mění. sebe instruktory stále jak věnují systém zejména přežitím. během daleko o a A shání více pomoci, zásadní investovat vědí, intenzivnímu rozličných nejde a TCCC adekvátnía ozbrojené co obsluhy že spektru tedy do změně se dov ojak 8 / 8