MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta. Vliv změn podnikatelského prostředí na zemědělský podnik Diplomová práce

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Vliv změn podnikatelského prostředí na zemědělský podnik Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Ivo Zdráhal Vypracovala: Bc. Tereza Krčová Brno 2010

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem Vliv změn podnikatelského prostředí na zemědělský podnik vypracovala samostatně pod vedením Ing. Iva Zdráhala a za použití literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne Tereza Krčová

3 Poděkování Za pomoc při psaní diplomové práce děkuji Ing. Ivovi Zdráhalovi, za odborné vedení. Dále děkuji firmě Zemo spol. s r.o za poskytnutí potřebných dat a informací pro praktickou část mé práce.

4 Abstrakt KRČOVÁ, T. Vliv změn podnikatelského prostředí na zemědělský podnik. Diplomová práce. Brno, Diplomová práce se zabývá vlivem změn podnikatelského prostředí na zemědělský podnik. V teoretické části jsou zpracovány principy a vztahy zemědělského odvětví. V praktické části je představena základní charakteristika vybraného zemědělského podniku, vlastní práce se zaměřuje na dopady spojené se zrušením živočišné výroby v zemědělském podniku a možností zapojení do vertikální sítě. Pro dokreslení celkové situace podniku jsou vypočteny vybrané ukazatele finanční analýzy. Klíčová slova:, agrobyznys, živočišná výroba, zemědělský podnik, výkrm prasat, vertikální síť Abstract KRČOVÁ, T. Influences of changes enterpreneurial environment of agricultural copany. Diploma thesis. Brno, This diploma thesis is focused on influences of changes enterpreneurial environment of agricultural company. In the theoretical part, there are basic principles and relation to the agricultural department demonstrated. In the practical part, there is the agricultural copany interduced. And also practical part is focused on the impact upon annual an animal production in agricultural company. There is also connection to the vertical network examined. For express the situation in chosen firm completely, there were financial analyses calculated in this diploma thesis. Keywords: Agribusiness, animal production, agricultural company, pig breeding, vertical network

5 Obsah: 1 Úvod Cíl a metodika práce Přehled literatury Vymezení zemědělství a jeho postavení v současnosti Sociálně ekonomická struktura zemědělství Agrární trh Konkurenční struktura Fungování agrárního trhu Změny v komoditní vertikále Zemědělství jako součást agrobyznysu Hospodářská politika Formy dotací a ekonomické náklady různých forem dotací Vývoj agrární politiky v České republice Vývoj agrární politiky v Evropě Konkurenceschopnost zemědělství Vnitřní faktory konkurenceschopnosti zemědělství Vnější faktory konkurenceschopnosti v zemědělství Vlastní práce Charakteristika analyzovaného podniku Vznik společnosti Vývoj obhospodařované orné půdy a počtu zaměstnanců Rostlinná výroba Živočišná výroba Skladování komodit a odběratelská struktura Vývoj provozních dotací Vývoj tržeb jednotlivých středisek Dopady zrušení živočišné výroby Náklady spojené s rušením ŽV Kalkulace chovu prasat v jednotlivých letech Struktura nákladů na výkrm prasat Vzájemné propojení rostlinné a živočišné výroby Zapojení do komoditní vertikály/sítě prasata vepřové maso Vybrané ukazatele finanční analýzy Majetková a kapitálová struktura podniku Analýza vybraných položek výkazu zisku a ztrát Ukazatele rentability Ukazatele zadluženosti Ukazatele aktivity Diskuze a závěr Použitá literatura Přílohy

6 1 Úvod Z mnoha úhlů pohledu je zemědělství značně specifické odvětví. Jeho význam spočívá nejen v produkci potravin, ale v dnešní době roste význam zemědělské produkce také v oblasti obnovitelných zdrojů. Dalším nezastupitelným přínosem zemědělské činnosti jsou také jeho mimoprodukční funkce, které mohou zabezpečovat ochranu životního prostředí a formovat krajinný ráz. Dalších odlišností tohoto odvětví je však celá řada, produkční funkce jsou vázány na půdu, která je jako nerozmnožitelný zdroj nezastupitelná. Podstatná je také závislost jak na pedologických a klimatických podmínkách regionu, ve kterém je zemědělství provozováno, tak na počasí často ovlivňující kvantitativní i kvalitativní stránku produkce. Z ekonomického hlediska je zemědělství svou závislostí na produkčním cyklu, který trvá i několik měsíců, odlišné od ostatních odvětví. Poptávka po potravinách jako základním zdroji obživy je cenově neelastická a v závislosti na velikost důchodu se výrazně nemění. Naproti tomu nabídka není schopna na zvýšenou poptávku reagovat okamžitě, ale vždy až za určitý časový interval, který je závislý právě na produkčním cyklu. Z tradičního pohledu jsou zemědělské podniky zaměřeny na rostlinnou a živočišnou výrobu, která se souběžně doplňuje a ovlivňuje. Produkty rostlinné výroby mohou být prostřednictvím zkrmování dále zhodnocovány v rámci živočišné výroby. Naopak odpadní produkty živočišné výroby lze zpětně využít v rostlinné výrobě a dotvářet tak určitý biologicky uzavřený koloběh. V tržně orientovaných podnicích však tyto principy často přestávají platit a hlavním faktorem rozhodujícím o výrobním zaměření se stává schopnost uplatnit jednotlivé komodity na agrárních trzích. V posledních dvou dekádách byl vývoj zemědělství v České republice ovlivněn nejprve přechodem k tržnímu hospodářství po roce 1989 a s tím souvisejícími problémy transformace odvětví. Vznikem soukromých zemědělských podniků i samostatně hospodařících rolníků se toto odvětví proměnilo z centrálně plánovaného na tržně orientované, avšak stále s významnou rolí zásahů státu v podobě uplatňovaných a měnících se zemědělských politik. Z odvětví nesoucího původně znaky dokonalé konkurence se zemědělství, díky integračním procesům začleňujícím ho do podstatně širšího segmentu ekonomiky, dostává do pozice, kdy hlavní roli přejímá spotřebitel a tržní struktury navazujících zpracovatelských článků dále ovlivňují rozsah a zaměření produkce zemědělských podniků. 6

7 Významným fenoménem dnešní doby je pak široké spektrum činitelů souvisejících s procesy globalizace a dotvářejících výslednou podobu prostředí v němž zemědělské podniky působí. 2 Cíl a metodika práce Cílem diplomové práce je posoudit vliv změn podnikatelského prostředí na vybraný zemědělský podnik. Pro naplnění zadaného cíle diplomové práce byl zvolen následující metodický postup: Zpracování literárního přehledu, který obsahuje vymezení zemědělství, agrárního trhu v rámci agrobyznysu, vývoj agrární politiky v České republice a Evropské unii. V závěru literárního přehledu je pojednáno o konkurenceschopnosti zemědělství. Formulace výzkumných okruhů pro naplnění cíle práce, které jsou komplexní a navzájem se doplňují. Projevy dopadů rušení živočišné výroby na hospodaření podniku: určení dopadů zrušení živočišné výroby na vybrané nákladové položky v daném podniku včetně posouzení provázanosti živočišné a rostlinné výroby, kvantifikovat náklady a zátěž plynoucí pro podnik ze zrušení živočišné výroby. Možnosti zapojení regionálního podniku do potravinových vertikál/sítí provést kalkulaci hospodářských výsledku dané činnosti a porovnat nákladovost výroby s hodnotami průměrného podniku zjištěnými Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky a informací, vyhodnotit zapojení podniku v rámci komoditní vertikály prasata/vepřové maso do mezinárodní sítě. Popsat jakým způsobem se kvalitativně měnily dodavatelsko/odběratelské vztahy, vymezit předpoklady za jakých by nedošlo k přerušení vazby na tuto síť. 7

8 Struktura vlastní práce pak odpovídá formulovaným výzkumným okruhům: Nejprve byl analyzován vývoj podniku. Uvedením základních charakteristik, změn výrobní struktury, počtů zaměstnanců, vlivů zemědělské politiky. Jádrem vlastní práce je provedení kalkulací chovu prasat v jednotlivých letech, zjištění nákladů plynoucích ze zrušení chovu prasat. Provedení srovnání výše nákladů ve zkoumaném podniku s výší nákladů průměrného podniku zjištěné Ústavem zemědělské ekonomiky a informací. Posouzení možnosti zapojení do potravinové vertikály, prostřednictvím hypotetického výpočtu stanovaného za určitých předpokladů. Pro dokreslení celkové situace podniku a dopadů spojených se zrušením živočišné výroby byla ve vybraných ukazatelích provedena finanční analýza. Na základě výsledků vlastní práce jsou formulovány závěry odpovídající na cíl práce a vymezeným oblastem výzkumu. Jako podkladové údaje byla použita literatura a data podniku za časové období

9 3 Přehled literatury 3.1 Vymezení zemědělství a jeho postavení v současnosti Zemědělství je zvláštním odvětvím, které plní dvě základní funkce: produkční a mimoprodukční. Produkční funkcí zabezpečuje zemědělství výrobu potravin a krmiv, čímž zajišťuje výživu a potravinovou bezpečnost lidstva. V současné době však také roste význam nepotravinové produkce a tou je výroba obnovitelných zdrojů, neboť v budoucnu se očekává odklon od hospodaření založeného na fosilních zdrojích směrem k zemědělské a lesní výrobě obnovitelných zdrojů. Do nepotravinové produkce můžeme zařadit výrobu biomasy pro energetické využití,a to jak cílenou, tak získávanou jako vedlejší produkt. (3) V posledních letech však roste také význam mimoprodukční funkce zemědělství, která přispívá k ochraně životního prostředí a udržování kulturní krajiny. Mimoprodukční funkce zemědělství byly plněny i v minulosti, ale za zásadní úlohu byla považována produkce. V současné době značně roste význam úloh mimoprodukčních, které představují ochranu životního prostředí, kulturních a historických hodnot a krajinného rázu. Prvovýrobní odvětví značně ovlivňuje tvorbu venkovského životního prostředí, přispívá k estetické tvorbě krajiny a také ovlivňuje kvalitu a čistotu vody a vzduchu také se podílí na osídlení regionů. V současné době je kladen značný důraz na zemědělskou výrobu ve venkovských oblastech a role zemědělství má velký význam na rozvoj venkova a společnosti. (12) (2) Prostřednictvím produkčních i mimoprodukčních funkcí má zemědělství zvláštní postavení v rámci celé ekonomiky. Jak bylo uvedeno výše specifikem tohoto odvětví je výroba komodit, které jsou nezbytné pro výživu lidstva a slouží k uspokojování základních potřeb spotřebitelů. Výživa obyvatelstva se týká jak kvalitativní, tak kvantitativní stránky; Kvalita je určená jako nutriční skladba potravin, nezávadnost a minimalizace cizorodých látek v potravinách. V současné době kvalita nabírá na významu, spotřebitelské preference směřují ke kvalitním a zdravotně nezávadným potravinám a jejich zájem o původ a složení potravin neustále roste. Faktor potravinové jistoty je důležitým bodem v otázkách národní bezpečnosti v nutnosti zabezpečit dostatek kvalitních a zdravotně nezávadných potravin. 9

10 Specifičnost tohoto odvětví je dána také biologickým cyklem a spojením s přírodou. Délka výrobního cyklu je spojená s délkou biologického cyklu. (3) (7) (2) V současné době má výrazný vliv na vývoj světové ekonomiky proces globalizace, který ovlivňuje i jednotlivá odvětví a sektory. Změny vyvolané procesy globalizace se týkají nejen ekonomické oblasti, ale přesahují i do oblasti politické, sociální a kulturní. Globalizace vyvolává změny v tradičních strukturách vnitřních a mezinárodních vztahů, narůstá závislost mezi jednotlivými subjekty, přičemž původní hranice daných států ztrácí význam. Tyto procesy působí i na zemědělství a celý agrární sektor. Dochází k překonávání původně relativně uzavřeného odvětví. Dochází ke změnám formování nabídky a poptávky po zemědělské produkci. Se změnami na agrárních trzích dochází také ke změnám kritérií konkurenceschopnosti, které se týkají nejen výrobců, ale také zpracovatelů a spotřebitelů zemědělské produkce a celé populace. (2) Od vstupu ČR do EU se české zemědělství přizpůsobuje a teď už i ovlivňuje společnou zemědělskou politiku EU. Česká republika se spolu s ostatními devíti státy přistupujícími do EU v roce 2004 vyrovnávala se změnami zemědělské politiky a také s odlišnými podmínkami pro přistupující státy na rozdíl od původních patnácti členských států. (2) S použitím statistických indikátorů podíl na tvorbě HDP a podíl na zaměstnanosti, které charakterizují postavení národního zemědělství v ekonomice, je možné konstatovat pokles v obou těchto základních ukazatelích. Podíl zemědělství na tvorbě HDP v České republice klesá dlouhodobě (ze 17,6 % v roce 1948 na 2,11 % v roce 2007). Stejně tak počet pracovníků se neustále snižuje (z 1319 tis. v roce 1948 na 182 tis. v roce 2007). Tento vývoj kopíruje vývoj ostatních vyspělých ekonomik. (2) 10

11 3.2 Sociálně ekonomická struktura zemědělství Struktury zemědělských podniků jsou podle sociálně ekonomické struktury rozděleny do tří skupin. Zemědělské podniky orientované na zisk, které mají vysoký podíl tržní produkce vzhledem k celkové produkci, využívající zaměstnance. Rodinná hospodářství vyrábějící část produkce pro trh a část produkce sloužící k samozásobení rodiny. Rodinná hospodářství nejsou orientovaná pouze na zisk, ale jsou také ovlivněna spotřební motivací, kterou je obživa rodiny. Posledním typem struktury je naturální hospodářství fyzických osob, kdy větší část produkce slouží ke spotřebě rodiny a pouze minimální část produkce slouží k distribuci na trh. Hlavní příjem rodiny v této socioekonomické struktuře není ze zemědělství. Jednotlivé sociálně ekonomické struktury mají odlišné chování a kritéria rozhodování při zemědělské prvovýrobě. Orientace na zisk nemusí být hlavním cílem všech zemědělských subjektů. Nabídka zemědělských výrobků je těmito strukturami také ovlivněna, zejména citlivostí na změny tržních cen. (7) 3.3 Agrární trh Trh obecně je definován jako místo střetu nabídky s poptávkou, které vzájemně konvergují aby určily jednotnou cenu. Agrární trh je potom trh představující směnu zemědělských a potravinářských výrobků. Kromě směny samotné v sobě zahrnuje dopravu, skladování, standardizaci, financování atd. Působení tržního mechanismu je v tomto odvětví omezeno. V agrárním odvětví není trh dostatečně účinným nástrojem pro efektivní alokaci kapitálu a produkce. Zemědělská produkce a spotřeba nereaguje pružně na tržní signály, proto je utváření tržní rovnováhy pouze na bázi nabídky a poptávky méně obvyklé než v ostatních odvětvích. (7) 11

12 3.4 Konkurenční struktura Zemědělské podniky působí v rámci konkurenční struktury, která je charakteristická velkým počtem podniků vyrábějícími výrobky se stejnými nebo podobnými vlastnostmi Tyto podniky však často mají málo nebo jednoho odběratele, který vůči zemědělskému podniku vystupuje jako monopson. Monopson usiluje o co nejnižší nákupní cenu, na druhé straně dodvatelé do zemědělství jsou charakterizování jako monopol resp. oligopol a naopak usilují o co nejvyšší prodejní cenu inputů. Jak už bylo uvedeno výše vazba mezi zemědělským výrobcem a konečným spotřebitelem je zprostředkovaná. Původní zemědělská surovina je následně v různých stupních zpracování distribuována prostřednictvím trhu na různých tržních úrovních. (7) Čtyři základní typy trhů agrárního sektoru Trh naturální VÝROBCE SPOTŘEBITEL Obr. č. 1: Trh naturální Zdroj: (7) Výrobce daného produktu je zároveň i jeho spotřebitel. Prodávající a kupující jsou tedy totožní a mezi výrobou a spotřebou nedochází k žádné směně. V našich podmínkách je naturální trh charakteristický pro samozásobitelské hospodaření. Typicky se naturální trh vyskytuje u vajec, ovoce a zeleniny. Trh surovino - potravinářský VÝROBCE SPOTŘEBITEL TRH Obr. č. 2: Trh surovino - potravinářský Zdroj: (7) 12

13 Prodejcem jsou zemědělci prodávající suroviny v různém stupni zpracování. Tato surovina potom bývá upravována do potravinářského výrobku. Tento trh je typický krátkým distribučním kanálem z pravidla se uplatňuje na místních trzích, které jsou chápány jako blízké okolí prodávajících subjektů. Tento typ prodejů je často reprezentován prodeji přímo v podniku a opět se nejčastěji jedná o ovoce, zeleninu, brambory, vejce. Trh zemědělských výrobků VÝROBCE LIDÉ ZPRACOVATELÉ NÁKUPNÍ ORGANIZACE TRH TECHNOLOGIE TRH ZPROSTŘEDKOVATELÉ Obr. č. 3: Trh zemědělských výrobků Zdroj: (7) Na tomto trhu vystupují prodejci zemědělských výrobků - zemědělci a kupující, kteří jsou reprezentováni zpracovatelskými podniky, nákupními organizacemi a individuálními zprostředkovateli. Největší část zemědělské výroby je distribuována mezi výrobními (zemědělskými) a zpracovatelskými podniky. Prostřednictvím nákupních organizací (zprostředkovatelů) se uplatňuje většina prodejů obilí a olejnin, mléka a masa. Směna mezi výrobci a odběrateli je v tomto případě realizovaná různými marketingovými formami včetně komoditních burzovních prodejů. 13

14 Trh potravinářských výrobků POTRAVINÁŘSKÉ PODNIKY TRH SPOTŘEBITELÉ VELKOOBCHODNÍ PODNIKY TRH OBCHODNÍ PODNIKY TRH Obr. č. 4:Trh potravinářských výrobků Zdroj: (7) Na trhu potravinářských výrobků označujeme jako prodávající potravinářské podniky a jako kupující obchodní podniky, které následně prodávají spotřebitelům. Samotní spotřebitelé mohou provádět své nákupy přímo od potravinářských podniků, tyto prodeje však nejsou pro trh rozhodující. Velkoobchodní prodej se mezi potravinářskými a obchodními podniky uskutečňuje prostřednictvím velkoobchodu nebo přímo. Obchod s potravinami, který je přímý se uskutečňuje mezi potravinářským podnikem a obchodním podnikem. Pokud od potravinářských podniků nakupují velkoobchodní podniky a dále prodávají do maloobchodní sítě, jedná se o prodej prostřednictvím velkoobchodu. Spotřebitelé nejčastěji nakupují na tomto typu trhu v maloobchodních podnicích. (7) Fungování agrárního trhu Jak už bylo výše uvedeno zemědělství je specifické svou závislostí na biologickém reprodukčním procesu. S tím souvisí i agrární trh, který je charakterizován různou časovou odezvou výrobců a spotřebitelů potravinářské produkce na signály trhu. Poptávka po potravinách závisí na cenách v určitém období. Spotřebitel se řídí konkrétní cenou, která je platná v určitém období a většinou na ceny reaguje bezprostředně. Nabídka zemědělských výrobků je však v krátkém období nepružná. Rozhodování zemědělských výrobců vychází z cen, jež jsou uplatňovány v současném období s předpokladem, že ceny budou stejné i v období dalším. U víceletých výrobních cyklů, jako je například chov skotu, ovocnářství, vinohradnictví atd, je tedy nabídka odezvou ceny, která existovala před dvěma a více lety. Požadavky trhu mohou být v dalším období značně odlišné, než v období na které nabídka reaguje. V průběhu několika let potom 14

15 dochází k cenovým výkyvům, které se cyklicky opakují. Cykly představují důsledek časové mezery mezi změnou množství produkce a obdobím, kdy se tato změna projeví na trhu. U jednotlivých zemědělských produktů je rozdílná vegetační doba a tím i odlišná pružnost v reakci na stav na trhu. Nabídka zemědělských produktů je tedy formována podle úrovně cen minulého období. Podle cen očekávaných je často voleno množství a struktura pěstovaných a chovaných produktů. Jako příklad lze uvést nízké množství brambor a jejich vysoká cena v jednom období a jako reakce na vysokou cenu velké množství brambor a nižší cena v období dalším. Tento stav je pro zemědělství typický na rozdíl od dalších odvětví. Z výše uvedených charakteristik agrárního trhu lze vyvodit, že jistý díl produkce je spotřebováván v rámci výrobní a osobní spotřeby v podniku. Neprochází tedy trhem, není podřízen jeho zákonitostem a zkresluje parametry nabídky a poptávky. Některé zemědělské produkty nemají jednotný národní trh a konkurují si pouze na místních trzích, což vede k nedokonalé konkurenci při velkém množství výrobců. Vliv tržních signálů může být ovlivněn vývojem počasí, nabídka může být posílena nebo také oslabena. (7) Poptávka na agrárním trhu Obvykle se poptávka po komoditách zemědělské výroby odvozuje od poptávky po finálních produktech. Finální produkty tvoří spotřební statky, které jsou ze zemědělských surovin vyráběny. Vývoj poptávky v tomto odvětví je lineárně nezávislý na čase, množství a místě. Spotřeba potravin je omezená a má hranice jak v minimu tak v maximu spotřeby, z čehož pramení nízká cenová a důchodová elasticita po potravinách. Objem spotřeby potravin se v závislosti na změně ceny mění pouze minimálně. Růst důchodu zásadně nezvyšuje poptávku po potravinách. Přírůstek výdajů za potraviny na jednotku přírůstku důchodu má klesající charakter. Nabídka na agrárním trhu Nabídka je charakterizována jako souhrn rozhodnutí samostatných výrobců o výrobě. Velikost nabídky je do značné míry ovlivňována faktory klimatu, kvalitou půdy a počasím, na těchto okolnostech je závislá zejména rostlinná výroba. Situace na trhu se mění rychleji 15

16 než realizace rozhodnutí o změně nabídky v závislosti na biologickém cyklu. Vstup i výstup do zemědělství je značně ztížen kapitálovou náročností nejen na techniku, ale především na půdu, jejíž množství je omezené. Vlivem uvedených faktorů dochází ke vzniku tržní nerovnováhy, která je klasifikována jako nesoulad mezi nabídkou a poptávkou a projevuje se: v čase, kdy je poptávka rozložena rovnoměrně, naopak nabídka vlivem sezónnosti je v čase nerovnoměrná. Z hlediska času se mění i tržní ceny, po sklizni bývají nejnižší, později rostou. v místě, poptávka je soustředěna ve spotřebitelských centrech, zatímco nabídka je rozložena plošně. Ceny jsou z prostorového hlediska odlišné, což vede k vytvoření tržní rovnováhy Změny v komoditní vertikále Komoditní vertikála představuje tok produktu od výrobce až ke spotřebiteli. V rámci komoditní vertikály probíhají procesy od vstupních surovin přes zemědělskou prvovýrobu skrz zpracovatelské fáze až ke spotřebiteli. Jednotlivé procesy na sebe navazují a vzájemně se ovlivňují v jednotlivých fázích výroby konečného produktu, který je určen pro konzumenty. Tento tok produktu až ke spotřebiteli se vlivem industrializace výroby, inovace a technologických pokroků spolu s vývojem informačních technologií a distribučních systémů proměňuje v integrovanou součást ekonomiky. Ve všech částech komoditního řetězce dochází ke změnám, hlavním faktorem ovlivňujícím množství, strukturu i ceny se stává poptávka. (5) (13) Tradiční pohled na zemědělství jako dokonale konkurenční odvětví se mění. Nabídkově orientovaný poptávkový řetězec, který je založený na zemědělské výrobě, jenž vychází z tradičního územního rozmístění a intenzivních či extenzivních systémů hospodaření se ztrácí do pozadí. (13) 16

17 Vstupy Zemědělské produkty 1. zprac. 2. zprac. Potrav. zboží Obr. č. 5: Nabídkově orientovaný komoditní řetězec Zdroj: (13) Na obrázku je znázorněn tradičně orientovaný komoditní řetězec, který vychází ze zemědělské produkce a prostřednictvím zpracovatelských fází vede až ke spotřebiteli. Určující postavení v tomto modelu má zemědělský výrobce. Vlivem změn v agrárním sektoru však dochází i ke změnám této komoditní vertikály. Rozhodujícím článkem ve vertikále se stává spotřebitel. Zemědělské podniky jsou nuceny produkovat komodity s ohledem na možnosti odbytu, kvalita půdy a klimatické podmínky ustupují do pozadí. Nejdůležitější změnou na agrárním trhu je přechod k poptávkově orientovanému modelu komoditního řetězce. (5) Vstupy Zeměděl. produkty 1. zprac 2. zprac. Potrav. zboží Obr. č. 6: Poptávkově orientovaný komoditní řetězec Zdroj: (13) 17

18 Charakteristiky Tradiční koncepce nabídkově orientovaný model Nová koncepce poptávkově orientovaný model Přístup k zemědělství Zemědělství je zemědělská výroba Zeměděl. je součást výroby potravin Charakter výstupu Komodita jako konečný Komodita jako surovina výrobek Struktura produkce Hlavní typické plodiny a Žádané plodiny a produkty ŽV produkty ŽV Determinující faktor výroby Výrobní podmínky, půda, Požadavky zákazníka kapitál Základ konkurenční výhody Kvalita půdy, technologie, stavby Lidé, znalosti, strategie, organizace Volba zaměření výroby Univerzální struktura dle dostupnosti výrobních faktorů a Specializace na konkrétní žádanou surovinu vstupů vlastních aktiv Rozhodující předpoklad Kapitál v peněžní a naturální Znalosti a informace úspěchu formě Vztah k pracovní síle PS je náklad a součást investic PS je investice a součást nákladů Typ obchodu Prodává produkt a předává službu Prodává službu a předává produkt Typ vstahů s dodavateli a Převážně adversní Korektní, přátelské odběrateli Nákup vstupů Velké množství různých dodavatelů Nákup zpravidla od jednoho zdroje Vlastní výroba vstupů Velmi silná tendence Nákup od dodavatelů Rozhodující druh rizika Riziko selhání trhu (ceny) Riziko selhání vztahů Vztah k majetku Vlastnictví aktiv Kontrola aktiv Obr. č. 7: Změny charakteristické pro přechod z nabídkového modelu komoditního řetězce k poptávkově orientovanému řetězci Zdroj: (5) Změny vyvolané přechodem od nabídkově orientovaného modelu komoditního řetězce k poptávkově orientovanému modelu vedou k definici zemědělství jako součásti agrobyznysu. Do popředí kritéria úspěšnosti zemědělských podniků se dostává rozhodování zemědělských podniků založené na znalosti trhu. (5) 3.5 Zemědělství jako součást agrobyznysu Agrární sektor je součástí národního hospodářství, i když má výrazné autonomní postavení, přesto nefunguje samostatně a vzájemně se ovlivňuje s národní a světovou ekonomikou. V současné době není zemědělství zcela autonomním odvětvím. Ve struktuře výroby není ovlivňováno pouze přírodními a klimatickými podmínkami, ale zejména předcházejícím a navazujícím odvětvím a celkovou úrovní ekonomiky. V posledních 18

19 desetiletích se stalo součástí agrobyznysu. Agrobyznys, který v sobě zahrnuje nejen podniky předvýrobní, ale i distributory a podniky zaměřené na zpracování. (4) 1. zemědělská prvovýroba, lesnictví, vodní hospodářství 2. potravinářský průmysl 3. krmivářský průmysl 4. služby pro zemědělský a potravinářský průmysl (zásobování, opravárenství, šlechtitelství, výzkum) Agrárně potravinářský komplex 5. dodavatelská odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství (specializované strojírenství, chemie, energetika) Agrárně průmyslový komplex 6. potravinářský obchod a veřejné stravování Agrobyznys Obr. č. 8: Struktura agrárního sektoru Zdroj: (6) Zemědělství je v rámci agrárního sektoru jako prvovýroba spolu s potravinářským, krmivářským průmyslem a službami součástí agrárně potravinářského komplexu. Agrárně potravinářský komplex tvoří spolu s dodavatelskými odvětvími vstupů do zemědělství agrárně průmyslový komplex. Navázáním potravinářského obchodu na agrárně průmyslový komplex vzniká řetězec subsektorů - agrobyznys. (3) (6) Agrobyznys je výrazně ovlivňován třemi faktory: globalizace trhů, rozvoj technologií a spotřebitelské požadavky na potraviny. Mezi další faktory, které agrobyznys ovlivňují patří agrární politika, intenzita konkurence a působení tržní síly ostatních firem v tomto odvětví. Globlizace trhu se projevuje zejména v souvislosti s liberalizací světového obchodu, pomocí odbourávání tarifních i netarifních bariér. Rozvoj technologií se v dnešní době týká především pokroku v oblasti biotechnologií a komunikací, které mění nejen výrobu, zpracování, distribuci, ale i spotřebu produktů zemědělského původu. Kritéria spotřebitelů jsou dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje subjekty v rámci agrobyznysu. Jsou patrné trendy ve spotřebitelských preferencích, které směřují k vysoké kvalitě výrobků z hlediska výživy, roste také zájem spotřebitelů o to, jak jsou dané 19

20 výrobky vyráběny a o technologie, které jsou využívány, welfare chovaných zvířa, životní prostředí atd. (1) (3) TECHNOLOGIE PRÁVNÍ SYSTÉM KONKURENČNÍ PROSTŘEDÍ EKONOMICKÉ SÍLY TRŽNÍ SÍLA VNITŘNÍ PROSTŘE DÍ KONKURENTI ZEMĚDĚLSKÝ PODNIK GLOBALIZACE POLITICKÉ SÍLY PŘÍSTUP NA TRH SPOLEČENSKÉ KULTURNÍ NORMY LIDÉ Obr. č. 9: Faktory ovlivňující zemědělský podnik Zdroj: (4) Vývoj agrobyznysu ovlivňuje zemědělské podniky především v těchto ohledech: nabídka je formována na základě interakcí nabídky a poptávky, rozhodující vliv na množství a strukturu výroby má poptávka spotřebitelů, tok potravin a zemědělských produktů z prvovýroby až ke spotřebitelovi je ovlivněn škálou firem a organizací nezemědělského charakteru, často globálních sítí, trhy se liberalizují, dochází k propojení jednotlivých trhů s potravinami, klesají bariéry jednotlivých států, spotřebitelé zaměřují svůj zájem na hodnotu potravin, zpřísňují se kritéria ochrany spotřebitelů v souvislosti s kvalitou potravin, roste integrace potravinových sítí ve světě a zeslabuje se vliv mezinárodní politiky v zemědělském odvětví, 20

21 rozšiřuje se nabídka potravin, je výrazně eliminován vliv sezónnosti a země původu potravin, roste snaha o konsolidaci firem v úsilí využítí výnosů z rozsahu. (1) (3) Původně dokonale konkurenční tržní struktura v uzavřeném systému s omezenými zásahy z vnějšího prostředí je modifikovaná na systém, který je součástí produkce potravin. Tradiční pohled na zemědělství se mění od nabídkového modelu k poptávkovému. Charakter agrárních a potravinových trhů prochází změnami, rozhodujícím faktorem nejen pro množství, ale i kvalitu zemědělských faktorů je poptávka, což vede k omezení schopnosti zemědělských podniků prosadit se v tomto systému a zvyšování závislosti zeměděských podniků na navazujících odvětvích. (5) Zemědělské podniky ztrácí vliv na vývoj potravinového trhu, naopak roste vliv navazujících článků jako je např. distribuce, zpracování, skladování a prodej. Kontakt mezi výrobcem zemědělských komodit a konečným spotřebitelem je minimalizován, v současné době se ke spotřebitelům dostává pouze minimální množství nezpracovaných zemědělských produktů. Větší množství prvovýrobní produkce je součástí dalších zpracovatelských fází. Se snižováním vlivu zemělských podniků na vývoj potravinového trhu ztrácí kvalita půdy rozhodující vliv na produkci. Konkurenceschopnost podniku byla dříve determinovaná právě tímto faktorem. Rozhodujícím faktorem konkurenceschopnosti podniku se stává kvalita managementu a jeho schopnost reagovat na změny a požadavky potravinového trhu a schopnost uplatnění výrobků. (9) Jednotlivé subsektory agrobyznysu jsou navzájem ovlivňovány zpětnými i přímými vazbami. Hlavní pozici v modelu zaujímá obchod a zpracovatelský průmysl. Tržní síly subjektů zpracovatelských odvětví rostou. Vazba mezi zemědělským podnikem a konečným spotřebitelem je zprostředkovaná, což znamená, že zemědělství není uzavřený systém. (3) 21

22 Spotřebitelé - domácnosti Veřejné stravování Ostatní odbytová místa Supermarkety Nákupní oddělení 2. fáze zpracování 1. fáze zpracování Nákup a odbyt Obr. č. 10: Tržní struktura v agrobyznysu Zdroj: (3) 3.6 Hospodářská politika Ekonomická rozhodnutí a na ně navazující soubory nástrojů a opatření státu představují hospodářskou politiku. Pomocí těchto nástrojů ovlivňuje vláda makroekonomickou i mikroekonomickou oblast národního hospodářství za účelem dosažení vytyčených cílů. Existují dva základní typy hospodářské politiky tržního hospodářství - klasicky liberální a regulované tržní hospodářství. Klasicky liberální tržní hospodářství je založeno zejména na principu svobodného rozhodování jednotlivých subjektů. Stát do hospodářského procesu nezasahuje, plní pouze funkci právního rámce řádu hospodářského zřízení. Garantuje hospodářským subjektům svobody pomocí právních norem. Jednotlivé podniky se rozhodují samy v závislosti na reakci trhu, zejména na pohyb tržních cen. V modelu regulovaného tržního hospodářství se jednotlivé subjekty také rozhodují svobodně na základě tržních signálů. Stát vytváří nejen právní rámec, ale také formuje cíle a zasahuje do hospodářství ve vybraných oblastech. Podle stanovených cílů vlády 22

23 a nástrojů, které užívají k plnění těchto cílů, je rozlišována politika restriktivní nebo expanzivní. 3.7 Formy dotací a ekonomické náklady různých forem dotací Jedním ze státních zásahů do ekonomiky jsou dotace, které jsou přidělovány určitým subjektům za daných podmínek za účelem redistribuce finančních prostředků určitým skupinám. Vlastností dotací je zabezpečování přenosu, který realizuje změny v rozdělování důchodu. Za další vlastnost dotace lze uvést vytváření nákladů, které jsou spojeny s realizací dotace. NÁSTROJ PŘÍMÉ NÁKLADY DEFORMACE TRANSAKCE NEPŘÍMÉ NÁKLADY Přímé dotace do důchodu 0 velmi vysoké velmi vysoké Proporcionální dotace primárních faktorů nízké vysoké vysoké Dotace výstupu / vstupu vysoké nízké vysoké Podpora tržních cen vývozce velmi vysoké nízké nízké dovozce velmi vysoké velmi nízké záporné Obr. č. 11: Nákladové charakteristiky v základních skupinách dotací Zdroj: (7) Existují různé formy dotací, které se projevují v zásazích do trhu s větším nebo menším deformačním účinkem. Náklady na jednotlivé formy dotací se liší, každá forma dotace je spojena s nákladem, který tvoří rozdíl mezi částkou vyhrazenou pro účel podpory a částkou skutečně přijatou. 23

24 Tyto náklady se nazývají Náklady transferu a je možné rozdělit na: náklady přímé deformace (náklady vyvolané vlivem použitého nástroje na zkreslení trhu) přímé a nepřímé náklady transakce (náklady spojené se zavedením a uplnatněním nástroje). (7) Přímé dotace do důchodu Z tabulky je patrné, že nejnižší deformační účinky jsou evidovány u přímé dotace do důchodu. Zkreslující účinek u tohoto typu dotace je sice téméř nulový, na druhé straně jsou další dvě skupiny nákladů velmi vysoké, což je u transakčních nákladů přisuzováno vysokým nákladům na získání podrobných informací o subjektech, ke kterým je dotace směřována. Nepřímé náklady jsou vysoké, protože tento typ dotací je často financován specifickými odvody. (7) Velikost těchto dotací je ovlivněna podílem zemědělské produkce na HDP a na úrovni HDP připadajícího na jednoho obyvatele. Konkrétně se jedná o (v ČR) platby za údržbu krajiny, podpora masného typu skotu v horších podmínkách, podpora chovu ovcí, podpora chovu včel, podpora pěstování lnu, podpora chovu dojnic, podpora udržování krajiny, (v EU) přímé hotovostní platby farmářům v horských oblastech. (10) Proporcionální dotace primárních faktorů Jedná se o dotace výrobních prostředků. Vzhledem k tomu, že tyto dotace vyžadují informace o úrovni odvětví, jsou zde evidovány vysoké transakční náklady. Pokud je tento typ dotace použit správně, tj. nastven na určitou úroveň pro všechny faktory, má nízký deformační účinek. U tohoto typu podpory je kladen vysoký nárok na financování z rozpočtových prostředků. V porovnání s přímými dotacemi do důchodu k využití proporcionální dotace dochází až při průběhu aktivity, která je podporována. (7) 24

25 Dotace výstupu Jsou typycké nízkými transakčními náklady, jelikož podpora je směřována do části výrobkové vertikály (většinou ve finálních fázích zpracování - zpracovatelské podniky), kde se nachází menší počet subjektů. Nepřímé náklady jsou u této formy podpory vysoké stejně jako deformační účinky, jelikož dochází k deformaci poptávky a v této návaznosti i nabídky při rozhodování o struktuře. (7) Dotace vstupu I zde jsou vysoké deformační účinky a s tím spojené náklady na deformace. Patří sem spoluodpovědnostní poplatky a spotřební daně, což znamená kombinaci daní a producentských subvencí (ceny producentů jsou nižší než ceny spotřebitelů). (7) Tento typ podpory snižuje cenu výrobních vstupů pro zemědělce. Mezi tyto opatření lze uvést: hotovostní finanční prostředky na nákup surovin, snižování nepřímých daní a dovozních cel, legislativní opatření v oblastech vlastnictví půdy, poskytování garantovaných úvěrů. Další přímou podporou může být podpora, pro kterou neexistuje tržní cena. Jedná se zejména o snižování zemědělského rizika, technologický rozvoj, zemědělské vzdělávání, zlepšování infrastruktury a půdní bonity. (10) Podpora tržních cen U tohoto typu dotací jsou velmi vysoké deformační účinky. Dochází ke zkreslování tržních rozhodování o výrobě a spotřebě. Na druhou stranu transformační náklady jsou nízké. U dovozce jsou nepřímé náklady dokonce záporné, což je způsobené clem, které je příjmem do státního rozpočtu. (7) Tento typ dotace je pokládán za jeden z nejběžnějších opatření na podporu zemědělského sektoru. Jedná se o opatření určená na stabilizaci a podporu cen zemědělských výrobků, restrikce dovozu zemědělských výrobků, opatření na podporu vývozu zemědělských výrobků. (10) 25

26 V agrární politice jsou využívány další specifické nástroje: Kvantitativní restrikce a set - aside. Tyto nástroje slouží ke snižování vstupů a tím omezují deformační účinky ostatních nástrojů podpory aniž by docházelo k masivnímu snižování dotací. Transakční náklady však rostou. (7) 3.8 Vývoj agrární politiky v České republice Podle statistických indikátorů podíl na tvorbě HDP a podíl na zaměstnanosti kopíruje vývoj zemědělství v České republice vývoj zemědělství ostatních vyspělých ekonomik. Podíl zemědělství na HDP dlouhodobě klesá a počet pracovníků v tomto odvětví se také neustále snižuje. Tento stav je ovlivněn zejména rychle se rozvíjejícími ostatními odvětvími, nejvíce rychlým rozvojem průmyslu také s rozvojem technologií a tím spojenou zvyšující se produktivitou práce. (2) Předválečný vývoj agrární politiky na našem území kopíroval vývoj v ostatních zemích Evropy a to až do roku 1918, kdy došlo ke vzniku Československé republiky. Do vzniku samostatné ČSR je agrární politika spojena zejména se zásahy do pozemkového vlastnictví. Zemědělství v tomto období může být charakterizováno jako vyspělá malovýroba. Po vzniku ČSR došlo k pozemkové reformě, jejímž cílem bylo omezit vlastnictví cizí šlechty a ostatních velkých českých vlastníků především církví a tím posílit postavení malých rolníků a hospodářství. Do světové hospodářské krize je tento vývoj označován jako velmi podobný vývoji zemědělství v západní Evropě. Světová hospodářská krize, která začala v roce 1929, se projevila na poklesu cen zemědělských výrobků i na rapidním růstu zadlužení zemědělských podniků. Byly nutné státní zásahy, mezi nejvýznamnější lze řadit vznik družstev. V období okupace byla agrární politika podřízena systému direktivně řízeného hospodářství, které vyžadovalo povinné dodávky do centrálních skladů, regulaci výroby, monopolizaci výkupu s pevnými cenami a centrální distribuci výrobních prostředků. V poválečném období byla zahájena pozemková reforma, která konfiskovala dříve zabavený majetek, přerozdělení půdy ve prospěch jednotlivců, navázalo se na reformy z roku

27 V období totality bylo i zemědělství a potravinářství řízeno prostřednictvím centrálně plánované ekonomiky. A tento vliv ovlivňuje zkoumané odvětví dodnes. V centrálně plánované ekonomice ČSSR byly jednotlivé podniky potravinářského a zemědělského řetězce řízeny vládou. Vládou byla zabavena většina zemědělské půdy, která byla rozdělena státním statkům. Zemědělská družstva byla sjednocována do JZD. Zanikala rolnická a selská hospodářství, jejichž majetek byl znárodněn ve prospěch JZD a státních podniků. Podniky měly předem určené dodavatele i odběratele, nebylo možné vyhledat jinou nabídku, přestože často nebylo dosahováno požadovaného množství vstupů a kvality. Odvětví vstupů a výstupů bylo řízeno prostřednictvím hlavních správ. Řídící pracovníci podniků se soustředili výhradně na určené dodavatele i odběratele, přičemž nebylo možné hledat alternativy. Zemědělsko potravinářský systém v totalitním režimu je mnohem uzavřenější než režim tržní ekonomiky. Centrálně řízeno bylo nejen množství distributorů, ale i vstupů a výstupů, čímž bylo určováno také množství a struktura produkce. Prodejní ceny byly fixovány. Existoval systém dodávek zemědělských výrobků, množství povinných dodávek bylo subjektivně řízeno v jednotlivých okresech. Proces kolektivizace vedl ke vznikům státních statků, jednotných zemědělských družstev (JZD), naopak došlo k minimalizaci počtu soukromých hospodářství. Jak už bylo výše uvedeno centrálně plánované byly veškeré činnosti prvovýrobců, s cílem zajistit potravinovou bezpečnost a udržet nízké ceny potravin. Využívala se celá řada dotací a podpor, neboť konečné ceny potravin byly jednotné a limitované. Jako posledním dotačním prostředkem byla záporná daň z obratu, která sloužila k udržení levných potravin. Pro každou komoditu byla stanovena tato záporná daň z obratu, která vyrovnávala rozdíl mezi cenou velkoobchodní a maloobchodní. (7) (11) Vývoj českého zemědělství byl silně ovlivněn transormací české ekonomiky po roce Nejdůležitějším krokem bylo obnovení vlastnických vztahů, což byl základní princip přechodu k tržnímu hospodářství. Obnova vlastnických vztahů byla realizována v rámci tří procesů: restitucí, transformací zemědělských družstev a privatizací majetku ve vlastnictví státu. 27

28 Restituce Jedná se o převod vlastnického práva státu na fyzické osoby v souvislosti s nápravou křivd způsobených v letech Došlo k navracení vlastnických práv k pozemkům, hospodářským i obytným budovám a dalším stavbám patřícím k zemědělským hospodářstvím. Za osoby oprávněné jsou považování občané ČR případně jejich dědicové. Povinnostními osobami je stát nebo právnické osoby- státní statky, družstva atd. Transformace zemědělských družstev Transformace byla nejrozsáhlejší formou restaurace vlastnických vztahů v zemědělství ČR. Původní zemědělská družstva měla povinnost přeměnit se na družstva podle obchodního zákoníku. Tento proces zahrnoval více než 1200 družstev a 60% celkové výměry zemědělské půdy. Většina vlastníků ponechala svou půdu v družstvech. Na části půdy začaly hospodařit obchodní společnosti (s ručením omezeným, akciové společnosti). Tento proces pokračoval i po roce 1993, zejména se podepsal na změnách podnikových forem, výrazná část družstev se transformovala na obchodní společnosti. Transformace družstev znamenala změny v rozsahu a struktuře kapitálové základny. Některé oprávněné osoby získaly majetek pro samostatné hospodaření, část tohoto majetku však byla převedena do nezemědělské sféry. Vysoký podíl z disponibilního kapitálu družstev a ostatních společností, které vznikly transformací družstev tvoří závazky za kapitálové podíly. Kapitálové podíly jsou ve vlastnictví osob, které se nestaly členy družstev nebo podílníky v transformovaných podnicích. Výše těchto závazků, tvoří téměř třetinu kapitálové základny transformovaných podniků. Privatizace zemědělského majetku ve vlastnictví státu Převody vlastnických práv byly realizovány i ve státních statcích. Privatizace probíhala několika formami: veřejnou dražbou, veřejnou soutěží, přímým prodejem, kupónovou privatizací, bezúplatným převodem. Situace v ČR je odlišná od situace v EU. Průměrná velikost podniků je v ČR vyšší než v EU, což může znamenat komparativní výhody z koncentrace výroby. V našich 28

29 podmínkách převažuje nájemní vztah k obhospodařované půdě a pracovníci, kteří nemají k podniku vlastnický vztah. (7) Zemědělská výroba byla do roku 1989 vlivem politiky levných potravin podporována obrovským systémem dotací, které bylo nutné v souvislosti s liberalizací odstranit. Výchozím opatřením, které vedlo k tvorbě tržní ceny, jež je založena na bázi poptávky a nabídky, bylo odstranění záporné daně z obratu. Záporná daň z obratu byla dříve aplikováná mezi velkoobchodní a maloobchodní ceny. Tento krok vytvořil základní podmínky pro propojení cen ve fázích prvovýroby, zpracování a obchodu. Zrušení záporné daně z obratu se projevilo zvýšením spotřebitelských cen a následným poklesem poptávky. Největší vliv byl zaznamenán u výrobků živočišného původu. Další kroky vývoje agrárního sektoru po roce 1990 vedou ke snižování státních zásahů do trhu a snižování podpory cen. Roste velikost podpor, které nezasahují do agrárního trhu. Celková úroveň podpor do zemědělství však trvale klesá. (7) Vývoj zemědělství po roce 1990 lze rozdělit do několika etap: Startovací etapa ( ) je typická užíváním nástrojů z předreformního období. Dochází k naplnění restitucí, hospodářská politika státu přímými finančními dotacemi podporuje zakládání zemědělských subjektů, zejména malých rodinných farem. Liberální etapa ( ), ve které dochází k realizaci liberalizačních kroků, které byly založeny v předcházející etapě. Politika se soustředila na odstraňování přebytků ze zemědělské produkce. Klesá úroveň podpory, přímé podpory do důchodu zemědělců jsou radikálně zrušeny. Roku 1992 ovlivňuje zemědělství také vznik nového celního sazebníku s výrazně nižšími celními sazbami. Rozvojová a sociálně stabilizační etapa ( ) je charakteristická poklesem státních zásahů do trhu a podpory cen. Roste význam podpory zemědělství nezasahující do trhu, např: podpora modernizace a restrukturalizace prvovýroby realizovaná především prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického lesnického fondu (PGRLF). Tato podpora probíhala ve formě zvýhodněných přístupů k úvěrům a částečné dotace úroků. Celková úroveň podpor však klesá. 29

30 Předvstupní etapa (zahájena 1997) související se vstupem ČR do EU. Příprava se kromě úřední a legislativní stránky týká rozsahu a struktury výroby a její konkurenceschopnosti. Tento proces přizpůsobování znamená nejen přizpůsobení se podmínkám v EU a převzetí platných norem, ale také vytvoření podmínek pro jejich zavedení. Koncepce resortní politiky ministerstva zemědělství před vstupem do EU byla zpracována k přípravě vstupu ČR do EU a vymezovala dvě etapy přípravy vstupu: Revitalizace a Adaptace. Cíle etapy Revitalizace - dořešení vnitřních vývojových problémů agrárního sektoru, - podpora dalšího vývoje, - stabilizace sektoru před přizpůsobováním podmínkám EU, - institucionální příprava na vstup. Cíle etapy Adaptace - dosažení konkurenceschopnosti, vyšší efektivnost ve výrobě, - vyšší výnostnost kapitálu v zemědělství, - zajištění přiměřených cen potravin a vysoké kvality, - environmentální funkce zemědělství, - diverzifikace činnosti zemědělských podniků. (7) 3.9 Vývoj agrární politiky v Evropě Rozhodujícími prvky, které určují rozdíly provozování zemědělství v různých podmínkách, jsou bonita půdy, klimatické podmínky, vodohospodářské poměry a hustota osídlení. Evropské země mají relativně husté osídlení s nižší výměrou zemědělské půdy ve srovnání s USA, Kanadou a Austrálií. V zemích EU převládá agrární politika se silnou podporou a ochranou. První hlubší zásahy do zemědělství jsou spojovány s exportní expanzí zámořských států koncem 19. století. S rozvojem lodní dopravy bylo do Evropy dováženo levné obilí z USA, Kanady a Austrálie, cena dováženého obilí působila na cenu obilí na domácích trzích, která 30

31 začala klesat. Evropské zemědělství se dostalo do krize a většina států zavedla ochranu vnitřního trhu prostřednictvím cla. Celní bariéry zavedla většina států Evropy. (7) Společná integrace se začínala formovat už prostřednictvím Marshallova plánu o poválečné obnově Evropy. Zemědělská politika, která v poválečném období motivovala k produkci v celém agrárním sektoru z důvodu obovení potravinové bezpečnosti a pokrytí poptávky, užila nástroje podpory cen placené zemědělcům. Tyto nástroje vedly ke zvyšování nabídky komodit, na druhé straně však také k deformaci tržní rovnováhy. Nástroje, které byly využity v původní koncepci společné zemědělské politiky z padesátých let minulého sotletí se ukázaly jako účinné. Růst výroby byl nastartován, zároveň však došlo k rozdílům reálných cen evropských zemědělských komodit od cen na světových trzích a snížení konkurenceschopnosti evropského zemědělství na světovém agrárním trhu. Začalo docházet k problémům s rostoucími přebytky komodit, které byly spojeny zejména s náklady na odstranění nadbytečné produkce, které postupně narůstaly a docházelo k potřebě dalších finančních prostředků nutných na podporu exportu, skladování nebo likvidaci nadprodukce. (2) V devadesátých letech dvacátého století tento vývoj na evropském trhu spolu s rostoucím tlakem na liberalizaci trhů po Uruguayském kole GATT a připravovaný vstup nových členských států střední a východní Evropy odstartovali proces reformy SZP. Nástroje podpory a regulace SZP byly postupně modifikovány, došlo k omezení nástrojů zasahujících do agrárního trhu - snižování podpory cen a odstraňování bariér zahraničního obchodu. Tyto nástroje byly nahrazovány jiným systémem podpory, který se zaměřuje na rozvoj venkova, ochranu životního prostředí, zdůraznění multifunkční úlohy zemědělství, podporu v méně příznivých oblastech. (2) (7) 31

32 Reforma roku 1992 CAP I Tato reforma je často označovaná jako MacSharryho reforma a přinesla tyto výsledky: snížení intervenčních cen, prodloužení režimu mléčných kvót, omezení intervenčních nákupů hovězího masa, zavedení kompenzačních plateb na chov skotu a pěstování obilovin s cílem poskytnout kompenzaci za snižování cen, zaměření na otázky životního prostředí, zavedení programu předčasného odchodu zemědělců do důchodu, zavedení příplatků na zalesňování, snížení dovozních cel, snížení objemu produkce, snížení objemu financí na vývozní dotace. (7) Reforma roku 1998 CAP II Tato dohoda je často označována jako Berlínská dohoda a byla přijata v rámci dokumentu Agenda Jejím cílem je především příprava na rožšíření EU a navazuje na trendy zavedené v CAP I. Mezi nejdůležitější cíle patří: - podpora komodit (mléko, obiloviny, olejniny, hovězí maso), - strukturální podpory pro rozvoj venkova, - podpora modernizace firem, - podpora mladých začínajících zemědělců, - podpora předčasného odchodu do důchodu, - podpora hospodaření v méně příznivých oblastech, - zlepšení zpracování a uplatnění zemědělských výrobků na trhu.(7) 32

33 3.10 Konkurenceschopnost zemědělství Konkurenceschopnost zemědělství vychází ze stavu zemědělství dané země, uplatnění produkce na trzích a nákladových podmínek sloužících k realizaci produkce. Podstatné vlivy na konkurenceschopnost podniku má nejen úroveň finančně ekonomických výsledků podniku, ale také činitelé formulující sektorovou a národní specifičnost - organizační a politický rámec. Konkurenceschopnost v tomto odvětví je dále ovlivňována přírodními podmínkami, koupěschopnou poptávkou schopnou akceptovat cenu nabídky. Makroekonomické prostředí, které je tvořeno úrovní dané ekonomiky zahrnuje zejména dostupnost kvality a ceny vstupů, úroveň technologií, pracovní síly, příjmy obyvatelstva, daňové podmínky a kurz národní měny. Důležitou roli na konkurenceschopnost zemědělských podniků mají také navazující články a to úroveň zpracovatelského a potravinářského průmyslu. Dalším činitelem, který ovlivňuje vývoj zemědělství je hospodářská politika, která svými opatřeními působí nejen na zahraniční obchod zemědělských produktů, ale také na domácí poptávku, nabídku a kapitálové investice tohoto odvětví. Mezi opatření zemědělské politiky patří zejména důchodové dotace, dotace na výrobní vstupy, výrobkové dotace, podpora a stabilizace cen zemědělských produktů, podpora vývozu a restrikce dovozu, ochrana podmínek hospodářské soutěže v potravinových vertikálách. Neopomenutelným faktorem zejména v podmínkách EU jsou mimoprodukční funkce zemědělství, zemědělská výroba je zdrojem pozitivních i negativních externalit. Tyto externality se projevují v oblastech utváření krajiny, ochraně vodních a půdních zdrojů. Externality jsou produkovány při hospodaření v různých přírodních podmínkách. Zejména v oblastech s horšími přírodními podmínkami je nutné pozitivní externality zhodnotit. Faktory ovlivňující konkurenceschopnost zemědělství jsou klasifikovány do dvou základních skupin: vnitřní faktory a vnější faktory. 33