DIPLOMOVÁ PRÁCE Hodnocení revitalizace na Buchlovickém potoce II. etapa

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ DIPLOMOVÁ PRÁCE Hodnocení revitalizace na Buchlovickém potoce II. etapa Brno, 2009 Michaela Ševčíková 1

2 ABSTRAKT Předmětem diplomové práce je zhodnocení stávajícího stavu potoka v Buchlovicích, porovnání se stavem Po revitalizaci a s dostupnými historickými podklady. Hlavními podklady pro zpracování byly materiály z jednotlivých úřadů, vlastní terénní průzkum a následná laboratorní práce. Výsledkem práce je celkové vyhodnocení provedené revitalizace a současného stavu. KLÍČOVÁ SLOVA revitalizace, stabilita toku, svislicové rychlosti, zrnitost, opevnění THE ABSTRACT Theme of my dissertation is an evaluation of the present state of a stream in Buchlovice, comparison with the state after revitalization and with available historical data. Main data for elaboration were materials acquired from particular offices, own cross-country exploration and consequential laboratory work. The outcome of this work is a general evaluation of revitalization and the present stage of the stream. THE KEYWORDS revitalization, stability of the stream, vertical speeds, granularity, enrockment 2

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hodnocení revitalizace na Buchlovickém potoku II. etapa vypracovala sama a použila jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupise literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne: Podpis: 3

4 Na tomto místě bych chtěla vyjádřit poděkování vedoucí této diplomové práce paní Ing. Janě Synkové PhD. za cenné rady a konzultace k mé práci, které mi poskytla během mého studia. Dále bych chtěla poděkovat paní Ing. Katarýně Domokošové za konzultace v oblasti laboratorních prací při zpracovávání diplomové práce. Poděkovat bych chtěla mé rodině, především mé matce za podporu během celé doby mého studia na vysoké škole. Děkuji 4

5 OBSAH 1. ÚVOD MOTIV A CÍL PRÁCE PŘEHLED ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY HISTORIE REVITALIZACÍ REVITALIZACE CÍLE REVITELIZACE VHODNOST LOKALITY VHODNOST ÚSEKU K REVITALIZACI TRASA REVITALIZOVANÉHO TOKU KORYTO REVITALIZOVANÉHO TOKU DIMENZOVÁNÍ KORYTA STABILIZACE KORYTA POUŽITÝ MATERIÁL OBJEKTY MIGRAČNÍ PRŮCHODNOST TOKU SPLAVENINY TRAVNÍ PÁSY JAKOST VODY VEGETAČNÍ DOPROVD NAPOJENÍ NA EKOLOGICKOU KOSTRU KRAJINY ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LOKALITĚ IDENTIFIKACE LOKALOTY ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY GEOMORFOLOGIE ÚZEMÍ GEOLOGIE A PEDOLOGIE KLIMATICKÉ POMĚRY HYDROLOGICKÉ POMĚRY PŘÍRODNÍ LESNÍ OBLAST PRVKY ÚSES METODIKA SBĚR PODKLADŮ

6 5.2. TERÉNNÍ PRŮZKUM LABORATORNÍ PRÁCE ROZBORY PŮDY 5.4. MODEL KORYTA V PROGRAMU HYDROCHECK HODNOCENÍ REVITALIZACE POMOCÍ HODNOTÍCÍ STUPNICE 5.6. VÝSLEDKY A HODNOCENÍ 6. VÝSLEDKY 6.1. STAV TOKU PŘED REVITALIZACÍ A NAVRHOVANÁ REVITALIZACE STAV TOKU PŘED REVITALIZACÍ NAVRHOVANÁ REVITALIZAČNÍ OPATŘENÍ VÝSLEDKY TERÉNNÍHO PRŮZKUMU TERÉNNÍ PRŮZKUM PO REVITALIZACI HODNOCENÍ REVITALIZACE POMOCÍ HODNOTÍCÍ STUPNICE TERÉNNÍ PRŮZKUM PO DALŠÍ ÚPRAVĚ SOUČASNÝ STAV VÝSLEDKY LABORATORNÍCH PRACÍ STANOVENÍ ZRNITOSTI A ZATŘÍDĚNÍ ZEMIN VÝSLEDKY MODEL KORYTA V PROGRAMU HYDROCHECK VÝSLEDKY POSOUZENÍ STABILITY KORYTA 7. POROVNÁNÍ ZJIŠTĚNÉHO STAVU SE STAVEM PO REVITALIZACI A STAVEM PŘED REVITALIZACÍ.. 8. DISKUSE.. 9. ZÁVĚR 10. SUMARRY 11. POUŽITÁ LITERATURA 12. SEZNAM PŘÍLOH TABULKY OBRÁZKY MAPY FOTKY PŘÍLOHY

7 1. ÚVOD Úpravou toků jsou vytvářeny podmínky pro hospodářský rozvoj říčního údolí. Budováním koryt vyhovujících optimálním poměrům aluviální nivy a zjištěním bezprostřední ochrany tohoto území před povodněmi se zvyšuje bezpečnost sídlišť, průmyslových objektů a komunikací, i produktivita zemědělských a lesních pozemků. Úpravy toků mohou také přispět ke splavnosti řek, usnadnit a zlepšit využití vodní energie, zlepšit čistotu toku a ozdravit jeho vzhled. Jak uvádí Státní vodohospodářský plán úpravy uskutečňují nebo mají značný podíl na: odstranění, po případě zvládnutí příčin říční eroze, pohybu splavenin a zajištění stability toku, zneškodnění škodlivých účinků velkých vod, zajištění rovnovážného stavu hladiny podzemní vody podle potřeb hospodářského vývoje říčního údolí, zajištění účelového hospodaření s vodou pro všechna hospodářská odvětví i zajištění zájmů veřejné hygieny a potřeb rekreačních. Jako součást systému různých opatření řešících úpravu odtokových poměrů v celé šíři, musí úpravy toků navazovat ve své funkci zpevňovací na stabilizační říční objekty a ve své funkci ochranné na velké vody, snížené účinkem údolních nádrží. Největší požadavky na úpravy bývají obvykle v oblasti nížinných toků, kde spád území je v celku malý a trati zahloubené ve vrstvách náplavů tvoří často četné zákruty a trpí erozí. Také škody vznikající záplavami bývají v této oblasti největší, neboť jde většinou o nejúrodnější půdy a nejhustěji osídlená území. Úpravy toků mohou být v rámci regulačního systému ovlivněny řadou přírodních podmínek přímo nebo nepřímo. Některé z těchto podmínek se nedají usměrnit lidským zásahem buď vůbec, anebo nikoliv natolik a v dohledné době, aby se jejich působení promítlo okamžitě a nápadně do úprav říčních koryt. Nepřímo působící a neměnné nebo téměř nezměnitelné jsou poměry srážkové, geologické, jakož i geomorfologické a z toho vyplývající charakter říční soustavy povodí. Pozvolným změnám ve sběrném území podléhá půda. Její schopnost retardační a akumulační je regulována převážně porostem, který je dalším proměnlivým přírodním faktorem. 7

8 Přímo jsou úpravy toků ovlivněny charakterem aluviální nivy, a to zejména přírodními podmínkami v bezprostředním pásmu koryt. Jsou to: půdní materiál, poměrné spády, utváření průtočného profilu řečiště, proudová eroze, splaveniny i jejich režim a konečně břehové a doprovodné porosty, jakož i horizont podzemní vody a údolní brázdě. Upravením toků se vyloučí nebo omezí rozlivy velkých vod, pozemky se chrání před ničivými účinky vodní eroze a obvykle se upravuje režim podzemní vody tak, aby byl příznivý pro optimální výrobu zemědělskou nebo lesní. V tom je kladný přínos úprav pro zemědělství a lesnictví na aluviích. Opevňování koryt vodních toků kamenem a někdy i betonovými deskami je u nás rozšířeno mnohem více než je tomu např. v západních státech Evropy. Tvrdé úpravy jsou převážně prováděny i v případech, kdy by vykonaly dobrou službu úpravy živými porosty. Je však pochopitelné, že je snahou projektantů volit materiál, který zaručuje větší bezpečnost. Jsou-li totiž hodnoceny tvrdé úpravy a biologické prostředky úprav po stránce stabilizačních možností a hydraulických podmínek jimž jsou vystaveny, je dána přednost úpravám tvrdým. Jsou také pevnější, umožňují plynulejší průtok vody a fungují s plnou účinností okamžitě po dokončení stavby. Mají však také některé nevýhody: jsou příčinou přílišné ztechnisovanosti toku, neposkytují dobré podmínky pro chov ryb vyžadují častých oprav. Naproti tomu biologické úpravy vynikají značnou regenerační schopností a přizpůsobivostí (plasticitou), takže okamžitě samovolně reagují ozdravujícím způsobem na vzniklá vlastní zranění i poškození koryta řeky. Sazenice i semena rostlin jsou snadno dostupná a poměrně levná. Největším kladem je však jejich vysoká estetická hodnota, neboť nejlépe vyhovují rázu krajiny a nenarušují jejich přirozený vzhled. Nevýhodou vegetace však je, že jí může být použito jako stavebního materiálu jen pro vodohospodářské úpravy méně náročné, a že je se neuplatní účinně hned po vysázení či vysetí. Tak jak není vhodné navrhovat všude a za každých okolností kmenné nebo betonové úpravy, tak není možné prosazovat důsledně ani vegetační úpravy. Volba materiálu závisí na poměrech hydraulických, půdních, prostorových dále na účelu prováděné úprav, zastavenosti území a mnohdy také na dostupnosti materiálu. Tvrdé úpravy je nutno téměř vždy korigovat doplňky rostlinnými. (1) (1) Ing. Dr. VANÍČEK,V.,

9 2. MOTIV A CÍL PRÁCE Pro zpracování diplomové práce jsem si zvolila potok u obce Buchlovice. Jedna se o II. etapu revitalizace Buchlovického potoka. Cílem práce je vzájemné porovnání současného stavu, stavu po revitalizaci a stavu před revitalizací. Následné navržení závěrů a doporučení. V práci je zachycen terénní průzkum lokality, oměření objektů na toku, odběr vzorků zeminy z koryta, laboratorní práce, stanovení zrnitostí a zatřídění zemin, vytvoření modelu koryta v programu Hydrocheck, rozbor proudění, porovnání zjištěného stavu se stavem projektovaným a s dostupnými historickými podklady, celkové vyhodnocení provedené revitalizace. 9

10 3. PŘEHLED ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1. HISTORIE REVITALIZACÍ Od roku 1992, kdy byly zahájeny realizace prvních revitalizačních prací až po dnešní dobu, je možno vymezit přibližně 3 vývojové fáze, které však nelze přesně časově ani věcně ohraničit. Každá z těchto vývojových fází je však dána určitým stupněm poznání problematiky a vnějšími podmínkami, které vymezovaly v dané době možnosti pro volbu způsobu daného typu revitalizačních opatření. Jednotlivé časové etapy je možno charakterizovat následujícím způsobem: 1.generace původní trasa, původní profil koryta, původní opevnění vkládání spádových objektů, tůní a prohloubení. 2.generace nová trasa, nové mělčí koryto, odstranění opevnění 3.generace komplexní řešení v rámci pásu údolní nivy, napojení revitalizace toku na okolí. První generace realizace revitalizačních akcí: První generace navrhování a realizace revitalizačních akcí spočívala v úplném zachování původního koryta, a to z hlediska trasy, průtočného profilu, opevnění a zpravidla i příbřežní vegetace. Revitalizační efekt byl dosahován vkládáním kamenných a dřevěných prahů, jízků, přehrádek a tůní do původního profilu koryta. Idea revitalizace spočívala ve snížení průtočné rychlosti ve zdržích nad vzdouvacími objekty, a tím i možnosti ukládání sedimentu v těchto prostorách. Dalším v té době používaným argumentem bylo prokysličení vody přepadem na jednotlivých objektech. Tento vliv se však prokázal jako zcela zanedbatelný. Dřevěné prahy byly tvořeny kulatinou o průměru 10 až 20 cm, zapuštěnou na určitou délku do břehů a fixovanou např. dřevěnými pilotkami nebo ocelovými trny, osázenými do spár opevnění. Variantní řešení spočívalo v použití jedné nebo dvou kulatin nad sebou, případně osázení dalších kulatin u břehů s lichoběžníkovým přílivovým profilem pro ochranu břehů proti podemílání přepadající vodou. Dále byly používány jízky ze dřeva a z kameniva, zděné prahy a přehrážky a prohlubně, fixované dřevem a kameny. 10

11 Ve většině případů nedošlo k účinné transformaci koryta vlivem sedimentace splavenin. Téměř vždy byla zachována původní hloubka koryta pod úrovní terénu i původní průtočný profil, revitalizované koryto bylo tedy značně kapacitní i pro provedení povodňových průtoků. Při kulminačních průtocích 2 až 5leté povodně byly úseky koryta, kde bylo mírně odstraněno opevnění, namáhány velkými průtočnými rychlostmi a v řadě případů docházelo k destrukci opevnění směrem po toku a vzniku výrazných nátrží břehů. Názory na toto samovolnou radikální revitalizaci se liší. Akce byla zpravidla doprovázena též výsadbou břehové vegetace, umístěné však většinou liniově na břehovou hranu, méně často do pat a svahů břehů koryta. Tuto etapu revitalizace je možno charakterizovat následovně: minimální nebo nulové problémy vlastnických vztahů, koryto i břehová hrana byly zpravidla ve vlastnictví investora revitalizační akce, změna trasy nebyla možná bez souhlasu vlastníků okolních pozemků, investoři akcí změnu trasy proto ani nevyžadovali, nebylo třeba řešit problémy se zůstatkovou hodnotou opevnění koryta (opevnění zůstalo v korytě), jednoduchost provádění (malá technika, 2 pracovníci, rychlá výstavba, nepatrné poškození pozemků v okolí objektu), nízké finanční náklady (v řádech tisíců Kč na jeden objekt), revitalizace splňuje základní požadavky jen částečně. Při nízkých průtocích se vytváří potřebná hloubka vody jen ve vzdutí objektů, v části revitalizované trati protéká voda velkou rychlostí při malé hloubce, v případě hladkého opevnění umožňuje velká rychlost proudění vody ukládání sedimentů, hladina vody v toku neovlivňuje pozitivně hladinu podzemní vody v okolí toku. V případě opevněného podjezí se pod objekty vytváří malá hloubka, která omezuje migraci ryb, v prizmatickém korytě nejsou úkrýty pro ryby a v úsecích mezi objekty nedochází k žádoucí transformaci koryta. Tyto negativní jevy je u potočních koryt, opevněných původně kamenným pohozem a plůtky z tyčoviny, projevily méně výrazně, 11

12 v častých případech revitalizační objekty podtékají nebo jsou obtékány, a proto se nad nimi nevytváří dostatečné vzdutí. Trvanlivost dřevěných objektů je krátkodobá, zejména při střídavém zatápění a odkrývání dřevěné kulatiny, stupně z kamenné rovnaniny protékají, pokud nedojde k jejich zakolmatování. Utěsnění nastává však po určité době pouze u toků, transportujících dostatečné množství splavenin, revitalizovaný úsek působí příliš uniformě, zejména pokud jsou objekty osazovány v pravidelných vzdálenostech od sebe, liniová výsadba vegetace na břehové hraně nevytváří potřebnou krajinotvornou kulisu a nemá stabilizační účinek ve svazích břehů, v některých lokalitách s intenzivní zemědělskou výrobou dochází k poškozování vegetace zemědělskými stroji, případně pasoucím se dobytkem. Druhá generace realizace revitalizačních akcí: Druhá generace realizace revitalizačních akcí již znamenala kvalitativní posun v řešení problému. Řešení vycházelo ze skutečnosti, že revitalizační efekt může splnit pouze koryto, které bude mít při nízkých průtocích dostatečnou hloubku pro zajištění života a migrace organismů, zajistí různorodost rychlostí v příčném i podélném profilu, umožní kontakt vody v toku s okolním prostředím a koryto nebude současně zničeno při zvýšených průtocích. Řešení spočívalo v návrhu nové trasy toku, zpravidla obloukovité až meandrující, čímž došlo k prodloužení délky toku, a tím ke snížení podélného sklonu dna a zmenšení průtočných rychlostí. Nové koryto bylo navrhováno převážně mělčí, tím i výrazně méně kapacitní. Při zvýšených průtocích došlo poměrně brzy k vybředení vody, a tím bylo koryto chráněno před poškozením. Novou trasu je účelné přizpůsobit charakteru přírodních úseků stejného nebo podobného toku v daném regionu. Staré koryto je v této etapě zahrnuto výkopovým materiálem nové trasy, velká péče provádění je věnována místům křížení staré a nové trasy. Pokud jsou okolní pozemky odvodněny systematickou drenáží, je nutno tuto drenáž pochytit novým záchytným drénem, vedeným v mírnějším sklonu než je dno koryta a po určitých vzdálenostech je drén gravitačně zaústěn do nového koryta. 12

13 Vhodných lokalit pro tento způsob revitalizace není velké množství a možnost realizace je dána splněním následujících podmínek: tok prochází vlastním aluviem dostatečné mocnosti, pro revitalizaci musí být k dispozici širší pás, který umožní rozvolnění trasy toku. Nejvhodnější jsou luční pozemky, kterým nevadí krátkodobé občasné vybřežení vody při zvýšených průtocích, vhodné vlastnické vztahy na dotčených pozemcích buď jsou pozemky ve vlastnictví investora akce nebo jsou ochotni vlastnící pozemky prodat či směnit za státní půdu nebo jsou ochotni přijmout věcné břemeno, pozemky podél toku nejsou intenzivně zemědělsky využívány, nemají vysokou bonitu, pokud jsou odvodněny, pak hloubka odvodnění pod terénem není velká (vhodné jsou louky s hloubkou drenáže pod terénem cca 0,6-0,8m), v řešeném pásu se nenacházejí žádné objekty ani zařízení, které nesmí být ani občasně zaplavovány. Tuto etapu revitalizace je možno charakterizovat následovně: směrové i výškové vedení trasy a průtočné rychlosti odpovídají představám dosažení revitalizačního efektu, koryto není opevněno, což umožňuje dobré propojení hladiny podzemní vody v okolí s hladinou vody v toku. Vzhledem k malé hloubce dna koryta pod terénem je hladina podzemní vody v příbřežní zóně také relativně mělko pod terénem, destrukce koryta je málo pravděpodobná, pokud k ní dojde, jedná se zpravidla o lokální poškození (místní nátrže), které mohou být chápany jako pokračování samovolné revitalizace toku, koryto toku se může dále přetvářet do dosažení rovnovážného stavu, který odpovídá charakteru toku, jeho vodnosti a místním podmínkám, pokud je pás pozemků ve vlastnictví investora, je možno celé toto území využít k výsadbě doprovodné vegetace. Vegetace pak může být vysazována skupinově na obou březích, což je výrazně vhodnější způsob než liniová výsadba na břehové hraně, 13

14 výkup pozemků zvyšuje investiční náklad akce. Někteří vlastníci málo hodnotných pozemků zvyšují při zájmu o pozemek cenu nad únosnou míru a v některých případech buď znemožní celou akci nebo aspoň výrazně komplikují. Na tomto místě je nutno upozornit, že revitalizovaný úsek by měl být jednolitý, ponechání určité části koryta uprostřed revitalizované trasy může revitalizační efekt celého díla výrazně snížit, investor (dodavatel) se musí zabývat odpisem a likvidací původního opevnění. Používaný postup vyžaduje ohodnocení zbytkové ceny investice a její prodej. Tento postup značně komplikuje realizaci. Bylo by třeba nalézt cestu pro likvidaci opevňovacích prvků bez složitých administrativních postupů, zvýšené nároky na následnou péči o doprovodnou vegetaci. Správce toku by měl udržovat zejména v prvních letech zatravněný pás vyžínáním, avšak na tuto činnost nemá ve větším rozsahu dostatek finančních prostředků. Údržba příbřežní vegetace by měla být smluvně zajištěna po dobu nejméně 3 let dodavatelskou firmou, po této záruční době již nároky na údržbu vegetace nejsou tak finančně náročné, revitalizační akce musí být po určité době finančně i právně uzavřena (kolaudace). Během času však může docházet k určitým změnám (samovolné revitalizace toku), tyto změny by měly však být spíše vítány než odsuzovány. Kompromisním řešením, tvořícím přechod mezi první a druhou etapou revitalizací vodních toků tvořilo tzv. optické rozvlnění trasy. Tato úprava spočívá v ponechání trasy dna v původní podobě a střídavém zmírnění sklonů svahů. Opticky tato úprava působí tak, že břehové hrany tvoří vlnovku. Plocha mírnějších svahů (ve sklonu až 1:10) je využita pro výsadbu doprovodné vegetace. Toto řešení však nesplňuje základní požadavky revitalizace, zejména zachovává velkou hloubku dna koryta pod úrovní terénu a nové koryto je vysoce kapacitní. Třetí generace realizace revitalizačních akcí: Třetí etapa tvoří v současné době nejvyšší vývojový stupeň poznání v oblasti revitalizace drobných vodních toků. Jedná se komplexní pojetí revitalizační akce, kdy do 14

15 řešení je kromě vlastního toku zahrnuto i širší okolí (zejména údolní nivaú, případně celé povodí toku. Revitalizace spočívá zejména ve volbě nové trasy koryta, v zásadní změně hloubky dna (menší zahloubení) a ve výrazně menším průtočném profilu. Koryto je dimenzováno tak, aby bez vybředení provedlo pouze průtok např. půlletý nebo jednodenní. Při těchto průtocích je průtočná rychlost dostatečně malá, aby nedošlo k zásadnímu poškození neopevněné nebo jen lokálně opevněného koryta, při větších průtocích voda vyřeží a protéká celou údolné nivou. Části původního koryta mohou být ponechány, jsou však propojeny vodou z nového koryta pouze zdola, tj. nejsou průtočné a tvoří tůně. Do těchto tůní je možno vyústit při vhodných výškových podmínkách drenážní systémy. Kromě toho je možno v rámci údolní nivy vybudovat boční tůně, napájené buď nepřímo podzemní vodou nebo propojením s korytem revitalizovaného toku. Nová trasa může být navržena s případným větvením koryta, zachováním slepých ramen, na novém korytě s vytvořením tůní nebo mokřadních ploch. Vzhledem k tomu, že pás, vyčleněný pro revitalizaci je zpravidla dostatečně široký, je možno na této ploše zajistit výsadbu doprovodné vegetace podle zásad, uvedených v předcházejícím bodu. Optimální je i napojení doprovodné vegetace toku na stávající vegetaci v povodí. Revitalizovaný tok pak netvoří izolovaný biokoridor, ale umožňuje migraci živočichů. Takový typ revitalizace však vyžaduje pečlivý výběr vhodného toku pro revitalizaci a podrobnou znalost celého řešeného povodí. Pro takové typy revitalizačních akcí je proto účelné zpracovat nejprve v úrovni studie komplexní řešení celého povodí s vytipováním všech aktivit, které by revitalizace zahrnovala. Kromě toho umožní taková studie před zahájením projekčních akcí posoudit vlastnické vztahy a přístup dotčených a také projednat financování akce REVITALIZACE CÍLE REVITALIZACE Cílem revitalizace je nepochybně návrat do stavu bližšího přirozenému, ale zdá se, že to je velmi těžké tento stav definovat v praxi. Revitalizace by měla znamenat zlepšení stavu vodního toku a jeho nivy v řadě parametrů. 15

16 Revitalizace by neměla řešit pouze jeden nebo některé problémy, ale měla by být komplexním řešením, vycházejícím z řady sledovaných charakteristik. Jedná se o komplex vodohospodářských efektů (doba průchodu vody revitalizovaným úsekem, objem vody v korytě, kontaktní povrch profilu koryta, zvýšení zásoby podzemní vody v údolní nivě, chování koryta za povodňových průtoků, průtok vody údolní nivou), efektů biologických a krajinářských (zvýšení biodiverzity, migrační prostupnosti, zvýšení zeleně v krajině), efektů užitkových (obnovení ryb v toku), společenských (estetický vzhled, pohybová hodnota prostředí), případně dalších. Revitalizace toků provedené čistě technicky při vynechání biologické složky nejsou skutečnými revitalizacemi, protože tok po nich nemá s přirozeností v žádném směru mnoho společného VHODNOST LOKALITY Smysl má revitalizovat, pokud je možno pohnout alespoň mírně s trasou, nevadí případný menší samovolný posun toku. Dále pokud vlastníci okolních pozemků se k tomu staví pozitivně - výsadby a koryto nebude ničeno pastvou dobytka, pojezdem mechanismů, vegetace poškozována při obdělávání pozemků. Vhodné je předem zpracovat studii území pro vyjasnění vztahů, souvislostí, problémů a prací do budoucna, řídit se harmonogramem. Bezproblémová lokalita pro revitalizaci je zpravidla taková, kde řešený tok prochází luční tratí, je trvale dostatečně vodný a majitelé, resp. uživatelé okolních pozemků souhlasí se změnou trasy koryta a se snížením povodňové zabezpečenosti. V každé lokalitě je třeba posoudit morfologii povodí, erozní ohroženost a splaveninový režim. Pro úspěšný návrh revitalizace je účelné využít historických podkladů VHODNOST ÚSEKU K REVITALIZACI Problematické jsou úseky ohraničené s hora i zdola ale není to podmínkou, jsou-li dostatečně dlouhé či jinak specifické a vodné. Revitalizovat ve vysoce produkční krajině s malým sklonem a velkým ekonomickým tlakem na pozemky je problém. Z hlediska úseku toku je ideální, pokud revitalizací vznikne co nejdelší nepřerušená migrační cesta, napojená shora i zdola na přirozené vodoteče. Jako nevhodné z tohoto 16

17 pohledu jsou naopak úseky, ohraničené z obou stran nepropustnou překážkou typu vodní nádrže, tvrdě opevněného koryta apod TRASA REVITALIZOVANÉHO TOKU Trasa nemusí být vždy meandrující směrové vedení musí odpovídat podmínkám lokality. Meandrování není podmínkou a zárukou úspěchu. K meandrování dochází v případě jen tehdy, pokud koryto prochází hlinitopísčitým nebo štěrkopískovým aluviem dostatečné mocnosti a plošné rozlohy. Délka trasy by měla odpovídat sklonu, který bude stabilní bez dodatečných objektů a těžkého opevnění. Míra vlnovitosti, resp. meandrovitosti toku by měla vycházet ze stability koryta bez doplňkových spádových objektů, případně nepřirozeně těžkého opevnění. Koryto by se současně nemělo zanášet na konkávních březích, což odpovídá dynamice vývoje trasy toku. Z podélného sklonu, který odpovídá těmto požadavkům lze jednoznačně odvodit vhodnou délku trasy, a tím i vlnovitost KORYTO REVITALIZOVANÉHO TOKU Mělčí, užší. Pro dimenzování jsou důležité průtoky minimální. Bude-li koryto menší, voda dříve vybřeží a koryto nebude devastováno velkou vodou. Důležité je diverzifikovat sklony svahů, nebát se místy i svislých břehů a menších nátrží. Rozvolnění břehové hrany místním stržením břehů je vhodné, ale je nutno uvést plochy po zemních pracích do původního stavu, plochy osít travní směsí sestavenou podle konkrétních podmínek stanoviště. Překážkou pro migraci jsou skoro vždy trubní propustky, není-li v profilu objektu vzdutá voda (malé hloubky, velké rychlosti) Rozměry koryta by měly odpovídat lokalitě a vodnosti. Upravená koryta jsou zpravidla výrazně zahloubena jednak z důvodu kapacity, ale mnohem častěji z důvodu možnosti gravitačního zaústění odvodnění. Podle současných přístupů není při revitalizacích již nezbytné takový rozměr koryta zachovávat. Naopak mělčí a užší koryto mnohem lépe splní požadavky revitalizace lepší zapojení do krajiny a lépe koresponduje s hladinou podzemní vody v okolí. Ne každý tok může být podle této zásady revitalizován a je otázkou, zda vůbec revitalizovat toky, kde není možné koryto zmenšit. 17

18 Menší koryto je výhodnější z hlediska jeho stability. Při povodňových průtocích dojde brzy k vybřežení a vlastní koryto pak není devastováno, protože není dosaženo extrémních hloubek a rychlostí. Voda protékající inundací většinou na korytě nezpůsobí vážnější škody. Průtokové poměry a stabilitu koryta a příbřežních pozemků je nutno posoudit pro ustálené nerovnoměrné proudění kulminačního průtoku návrhové velké vody, popř. průtoku kontrolního. Je třeba, aby koryto mělo volnost k vlastnímu vývoji a přetváření. Z hlediska diverzifikace prostředí je žádoucí, aby břehy neměly konstantní sklon, ale střídaly se úseky pozvolnější se strmějšími, až téměř svislými. Ani lokální nátrže nejsou závadou, pokud nedochází k devastaci koryta nebo ke ztrátě stability objektů, problémové jsou projevy, narušující vlastnické vztahy, stabilitu sousedních budov a objektů, apod DIMENZOVÁNÍ KORYTA Dimenzovat na návrhový průtok, posoudit na minimální průtoky (Q330), při nichž musí být ještě revitalizace funkční. Menší koryto znamená, že tok dříve vybřeží a koryto není devastováno. Tůně jsou vhodné pro přežití organismů v období přísušků. Je-li koryto dimenzováno na menší kapacitu, znamená to, že voda dříve vybřeží a v korytě nedochází k velkým rychlostem, které pak působí destrukci koryta STABILIZACE KORYTA Opevnění by mělo být co nejpružnější. Nejvhodnější je pohoz, materiál by měl být místní, oblý. Pozor na příliš velké kameny v pohozu POUŽITÝ MATERIÁL Preferovat materiál místní,přírodní nevhodné je kamenivo velké, drcené, lomové, ostrohranné. Nevhodné jsou plastové folie a sítě časem se protrhají a vlají OBJEKTY Měly by být pružné. Nevhodné jsou stupně bez tůně nad a pod přílivovou hranou. Dřevěné stupně většinou začnou časem podtékat nebo obtékat při březích. Kamenné stupně fungují jen při větších průtocích, jinak jen cedí vodu (pokud nedojde k jejich zakolmatování splaveninami). Izolované vložené kameny zvyšují drsnost, zachycují 18

19 sedimenty a vytvářejí podmínky pro uchycení mikroorganismů. Kamenné výhony musí být stabilizovány zeminou, jinak protékají a nemají velký efekt. Výhony ve tvrdém korytě nemají efekt, protože tok se tím ještě zrychlí a dno v proudnici zůstává bez splavenin. Ideální návrh revitalizovaného koryta je takový, který se obejde bez spádových objektů, protože podélný sklon toku je změnou délky trasy upraven do takového sklonu, který zajistí nevymílací rychlosti. Pokud je nutno vkládat spádové objekty, měly by být provedeny jako pružné. Jsou-li objekty pevné, je jen otázkou času, kdy dojde k jejich porušení, což má za následek zneprůchodnění toku pro živočichy, tvorbu nátrží, apod. Jedná-li se o stupně, je v každém případě nezbytné, aby nad i pod přelivnou hranou byla vytvořená tůň. Dřevěné prahy do výšky 0,3m je účelné zřizovat z kulatiny, dostatečně zapuštěné do břehů. Přelivnou stěnu je nezbytné utěsnit vhodným způsobem, např. jílovitou zeminou s pískem, uloženou mezi dvojitou stěnu kulatiny. Kamenné stupně z rovnaniny jsou sice pružné, ale jednak jsou hůře překonatelné (může se jednat o poměrně mohutné těleso) a jednak (pokud nejsou vhodným způsobem těsněny) při menších průtocích vodu jen cedí, ale příliš nevzdouvají. Vkládání izolovaných kamenů do koryta je dalším oblíbeným prvkem. Pokud jsou velké kameny kladeny na tvrdé dno při malé hloubce proudění, je jejich význam z hlediska ovlivnění průtokových charakteristik mizivý. Pokud mají ovlivňovat směr proudění a jeho rychlost, musí být kamenů těší množství (měly by zaujímat orientačně nejméně 20% z půdorysné plochy hladiny). V tomto případě mohou zajistit i zachycení sedimentu a vznik přirozeného dna. Pozitivní vliv vložených kamenů z hlediska revitalizačního efektu spočívá ve skutečnosti, že kameny zvyšují členitost dna a tím zlepšují podmínky pro jeho oživení. Jsou-li do koryta vkládány výhony, platí zásada, že ve tvrdě opevněném korytě nemají význam. Zmenšují průtočný profil a rychlost proudění je pak dokonce větší (když se proudnice vlní) a dno zůstává holé bez sedimentu. Jsou-li výhony kamenné, je velmi vhodné je pohodit zeminou a drnem, aby došlo k jejich stabilizaci vegetací, urychlí se tím sedimentace v jejich proudovém stínu a jejich zapojení do prostředí. Jako důležité se rovněž ukazuje nutnost důkladného úplného odstranění původního opevnění v místech, kde dojde k narušení povodňovými průtoky nebo výstavbou 19

20 revitalizačních objektů. Zbytky původního opevnění působí v revitalizovaném korytě velmi rušivě a v některých případech mohou být velmi nebezpečné MIGRAČNÍ PRŮCHODNOST TOKU Tok musí být migračně průchodný. Není nutno dělat rybí přechody, ale spíše dimenzovat vhodně koryto. Překážkami jsou nevhodně řešené spádové objekty, trubní propustky, úseky s tvrdým opevněním a malou hloubkou. Revitalizovaný tok musí být průchodný pro vodní organismy, jejichž migrace vodním tokem je v dané lokalitě žádoucí a přirozená. Prioritně je třeba respektovat druhy, pro něž je migrace součástí životního cyklu (vývoj, rozmnožování, zajištění potravy). V potočních korytech s vyrovnaným a malým sklonem (cca do 0,5%) není vhodné vkládat spádové objekty a vybavovat je následně rybími přechody. Obecně migračními překážkami v toku jsou spádové objekty příliš vysoké, bez dostatečné hloubky v podjezí i nadjezí, trubní propustky, nepřiměřeně hrubé kamenivo v pohozu a úseky s tvrdým a hladkým opevněním při malých průtocích SPLAVENINY Bez splaveninového režimu není přirozený tok. Splaveniny by měly převážně pocházet z prvků hydrografické sítě, nikoliv z polí. Splaveniny ve složení, které odpovídá přírodnímu charakteru povodí, zajistí vytvoření přirozeného dna. Splaveninový režim je na vodních tocích přirozeným jevem. Původ splavenin je ale v přirozených tocích převážně z koryta toku, nikoliv z přilehlých zemědělských pozemků, jak je tomu dnes velmi často v zemědělské krajině. Splaveninový režim je nezbytnou podmínkou pro vytvoření přirozeného dna a tedy i pro oživení toku. Transport splavenin musí samozřejmě být přiměřený a nelze pozitivně hodnotit celkovou devastaci koryta. Principem revitalizace potočního koryta je vhodné umístění spalveninového režimu TRAVNÍ PÁSY Nutná podmínka pro redukci přísunu živin a jemnozrnného sedimentu do toku. Minimální šíře na každém břehu je 10m nebo více dle sklonu pozemku. Úzký pás nebude udržován a postupně zanikne. Pozor na vznik podélných bariér. Možnost pro využití k výsadbám. Problém jsou často vlastnické vztahy. Založení travních pásů v minimální šíři 10m na každém břehu je další nezbytnou podmínkou úspěšné revitalizace potočního koryta. V případě sklonitého a intenzivně 20

21 využívaného pozemku na březích koryta je vhodné pás rozšířit. Jeho hlavním posláním je redukce sedimentu a živin, transportovaných spolu s povrchovým odtokem do vodoteče. Navíc je možno v takovém pásu vysazovat doprovodnou zeleň. Při zakládání pásu je nutno dbát na jeho následnou údržbu JAKOST VODY Jakost vody je nutná podmínka úspěchu cílem revitalizace je oživení toku. Nutno sledovat jednak bodové zdroje (obce, ČOV, silážní žlaby, hnojiště), jednak plošné zdroje (eroze z polí, hnojiva) Řada malých vodních toků má rozkolísané průtokové poměry během roku, v letním období jsou prakticky bezvodé. Pokud protéká takový tok intravilánem, je v období průtokových minim recipientem splaškových vod a vzhledem k poměru komunálního znečištění a vody toku, projeví se samočisticí schopnost toku až ve velké vzdálenosti pod zdrojem znečištění. Před definitivním rozhodnutím o revitalizaci toku by proto měla předcházet jednak analýzy kvalita a jednak studie povodí, zahrnující mimo jiné i bohové a plošné zdroje znečištění VEGETAČNÍ DOPROVOD Dřeviny místně vhodné ne okrasná zahrada. Strukturní výsadba nikoliv linie. Ošetřování 3 roky je povinou součástí dodávky. Za velmi podstatnou je třeba označit zásadu, že v rámci revitalizací by měly být vysazovány striktně dřeviny autochtoní tedy takové, které do daných podmínek i lokality přirozeně patří. Vegetace by měla být kombinována ze stromů a keřů, což jednak odpovídá přirozenému prostředí, jednak je keřové patro důležité pro život řady živočichů a navíc pod sebou udusí bujný plevel. Výsadby by měly být realizovány ve strukturní formě vertikálním i horizontálním členění. Žádoucí je výsadba spíše do skupin v šíři několika metrů od břehové hrany než pravidelná linie podél břehové hrany. Určitá délka toku by měla být ponechána volná, bez výsadeb (cca 30-40%). Úsporné je vysazování jen dlouhověkých, pomalu rostoucích cílových dřevin a pionýrské dřeviny ponechat k šíření náletem nebo výsevem. Striktně je třeba oddělit pastvu dobytka od revitalizovaného toku. Dobytek jednak rozšlape koryto, způsobí znečištění vody a jednak zničí výsadby. Větší stromky (výška cca od 2m) není třeba po vysázení vyžínat, menší naopak je vhodné do jejich spolehlivého ujmutí vyžínat alespoň lokálně. U keřů se místo vyžínání osvědčily 21

22 plachetky z geotextilie. Samozřejmostí by měla být následná péče o výsadby zahradnickou firmou v délce alespoň tři roky od vysázení NAPOJENÍ NA EKOLOGICKOU KOSTRU KRAJINY Součástí revitalizace by mělo být zasazení do kontextu okolí, napojení na další prvky (lesy, remízy). Izolovaná revitalizace toku nebo jen jeho úseku snižuje efekt. Revitalizace toku musí být navrhována v kontextu s okolní krajinou. Úspěšné oživení není možno realizovat pouze živočišnými druhy, vázanými přímo na vodní tok, ale i druhy, které ho potřebují pouze dočasně. Je nezbytné, aby revitalizace zapadla do celkové kostry krajiny. Pokud chybí propojení na okolní přírodní lokality, je nutno je doplnit. Revitalizační stavby jsou velmi specifickými akcemi, které by měli vytvořit iniciační stádium pro další samovolnou revitalizaci toku. Pokud po dokončení a kolaudaci revitalizace dochází ke změnám trasy a profilu koryta, nemělo by být na tyto změny pohlíženo ve smyslu odpovědnosti projektanta či dodavatele za chybné řešení. Stejně tak by neměly být prováděny opravy vzniklých změn, pokud např. nátrže neohrožují jiná technická zařízení (budovy, sloupy elektrického vedení apod.). Je totiž nutno vycházet z toho, že tměna trasy nebo profilu koryta je výsledkem korytotvorné činnosti toku, což je činnost účelná a bránění této přirozené činnosti je proti smyslu revitalizačních opatření. (2) (2) VRÁNA,K.,

23 4. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LOKALITĚ 4.1. IDENTIFIKACE LOKALITY Lokalita se nachází nedaleko obce Buchlovice, spadá do katastrálního území Buchlovice, okresu Uherské Hradiště. Lokalita je součástí povodí Buchlovického potoka, které má rozlohu 9,98 km 2. Délka sledovaného toku je 1,5 km ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY GEOMORFOLOGIE ÚZEMÍ Sledované území spadá do provincie Vnější západní Karpaty, podprovincie Středomoravské Karpaty, podsoustavy Chřiby, celku Halnkovická vrchovina, podcelku Kastelánská vrchovina. BIOREGION Bioregion leží ve středu jižní Moravy, zabírá severní část geomorfologického celku Žďánický les,severní okraj celku Kyjovská pahorkatina a celek Linečická pahorkatina. Bioregion obepíná téměř ze všech stran Chříbský bioregion (3.2) a má polohu 928 km2. 23

24 Bioregion je tvořen nízkou teplou pahorkatinou na měkkých vápnitých sedimentech. Bioregion tvoří přechod mezi typickými částmi západokarpatské a severopanonské podprovincie. Vyskytuje se zde řada mezních karpatských a panonských prvků, zvláště nelesní flóra je bohatá, s řadou různých migroelementů a floroelemntů převážně kontinentálních. Dominuje zde 3. Dubovo-bukový vegetační stupeň, reprezentovaný v nejvyšších částech bohatými západokarpatskými bučinami nižších poloh. Na jižních svazích a v nižších polohách se vyskytuje 2. bukovo-dubový stupeň, odpovídající dubohabřinám. Nereprezentativní je severní část, tvořená jednotvárnějším územím bez větší účasti teplomilné bioty. V současnosti jsou zastoupeny velké komplexy dubohabrových a bukových lesů, v bezlesí převažuje orná půda, časté jsou sady. (3) BIOCHORY Na sledovaném území se nachází dva druhy biochor: 2BE Rozřezané plošiny na spraších 2. v.s. Různorodý reliéf odpovídá značnému plošnému rozšíření typu a je ovlivňován jak utvářením předkvartérního reliéfu s charakterem podloží, tak podmínkami ukládání spraší. V terénu se střídají plošiny rovné i členité, svahy krátké a strmé i dlouhé a krátké. Z četných antropogenních tvarů lze jmenovat kamenolomy, staré hliníky i aktivní cihelny, meze, úvozy, strže a naorané hrany. V substrátu dominují sprašové pokryvy různé mocnosti, usazené na předkvarterním podloží. Ten je tvořen horninami krystalinika a permokarbonu, devonského vápence, křídy, paleogenního flyše a neogenních písků a jílů. V půdním pokryvu převažují černozemě různých subtypů, na něž ve vlhčích polohách navazují hnědozemě. Současné využití krajiny: Lesy 4 %, travní porosty 3%, vodní plochy 1%, pole 69,5%, sady, vinohrady 9%, sídla 9,5%, ostatní 4%. (3) CULEK, M. (ed) a kol.,

25 2VC Vrchoviny na slínitém flyši 2. v.s. Reliéf je tvořen nepříliš členitou vrchovinou s převýšením svahů m. Substrát je tvořen magurským flyšem (vsetínské a belovežské vrstvy) a vystupují zde i neogenní vápnité jíly a spraše. Půdy jsou mimo les tvořeny především degradovanými černozeměmi erodovanými. Pouze na suchých konvexních svazích jsou ostrůvky pararendzin. V lesích převažují fluvizemě. Současné využití krajiny: Lesy 25,5%, travní porosty 6%, vodní plochy 0%, pole 52%, sady a vinice 12%, sídla 2,5%, ostatní 2%. (4) GEOLOGIE A PEDOLOGIE GEOLOGIE Charakteristickým hlubinným geologickým podkladem je flyš Magurské serie, různě převrstvený s překrytými usazeninami vídeňského moře a čtvrtohorními nánosy sprašových hlín. Většina povodí katastru je tak tvořena půdami středně těžkými až těžšími typu hnědozemě. V údolí potoka jsou i poměrně málo mocné usazeniny fluviálního původu a často se střídajícími horizontálně uloženými vrstvami hlíny a jílu. (5) PEDOLOGIE Sledované území spadá do asociace ilimerizovaných půd, podzolových přírodních a zemědělsky zkulturněných. (4) CULEK, M. (ed) a kol., 2005 (5) podklady ze studie revitalizace Buchlovického potoka 25

26 KLIMATICKÉ POMĚRY Klimaticky patří zájmové území k dolnomoravskému úvalu s velmi variabilními typy počasí, značnou měrou individuálními teplými padavými větry typu fénů. Ráz počasí je dán velkým kolísáním všech klimatických činitelů, hlavně teplot a srážek. tab. č.1. - průměrné měsíční teploty vzduchu a průměrné měsíční sumy srážek Geografick é souřadnice Průměrné měsíční teploty vzduchu v roce 2006 ( C) prům - měr bodu zem. šířka Označení zem.délka nadm. výška I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. rok Buchlovice ,43-2,55 1,22 10, ,3 22,6 16,5 16,5 11,4 6,74 2,88 9,28 Průměrné měsíční sumy srážek v roce 2006 (mm) prům - měr I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. rok Buchlovice ,9 44,0 67,7 80,6 81,1 93,9 28,9 150,9 20,2 17,6 43,1 20,3 692,1 Roční průměr.9,28 C Roční průměr srážek 692,1 mm Z přehledu srážek je patrné, že kulminace přichází v červenci a srpnu, není ovšem podchyceno rozdělení srážek a jejich intenzita. V letních měsících vznikají srážky převážně z místních bouřek ve formě přívalů. Zimní a jarní srážky jsou poměrně nízké. Sledované území spadá do klimatické oblasti MT

27 Klimatické oblasti České republiky podle Quitta: Počet letních dnů: Počet dnů s průměrnou teplotou 0 C : Počet mrazových dnů: Počet ledových dnů : Průměrná teplota v lednu : Průměrná teplota v červenci : Průměrná teplota v dubnu : 7-8 Průměrná teplota v říjnu : 7 8 Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více : Srážkový úhrn ve vegetačním období : Srážkový úhrn v zimním období : Počet dnů se sněhovou pokrývkou : Počet zatažených dnů : Počet jasných dnů : (6) klimadiagram teploty 40,00 35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00-5,00 I. III. V. VII. IX. XI. měsíce 105,0 85,0 65,0 45,0 25,0 5,0-15,0 srážky teploty srážky obr. č.2. klimadiagram (6) QUITT, E. 27

28 HYDROLOGICKÉ POMĚRY Číslo povodí : Celková plocha povodí 9,98 km2 Délka povodí L = 7,5 km Průměrná šířka B = 1,33 km Charakteristika tvaru povodí F/L2 = 0,18 Spád = 2,5 % Lesnatost = 35% Vodnost : 28 l/s Průtoky: tab. č.2 - x-denní průtoky (ČHMU Brno) x-denní průtok l/s ,9 24,3 19, ,8 10,8 9,1 6,7 4,2 2 0,4 99% průtok 1,2 l/s tab. č.3.- x-leté průtoky (ČHMU Brno) x-letý Průtok m 3 /s 1,9 3,3 6 8,7 12,1 17,5 22, PŘÍRODNÍ LESNÍ OBLAST PLO 36 Středomoravské Karpaty Středomoravské Karpaty jsou součástí flyšového pásma / okrajového pásma i magurské skupiny / a jsou dobře vyhraněnou oblastí obklopenou Hornomoravským a Jihomoravskými úvaly. Skládají se z vrchoviny Chřibů, Ždánického lesa a Litenčické pahorkatiny. 28

29 Stavba a skladba oblasti Chřiby jsou nejčlenitějším obvodem této oblasti. Je to vrchovina elipsovitého tvaru, která je od okolí výrazně ohraničena. Tvoří jí dva souběžně rozvodní hřbety směru SV- JZ, vzájemně oddělené horním úsekem údolí Stupavy. SZ hřbet, modelovaný hlubokými údolími, dosahuje nejvyšších výšek ve střední části Brdem (587m), což je nejvyšší kóta oblasti. JV hřbet je širší a nižší a nejvyšší kótou je tu Ocásek (553m). Na rozvodích jsou plošiny, jejichž nadmořská výška se pohybuje mezi m n. m. ( převážně kolem 450 m n. m. ) odděleny jsou sedly a údolími potoků, nad jejichž úroveň vystupují vyvýšeniny, často jako skaliska. Údolí jsou kromě nejhořejších úseků hluboce zaříznutá a na svazích bývají skalnatá. Ždánický les dosahuje nejvyšší výšky kótou u slepice (437 m). Celkově se jeho povrch pozvolna snižuje k Z. Na rozdíl od Chřibů má jen jedno vrcholové pásmo. Na rozvodí vodních toků jsou kromě meziúdolních hřbetů i výrazné plošiny, převážně ve výšce m. Plošiny jsou vzájemné odděleny sedly, údolími potoků a příkřejšími svahy, místy přecházejí do široce zahloubených rozvodních hřbetů. Údolí potoků jsou hluboce zaříznuta a směrem k okrajům se rozevírají a změkčují, často tvoří údolní nivu. Litenčická pahorkatina zaujímá S část oblasti. Reliéf je mírně zvlněný a zejména v S části značně změkčen spraší. Tvoří jej zaoblené rozvodní hřbety, plošiny na rozvodích a široce rozevřené suché údolí. Výraznější vyvýšeninou je Troják (396 m). Nejvyšším bodem je Hradisko (518 m) a Klášterec (497 m). (7) (7) PRUŠA, E.,

30 PRVKY ÚSES Seznam prvků ÚSES ve sledovaném povodí: Lesní NRBC Buchlovské lesy č: 94 Existenční stav: vymezené Funkčnost: funkční Cílový stav: Dubové bučiny, bukové doubravy, jasanové olšiny, lipojavorové doubravy a bučiny. Lesní LBC Hříštěk II. č: Existenční stav: vymezené Funkčnost: funkční Cílový stav: typická dubová bučina. Lesní LBC U Smraďavky č: Existenční stav: vymezené Funkčnost: funkční Cílový stav: typická dubová bučina. Lesní LBC Nad zahradami č: Existenční stav: vymezené Funkčnost: funkční Cílový stav: typická dubová bučina s přechody do lipojavorové dubové bučiny. Lesní LBK z RBC č.108 Boršice do LBC Střešňák č.: Existenční stav: vymezený, navržený k založení Funkčnost: nefunkční Cílový stav: typická dubová bučina Lesní LBK z LBC Na skále do LBC U skalice č.: na kú Stříbrnice na kú Buchlovice Existenční stav: vymezený Funkčnost: částečně funkční až funkční Cílový stav: typická buková dobrava a typická dubová bučina s přechody do borové 30

31 Lesní LBK z LBC Spářovská paseka do LBC Pod Velebilem č.(na kú Osvětimany): , č.(na kú Buchlovice): Existenční stav: vymezený Funkčnost: funkční Cílový stav: typická buková doubrava nebo dubová bučina až lipojavorová bučina Lesní LBK z LBC Nad Bratrkovy do LBC Pod Velebilem č.(na kú Buchlovice): (na kú Medlovice): (na kú Osvětimany): Existenční stav: vymezený Funkčnost: funkční, část.funkční, nefunkční Cílový stav: typická buková doubrava až dubová bučina s přechody do javorovo-lipové doubravy až lipojavorové dubové bučiny, v údolí toků jasanové olšiny až vrboolšové formace Lesní LBK z LBC Rybníky do LBC Nad zahradami č.: na kú Buchlovice Existenční stav: vymezený Funkčnost: většinou částečně funkční až téměř nefunkční (průchod Buchlovicemi), lokálně funkční (nad Buchlovicemi) Cílový stav: jasanové olšiny, v okrajích s přechody do lipojavorových dubových bučin až typických dubových bučin. Lesní LBK z LBC Nad zahradami do NRBC Buchlovské lesy č.: na kú Buchlovice Existenční stav: vymezený Funkčnost: funkční Cílový stav: lipojavorové dubové bučiny s přechody do typických dubových bučin. Lesní RBK z LBC Hříštěk I. do LBC U Smraďavky č.: na kú Buchlovice Existenční stav: vymezený Funkčnost: funkční, část částečně funkční Cílový stav: typická dubová bučina s přechody do zakrslé dubové bučiny. 31

32 Lesní a vodní LBK z LBC U Smraďavky do LBC V nivě č.: na kú Buchlovice Existenční stav: vymezený Funkčnost: funkční, část částečně funkční Cílový stav: jasanová olšina s okrajovými aspekty především typických dubových bučin až javorolipových dubových bučin. (8) (8) podklady z obecního úřadu Buchlovice 32

33 5. METODIKA 5.1. SBĚR PODKLADŮ Prvotním krokem při řešení hodnocení revitalizace daného potoka bylo shromažďování potřebných informací o stanovištních poměrech, současném stavu a využití krajiny. Dále podklady k řešené revitalizaci, její zadání stavby, projekt revitalizace a příslušné výkresy. Tyto údaje byly získány z map a projektů. Materiály byly poskytnuty na jednotlivých ústavech Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a na městském úřadě v Buchlovicích. Stav před revitalizací a navržený stav byl zjišťován zejména ze zadání stavby a z projektu revitalizace (historické podklady) TERÉNNÍ PRŮZKUM Dalším krokem byl terénní průzkum, který byl základním zdrojem informací sloužících jako podklad pro vyhodnocení současného stavu. Průzkum byl zaměřen na zjištění současného stavu toku, který sloužil k posouzení vhodnosti revitalizace. Při terénním průzkumu se zjišťoval i stav okolního porostu, doprovodné vegetace toku. Součástí terénního průzkumu bylo zjištění stavu jednotlivých objektů na toku, jejich oměření, popis a zákres do výkresu, popř. fotodokumentace. Dále i odebrání vzorků zeminy ze dna toku a břehů, které byly následně zpracovány ve školní laboratoři a vyhodnoceny. Výsledky byly použity pro posuzování stability vodního toku LABORATORNÍ PRÁCE ROZBORY PŮDY Ve školní laboratoři byly prováděny rozbory půdy: Areometrická metoda Nejdříve se v terénu odebraly vzorky ze dna a břehů potoka. V laboratoři se z každého odebraného vzorku navážil kilový reprezentativní vzorek. Ten se nechal 24 hodin sušit v peci při 105 C. Nechal se vychladnout a následně byl 33

34 přeset přes síta o průměru 63; 31,5; 16; 8; 4 a 2 mm. Všechny zbytky na sítech se zvážily a spočítalo se jejich procentní zaspoupení. Se zbytkem na sítě o průměru 2 mm se dále pracovalo. Z každého zbytku se navážilo 50g reprezentativního vzorku. Tento 50g vzorek se v kádince zalil destilovanou vodou a přidal se hexameta-fosfát sodný, nechal se 1 hodinu povařit a následně vychladnout. Vychladlý vzorek se nalil do odměrného válce o objemu 1000 cm 3. Do těchto 1000 cm 3 se vzorek dolil destilovanou vodou. Dolitý vzorek se promíchal a vložil se do něj hustoměr, z kterého se měřila hustota, a to po 30 sekundách, 1, 2, 5, 15, 45 minutách a pak po 2 a 5 hodinách. Hustoty se zapisovaly a přes nomogram se vypočítaly průměry částic. Vypočítaly se procenta zastoupení jednotlivých frakcí. Průměry částic a jejich procentní zastoupení se vykreslily do grafu. Byly získány zrnitostní křivky vzorků. Z těchto zrnitostních křivek bylo provedeno zařazení jednotlivých vzorků ze dna a břehů do druhů zemin. Z křivky byla pro každý vzorek vyčtena hodnota d s =d50 (střední zrno), která sloužila k jejich zařazení. Dle zařazení zemin se hodnotila stabilita koryta. Porovnáním zjištěné svislicové rychlosti a tabulkové nevymílací rychlosti MODEL KORYTA V PROGRAMU HYDROCHECK Pro získání modelu koryta byl použit program Hydrocheck, verze 5.2r183. V programu Hydrocheck byly provedeny modely toku, jeho vykreslení a zaznamenání jednotlivých průtoků v korytě a následně vypočítávány svislicové rychlosti v daném korytě pro jednotlivé průtoky. Tyto skutečné svislicové rychlosti byly porovnány s tabulkovými nevymílacími svislicovými rychlostmi, které byly vybrány dle určitého povrchu a materiálu v toku, popřípadě jeho opevnění. Porovnáním těchto dvou rychlostí se dospělo k výsledku, zda je tok nebo není stabilní a zda potřebuje či nepotřebuje úpravu popř. technická opatření. V programu Hydrocheck byl proveden i rozbor proudění v korytě. Pro vykreslení modelu se musely zadat jednotlivé profily toku. V programu Hydrocheck stačí pro vykreslení příčného profilu tři body, v našem případě se zadávalo bodů šest až osm, dle složitosti profilu. 34