CALLING TO YOUR ATTENTION

Transkript

1 POJISTNÝ OBZOR ROČNÍK LXXXIV Vydává: Česká asociace pojišťoven jako odborný měsíčník českého pojišťovnictví. Redakční rada: Mgr. Mario Böhme, prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc., Jaroslava Fašková, Tereza Fricová, Alexandra Gjurić, Bc. Petr Milata, PhDr. Miloš Novák, Ing. Eva Rojková, Ing. Tomáš Síkora, Ing. Eva Svobodová, Ing. Marek Vích, Mgr. Marek Zeman Šéfredaktorka: Mgr. Eva Trojanová Adresa: Praha 4, Na Strži 1702/65 Telefon: Fax: eva.trojanova@cap.cz pojistny.obzor@cap.cz Grafická úprava, sazba, lito: Grafické studio Weber Tisk: Tiskárna v Ráji, s.r.o., Pardubice ISSN Rozšiřuje: distribuční firma A.L.L. PRODUCTION Poděbradská 24, Praha 9. Tel.: , fax: Objednávky a předplatné na adrese: A.L.L. PRODUCTION, box 732, Praha 1, predplatne@predplatne.cz (nebo Předplatitelé ve Slovenské republice si mohou Pojistný obzor objednat u distribuční firmy L. K. PER- MANENT, PP 4, Bratislava 34. Telefon: , fax: ( lkperm@lkpermanent.sk). Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha, čj. 1692/94 ze dne ; Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem, dne , j.zn.p 330/98. Evidenční číslo MK ČR E Inzerce: Veškeré informace podá redakce. Nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme. Přetisk: Povolen pouze se souhlasem redakce a při zachování autorských práv. Česká asociace pojišťoven Internet: Cena: 25 Kč Číslo bylo předáno do výroby: Pojistný obzor je členem Mezinárodní organizace odborného pojišťovacího tisku. OBSAH Padesátiny Evropské unie (Ing. Josef Čížek)...3 Životní pojištění prochází kolísavým vývojem, předpoklady pro další růst trvají (doc. Ing. Eva Ducháčková, CSc., prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc.)...4 Programové prohlášení vlády (Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc.)...6 Srovnání nových zákonů regulujících zprostředkování pojištění v ČR a SR (Mgr. Pavel Hellebrand)...7 Katastrofy a světové pojišťovnictví v roce 2006 (doc. Ing. Eva Ducháčková, CSc.)...9 Motoristické aktuality: K některým úskalím postupů při řešení dopravních nehod (JUDr. Tomáš Beran)...10 Evropský parlament schválil směrnici o službách na vnitřním trhu (JČ)...11 Problematika živelního pojištění v České republice (Ing. Jiří Janata, CSc.)...13 Zhodnocení investičního životního pojištění (Jindřich Skrip)...14 INFO z Evropské unie (Ing. Josef Čížek)...15 Informace ze semináře Pojištění v zemědělství (Ing. Zdeněk Veiner)...16 Telegraficky (Eva Trojanová)...17 Praxe, Spory, Stanoviska: Ještě jednou k problematice dokládání ušlého zisku (JUDr. Jaroslava Šulcová)...18 Personálie (va)...18 Umělecké klenoty ve sbírkách pojišťoven: Zdenka Braunerová (Josef Hrubeš)...19 CONTENTS 50th Anniversary of the European Union (Josef Čížek) Life assurance is experiencing variable development, though, further growth expectations remain (Eva Ducháčková, Jaroslav Daňhel) Government statement policy (Jaroslav Mesršmíd) Comparison of new legal provisions concerning intermediate trade of insurance in the Czech Republic and in Slovakia (Pavel Hellebrand) Catastrophes and insurance industry in the world in year 2006 (Eva Ducháčková) News for motorists: Some difficulties concerning procedures of traffic accidents handling (Tomáš Beran) Directive on services in the internal market has been adopted by European Parliament (JČ) Insurance against natural hazards in the Czech Republic (Jiří Janata) Appreciation of variable life insurance (Jindřich Skrip) INFO from the European Union (Josef Čížek) Insurance in Agriculture Information from a seminar (Zdeněk Veiner) By wire (Eva Trojanová) Practice, Disputes, Standpoints: Once again about providing of supporting documents concerning loss of profit (Jaroslava Šulcová) Personal data (va) Pieces of art in insurance companies collections: Zdenka Braunerová (Josef Hrubeš) CALLING TO YOUR ATTENTION 50th Anniversary of the European Union is an article concerned with the history, development and future prospects of the European Union (EU). The EU (its predecessor by title European Communities) was established by The Treaty of Rome 25 th March During its first stage it united few European countries by common market of coal and steel, duty-free movement of goods and agreement on use of the atomic energy. The end of the 20 th Century has brought broadening of the co operation of European countries by two more pillars common foreign and security policy and common justice (Maastricht, 1991). The European Monetary Union started in During the fifty years of existence of the EU, the number of its members has risen from 6 to 27. Questions about future development of the EU are mainly related to globalization trends economic policies, demographic development and ecology. 2 POJISTNÝ OBZOR 3/2007

2 50 Padesátiny Evropské unie Evropská unie je unikátním typem mezinárodní spolupráce. Je jedinečná v tom, že v ní členské státy vzájemně sdílejí velkou část svých národních kompetencí, které jsou nyní rozhodovány společně na evropské úrovni, a uplatňují se stejně v každé členské zemi. Tak velké sdílení národní suverenity, jaké existuje uvnitř Evropské unie, je ve světě ojedinělé, neboť národní suverenita je tradičně považována za jednu ze základních výsad nezávislých států. Přesto Evropská unie vytvořila společný trh umožňující volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, a před několika léty také přijala společnou měnu euro. Uplynulých 50 let První pravidla spolupráce mezi členy Evropské unie jsou obsažena v zakládajících smlouvách z let 1951 (Smlouva o Evropském společenství uhlí a oceli ESUO) a 1957 (Smlouva o Evropském hospodářském společenství EHS a Společenství pro atomovou energii EURATOM). Za den vzniku Evropské unie je považován 25. březen 1957, den, kdy byly podepsány Římské smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii. Na letošní 25. březen tak připadá padesátileté výročí založení ESUO 1957 Římské smlouvy 1987 Jednotný evropský akt 1993 Maastrichtské smlouvy 2002 přechod na euro Jak vyplývá z názvu první zakládající smlouvy, prvními oblastmi spolupráce nebyl společný trh se zbožím ani společná měna, ale společný trh s uhlím a ocelí. Je pro to jednoduché, ale důležité vysvětlení: Evropská společenství vznikla z iniciativy Francie a dalších, válkou zničených, evropských států, které od konce druhé světové války hledaly možnosti spolupráce a nastolení míru a prosperity v Evropě. Po založení NATO a Rady Evropy se platformou pro takovou spolupráci stalo od roku 1952 právě ESUO za účasti Francie, Německé spolkové republiky, Itálie, Nizozemska, Belgie a Lucemburska, které spojily své těžké průmysly, a tím vytvořily podmínky pro to, aby nemohly být některou ze členských zemí zneužity pro válečné účely. Autorem této myšlenky byl tehdejší francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman, který ji oficiálně navrhl ostatním zmíněným zemím dne 9. května Tento den je od té doby v Evropské unii považován za Den Evropy. Nové oblasti spolupráce brzy Tehdejší stav však nebránil tomu, aby se o členství v Evropské unii neucházely další země. V roce 1973 přistoupily Velká Británie, Irsko a Dánsko, v roce 1981 Řecko, v roce 1986 Španělsko a Portugalsko, v roce 1995 Finsko, Švédsko a Rakousko, v roce 2004 přistoupila i Česká republika spolu s dalšími devíti státy Polskem, Maďarskem, Slovinskem, Estonskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou a Kyprem. K zatím poslednímu rozšíření Evropské unie došlo dne 1. ledna 2007, kdy se členskými státy staly Bulharsko a Rumunsko. V různém První kroky k harmonizaci pojišťovnictví byly v Evropě učiněny již v r a měly podobu Všeobecných programů o zrušení překážek pro zakládání podniků a zrušení překážek pro poskytování služeb. Po nich, v r. 1964, byla přijata první harmonizační směrnice, která se týkala zajištění a retrocese. V r byly realizovány první kroky k harmonizaci neživotního pojištění a v r k harmonizaci životního pojištění tzv. prvními směrnicemi o neživotním a životním pojištění, obsahujícími mj. i klasifikaci pojistných odvětví, která mohou životní a neživotní pojišťovny provozovat. Tyto směrnice byly v r a 1990 upraveny druhou generací směrnic a v r třetí generací směrnic o neživotním a životním pojištění. V r byla přijata první harmonizační směrnice pro pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Byla přijata také dlouhá řada dalších směrnic, stanovujících podmínky pro provozování např. pojištění asistenčních služeb, pojištění úvěru, pojištění právních nákladů; byly přijaty i směrnice o zprostředkovatelích pojištění, reorganizaci a likvidaci pojišťoven, konzolidovaných účetních závěrkách, finančních konglomerátech apod. Celkově bylo pro pojišťovnictví dosud přijato více než 40 směrnic. Prozatím poslední z nich je rozsáhlá směrnice o zajištění, přijatá v r následovaly. V roce 1958 vzniklo výše zmíněné EHS a v jeho rámci bylo roku 1968 dovršeno vytvoření celní unie, umožňující pohyb zboží v rámci Společenství bez cla. Skutečný společný trh Evropské unie s volným pohybem nejen zboží, ale i osob, služeb a kapitálu je však do současného období stále ještě ve stádiu dovršování. K určitému urychlení a zlepšení situace došlo v roce 1987, kdy byl přijat tzv. Jednotný evropský akt, jehož iniciátorem byl tehdejší předseda Evropské komise Jacques Delors. Tento akt si vytýčil ambiciózní cíl odstranit do roku 1993 existující překážky v oblasti volného pohybu nejen zboží, ale i osob, služeb a kapitálu. K podstatnému odstranění překážek ve volném pohybu zboží, osob a kapitálu skutečně došlo; u služeb se to však zcela nepodařilo. stupni se nacházejí jednání o přístupu Chorvatska a Turecka. Z uvedeného výčtu vyplývá, že v posledních třiceti letech se Evropská unie rozšířila z původních 6 členů na 27. Pouze v Norsku a Švýcarsku byla jednání o vstupu do Evropské unie odmítnuta referendem a kuriózně byla v roce 1987 Evropskou komisí odmítnuta přihláška Maroku na základě toho, že není evropskou zemí. Za celou dobu existence Evropské unie nikdy žádná země neusilovala o vystoupení, což může být potvrzením toho, že výhody z členství v Evropské unii jsou skutečné a byly základním kritériem při rozhodování o přistoupení všech současných členských zemí. Evropský hospodářský prostor Důležitá rozhodnutí byla přijata také v letech 1991 a 1992, kdy byl vytvořen tzv. Evropský hospodářský prostor, který vznikl spojením tehdejších členských států Evropských společenství a Evropského sdružení volného obchodu. V tomto rozšířeném prostoru, zahrnujícím tehdy i Finsko, Rakousko, Švédsko, Island, Lichtenštejnsko a Norsko, se od roku 1993 uskutečňoval volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob, a platila v něm svoboda usazování a rovné podmínky hospodářské soutěže; poté, kdy se Finsko, Rakousko a Švédsko staly členskými státy Evropské unie, se výčet o tyto země zkrátil. Je třeba se zmínit ještě o Švýcarsku, které v referendu odmítlo i dohodu o Evropském hospodářském prostoru a vztahy s Evropskou unií má upraveny zvláštními dohodami. Evropská unie je však dnes více než společným trhem. Od změny smlouvy o ES z roku 1991 v Maastrichtu (vstoupila v platnost 1. listopadu 1993) přibyla ke společnému trhu Společná zahraniční a bezpečnostní politika a Politika policejní a justiční spolupráce. Tyto dva dodatečné pilíře spolu s pilířem Evropská společenství daly vzniknout Evropské unii tak, jak ji známe dnes. Další změny v prohloubení evropské integrace nastaly i v řadě dalších politik, jako např. regionální, životního prostředí a sociální. Poslední velké prohloubení v evropské integraci se uskutečnilo v roce 1999 vznikem Evropské měnové unie a následným fyzickým přechodem na společnou měnu v roce 2002; do dnešního dne přijalo společnou evropskou měnu 13 členských států. Podobně, jak byly zdlouhavé práce při zavádění jednotného trhu i přechod na společnou měnu, trval spíše dekády než léta. Pro dobré fungování rozšířené Evropské unie je důležité, aby byla ratifikována Smlouva ustavující Evropskou ústavu, která si klade za cíl zjednodušit rozhodování v Radě Evropské unie, posílit roli Evropského parlamentu a vytvořit výraznější zahraniční politiku unie. Nad 50 POJISTNÝ OBZOR 3/2007 3

3 50 touto smlouvou však stále visí velký otazník. Dodnes přetrvávající rozdíly v ekonomických a sociálních modelech členských států a jejich rozdílná efektivita při řešení problémů nezaměstnanosti, globalizace či bezpečnosti, přispěly v roce 2005 k odmítnutí této smlouvy ve francouzském a nizozemském referendu. Nicméně jsou předpoklady, tak jak tomu bylo i v předchozích krizových situacích, aby se evropská integrace, stavěná nejen na úspěších spočívajících ve společném využívání zdrojů, ale i na poučení z neúspěchů, se vzniklou situací vyrovnala. Budoucnost Evropy Lidé, kteří v roce 1957 stáli u zrodu Evropské unie, měli odvážnou vizi. Avšak ani oni si nedokázali představit, jak bude Evropa a také celý svět vypadat o 50 let později. Stejně těžko lze dnes předvídat, co přinese následujících padesát let. Před současnými vedoucími představiteli Evropské unie však jsou i dnes mimořádně náročné výzvy. V souvislosti s globalizací, která měla být přínosem jak pro bohaté, tak i pro chudé země, která jim měla pomáhat při využívání výhod globální hospodářské a finanční integrace, si bude muset Evropa nalézt odpovědi na důležité otázky. Například zůstane vyrovnávajícím a umírňujícím faktorem ve vztazích mezi průmyslovými supervelmocemi a rozvojovými zeměmi nebo se nevybaví potřebnými nástroji a stane se čistě geografickou entitou, spadající do sféry vlivu mimoevropských mocností a bude platit odpovídající cenu za uchování své nezávislosti a za svoji ochranu? Bude pouhou zónou volného obchodu nebo bude stále silnějším aktérem na světové scéně? Bude technokratická či demokratická? Budou členské státy vystupovat každý za sebe, nebo vytvoří solidární Evropu? Evropská unie musí napomáhat Evropanům úspěšně žít a pracovat v globalizovaném světě. Bude nutno posilovat zaměstnanost a růst, podporovat konkurenceschopnost a zdokonalovat sociální zabezpečení. Investice do vyspělých technologií a vědy a výzkumu budou při naplňování těchto cílů hrát klíčovou úlohu. Na Evropskou unii budou ze všech stran působit různé migrační proudy. Jelikož Evropská unie nemá vnitřní hranice, bude třeba stanovit jednotná pravidla pro hranice vnější. Postupně bude muset Evropská unie přizpůsobovat svoji migrační politiku s ohledem na stárnutí obyvatel a případný nedostatek pracovních sil. Za velmi vážnou hrozbu pro životní prostředí považují Evropané globální oteplování a emise skleníkových plynů. Evropská unie se naléhavě zasazuje o nápravu na mezinárodní úrovni. Na svém teritoriu usiluje o snížení emisí skleníkových plynů do roku 2012 podle Kjótského protokolu. Zavázala se snižovat emise, v rámci koordinovaného celosvětového úsilí, i po tomto datu. Součástí budoucího řešení musí být účinnější využití energií a jejich výroba z obnovitelných zdrojů. Kam až se může Evropská unie rozšířit? Dopad budoucích rozšíření vyvolává u mnoha Evropanů obavy; Evropská unie si bude muset stanovit své hranice, a to za účasti a ve shodě s občany. Kde jsou hranice společné Evropy, když se integračního procesu účastní nebo chce účastnit řada dalších států, počínaje novými demokraciemi střední a východní Evropy a Balkánu a konče Tureckem? Aby Evropská unie dokázala reagovat na výzvy nadcházejících 50 let, potřebuje lepší právní předpisy a účinnější nástroje řízení. Ty však dosud nejsou k dispozici. Po odmítnutí návrhu evropské ústavy vedoucí představitelé Evropské unie uznali, že neúspěch byl způsoben i tím, že se evropští občané cítili být nedostatečně informováni o Evropské unii a cítili se být vyloučeni z rozhodovacího procesu. Následně byly proto připraveny a odsouhlaseny iniciativy, které by měly pomoci obnovit a posílit komunikaci s občany a zajistit jim větší vliv při přijímání politických rozhodnutí, včetně rozhodování o institucionálních reformách, k nimž bude nutno pokud má Evropská unie účinně působit i ve 21. století do několika let přistoupit. Připravil Ing. Josef Čížek Životní pojištění prochází kolísavým vývojem, předpoklady pro další růst trvají doc. Ing. Eva Ducháčková, CSc., prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc., Vysoká škola ekonomická Vsoučasné době poutá u nás pozornost odborníků a pochopitelně i českých pojišťoven stagnace životního pojištění, která v posledním období stále pokračuje, přesto, že očekávání se ještě nedávno jevila mnohem pozitivněji. Za účelem zjištění příčin tohoto stavu probíhá v současnosti průzkum České asociace pojišťoven. V tomto článku se pokusíme označit příčiny tohoto jevu, tak jak se jeví nám. Na konci devadesátých let boom životního pojištění a potíže neživotních druhů pojištění po velkých živelních katastrofách a teroristickém útoku na Spojené státy americké vedly k jistému odklonu od pojišťování neživotních rizik a k obecnému příklonu pojišťovacího sektoru k bankopojišťovací strategii, která se právě o podobnost bankovních a životních produktů opírá. K tomuto celosvětovému trendu se připojily i české finanční skupiny; české bankovní pojišťovny až na výjimku odprodávaly své neživotní pojistné kmeny a soustředily se na nabídku bankopojišťovacích životních produktů. Vývoj, který těmto krokům předcházel, se i tak jevil naprosto jednoznačně ve prospěch životního pojištění. Ještě v druhé polovině devadesátých let a na přelomu století vykazovala tempa růstu životního pojistného u nás mimořádně vysokou dynamiku: Ve srovnání s tempy růstu (v některých případech záporných) agregátních ekonomických ukazatelů objem pojistného životního pojištění nerostl o procenta či desítky procent, ale o své násobky. Od roku 1996 do roku 2002 se objem pojistného ztrojnásobil, vezmeme-li počátek v roce 1998, tak nám v roce 2002 vyjde více než zdvojnásobení objemu. Navíc rok 1998 byl v určitém smyslu rokem proporčního zlomu: český pojistný trh byl do té doby, na rozdíl od vyspělého světa a Evropy, ve znamení převahy neživotního pojištění nad životním, i co se týká velikosti meziročních přírůstků. V roce 1998 se i u nás poprvé vzájemný poměr mezi oběma segmenty obrátil, životní pojištění vzrostlo rychleji o 19 %, kdežto neživotní jen o l5 %. V letech se pak trend rychlejší dynamiky životního pojištění více méně potvrdil, tempa růstu pojistného celkem a v tom životního pojištění se pohybovala v dvojciferných relacích. Rok 2002 počátek stagnace Do roku 2002 jednoznačně se jevící vývojový trend se však začal nepříznivě lámat a počínaje rokem 2003 se u nás začal projevovat stagnací přírůstků jak celkové pojištěnosti, tak pojištěnosti v životním pojištění. K dolnímu vrcholu vývojové sinusoidy došlo v roce 2005, za který existují poslední statistické údaje. Už i tak nízký dosažený ukazatel celkové pojištěnosti, ve srovnání s vyspělými tržními ekonomikami, se za rok 2005 propadl s ohledem na protichůdný pohyb růstu předepsaného pojistného a růstu HDP na hodnotu 3,9 %, když oproti předchozímu roku klesl z hodnoty 4,1 %, což byla zatím nejvyšší dosažená úroveň tohoto ukazatele za českou ekonomiku. Ještě horší je historicky pojištěnost životním pojištěním, kde tento ukazatel za rok 2005 představoval jen 1,5 %, když v roce předchozím byl na nejvyšší dosažené úrovni 1,6 %. Přitom celkový průměr pojištěnosti za EU je více než dvojnásobný a v bohatých ekonomikách se vyskytují i hodnoty pojištěnosti kolem 10 i více %. 4 POJISTNÝ OBZOR 3/2007

4 Příčin současné stagnace je podle našeho názoru několik. Zastavme se nejprve u problému samotného poslání a účelu životního pojištění pro klienta. Prvoplánovým obecným posláním pojištění je transfer finančních dopadů realizace rizik na klienta pojišťovny a jemu blízké osoby; tomuto postulátu odpovídá především riziková složka produktů životního pojištění, tedy pojištění pro případ smrti pojištěného. O renesanci této myšlenky, vývojem trochu odsunuté do pozadí v důsledku demografických trendů, se v současné době na českém pojistném trhu snaží především pojišťovna AMCICO. Její prosazení však bude dlouhodobější záležitostí, jedním z faktorů nižšího zájmu o produkty tohoto typu je psychologický aspekt pojištění si takovou návratnost nepřejí. Hlavní příčiny stagnace Pravda ovšem je, že rozhodujícím faktorem rychlého rozvoje životního pojištění u nás i ve světě byly a jsou závažné obtíže státních penzijních systémů v souvislosti s demografickým šokem spočívajícím v rychlém stárnutí populace. V posledním období právě z důvodu selhávání státních penzijních systémů, založených na mezigenerační solidaritě, která při zhoršující se věkové struktuře má stupňující se problémy, se v mnoha vyspělých ekonomikách jevila a jeví rezervotvorná složka životního pojištění (pojistná částka pro dožití se sjednaného věku) jako vhodná tržně konformní alternativa zabezpečení finančních zdrojů člověka pro postaktivní etapu života. Jedním z vlivů obecně zpomalujících zájem našich občanů, v těchto souvislostech, o životní pojištění byla politika minulé sociálně demokratické vlády, znamenající pro občany kontinuitu relativně vysokých sociálních dávek a oslabující motivy k postarání se sama o sebe v postaktivní etapě života. Přerozdělovací procesy v rámci veřejných financí jsou z tohoto titulu stále enormní a podíl mandatorních výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu je natolik předimenzován, že se bez vhodného zásahu jeví jako střednědobě neufinancovatelný, a to i přes zvyšující se úroveň efektivnosti české ekonomiky. Na životní pojištění je ovšem možné se dívat i jako na finanční produkt, tedy investiční instrument. I při tomto úhlu pohledu je ovšem třeba mít vždy na zřeteli výše uvedený prvoplánový účel tohoto produktu, včetně složky na dožití se sjednaného věku, pomáhající pojištěnému finančně překonat zásadní změny v jeho postavení ve společnosti (přechod do postaktivní fáze života). Pro klienta investora, kupujícího si tento finanční produkt, to znamená, že musí akceptovat obecně nižší výnosnost takovéhoto produktu oproti průměrné výnosnosti investičních instrumentů, právě s ohledem na prvoplánový závažný motiv koupě. Ovšem i v této oblasti je možno spatřit vliv minulého působení levicové vlády: hospodářskou politikou daňově i státním příspěvkem podporované instrumenty penzijního připojištění se státním příspěvkem jako preferovaná alternativa financování postaktivního věku především po dobu, po kterou je člověk živ, a také stavebního spoření, o jehož účelovosti se nyní vedou diskuse, byly a dosud jsou velkou konkurencí pro životní pojištění, zejména v nižších příjmových kategoriích obyvatelstva. Z teoretického hlediska je podpora penzijního připojištění se státním příspěvkem, v jehož konstrukci lze nalézt prvky sociální sítě, proti tržně konformnějšímu životnímu pojištění, přinejmenším sporná. O investování dočasně volných finančních prostředků klienta v klasických kapitálových typech životních produktů rozhoduje sama pojišťovna, přičemž prvořadým kritériem její ukládací politiky je bezpečnost finančních portfoliových investic pojišťovny, tedy snaha o velmi konzervativní investování. Zdůraznění kritéria bezpečnosti, tedy nižší rizikovosti při investování dočasně volných prostředků klientů, je také hlavním odlišovacím znakem životních pojistných produktů od většiny ostatních instrumentů finančního trhu. Na druhé straně konzervativní ukládací politika při dlouhodobě nízké výnosnosti může od koupě životních produktů odradit zejména klienty s nižší mírou rizikové averze; pro tuto vrstvu na finančních trzích lépe orientovaných klientů pojišťovny nabízejí produkt investičního životního pojištění, kde o investici dočasně volných peněžních prostředků rozhoduje sám klient, ovšem za cenu buď žádné, nebo snížené garance výnosu. Přes tuto relativní nevýhodu zaznamenává právě tento typ produktu v současné době u nás výrazně zrychlenou dynamiku oproti stagnujícím klasickým životním produktům. Nicméně vznikne-li na finančních trzích dlouhodobě situace, kdy při obecně nízké výkonnosti těchto trhů je pojišťovnou garantovaný výnos kapitálových a v určitém ohledu i investičních životních pojištění pro pojištěné relativně nelukrativní, má to pochopitelně negativní vliv na atraktivnost produktů životního pojištění. A právě dlouhodobě nízká výnosnost finančních trhů, tím pádem i relativní nízká míra garantovaného výnosu produktů kapitálového životního pojištění, je jednou z dalších významných příčin současné stagnace životního pojištění u nás, přesto, že si stále více lidí uvědomuje nutnost vytvořit si nějaký další tržně konformní pilíř financování pro stáří. Ostatně doporučení Světové banky pro naši ekonomiku vychází z koncepce vícezdrojového financování postaktivního věku tedy včetně individuálního komerčního řešení problému životním pojištěním. Daňový efekt Při rozhodování se potenciálních klientů ohledně životního pojištění hrají roli i některé další skutečnosti, významný je zejména daňový aspekt. Je nepochybné, že daňové zvýhodnění životního produktu vytváří u klientů zvýšenou motivaci k jeho sjednání. S ohledem na významná makroekonomická pozitiva životního pojištění, mezi které patří pozitivní působení na měnovou rovnováhu, přispívání k ekonomickému růstu efektivní alokací dočasně volných prostředků životních pojišťoven na finančním trhu, snižování tlaku na výdajovou stranu státního rozpočtu atd., by měl stát svou hospodářskou, tedy i daňovou politikou životní pojištění preferovat. Přesto, že u nás v současnosti poskytovaná daňová úleva v roce svého zavedení s účinností od roku 2001 motivovala podstatný vzrůst životního pojištění (o jednu čtvrtinu), lze ji považovat za stále nedostatečnou, navíc ztěží odůvodněně má lepší daňové prostředí penzijní připojištění se státním příspěvkem. Aby životní pojištění bylo účinné, měl by si jednotlivec sjednat pojistnou částku minimálně ve výši tří až pětinásobku svého ročního výdělku. Vezmeme-li průměrnou mzdu v ČR, pak zjistíme, že současná daňová úleva se pohybuje v dolní polovině takto konstruovaného minima. Historické zaostání ČR ve srovnání s vyspělým světem padá zčásti i na předchozí administrativně příkazový systém, ve kterém potřeba zabezpečit sebe a svůj majetek nebyla tak intenzivně cítěna. Zejména v druhé polovině devadesátých let se situace začala zlepšovat a vypadalo to, že ČR v pojištěnosti začne dotahovat vyspělé země, zejména v životním pojištění. Záhy po přelomu století, jak se ekonomické prostředí pro pojištění začalo komplikovat, se tím současně výrazně zpomalilo i obecné chápání pojištění a pronikání potřeby pojistné ochrany do povědomí lidí, eventuální zabezpečení pro postaktivní období života (svoji roli v tomto případě hraje i dosavadní přešlapování politiků ohledně zavedení penzijní reformy u nás; věřme, že současná pravicová vláda bude v tomto směru akčnější) a ve svém výsledku se souhrnně promítlo do zmíněného snížení ukazatele pojištěnosti za rok Výsledek v pojištěnosti životního pojištění za rok 2005 považujeme za ono pomyslné dno, ze kterého je možné se pouze odrazit směrem nahoru. Shrneme-li z tohoto úhlu pohledu všechna základní objektivní fakta, kterými jsou: zlepšující se stav české ekonomiky, růst počtu lidí ve vyšších příjmových kategoriích, který nebudou tolik preferovat penzijní připojištění se státním příspěvkem, mimořádně nízká úroveň pojištěnosti v životním pojištění oproti EU a vyspělému světu, stále se zhoršující ekonomika státního penzijního systému, které se v krátké době dostane do schodku, rostoucí obliba některých finančních produktů typu hypotéční úvěr, pro které se vyžaduje jištění životním pojištěním, Z tohoto stručného a hrubého analytického pohledu na hypotetickou vyčerpanost možností dalšího rozvoje životního pojištění u nás vychází vcelku jednoznačný závěr: životní pojištění jako pojistný produkt chránící klienta a jeho blízké před realizací nešťastné události, včetně alternativy financování postaktivního věku, a investiční instrument ve střednědobém i dlouhodobém horizontu má v české ekonomice velmi dobré předpoklady pro svůj další dynamický růst. POJISTNÝ OBZOR 3/2007 5

5 Programové prohlášení vlády Vláda České republiky přijala na svém zasedání dne 17. ledna 2007 programové prohlášení, které zahrnuje všechny oblasti jejích budoucích aktivit. Jeho úplný text lze nalézt mimo jiné na Níže je uveden pouze výtah vybraných cílů v oblastech, jež mohou mít vztah k aktivitám pojišťoven, zejména v oblasti pojištění osob. Pro činnost pojišťoven je samozřejmě důležité celkové společenské klima a příznivé makro i mikroekonomické podmínky, nicméně vyčleněné oblasti mohou být pro pojišťovny výzvou a mohou ovlivnit budoucí rozsah nabídky služeb občanům. Porovnáme-li výkon českého pojišťovnictví s průměrem EU, např. pokud jde o ukazatel celkové pojištěnosti, což je poměr předepsaného pojistného k hrubému domácímu produktu, tak důvodem značného odstupu ČR je zejména nižší výkon oboru v oblasti životního pojištění. Přitom v žádném členském státě bývalé EU15 se nejedná jen o sofistikovanost produktů, které zaujmou samy o sobě klienty, ale vždy se jedná také o spolupráci státu a soukromého pojišťovnictví, jedná se o státem uvolněný prostor, který může soukromý sektor zaplnit a usnadnit tak tíhu financování veřejných systémů. Vládní prohlášení počítá s auditem všech odečitatelných položek ve vazbě na základní cíle ve sféře daní. Dotkne se to soukromého životního pojištění a daňových výhod působících od roku 2001? Konkrétní odpověď se ve vládním prohlášení nenajde, ale vzhledem k důrazu vládního prohlášení na důchodovou reformu a charakter daného pojištění (minimální doba trvání pojištění 60 měsíců a plnění nejdříve při dosažení věku 60 let) se tento nepopulární manévr s největší pravděpodobností neuskuteční. Trh jasně signalizuje, že limity odpočtu od základu daně, které nebyly zatím valorizovány, začínají ztrácet svůj původní silný motivační charakter. Soukromé pojišťovnictví prokázalo v uplynulých 15 letech nesporné přednosti. K nejpodstatnějším z nich patří dlouhodobá globální finanční stabilita a obezřetné hospodaření s finančními prostředky klientů včetně investování a schopnost se bez problémů vyrovnat s nároky evropských směrnic a dalších právních aktů EU k pojišťovnictví. Není proto důvod, aby se s pojišťovnictvím nepočítalo například v rámci úkolu pro třetí etapu důchodové reformy, kterým má být vytvoření dalšího dobrovolného spořicího pilíře důchodového systému, založeného na možnosti opt-out. Opt-out se má určitě na mysli, že část odvodů hrazených do veřejného systému by bylo možné přesměrovat do nového systému. Stejně tak lze deklarovat připravenost pojišťoven vstoupit do systému vícezdrojového financování zdravotnictví. Pokud bude legalizována možnost oficiálně si připlatit na nadstandardní péči nebo uzavřít na tuto péči připojištění, tak soukromé pojištění je schopno se pružně přizpůsobit a nabídnout vhodné pojistné produkty. Není třeba ani nijak výrazně měnit regulaci, neboť evropské směrnice s angažovaností soukromých pojišťoven v důchodovém systému i systému financování zdravotnictví počítají. Realizace zmíněných cílů vládního prohlášení může vyvolat potřebu jejich jisté modifikace s ohledem na reformní kroky v jiných oblastech, s ohledem na nutnost širokého konsensu politických stran i s ohledem na sociální stabilitu apod. Pojišťovny mohou nabídnout své zkušenosti při hledání optimálního řešení. Hodně také ukáže vlastní legislativní proces. Je třeba ale mít neustále na paměti, že využití soukromých pojišťoven v obou systémech má evropský základ, že tedy nejde o případné národní experimentování. Růst životního standardu a kvality i délky života totiž otevírá otázku i kvality života v důchodovém věku. A k ní je nutno přispět v aktivním věku a přitom se nespoléhat pouze na veřejné systémy, které zajistí opravdu jen základní zabezpečení. (jm) Vybrané pasáže z vládního prohlášení Reforma daní a daňové soustavy Složená daňová kvóta klesne do roku 2009 pod 34 % HDP. Vláda zavede jednotnou sazbu daně z příjmu u fyzických i právnických osob ve výši 17 až 19 %, zvýhodní rodiny s dětmi a nízkopříjmové skupiny obyvatel. Provede důkladný audit všech výjimek a odečitatelných položek u daně z příjmů fyzických i právnických osob s cílem ověřit potřebnost jejich dalšího trvání. Počet výjimek a odečitatelných položek bude významně snížen. Vláda navrhne zrušení daně z dividend, kapitálových výnosů, dědické, darovací s výjimkou III. skupiny, z převodu nemovitostí a daň z nemovitostí ze zemědělské půdy, přičemž obcím bude kompenzován výpadek daňových příjmů v zákoně o rozpočtovém určení daní. Vláda zjednoduší systém odepisování, zejména u malých organizací, a podpoří investice do vědy a výzkumu a investice do ekologicky přínosných technologií. Reforma důchodů a sociálního systému Hlavní prioritou bude zahájení důchodové reformy, která bude vycházet ze široké shody demokratických politických sil a zajistí dlouhodobou finanční stabilitu celého důchodového systému. Změny v důchodovém systému budou postaveny na zachování mezigenerační solidarity, zvýšení individuální odpovědnosti a podpory rodin s dětmi. První etapu důchodové reformy budou tvořit parametrické změny průběžného systému, včetně pokračování ve zvyšování důchodového věku na 65 let, prodloužení minimální délky doby pojištění na 35 let, zavedení maximálního vyměřovacího základu (stropů) pro pojistné, zavedení pásma pružného věku pro odchod do důchodu a dalších úprav ve smyslu předběžné dohody ze začátku roku Druhá etapa důchodové reformy bude spočívat v oddělení majetku akcionářů a klientů u systému dobrovolného důchodového připojištění, včetně možnosti poskytovat různě zaměřené penzijní plány včetně garantovaných. Dále ve zvýšení motivace k vyšším příspěvkům, ve vyšší participaci zaměstnavatelů, v podpoře čerpání doživotních penzí z připojištění, ve vytvoření rezervního důchodového fondu a ve zřízení samostatné kapitoly státního rozpočtu pro financování důchodového pojištění. V souvislosti s ekologickou daňovou reformou bude vyřešeno její propojení s financováním důchodů a dojde k snížení sazby pojistného v rozsahu výnosu ekologických daní. Minimální příjmy důchodců ve výši životního minima budou garantovány. Třetí etapu důchodové reformy bude tvořit případné vytvoření dalšího dobrovolného spořicího pilíře důchodového systému, založeného na možnosti opt-out. Reforma zdravotnictví Vláda považuje ekonomickou stabilizaci, modernizaci a další rozvoj systému zdravotního zabezpečení občanů, založeného zejména na veřejném zdravotním pojiš- 6 POJISTNÝ OBZOR 3/2007

6 tění, za jednu ze svých základních programových priorit. Cílem vlády je zajistit dostupnou a kvalitní péči pro občany na principu skutečné solidarity v rámci mantinelů ústavního nároku na bezplatnou zdravotní péči, možností veřejného zdravotního pojištění a ekonomické úrovně země. Za tímto účelem bude vláda podle vzoru přípravy důchodové reformy iniciovat veřejnou diskusi o transformaci českého zdravotnictví a vznik expertní komise řízené nezávislým koordinátorem (obdoba Bezděkovy komise), která připraví strategický plán zásadní transformace českého zdravotnictví a přispěje k dosažení politického konsenzu při jeho prosazení. Do té doby však vláda navrhne nezbytné institucionální a legislativní změny na základě následujících principů: Zachování solidárního financování zdravotnictví Zásadním pilířem bude rozvoj systému veřejného zdravotního pojištění s posílením autonomie a konkurence zdravotních pojišťoven. Vláda bude řešit financování péče na rozhraní zdravotního a sociálního systému. Zdravotnictví bude považováno za jednu z priorit v rámci operačních programů na využití strukturálních fondů EU. Vláda navrhne možnost nakupování zdravotní péče zdravotními pojišťovnami v korunách. Posílení postavení pacienta ve zdravotním systému na principu skutečné solidarity zdravých s nemocnými Bude definováno jasné vymezení nároku na zdravotní péči garantovanou veřejným zdravotním pojištěním na základě čl. 31 Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o biomedicíně. Vláda umožní výběr i jiného než standardního rozsahu zdravotního pojištění, včetně pojistných produktů s vyšší spoluúčastí, a bude uskutečněna příprava na případné zavedení zdravotního spoření s podporou státu. Bude legalizována možnost oficiálně si připlatit na nadstandardní péči nebo uzavřít na tuto péči připojištění. Srovnání nových zákonů regulujících zprostředkování pojištění v ČR a SR Mgr. Pavel Hellebrand, člen výboru Unie podnikových právníků ČR a student doktorského studia VŠE v Praze Právní řády České a Slovenské republiky mají dlouhodobý společný základ a jsou založeny na společných právních zásadách, jejich oddělování započalo v největší míře po rozdělení federace v roce I poté je možné vidět v nově přijímaných zákonech společné prvky, zcela logicky tyto společné tendence měly za cíl přiblížení obou právních řádů legislativě Evropských společenství (ES). Po vstupu obou zemí do EU nabraly společné prvky v legislativách zcela nový rozměr, obě země jsou vázány stejnými právními předpisy EU. Zejména, co se týká aplikace směrnic jednotlivými státy je zajímavé porovnat jejich přístupy a k tomu přijaté právní normy. Směrnicemi ES jsou dány základní rámce a pravidla, ve kterých mají jednotlivé členské státy přijmout vlastní právní úpravu, poskytují ale také prostor pro variabilitu jednotlivých zákonodárců, z čehož vznikají rozdílnosti právní úpravy zejména zohledňující specifika toho kterého členského státu. V mnoha případech se však zdá být diskutabilní, zda jsou odlišnosti ve způsobu zapracování směrnic do národního práva skutečně nutné. V případě regulace zprostředkovatelské činnosti byly požadavky práva Evropských společenství zapracovány do právního řádu ČR, zejména zákonem č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (v dalším textu bude srovnáván ve znění pozdějších novel), SR přijala o přibližně jeden a půl roku později zákon č. 340/2005 Z. z. o sprostredkovaní poistenia a sprostredkovaní zaistenia a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Vzhledem k silným ekonomickým vztahům obou států i s ohledem na jednu z hlavních zásad Evropských společenství, svobodu volného pohybu zboží a služeb, je zajímavé a důležité zaměřit se na skutečnost, v čem se oba zákony shodují a v čem se naopak liší. 9 odst. 1 českého zákona i 8 odst. 1 slovenského zákona totiž zakotvují stejnou zásadu a oprávnění pro pojišťovací zprostředkovatele, tj. že na území druhého členského státu mohou vykonávat činnost v takovém rozsahu, v jakém jsou oprávněni k jejímu vykonávání podle svého domovského práva (práva státu, ve kterém obdrželi povolení ke zprostředkovatelské činnosti), odlišnosti těchto domovských úprav jsou pak relevantní i ve vztahu k ostatním členským státům. Některé z relevantních odlišností jsou uvedeny dále, a to zejména se zaměření na typy pojišťovacích zprostředkovatelů a úpravu jejich postavení. Svojí strukturou jsou s ohledem na stejný základ v legislativě ES oba zákony velmi podobné, pro osobu orientující se v jednom z těchto zákonů bude relativně snadné číst i zákon druhého státu a vyhledávat v něm potřebné informace. Slovenský zákon reguluje výlučně zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví, na rozdíl od české úpravy do sebe neinkorporoval regulaci činnosti likvidátorů pojistných událostí. Co se týká úpravy zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví, vymezují oba zákony shodným způsobem jak tento pojem, tak předmět úpravy zákona. Podobným způsobem dochází také k negativnímu vymezení, definování činností, na které se uvedené zákony nevztahují, a to zejména při vymezení zprostředkování pojištění jakožto doplňkové činnosti. Novelizací českého zákona došlo ke zpřísnění podmínek pro činnost zaměstnanců pojišťoven zabývajících se zejména sjednáváním pojištění; ti musí splňovat jak podmínku důvěryhodnosti podle tohoto zákona, tak odbornou způsobilost v rozsahu minimálně základního stupně; tento požadavek slovenský zákon neobsahuje a odpovídá tím české právní úpravě před zmíněnou novelizací. Jednotlivé typy pojišťovacích zprostředkovatelů obsahují rozdíly již větší, a to zejména co se týká subjektů provozujících činnost v tzv. základním stupni odborné způsobilosti. Začneme tedy nejdříve s porovnáním pojišťovacího agenta a makléře, kde je úprava více podobná. Pojišťovací agent je vymezen v obou zákonech klasickým způsobem jako subjekt vykonávající svou činnost na základě smlouvy s jednou nebo více pojišťovnami. Pojišťovací agenti, kteří jsou fyzickými osobami, musí v obou státech splňovat střední stupeň odborné způsobilosti, u právnických osob dochází k odlišnosti. Na Slovensku postačuje, aby střední stupeň splňoval alespoň jeden člen statutárního orgánu a jeden vedoucí zaměstnanec, ostatní zaměstnanci pojišťovacího agenta vykonávající zprostředkovatelskou činnost mohou na rozdíl od české úpravy plnit pouze základní stupeň. Česká právní úprava vyžadu- POJISTNÝ OBZOR 3/2007 7

7 je, aby odbornou způsobilost v rozsahu středního stupně splňovali všichni zaměstnanci pojišťovacího agenta podílející se na výkonu zprostředkovatelské činnosti a samozřejmě pojišťovací agent fyzická osoba, právnická osoba musí ustanovit některého z členů svého obchodního vedení (standardně statutární orgán nebo jeho člena), který je nositelem odborné způsobilosti v rozsahu středního stupně. Povinnost pojištění profesní odpovědnosti je shodná, stejně jako v ČR je i v SR možné toto pojištění u pojišťovacího agenta nahradit písemným prohlášením pojišťovny o převzetí odpovědnosti. Definice pojišťovacího makléře je opět shodná, jedná se zásadně o subjekt vykonávající svou činnost na základě uzavřené smlouvy s klientem (resp. zájemcem o pojištění). Slovenský zákon výslovně připouští, aby pojišťovací makléř vykonával zprostředkovatelskou činnost i pro pojišťovnu na základě uzavřené smlouvy s jednou nebo více pojišťovnami, na základě uvedené smlouvy s pojišťovnou však makléř nesmí předkládat návrhy pojistných smluv ani pojistné smlouvy uzavírat (činnosti uvedené v 2 písm. a) bod 1 a 2 slovenského zákona), ostatní činnosti uvedené v 2 písm. a) slovenského zákona smí pro pojišťovnu vykonávat pouze tehdy, nejsouli obsahem smlouvy mezi makléřem a jeho klientem. Existence smlouvy mezi makléřem a pojišťovnou není v českém zákoně výslovně uvedena, s ohledem na ostatní ustanovení (zejména 8 odst. 2) a povahu věci bude uzavírána v obdobném rozsahu, jaký je upraven ve slovenském zákoně. Odborná způsobilost makléře je na Slovensku opět upravena částečně odlišně od české úpravy, a to podle stejného principu jako u pojišťovacího agenta. Pouze pojišťovací makléř fyzická osoba a alespoň jeden člen statutárního orgánu a jeden vedoucí zaměstnanec u právnické osoby musí splňovat podmínky vyššího (nejvyššího podle pojmosloví zákona slovenského) kvalifikačního stupně odborné způsobilosti, pro ostatní zaměstnance je vyžadován pouze stupeň střední. Všichni uvedení zaměstnanci jak pojišťovacího makléře, tak pojišťovacího agenta musí shodně splňovat také podmínku důvěryhodnosti. Povinné pojištění profesní odpovědnosti pojišťovacího makléře je v obou úpravách plně harmonizováno co do územní rozsahu pojištění a limitů pojistného plnění. Nejpodstatnější odchylky mezi právními úpravami jsou obsaženy u pojišťovacích zprostředkovatelů v základním stupni odborné způsobilosti, a to nejen co se týká počtu jejich typů, český zákon zná tři, slovenský dva, ale zejména věcné úpravy jejich činnosti. Slovenský zákon zná typy výlučný sprostredkovateľ poistenia a podriadený sprostredkovateľ poistenia, proti nim stojí český vázaný pojišťovací zprostředkovatel, podřízený pojišťovací zprostředkovatel a dříve skrytý v 7, po novele zapracovaný do 6a, výhradní pojišťovací agent. Do novely slovenské úpravy zákonem č. 644/2006 Z. z. se jednotlivé národní úpravy odlišovaly v samotné možnosti vykonávat činnost v postaveních se základním stupněm odborné způsobilosti, slovenským výlučným a podriadeným zprostředkovatelem se mohla stát výhradně osoba fyzická. S účinností od je i v SR umožněno, aby se výlučným a podriadeným zprostředkovatelem mohla stát i osoba právnická. Výlučný sprostredkovateľ poistenia je prakticky slovenskou obdobou českého VPA (výhradního pojišťovacího agenta). Jedná se o subjekt vykonávající zprostředkovatelskou činnost na základě smlouvy s jednou pojišťovnou, jak samotná registrovaná osoba, tak každý její zaměstnanec vykonávající zprostředkovatelskou činnost musí splňovat požadavky základního stupně odborné způsobilosti a samozřejmě důvěryhodnosti. U právnické osoby (která je registrována jako výlučný nebo podriadený sprostredkovateľ poistenia) je vyžadováno, aby vedle zaměstnanců vykonávajících činnost příslušné požadavky odborné způsobilosti splňoval alespoň jeden člen statutárního orgánu, narozdíl od slovenských pojišťovacích agentů a makléřů není požadavek odborné způsobilosti vyžadován ještě od dalšího vedoucího zaměstnance. Česká právní úprava vyžaduje u vázaného a podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele doložení odborné způsobilosti v rozsahu základního stupně od všech zaměstnanců, kteří se u příslušného zprostředkovatele podílejí na výkonu zprostředkovatelské činnosti, na rozdíl od pojišťovacích agentů a makléřů nemusí však ustanovit některou z vedoucích osob (členů obchodního vedení) odpovědným zástupcem. Slovenský podřízený pojišťovací zprostředkovatel se pak od stejně se nazývajícího českého liší zejména tím, že po stejné časové období může činnost vykonávat pouze pro jednoho pojišťovacího agenta případně makléře. Požadavek odborné způsobilosti a důvěryhodnosti je shodný s výlučným. Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu zprostředkovatelské činnosti přebírá za uvedené subjekty také podle slovenského zákona pojišťovna, resp. pojišťovací agent nebo makléř, mírně odlišně od úpravy české pouze v případě, kdy výlučný nebo podřízený zprostředkovatel neuzavřel pojištění profesní odpovědnosti (v rozsahu stejném, jako je stanoven pro pojišťovacího agenta a makléře), případně příslušná pojistná smlouva zanikla. Český vázaný pojišťovací zprostředkovatel jakožto subjekt spolupracující i s více pojišťovnami, avšak pro nekonkurenční produkty, nemá na Slovensku svůj protějšek. Vzhledem k jednoduššímu rozdělení a vymezení subjektů ve slovenském zákoně a zejména zákazu vícenásobné registrace ( 11 odst. 3 slovenského zákona) neobsahuje tato norma ustanovení řešící tyto vícenásobné registrace subjektů, které bylo do českého zákona dodáno novelou 6a a precizací výhradního pojišťovacího agenta. Pojmy důvěryhodnost a odborná způsobilost jsou jedněmi z klíčových pojmů obou zákonů, jejich obsah se opět v detailech liší. Co se týká důvěryhodnosti, je slovenská právní úprava více kazuistická a obsahuje větší počet důvodů pro nedůvěryhodnost. Zejména poslední z podmínek 2 písm. e) je velmi vágní a obecně formulována:... spolehlivě a bez porušení obecně závazných právních předpisů vykonávala v posledních deseti letech svoje funkce anebo podnikala a se zřetelem na tyto skutečnosti poskytuje záruku, že bude spolehlivě a bez porušení obecně závazných právních předpisů vykonávat navrženou funkci, včetně plnění povinností vyplývajících z obecně závazných právních předpisů, z interních předpisů zprostředkovatele pojištění. Odborná způsobilost podle slovenského zákona je koncipovaná způsobem více odlišným, v 17 slovenského zákona jsou pro základní, střední a nejvyšší stupeň detailně uvedeny požadované kombinace vzdělání (střední odborné až vysokoškolské) a délky odborné praxe. Vykonání odborné zkoušky je podle slovenské úpravy alternativou odborné praxe; odborná praxe není vyžadována pro základní stupeň odborné způsobilosti. Subjekty, které jsou povinné splňovat střední a nejvyšší stupeň, jsou povinné vykonávat pravidelnou ověřovací zkoušku odborné způsobilosti, a to poprvé po třech letech od prvního prokázání a následně každých pět let. Co se týká procesu registrace, pouze krátká poznámka v ČR je opět přistupováno ke všem subjektům rovným způsobem a registrační proces je v podstatě shodný pro všechny pojišťovací zprostředkovatele. Naproti tomu slovenský zákon implementuje a rozvíjí postup, který se v podstatě v praxi realizuje u nás (na základě zastoupení a udělené plné moci), žádost o zápis výlučných a podřízených zprostředkovatelů podává jako navrhovatel nikoliv samotný zprostředkovatel, ale buď pojišťovna nebo pojišťovací agent, který i nese odpovědnost za správnost a úplnost údajů, detaily jsou řešeny vyhláškou č. 417/2005 Z. z. Podstatná odchylka je ve formě registrace slovenských výlučných a podřízených zprostředkovatelů, o této registraci není vydáváno správní rozhodnutí. Povinnosti zprostředkovatelů, zejména týkající se informovanosti spotřebitelů, jsou v obou zákonech s ohledem na důraz EU na tuto oblast řešeny velmi podobně. 8 POJISTNÝ OBZOR 3/2007

8 Katastrofy a světové pojišťovnictví v roce 2006 doc. Ing. Eva Ducháčková, CSc., Vysoká škola ekonomická Pro období po roce 1990 je typické, že se zvyšuje význam a dopady událostí s katastrofickými dopady jak z pohledu lidských obětí, tak z pohledu materiálních škod. Pod pojmem katastrofa se přitom (na základě studií Swiss Re, viz Swiss Re Sigma, ) rozumí událost spojená se škodou minimálně 78 mil. USD nebo pojištěnou škodou 38 mil. USD (v leteckém pojištění 36 mil. USD, v dopravním pojištění 16 mil. USD) nebo příčina úmrtí nebo zmizení minimálně 20 lidí (případně ztráta domova pro 2000 lidí). Katastrofy se obvykle rozdělují na přírodní katastrofy, které se definují jako škodní události způsobené přírodními silami, a katastrofy vyvolané lidským činitelem, tj. škodní události spojené s lidskou činností (havárie, výbuchy, teroristické činy apod.). Rokem s největšími negativními dopady katastrofických událostí byl rok Naopak rok 2006 z pohledu katastrof a dopadů katastrof patří k příznivějším letem právě za poslední období, a to jak z pohledu lidských obětí, tak z hlediska materiálních škod, což se samozřejmě odráží v rozsahu pojištěných škod. Rok 2006 je z pohledu dopadů katastrof rokem s třetím nejmenším rozsahem pojištěných škod za posledních 20 let. Graf 1: Vývoj počtu katastrofických událostí v letech 1986 až 2006 Z hlediska počtu událostí rozdíly v jednotlivých letech nejsou zcela výrazné, ale rozdíly se z dlouhodobého pohledu ukazují v počtu lidských obětí v důsledku katastrof a velkosti materiálních škod. Graf 2: Podíl pojištěných škod na škodách z katastrof v roce 2006 Pramen: Insurance Journal, January 2007, Munich RE, December 2006 Tabulka 2: Největší pojištěné škody z katastrof v roce 2006 Pojištěné škody v mil. USD období druh rizika oblast tornáda, krupobití USA série tornád USA tajfun Shanshan Japonsko tornáda, povodně USA vichřice, kroupy, povodně USA tornáda a kroupy USA Pramen: internetové stránky Swiss Re 2007 Pramen: Natural catastrophes and man-made disasters in 2004: more than fatalities, record insured losses, Sigma No. 1/ 2005, Swiss Re, Natural catastrophes and man-made disasters in 2005: high earthquake causalties, new dimension in windstorm losses, Sigma No. 2/2006, Swiss Re, Insurance Journal, January 2007, Munich RE, December 2006 Tabulka 1: Katastrofy v roce 2006 s největšími lidskými oběťmi počet lidských obětí časové vymezení katastrofy druh rizika oblast zemětřesení Bantul Indonésie tajfun Durian Filipíny extrémní zimy východní Evropa kolize trajektu Egypt železniční neštěstí Severní Korea silné deště Filipíny Pramen: internetové stránky Swiss Re 2007 Celkově v souvislosti s katastrofami přišlo o život v roce 2006 okolo lidí (v roce 2005 to bylo více než 112 tisíc lidí). Z pohledu počtu obětí v roce 2006 patřily k nejničivějším událostem zemětřesení v Indonésii (město Bantul), dále vichřice a povodně na Filipínách. Z hlediska lidských obětí měl rovněž negativní dopad tajfun Durian na Filipínách a ve Vietnamu. Z pohledu materiálních škod postihly události jako vichřice, tajfuny, povodně a zemětřesení především nedávno industrializované země, což se odráží v úrovni ekonomických škod a v nízké pojištěnosti. Přírodní katastrofy a škody katastrofického rozsahu vyvolané lidmi způsobily v roce 2006 přímé finanční škody na budovách, infrastruktuře a dopravních prostředcích v rozsahu okolo 40 mld. USD (v rekordním roce 2005 to bylo 225 mld. USD, kdy jen hurikán Katrina znamenal finanční škody ve výši 135 mld. USD). Z celkového rozsahu škod přibližně 40 mld. USD pojištěné škody představují 15 mld. USD (viz graf č. 2). Na rozdíl od předchozího roku v tomto roce rozdíly ve výši pojištěných škod byly dány jinou situací tzv. sezóny hurikánů v USA. Hurikán s parametry katastrofy proběhl POJISTNÝ OBZOR 3/2007 9

9 Graf 3: Pojištěné škody z katastrof v letech 1986 až 2006 v mld. USD Pramen: Natural catastrophes and man-made disasters in 2004: more than fatalities, record insured losses, Sigma No. 1/ 2005, Swiss Re, Natural catastrophes and man-made disasters in 2005: high earthquake causalties, new dimension in windstorm losses, Sigma No. 2/2006, Swiss Re, Insurance Journal, January 2007, Munich RE, December 2006 v roce 2006 totiž pouze jeden hurikán Ernesto s pojištěnými škodami ve výši 250 mil USD. Vývoj v posledních letech ukazuje na zvyšující se výskyt katastrof a zejména dopady katastrof na světové pojišťovnictví. Tento fakt sice nepotvrzuje rok 2006, ale především s ohledem na klimatické změny na Zemi, případně na geopolitické změny projevující se v posledním období, by bylo sice optimální pokračování vývoje posledního roku, skutečnost je ovšem taková, že dopady katastrof se mohou vrátit k vývoji před rokem Pro vývoj v oblasti katastrof je v posledních letech typické, že se jednotlivé druhy katastrofických událostí vyskytují za neobvyklých okolností, v neobvyklých obdobích a současně v oblastech, kde se do současné doby události s tak velkými dopady nevyskytovaly. Problematika přírodních katastrof prokazuje změny v posledních letech také na evropském kontinentu. Události přírodního charakteru se projevují v posledním desetiletí s větší intenzitou a významnějšími dopady. Aktuálním příkladem je orkán Kyrill, který ohrožoval část Evropy v době 17. až 19. ledna letošního roku. Tato přírodní událost postihla řadu evropských zemí: Rakousko, Belgii, Českou republiku, Dánsko, Estonsko, Maďarsko, Irsko, Lotyšsko, Lucembursko, Litvu, Polsko, Rusko, Švýcarsko, Slovensko, Velkou Británii, Ukrajinu. Jenom díky této události přišlo o život 47 lidí a pojištěné škody se zatím odhadují na výši 3,5 mld. eur. Trendy ve vývoji živelních katastrof ukazují také grafy č. 4 a 5. Graf č. 4: Vývoj počtu přírodních katastrof na evropském kontinentu Graf č. 5: Vývoj velikosti pojištěných škod z přírodních katastrof na evropském kontinentu v mil. EUR Motoristické aktuality Motoristické aktuality K některým úskalím postupů při řešení dopravních nehod JUDr. Tomáš Beran, D.A.S. pojišťovna právní ochrany, a. s. Dopravní nehoda sebou v praxi přináší nejedno úskalí a zvláštnost, o kterých řidiči buď nevědí, anebo, které se vlivem zpopularizovaného názoru staly nepřesnými nebo zavádějícími. V tomto článku bych se na některé z nejčastějších omylů nebo problému zaměřil. První z nich je otázka přítomnosti policie u dopravní nehody, resp. časté nevolání policie anebo nezajištění dostatečných důkazů o vině toho kterého účastníka nehody. Podle ust. 47 zákona o provozu na pozemních komunikacích platí, že účastnici jsou povinni zavolat k nehodě policii v případě, kdy došlo ke škodě na zdraví nebo smrti, ke škodě na některým ze zúčastněných vozidel vyšší než Kč, kdy se na zavinění nehody, u které vznikla škoda na vozidlech nižší než Kč, nedohodli, anebo, když došlo ke škodě na majetku třetí osoby. Nehody, u nichž došlo ke smrti nebo zranění pochybnosti nevzbuzují, nicméně se mezi řidiči bohužel rozšířil mýtus, že když na vozidlech nevznikla škoda vyšší než Kč a dohodli se na zavinění, pak policii volat nemusí. Ve skutečnosti tato podmínka platí jen v případě, kdy poškozená vozidla patří řidičům zúčastněným na dopravní nehodě, protože v opačném případě dojde ke škodě na majetku třetí osoby, a v takovém případě se musí policie volat vždy, i k tomu nejmenšímu škrábnutí. To znamená, že například všechna vozidla na leasing, půjčená vozidla, firemní vozidla (ledaže by se jednalo o podnikatele fyzickou osobu, jemuž by vozidlo patřilo a který by byl současně řidičem vozidla) jsou vozidla v majetku třetích osob, a proto u každé dopravní nehody, které jsou účastna tato vozidla, musí být policie, neboť je při nehodě poškozen majetek třetích osob (leasingové společnosti, obchodní společnosti, vlastníka vozidla) a limit škody Kč neplatí. Shodně tak, dojde-li při nehodě k poškození vozovky nebo její součásti (svodidla apod.), anebo v případě, kdy bude poškozena dopravní značka, strom nebo jiný majetek třetích osob. Ve všech těchto případech policie musí být na místě nehody. Toto nezavolání policie může mít kromě důkazních komplikací též negativní důsledky v rovině pojistného plnění, např. nezavolání policie je porušením povinnosti dle zákona č. 168/1999 Sb. a pojišťovna, která vyplatila pojistné plnění a ve vztahu ke které bylo zavinění na nehodě dokázáno jinak, je oprávněna požadovat po svém pojištěném (viníkovi), za kterého škodu uhradila, to, co uhradila, a to až do výše 100 % pojistného plnění. Shodně tak pojistné smlouvy o havarijním pojištění mají ustanovení o možnosti krácení pojistného plnění pro případ, kdy řidič nezavolá policii k nehodě, ač k tomu byl podle zákona nebo pojistných podmínek povinen. Další chybou řidičů v případech, kdy policie být na místě nemusí, je, že nepřimějí viníka nehody, který svou vinu nepopírá, aby v písemné podobě svou vinu uznal. Řidiči se někdy mylně domnívají, že samotná výměna osobních údajů a údajů o pojištění je dostačující. Tak tomu ovšem není. Ve skutečnosti je povinností účastníků vyměnit si osobní údaje při každé nehodě a tento postup proto neznamená, že viník s nehodou souhlasí. Argumentace Vždyť mi dal číslo své pojistky, což by jinak neudělal není na místě, neboť to je povinností účastníků nehody vždy. U dopravní nehody tak lze v každém případě doporučit písemné přiznání viníka nehody, a pokud to odmítá, pak volat policii, aby nehodu vyšetřila. Rozhodně nelze doporučit spoléhání se na ústní sliby o tom, že viník svou nehodu na pojišťovně přizná. Viník si totiž následně uvědomí, že přijde o bonus a vinu nepřizná. V takovém případě je pak poškozený bez důkazů o vině na nehodě a škodu si bude hradit sám. Mezi další problémové situace patří uhrazení blokové pokuty na místě řidičem, který se svým zaviněním na nehodě nesouhlasí, k čemuž někdy dochází v úmyslu nezdržovat se na místě a s úmyslem řešit věc později ve správním řízení. Po projednání věci v blokovém řízení však žádné správní řízení už neprobíhá, neboť převzetím bločku anebo složenky je řízení pravomocně ukončeno. Podle ustanovení zákona o přestupcích se proti rozhodnutí v blokovém řízení nelze odvolat a nelze proti takovému rozhodnutí ani podat správní žalobu. Efektivně se tedy bránit nedá. Správní řád sice zná tzv. mimořádné opravné prostředky v podobě přezkumného řízení, avšak na tento druh přezkumu není právní nárok (správní orgán se uvedenou věcí může, ale nemusí zabývat). Pokud má řidič pochybnosti o tom, že vina na dopravní nehodě je opravdu jeho, lze doporučit odmítnout projednání přestupku v blokovém řízení, uvést tuto skutečnost do protokolu a v žádném případě si nebrat bloček nebo složenku. Projednání ve správním řízení samozřejmě může být dražší o náklady řízení, nicméně pokud má řidič odůvodněné pochyby, neměl by s projednáním věci v blokovém řízení souhlasit, neboť v opačném případě sám sobě odnímá procesní možnosti, jak takové rozhodnutí změnit. 10 POJISTNÝ OBZOR 3/2007

10 Cílem směrnice o službách na vnitřním trhu je usnadnit poskytování služeb v zahraničí odstraněním diskriminace a byrokratických překážek. Europoslanci ve druhém čtení podpořili společný postoj, na němž se v létě 2006 shodly členské státy EU na základě pozměňovacích návrhů Parlamentu z prvního čtení. Evropský parlament mj. omezil působnost směrnice, která tak bude zahrnovat méně sektorů. Podle společného postoje Rady EU ze dne 24. července 2006, který svým hlasováním dne Evropský parlament potvrdil, je záměrem směrnice stanovit obecná ustanovení k usnadnění výkonu svobody usazování pro poskytovatele služeb a volného pohybu služeb při zachování vysoké kvality služeb. Schválením zprávy zpravodajky Evelyne GEBHARDTOVÉ (Strana evropských socialistů, Německo) k navrhované směrnici ve druhém čtení byl legislativní proces na směrnici ukončen a směrnice byla dne 27. prosince 2006 pod číslem 2006/123/ES vyhlášena v Úředním věstníku Evropské unie (č. L 376/ 2006) a následující den vstoupila v platnost. Vnitrostátní právní a správní předpisy musí členské státy uvést do souladu s touto směrnicí do 28. prosince Svoboda poskytování služeb namísto zásady země původu Už v únoru v prvním čtení Parlament původní návrh Evropské komise podstatně pozměnil; v článku 16 nahradili europoslanci klíčovou zásadu země původu pojmem svoboda poskytování služeb a prosadili, aby poskytovatelé služeb podléhali právu hostitelských zemí. Ty mohou služby z různých důvodů omezovat. Oproti návrhu Komise dále Parlament omezil působnost směrni- Evropský parlament schválil směrnici o službách na vnitřním trhu ce, která se tak bude vztahovat na méně sektorů. Poslanci také rozšířili důvody, kvůli nimž mohou členské státy poskytování služeb poskytovateli z jiných členských zemí omezit. Sektory služeb, na něž se směrnice vztahuje: manažerské poradenské služby, certifikace a testování, správa budov včetně údržby kanceláří, reklama, služby náboru pracovníků, služby obchodních zástupců. Zahrnuty jsou i služby poskytované jak podnikům, tak i spotřebitelům: právní nebo daňové poradenství, služby v oblasti nemovitostí, např. realitní kanceláře, stavebnictví, včetně služeb architektů, distribuční odvětví, organizace veletrhů, pronájem vozidel, cestovní kanceláře. Omezení předmětu směrnice Ve výše zmíněném společném postoji Rady se zdůrazňuje, že se směrnice nezabývá liberalizací služeb obecného hospodářského zájmu vyhrazených pro veřejné nebo soukromé subjekty ani privatizací veřejných subjektů poskytujících služby. Směrnice se nezabývá ani zrušením monopolů na poskytování služeb ani podporami udělovanými členskými státy, které upravují unijní pravidla týkající se hospodářské soutěže. Směrnicí dále nemá být dotčena např. svoboda členských států stanovit v souladu s právem Společenství, co považují za služby obecného hospodářského zájmu, jakým způsobem by tyto služby měly být organizovány a financovány v souladu s pravidly pro státní podpory, a jakým zvláštním povinnostem by měly podléhat. Směrnicí nemá být dotčeno ani pracovní právo, tedy jakákoli právní nebo smluvní ustanovení týkající se podmínek zaměstnávání, pracovních podmínek, včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a vztahů mezi zaměstnavateli a pracovníky, která členské státy používají podle vnitrostátního práva, jež je v souladu s právem Společenství. Dotčeny nemají být ani právní předpisy členských států v oblasti sociálního zabezpečení. Směrnice se nemá dotýkat ani výkonu základních práv uznávaných v členských státech a v unijním právu: Touto směrnicí není rovněž dotčeno právo sjednávat, uzavírat a vymáhat kolektivní smlouvy a práva na protestní akce v kolektivním vyjednávání podle vnitrostátních právních předpisů a postupů, které jsou v souladu s právem Společenství, konstatuje dále společný postoj Rady EU. Podle článku 2 se směrnice nemá vztahovat na následující činnosti: služby obecného zájmu nehospodářské povahy, finanční služby jako bankovnictví, úvěry, pojištění a zajištění, zaměstnanecké nebo osobní důchody, cenné papíry, investiční fondy, platby a investiční poradenství, služby a sítě elektronických komunikací a s nimi spojená zařízení a služby, služby v oblasti dopravy, včetně přístavních služeb, služby agentur na zprostředkování dočasné práce, zdravotní služby bez ohledu na to, zda jsou poskytovány prostřednictvím zdravotnických zařízení či nikoli, a bez ohledu na způsob jejich organizace a financování na vnitrostátní úrovni a na to, zda je poskytuje veřejný či soukromý subjekt, audiovizuální služby, včetně kinematografických služeb, bez ohledu na způsob jejich výroby, distribuce a vysílání, a rozhlasové vysílání, hazardní hry, které vyžadují peněžité vklady, včetně loterií, hazardních her v kasinech a sázkových her, činnosti spojené s výkonem veřejné moci, sociální služby v oblasti sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob, které se trvale nebo dočasně nacházejí ve stavu nouze, poskytované státem, státem pověřenými poskytovateli nebo státem uznávanými charitativními organizacemi, soukromé bezpečnostní služby, služby poskytované notáři a soudními vykonavateli, kteří jsou jmenováni úředním aktem vlády. Směrnice se nemá vztahovat ani na oblast daní. Volný pohyb služeb a související výjimky Členské státy mají podle článku 16 směrnice respektovat právo poskytovatelů poskytovat služby v jiném členském státě, než je stát, v němž jsou usazeni. Stát, v němž je služba poskytována, má zajistit volný přístup k činnosti poskytování služeb a volný výkon této činnosti na svém území. Státy přitom nesmějí přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon na svém území podmiňovat žádnými požadavky, které nedodržují tyto zásady: nepřípustnost diskriminace: Požadavky nesmějí být přímo nebo nepřímo diskriminační na základě státní příslušnosti nebo v případě právnických osob na základě členského státu, v němž jsou usazeny. nezbytnost: Požadavky musejí být opodstatněny důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí. POJISTNÝ OBZOR 3/

11 přiměřenost: Požadavky musejí být vhodné pro dosažení sledovaného cíle a nesmějí překračovat rámec toho, co je pro dosažení daného cíle nezbytné. Členské státy nesmějí omezovat volný pohyb služeb v případě poskytovatele usazeného v jiném členském státě stanovením kteréhokoliv z těchto požadavků: povinnost poskytovatele být na jejich území usazen, povinnost poskytovatele získat od jejich příslušných orgánů povolení, včetně zápisu do rejstříku nebo registrace u profesního subjektu nebo sdružení na jejich území, s výjimkou případů stanovených v této směrnici nebo v jiných nástrojích unijního práva, zákaz, aby si poskytovatel na jejich území zřídil určitou formu nebo druh infrastruktury, včetně kanceláří, kterou poskytovatel potřebuje k poskytování daných služeb, použití zvláštních smluvních ujednání mezi poskytovatelem a příjemcem, která brání či omezují poskytování služeb osobami samostatně výdělečně činnými, povinnost poskytovatele být držitelem průkazu totožnosti vydaného jejich příslušnými orgány konkrétně pro daný výkon činnosti poskytování služeb, požadavky, které ovlivňují používání zařízení a materiálu, jež jsou nedílnou součástí poskytované služby, kromě požadavků nezbytných pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, omezení volného pohybu služeb uvedená v článku 19 (požadavky, jež omezují využívání poskytované služby, zejm. povinnost získat povolení od příslušných orgánů nebo povinnost učinit u nich prohlášení a diskriminační omezení přidělované finanční pomoci). Členskému státu, do něhož se poskytovatel přemístí, nicméně nelze bránit ve stanovení požadavků pro poskytování služeb v případech opodstatněných důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí. Tomuto státu nelze rovněž bránit v uplatňování v souladu s unijním právem jeho podmínek zaměstnávání, včetně podmínek stanovených v kolektivních smlouvách. Další výjimky z volného pohybu služeb Článek 16 směrnice se nicméně nemá použít na: služby obecného hospodářského zájmu poskytované v jiném členském státě, mimo jiné: v poštovním odvětví na služby, na něž se vztahuje směrnice o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby, v odvětví elektřiny na služby, na něž se vztahuje směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, v plynárenském odvětví na služby, na něž se vztahuje směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, u distribuce a dodávek vody a na služby související s odpadními vodami, zpracování odpadů. záležitosti, na něž se vztahuje směrnice o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, záležitosti, na něž se vztahuje směrnice o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů, soudní vymáhání dluhů, autorská práva, příbuzná ochranná práva a práva, na něž se vztahují směrnice o právní ochraně topografií polovodičových výrobků a směrnice o právní ochraně databází, jakož i práva průmyslového vlastnictví, úkony vyžadující ze zákona účast notáře, záležitosti, na něž se vztahuje směrnice o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, registrace vozidel pronajatých formou leasingu v jiném členském státě, ustanovení upravující smluvní a mimosmluvní závazkové vztahy, včetně formy smluv, stanovená podle pravidel mezinárodního práva soukromého. Podmínky pro udělení povolení V rámci ustanovení o svobodě usazování pro poskytovatele, které nahradilo Komisí původně navrhovanou zásadu země původu, společný postoj Rady stanoví, že kritéria povolovacích režimů musejí vyloučit svévoli a neopodstatněné prodlevy příslušných orgánů. Kritéria musejí být: nediskriminační, opodstatněná naléhavým důvodem obecného zájmu, přiměřená danému cíli obecného zájmu, jasná a jednoznačná, objektivní, předem zveřejněná, transparentní a přístupná. Zakázané požadavky Podle článku 14 směrnice nesmějí členské státy přístup k poskytování služeb na svém území podmiňovat splněním určitých požadavků, pokud se týká např. státní příslušnosti poskytovatele a jeho zaměstnanců, bydliště poskytovatele a jeho zaměstnanců na jejich území, svobody poskytovatele zvolit si formu usazení (zastoupení, pobočka nebo dceřiná společnost), reciprocity se členským státem, ve kterém je již poskytovatel usazen, zákazu usazení ve více než jednom členském státu nebo zákazu registrace u profesních subjektů ve více než jednom členském státu, povinnosti předběžné registrace v rejstřících vedených na jejich území apod. Pojištění profesní odpovědnosti a záruky Podle článku 23 směrnice mohou členské státy zabezpečit, aby poskytovatelé, jejichž služby představují přímé a určité riziko pro zdraví nebo bezpečnost příjemce nebo třetí osoby nebo riziko pro finanční zabezpečení příjemce, uzavřeli pojištění profesní odpovědnosti přiměřené povaze a rozsahu rizika nebo poskytli jakoukoli jinou záruku nebo podobné opatření, které je rovnocenné nebo v zásadě srovnatelné. Usadí-li se poskytovatel na území členských států, nesmějí tyto státy od poskytovatele požadovat pojištění profesní odpovědnosti nebo záruku, jestliže je poskytovatel v jiném členském státě, ve kterém je usazen, kryt zárukou, která je rovnocenná nebo v zásadě srovnatelná, pokud jde o její účel a krytí, které poskytuje ve smyslu pojištěných rizik, pojistné částky nebo stropu záruky a možných výluk z tohoto krytí. Pokud je této rovnocennosti dosaženo pouze částečně, mohou členské státy požadovat dodatečné záruky na krytí aspektů, které dosud kryty nejsou. Vyžaduje-li členský stát od poskytovatelů usazených na jeho území pojištění profesní odpovědnosti nebo poskytnutí jiné záruky, přijme tento členský stát jako dostatečný důkaz potvrzení o takovém pojistném krytí vydaná úvěrovými institucemi a pojišťovnami usazenými v jiných členských státech. Jaký přínos lze očekávat od liberalizace služeb? Evropská komise odhaduje, že služby představují 70 % bohatství a pracovních míst vytvořených v Unii. Kvůli přetrvávajícím překážkám volného pohybu služeb Evropa zcela nevyužila potenciálu tohoto úspěšně se rozvíjejícího trhu, zejména pokud se týká růstu a vytváření pracovních míst. Ve svých dílčích podpůrných zprávách Komise podrobně uvádí stovky administrativních překážek a diskriminačních ochranných opatření. Pokud se například dnes hodlá podnikatel usadit v jiném členském státu, musí v některých případech dokazovat, že jeho činnost je hospodářsky potřebná. Pod pojmem potřebná se však zpravidla rozumí činnost, která není konkurencí pro místní poskytovatele služeb. Podle Komise by mohlo otevření odvětví služeb hospodářské soutěži stimulovat růst evropského hospodářství a tvorbu pracovních míst. Tento cíl je stanoven lisabonskou strategií, ke které se Evropský parlament přihlásil a která má zabezpečit větší konkurenceschopnost evropské ekonomiky. Z této liberalizace by měl mít užitek také spotřebitel a to především v podobě většího výběru služeb a snazším přístupem k zahraničním službám. (JČ) 12 POJISTNÝ OBZOR 3/2007

12 Problematika živelního pojištění v České republice Pojištění jde ruku v ruce s managementem rizik, jehož cílem je zabezpečit, aby pojistitel platil co nejméně škod. Současně je zde také snaha, aby klient pojišťovny neutrpěl ztráty, které by mu mohly zkomplikovat cestu za dosažením vytčených cílů. Finanční náhrada je mnohdy poslední instancí injekcí umožňující přežití v případě závažné škody. Nejvýznamnějším prvkem ochrany je tedy prevence. Naše země není často postihována silnými vichřicemi, ničícími střechy domů, při nichž se lámou stromy a padají stožáry. Rovněž zemětřesení nemají vysokou intenzitu; nejsilnější z těch, které u nás kdy bylo, dosáhlo 4,7 Richterovy škály, což má ještě daleko k závažné destrukci. Ani frekvence a síla blesků nedosahuje tak vysokých parametrů jako v zahraničí. I krupobití je dosti řídkým jevem. Zásadní problémy nám nezpůsobují ani sesuvy nebo sesedání půdy. Žijeme v zemi, která je poměrně bezpečná. Zbývají však požáry a povodně. Snižování rizika požáru V minulosti byly velké požáry mnohdy zkázou městských aglomerací. Po špatných zkušenostech se lidé začali proti požáru systematicky bránit. Přestože evropská města měla již ve starším období většinu kamenných nebo cihlových domů, důležitým stavebním materiálem bylo dřevo, ať už pro střešní krovy, krytinu (šindele), podlahy, trámové stropy, schodiště, popř. i celé stěny. S postupem času dochází k úpravám konstrukce budov a staveb. Přechází se na nehořlavé materiály. Později se stavební dílo atomizuje do menších celků, požárních úseků, kterými se oheň bude jen pomalu šířit dál. Svislé stěny i stropy těchto buněk mají zvýšenou odolnost proti požáru. Požární úseky jsou odděleny požárními uzávěry schopnými odolávat ohni. Aby byly funkční, musí být náležitě uzavřeny. Proto se požární dveře vybavují samouzavíracím zařízením, nejlépe automaticky ovládaným signálem požární signalizace. Rovněž průchody kabelů a potrubí různého druhu požárními stěnami i stropy je nutné dobře utěsnit, aby se zabránilo případnému šíření plamenů touto cestou. Do kanálů vzduchotechniky se v místě průchodů požárními dělicími konstrukcemi instalují požární klapky. Zavádí se speciální konstrukce svislých požárních stěn: procházejí všemi podlažími a přesahují zastřešení minimálně o 50 cm. Toto opatření omezí šíření plamenů mezi sousedními stavbami po střechách. Podstatné je, aby se do příjezdu hasičů oheň nestačil rozvinout do stádia, kdy je již nezvladatelný. V další etapě se zaměřuje pozornost na vybavení vnitřních prostorů. Tady už nejsou tak striktní požadavky. Používá se nadále dřevěný nábytek. Ale např. v hotelích se pokládají nehořlavé koberce, dbá se na průchodnost únikových cest za účelem ochrany osob. Ve všech případech se omezuje kouření a používání otevřeného ohně. To byl také podstatný rys dřívějšího období: oheň, používaný pro svícení, vytápění a přípravu pokrmů byl nejčastější příčinou požáru. Potenciální nebezpečí požáru přinášejí průmyslové technologie. Vysoké požární riziko se vyskytuje v chemickém průmyslu, zpracování ropy a petrochemii, papírenském, textilním, dřevařském, kožedělném průmyslu, zpracování pryže a plastů. Velmi nebezpečné jsou hořlavé kapaliny a plyny, hrozící výbuchem. Výbušné jsou i některé prachy většinou organických látek, rozptýlené ve vzduchu. Ke snížení škod se instalují tzv. výfukové stěny, které nekladou odpor vůči uvolnění energie výbuchu, nebo se používají zařízení s intenzivním dávkováním inertního plynu, okamžitě iniciovaná impulsem ze zábleskového čidla. Za účelem včasného zjištění a snížení rizika rychlého rozšíření požáru se instaluje automatická požární signalizace. Moderní systémy vyhodnocují stavy předcházející vyhlášení poplachu a adresně identifikují čidlo, které alarm oznámilo. Dají se využít ve spojení s počítačovým zobrazením schématu postižené části. Čidla pracují na principu určování přítomnosti kouřových částic v atmosféře, nebo na základě zvýšení teploty, popř. reagují na světelný záblesk. Umožní zachytit prvotní stádium požáru, kdy lze ještě provést účinný a poměrně nenáročný zásah. Požární čidla mohou být použita též jako prostředek ke spuštění stabilního hasicího zařízení, které může požár uhasit nebo alespoň výrazně omezit. Pro iniciaci stabilních hasicích zařízení v prostorách s výpočetní technikou anebo jiným drahým materiálem, u něhož hrozí zničení, se osvědčily vysoce citlivé odsávané požární detektory, které zachytí i nejjemnější částečky kouře v počátečním stadiu ohně. Pro hašení elektroniky nebo drahého mobiliáře (obrazy, vzácný nábytek) se používají plynová stabilní zařízení. Efektivním hasicím zařízením jsou automatické sprinklery (samočinná sprchová hasicí zařízení). Jejich účinkem se sníží teplota v požářišti, takže po příjezdu hasičů lze ještě ledacos zachránit. K hašení velkých požárů v chemickém průmyslu mohou kromě sprinkerů sloužit monitory s dálkovým ovládáním z velínu, které jsou schopné dodávat velké množství vody nebo pěny. Prvořadý význam mají protipožární preventivní prohlídky a moderní diagnostické prostředky, mezi nimiž významné místo zaujímá termovizní technika. Tímto aparátem je možné pohotově odhalit přehřívající se elektrické i mechanické prvky a včasným odstavením zařízení za účelem opravy zabránit závažné havárii nebo požáru. Díky souboru opatření, jejichž součástí byl i rozvoj represivní složky, techniky zdolávání požáru hasičskými sbory, se nebezpečí požáru omezilo na přijatelnou míru. Přesto však tento živel nelze v žádném případě podceňovat. Analýza požárního nebezpečí je součástí každého posuzování rizika pro účely pojištění. Snižování rizika povodně Ucelený soubor opatření vedl ke snížení nebezpečí, které požár původně znamenal. U povodní je jiná situace. V roce 1997 dosáhly ekonomické škody při červencových událostech na Moravě výše 62,6 mld. Kč. Pojištěno z nich však bylo jen 15 %, tj. 9,7 mld. Kč. Tato položka byla v řádové shodě s přijatým pojistným v oblasti pojištění majetku. Povodně na Labi a Vltavě 2002 způsobily celkovou ekonomickou ztrátu 73 mld. Kč. Plnění pojišťoven dosáhlo 37,1 mld. Kč, což odpovídá 50,8 % pojištěných škod. Všechny instituce však úspěšně přežily. Škody totiž zaplatily z 97 % zajišťovny. Přijaté pojistné v živelním obchodě bylo v tomto období 11,5 mld. Kč. Lze říci, že systematické zajištění rizika se v daném případě vyplatilo; jinak by událost českým pojistným trhem značně otřásla. Z porovnání rizika požáru a povodně vyplývá, že zejména povodeň představuje pro naši zemi závažné ohrožení. Před sjednáním pojištění je nutné provést zábranná opatření, která omezí riziko povodně a záplavy na nejmenší míru. Tento základní princip platí obecně při pojištění jakéhokoliv rizika. Jedině za těchto předpokladů lze získat optimální podmínky na pojistném trhu. A právě prevence a rozbor rizika povodně se v minulých letech zanedbávaly. Vzhledem ke komplexnosti tohoto děje nemají dlouhodobé předpovědi výskytu povodně naději na úspěch. Ovšem v časovém horizontu 2 až 3 dnů je již kvalitní předpověď možná. Velký význam mají zprávy o blížících se přívalových deštích, což je nejčastější mechanismus vzniku povodně. Rovněž varování, že povodňová vlna dorazí z místa A do místa B, lze učinit s dostatečnou přesností. Výchozí informací je, v jakém POJISTNÝ OBZOR 3/

13 pásmu se daná lokalita nachází. Pokud se jedná o oblast dvacetileté nebo méně než dvacetileté vody, je situace na pováženou. Taková frekvence vzniku povodní je prakticky nepojistitelná. Musí být provedena patřičná ochrana. V úvahu přicházejí následující varianty, případně jejich kombinace: 1) Výstavba mobilních a stabilních hrází okolo chráněných objektů spolu s utěsněním kanalizačního systému, provedená v koordinaci s orgány státní správy a samosprávy. Mobilní hráze musí být uloženy na bezpečném místě tak, aby v případě potřeby byly k dispozici. 2)Vyčištění koryta řeky, proražení nových kanálů umožňujících snazší odtok vody. 3) Vybudování záchytných nádrží, jejichž prostřednictvím lze zachytit vodu zejména v případě menších řek. 4)Vytipování záplavových oblastí pro případ příchodu velké vody. V těchto místech nebude žádná výstavba, jen volné udržované plochy. 5) Instalace vysokovýkonných čerpadel na odčerpávání vody ze zaplavených prostorů. Pro tyto účely je potřeba zabezpečit náhradní proudové zdroje, protože zásobování z veřejné sítě může být narušeno. 6) Domy v blízkosti řeky navrhovat s vynecháním nižších podlaží tak, aby jejich užitná část byla nad úrovní dvacetileté vody. 7)Vyhnout se riziku povodně, opustit danou lokalitu a postavit nový závod nebo novou budovu na jiném bezpečném místě. Veškerá řešení musí být prováděna v koordinaci z centra. Pokud provedeme zábranná opatření, lze získat vyšší limit při výhodnějších sazbách pojistného. Důležitá úloha připadá povodňovému plánu, který musí být v pravidelných intervalech ověřován a aktualizován. Další zdroje finančních prostředků lze získat ze státní podpory, z pomoci organizované ze zahraničí a z různých sbírek. Ale každý by se měl v prvé řadě spoléhat sám na sebe a zabezpečit se pojištěním. Ing. Jiří Janata, CSc., MARSH, s.r.o. Zhodnocení investičního životního pojištění Jindřich Skrip, Kooperativa, pojišťovna, a. s. Není sporu o tom, že investiční životní pojištění se v posledních dvou letech stalo fenoménem pojistného trhu v ČR. Zdá se, že klienti se orientují čím dál více směrem, který jim umožňuje aktivně se podílet na rozhodování o tom, jak a kam jejich investice budou směřovat, a také chtějí aktivně pracovat s riziky měnit pojistnou ochranu podle konkrétní životní situace. Pojišťovnám se těmito produkty otvírá zajímavý prostor spolupráce s investičními fondy a vybírat tak pro své klienty širší investiční možnosti, což u klasických životních pojištění není možné. Vzhledem k příslušné legislativě jsou možnosti investování v klasických pojištěních relativně omezené a zákon o pojišťovnictví jasně definuje kam lze finanční prostředky umístnit. Jak tedy vlastně zhodnocování prostředků investičních produktů funguje? V investičním životním pojištění je investiční riziko přesunuto na klienta, a díky tomu nemusí pojišťovna striktně dodržovat investiční politiku, tak jak jí ukládá zákon. To pojišťovny opravňuje k tomu, že nemusí garantovat žádné zhodnocení (tedy technickou úrokovou míru) a mohou investice přesunout do investičních fondů. Výnosový efekt pro klienta se tím pádem zpravidla zvýší, ale samozřejmě stejným způsobem naroste i riziko. Zatímco v klasických životních produktech má klient přesně ve smlouvě danou pojistnou částku pro případ dožití, tak ve smlouvě investičního životního pojištění se částka pro případ dožití vůbec nesjednává. Případným nepříznivým vlivům investovaní se pojišťovny se snaží předejít především vhodnou volbou investičního portfolia, které je řízeno jejich investičními profesionály a minimalizovat tak případnou ztrátu svěřených finančních prostředků. Nejrozšířenější způsob je volba vhodného fondu fondů. To znamená, že investice není investována přímo do jednotlivého fondu, jehož výkonnost je závislá na určité komoditě nebo regionu, ale na skupině zpravidla několika desítek dalších fondů, které tímto způsobem diverzifikují rizika, které ten či onen jednotlivý fond obsahuje. V praxi to znamená, že když se zrovna nedaří americkým akciovým fondům, dorovná vzniklý propad ve výkonnosti např. fond investující do farmacie. Většina pojišťoven nabízí tři investiční strategie v různých obdobách a variacích. Nazval bych je konzervativní, dynamická a agresivní. V podstatě se liší pouze ve složení jednotlivých titulů. Konzervativní strategie je zpravidla tvořena pouze fondy investujícími do dluhopisů. Jejich váha je od 70 do 100 procent. Výkonnost se dlouhodobě pohybuje v rozmezí 3 4 procent. Dá se tedy říci, že se jedná o jakousi obdobu zhodnocení rezervy na životním pojištění s tím rozdílem, že nemáte ve smlouvě garantovanou pojistnou částku pro případ dožití. Dynamická strategie váhu složení investice významným způsobem rozděluje mezi fondy investující do dluhopisů a fondy investující do akcií. Tyto samozřejmě celou investici posunují ve výnosu významným způsobem směrem vzhůru. Takto investované prostředky ale mnohem více reagují na vývoj trhu a mají mnohem větší volatilitu. Právě z tohoto důvodu jsou zde zastoupeny fondy investující do dluhopisů, které mají takové období výkyvů částečně pokrýt. Tyto investice mají v dlouhodobém horizontu výkonnost 4,5 6 procent. Poslední skupinu reprezentují akciové fondy. Ty investují pouze a jenom do akciových titulů. Jejich výkonnost je nejvyšší a pohybuje dlouhodobě v rozmezí 7 9 procent. Nevýhoda samozřejmě je, že v případě nepříjemného propadu akciového trhu je jejich volatilita velmi vysoká. Příklad můžeme nalézt na jaře roku 2006, kdy celý akciový trh začal stagnovat a po výborných výsledcích předchozích let velmi ztratil na své výkonnosti a zaznamenal propad. Jelikož jsou finanční prostředky klientů přímo navázány na toto investiční portfolio, tak hodnoty účtů zaznamenaly velmi vysoký propad. Poměrně novým způsobem investování v investičním životním pojištění je investování do řízeného portfolia fondů. Tyto fondy nemají přesně danou váhu rozložení investice. Princip spočívá v tom, že portfolio manažer s pomocí velmi sofistikovaného softwaru sleduje dění na světových trzích a aktuálně mění složení portfolia. Jestliže se v této chvíli daří akciovým fondům, je takové portfolio stoprocentně zainvestováno v akciích a v momentě, kdy akciový trh zaznamenává po delší dobu stagnaci či pokles, změní část investice na dluhopisovou v kritických okamžicích i do výše 100 procent dluhopisy a 0 % akcie. Tyto fondy sice nemají v konečném důsledku takovou výkonnost jako čistě akciové fondy, ale zase mají nižší volatilitu, než je tomu u fondů investujících do akcii obvyklé. Jelikož je prostředí pro investování jednotlivých pojišťoven stejné (světový finanční trh), dá se říci, že i výkonnost jednotlivých portfolii pojišťoven je velmi srovnatelná. Žádná pojišťovna zásadním způsobem u stejného typu fondů nepřevyšuje ve výkonnosti (zhodnocení) ostatní. 14 POJISTNÝ OBZOR 3/2007

14 INFO z Evropské unie Navrhované snížení byrokracie o 25 % zvýší HDP Evropské unie o 1,5 % Evropská komise předložila 16. listopadu 2006 návrh, že spolu s členskými státy do roku 2012 sníží administrativní zátěž společnostem o 25 %. To by mělo vést ke zvýšení HDP Evropské unie o zhruba 1,5 % a následně k vyšším investicím do růstu a nových pracovních příležitostí ve výši 150 miliard eur. K dosažení tohoto cíle je třeba, aby členské státy a regionální a místní orgány daly úsilím o omezení byrokracie nový politický impuls. Jedná se o jednu z iniciativ zaměřených do budoucnosti v rámci prvního strategického přezkumu iniciativy pro zlepšení právní úpravy. Strategický přezkum hodnotí dosažené pokroky a předkládá ambiciózní návrhy. Systém hodnocení dopadu všech hlavních nových návrhů právních předpisů bude dále posilován s cílem zaručit kvalitu a objektivitu a to zřízením rady pro hodnocení dopadu. Klouzavý program zjednodušení pro období byl obohacen o 43 nových iniciativ pokrývajících široké spektrum politických oblastí. Strategický přezkum ukazuje na dosažené pokroky v oblasti iniciativy pro zlepšení právní úpravy: od roku 2003 bylo provedeno více než 160 integrovaných hodnocení dopadu zaměřených na potenciální dopad iniciativ Komise na sociální, environmentální a ekonomickou oblast ještě před jejich realizací; byla vytvořena nová metoda měření administrativní zátěže; bylo zrušeno 68 návrhů Komise projednávaných v Radě a v Evropském parlamentu; byl zahájen rozsáhlý program pro zjednodušení stávajících předpisů. V rámci programu na období od října 2005 do roku 2008, tj. během nadcházejících 3 let, má být zjednodušeno asi 100 iniciativ; kodifikace, zákonodárný proces, v jehož rámci jsou sjednocována ustanovení stávajících právních předpisů a jejich pozdějších znění do jednoho právního textu, se v současné době týká 500 právních předpisů ve všech oblastech. Jen v letošním roce navrhne Komise Evropskému parlamentu a Radě téměř 100 kodifikací. Komise navrhuje po strategickém přezkumu posílit iniciativy pro zlepšení právní úpravy souborem poměrně ambiciózních opatření, obsahujících: Návrh na zahájení strategie na snížení administrativní zátěže. Komise navrhuje, aby Evropská rada v příštím roce na svém jarním zasedání stanovila cílovou míru snížení této administrativní zátěže o 25 %; tohoto cíle má být dosaženo ve spolupráci institucí EU a členskými státy do roku Komise předloží počátkem roku 2007 akční plán týkající se výpočtu administrativních nákladů a snížení administrativní zátěže. Posílení kontroly hodnocení dopadu prostřednictvím zřízení rady pro hodnocení dopadu (Impact Assessment Board, IAB). Tato rada bude řízena přímo předsedou Komise a bude pověřena přezkumem návrhů hodnocení dopadu, které jsou součástí nových legislativních iniciativ. Členové rady budou nezávisle posuzovat kvalitu každého hodnocení dopadu a předávat příslušným útvarům Komise návrhy na zlepšení. Začlenění 43 nových iniciativ do klouzavého programu na období s cílem zjednodušit stávající právní předpisy. Zrušení, v roce 2007, dalších 10 návrhů, které jsou projednávány v zákonodárném procesu (proces projednávání návrhů právních předpisů je průběžně sledován). Návrh současné Komise, aby příští Komise přezkoumávaly veškeré projednávané návrhy právních předpisů již na začátku svých mandátů s cílem ověřit, zda jsou v souladu s politickými prioritami. Stanovení lhůty pro dokončení programu, jehož cílem je snížení stávajícího objemu právních předpisů EU prostřednictvím kodifikace, na rok Zvýšení počtu preventivních opatření posilujících uplatňování právních předpisů EU. To Komisi umožní ve spolupráci s členskými státy přijmout opatření, která usnadní správnou implementaci klíčových směrnic do právních řádů členských států; Komise bude od členských států vyžadovat srovnávací tabulky, které pomohou při vyhodnocování této implementace a zajistí její transparentnost. Pramen: Tisková zpráva Evropské komise Pokyny Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období ) (2006/C 319/01) Výše uvedené pokyny publikovala Evropská komise koncem prosince Obsahují jak obecné zásady pro uskutečňování státní podpory, tak i konkrétní politiky, jejichž uplatněním by měla být tato státní podpora realizována. V části nazvané Podpory na náhradu škod na zemědělské výrobě nebo na prostředcích zemědělské výroby zastává komise stanovisko, podle něhož, aby se ještě dále zkvalitnilo řízení rizik, by měli být zemědělci pobízeni k uzavírání pojistek, kdekoli je to možné. Proto by se od určitého okamžiku v budoucnu měla náhrada za špatné počasí pro zemědělce, kteří se na dotčený produkt nepojistili, omezit. Pouze tehdy, když je členský stát schopen přesvědčivě doložit, že navzdory veškerému odpovídajícímu úsilí není pro příslušný druh události či produktu dostupné pojištění k dispozici, měla by komise od tohoto přístupu upustit. Podkapitola Podpora na platby pojistného se vztahuje pouze na prvovýrobce 1) Pokyny byly uveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie č. C 319/01 dne ) Budoucí nařízení nahradí Nařízení Komise (ES) č. 1/2004 ze dne 23. prosince 2003 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podporu malým a středním podnikům působícím v produkci, zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh (zemědělce). Při stanovování své budoucí politiky zde zohlednila Komise zejména níže uvedená hlediska: a) V mnoha případech je pojištění nejvhodnějším nástrojem dobrého řízení rizik a krizového řízení. Proto a zároveň s ohledem na často omezené finanční možnosti zemědělců zastává Komise kladný postoj ve věci státní podpory na pojištění prvovýroby (zemědělců). b) Velké podniky a podniky působící v oblasti zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh by měly být schopny samy pokrýt náklady pojištění. Pro tyto podniky by se žádná státní podpora na pojistné povolovat neměla. c) Zkušenosti ukazují, že není třeba zavádět povinnost sdružovat pojištění proti chorobám zvířat a rostlin s pojištěním proti pohromám a podobným událostem. Členským státům by mělo být dovoleno poskytovat veřejnou podporu také odděleně pro oblast chorob zvířat a rostlin. Je však třeba zachovat diferenciaci z hlediska maximální míry podpory na základě pojištěných rizik. V souladu se stanovenou politikou Komise: prohlásí podporu na výplatu pojistného za slučitelnou s čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, pokud splňuje všechny podmínky (článku 12 budoucího nařízení o výjimkách) 2), bude posuzovat jiná podpůrná opatření v oblasti pojištění proti přírodním pohromám a mimořádným událostem případ od případu, a to zejména zajišťovací plány a další podpůrná opatření na podporu producentů ve zvlášť vysoce rizikových zónách, nepovolí státní podporu na výplatu pojistného ve prospěch velkých podniků a podniků působících v oblasti zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh. Parlament schválil novou chemickou legislativu REACH *) (Registration, Evaluation and Authorisation of CHemicals) Evropský parlament schválil navrhované nařízení a směrnici o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemikálií (REACH). Europoslanci podpořili kompromis, který Parlament vyjednal s Radou EU. Legislativní proces tak může skončit druhým čtením. REACH je považován za jeden z nejrozsáhlejších legislativních návrhů v historii Evropské unie. Cílem návrhu je ochrana veřejného zdraví a životního prostředí, ze- *) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 67/548/EHS o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek za účelem jejího přizpůsobení nařízení (ES) č..../2006 o registraci, vyhodnocování, schvalování a omezování chemikálií (REACH) a ohledně zřízení Evropské agentury pro chemikálie (COM (2003) ) jména nahrazováním nebezpečných látek a uplatňováním zásady zodpovědnosti výrobců. Výrobci a dovozci budou povinni zaregistrovat všechny chemické látky vyráběné či dovážené v množství převyšujícím 1 tunu. Povinná registrace se týká zhruba chemických látek, povolování zhruba 3000 látek považovaných za nebezpečnější. U nejnebezpečnějších chemikálií budou jejich výrobci či dovozci povinni předložit plán jejich nahrazení bezpečnými alternativami. Pokud neexistují, budou muset předložit plán jejich výzkumu a vývoje. Nařízení má vstoupit v platnost postupně od června Registrace všech látek má být provedena během následujících 11 let. Časový plán registrace je rozvržen podle nebezpečnosti chemikálií a jejich vyráběného či dováženého množství. Všechny látky, na něž se nová legislativa vztahuje, mají být zaregistrovány do roku Schválením REACH může rovněž v Helsinkách zahájit činnost Evropská agentura pro chemické látky, která bude mít registraci na starosti; REACH zavede jednotný systém registrace, hodnocení, povolování a omezení chemikálií a nahradí 40 legislativních textů. Pro kompromis předložený poslaneckými kluby evropských lidovců a demokratů (EPP-ED), socialistů (PES), liberálů (ALDE) a Unie pro Evropu národů (UEN) hlasovalo 529 europoslanců pro návrh, 98 proti a 24 se hlasování zdrželo. Z českých europoslanců hlasovalo 5 pro přijetí návrhu, 16 proti, 1 se hlasování zdržel a 2 se hlasování nezúčastnili. Hlavní body kompromisu Parlamentu a Rady EU, jemuž předcházelo několikaleté vyjednávání: Evropská agentura pro chemické látky: Parlament do správní rady agentury jmenuje dva zástupce. Rada se tak bude skládat z jednoho zástupce z každého členského státu EU, z nejvýše šesti zástupců jmenovaných Evropskou komisí a dvou zástupců jmenovaných Evropským parlamentem. Povolování: U nebezpečných látek budou výrobci muset předložit plán jejich nahrazení bezpečnými alternativami. Pokud neexistují, budou výrobci muset předložit plán jejich výzkumu a vývoje. Látky narušující endokrinní činnosti: Látky s těmito vlastnostmi budou povolovány jen tehdy, pokud jejich společenskoekonomický prospěch převyšuje rizika pro lidské zdraví a životní prostředí a neexistují bezpečnější alternativy. Příslušné ustanovení bude po 6 letech na základě nejnovějších vědeckých poznatků přezkoumáno. Duševní vlastnictví: Jeho ochrana byla posílena prodloužením ochrany údajů ze 3 na 6 let. Povinnost postupovat s náležitou péčí: Tuto zásadu má potvrzovat bod odůvodnění v nařízení, který výrobcům, dovozcům a uživatelům připomíná povinnost zajistit, aby za rozumně předvídatelných okolností jimi vyráběné, dovážené či prodávané látky nepůsobily nepříznivě na lidské zdraví nebo životní prostředí. Životní podmínky zvířat: Dohodnuté změny mají zamezit duplicitě pokusů na zvířatech a podporovat alternativní metody jejich testování. Připravil: Ing. Josef Čížek POJISTNÝ OBZOR 3/

15 Krozvoji zemědělství patří bezesporu i zpřístupnění pojistné ochrany co nejširšímu okruhu zemědělců. Tím je značně zajištěna jejich podnikatelská aktivita proti nepředvídatelným škodám. Předmětem podpory je významná kompenzace úhrady pojistného, vynaloženého na zemědělské pojištění. Zásady pro stanovení podmínek poskytování finanční podpory pojištění zemědělců jsou ovlivněny nejen vývojem trhu v ČR, ale i v ostatních členských zemích EU. K uvedenému tématu Pojištění v zemědělství se konal odborný seminář, pořádaný Agrární komorou ČR, dne v sále zemědělského podniku AGRO Jesenice Hodkovice. Sešla se zde celá řada odborníků z oblasti zemědělství a zemědělského pojištění. V úvodu přítomné přivítal místopředseda komory Ing. Josef Kubiš a Ing. Jan Záhorka, tajemník AK ČR. Vývoj zemědělského pojištění v ČR a perspektivy O vývoji zemědělského pojištění v ČR a o jeho perspektivách hovořil zástupce České asociace pojišťoven (ČAP) v této oblasti Ing. Jiří Havelka, předseda Pracovní skupiny pro zemědělské pojištění ČAP. Seznámil přítomné s aktuální strukturou trhu zemědělského pojištění v ČR. Uvedl, že pojistitelé, kteří nabízejí zemědělské pojištění, jsou v současné době pouze čtyři: Česká pojišťovna, Generali, HVP a Österreichische Hagelversicherung (rakouská krupobitní pojišťovna). Dále konstatoval, že komerční zemědělské pojištění má významnou roli při snižování dopadů rizik v zemědělství ČR. Zajištění rizik na mezinárodním zajistném Informace ze semináře Pojištění v zemědělství trhu poskytuje jistotu odškodnění i v případech mimořádně katastrofických škod. Rychlá a kvalifikovaná likvidace škod umožňuje získání potřebných finančních prostředků k rychlé obnově zemědělské produkce. Zajištění výběru z kvalitní nabídky pojištění každému zemědělci umožní i lepší přístup k úvěrům. Extrémní výkyvy počasí mají velký vliv na škodovost, kdy vznikají vysoké škody v pojištění plodin v důsledku častých krupobití a záplav. U škod na zvířatech jsou to zase neočekávané průběhy, např. BSE, ptačí chřipka atd. K podpoře prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF) ing. Havelka uvedl, že je předpoklad poskytnutí podpory zemědělskému pojištění v roce 2007 ve stejné výši jako v roce 2006, kdy pojištění nákaz tvořilo 20 %, pojištění plodin 35 %, pojištění speciálních plodin 50 % (ovoce, zelenina, vinná réva, chmel atd.), čemuž bylo vyhrazeno cca 280 mil. Kč. Zavedení systémového řešení rizikovosti zemědělství a podpory zemědělského pojištění se předpokládá od roku Navrhovaný model spolupráce veřejného a soukromého sektoru v oblasti zemědělského pojištění má tvořit jednoduchý, efektivní, transparentní systém, který bude přístupný všem zemědělcům, a který je v souladu s legislativou EU. Je potřeba jasně definovat hranice pojistitelných a nepojistitelných rizik. S nepojistitelnými riziky se může vypořádat pouze stát. Na závěr svého vystoupení ing. Havelka zmínil důležité citace k zemědělskému pojištění: Evropská komise Sdělení komise Radě o řešení rizik a řízení krizí v zemědělství považuje za významnou iniciativu spolufinancování soukromých pojistek v případě přírodních katastrof. Evropský parlament Pojištění je nejosvědčenější nástroj na trhu, který je nejznámější, nejpoužívanější, a nejvíce integrovaný, a proto je pro mezinárodní trh se zemědělskými produkty vhodnějším nástrojem než nástroje ostatní. Pojistné trhy mají bohaté zkušenosti, v minulosti se vypořádaly s velmi náročnými situacemi a jsou schopny využívat inovativních forem pojištění. PGRLF a zemědělské pojištění pojištění Ing. Petr Buchal, ředitel PGR- LF, se ve svém referátu v krátkosti zmínil o historii podpory pojištění v zemědělství tímto fondem. PGR- LF od roku 2004 zajišťuje výpomoc při řešení aktuální potřeby resortu zemědělství v době, kdy již tuto podporu nemohlo realizovat Ministerstvo zemědělství. Cílem podpory pojištění je motivace k vyšší komerční propojištěnosti. Procento propojištěnosti se v současné době pohybuje u plodin v rozmezí % a u hospodářských zvířat mezi %. Důležitou informací je, že podpora pojištění bude poskytována i v roce Z Nařízení komise (ES) 1857/2006 ze dne o použití článků Smlouvy ES na státní podporu v odvětví zemědělství vyplývá, že podpora platby pojistného zůstává i nadále zařazena mezi vhodné nástroje k řízení rizik a krizí v zemědělství. Od roku 2007 je podpora pojištění určena pouze drobným, malým a středním podnikatelům resp. prvovýrobcům. Velké podniky a podniky působící v oblasti zpracování produktů a jejich uvádění na trh by měly být schopny pokrýt samy náklady na pojištění. Drobný, malý a střední podnikatel je podnikatel, který zaměstnává méně než 250 zaměstnanců a jeho aktiva, uvedená v rozvaze, nepřesahují korunový ekvivalent částky 43 mil. eur, a nebo obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahuje korunový ekvivalent 50 mil. eur. Ing. Jaroslava Špalková, ředitelka odboru financování SZP Mze ČR, v diskuzi uvedla, že ministerstvo zaujímá pozitivní přístup ke koncepčnímu řešení dotací. Základním záměrem je, aby byly prostředky použity adresně na to, na co jsou určeny. Dále upozornila na Sdělení EK z konce roku 2006, kde se uvádí, že komplexnímu řešení podpory zemědělství jsou překážkou již zavedené národní systémy. Důležitá je otázka vytváření zdrojů a transparentnosti procesu podpory zemědělců tak, aby byl vytvořený společný systém, který by celé financování zefektivnil. Seminář byl pro přítomné přínosem zejména při vzájemné výměně informací a názorů. Škodou je, že zahraniční účastníci se z důvodu špatných povětrnostních podmínek nemohli semináře zúčastnit, protože letiště Ruzyně po celý den nepřijímalo lety. Původně pozvaný přednášející pan Ives Salmon, generální ředitel Groupama, měl informovat o pojištění ve Francii a pan Eduardo Baamonde Noche, generální ředitel Konfederace zemědělských družstev Španělska měl mít referát o zkušenostech španělských družstev s pojištěním v zemědělství. Pořadatelům semináře se nepodařilo zajistit referáty uvedených zahraničních hostů do data uzávěrky tohoto vydání PO. Ing. Zdeněk Veiner 16 POJISTNÝ OBZOR 3/2007

16 Telegraficky ï Telegraficky Generali Pojišťovna a. s. předepsala v roce 2006 pojistné ve výši 6,4 mld. Kč, což představuje nárůst 15 % v porovnání s rokem V oblasti neživotního pojištění předepsané pojistné 4,4 mld. Kč odpovídá navýšení úrovně předcházejícího roku o 10 %, v životním pojištění pak meziroční nárůst o 26 % vyústil v předpisu pojistného ve výši 2,0 mld. Kč. Generali pokračuje v úspěšném trendu nejen v meziročním srovnání, ale i v celkovém růstu nad pojistným trhem. Cílem je nejen nárůst číselný, ale také viditelný pokrok ve zvyšování kvality služeb našim zákazníkům, dodává předseda představenstva pojišťovny Generali Jaroslav Mlynář. Více viz (Z tiskové zprávy Generali Pojišťovny a. s. ze dne 15. ledna 2007) Investiční životní pojištění COMFORT PLUS, které v létě 2006 uvedla na trh pojišťovna Winterthur, si sjednalo již více než 4000 zákazníků. Investiční životní pojištění si v České republice získává stále větší oblibu. Zákazníci chtějí sami rozhodovat o tom, kam investovat rezervu svého pojištění. Požadují také, aby v průběhu pojištění mohli se svými penězi disponovat. Investiční životní pojištění je pro ně proto ideálním nástrojem, říká Tomáš Vystrčil, vedoucí úseku životního pojištění Winterthur pojišťovny. Více viz (Z tiskové zprávy Winterthur pojišťovny a. s. ze dne 17. ledna 2007) Pojišťovna AEGON se dohodla s pátou největší rumunskou bankou Banca Transilvania (BT) na založení společného podniku. Nový penzijní fond, v kterém budou mít obě společnosti 50procentní podíl, vznikne v létě 2007 a počátkem roku 2008 by se měl zapojit do chystaného systému povinného penzijního připojištění. Vedle penzijního fondu založí AEGON v Rumunsku i samostatnou životní pojišťovnu, která bude prostřednictvím distribuční sítě banky nabízet pojistné produkty pod společnou značkou. Více viz (Z tiskové zprávy AEGON Pojišťovny, a. s., ze dne 22. ledna 2007) Největší rakouská pojišťovací skupina ve střední a východní Evropě Vienna Insurance Group, jejíž součástí na českém trhu je Kooperativa a Česká podnikatelská pojišťovna, dosáhla podle předběžných výsledků loni 6,12 mld. eur předepsaného pojistného. Velkou hnací silou meziročního růstu skupiny o 17 procent v loňském roce byly společnosti koncernu ve střední a východní Evropě. Více viz (Z tiskové zprávy Kooperativy, pojišťovny, a. s., ze dne 23. ledna 2007) UNIQA pojišťovna reagovala na zvýšený zájem klientů o investiční životní pojištění i na stále širší znalosti veřejnosti týkající se investičních příležitostí a optimalizovala svůj produkt FINANCE LIFE. Úpravy se týkají zejména rizikových složek pojištění, které jsou součástí produktu, a činí ho oproti jiným finančním nástrojům na trhu jedinečným, konkrétně připojištění úrazu a denních dávek v pracovní neschopnosti. Další novinkou je omezení rizika klienta z finálního poklesu akciových trhů. Více viz (Z tiskové zprávy UNIQA pojišťovny, a. s., ze dne 24. ledna 2007) Největší rakouská pojišťovna UNIQA testuje v současné době nové pojištění vozidel výše pojistného se stanovuje podle ujetých km, které měří speciální Navi-Box zabudovaný do auta. Technologicky jde o kombinaci satelitní navigace a sítě mobilních telefonů. Hlavním motivem zavedení Navi-Boxů do 300 testovacích vozidel byla snaha přizpůsobit pojistné podle jejich skutečného provozu na rakouských silnicích. Systém však disponuje dalšími bezpečnostními prvky, jako je automatické vyvolání poplachu v případě havárie, popř. nouzové tlačítko k přivolání pomoci. Pokud se v testech novinka osvědčí, má být zavedena v Rakousku plošně od podzimu. Více viz (Z tiskové zprávy UNIQA pojišťovny, a. s., ze dne 25. ledna 2007) Podle předběžných výsledků za minulý rok vzrostlo předepsané pojistné UNIQA pojišťovny o 10,02 % na 3,148 mld. Kč Na tomto výsledku se podílelo neživotní pojištění předpisem ve výši 2,303 mld. (73 %) a životní pojištění 845 mil. Kč (27 %). Životní pojištění UNIQA vzrostlo meziročně o 32 %, neživotní segmenty přinesly oproti roku 2005 o 3,7 % více. Výrazně narostl kmen smluv UNIQA pojišťovny, když koncem roku evidovala již kusů (oproti 2005 plus 14 %). Více viz (Z tiskové zprávy UNIQA pojišťovny, a. s., ze dne 31. ledna 2007) ČSOB Pojišťovně se loni v obchodní činnosti dařilo. Její předepsané pojistné stouplo o 11,6 % na 7,674 mld. Kč. V životním pojištění vykázala ČSOB Pojišťovna růst předepsaného pojistného o 12 % na 4,432 mld. Kč a více než 11% tempem rostlo také neživotní pojištění, v němž předpis dosáhl sumy 3,242 mld. Kč. ČSOB Pojišťovna tak opět zvýšila svůj tržní podíl a posílila svou pozici čtvrté největší domácí pojišťovny. Více viz (Z tiskové zprávy ČSOB Pojišťovny, a. s., člena holdingu ČSOB, ze dne 2. února 2007) Od 5. února se rozšiřuje množství účtů, na které lze převádět peníze z ING Konta. Novinkou je možnost realizovat platby na produkty skupiny ING. V České republice i na Slovensku se navíc odstraňuje minimální limit pro úročení peněz na ING Kontu. Zhodnocovat výjimečným úrokem 1,9 % p.a. se tak bude každá uložená koruna. Více viz (Z tiskové zprávy ING pojišťovny, a. s., ze dne 5. února 2007) Největší evropská pojišťovna AXA, která na konci minulého roku převzala Winterthur Group a stala se tak novým majitelem společnosti Winterthur v České republice, má za sebou úspěšný rok. V oblasti životního pojištění a pojištění úspor se objem nově uzavřených obchodních transakcí meziročně zvýšil o 15 % na 6,2 mld. eur. Na tomto výsledku se podílela především Francie, USA, Velká Británie a Japonsko. Více viz (Z tiskové zprávy Winterthur pojišťovny a. s. ze dne 7. února 2007) Česká pojišťovna odhalila v loňském roce 1175 případů pojistných podvodů a uchránila tak na pojistném plnění 310 mil. Kč. V roce 2005 to bylo 921 případů za 224 mil. Kč. Ve všech krajích se letos detektivům ČP podařilo odhalit více podvodů než vloni. Nejvíce podvodů se týkalo automobilů, staveb a domácností. Výjimkou ale nejsou ani kalamity, neboť se někteří lidé mylně domnívají, že v této době je kvůli mnoha případům obezřetnost kontrolních systémů otupena. Není to pravda, což dokazuje řada odhalených podvodů z loňského roku, kdy jenom Česká pojišťovna evidovala více než 36 tisíc pojistných událostí, zapříčiněných tíhou sněhu. Mnoho pokusů o podvod se navíc nedostalo až k šetření detektivů, ale bylo odhaleno již u likvidátorů. Více viz (Z tiskové zprávy České pojišťovny a. s. ze dne 8. února 2007) Připravila Eva Trojanová Telegraficky ï Telegraficky POJISTNÝ OBZOR 3/

17 JUDr. Jaroslava Šulcová, Expertní a poradenská kancelář, s. r. o. Ještě jednou k problematice dokládání ušlého zisku Na nejrůznějších školeních, setkáních, i při běžné likvidaci pojistných událostí se stále v diskuzích vracíme k tomu, jaké problémy činí vydefinovat doklady, které má poškozený předložit za účelem prokázání existence svého nároku a jeho výše. Nejen nám likvidátorům se nedostává dostatečných poznatků, ale ani konkrétní podnikatel často netuší, jaké doklady by bylo optimální shromáždit. Zpravidla tak dochází ke dvěma extrémům: poškozený dodá v lepším případě kromě svého požadavku jen daňové přiznání nebo naopak předloží veškerou účetní dokumentaci, aniž by byl sám schopen z ní analyzovat potřebné údaje. Problémem bývá skutečnost, že často nevíme, jaké doklady vlastně můžeme od poškozeného oprávněně žádat, neboť je ze zákona povinen jimi disponovat. Pokusím se stručně shrnout, co v tomto směru vyplývá z relevantních právních předpisů. I když se vesměs jedná o notoricky známé skutečnosti, jsem přesvědčena, že jejich soustředění do uceleného materiálu není na závadu. Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon: 3 vyjmenovává činností, které nejsou živností dle živnostenského zákona a u kterých tedy nelze vyžadovat Živnostenský list nebo Koncesní listinu, ale jiný doklad, prokazující oprávnění k vykonávání dané profese. 9 rozděluje živnosti na ohlašovací ( 19 a násl.), které se dále dělí na řemeslné (jsou uvedeny v příloze 1), vázané (jsou uvedeny v příloze 2) a volné. Oprávnění k provozování těchto činností dokládá Živnostenský list ( 47). koncesované ( 26 a 27), které jsou uvedeny v příloze č. 3 a oprávnění k jejich provozování dokládá Koncesní listina ( 54). Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví 1 odst. 2 vymezuje tzv. účetní jednotky (právnické osoby tuzemské i zahraniční, organizační složky státu, fyzické osoby, zapsané v OR, ostatní fyzické osoby za podmínek v zákoně uvedených). Tím, zda podnikatel je či není účetní jednotkou, je dána jeho zákonná povinnost vést účetnictví, popř. jen tzv. daňovou evidenci. Zatímco u právnických osob je povinnost vést účetnictví dána vždy (jsou vždy účetní jednotkou), u fyzických podnikajících osob tomu bývá naopak. Nejsnáze lze tuto skutečnost ověřit z Přílohy č. 1 k Přiznání k dani z příjmu fyzických osob, kde v bodě 1 musí být způsob vedení daňových dokladů vyznačen. Již není používáno rozdělení na tzv. jednoduché a podvojné účetnictví, ale zákon hovoří jen o účetnictví (které je vždy podvojné), vedeném ve zjednodušeném ( 9) nebo plném rozsahu. Likvidátor odpovědnostních pojistných událostí vzhledem k výrazně širšímu záběru činností, než jen likvidace ušlého zisku, objektivně nemůže znát veškeré účetní předpisy, není-li zároveň kvalifikovaným účetním. Pro likvidační praxi a případnou diskuzi s poškozenými je proto kromě shora uvedeného ještě vědět alespoň to, že náležitostmi účetních dokladů podle 11 jsou označení dokladu, obsah a účastníci účetního případu, peněžní částka nebo informace o ceně, okamžik vyhotovení účetního dokladu, okamžik uskutečnění účetního případu a podpis; účetní zápisy, tj. účetní záznamy v účetních knihách (např. v deníku), musí být prováděny průběžně po vyhotovení účetního dokladu a nesmějí být prováděny mimo účetní knihy; účetními knihami důležitými z hlediska likvidace pojistné události jsou deník, v němž se účetní zápisy uspořádají z hlediska časového (chronologicky) popř. hlavní kniha, v níž se účetní zápisy uspořádají z hlediska věcného (systematicky). Ve zjednodušeném rozsahu účetnictví mohou být tyto dva účetní doklady spojeny. Konečně pro případnou protiargumentaci poškozenému ohledně doby, po kterou je povinen uchovávat doklady, je důležité znát ustanovení 31, podle kterého úschova (archivace) účetní uzávěrky a výroční zprávy musí trvat alespoň 10 let, ostatní účetních záznamů pak 5 let. PERSONÁLIE PERSONÁLIE PERSONÁLIE Federace národních asociací pojišťoven evropských zemí (CEA) má nové vedení Počátkem února 2007 nastoupila do čela CEA paní Michaela Kollerová. Do funkce generální ředitelky byla vybrána na základě doporučení výběrové komise a rozhodnutí Prezidiálního výboru CEA. V této funkci vystřídala pana Daniela Schanté, který ze CEA odešel v dubnu M. Kollerová má právnické vzdělání absolvovala univerzitu v Augsburgu. Ve svém předchozím působení byla vedoucí Evropského úřadu německých stavebních spořitelen a zastupovala tento úřad v Evropské federaci stavebních spořitelen. Od roku 2001 byla rovněž členkou dvoučlenného řídícího výboru společného úřadu Skupiny evropských spořitelen a Světového institutu spořitelen. Odpovědná byla za lobování a prosazování zájmů této instituce v Bruselu. Slovenskou asociaci pojišťoven vede Jozefína Žáková Novou generální ředitelnou Slovenské asociace pojišťoven (SAP) se stala Jozefína Žáková. Ve funkci vystřídala Ing. Vladimíra Rančíka. JUDr. Jozefína Žáková je absolventkou Právnické fakulty v Bratislavě. V pojišťovnictví působí od roku 1990, kdy začala pracovat v právním odboru tehdejší Slovenské pojišťovny. Od roku 1999 byla předsedkyní legislativní sekce SAP a od stejné doby také přednáší pojistné právo na Ekonomické univerzitě v Bratislavě. V letech byla členkou poradního orgánu Legislativní rady vlády komise pro finanční právo. J. Žáková je vdaná a má tři děti. (va) 18 POJISTNÝ OBZOR 3/2007

18 Kooperativa, pojišťovna, a. s., má ve svých bohatých uměleckých sbírkách i několik děl české malířky, grafičky a knižní ilustrátorky Zdenky Braunerové ( ). Jsou to: Krajina s rybníkem (olej, plátno, signováno, 34 x 52 cm), Z Táborska (olej, plátno, signováno, 41,5 x 51,5 cm), Večerní krajina (olej, plátno, signováno, 37 x 45 cm) a Paříž (uhel, papír, 19,5 x 24 cm). Zdenka Braunerová se narodila 9. dubna 1858 v Praze jako poslední ze čtveřice dětí význačného českého politika JUDr. Františka Augusta Braunera ( ). Patřil k vedoucím činitelům českého národního hnutí v revolučním roce 1848, později se stal poslancem českého sněmu a spolu s Františkem Palackým a Františkem Ladislavem Riegrem představitelem tehdejší staročeské politiky. Zdenina matka Augusta Braunerová byla jemná kultivovaná žena s velkým citem pro výtvarné umění a literaturu. Díky tomu, že byla hmotně zabezpečená, mohla se Zdenka Braunerová plně věnovat studiím malby. Jejími prvními učiteli kreslení a malby byli Soběslav Pinkas a Amálie Mánesová. Nesporné nadání v ní rozvíjel i Antonín Chittussi, který jí učil malovat přírodu především v okolí Roztok a Suchdola. Absolvovala dva dlouhodobé pobyty v Paříži, při kterých pokračovala ve studiích malby a seznámila se s různými uměleckými směry. Horlivě se zúčastňovala uměleckého a společenského života. Usnadňovala jí to i ta skutečnost, že její sestra Anna Braunerová se provdala za francouzského literáta Elémiera Bourgese. Začala se prosazovat vlastní tvorbou, vystavovat na výstavách ženského výtvarného umění a na světové výstavě v Paříži roku Zůstala však trvale ve spojení s Prahou. Pražské kulturní veřejnosti se poprvé představila na výstavě obrazů v roce 1885 a dva roky poté v Krasoumné Jednotě. Svůj umělecký obzor si rozšířila krátkodobým pobytem v Anglii. Tady v roce 1886 vznikl i jeden z jejích obrazů Lodě na Temži. Poznala i sbírky výtvarného umění v Itálii a Rakousku. Po svém návratu do Čech v roce 1894 se snad vlivem svého vlastenectví zamilovala do lidového umění. Především ji uchvátilo Moravské Slovácko. Zjevil se jí nový svět, svět upřímných a bezprostředních lidí. Tady se seznámila s Jožou Úprkou, bratry Mrštíkovými a dalšími. Umělecké klenoty ve sbírkách pojišťoven Obdobně jako význačné světové finanční instituce také československé a později české banky a pojišťovny po generace shromažďovaly ve svých sbírkách díla předních výtvarných umělců. Prozíravá akviziční politika těchto institucí vedla k investicím posilujícím jejich prestiž, totiž do sbírek uměleckých děl, především malířských, grafik, plastik, soch, ale třeba i uměleckých fotografií. Mezi takové významné finanční domy u nás, v našem případě pojišťovny, patří na přední místo Česká pojišťovna a. s. a Kooperativa, pojišťovna, a. s. Důvodem pro vytváření hodnotných uměleckých sbírek nebyla jen potřeba okázale si vyzdobit prostory finančních domů nebo dobře a bezpečně uložit finanční prostředky. V mnoha případech tímto způsobem pojišťovny podporovaly talentované výtvarné umělce v počátcích jejich kariéry. Je chvályhodné, že sbírky nezůstávají skryty v depozitářích naopak, výtvarná díla jsou při různých příležitostech představována odborné i laické veřejnosti. Na této stránce vám budeme ve volném seriálu postupně představovat umělce, jejichž díla jsou ve sbírkách pojišťoven zastoupena. Poděkování patří příslušným zaměstnancům výše jmenovaných pojišťoven za nevšední ochotu, s jakou přistoupili ke spolupráci na tomto seriálu. Zdenka Braunerová Svůj pražský ateliér měla Zdenka Braunerová jeden čas ve Všehrdově ulici na Malé Straně, ovšem převážná část její tvorby je nerozlučně spjata s Braunerovým mlýnem v Roztokách blízko Tichého údolí. Ten již v roce 1861 zakoupil její otec a malířka si v jeho těsné blízkosti vybudovala v letech ateliér. Za časů její mladosti sem celá rodina Braunerů zajížděla na letní pobyty. Otec, matka, synové Vladimír, který šel v otcových stopách a stal se známým právníkem, Bohuslav, ten byl v dospělosti proslulým vědcem chemikem, dokonce spolupracovníkem slavného Menděljeva, a dcery Anna a Zdenka. Sem za nimi občasně zajížděla celá řada významných osobností českého politického a kulturního života. Mezníkem v životě Zdenky Braunerové byl rok 1902, kdy se uskutečnila v Praze velká výstava věhlasného francouzského sochaře Augusta Rodina, s kterým ji již od pobytu v Paříži poutalo vřelé přátelství. Výstava se konala v pavilonu při vchodu do Kinského zahrady, k tomuto účelu zvlášť vybudovaném. Mistr přijel do Prahy 28. května a po celou dobu pobytu mu Zdenka Braunerová byla věrnou průvodkyní. Byla šťastná, že ač August Rodin zahrnut mnoha prestižními pozvánkami, přijal i její pozvání do Braunerova mlýna v Roztokách. Dne 1. června pak spolu se sochařem Stanislavem Suchardou doprovázela francouzského sochaře na Moravské Slovácko, kam ho pozval malíř a grafik Joža Úprka. Rodin, který navštívil také propast Macochu, byl nadšen moravskou krajinou a především krásou moravských lidových krojů. Bylo by neodpustitelné nevzpomenout, že Zdenka Braunerová se na přelomu 19. a 20. století při nechvalně známé asanaci především v centru města stala neohroženou obhájkyní nemovitých památek staré Prahy. Vyhotovila i titulní grafický list na Bestia triumphans Viléma Mrštíka obhajující starou Prahu. Stejnému autorovi provedla i knižní úpravu Pohádky máje, který znamenal předěl ve vývoji české knižní grafiky. Životem Zdenky Braunerové prošlo několik mužů. Prvním, kdo se pokusil dobít její srdce, byl Antonín Chittussi. Mezi dalšími byli i spisovatel Julius Zeyer a literární kritik F. X. Šalda. Především ze vzta- Zdenka Braunerová: Krajina s rybníkem. hu s Juliem Zeyerem se zachovala obsáhlá korespondence, ale nakonec zůstalo pouze při vřelém přátelství. Milostným citem nejvíce vzplanula ke spisovateli, autorovi Pohádky máje, Vilému Mrštíkovi. Dokonce byli spolu zasnoubeni. Ale Vilém Mrštík si vše rozmyslel a v několika dopisech se jí snažil vše vysvětlit. Kupříkladu jí napsal: Strach před ženěním mi nedává spát anebo Štěstí společného života mezi námi nevidím a Co se týče štěstí, jsem úplně rezignovaný. Její poslední láskou, zřejmě platonickou, byl mladý literát Miloš Marten. Trvalou láskou jí bylo výtvarné umění, jehož čelní představitelkou se ve své době nepochybně stala. Zdenka Braunerová zemřela 23. května 1934 v Praze. Josef Hrubeš POJISTNÝ OBZOR 3/