VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Cesta po stavbách Adolfa Loose Bakalářská práce Autor: Radka Korberová Vedoucí práce: Ak. mal. Vladimír Netolička Jihlava 2010

2 Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, Jihlava ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Cíl práce: Radka Korberová Ekonomika a management Cestovní ruch Cesta po stavbách Adolfa Loose Cílem mé bakalářské práce je seznámení s životem a dílem architekta Adolfa Loose, vytvoření trasy a kalkulace zájezdu po jeho stavbách. Ak. mal. Vladimír Netolička vedoucí bakalářské práce RNDr. Eva Janoušková, Ph.D. vedoucí katedry Katedra cestovního ruchu

3 Abstrakt Cílem bakalářské práce je seznámení s životem a dílem architekta Adolfa Loose, vytvoření trasy a kalkulace zájezdu po jeho stavbách. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část je věnována Adolfu Loosovi, především jeho životu a nejvýznamnějším dílům, obsahuje však také jeho postoje, názory a charakteristiku jeho tvorby. V praktické části je vytvořen komplexní zájezd po Loosových stavbách, včetně programu, itineráře a kalkulace zájezdu. Výsledek byl zhotoven v podobě informačního letáku na tento zájezd a společně s dotazníkem byl nabídnut sedmi cestovním kancelářím a třem cestovním agenturám v Brně. Výsledek zájmu o tuto práci je zhodnocen a popsán v závěru. Klíčová slova Adolf Loos. Architektura. Česká republika. Rakousko. Zájezd. Abstract The main purpose of the bachelor work is to acquaint with the life and the work of architect Adolf Loos, to make route plan and calculation of a tour around his buildings. The thesis is devided to theoretical and practical part. Theoretical part is mainly devoted to Adolf Loos s life and his the most important pieces of work and also gives his attitudes, opinions and characteristic of his production. Practical part contains full tour around Loos s architecture with the programme, itinerary and tour calculation. The result was made in a form of trip brochure and it was offered with the questionnaire to seven tour operators and three travel agencies in Brno in Brno. The result of interest of this work is assessed and described in summary. Key words Adolf Loos. Architecture. Czech Republic. Austria. Tour.

4 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce Ak. mal. Vladimíru Netoličkovi za odborné vedení, konzultace a věnovaný čas. Dále chci poděkovat PhDr. Zuzaně Poláčkové za její ochotu a rady k mé práci. Mé poděkování patří také několika cestovním kancelářím a agenturám, jejichž zástupci ochotně zodpověděli otázky v mém výzkumu a tím mi pomohli práci dokončit.

5 Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce, a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 19. května Podpis

6 Obsah Seznam obrázků a tabulek... 7 Úvod Teoretická část Adolf Loos Život Adolfa Loose Dílo Adolfa Loose Stavby, realizace, projekty Praktická část Program zájezdu Den první Den druhý Den třetí Den čtvrtý Itinerář prohlídek Kalkulace Nepřímé náklady Kalkulace cen dopravy Kalkulace nákladů na průvodce Akce za pevné ceny Přímé náklady Ubytování a stravování účastníků Pojištění účastníků Kurzové riziko Realizace CK Cena zájezdu Nabídka zájezdu cestovním kancelářím Závěr Seznam literatury Seznam internetových zdrojů Seznam příloh

7 Seznam obrázků a tabulek Obrázek č. 1: Adolf Loos...9 Dostupný z WWW: Obrázek č. 2: Portrét Adolfa Loose od Oskara Kokoschky...12 Dostupný z WWW: /s400/kokoschka%3b+adolph+loos.jpg Obrázek č. 3: Pamětní deska Adolfa Loose v Brně, na bývalé dílně jeho otce, dnes hotelu Continental...13 Dostupný z WWW: Obrázek č. 4: Židle pro Café Museum a pohovka typu Knieschwimmer pro Müllerovu vilu...15 Dostupný z WWW: IGNER_ID/451/ Obrázek č. 5: Obchodní dům Goldman & Salatsch ve Vídni...16 Dostupný z WWW: Obrázek č. 6: Müllerova vila v Praze...17 Dostupný z WWW: 7

8 Obrázek č. 7: Rozšiřování nabídky poznávacích zájezdů...51 Zdroj: vlastní tvorba Obrázek č. 8: Cena zájezdu...52 Zdroj: vlastní tvorba Obrázek č. 9: Realizace zájezdu...53 Zdroj: vlastní tvorba Obrázek č. 10: Reálný prodej zájezdu...54 Zdroj: vlastní tvorba Obrázek č. 11: Zájem o zájezd...55 Zdroj: vlastní tvorba Tabulka č. 1: Rozšiřování nabídky poznávacích zájezdů...51 Zdroj: vlastní tvorba Tabulka č. 2: Cena zájezdu...52 Zdroj: vlastní tvorba Tabulka č. 3: Realizace zájezdu...53 Zdroj: vlastní tvorba Tabulka č. 4: Reálný prodej zájezdu...54 Zdroj: vlastní tvorba Tabulka č. 5: Zájem o zájezd...55 Zdroj: vlastní tvorba 8

9 Úvod Architektura nás obklopuje na každém kroku, nelze se jí vyhnout. Je na každém z nás, jaké stanovisko k ní zaujmeme. Můžeme se tvářit, že nás nezajímá a přehlížet ji, anebo se pokusit jí porozumět, studovat její historii, případně sledovat nové trendy. Autorka této práce si vybrala druhou možnost, nechce se k novým stavbám stavět lhostejně nebo je předem odsuzovat, chce je zkoumat a utvářet si vlastní názor. Mezi množstvím všech možných architektů ji zaujala významná osobnost evropské architektury 20. století Adolf Loos, který předběhl svou dobu a svou tvorbou předznamenal směr, kterým se architektura může ubírat. Loos představuje kontroverzní osobnost, která si vždy stojí za svým názorem navzdory společnosti, což autorce osobně také imponuje. Tento umělec byl ve své původní vlasti a v danou dobu nepochopený a patřičně nedoceněný, ostatně jak tomu bývá u mnoha významných umělců. Adolfa Loose si autorka vybrala také z důvodu, že pochází z Brna, které je blízko jejímu bydlišti. Působil zde sice nepříliš dlouhou dobu, nicméně jeho architektura a nadčasová modernost ji zaujaly natolik, že se rozhodla o něm psát svou bakalářskou práci. Teoretická část je zaměřena na život a dílo Adolfa Loose a v praktické části je zpracován podrobný zájezd po jeho stavbách. Následně byla práce nabídnuta prostřednictvím informačního letáku a dotazníku sedmi cestovním kancelářím a třem cestovním agenturám v Brně a výsledek byl zhodnocen. 9

10 1 Teoretická část Teoretická část je věnována Adolfu Loosovi, především jeho životu a nejvýznamnějším dílům. Autorka se zde zabývá jeho postoji, názory, charakteristikou jeho tvorby a také tím, jak jeho působení ovlivnilo nejbližší i vzdálené okolí. 1.1 Adolf Loos Adolf Loos patřil k významným osobnostem evropské kulturní scény přelomu 19. a 20. století. Byl to rakouský a československý architekt, designer, návrhář interiérů a nábytku, teoretik, esejista, jeden z nejvýznamnějších představitelů moderní architektury, čelný představitel architektonického purismu a průkopník českého funkcionalismu. Spolu s Leopoldem Bauerem, Josefem Mariou Olbrichem a Josefem Hoffmannem patří k významným rodákům z Moravy a Slezska, kteří ovlivnili evropskou architekturu. A je spolu s Frankem Lloydem Wrightem, Ludwigem Miesem van der Rohe a Le Corbusierem považován za nejvýznamnějšího světového architekta 20. století. [1] Ačkoliv se Adolf Loos za architekta nepovažoval, ovlivnily jeho názory a především dílo generaci jeho současníků i následovníků, architektů i všeobecně kulturně vzdělaných mužů a žen. K jeho blízkým přátelům z literárních, filozofických a uměleckých kruhů patřili spisovatelé Karl Kraus a Peter Altenberg, malíř a grafik Oskar Kokoschka, filozof Ludwig Wittgenstein a řada dalších. [2] Obrázek č. 1: Adolf Loos 10

11 Články a přednášky, v nichž Adolf Loos obhajoval věcnost, pragmatismus, úspornost a racionalitu architektonického myšlení, i jeho architektonická a interiérová tvorba (především obchodní dům Goldmann & Salatsch) vyvolaly ve Vídni už před válkou bouřlivé diskuse. Radikalismus literárních názorů korigoval Loos ve svém díle používáním ušlechtilých materiálů, strohá vnější obálka budov kontrastovala s interiéry zařízenými pohodlně a s vytříbeným vkusem. K jeho průkopnickým činům patří radikální rozchod se secesí a veškerým figurálním a ornamentálním dekorem, který ovšem nahradil přirozenou strukturou vybraných kamenů, dřev a dalších ušlechtilých materiálů, a zavedení pojmu Raumplan (prostorový plán) do architektonické praxe. Přes vyhraněné sociální cítění nepatřil k příznivcům sociálních experimentů uskutečňovaných prostřednictvím architektury, ale svým dílem připravil cestu konstruktivismu a funkcionalismu. [2] 1.2 Život Adolfa Loose Adolf Loos, jehož rodiče pocházeli z Jihlavy, se narodil 10. prosince 1870 v Brně v rodině kamenosochaře a zemřel 23. srpna 1933 v Kalksburgu u Vídně. Studoval na gymnáziu v Jihlavě, na průmyslových školách v Liberci (před pavilonem H Technické univerzity má pamětní desku) a v Brně, na Technické univerzitě v Drážďanech a na vídeňské Akademii umění u Otto Wagnera. V roce 1893 Loos odešel na tři roky do Ameriky, kde si vydělával na živobytí mytím nádobí nebo také jako zedník, dlaždič, kreslíř, roznašeč novin atd. Amerika mladého Loose zaujala hlavně svými industriálními budovami a jednoduchostí životního stylu. Seznámil se tam také s účelovým stylem Louise Sullivana, který byl jeho velkým vzorem. [3] Po návratu ze Spojených států odjel Loos do Vídně, kde v letech pracoval v architektonickém ateliéru Carla Mayredera, architekta a vedoucího úřadu pověřeného vypracováním urbanistického plánu rakouské metropole. Tato firma později, kolem roku 1900, zvítězila v mezinárodní soutěži na regulační plán města Brna. Loos se natrvalo usadil ve Vídni, kde začal pracovat jako žurnalista a architekt a brzy stanul v čele modernistického hnutí. Přispíval do novin Neue Freie Presse, kam psal svá pojednání, která ho později proslavila po celém světě. Ve svých článcích se zabýval vývojem společnosti i motivací za snahou člověka změnit aspekty každodenního života. Později pak v novinách Ver Sacrum zveřejnil první z řady článků, ve kterém se stavěl proti zdobnému stylu secese. Díky svým článkům 11

12 se Loos stal architektem, který získal větší slávu pro své myšlenky než kvůli svým budovám. Loos věřil, že účel stavby by měl určovat způsob, jakým bude stavba zpracována a postavena, a důrazně oponoval všem dekorativním slohům. Loosovou nejvýznamnější esejí pak byla jeho esej Ornament a zločin z roku 1908, ve které psal o tom, že odstranění secesních ozdob je důležitým procesem ve vytváření moderní architektury. Loos dále věřil, že všechno, co nemá racionální odůvodnění a plné využití na budově, by mělo být z exteriéru i interiéru budovy odstraněno. Co se týče zločinu z názvu článku, vztahuje se k Loosovu tvrzení, že potřebu zdobit ornamenty vlastní tělo mají pouze primitivní národy a jestliže se v moderní společnosti nachází někdo s tělem pokrytým tetováním, je to buď odsouzený zločinec nebo alespoň člověk se zločinnými sklony. Což je zajímavý názor, ale vzhledem k době a společnosti, ve které Loos žil, jistě nebyl ojedinělý. Těžko si lze představit občany z nejvyšších vrstev, se kterými se Loos stýkal, jak pod svými nákladnými róbami skrývají rafinované tetování. Zločinem v architektuře potom Loos označuje umělecký průmysl, jak již bylo řečeno dříve. (Szadkowska, 2009) Na secesní vídeňský vkus působil jeho asketický účelný styl jako červená barva na býka. Obrazně řečeno, architekti jako on prý nepotřebují tužku, stačí jim guma. Café Museum (Kavárna Muzeum) se díky Loosovu strohému interiéru přezdívalo Café nihilismus, obchodnímu domu Goldman & Salatsch, jehož holá fasáda ční přímo naproti honosnému vchodu do Hofburgu, se přezdívalo obilní silo nebo dekl od kanálu (podle rozmístění oken), a terasový Scheuův dům Vídeňáci přirovnávali k alžírským chatrčím. [1] Roku 1912 založil Loos ve Vídni vlastní soukromou architektonickou školu, jejímiž prvními žáky a pozdějším následovateli Loosova učení byli architekti Richard Neutra, R. M. Schindler, Heinrich Kulka a architekt, spisovatel a filozof Paul Engleman. Loos byl obhájcem čistých forem hlavně z ekonomických a užitkových důvodů. Zastával rovněž názor, že kultura lidstva vznikla jako výsledek odmítnutí pudů člověka, a že nepřítomnost ornamentálních prvků vytváří duchovní sílu budovy. Loos byl tak vlastně průkopníkem a vizionářem architektury 20. let 20. století a jeho duchovní boj za osvobození se od dekorativních stylů znamenal velký zlom v architektuře budoucnosti. V roce 1918 Loos získal československé státní občanství. V roce 1922 byl jmenován hlavním architektem Vídně pro obytné projekty. Hlavním úkolem bylo vyřešit dramatický nedostatek bytů. I když si Loos tohoto povolání velmi vážil, brzy ztratil iluze a ještě téhož roku ze své pozice rezignoval a odjel do Francie. Zde byl přijat více než nadšeně a brzy se zapojil do tamní avantgardy. Právě v této době navrhl svoje nejznámější budovy, které odrážely jeho jednoduchý a čistý styl. 12

13 Loos se zajímal také o interiérový design a byl nadšeným sběratelem stříbra a luxusních kožených výrobků, které si oblíbil pro jejich nákladnou jednoduchost. Rovněž si velmi potrpěl na módní ručně šité pánské obleky, které také sám navrhoval. Loos měl rád moderní umění a sám finančně podporoval tehdy strádajícího mladého umělce Oskara Kokoschku, který se stal jeho přítelem a v roce 1909 namaloval jeho portrét. [3] Obrázek č. 2: Portrét Adolfa Loose od Oskara Kokoschky Ve 20. letech pracoval v redakci časopisu Bytová kultura a spolupracoval s brněnskými UP závody Jana Vaňka. K účasti v redakci Bytové kultury přizvali Loose architekti Jan Vaněk a Ernst Wiesner a historik umění Bohumil Markalous. Zde se s Loosem setkali architekti Jaroslav Grunt a Jan Víšek. Právě na dílo Jana Víška a Ernsta Wiesnera, který s Loosem zřejmě i spolupracoval, měly tyto kontakty jasný tvůrčí vliv. Loosův konstrukční systém domu s jednou zdí inspiroval v polovině 20. let Jana Vaňka a Stanislava Kučeru při návrhu rodinných dvojdomků s účelně zařízenými interiéry, které byly realizovány v Brně na Alešově ulici a v Černé Hoře nedaleko Brna. Tyto domy se měly stát určitým prototypem levného individuálního rodinného bydlení, vhodného rovněž pro sériovou výrobu. Loosova spolupráce s UP závody probíhala intenzivně v letech V letech zastupoval Loos UP závody v Paříži a zajišťoval tam propagaci i prodej jejich výrobků. (Szadkowska, 2009) Loos byl v roce 1918 diagnostikován s rakovinou zažívacího traktu a musela mu být odoperována část žaludku a střeva. Po zbytek života nemohl jíst nic jiného než šunku 13

14 a smetanu. Po padesáti letech věku také téměř ohluchl. V roce 1930 přijal čestný důchod z rukou prezidenta Masaryka. Ačkoliv byl již velmi nemocný, byl činný až do léta Loos byl během svého života celkem třikrát ženatý, a to s Linou Obertimpflerovou, Elsie Altmannovou a Claire Beckovou. Všechna manželství však skončila rozvodem a Loos umírá sám 23. srpna 1933 v nervovém sanatoriu Dr. Schwartzmanna v Kalksburgu u Vídně, kde byl pohřben. O rok později byly jeho tělesné pozůstatky přeneseny na hlavní vídeňský hřbitov, kde mu byl městskou radou Vídně vystavěn roku 1935 jednoduchý náhrobek (žulová krychle se jménem) podle jeho vlastního náčrtku. Na místě jeho rodného domu v Brně (na Hřbitovní, dnes Kounicově ulici č ) a zároveň dílny jeho otce, kameníka Adolfa Loose st., stojí dnes hotel Continental. Tato stavba bezpochyby patří k nejzajímavějším a nejkvalitnějším brněnským realizacím poválečné éry. Když se hotel v roce 1961 začal stavět, byly podle slov spoluautora projektu architekta Zdeněka Řiháka výkopové práce ztíženy odstraňováním nezvyklého množství velkých kamenných bloků. Byly to ještě zbytky zásoby materiálu někdejší kamenické dílny. Zdeněk Řihák tehdy se svými přáteli, historikem umění Zdeňkem Kudělkou, architektem Bohuslavem Fuchsem a sochařem Jiřím Markem, našel způsob, jak tuto skutečnost připomenout. V blízkosti vstupu do hotelu byla roku 1970 osazena mramorová pamětní deska s iniciálami A. L. a s nápisem: V TĚCHTO MÍSTECH STÁVAL RODNÝ DŮM ADOLFA LOOSE Kamenickou dílnu otce slavného architekta připomíná hromada kamení proti pamětní desce. Tento abstraktní artefakt je autentickým pozůstatkem rodinného podniku brněnského kameníka Adolfa Loose st. [4] Obrázek č. 3: Pamětní deska Adolfa Loose v Brně, na bývalé dílně jeho otce, dnes hotelu Continental 14

15 1.3 Dílo Adolfa Loose Loosovo dílo je k vidění především v Rakousku, Praze, Brně, ale také ve Francii a Švýcarsku. Ve Vídni patří Loosovy projekty k nejobdivovanějším památkám rakouské metropole. Jeho rukopis nesou obytné vily, bary, luxusní obchody i kavárny. Adolf Loos odmítal v architektuře i užitém umění cokoli, co brání plnému využití všech funkcí díla. Prohlašoval ornament za zločin, který jen zbytečně bere čas a peníze, jež by mohly být věnovány užitečnějším věcem. Architektura podle něj nepatří mezi umění, což ale neznamená, že nemá splňovat estetické ideály. Vidí je v harmonii, účelovosti, strohé a důstojné eleganci moderního člověka, zbaveného zátěže starého, v mnohém však i krásného světa. Loos nepovažoval svou tvorbu za umění a soustředil se spíše na účel a funkčnost svých staveb. Proto na jeho díle není možné vidět ozdobné ornamenty, sochy a plastiky, které se do té doby hojně používaly. [5] Adolf Loos byl energickým odpůrcem Jugendstilu, respektive vídeňské secese. Jejím představitelem byl rodák z Brtnice na Jihlavsku a Loosův spolužák Josef Hoffmann. Loos byl kritikem užitého umění a uměleckých proudů snažících se o propojení uměleckého řemesla s předměty denní spotřeby. Byl odpůrcem jakýchkoliv ozdob na užitých předmětech i domech. Ve svých proslulých textech a přednáškách Loos prosazoval úsporné architektonické formy, pohodlné a praktické bydlení, ale také užití ušlechtilých materiálů. Jednou z nejcharakterističtějších vlastností Loosovy architektury je vědomě, úmyslně odlišné pojednání vnitřku domu a fasády. Toto rozlišování interiéru a vnější podoby stavby můžeme sledovat v celém jeho více než třicetiletém díle. Vnitřní prostor je u Loose primární, výsledkem je pak krychlovitý tvar jeho staveb. Krychlové stavby, které vznikly na základě estetických úvah, však Loos označil jako prázdnou architekturu fasád. Tady se projevuje známý konflikt mezi Loosem a Bauhausem. Loos se posmíval používání skla a řekl, že modernost architekta by se mohla měřit podle toho, kolik čtverečních metrů skla použil. I přemíra skla se mohla stát v Loosových očích ornamentem, když je použito zbytečně a samoúčelně. Abychom pochopili Loosovo vyhraněné zaujetí pro umírněnou a postupnou změnu, musíme se nejprve obeznámit s jeho názorem na modernost a moderní umění. Zatímco v běžném užívání slovo moderní odkazuje k tomu nejposlednějšímu, nejpokročilejšímu a nejexperimentálnějšímu, Loos jej chápal v jiném významu. Pro něj moderní bylo to, co se vázalo k aktuální historické době, v níž žil. Na rozdíl od svých druhů a současníků ve 15

16 vídeňské secesi, Loos nebyl vůbec přitahován myšlenkou být progresivní. Mnohem více jej zajímala otázka jak žít a pracovat v souladu se svou dobou. Pro Loose tedy moderní sloh byl správným stylem pro danou dobu, nezávisle na konkrétním historickém období, v němž jedinec žije. Z toho vyplývalo, že moderní člověk je ten, kdo se chová způsobem odpovídajícím své době. Loos odkazoval na řemeslníky (nikoliv na umělce a už vůbec ne na architekty) jako na nejmodernější ze všech. Se svou hlubokou úctou k tradici a díky své citlivé reakci na zvolna se vyvíjející kulturu, řemeslník měl jedinečné předpoklady vést společnost kupředu. Velmi kritické poznámky Loos adresoval profesorům Školy užitého umění, o nichž tvrdil, že cvičí studenty ve vynalézání ornamentů a dekorací, aniž by měli nejmenší pochopení pro řemeslo, které tímto způsobem znehodnocují. Důrazně kritizoval svazující ideál Gesamtkunstwerku (tedy představu o nedílné jednotě všech aspektů dané stavby), zastávaje poněkud nepopulární názor, že interiér budovy náleží do pravomoci svého obyvatele a nikoliv architekta. Loos zůstal věrný této představě po celou svou kariéru, respektoval vytrvale a bezvýhradně tradiční, každodenní rituály své zámožné středostavovské klientely. Jeho interiéry zaujmou bezprostřední vstřícností, jsou pojaty záměrně konvenčně a domácky. Zatímco stěna náleží architektovi, stěna vyplněná knihovnami, skříňkami, šatníky, toaletními stolky a pohovkami, tedy vybavení nábytkem, již náleží obyvateli. Na rozdíl od svých současníků, kteří dychtivě navrhovali nový nábytek, aby dokomponovali své Gesamtkunstwerke, Loos dával přednost variacím již hotového nábytku. Pracoval se stejným eklektickým souborem židlí a sedadel po celou svou kariéru: čalouněný Knieschwimmer vybízející k mávání nohama, malá dřevěná barová židlička k sezení obkročmo, Chippendale z 18. století ke vzpřímenému stolování. (Szadkowska, 2009) Obrázek č. 4: Židle pro Café Museum a pohovka typu Knieschwimmer pro Müllerovu vilu 16

17 Loos v roce 1910 ve stati Architektura popisuje zásadní rozdíl mezi architekturou a uměním: Dům se má líbit všem. Na rozdíl od uměleckého díla, jež se nepotřebuje líbit nikomu. Umělecké dílo je soukromou věcí umělce. Dům jí není. Umělecké dílo je posláno do světa, aniž je kdo potřebuje. Dům vyhovuje určité potřebě. Umělecké dílo není odpovědné nikomu, dům komukoliv. Umělecké dílo chce vytrhnout lidi z pohodlí. Dům má sloužit pohodlí. Umělecké dílo je revoluční, dům konzervativní. Umělecké dílo ukazuje lidstvu nové cesty a myslí na budoucnost. Dům myslí na přítomnost. Člověk miluje vše, co slouží jeho pohodlí. Nenávidí vše, co jej chce vytrhnout z navyklého a zajištěného stavu a co jej obtěžuje. A tak miluje dům a nenávidí umění. (Sarnitz, 2004) Koncem 90. let 19. století začal Loos pracovat ve Vídni. S přáteli Oskarem Kokoschkou a Ludwigem Wittgensteinem patřil ke skupině volně smýšlejících intelektuálů. Otevřeně kritizoval vídeňskou secesi. Největší debatu ale způsobil v roce 1911 svým prvním a nejznámějším dílem projektem obchodního domu Goldmann & Salatsch (takzvaný Looshaus Loosův dům, dnes sídlo banky) na Michalském náměstí ve Vídni, který ční přímo proti honosnému vchodu do císařskému hradu Hofburgu. Domu se kvůli jeho hladké a strohé fasádě bez jakýchkoli dekorací přezdívalo "dům bez obočí". Údajně i sám císař František Josef I. se odmítal kvůli Loosově domu dívat z okna směrem na Michalské náměstí. Spolu s Poštovní spořitelnou Otto Wagnera je tento Loosův dům často považován za jeden ze stavebních kamenů rozvíjející se moderny. Byla to moderní stavba, jejíž hladká fasáda už ukazuje cestu k Bauhausu. [6] Obrázek č. 5: Obchodní dům Goldman & Salatsch ve Vídni 17

18 Našemu území věnoval unikátní stavbu, která se díky jedinečnému architektonickému řešení stala Národní kulturní památkou a obdivovaným objektem několika generací odborníků. V roce 1928 až 1930 nechal bohatému pražskému podnikateli Františku Müllerovi vystavět v pražských Střešovicích vilu podle svého návrhu včetně interiéru. Podivně vyhlížející hranolovitá vila po složité rekonstrukci v 90. letech opět představila Loosův cit i genialitu. Prohlásil o ní, že jde o jeho nejhezčí stavbu. Uvnitř strohých forem Loosovy architektury se ovšem trochu paradoxně nacházely tradičně zařízené místnosti s perskými koberci, dekorativním nábytkem a luxusními obklady stěn. Přesně takový je i interiér Müllerovy vily, kterou Loos vytvořil jako nejdůslednější aplikaci svého Raumplanu prostorového konceptu založeného na plynulé návaznosti a propojenosti jednotlivých částí domu, jednoduše řečeno se jedná o rozdílné vyvýšení místností. [7] Obrázek č. 6: Müllerova vila v Praze Loos nenavrhoval konvenčně řešené stavby, ale promyšlený systém vnitřních prostorů, z nichž každý má proporce, odpovídající jeho významu v hierarchii domu. Jde ovšem nejen o šířku a délku jednotlivých místností, ale především o jejich výšku. Domu tak dominuje obývací pokoj na výšku dvou podlaží, kolem něhož jsou soustředěny další místnosti s nižším profilem. Objemy jsou velmi důmyslně poskládány do kubusu, který ovšem působí z vnějšku nenápadně, možná až fádně. Ve fasádě jsou pak okna rozhozena 18

19 tak, jak to nejlépe vyhovuje vnitřnímu uspořádání. Zatímco vnitřek domu je rafinovanou skládačkou objemů, propojenou schodišti (v Müllerově vile je celkem 11 různých úrovní), zvnějšku působí velmi utilitárně. Loos tak dává jasně najevo, že ho zajímá především pohodlí obyvatel, exteriér je druhořadý (i když i tam je uplatněna promyšlená, byť nepříliš nápadná hra proporcí a tvarů). [8] Loos působil také v Plzni, kde přestavěl dům a interiéry bytu Jana a Jany Brummelových a vytvořil zde řadu dalších interiérů. Ze souboru plzeňských Loosových interiérů se jich dochovalo šest (polovina), například třípokojový byt Weiner a byt Semmler. Z hlediska současného vnímání památek moderní architektury je tento soubor podle odborníků nesmírně cenný i v kontextu celé evropské architektury 20. století. Interiéry jsou dnes již zničené, existují jen desítky let staré fotografie a plány. Dnešní majitelé bytů nebo město Plzeň provádí jejich obnovu. [9] Stavby, realizace, projekty V seznamu Loosových děl se nachází 65 zaznamenaných bytových zařízení (kromě toho vytvořil i spoustu nerealizovaných návrhů), Loos byl tedy specialistou na byty a odborníkem na kulturu bydlení. Pro své zákazníky byl designérskou autoritou a ve Vídni byl znám svým internacionalismem a svými anglickými vzory. (Sarnitz, 2004) Chronologický přehled Loosových nejvýznamnějších děl: Krejčovský salon Ebenstein ve Vídni, 1897 Café Museum ve Vídni, 1899 Byt Turnowských ve Vídni, 1900 Byt Leopolda Langra ve Vídni, 1901 Vlastní byt ve Vídni, 1903 Vila Karma ve Švýcarsku u Ženevského jezera, 1903 l906 Výstavní pavilon firmy Siemens v Liberci, 1906 Steinerovo klenotnictví ve Vídni, 1907 American Bar ve Vídni, 1908 Haus Steiner ve Vídni, 1910 Úpravy řadového rodinného domu v Brně,

20 Obchodní dům Goldman & Salatsch ve Vídni, Obchod s pánským zbožím Kniže ve Vídni, Haus Scheu ve Vídni, Interiér kavárny Capua ve Vídni, 1913 Cukrovar a vila jeho majitele Viktora Bauera v Hrušovanech u Brna, Sídlištní domy ve Vídni, Vila Ruffer ve Vídni, 1922 Vila Stross ve Vídni, 1922 Chicago Tribune v USA, soutěžní projekt, 1922 Dům Spanner ve Vídni, 1923 Přestavba zámečku Viktora Bauera v Brně, 1925 Rodinné domky v Černé Hoře, 1925 Rodinné domky v Alešově ulici v Brně, Dům básníka Tristana Tzary v Paříži, 1926 Návrh na pruhovaný dům pro tanečnici Josephinu Bakerovou v Paříži, 1927 Mollerova vila ve Vídni, Müllerova vila v Praze, Rodinné dělnické domky v Babí u Náchoda, Vila Khuner v Kreuzbergu v Rakousku, Úprava a zařízení sanatoria Esplanade v Karlových Varech, Návrh na nástavbu nájemného domu J. Jordana v Brně, Winternitzova vila v Praze, Veřejné i soukromé budovy a interiéry v Plzni: Husova ul. 58 ( ) Klatovská tř.12 (1929) Klatovská tř.140 (1930) Bendova ul. 10 ( ) nám. Republiky 22 ( ) Klatovská tř.19 ( ) Husova ul. 20 ( ) Klatovská tř.110 ( ). 20

21 2 Praktická část Tato část se zaměřuje na vypracování komplexního zájezdu po Loosových stavbách, včetně programu, itineráře a kalkulace zájezdu. Následně je zhotoven informační leták s nabídkou tohoto zájezdu. Výsledek byl předložen sedmi cestovním kancelářím a třem cestovním agenturám v Brně, jejichž zástupci se k práci vyjádřili v dotazníku. 2.1 Program zájezdu Zájezd po stavbách Adolfa Loose je poznávací, autokarový, trvá 4 dny a je s odborným průvodcem. Vzhledem k širokému rozmístění jeho děl se zájezd odehrává v několika městech, po kterých se cesta ubírá. Turisté během zájezdu navštíví nejen významné stavby Adolfa Loose, ale i další památky moderní architektury, jíž byl představitelem a také předchůdcem. Zájezd zahrnuje i významné památky postavené v dřívějších dobách, které jsou zásadními dominantami navštívených měst a které nesmí chybět při návštěvě těchto míst. Program čtyřdenního zájezdu začíná v Praze, kde turisté navštíví jednu z Loosových nejvýznamnějších staveb Müllerovu vilu. Poté přijedou k Winternitzově vile, kterou shlédnou pouze zvenku s výkladem průvodce. Dále se zájezd přesune na Moravu do Brna, kde turisté shlédnou zámeček Viktora Bauera na Výstavišti a brněnské rodinné domy stavěné ve stylu domu s jednou zdí" v ulicích Jiráskova a Alešova. Nakonec se ubytují v čtyřhvězdičkovém hotelu Continental. Druhý den účastníci zájezdu navštíví známou brněnskou vilu Tugendhat (autor Ludwig Mies van der Rohe), projdou se po Petrově s krásným výhledem na Brno, navštíví přilehlou katedrálu sv. Petra a Pavla (sídlo brněnského biskupství) a shlédnou hrad Špilberk (založen českým králem Přemyslem Otakarem II.). Poté autobus vyráží do Hrušovan u Brna, kde se uskuteční pouze venkovní prohlídka cukrovaru a vily majitele cukrovaru Viktora Bauera s výkladem průvodce. Dále zájezd směřuje do Rakouska do Vídně, kde se turisté ubytují v tříhvězdičkovém hotelu Goldene Spinne. Třetí den se vydají účastníci zájezdu pěšky na prohlídku Vídně, kde shlédnou obchodní dům Goldman & Salatsch, hrad Hofburg (císařský palác), American Bar, Stephansdom (sídelní kostel biskupa), Hundertwasserhaus (autor Friedrich Hundertwasser) a Café Museum. Poté se vrací opět do hotelu Goldene Spinne. 21

22 Čtvrtý den jedou turisté na prohlídku zámku Schönbrunn (autor Nicolo Pacassi), poté shlédnou zvenku soukromé stavby Haus Scheu a Steiner Haus s výkladem průvodce. Následuje poslední zastávka zájezdu, a to u Mollerova domu, kde průvodce opět řekne výklad pouze zvenku. Tímto program zájezdu končí a autobus se vydá zpět na cestu do Prahy Den první Zájezd začíná v Praze, kde je v 8:00 hod. sraz na parkovišti v ulici U Prašného mostu v Hradčanech. Průvodce si zkontroluje účastníky zájezdu a podá jim základní informace o průběhu dne. Přibližně v 8:30 hod. autobus vyráží z parkoviště na první prohlídku Loosova díla, a to Müllerovy vily ve Střešovicích, kde v 9:00 hod. začne prohlídka. Po skončení se v 11:00 hod. autobus přesune k Winternitzově vile na Smíchově, kterou turisté shlédnou pouze zvenku, kde jim průvodce řekne stručný výklad. Kolem poledne se zájezd přesouvá po dálnici D1 směrem na Brno, kde se přibližně v 14:00 hod. uskuteční prohlídka zámečku Viktora Bauera na Výstavišti. Informace o zpřístupnění interiéru veřejnosti nejsou momentálně dostupné, proto by se prohlídka zámku a přilehlého okolí konala podle aktuálního stavu pouze zvenku s výkladem průvodce. Poté se autobus přemístí na Jiráskovu ulici na Veveří, kde turisté shlédnou zvenku dům č. 26 se stručným výkladem průvodce. Následně proběhne prohlídka Alešovy ulice v Černých Polích opět s výkladem průvodce na ulici. Po 17:00 hod. autobus míří do čtyřhvězdičkového hotelu Continental v Brně, kde se účastníci zájezdu ubytují. Müllerova vila v Praze Vlastníkem vily je město Praha, její stav je dochovaný, budova je po obnově a restaurování. Je to unikátní památka moderní architektury, která svým významem a pozoruhodností nemá na území naší republiky obdoby a ve světě patří mezi šest nejvýznamnějších vilových domů 20. století. Müllerova vila je luxusní funkcionalistický dům na Ořechovce v Praze 6-Střešovicích. Vilu si nechal postavit bohatý spolumajitel proslulé stavení firmy Kapsa-Müller, František Müller, pro svoji rodinu. Vilu postavili v letech 1928 až 1930 architekti Adolf Loos a Karel Lhota. Ve vile jsou uplatněny nejen funkcionalistické myšlenky Loose, ale i tzv. teorie Raumplanu. To znamená, že prostor není členěný na jednotlivá patra. Jednotlivé místnosti tvoří jakési kvádry a prolínají se 22

23 v různých úrovních. Vila má strohé vnější průčelí se zajímavým umístěním oken. Interiér vily je však velmi elegantní. Za socialismu byl dům znárodněn a vdova po Františku Mülllerovi mohla obývat pouze dvě místnosti. Ostatní místnosti sloužily různým komunistickým institucím. Paní Müllerová se pokusila zachránit co nejvíce z vybavení vily a tak řadu věcí věnovala přátelům anebo prodala, díky tomu se po pádu totality podařilo získat řadu věcí z původního vybavení vily. Po sametové revoluci byla vila vrácena dědicům a od nich ji odkoupilo hlavní město Praha. Vila byla podle dochovaných fotografií rekonstruována a zpřístupněna veřejnosti. V roce 1995 byla Müllerova vila vyhlášena Národní kulturní památkou. [14] V květnu 2000 byla obnovená a restaurovaná vila zpřístupněna veřejnosti. Základem expozice je kromě objektu samotného také originální historické vybavení vily nábytkem a uměleckými díly, jež se z velké části dochovaly v autentické podobě. Jako doplněk expozice bylo nově vytvořeno Studijní centrum Adolfa Loose. V domě tak vznikl památník světového významu věnovaný nejen Adolfu Loosovi a jeho spolupracovníkům, ale i stavebníku vily Ing. Dr. Františku Müllerovi. Zpřístupnění vily bylo bezesporu nejdůležitějším příspěvkem hlavního města Prahy ke kulturnímu programu realizovanému v rámci akce Praha evropské město kultury 2000 a zároveň trvalým přínosem určeným k obohacení světového kulturního dědictví. [15] Prohlídka vily je umožněná pouze po předchozí rezervaci a s lektorským výkladem. Objekt nemá bezbariérový přístup. Müllerova vila je veřejnosti otevřena od dubna do října v úterý, čtvrtek, sobotu a neděli, od 9:00 do 18:00 hod. Začátky prohlídek jsou v 9:00, 11:00, 13:00, 15:00, 17:00 hod. V období od listopadu do března je otevírací doba ve stejné dny v době od 10:00 do 17:00 hod. Začátky prohlídek jsou v 10:00, 12:00, 14:00, 16:00 hod. Vstupné se dělí na základní 300 Kč nebo snížené 200 Kč (důchodci, invalidé, studenti). Zdarma mají vstup děti do 6 let v doprovodu dospělých. Za lektorský výklad v cizím jazyce je příplatek 100 Kč za osobu. Poplatek za foto a video v interiéru činí Kč, v zahradě Kč a za 1 hodinu filmování v objektu Kč. [16] Adresa: Müllerova vila Nad Hradním vodojemem Praha 6-Střešovice 23

24 Winternitzova vila v Praze Stavba je soukromým majetkem a je po obnově dochována. Vila je postavena na prostém, minimálně členěném půdorysu, jemuž odpovídá kubusem architektonické hmoty. Interiér vily je členěn prostorovým plánem (tzv. Raumplan) na šest úrovní. Přízemí (třetí úroveň) je přístupné z terasy a má v centru umístěn rozměrný trojdílný vstupní otvor, v celé ploše zasklený a dělený čtvercovým rastrem rámů. Pátá úroveň ustupuje dovnitř bloku hlubokou terasou, plochu fasády má členěnou třemi symetricky umístěnými otvory se zasklením rastrovaným obdobně, jako je tomu v přízemí. Poslední šestá úroveň, vlastně půdní prostor, dominuje hranolovou konstrukcí mohutné pergoly. Čelní fasáda je komponována jako zcela symetrický, monumentálně působící blok hmoty. Těžiště interiérů spočívá v ústředním prostoru řešeném velkoryse v celém předním plánu stavby. Obytný pokoj s rozměrným vchodem z terasy je propojen dřevěným schodištěm s prostorem na vyšší úrovni, v celé šíři navazujícím na tento pokoj. Obytný prostor je tak chápán jako dvouúrovňový jednotný celek dělený pouze dvěma pilíři. Horní úroveň, jídelna se zachovaným původním vestavěným nábytkem, skříněmi, zásuvkami, poličkami, zrcadly atd., je propojena s dalšími podobně vybavenými místnostmi a se schodištěm zadního traktu. Princip Raumplanu vychází zevnitř stavby a jsou mu podřízeny funkce i vzhled fasád objektu. (Szadkowska, 2009) Adresa: Winternitzova vila Na Cihlářce Praha 5-Smíchov Zámeček Viktora Bauera v Brně Vlastníkem zámečku jsou Veletrhy Brno, a. s., stav budovy je dochovaný, po částečné rekonstrukci. Loos navrhl pro průmyslníka Viktora Bauera adaptaci jeho klasicistního zámečku na Starém Brně (dnes tzv. zámeček na výstavišti), kde měl Viktor Bauer trvalé bydliště. Podstatnou část okolních pozemků, známých jako tzv. Bauerova rampa, byl Viktor Bauer nucen ve veřejném zájmu prodat pod cenou na stavbu výstaviště pro Výstavu soudobé kultury konané roku 1928 k desátému výročí samostatného Československa. Rozsah provedených stavebních úprav není přesně znám. Loosovy návrhy však nese především jídelna v přízemí, dnes tzv. Loosův sál, jejíž stěny jsou obloženy zeleným mramorem typu Cippolino. V patře je dochována ložnice s vestavěným nábytkem, v jehož kompozici je Loosův rukopis zřejmý také. Objevuje se v celkové kompozici interiéru 24

25 i v detailech. Propojení s přistavěnou terasou, která je rovněž moderním přístavkem, je analogické s vilou v Hrušovanech u Brna. (Szadkowska, 2009) Obdélná stavba zámečku je situována v jihozápadní části areálu Výstaviště a její hlavní průčelí je kolmé k ose někdejšího stromořadí, které lemovalo příjezdovou cestu z ulice Hlinky. Klasicistní jednokřídlá jednopatrová budova se zvýšenou střední částí je krytá sedlovou střechou a v ose vstupu je akcentována sloupovým rizalitem s balkonovým portikem. Interiér jídelny je dnes prakticky jedinou dochovanou realizací Adolfa Loose v rodném městě. [17] Adresa: Výstaviště 405/ Brno-Pisárky Dům na Jiráskově ulici č. 26 v Brně Dům je v soukromém vlastnictví, dochovaný, po rekonstrukci. Postavili jej v letech brněnští stavební podnikatelé architekt Heinrich Schmidt a stavitel Gottlob Alber, kteří výstavbu financovali a realizované projekty postupně prodávali. Dům byl prodán roku 1892, v roce 1910 dům zakoupil Karel Herold a ve spolupráci s Loosem začal s realizací úprav interiérů. Jednopatrový řadový dům s obytným podkrovím je řešen jako příčný trakt se vstupní chodbou a schodištěm v pravé části dispozice. Později bylo přistavěno zahradní křídlo, v jehož prvním patře vznikl zahradní pokoj. Tento pokoj volně navazuje na stávající salon a oba prostory od sebe konstrukčně i opticky oddělují kanelované přízední pilíře. Loos navrhl asi také profilované orámování uličního průčelí a rozvržení oken, jejichž olivy byly analogické s dveřními klikami. Výtvarné prvky na fasádě (stylizované květinové motivy, hrubě strukturovaná omítka), ale také dekor vnějšího oplocení a zábradlí schodiště jsou zřejmě dílem doposud neznámého tvůrce, který snad pocházel z vídeňského prostředí. Tomu konvenuje i dvojice plastik flankujících krátké schodiště ve vstupní chodbě, které jsou připisovány Michaelu Powolnemu (dochovala se jen jedna). Neznámý Loosův následovník pak dokončil úpravy domu v duchu pozdní secesní moderny vídeňské provenience. (Szadkowska, 2009) Adresa: Jiráskova Brno-Veveří 25

26 Domy v Alešově ulici v Brně Rodinné domky jsou soukromým majetkem, jejich stav je částečně dochovaný. Jedná se o domy v Alešově ulici č. 30, 32, 34, 36, 38, 40. Domy jsou bezpochyby inspirovány Loosovými návrhy rodinných domků, které vytvářel v letech pro bytové družstvo ve Vídni-Lainzu. Vyskytuje se zde konstrukční systém, tzv. dům s jednou zdí, který Loos v těchto letech u návrhů rodinných domků používal a následně předložil k patentování. Podstatou systému bylo přenesení nosné funkce na dvě příčné části konstrukce, tj. zejména zavěšení podélných zdí bez základů na zdi nosné. Tato velmi úsporná konstrukce se projevila vnějškově v zakončení příčných zdí ve tvaru T, které spolu s okrajem střechy tvořilo charakteristické rámování uličních průčelí. (Szadkowska, 2009) Adresa: Alešova 30, 32, 34, 36, 38, Brno-Černá Pole Hotel Continental v Brně Hotel Continental je čtyřhvězdičkový a stojí v klidné části města, zároveň však v bezprostřední blízkosti centra. Nachází se zde 230 pokojů. Vybavení pokojů: všechny pokoje standard i superior / business jsou komfortně vybaveny sprchou / WC, fénem, telefonem s přímou provolbou, satelitní TV a minibarem. Superior / business pokoje mají navíc ve vybavení trezor, radiobudík a žehlič kalhot. Z jedenácti poschodí hotelu je vyhrazeno pět pater pro nekuřácké pokoje. Hotelové služby: ubytování H****, gastronomické služby, pronájem konferenčních prostor, technické vybavení, tlumočnické služby, sekretářské služby, kompletní organizování akcí, doprovodné programy, průvodcovské služby, přístup na internet, WiFi Jet, směnárna, parkování na vyhrazeném parkovišti a v garážích. Gastronomické služby: snídaně formou studeného a teplého bufetu (07:00 10:00 hod.), kavárna (09:00 23:00 hod.), restaurace (11:00 23:00 hod.), party servis. [18] Ceny pokojů: Standard jednolůžkový Kč, Standard dvoulůžkový pro 1 os Kč, Standard dvoulůžkový pro 2 os Kč, přistýlka 600 Kč, Superior dvoulůžkový pro 1 os Kč, Superior dvoulůžkový pro 2 os Kč, Design dvoulůžkový pro 1 os Kč, Design dvoulůžkový pro 2 os Kč, Apartmá Kč. Uvedené ceny jsou vždy za pokoj a noc včetně snídaně formou švédského stolu a 10% DPH. [19] Hotel Continental byl postaven na místě rodného domu Adolfa Loose a zároveň dílny jeho otce, kameníka Adolfa Loose st. Tato stavba bezpochyby patří k nejzajímavějším 26

27 a nejkvalitnějším brněnským realizacím poválečné éry. V blízkosti vstupu do hotelu byla roku 1970 osazena mramorová pamětní deska s iniciálami A. L. a s nápisem: V TĚCHTO MÍSTECH STÁVAL RODNÝ DŮM ADOLFA LOOSE Kamenickou dílnu otce slavného architekta připomíná hromada kamení proti pamětní desce. Tento abstraktní artefakt je autentickým pozůstatkem rodinného podniku brněnského kameníka Adolfa Loose st. [4] Adresa: Hotel Continental Brno Kounicova 680/ Brno-Veveří Den druhý Druhý den účastníci zájezdu opouští hotel Continental v 9:30 hod. a vydávají se na prohlídku vily Tugendhat, která začíná v 10:00 hod. Poté se autobus přemístí na Petrov, kde mají turisté rozchod a mohou se kochat krásným výhledem na Brno, navštívit katedrálu sv. Petra a Pavla anebo jen relaxovat v parku. Sraz je v 13:00 hod., kdy následuje cesta na hrad Špilberk. Po prohlídce hradu se zájezd přesouvá do Hrušovan u Brna, kde přibližně v 16:00 hod. turisté shlédnou zvenku cukrovar a vilu majitele cukrovaru Viktora Bauera s výkladem průvodce. Poté se autobus vydá do Rakouska do Vídně, kde se turisté kolem 19:00 hod. ubytují v tříhvězdičkovém hotelu Goldene Spinne. Vila Tugendhat v Brně Vila Tugendhat je památka světové moderní architektury, která je od roku 2001 jako jediná moderní stavba u nás zapsána na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Vila je od 1. července 1994 ve správě Muzea města Brna a veřejnosti je zpřístupněna jako instalovaná památka moderní architektury. Od 1. ledna 2005 působí přímo v objektu Studijní a dokumentační centrum (SDC-VT). Jeho hlavním úkolem je shromažďovat především fakta a dokumenty o stavbě, architektovi a stavebnících, ale také o osudech domu po odchodu jeho majitelů a o lidech a událostech souvisejících s vilou po celou dobu její existence. [20] Vila je ojedinělým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který vypracoval návrh stavby v roce 1928 na žádost manželů Grete a Fritze Tugendhatových. 27

28 Vila byla dostavěna v rekordně krátké době, v prosinci 1930 se manželé Tugendhatovi mohli nastěhovat, tedy za dva roky. Vila patří k základním dílům světové moderní architektury funkcionalismu. Autor je považován za jednoho z otců moderní architektury 20. století. Známý je především prosklený hlavní obytný prostor se zimní zahradou. Interiér budovy byl vybaven elegantním a citlivě navrženým nábytkem od samotného architekta Miese van der Rohe. Budova je tvořena třemi patry, přesto že z pohledu z ulice vila působí jako přízemní jednopodlažní budova. Horní patro obsahuje přijímací halu, oddělené ložnice manželů Tugendhatových (se sociálním zařízením), dva dětské pokoje a pokoj vychovatelky (druhé sociální zařízení). K hornímu patru přiléhá také byt správce a garáž pro dvě auta. V prostoru, kde se nacházela kuchyň, jsou dnes vystaveny fotografie Fritze Tugendhata dokumentující stavbu a zařízení domu. Právě jeho záliba ve fotografování je důležitým zdrojem původního vzhledu domu, podle kterého probíhá rekonstrukce. Celá stavba domu včetně vybavení a zahrady přišla na Kč (přičemž cena průměrného celého domu v té době činila Kč). [21] Autor dokázal využít špičkové materiály a moderní technologie počátku 20. století. Ocelový skelet vily s okny od stropu až k zemi a se štíhlými pochromovanými sloupy nesoucími jednotlivá podlaží umožnil opticky propojit halu se zahradou v jeden celek. Objekt byl vybaven mobiliářem, který navrhl autor projektu, a byl vytápěn i ochlazován pomocí klimatizace. Vila je otevřena celoročně. Provozní doba je od středy do neděle od 10:00 do 18:00 hod. Prohlídka trvá 45 min., poslední návštěva je v 17:15 hod. Vstupné činí 80 Kč. Poplatky jsou za fotografování a cizojazyčný výklad. [22] Adresa: Vila Tugendhat Černopolní 237/ Brno-Černá Pole Petrov a katedrála sv. Petra a Pavla v Brně Petrov patří k nejvýznamnějším architektonickým památkám Brna i celé Moravy. Je to kamenný ostroh ve středu města Brna a nachází se na něm katedrála sv. Petra a Pavla a přilehlé sídlo brněnského biskupství. Petrov je též používán jako vžité zkrácené označení pro samotnou katedrálu. 28

29 Katedrála sv. Petra a Pavla je Národní kulturní památkou a dnes neodmyslitelně tvoří jednu z dominant města Brna. Silueta chrámu je dokonce vyobrazena na české desetikorunové minci. Jde o pravděpodobně nejstarší kostel v Brně se základy z 12. století. Současná novogotická úprava pochází z přelomu 19. a 20. století. Od roku 1777 je katedrála sídlem biskupství brněnského. Interiér má převážně barokní podobu, zatímco impozantní exteriér se dvěma věžemi, postavenými v letech podle návrhu architekta Augusta Kirsteina, je přestavěn ve stylu novogotiky. Nad hlavním vstupem do katedrály se na jejím průčelí nachází latinsky psaný citát z Matoušova evangelia. [23] Otevírací doba katedrály je od pondělí do soboty v době od 8:15 do 18:30 hod., v neděli od 7:00 do 18:30 hod. Po celou dobu mohou návštěvníci využít službu průvodce, akorát v neděli od hod. Provádění není možné, když v katedrále probíhá bohoslužba, svatba, pohřeb nebo koncert. Pro návštěvníky jsou kromě katedrály zpřístupněny i věže, klenotnice katedrály a krypta. Přístup na věže a do klenotnice katedrály je v zimním období (říjen duben) od pondělí do soboty v době od 11:00 do 17:00 hod. a v neděli od 12:00 do 17:00 hod. V letním období (květen září) je otevřeno od pondělí do soboty v době od 10:00 do 18:30 hod. a v neděli od 12:00 do 18:30 hod. Vstupné do věží a klenotnice katedrály je pro dospělé 35 Kč, studenty 30 Kč, děti 25 Kč, rodiny (max. 4 děti) 70 Kč. Přístup do krypty se řídí dle aktuální výstavy Diecézního muzea, zpravidla však od úterý do neděle v době od 11:00 do 17:00 hod. Mimo výstavy je návštěvní doba v zimním období (říjen květen) v sobotu od 11:00 do 17:00 hod. a v neděli od 12:00 do 17:00 hod. V letním období (květen září) je otevřeno v sobotu od 10:00 do 18:30 hod. a v neděli od 12:00 do 18:30 hod. Ve všední den lze navštívit kryptu na požádání u průvodce v katedrále. [24] Adresa: Petrov 268/ Brno-město Hrad Špilberk Hrad Špilberk byl založen českým králem Přemyslem Otakarem II. kolem poloviny 13. století na skalnatém ostrohu, tyčícím se nad historickým centrem města Brna. Špilberk více než sedm století vytváří výraznou dominantu Brna. V průběhu staletí se význam a úloha Špilberku podstatně měnily. Z předního královského hradu a sídla moravských markrabat se postupně staly mohutná barokní pevnost, nejtěžší vězení rakouské 29

30 monarchie (proslulý žalář národů ) a vojenské kasárny. Dnes je hrad sídlem Muzea města Brna a jedním z nejvýznamnějších brněnských kulturních center. V roce 1962 byl prohlášen Národní kulturní památkou. Muzeum města Brna má ve své správě také Měnínskou bránu a vilu Tugendhat. S proměnami funkcí Špilberku souvisel také jeho stavební vývoj. Z původního gotického hradu z století se kromě základní dispozice zachovalo poměrně málo, a to v podstatě pouze v jeho východním křídle. Nejlépe se dochovaly alespoň zčásti některé prostory v jeho přízemí, včetně průjezdu se sedilemi. Dvě z těchto prostor jsou opatřeny původními žebrovými klenbami, pozoruhodný je i patrový portálek, vedoucí kdysi z pavlače do prostory tzv. královské kaple. Dnešní výrazně gotickou podobu celého východního křídla však určila až poněkud problematická a diskutabilní rekonstrukce, prováděná po rozsáhlých stavebně historických průzkumech podle projektu Zdeňka Chudárka v letech Podstatným zvýšením celého křídla včetně mohutné střešní konstrukce se také značně změnila dosavadní silueta brněnské dominanty. V přízemí západního křídla odkryl archeologický průzkum část základů mohutné válcové věže, které si návštěvník může prohlédnout v rámci expozice o stavebním vývoji hradu. Barokní pevnostní přestavbu dnes připomíná především z větší části dochovaný vnitřní fortifikační systém hradby s bastiony a kurtinami, zděné příkopy s vestavěnými kasematy z roku 1742 (k vězeňským účelům upravené roku 1784, úpravy na protiletadlový kryt německé armády roku 1945, památková rekonstrukce roku 1992), dále přízemní kasárenské a další objekty (byt velitele pevnosti, kaplanka), přistavěné na parkánu po celém obvodu k vnější zdi středověkého hradu kolem poloviny 18. století. Součástí pevnostního systému byla také studna v západní části nádvoří, prohloubená v letech z původních 40 metrů na 114 metrů, a přilehlá cisterna. Většina dnešních budov (jižní, západní a severní křídlo i střední trakt, rozdělující dřívější velké nádvoří na dvě části) vznikla až rozsáhlou přestavbou pevnosti na věznici ve 30. letech 19. století. Tato radikální rekonstrukce bohužel odstranila, s výjimkou východního křídla, prakticky vše, co z původního středověkého hradu i jeho pozdějších úprav zbylo. Špilberk tak dostal v podstatě současnou podobu, kterou příliš nezměnily ani poměrně velké úpravy prováděné německou armádou. Ty kromě menších dostaveb a doplňků hrad pouze určitým způsobem architektonicky sjednotily a výrazněji se projevily spíše v interiérech (např. schodiště) a historizujících detailech. Teprve poslední rekonstrukce, zejména východního křídla z let , znamenala podstatnější zásah do podoby, dobře známé z celé řady rytin, obrazů i starších fotografií. [25] 30