OBSAH. Věnováno Kathleen Anne, mé průvodkyni Středomořím, bez jejíž rozsáhlé spolupráce by kniha nevyšla.

Transkript

1 OBSAH Věnováno Kathleen Anne, mé průvodkyni Středomořím, bez jejíž rozsáhlé spolupráce by kniha nevyšla. Úvod Středozemní, Černé a Rudé moře Alexandr Zimák, 2008 Photographs Kathleen Anne Zimak, 2008 Illustrations archiv autora, 2008 Maps Helena Augustýnová, 2008 Libri, 2008 ISBN ISBN (soubor) I. STAROVĚK Dávní mořeplavci Starověký Egypt Minojská Kréta Mykénské Řecko Foiníčané Kartaginská obchodní říše Klasické Řecko Velká řecká kolonizace Osady na západě a jihu Osady na severovýchodě Rozvoj řeckého obchodu Helénistické státy Ptolemaiovský Egypt Seleukovská říše Pergamon Bíthýnie Pontská říše Obchod s Černomořím Ostrovy v Egejském moři Etrurie Římská říše Námořní obchodníci římské říše Obchodní přístavy Přístavy západního Středomoří Přístavy středního Středomoří Přístavy východního Středomoří Římské lodě Římské válečné loďstvo Před vyplutím

2 OBSAH Plavba Námořní trasy a obchod Vraky Závěr ÚVOD II. RANÝ STŘEDOVĚK / n. l./ Byzantská říše Soupeření Byzance s Araby Byzantská nadvláda Převahu získávají Arabové Protiútok křesťanů Prosazuje se západ Rozvoj západního obchodu v Byzanci Jadran Tyrhénské moře Provence Languedoc Katalánsko Sicílie Saracénské Španělsko Křižácké státy Malá Arménie Egypt Severní Afrika Mé cesty (služební i soukromé) po všech evropských mořích mne inspirovaly ke studiu dějin námořního obchodu. Zaměřil jsem se nejdříve na Hanzu, středověké společenství německých dálkových obchodníků působících v Baltském a Severním moři, a vydal o ní knihu. Současně jsem však hromadil materiál i z historie námořní dopravy v jižních mořích: Středozemním, Černém a Rudém. Měl jsem příležitost nejen plout po Středozemním moři od Gibraltaru po Dardanely a proplout jimi a Bosporem a obeplout několikrát Černé moře. Navštívil jsem také památky a muzea v četných místech důležitých pro tuto historii například Egypt, Krétu s jejím dávným střediskem Knóssem, Mykény a jiná achajská sídliště, Athény, Syrakusy, Alexandrii, Marseille, Istanbul (někdejší byzantské hlavní město Konstantinopol) a Krym, italská města zbohatlá námořním obchodem Amalfi, Pisu, Janov a Benátky a také National Maritime Museum v Londýně a Liverpoolu, Musée de la Marine v Paříži, Museo Storico Navale v Benátkách, Museo Marítimo v Barceloně. Historii námořního obchodu ve Středozemním, Černém a Rudém moři jsem léta studoval nejen v naší Národní knihovně, kde mi meziknihovní služba zajišťovala také knihy z Německa a Francie (knihy z Francie jsem mohl studovat i díky pražské pobočce CEFRES), ale také v rumunské Knihovně Akademie v Bukurešti, v British Library v Londýně, Bodleian Library v Oxfordu, knihovnách v Liverpoolu a Manchesteru, v Deutsche Bücherei v Lipsku a v amerických univerzitních knihovnách. Protože v češtině, pokud vím, nevyšla v takové šíři kniha o této tematice, rozhodl jsem se po prostudování množství pramenů přiblížit českému čtenáři tuto zajímavou stránku hospodářských dějin. Po obsahu, kapitole o Středozemním, Černém a Rudém moři a stručné zmínce o nejdávnějších mořeplavcích následují kapitoly o mořeplavbě a námořním obchodu starověkého Egypta, minojské Kréty, Mykén, Foiníkie, kartaginské obchodní říše, klasického Řecka, helénistických zemí, Etrusků, Římanů, Byzance, severoafrických, egyptských a syrských Arabů, italských námořních republik a jiných italských přístavů, dále přístavů francouzských a katalánských a také Dubrovníka, italského obchodu v Černomoří a nástupu osmanských Turků. Závěrečná kapitola pojednává o důsledcích obeplutí Afriky Portugalci na cestě do Indie 7

3 ÚVOD a objevitelských plaveb Kolumbových, které vedly k přechodu námořního obchodu z Černého a Středozemního moře na oceány. Z důvodu velkého rozsahu je kniha rozdělena na dva díly, přičemž první, který držíte v rukou, obsahuje starověk a raný středověk, druhý pak vrcholný a pozdní středověk a zároveň slovníček některých odborných či méně známých výrazů a také soupis literatury. Zeměpisné názvy budu zpravidla používat dnes u nás obvyklé, zatímco dřívější názvy budu při první zmínce uvádět v závorce. Častější používání podobných názvů, byť v závorce, by čtenáři spíše ztížilo orientaci. V mnoha případech jsou však známější někdejší názvy než současné (dejme tomu arabské nebo turecké, například Orontes než Nahr el Asi). V takových případech uvedu naopak současný název do závorky a budu dále používat u nás známější starý název. Některá cizí jména jsou velmi dlouhá, například jeden významný egyptský obchodník se jmenoval Abd al-latif ibn Ahmad ibn Mahmud ibn Abi l-fath ibn Mahmud ibn Abi l Qasim al-takriti, a bylo tedy nutné je nějakým způsobem zkrátit. Kniha je určena širokému okruhu čtenářů, není to vědecký spis se spoustou poznámek pod čarou a polemik. Pokud uvádím podrobnosti, pak doufám, že takové, které budou pro čtenáře zajímavé. Velikými díky jsem zavázán redakci nakladatelství Libri v čele s šéfredaktorem PhDr. Františkem Honzákem zejména za trpělivost s technickými nedostatky rukopisu a výtvarnici Heleně Augustýnové za zpracování ilustrací a map. Ing. Alexandr Zimák, CSc. STŘEDOZEMNÍ, ČERNÉ A RUDÉ MOŘE Středozemní moře tvoří hranici mezi Evropou na sever od něj, Afrikou na jihu a Asií na východě; Černé moře spojuje Evropu na západě s Asií na východě a Rudé moře leží mezi Afrikou na západě a Asií na východě. Proto má kniha název Mezi třemi světadíly obchod a lidé na vlnách Středozemního, Černého a Rudého moře. Tato moře nebyla překážkou obchodu mezi zeměmi kolem nich rozloženými, nýbrž od pradávna naopak umožňovala námořní dopravu, která představovala nejsnazší spojení. Daleko výkonnější a rychlejší než pozemní dopravní prostředky byly lodě, které pobřežní národy velmi brzy vyvinuly. Proto již od nejstarších dob zajišťoval směnu zboží v této oblasti především námořní obchod. Tři světadíly kolem Středozemního moře se směnou zboží vhodně doplňovaly, ale zároveň se i civilizačně obohacovaly. Středozemní podnebí bylo ve starověku a středověku v podstatě stejné jako dnes, léto bylo suché, zvláště na jihovýchodě, zima mírná, poměrně deštivá, na severním, evropském pobřeží chladná, Soluňský záliv nepatrně zamrzal. Srážek ubývalo k jihu a jihovýchodu, minimálně jich spadlo na Tripolsko a Egypt. Tam sluneční svit zvyšoval teplotu na subtropickou až tropickou úroveň. Sucho trvalo od jednoho měsíce v severní Itálii po šest až deset měsíců v severní Africe. Dnes holé svahy hor však byly v antice pokryty lesy, obilí dávalo dobrou úrodu i na jihu. Zaseto na podzim, dozrálo v červnu nebo červenci, dříve než je mohla poškodit sucha. Na středomořské podnebí jsou zvláště dobře přizpůsobeny tři jeho typické produkty: olivovníky, fíkovníky a vinná réva. Olivovníku prospívají mírné zimy, fíky a hrozny výborně zrají pod intenzivním slunečním svitem a všechny tyto tři plodiny mají dostatečně dlouhé kořeny dosahující ke spodní vodě, aby se ubránily suchu. V četných zemích naší oblasti se budeme setkávat s jejich vývozem. Obilí se pěstovalo na pobřežních rovinách, zejména v dnešním Španělsku, v Itálii v údolí Pádu, v severní Africe, zejména v Egyptě, a na západním a severním pobřeží Černého moře. Vedle obilí patřily k nejstaršímu dopravovanému zboží sušené a nasolené ryby. Až později s rozvojem řemesel se sortiment zboží v námořním obchodě velmi rozšířil. Středozemní oblast byla chudší na nerostné bohatství než střední a severní Evropa, zejména Pyrenejský poloostrov a Malá Asie však měly různorodá ložiska nerostných surovin, která byla těžena již 8 9

4 STŘEDOZEMNÍ, ČERNÉ A RUDÉ MOŘE v antice. Obchodovalo se hlavně s kovy. Měď dodávaly Sýrie, Kypr, Malá Asie, Řecko, Itálie, Sardinie, Španělsko. Cín se ve Středomoří těžil v dnešním Španělsku a Etrurii a přes údolí Rhôny nebo Garonny se dovážel až z britského Cornwallu. Olovnaté rudy obsahující stříbro dodávalo Řecko, Malá Asie, Thrákie, Etrurie, Sardinie, dnešní Španělsko a Tunisko. Malé množství zlata poskytovaly země kolem Egejského moře, nynější severní Itálie a Španělsko. Sůl získaná odpařováním v salinách se rozvážela kolem Středozemního moře. Sicílie vyvážela síru, Řecko a Itálie mramor. Brzy navázalo Středomoří obchodní styky i s Dálným východem, z Číny bylo nejžádanějším artiklem hedvábí a z Indie koření. Podívejme se, jaké podmínky pro mořeplavbu měli starověcí a středověcí námořníci. Středozemní moře je dlouhé téměř km, maximální šířka je km, ale ve středu jen 600 km. Apeninský poloostrov a největší středozemní ostrov Sicílie je dělí na dvě hlavní pánve, spojené 145 km širokým Sicilským průlivem mezi Sicílií a Tuniskem. Od Apeninského poloostrova dělí Sicílii Messinský průliv široký 3,2 14 km a dlouhý 42 km, spojující Jónské moře s Tyrhénským. Západní část Středozemního moře je málo členitá, rozdělená jen Baleárskými ostrovy, Korsikou a Sardinií. Tvoří ji Baleárské moře mezi Baleárami a Španělskem, Ligurské mezi Baleárami, Korsikou, Francií a italskou Ligurií a Tyrhénské mezi Sicílií, Sardinií, Korsikou a Itálií. Východní část Středozemního moře je na rozdíl od západní značně členitá, jsou tu četné poloostrovy, ostrovy a zálivy, které poskytovaly v případě potřeby ochranu lodím plujícím kolem něj a usnadňovaly orientaci, a tedy navigaci. Okrajovým mořem je táhlé Jaderské moře mezi Itálií, Chorvatskem a Albánií. Jónské moře se rozkládá mezi Sicílií, jižní Itálií a Řeckem. Na sever od Kréty leží Egejské moře mezi balkánským poloostrovem a Malou Asií. Slanost vody Středozemního moře stoupá od západu k východu od 36 v Gibraltaru po 39 v Levantském moři. Vysoká salinita na východě je způsobena velkým výparem a malými srážkami. Nestačí ji snížit řeky, které do Středozemního moře ústí, z nichž největší jsou v Egyptě Nil, v severní Itálii Pád, v jižní Francii Rhôna a ve východním Španělsku Ebro. Srážek ubývá k jihu a jihovýchodu, minimálně jich spadne na Tripolsko a Egypt. Průliv Dardanely spojuje Egejské moře s Marmarským, antickou Propontidou, a odtud pak vede Bospor jako spojnice s Černým mořem, Pontem Euxeinem. Dardanely, starořecky Hellespont průliv v dnešním Turecku mezi Evropou a Asií jsou dlouhé 20,5 km a široké 1,3 7 km. Bospor má minimální šířku jen 660 m a je dlouhý 31,7 km. Černé moře má plochu jako pět našich republik a salinitu jen 13 18, protože ztrácí mnohem méně vody vypařováním a přitéká do něj mnoho řek, z nichž hlavní jsou Dunaj, Dněstr a Dněpr. S K O BRITÁNIE R U BĚLORUSKO IRSKO POLSKO NĚMECKO NIZOZEMSKO Labe Rýn UKRAJINA BELGIE průliv LaManche KAZACHSTÁN ČESKÁ REPUBLIKA Dněstr SLOVENSKO Don Dněpr MAĎARSKO RAKOUSKO MOLDÁVIE ŠVÝCARSKO FRANCIE K A Azovské moře SLOVINSKO KRYM RUMUNSKO CHORVATSKO Rhôna Biskajský S P Dunaj SRBSKO záliv I C K É M O Ř E M O Ř E Č E R N É BULHARSKO ČERNÁ HORA GRUZIE Jaderské moře MAKEDONIE ITÁLIE KORSIKA Ligurské moře Lví záliv UZBEKISTÁN ALBÁNIE ŠPANĚLSKO O C E Á N ŘECKO SARDINIE BALEÁRY ÁZERBÁJDŽÁN ARMÉNIE T U R E C K O Tyrhénské moře TURKMENISTÁN PORTUGALSKO SÝRIE Egejské moře Jónské moře SICÍLIE AFGHÁNISTÁN MALTA ÍRÁN IRÁK LIBANON TUNISKO průliv Gibraltarský KYPR E KRÉTA S T Ř JORDÁNSKO Levantské moře M O Ř E M N Í E D O Z Malá Syrta Velká Syrta IZRAEL MAROKO KUVAJT Nil ALŽÍRSKO PÁKISTÁN záliv Perský LIBYE KATAR ARÁBIE SAUDSKÁ EGYPT SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY E ZÁPADNÍ SAHARA M O Ř OMÁN MALI MAURETÁNIE B S K É JEMEN R U D É M O Ř E NIGER ČAD I C K Ý A R A Adenský záliv SENEGAL DŽIBUTSKO SÚDÁ N O C E Á N NIGÉRIE BENIN I N D ETIOPIE TOGO GHANA SLONOVINY POBŘEŽÍ BURKINA FASO GUINEA LEONE SOMÁLSKO STŘEDOAFRICKÁ REPUBLIKA SIERRALIBÉRIE KAMERUN záliv KEŇA Guinejský UGANDA ZAIR KONGO GABON A T L A N T S K Ý KANÁRSKÉ OSTROVY 10 MADEIRA

5 STŘEDOZEMNÍ, ČERNÉ A RUDÉ MOŘE Toto relativně malé moře má velmi rozmanitá pobřeží s různým podnebím. Na jihu a na východě, od Balkánu po Kavkaz podél hor Malé Asie, je skalnaté pobřeží, kde přístavy poskytovaly lodím jen rejdy vystavené severním větrům. Přesto byly pro pobřežní plavbu, kabotáž, v antice důležité. Členité pobřeží Kavkazu bylo vždy hnízdem pirátů. Krym poskytoval mořeplavcům mimořádně příznivé podmínky. Od Krymu na západ je ploché pobřeží, bažinaté delty řek a písečné lavice blokují jejich ústí. Rozdíly v podnebí jsou ještě markantnější. Na severním pobřeží studené větry z ruských stepí jsou zastaveny horami, které lemují pobřeží Krymu. Tato dnešní ukrajinská Riviéra poskytovala někdejším řeckým a potom italským osadám středomořské podnebí. Na východním břehu Černého moře jsou tropické deště a velmi mírné teploty, příhodné pro bujnou vegetaci Kolchidy. Když se vracíme na západ podél pobřeží Malé Asie, deště jsou méně časté a sušší vzduch je předzvěstí extrémního podnebí Anatolské plošiny. Kerčským průlivem mezi Krymem a Tamanským poloostrovem, širokým 4 45 km, je Černé moře spojeno se svým okrajovým mořem Azovským. To má plochu jako polovina Česka, slanost i méně než 9, ředěnou řekami, zejména velkým Donem. Vedle nízké salinity má také malou maximální hloubku 15 m, takže v zimě na 2 3 měsíce zamrzá. Je velmi bohaté na ryby, zejména jeseterovité. Pro poměrně malé rozměry je v těchto mořích jen malé dmutí (rozdíl mezi přílivem a odlivem): v Gibraltarském průlivu 1,5 m, v západním Středomoří pod 0,6 m (v Neapoli 0,15 m) ve východním pod 0,2 m (Alexandrie 0,11 m), takže s ním antičtí mořeplavci neměli problémy. V obou mořích nejsou vesměs silné proudy. Nejsilnější jsou v Gibraltarském průlivu, Dardanelách a Bosporu. Způsobují je různé úrovně hladin Atlantského oceánu, Středozemního a Černého moře. V Gibraltarském průlivu mají vesměs směr ze západu na východ a mohou mít značnou rychlost, při velkém dmutí až 6 uzlů. (Uzel znamená rychlost jedné námořní míle, tj m, za hodinu; v uzlech označují námořníci také rychlost svých lodí.) U vjezdu do Bosporu z Černého moře je proud směrem do Marmarského moře při klidném počasí 1,5 uzlu, při silnějším větru 3,5 4 uzly. Pro antické i středověké plachetnice měly velký význam větrné poměry. V létě bylo Středozemní moře bezpečnou a frekventovanou dopravní cestou. Ve východním Středomoří lodní dopravu usnadňovaly proslulé etéské větry Řeků vanoucí periodicky od dubna do září, jejichž směr se měnil s oblastí, v Egejském moři byly severní, ve zbytku východního Středomoří a v Jónském moři severozápadní. V západním Středomoří převažovaly větry z východu. STŘEDOZEMNÍ, ČERNÉ A RUDÉ MOŘE V zimě bylo počasí těžko předvídatelné, silné, prudké větry, hlavně západní, přinášely bouře až tropické divokosti. Natolik znesnadňovaly dlouhou plavbu na širém moři, že byla přerušována, lodě ze Středozemního moře proto téměř zmizely. Jaro a podzim přinášely kromě rovnodenních bouří daleko méně nebezpečí než zima. Byly výhodné pro plachetní lodě tím, že během nich vanuly větry různých směrů, takže umožňovaly výhodně používat více námořních cest. Plavební sezona obchodních lodí probíhala od počátku března do poloviny listopadu. Opatrní námořníci však ze strachu před bouřemi vyplouvali až koncem května a končili již v polovině září. To se doporučovalo zejména válečným loďstvům, jejichž veslice, galéry s malým ponorem, byly zvlášť citlivé na nepříznivé počasí. Pozemní dopravní prostředky byly po tisíciletí velmi pomalé, nákladné a silnice se nacházely většinou ve velmi špatném stavu. Pozemní dopravu bylo však nutné používat při rozvážení zboží z přístavů do vnitrozemí. To ztěžovala mnohde bariéra hor a pouští. Tam, kde jsou mezi pobřežím Středozemního moře a vnitrozemím vysoká pohoří, která probíhají rovnoběžně s pobřežím, jako Sierra Nevada v jižním Španělsku, Ligurské Alpy nad Janovským zálivem, Dinárské hory podél Jaderského a Jónského moře, Pontské pohoří při pobřeží Černého moře, usnadňovaly cestu do vnitrozemí jen na málo místech údolí řek nebo nízké průsmyky. Tam, kde probíhají hory kolmo na pobřeží, otevírají jejich údolí často hluboké zázemí. Takové jsou východní Pyreneje, tuniský Atlas, hory jižního Peloponésu, pohoří Taurus a západní části Malé Asie. Hlavní horská pásma kolem Středozemního moře jsou poměrně mladá, nebyla ještě zaoblena erozí, mají příkré svahy. Omezují zemědělství na poměrně úzké roviny. Použití výhodnější říční dopravy umožňovaly splavné řeky. Proto byly při ústí tří největších středozemních řek Rhôny, Nilu a Pádu založeny nejdůležitější přístavy Marseille, Alexandrie a Benátky. Jiné staré přístavy jako Aquileia a Ravenna v severním Jadranu nebo Narbonne na jižním pobřeží Francie ve Lvím zálivu zanikly, protože pobřeží postoupilo usazováním nánosů řek, a to znesnadnilo vjezd. Aby se snížilo nebezpečí usazování, byly přístavy zakládány stranou od delty v závislosti na směru pobřežních proudů: Alexandrie na západ od nilské, Marseille na východ od rhônské, Benátky na sever od pádské a Thessaloníké (Soluň) východně od vardarské. Ploché a poměrně bez zálivů je jen tisíce kilometrů dlouhé severoafrické středozemní pobřeží od Tunisu po Sýrii. Navíc je toto pobřeží otevřeno teplému dechu nedalekých pouští. V Tripolsku dosahuje Sahara místy až k moři. V jihovýchodním cípu Středozemního moře ho dělí jen Suezská šíje dlouhá 115 km od Rudého, po kterém pluly lodě egyptských, arabských a římských obchodníků do východní Afriky, Indie a Číny. Rudé moře je 12 13

6 STŘEDOZEMNÍ, ČERNÉ A RUDÉ MOŘE km dlouhé a nejvýš 350 km široké úzké rameno Indického oceánu, oddělující severovýchodní Afriku od Arabského poloostrova. Má plochu pětkrát větší než naše republika. Na jihu 29 km široký průliv Báb al- -Mandab ústí do Adenského zálivu a ten do Indického oceánu. V Rudém moři je mnoho korálových útesů, které spolu s nepravidelnými proudy a silnými větry ztěžují plavbu malým lodím. Salinita je zde téměř 38. Jméno dal Rudému moři rudohnědý povlak, kterým ho v létě pokrývá jedna řasa. Bylo od antických dob důležitou námořní trasou do východní Afriky, Indie, Indonésie a Číny. Nejstaršími pravidelnými středozemními mořeplavci a námořními obchodníky se stali obyvatelé nilského údolí v severovýchodní Africe, Egypťané. Následovali je Kréťané, později Mykéňané z pevninského Řecka a Foiníčané z pobřeží dnešního Libanonu, kteří založili řadu obchodních osad na severoafrickém, sicilském a sardinském pobřeží. Také Řekové se neomezili jen na obchodování po celém Středomoří a založili nejen kolem něj, ale i kolem Černého moře mnoho osad, které byly oporou pro jejich námořní obchod. Po smrti Alexandra Velikého ovládli jeho říši jeho velitelé diadochové (nástupci). Zvláště helénistický Egypt Ptolemaiovců a Sýrie Seleukovců se věnovaly námořnímu obchodu. To už se ale pomalu jejich konkurenti Římané zmocnili celého středozemního pobřeží. Značnou část území i námořního obchodu Římské říše převzala po jejím zániku její východní část, která se stala Říší byzantskou. Později ovládly středomořský námořní obchod především italské městské republiky: Amalfi, Pisa, ale zejména Benátky a Janov. Podílela se však na něm i celá řada dalších italských přístavů a dále Marseille, Montpellier a Narbonne v jižní Francii a také Barcelona v Katalánsku. V dalších kapitolách budeme sledovat rozvoj jejich námořního obchodu. STAROVĚK 14

7 DÁVNÍ MOŘEPLAVCI DÁVNÍ MOŘEPLAVCI Antiparos, Mélos a Nisyros, v Itálii na ostrovech Pantelerie, Liparských ostrovech, na Palmarole a Sardinii. Z těchto nalezišť byl obsidián rozvážen po moři na velké vzdálenosti. Archeologie ještě dostatečně nezmapovala cesty jeho směny. Naopak obchodování prvních velkých námořních národů Středomoří ve starověku je dosti prozkoumáno. Budeme se mu věnovat v dalších kapitolách. Jakmile se lidé usídlili na pobřeží některého z našich moří, dříve nebo později začali po něm plout, na kmenech stromů nebo svazku rákosu nejdříve k nejbližšímu ostrovu a potom dál a dál. Předpokládá se, že ve Středozemním moři se na Sardinii přeplavili první lidé ve 13. tisíciletí před n. l. a na Korsiku asi let před n. l. Zvlášť Egejské moře poseté mnoha ostrovy lákalo k přeplutí. V 9. tisíciletí před naším letopočtem rybáři z jeskyně v peloponéské Argolidě lovili asi z vorů tuňáky. Proudy a severní větry je jednou zahnaly na ostrov Mélos, kde objevili obsidián (vulkanické sklo), jehož tam byla hojnost. Vznikl rychlým ochlazením magmatu, je tvrdý, ale snadno zpracovatelný, takže to byla výborná surovina pro výrobu ostrých kamenných nástrojů. Ve vrstvě ze střední doby kamenné jmenované jeskyně našli archeologové takové nástroje spolu s kostmi tuňáků, kteří mohou být loveni jen v hlubokých vodách. Obojí jsou tedy nejstaršími důkazy námořní plavby v Egejském moři, a to ještě v prehistorické době. Keramika vyzdobená před vypálením vzory vytlačovanými do hlíny byla nalezena ve vrstvách ze 4. tisíciletí před n. l. v jihovýchodním Turecku, Řecku, Itálii a Sicílii. Obdobné nálezy se vyskytly také na Maltě, což dokazuje, že již v té době lidé přepluli průliv široký 90 km, dělící Maltu od Sicílie. I pokud tehdy byl tento průliv užší, představovalo to slušný výkon. K plavbě je asi podnítilo to, že Malta je za jasného dne z jihovýchodního cípu Sicílie viditelná. Nevíme, jak jejich lodě vypadaly, mohly být snad dřevěné nebo potažené kůžemi. Asi vezly celé rodiny, zemědělské nářadí, osivo, takže musely být dosti velké. Víceméně současné byly lodě z východního Středomoří, jejichž vyobrazení vyrytá na střepech nádob známe z nálezů v Řecku a na Kykladských ostrovech. Již v pozdním neolitu obyvatelé obou břehů Středozemního moře obchodovali se saharskou kulturou, o níž máme zatím jen útržkovité zprávy. Neolitické hospodářství s pěstováním rostlin, chovem zvířat, hrnčířstvím, tkalcovstvím, vesnicemi a brzy i městy se mezi 5. a 3. tisíciletím rozšířilo po značné části Středomoří, ve 4. a 3. tisíciletí se tam rozvinula pozemní i vodní doprava na řekách a pobřežích, po moři plul stále větší počet lodí. Ve středním a východním Středomoří se v té době stává předmětem časté obchodní směny již zmíněný obsidián. Ložiska byla v Řecku na ostrovech 16 17