FCHODoviny. Stanislav Hanzík: Socha knížete Václava na náměstí v Příbrami ZPRAVODAJ FARNOSTI CHODOV ROČNÍK

Transkript

1 FCHODoviny 28. září Bože, dej, ať po vzoru svatého mučedníka Václava žijeme moudře a spravedlivě, ať statečně hájíme tvůj pokoj a přemáháme zlo dobrem. z mešní liturgie ZPRAVODAJ FARNOSTI CHODOV ROČNÍK Stanislav Hanzík: Socha knížete Václava na náměstí v Příbrami

2 2 SLOVO NA ZÁŘÍ FCHODO V I N Y SLAVNOST POSVĚCENÍ KOSTELA Milí farníci, 4. září slavíme 70. výročí posvěcení našeho farního kostela sv. Františka. Místa, kde se setkáváme s Bohem. Sluší se vděčně vzpomenout těch rukou, které před sedmdesáti lety tento kostel stavěly, které jej i dnes, v naší současnosti, opravují, čistí, zdobí Na všechny kněze, kteří zde za tuto dobu působili. Filozoficky řekněme, že není žádné privilegované místo ve vesmíru, které by mělo výsadní postavení mezi místy jinými. A přesto si Bůh vybral jedno místo, na kterém přišel na tento svět, a dovoluje člověku, aby si i on vybral místo, kde se chce s Bohem setkávat zvláštním způsobem: kostel, oltář. A potvrzuje tuto volbu člověka svým svátostným vstoupením na toto místo pod způsobami chleba a vína. Kostel je místem setkání Boha s člověkem. Stvořitele se svým tvorem. Je místem dialogu obou, místem modlitby křesťana a modlitby celé církve. Chtěl bych zvlášť zdůraznit: kostel je místem, kde se setkává a spojuje celá církev. Zde se naplňuje společenství svatých, které vyznáváme ve vyznání víry. Sv. Petr nám ve svém prvním listě (2. kapitola) odhalil hluboký symbolický význam chrámu. Chrám je svými kameny, položenými na sebe a tvořícími zdi okolo oltáře, obrazem jiného chrámu, který je vytvořen ze živých kamenů, jimiž jsou pokřtění, vybudovaným na vzácným úhelném kameni, kterým je Ježíš Kristus. To Kristus působí, že v té stavbě je všechno pevně spojeno dohromady a že z ní tak vyrůstá svatý chrám v Pánu. To Kristus se za nás obětuje a vyzývá ke svatosti, k tomu, abychom šli ukazovat cestu jiným. Kéž v nás tato slavnost probudí lásku k Božímu chrámu, pochopení jeho hlubokého významu a touhu přicházet sem na začátku nového týdne. S přáním pokoje P. Michal Bator Výročí 70 let vysvěcení našeho farního kostela sv. Františka z Assisi čtvrtek Slavnostní mše sv. bude sloužena v 18 hodin, následuje společné agapé ve farním sále. Proto nebude mše v 17. hodin v kapli KCMT! sobota od 15 hodin hry a soutěže pro děti na faře v 16 hodin koncert v kostele U příležitosti výročí je ve farním sále připravena výstava z historie farnosti, která bude přístupná od září 08 do dubna 09 každou neděli od 9.30 do hodin.

3 FCHODO V I N Y SLOVO NA ZÁŘÍ 3 apoštolát modlitby Pro a p o š tolát m o d litby j e c harak teristické, že s e n a n ě m m ůže podílet každý bez rozdílu stavu či vzdělání. Zároveň však apoštolát modlitby otevírá nejjednodušším způsobem širokou možnost ovlivnění dobra i zla v Božím královst ví na zemi, protože modlitba je tak důležitá a tak účinná, že nám to připadá až nemožné. Do modlitby vkládám vše, co jsem a co mám. I když to může vypadat jako zcela nepatrné, nabývá to na síle a velikosti proto, že vše činím v Duchu svatém a s Ježíšem Kristem. Takto vše přijímá Otec s laskavostí a velmi si toho cení. Denně se modlím obětní modlitbu a do ní vkládám všechno, co je mi na světě drahé, k tomu svou modlitbu a práce, radosti a bolesti celého dne. Vše spojuji s obětí, kterou přináší Kristus Otci a tím vše nabývá na hodnotě. Zároveň dostává i můj vlastní život, přes svou nedokonalost a nepatrnost, hluboký smysl, i když náležím třeba k těm, s nimiž se už nepočítá pro jejich stáří, nemoc nebo tělesnou neschopnost. Při celé své jednoduchosti apoštolát modlitby všechny spojuje se skutečně důležitými problémy církve na celém světě. Tím se opět naše darování násobí a stává se ještě důležitějším. Počet zapojených do apoštolátu modlitby se nevede. Odhaduje se však, že nás je asi 50 až 70 milionů na celém světě. převzato z: Úmysly Apoštolátu modlitby na září Všeobecný úmysl: Aby křesťané obhajovali práva těch, kteří museli opustit domovy kvůli válce nebo pronásledování. 2. Misijní úmysl: Aby každá křesťanská rodina rozvíjela hodnoty lásky a společenství a evangelizovala s citlivostí a otevřeností k potřebám bližních. 3. Národní úmysl: Aby ve studijních programech škol a v péči rodičů měla náboženská výchova své nezastupitelné místo.

4 4 KSK PRAHA FCHODO V I N Y Letní tábory Křesťanského sportovního klubu Dobrodružný tábor v Ratibořských Horách V červenci proběhl dobrodružný stanový tábor. KSK Praha udržuje tradici tohoto tábora, kterou nastartovalo sdružení Kamínek již před neuvěřitelnými patnácti roky. Tehdy se jednotlivá modtilební společenství naší farnosti sv. Františka složila na stany pro děti. Stany vynikajícím způsobem slouží dětem dodnes. Když se ocitly v Ratibořských horách, kde má KSK pronajatou louku, zjistily děti, že se staly římskými občany, kteří mají jedinečnou šanci získat trůn po právě zesnulém císaři. Korunován však mohl být představitel jen toho rodu, který získal nejvíce bodů od římského senátu, ve který se proměnil tým vedoucích. Třicet římských občanů se během tábora oblizovalo až za ušima nad vybranými pokrmy říšské kuchyně vedené na slovo vzatým gastrovirtuózem Vojtou Hrabánkem. V říšské pohanské správě se objevily trhliny, protože slovutní kandidáti na trůn i senátoři dvakrát navštívili křesťanskou mši v Ratibořských Horách. Blahodárný účinek římského lázeňství pocítili účastníci ve vířivkách a dalších atrakcích Aquaparku Tábor. Díky dobrodružnému táboru se může Jihočeský kraj honosit tím, že zaznamenal přesuny římských legiií v rámci táborových puťáků a podělil se o prestiž s Pekingem, neboť hostil olympijské hry, navíc starořímsky laděné. Tábora se zúčastnilo 30 dětí, 4 vedoucí, 4 praktikanti (z toho dva vynikající kytaristé), jeden kuchař a jedna zdravotnice. Díky technické zručnosti vedoucích mimo táboráků obohatily večerní programy i diskotéky - jedna open air a druhá v kuchyňském provedení. Základní vodácký výcvik Začátkem srpna proběhl na Vltavě putovní vodácký tábor Základní vodácký výcvik. Hned po příchodu na první tábořiště si účastníci vyzkoušeli, zda si umí postavit stan i za mírného deště. Po úvodním testu vodáckých dovedností byli účastníci rozděleni do posádek. Úvodní trénink základních záběrů a řízení lodi byl akčně vystřídán adrenalinovým splouváním krumlovských jezů a ukázkou manévrů ve vodním válci. Základna v nádherném lesním zákoutí u Českého Krumlova byla po dvou dnech vystřídána vodáckou základnou pod kempem Zlatá koruna. V klášteře Zlatá Koruna, speciálně pro vodácký tábor, sloužil mši sv. náš farní vikář P. Antonín. Tři týmy astrogeologů

5 FCHODO V I N Y KSK PRAHA 5 se vypravily hledat naleziště vltavínů, aby elektronicko - astrofyzikální metodou podpořily teorii jejich kosmického původu. Tábor byl zakončen na slalomovém kanále v Českém Vrbném, kde hlavní sportovní instruktor tábora Martin, za bouřlivého fandění všech účastníků, obsadil výborné 10 místo ve vodním slalomu ICF mezi 76 kajakáři z celého světa. Pokročilý vodácký výcvik Na základní vodácký výcvik navázal výcvik pokročilý. Započal jeden a půl denním tréninkem na slalomovém kanále. Z kanálu nás bodrý vodácký přepravce Břéťa přesunul do středu Štýrska. To už se k táboru připojil i kajakář a katolický kněz Jirka Šindelář CSsR. Zahraniční program započal mší sv. v poutnické kapli v Mariazell. Přímo z tohoto poutního místa odtéká modrozelená divoká voda horské řeky Salza. Většina účastníků sjela na Salze vše, co se dalo, a navíc vystoupila na hřeben pohoří Hochschwab do výšky 2059m. Všem mimořádným sportovním výkonům předcházelo Jirkovo kněžské požehnání, a tak celý pokročilý tábor proběhl jen s jediným zvrhnutím lodi a bez vážnějších komplikací, přestože byl organizován až na hranici výkonnosti jednotlivých účastníků. Lze se tedy snad nadít, že tábor o kousek posunul účastníky nejen výkonnostně, ale také trochu i duchovně. Za KSK Praha Jarda Olšanský

6 6 POUŤ FCHODO V I N Y Pouť do Lurd, Nevers a La Salette V pátek 1. srpna se vydalo 45 poutníků na cestu do mariánských míst ve Francii. Z naší farnosti nás bylo devět. O duchovní náplň se obětavě starali P. Ladislav Souček a náš jáhen Pavel Urban. P. Souček posloužil během pouti svátostí smíření a sloužil pro nás všechny mše sv., první a poslední den cesty v Černošíně u Stříbra. Jáhen Pavel neúnavně a inspirativně kázal. Cestou jsme navštívili klášter Saint Gildard v Nevers. Sv. Bernadeta tam žila od roku 1866 a tam také ve svých 35 letech 16. dubna 1879 zemřela. Zde je i pochována, její nedotčené tělo je vystaveno ve skleněné rakvi v kapli kláštera. Neděli 3.8. jsme prožili v krásném městě Le Puy en Velay. Mši sv. jsme slavili v kapli katedrály Notre Dame du Puy, nádherné románské svatyni z 2. pol. 12. století, proslavené díky poutníkům, uctívajícím sochu Černé Panny Marie na proslulé poutnické cestě ke sv. Jakubu z Compostely. Nad katedrálou se tyčí socha Matky Boží Francouzské (výška 16 m, váha 110 t), na druhé vulkanické skále vysoké 80 m je románská kaple sv. Michaela. První mši sv. v Lurdech jsme měli v pondělí v Kryptě pod Horní bazilikou Neposkvrněného Početí. Odpoledne jsme se zúčastnili Eucharistického průvodu a večer jsme z ochozů pozorovali světelný průvod, spolu s desetitisícovým shromážděním poutníků zpívali refrén lurdské písně Ave Maria a pokoušeli se modlit růženec předříkávaný v nejrůznějších světových jazycích. Úterý začalo brzkým probuzením, tichým pochodem za tmy městem a mší sv. u Jeskyně v 6 hodin ráno. Zde měla Bernadeta 11. února 1858 první ze svých osmnácti zjevení. Mše sv. P. Součka a kázání jáhna Pavla utvrdily neopakovatelnost posvátné chvíle a připomněly Boží milosti zprostředkované P. Marií a sv. Bernadetou. Nevím už, zda to bylo vysloveno v tomto, nebo v jiném kázání: jsme tu, abychom se mohli rozhořet, protože jen ten, kdo hoří, může zapálit jiné. Po snídani jsme odešli ke koupelím, vystáli a vyseděli si v tichu a v modlitbě dvou až tříhodinovou frontu a byli jsme po krk ponořeni do chladivé vody lurdského pramene. Péče obsluhy při koupeli byla dojemná. Každý jsme do fronty dostali letáček s poselstvím P. Marie, které dala Bernadetě: Pojďte se k prameni napít a v něm očistit! To je mottem k použití nabírané lurdské vody poutníky u množství kohoutků. Odpoledne jsme společně prošli jubilejní odpustkovou cestu Lurdami. Při této pěší cestě za horka jsme ještě více zažili tu nápadnou, od jiných shromáždění velkých davů lidí se odlišující skutečnost: žádné strkanice, poutníci trpělivě čekají, až se uvolní místo, přednost mají vždy nemocní, zvláště ti na vozíčcích. Večer po osmé hodině přišla bouř-

7 FCHODO V I N Y POUŤ 7 ka a liják, který trval až do noci, světelný průvod se nekonal, byla jen modlitba růžence. Díky několika našim farníkům, kteří k bazilice dorazili včas a dali nás zaregistrovat, jsme se mohli česky pomodlit do mikrofonu tři poslední Zdrávasy pátého desátku růžence světla: který ustanovil eucharistii. Ve středu dopoledne jsme se zúčastnili mezinárodní mše sv. v podzemní bazilice Pia X., kam se vejde až lidí, tentokrát nás bylo asi 15 tisíc. Odpoledne jsme vyrazili autobusem na výlet do Pyrenejí do Gavarnie, pak pěšky až pod vodopád Grande Cascade vysoký 405 metrů. Čtvrtek odpoledne jsme rozjímavě prošli křížovou cestu nad bazilikami a návštěvou vsi Bartres, kde Bernadeta pobývala jako novorozeně a později jako pasačka ovcí u své dobroditelky paní Marie Aravant, jsme se rozloučili s Lurdami. Kéž bychom měli víru jako Bernadeta! Na zpáteční cestě jsme se zastavili v historickém městě Carcassonne, se zachovalým dvojitým prstencem hradeb a románsko-gotickou bazilikou sv. Nazaria, dále v městě Saintes Maries de la Mer (Svaté Marie Mořské) v kraji Camargue v deltě řeky Rhony. V sobotu za nádherného počasí jsme se mší sv. a rozjímáním v poutním místě La Salette rozloučili s Francií. Jsme velmi rádi, že jsme přijali pozvání našeho jáhna Pavla na tuto pouť. Byla a zůstane povzbuzením do dalších dnů. Karel a Olga Tomkovi

8 8 ROZHOVOR FCHODO V I N Y S H Á N Ě L J S E M I K R Á L Í K Á R N U Moc se mi líbilo, co otec Michal napsal ve svém prvním slově pro naši farnost: Žiji a pracuji pro tuto farnost s plným nasazením. Nežiji minulostí - svůj dluh vděčnosti, ten závazek naplňuji tady a odejdu-li, budu ho plnit tam. Abychom ho o trošku více poznali, poprosila jsem ho o zodpovězení následujících otázek. Věřím ale, že hlavní poznání jeho samotného nás teprve čeká skrze osobní setkávání a spolupráci s ním, na kterou se moc těším. S poutníky ve Svaté zemi Milý otče Michale, v prázdninovém čísle jste se nám krátce představil. Řekl jste nám o svém kněžském působení v Polsku, o Vašem rozhodnutí pro Česko a kde jste u nás už působil. Můžeme se zeptat na rodinu, ve které jste vyrůstal, a na to, jak se ve Vás zrodilo a zrálo poznání kněžského povolání? Narodil jsem se před čtyřiceti lety v Rzeszowie na jihovýchodě Polska v tradičně věřící rodině a vyrostl ve vesnici Gwoznica Gorna. Rodiče zemědělci mi byli prvními svědky víry a příkladem manželské lásky. Během dopívání dozrávalo i moje kněžské povolání. Četba Písma sv., svátosti, společenství mládeže, liturgická služba oltáře a osobní svědectví kněží způsobilo, že po maturitě jsem se rozhodl na cestu kněžství nastoupit. Od roku 1994 působíte jako kněz. Kde jste studoval a byl vysvěcen? Přípravu ke kněžské službě a teologická studia jsem absolvoval v diecézním semináři v Przemyslu, vysvěcen jsem byl v Reszowie, v nově utvořené diecézi. Osm let sloužíte na výzvu svatého otce Jana Pavla II. v naší republice. Na co nejraději vzpomínáte, máte nějakou humornou historku? Jak se Vám daří překonávat jazykovou bariéru?

9 FCHODO V I N Y ROZHOVOR : Licenciát z teologie Samozřejmě pobyt zde v České republice od začátku nebyl jednoduchý. Bylo zapotřebí překonat administrativní záležitosti ohledně povolení k pobytu na územi České republiky. A jak z médií víte, kontakt s cizineckou policií zde není zrovna přejemná záležitost. Nastaly problémy s pracovním povolením, třikrát jsem musel jet do Katowic na ambasádu ČR kvůli vízu. Dnes v rámci EU tyto problémy už nejsou. Jakkoliv se říká, že polská a česká řeč jsou si blízké, přiznám se, že začátky v tomto ohledu nebyly jednoduché. Přišel jsem bez jakékoliv jazykové znalosti a po dvou měsících intenzivní přípravy jsem byl pověřen vedením českobrodské farnosti. Snažil jsem se všemu porozumět a nejlepší školou se stala každodenní jednání a osobní práce s učitelem češtiny. Tak se rozšiřovala moje slovní zásoba a dorozumění se zlepšovalo. Pochopitelně v okamžiku, kdy jsem se měl okamžitě o něčem rozhodnout, vyžádal jsem si lhůtu na rozmyšlenou a všechno si ověřoval. Snažil jsem se dělat minimum chyb i v písemném projevu. A ta humorná historka? V roce 2001 jsem řekl v rádiu Regina, že smyslem mého působení v českobrodské farnosti je především člověk a jedním ze způsobů komunikace je otevřená fara. Kdo chce, může přijít nezáleží na příslušnosti k církvi. Na základě toho pořadu přijel jeden pán z Kolína. Pili jsme čaj a já se snažil rozhovorem dosáhnout jádra jeho problému. On se však přiznal, že mě jen chtěl vyzkoušet, zda to, co jsem řekl do rozhlasu, je skutečně pravda. V Českobrodském zpravodaji jsem jednou napsal, jak se snažím lidem v rámci svých možností pomoci ve

10 10 ROZHOVOR FCHODO V I N Y všem, co je trápí, že jsem sháněl opraváře, nábytek, zajišťoval odvoz do nemocnice, k lékaři atd., dokonce jsem, bohužel neúspěšně, sháněl králíkárnu. Představte si: po dvou týdnech přišla nabídka i králikárny, tak jsem ji zprostředkovával. Během léta je mnoho z nás mimo svou farnost, takže to hlavní seznámení nastává až teď během září a podzimu. Ale i tak vás prosím, prozraďte nám svůj první dojem z Vašeho nového působiště? Už jsem minule napsal, že nástup do chodovské farnosti beru jako součást mé kněžské služby. Rozhodl jsem se zůstat v pražské arcidiecézi na dalších 5 let, tak přijímám všechny důsledky. Nebudu lhát, že můj nástup do farnosti doprovázela určitá nervozita farníků způsobená nesouhlasem se změnou faráře, někteří mi to dali osobně najevo. Vážím se každého názoru. Dobu prázdnin jsem využil na co nejlepší seznámeni se s ekonomickou a pastorační problematikou farnosti. Svůj nástup do KCMT jsem zahájil sekáním trávy okolo kostela a údržbou zelené plochy na střeše a terase. Chci vás ujistit, že se cítím ve farnosti velmi dobře, těším se na spolupráci s P. Antonínem, jáhnem Pavlem, pastoračními asistenty i vámi, drazí farníci. Rozhodl jste se bydlet v KCMT, co od této změny (otec Karel bydlel na faře) můžeme očekávat? To, že bydlím v KCMT, není mé rozhodnuti, ale mých představených. Je to model, který lze vyhodnotit teprve za rok. Co já očekávám, je větší kontakt s veřejností. Ráda bych se dozvěděla něco o Vašich zájmech a koníčcích. Co rád děláte ve volném čase? Máte oblíbené místo, kam se rád vracíte? Nebo kam byste se rád podíval? Který světec a jaká spiritualita jsou Vám nejbližší? Přiznám se otevřeně, že moc času na koníčky mi nezbývá. Ale samozřejmě sportuji - lyže, kolo, plavání. Mé oblíbené místo je pochopitelně moje rodiště. Čtu jak odbornou literaturu spojenou s problematikou úlohy církve v procesu evropské integrace, ale i duchovní, právě teď soukromé dopisy bl. Matky Terezy. Spiritualita - kněžská. Vysvětlím. Každá spiritualita je výjimečnou cestou

11 FCHODO V I N Y ROZHOVOR 11 k Bohu, nelze být knězem diecézním a řídit se ve 100 % františkánskou, ignaciánskou či benediktinskou spiritualitou. Ale rád využívám meditace podle sv. Ignáce, benediktinský přistup k liturgii a františkánský přistup k člověku a přírodě. Velmi rád čtu příběhy kněží ze současné doby, kteří prakticky ukazují jak v životě naplnit kněžství. Základem v duchovním životě mi jsou každoroční exercicie, dobrý zpovědník a duchovní vůdce. Chcete něco na sebe prozradit, na co jsem se nezeptala a co bychom měli o vás vědět? Nic mne nenapadá. Doufám, že bude příležitost k osobnímu setkání a poznání. Děkuji vám, otče Michale, za rozhovor a přejeme vám a vyprošujeme hojnost darů Ducha svatého pro práci v naší farnosti. Kéž vám Pán dává dostatek moudrosti pro každou situaci. Katka Friedová kkkkkkk Nový farář Římskokatolické farnosti u kostela sv. Františka z Assisi Praha - Chodov ThLic. Michal Antoni Bator byl do svého úřadu oficiálně uveden generálním vikářem pražské arcidiecéze Mons. Michaelem Slavíkem při mši sv. 6. července v kapli blahoslavené Matky Terezy z Kalkaty v KCMT.

12 12 VÝROČÍ FCHODO V I N Y SEDMDESÁT LET KOSTELA SV. FRANTIŠKA Po staletí náleželi katolíci z Chodova i přilehlých obcí do Hostivařské farnosti Stětí sv. Jana Křtitele. I když ve středověku a také později se objevují mezi majiteli chodovského panství církevní instituce, v samotném Chodově až do dvacátého století sakrální stavba neexistovala. Pokud nepočítáme kapli, která byla součástí tvrze v době jejího držení benediktiny ( ). Po vzniku tzv. velké Prahy v roce 1922 vyrostl v jejích hranicích Spořilov a v něm nový kostel tehdy blahoslavené Anežky České. Ten byl vysvěcen 27. října Příkladem Spořilovských se inspirovali i obyvatelé Chodova a začali usilovat o stavbu vlastního kostela. Dne 31. března 1934 podal odborový rada Dr. Augustin Sochr žádost o registraci stanov nově vzniklého Spolku pro postavení katolického chrámu Páně v Chodově. Ty byly schváleny Zemským úřadem v Praze výnosem ze dne 17. dubna Podle nich bylo jeho účelem vystavěti na Chodově katolický chrám Páně Šedesátá léta: Pohřební průvod směřuje z kostela k chodovskému hřbitovu nad dnešní kkkkkkk stanicí metra Opatov. Na snímku je dobře patrná původní zástavba v ulici Na Sádce.

13 FCHODO V I N Y VÝROČÍ 13 a farní budovu, opatřovati je potřebnými předměty a pěstovati d u c h o v n í katolický život. Ustavující schůze spolku se konala v neděli Stavitel Vojtěch Pospíšil 3. května 1936 ve tři hodiny odpoledne v hostinci U Žáků. Předsedou byl zvolen Josef Vondruška, místopředsedou Václav Němec, jednatelem Václav Voženílek, zapisovatelem Josef Hartman, pokladníkem Josef Svoboda a matrikářem Josef Skřivan. Duchovním rádcem františkán Mořic Kunovjánek. Hmotné prostředky opatřuje si spolek k dosažení svého účelu členskými příspěvky, dary a odkazy, pořádáním sbírek na Chodově v kostele i po domech, výtěžkem vlastních podniků: koncertů, divadelních představení, dobročinných loterií, přednášek a besídek, sbírkami do pokladniček ve veřejných místnostech při veřejných slavnostech a podnicích. Podle sběrací listiny z roku 1936 se prvním dárcem stala Kateřina Žáková z Chodova č. 53, která věnovala částku Kč. Jako vhodné místo pro stavbu kostela byla vybrána hospodářská budova (9,10 x 17 m) pana Josefa Birnbauma, řezníka a obchodníka v Chodově č. 103, která původně sloužila jako porážka. Podle trhové smlouvy ze dne 26. června 1936 byla zakoupena i s přilehlými parcelami o celkové výměře 533 m2 za cenu Kč. Na její zakoupení zapůjčilo korun arcibiskupství. Pro realizaci byl vybrán stavitel Vojtěch Pospíšil, který o dva roky dříve provedl také stavbu kostela na Spořilově. Ten vypracoval projekt adaptace původního objektu včetně rozpočtu, který předložil 15. března Stavební povolení vydal Obecní úřad v Chodově dne 30. června. Smlouva o dílo byla uzavřena 27. července a se stavbou se započalo počátkem srpna Předpokládaná cena byla , 40 Kč. Práce zahrnovaly také sejmutí původní taškové krytiny, rozebrání krovů, vybourání dělicích příček, žlabu a přizdívek uvnitř budovy, vrat, dveří a oken a vytrhání podlahy. Stavba probíhala v ekonomicky obtížné době mezi hospodářskou krizí a světovou válkou a existovala zde snaha maximálně ušetřit. V rozpočtu se proto u každé položky (latě, trámy, tašky, cihly ) počítá s roztříděním, očištěním a uskladněním znovu použitelného materiálu. Projekt obashoval přestavbu samotného kostela z původních jatek, přístavbu kůru, věže a zákristie a vybudování záchodu a oplocení. Na původní Pan František Birnbaum, kkkkkkk majitel původního objektu

14 14 VÝROČÍ FCHODO V I N Y kamenné zdivo se napojila železobetonová konstrukce nesoucí strop. Devět párů oken tvořících výplně mezi jednotlivými pilíři nese votivní tabulky se jmény dárců. Cena jednoho okna činila 365 Kč. V průběhu stavby došlo v Praze ke stávce stavebních dělníků. Ta skončila dohodou mezi dělníky a staviteli o zvýšení mezd o 12 %. To se dotklo také stavby kostela v Chodově. Náklady na stavbu v jejím průběhu vzrostly o více než 40 tisíc korun. Celkové náklady (pozemek i stavba) na vybudování chodovského kostela si tedy vyžádaly dohromady korun. Přesto se je podařilo v neuvěřitelně krátké době, převážně z darů místních farníků, uhradit, takže podle závěrky k 31. prosinci 1940 měl Spolek závazek u Občanské záložny v Praze Spořilově už pouze korun a za lakování lavic a úpravu chodníků nesplacenou fakturu na korun. V červnu 1941 byla splacena poslední pohledávka a kostel byl zcela bez dluhů. V květnu 1938 byla konzistoř požádána o vysvěcení nového kostela. To vykonal v neděli 4. září 1938 pražský arcibiskup kardinál Karel Kašpar, který také daroval na stavbu prostého kostelíku největší částku Kč. Za sedmdesát let své historie byl kostel sv. Františka útočištěm několika generací věřících a místem mnoha setkání s Bohem. S vděčností vzpomínáme na všechny duchovní, kteří zde během této doby sloužili Božím Slovem a svátostmi. Letošní kulaté výročí je také příležitostí k tomu, abychom si připomenuli námahu a obětavost našich předků, kteří se v nelehké době zasloužili o stavbu chodovského kostela. Martin Flosman kkkkkkk V šedesátých letech nastalo pro kostel kritické období, neboť hrozilo jeho zbourání v souvislosti s plány na výstavbu Jižního Města. Chodov míval na starosti kaplan spořilovské farnosti, který tam vyvíjel iniciativu podle svého uvážení. V té době to byl P. Vladimír Filipovič. Vřelý vztah věřících ke kostelu však pomohl odvrátit toto nebezpečí. P. Vladimír upozornil, že se na Staroměstské radnici koná výstava plánů na výstavbu JM a plány že nepočítají se zachováním kostela. Vyzval, aby se věřící chodili zapisovat do pamětní knihy na výstavě a požadovali jeho zachování. Této akce se účastnili i věřící ze Spořilova, kde P. Filipovič rovněž na výstavu upozornil. Odvaha mladého kněze zaslouží úcty. Pokud by byl tento podnik označen za podpisovou akci, mohla se věci ujmout Státní bezpečnost a takové akce pak končily zatčením organizátorů. Povzbuzeni P. Vladimírem se modlili farníci na Chodově růženec, a to nepřetržitě po 40 dní a nocí (zapisovali se na určité hodiny). Modlitbami věřících a odvahou mladého kněze byl kostel zachráněn a komunikace Türkova, která na něj původně směřovala, byla odkloněna. Ostatní domy a stavení v okolí takové štěstí neměly.

15 FCHODO V I N Y SVĚDCI VÍRY 15 Sv. Václav Kníže Václav osvědčoval hned na počátku své vlády mírnosť, a jsa upřímně nábožný, stkvěl se křesťanskou pokorou. Z toho soudili někteří lechové, že nemá tolik statečnosti, jako míval otec jeho Vratislav, a že tedy nedovede odolati brannému odporu, který zvykli si zdvihati, kdykoli naskytala se jim příležitosť ku seslabení knížat zemských. Ale zrádní lechové, ti přepočetli se, neboť mladý Václav uměl býti v pravý čas rázným i statečným, a uhájil proti nim celistvosti země i knížecí moci své nad ní celou. Zlický vévoda Radslav nepřestávaje na rozsáhlém panství svém, jež pomocí bavorského vojska rozmnožil na úkor rodu Přemyslova, jal se proti mladému knížeti strojiti pikle a škoditi krajinám jeho. I pokusil se Václav o pokoření tohoto hrdého nepřítele a kázav státi k vojně táhl polem proti němu. U Žitoměře (nyní Štolmíř, u Českého Brodu) schylovalo se k boji. A tu ukázala se jednak bohatýrská zmužilosť, jednak otcovská láska svatého knížete k lidu poddanému v překrásném světle. Zželeloť se mu krve lidu, která kvůli odbojnému Radslavovi na obou stranách prolévati se měla. I neváhal jako pravý otec lidu svého a křesťanský hrdina vydati vlastní život všanc na ušetření krve nevinné. Vyzvalť zrádného Radslava před tváří obojího vojska na rytířský souboj, aby z nich budoucně ten byl hlavním knížetem v Čechách, kdo v zápase tom zvítězí. Pyšný Radslav jen ze studu přijal toto pozvání, a zápas sotva zahájený skončil vítězstvím Václavovým. Spatřilť Radslav nad přilbicí knížete Václava skvoucí se kříž a jemu po boku anděly, kteří odbojnému vévodovi hrozili. I byl Radslav pojat strachem, a seskočiv z koně kořil se hluboce knížeti poddávaje se mu a prose za odpuštění. A Václav odpustil rád a přistoupil nezištně k míru s nepokojným vévodou řka mu: Vrať se domů s pokojem a měj dosti na svém; jáť tvého nic nežádám. Tak svatý kníže zvítěziv nad odpůrcem osvědčil ducha ušlechtilé smířlivosti. František Ekert: Životopisy svatých a světic. Praha 1896 vybrala Renata

16 16 KATECHEZE O MŠI SV. FCHODO V I N Y Obřad přijímání, při němž kněz i věřící přijímají chléb, který se stal Kristovým Tělem, je přirozeným důsledkem všeho, co se dělo před tím. Chléb přece není k ničemu jinému, než k jídlu. Ježíš dal při Poslední večeři apoštolům k jídlu chléb, který se stal jeho Tělem, a už dříve vyzýval všechny, aby se tímto svatým chlebem živili, a dokonce říkal, že v opačném případě nedojdou do života věčného. A tak je eucharistická hostina integrální částí mše svaté. Proto je smutné, že mnoho věřících vůbec necítí potřebu přistoupit k oltáři a dokonce to nedělají, i když nemají žádné formální překážky. Je to, jako kdyby někdo přišel ke známým na návštěvu, a když by bylo všechno připraveno k večeři, tak by se rozloučil a odešel. 12. Svaté přijímání Před svatým přijímáním se třikrát opakuje zvolání: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa. V Janově evangeliu nazývá jako Beránka Božího Jan Křtitel Ježíše. Obraz beránka, tohoto milého a příjemného zvířete, v nás vyvolává sentimentální náladu, ale je třeba, abychom si uvědomili, že to bylo obětní zvíře, které bylo v den Paschy masově zabíjeno na nádvoří jeruzalémského chrámu. Ježíš jako Beránek Boží je obětí, která je zabitá za nás a za naše hříchy, krvavě a krutě umučený na kříži právě v tom okamžiku, kdy tekla potokem krev beránků, obětovaných v den Paschy. Eucharistie je opakováním a zpřítomněním této svaté oběti Božího Beránka, a to si připomínáme, když říkáme Beránku Boží Je to zvlášť důležité v dnešní době, kdy lidé neradi mluví o oběti, sebezáporu, kříži a sebepřekonání. Když věřící říkají výše uvedená slova, kněz láme hostii. Toto gesto na jednu stranu navazuje na oběť smrti Ježíše Krista, na druhou stranu opakuje to, co on sám učinil při Poslední večeři lámal a rozdával chléb apoštolům. Dělal to už předtím i později. Toto gesto bylo pro jeho učedníky tak spojené s jeho postavou, že jej při lámání chleba okamžitě poznali v Emauzích, i když jej před tím podle jeho slov nepoznali. Pro prvotní křesťany to bylo tak důležité gesto, že nazývali eucharistii prostě lámáním chleba. Samozřejmě, chléb nelámeme jen tak, ale proto, abychom jej mohli rozdávat. V tomto prostém Ježíšově gestu se soustředil veškerý smysl Ježíšova života, protože jeho život byl vlastně vydáním se. V tomto gestu lámání a rozdávání

17 FCHODO V I N Y KATECHEZE O MŠI SV. 17 Kristova Těla všem, kteří je chtějí přijmout, se ukazuje Boží láska: Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna V osmé kapitole Matoušova evangelia římský setník prosí Ježíše, aby uzdravil jeho služebníka. Protože se však cítí být nehodným, aby přijal Mistra do svého domu, prosí, aby Ježíš řekl jen jedno slovo, protože to určitě postačí. Jistě si tento člověk, který se v evangeliu objevuje jen na okamžik, nemyslel, že jeho prostá a spontánní slova budou opakovat miliony křesťanů na celém světě: Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena. S hlubokou pokorou vyznáváme tuto nehodnost před tím, než vykročíme k oltáři, abychom přesto Tělo Páně přijali. Nejsme hodni, ale jsme poslušni Ježíšovy výzvy, abychom to činili. Neodvoláváme se na naše zásluhy, ale na jeho milosrdenství. Jsme ubozí a nemocní, ale právě proto potřebujeme lékaře, a Ježíš ustanovil eucharistii jako lék. Když přicházíme ke svatému přijímání, na slova rozdávajícího: Tělo Kristovo odpovídáme Amen. O významu tohoto slova byla řeč už dříve, je tedy jasné, co znamená: Ano, vím, že je to Kristovo Tělo, je mi jasné, že to není obyčejný chléb, jsem si vědom, proč jej přijímám a jaké tím na sebe beru závazky. Kéž by se pro mě toto Tělo stalo pokrmem k životu věčnému a ne odsouzením v den Božího soudu. Je zřejmé, že je vhodné za tak veliký dar, jakým je Tělo Syna Božího, nějak poděkovat. Formy tohoto díkůčinění mohou být různé: může to být tichá modlitba, může to být také zpěv, který plyne z hloubi srdce, zpěv z vděčnosti. Díkůčinění po svatém přijímání zakončuje a shrnuje modlitba kněze, která je zpravidla prosbou, aby přijetí Těla Páně přineslo plody svatosti v našem životě a abychom se stávali podobni svatému chlebu, který jsme před chvílí přijali připraveni denně se rozdávat. Wojciech Zagrodzki CSsR, Janusz Serafin CSsR pokračování příště (převzato z časopisu Svatá Hora) Komunitní centrum Matky Terezy nabízí možnost pronájmu: denního klubu např. k oslavám dětských narozenin atp. víceúčelového sálu (kapacita 300 osob) ke konání firemních, společenských a kulturních akcí, prezentací, módních přehlídek apod. - Dramatická dílna pro děti a mládež (příležitost pro amatérské herce, scénáristy, hudebníky ). Každé pondělí v h v budově KCMT. - Turistický oddíl Lumíci každé pondělí v h v budově KCMT. - Výtvarná dílna pro děti každou středu v h v budově KCMT. - Nízkoprahový sportovní a turistický klub každý čtvrtek v h v KCMT. Informace a přihlášky na nebo (Ing. J. Olšanský)

18 18 CHARITA FCHODO V I N Y Zprávičky z Farní charity Tento způsob léta zdá se mi být poněkud podivuhodný, pomyslela jsem si zhruba uprostřed své dovolené, když jsem vylezla nahoru na Štramberskou Trůbu, následována pěti různě intenzivně nadávajícími dětmi a můj batoh začal intenzivně pípat a zvonit. Oba moje služební mobilní telefony nadšeně na kopci, po několikadenním absťáku, nasály signál a spolu s ním i všechny nepřijaté smsky a hovory. Vyndala jsem telefony z batohu a všechny přítomné děti svorně spustily: Mami / teto, nemáš náhodou dovolenou? a celá ta banda svorně protočila oči vzhůru. Uplatila jsem tu smečku zmrzlinou a zatímco spokojeně lízali, ponořila jsem se do světa mobilní komunikace. Vážení přátelé, jako každý rok i v roce letošním jsem strávila 14 dní dovolené ve Štramberku. I letos jsem si užívala skutečnosti, že v domečku mých přátel není signál T-mobilu, a tak si alespoň na chvilku dopřávám klidu bez telefonů. Přesto byla letošní dovolená rušnější než obvykle, protože moji přátelé si nechali zavést Internet, a tak ke mně pracovní problémy doputovaly elektronickou cestou... Zmínila jsem se o tom už v minulém článku. Toto léto je skutečně naprosto výjimečné. Ještě nikdy jsme v letních měsících neměli tolik práce. Letos po celé léto přijímáme nové klienty, naše zdravotní sestry vykázaly v měsíci červenci nejvyšší fakturaci za celý tento rok a pečovatelská služba a služba osobní asistence vykázala obrovský počet návštěv a stejně neuvěřitelný počet přesčasů. Opravdu máme spoustu práce, a tak se zaměstnanci, kteří nejsou zrovna na dovolené, mají co otáčet. Typický průběh služby dokumentuje následující příběh. Přijela jsem ze Štramberka v pátek večer. Moji synové v sobotu ráno odjeli na tábor a já se jala likvidovat pozůstatky zavazadel po dovolené. V tom mi zazvonil mobilní telefon. Nevolal klient, ale paní doktorka Marie Svatošová. Marie mi vysvětlila, že je mimo Prahu a má problém. Volala jí paní z Prahy, které doma umírá manžel. Byl v pátek propuštěn z nemocnice, naprosto bez jakéhokoli zajištění odbornou službou. Paní si neví rady, je nešťastná, že manželovi neumí lépe posloužit, a hledá pomoc. Marie věděla, že už jsem přijela do Prahy, proto mě prosila o pomoc. Smutně jsem pohlédla na hromadu na zemi a slíbila, že pomohu. Dostala jsem telefonní číslo, a tak jsem zavolala. Naštěstí bydlím nedaleko od nešťastných manželů, takže jsem vzala batoh a vyrazila do terénu. Pán byl ve stavu odborně zvaném préterminálním (tedy těsně před úmrtím). Nicméně netrpěl bolestmi, byl dostatečně zavodněn, neměl proleženiny, opravdu nebyl žádný důvod pro hospitalizaci. Jeho manželku zneklidňovala především skutečnost, že pán nepřijímal potraviny a tekutiny. To je v tomto stavu běžné, ale také je běžné, že to příbuzné zneklidňuje. Nemohla jsem pro manžele mnoho udělat, jen uklidňovat a těšit. Totéž jsem pak dělala i po telefonu a během dalších návštěv. Muž pokojně zesnul z neděle na pondělí v noci. Jeho paní

19 FCHODO V I N Y UDÁLOSTI 19 byla ráda, že se vše v pokoji a poklidu podařilo doma. Podobné příběhy jsou toto léto typické - krátké, střídající se služby na pár dní. Buď klienta v pokoji dochováme několik posledních dní doma, nebo zastupujeme dovolenkující rodinu. Pomalu denně volají další a další lidé. Někdy nám přijde až jako zázrak, že se nám nakonec podaří rozpis služeb rozepsat mezi zaměstnance, kteří jsou zrovna v práci. Zatím se nám daří a jsme za to vděčni. Máme ještě jednu novinku: od 1. září nám přibude do charity nový zaměstnanec. Po dlouhém zvažování jsme se rozhodli pořídit do naší charity první auto. Auto je koupené samozřejmě na úvěr. Nekoupili jsme ho z rozmaru nebo touhy po přepychu. Už delší dobu vnímáme akutní potřebu mít dopravní prostředek k zajištění dovozu věcí, lidí a samozřejmě zajištění nočních a víkendových služeb. Doufám, že se nám podaří zajistit dostatek financí po celou dobu splácení úvěru, a také doufám, že nám autíčko bude sloužit dobře, věrně a všichni naši řidiči v něm dojedou bezpečně do cíle. Přeji vám klidný začátek školního roku. Eva Černá kkkkkkk Náš farník RNDr. Martin Svoboda, kterého dobře známe z jeho působení v občanském sdružení Kamínek i ve skupině Hallelu a který v roce 2004 působil také jako pastorační asistent, byl dne 16. srpna v Dolní Čermné oddán se slečnou Lenkou Šilarovou. Novomanželé nyní bydlí v Pardubicích.

20 20 KCMT FCHODO V I N Y Jako většina kulturních center v Praze, které nejsou určené vyloženě k turistickému ruchu, i my jsme měli o prázdninách zredukovaný provoz. Nabídli jsme pár možností těm, kteří zůstali ve městě a měli chuť se odreagovat. Proběhly tři koncerty vážné a populární hudby ze zahraničí. Maminky navštěvovaly Denní klub každou středu, některé dokonce přispěly novými členy v podobě novorozenců, kterí navštívili DK již v prvních dvou týdnech svého života. V předposledním prázdninovém týdnu proběhl letní intenzivní kurz angličtiny pořádaný školou Linda. Už je zde konec dovolených, opět jsme zpátky a můžeme začít znova. Doufám Zvonkohra z Kanady Studentský sbor z Kanady že jste si jako já obnovili svoje síly ke střetávaní se se světem starostí a povinností. Pro mě osobně nový rok nezačíná 1.ledna, ale v září. Září mi vždy připomíná nový začátek, možnost vidět a cítit novým způsobem staré věci. Ale duševní a tělesné posilnění, získané během dovolené, brzy zase spotřebuji a upadnu do pasti, typické pro novodobého člověka, který se neustále nechává zdrcovat výroky jako: Zmákni to. Změň to. Udělej to, jak chceme. Zlepši to, co je. Dokaž to. Stihni to. Snadno zapomínám na opravdové hodnoty: maličkost, otevřenost, přijetí a sebevzdání. A tak si na začátku roku připomínám, čeho je opravdu zapotřebí, nosnou a bezpečnou oporu, svůj vnitřní střed, kde se setkávám s Jiným, s Nekonečným zdrojem síly. A to do nového roku ze srdce přeju i vám, opravdovou protiváhu, která bude působit stále. Romi