Mít stejnou službu jako Pán

Transkript

1 Milí čtenáři našeho zpravodaje, bratři a sestry, přejeme Vám všem požehnaný začátek nového školního roku, ať už jste žáci či studenti pozemských škol nebo jejich absolventi, vždyť všichni jsme učedníky v Boží škole. V našem poprázdninovém vydání se budeme věnovat především tématu společné dovolené obou sborů, kladenského a slánského, aby z toho měli užitek i ti, co tam nemohli být, a zopakovali si to ti, co tam byli. Žeň je velká, dělníků málo. Jsme těmi dělníky? Zamysleme se nad kázáním bratra Phanuela i nad dalšími příspěvky! Mít stejnou službu jako Pán Ezechiel 34, 1-6, Matouš 9, Předtím než postoupíme někam dál, vítám Vás, sestry a bratři, na naší společné týdenní dovolené. Jsme rádi, že si po jednom roce můžeme užít čas, kterým nás Pán požehnal. Nechť nám všem Bůh žehná! Dnešního rána začínáme s poselstvím, které nás bude provázet po celý týden naší dovolené. Letos je naším hlavním tématem Žeň je velká, dělníků málo. Téma se může zdát velmi náročné, ale zároveň se vyjímá nad ostatními, vysvětluje a pomáhá nám pochopit význam jednání v Božích intencích, a tudíž pojmenuji téma dnešního kázání: Mít stejnou službu jako Pán Ježíš. Čteme v Matoušovi 9, Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: 'Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!' Až dosud to bylo vše o Ježíšově službě. Ježíš putoval Galilejí, všude učil a vyhlašoval zvěst dobré zprávy o Božím království. Nejen to, ale i léčil nemocné a vyháněl démony z posedlých. Uzdravil malomocného, ochrnutého, Petrova tchyně byla vyléčena! Ježíš utišil bouři. Slepí obdrželi zrak. Mladá dívka byla vzkříšena ze smrti. Němí opět mluví. Jak to davy pozorují, po právu říkají: Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno. (Matouš 9, 33). Umíte si představit, jaké to musí být, tohle vidět na vlastní oči? Musí to být výjimečné. To byly všechno věci, které se děly až do chvíle, o které jsme právě četli. Ale něco se stane hned poté. Dosud byl v centru pozornosti Ježíš, sloužící v síle. Ale v Mt 10, 1 čteme: Ježíš zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. 1

2 Takže co se to tu děje? Jsme přímo u okamžiku, kdy Ježíš provede změnu, obrátí se od kázání, učení a uzdravování k pověření a zmocnění svých učedníků, aby se vydali do světa. Ježíš pověřuje své následovníky, aby dělali to, co dělá on sám. On kázal a jim říká, ať také chodí kázat. Učil z pověření, a teď jim dává pověření a posílá je učit. On vyhnal zlé duchy a vyléčil všechny druhy nemocí a chorob, a teď vysílá je, aby vyháněli zlé duchy a léčili. Máme zde obrázek před a po, a uprostřed mezi tím máme naši inkriminovanou pasáž. Co se nám tím říká? Říká se nám, že cokoliv se zde stane, je pro nás klíčové: máme mít ten samý způsob služby, jaký měl Ježíš. Pokud máme dělat ty samé věci, jako dělal Ježíš, pak to, co zaujímá místo v této klíčové pasáži, je extrémně důležité. Takže se pojďme podívat, co to je. První věcí, kterou nám tento úryvek nabízí, je malý náhled do Ježíšova srdce. Pokud máme sloužit ve stejném duchu jako Ježíš, musí se i naše srdce stát takovým, jaké měl Ježíš. Čteme ve verši 36: Když viděl zástupy, bylo mu jich líto. Ježíšův soucit je téma, které v knize Matouše neustále přichází na přetřes. Matouš 14, 14 říká: Když Ježíš dorazil na břeh, viděl velký dav, byl vůči němu naplněn soucitem a vyléčil jejich nemocné. V Mt 15, 32 Ježíš řekl: Mám soucit s těmito lidmi; už jsou se mnou po tři dny a nemají co jíst. V Mt 20, 34 čteme: Ježíš měl pro ně soucit a dotkl se jejich očí. Objevujeme zde to, že soucit je klíčový rys v Ježíšově službě. Soucit je zde pěkně silné slovo. Možná byste si mohli myslet, že důvodem Ježíšova soucitu jsou všechna ta onemocnění, se kterými se setkal. Kamkoliv se otočil, byli lidé slepí, malomocní, chromí nebo dokonce mrtví. To si jistě zaslouží soucit. Také jsem měl v tomto roce pár dní, kdy jsem cítil takto silný soucit. Když jsem viděl lidi po povodních bez ubytování a ještě před pár dny při pohledu na děti z Indie, které byly otráveny ze školního jídla. Mnohokrát potkáváme nemocné lidi možná dokonce členy naší vlastní rodiny. Je přirozené být pohnut soucitem, když se setkáme s takovými situacemi. Ale to, co zde pohnulo Ježíšem, nejsou tělesné nemoci, se kterými se setkal. Verš 36 říká: Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí, jako ovce bez pastýře. Co tedy pohnulo Ježíšem, byla velká duchovní potřeba lidí. Jejich životy neměly žádný střed, jejich existence se zdála být bezcílnou a celá jejich zkušenost v nich zanechala bezvýslednost. Bůh mluvil skrze proroka Ezechiela: Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a ten bude jejich pastýřem. Ezechiel 34, 23. Ale situace, jak ji Ježíš viděl, byla blízká tomu, co řekl prorok Ezechiel ve svých proroctvích dříve ve stejné kapitole: Mé ovce bloudí všude po horách, po kdejakém vysokém pahorku, jsou rozptýleny po celé zemi a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral. Ezechiel 34, 6 Jako výsledek Ježíš viděl lidi vyčerpané, zmatené, soužící se a neschopné pomoci sami sobě. A to jej - dokonce mnohem více než nemoci, které viděl, - naplnilo soucitem. Sestry a bratři, pokud máme sloužit tak, jak sloužil Ježíš, musíme mít i srdce, jaké měl Ježíš. To znamená, že začneme cítit soucit s těmi, které potkáme a kteří nejsou pod ochranou velkého Pastýře Ježíše Krista. To znamená, že se podíváme okolo sebe a uvidíme lidi stejným způsobem, jako je viděl Ježíš, a ucítíme vůči nim soucit stejně jako on. Znamená to, že se rozhlédneme kolem sebe, abychom zjistili, co můžeme nabídnout společnosti, ve které šťastně žijeme, to znamená, že přijmeme své schopnosti a použijeme darů, kterými nás Bůh obdařil. Rád bych měl takový soucit jako Ježíš, ale to není všechno. Ježíš v tomto klíčovém okamžiku přidá učedníkům něco, čemu mohou věřit a něco, co mohou dělat. A když si tu pasáž čteme dnes, dostáváme pohnutku k víře a ke konání. Nejprve dostáváme něco pro posílení své víry. Ježíš říká ve verši 37: Žeň je velká, ale dělníků málo. Čemu chce, abychom uvěřili? Ježíš zde střídá metafory z pastevectví a zemědělství. Říká nám, že sklizeň je připravena. Jinými slovy, lidé jsou připraveni přijmout dobrou zprávu o Království. Problém není v tom, že by lidé nebyli připraveni přijmout dobrou zprávu o Království; problém je v tom, že jsme nebyli připraveni jim Království zvěstovat. Dělníků je málo. Představte si farmáře v poli plném úrody, připraveného na sklizeň, ale dělníky, kteří zde chybí. Ježíš se rozhlíží okolo sebe a vidí lidi, kteří jsou bezmocní a ztrhaní a připravení slyšet dobré poselství evangelia. Problém je v tom, že tam není nikdo, kdo by jim toto dobré poselství předal. Dovolte, abych se vás na něco zeptal: opravdu věříte, že žeň je velká? Žeň je velká všude okolo nás. Věříte tomu? Ježíš nám to předkládá jako něco, čemu máme věřit. Jednou z největších lží ďábla je, že lidi naše poselství vlastně vůbec nezajímá, že je to ztráta času, jim vůbec něco říkat. Žeň je velká - Bůh ji připravil. Ještě je mnoho těch, kteří mají být zasaženi zvěstováním království a naléhavě tuto zvěst potřebují. Jsou připraveni naslouchat. To je to, v co máme podle Ježíšových slov věřit. 2

3 A když uvěříme, že žeň je velká, a modlíme se, aby On mohl vyslat své pracovníky, nikdy nevíme, jestli se nemůžeme stát odpověďmi na svoje vlastní modlitby tím, že se my sami staneme pracovníky pověřenými Pánem žně samotným. Takže dvě otázky - a sázky jsou vysoko jak pro vás, tak pro svět. Budete věřit Ježíšovi, když říká, že žeň je velká? A budete se modlit, počínaje dneškem, tak aby Bůh pozvedl lidi - možná dokonce vás - do své práce? Chci, abyste si dnes ráno odpověděli. Nejprve vás zvu, abyste odpověděli na nabídku spásy, která je vám zdarma dána v Kristu. Může to být tak, že jste dnes ráno tady, a přitom jste tak ještě nikdy neučinili. Dnes je váš den, abyste přišli, odpověděli tomu Jednomu, který daroval svůj život jako oběť za hříchy nás všech. Ale také bych byl rád, abyste odpověděli v zastoupení a kvůli těm, kteří dosud nepoznali Krista. Dnešní pozvání vede k tomu, abychom uvěřili, že žeň je velká. A další pozvání je k modlitbě. Můžeme začít tím, že Bůh vyzvedne nové zvěstující služebníky uvnitř církve, ale buďte pozorní. Odpovědí na tuto modlitbu můžete být právě vy sami. Amen. Phanuel Osweto, kázání na sborové dovolené Chvála kombajnu Včera jsme hovořili o tom, že každý má sloužit tím, čím je obdarován. Bratři a sestry, slovy klasické filmové hlášky: Máte štěstí, jdu zrovna kolem. Jako člověk, který nejdříve vystudoval střední zemědělskou školu v Mladé Boleslavi a pak vysokou v Praze, toho vím o žních docela dost. Navíc jsem celé jedny prázdniny jezdil jako brigádník na kombajnu. Naše ranní duchovní zamyšlení bude právě o něm, protože je podle mých zkušeností tím nejlepším, po čem sáhnout, když máte málo lidí na žně, jak si posteskl v našem úvodním verši Ježíš. Víte, proč se mu vlastně říká kombajn? Protože kombinuje, tedy umí udělat několik různých prací najednou. Úrodu poseče, vymlátí, vyčistí, zrno shromáždí do násypky a slámu nařádkuje, případně rozmetá naširoko. I my bychom toho měli umět víc, jestli chceme ve žních, o kterých hovoří Ježíš, obstát. Milovat, věřit, znát Boží slovo, rozumět mu, přijímat dary Ducha, s jejich pomocí druhé obdarovávat, pomáhat, sloužit atd. A hlavně být přede žněmi připraveni tohle všechno použít. Já ke kombajnům v podniku dorazil týden v předstihu, díky tomu jsem si mohl ze strojů, které na nás brigádníky zbyly, vybrat ten nejlepší, a v klidu si jej připravit. Opravit, co je potřeba, vyměnit olej, filtry, zkontrolovat vodu, vyfoukat chladič, promazat řetězy a ložiska, napnout řemeny, vyčistit všechna ústrojí, vyměnit poškozené prsty a žabky na kose atd. Jakékoliv zanedbání či opomenutí se dříve nebo později projeví, a dokáže napáchat obrovské škody, to mi věřte. Jak na kombajnu, tak u člověka. Důležité je tedy být nejen připraven, ale pravidelnou údržbou se udržovat v dobré kondici. Jenže i sebelepší příprava je jen nezbytný základ. I když je ve žních obrovské množství obilí, ne všechno dozrává stejně, v nížinách obvykle o něco dřív, ve vyšších polohách později. Nezralá úroda je k ničemu, protože prostě není zralá. Předčasnou sklizní zrání zastavíte a to už se později ničím nedohoní. Plodiny nesmíte nechat ani přezrát či nechat na poli dlouho. Zrno se může ještě před sečením vydrolit, takže jej nesklidíte, a navíc může coby nechtěné osivo po žních vzejít, což není zrovna dobré pro následnou plodinu. Nebo vám do porostu zaprší, spadne pádové číslo, tudíž i kvalita obilí a s ní samozřejmě i jeho cena. Přezrálá sklizeň má mnohem menší hodnotu a nedozrálá prakticky žádnou. Ve žních je zkrátka zapotřebí sklízet přesně včas, a to určitě platí i o těch, o nichž hovoří Ježíš. Víte, co je ale největším uměním kombajnéra? Nastavit svůj stroj na danou plodinu, tak aby jednak nepoškozoval zrno a jednak neměl ztráty. I ve službě Bohu musíme vědět, co, kde, u koho a jak použít, abychom nikoho nepoškodili a neměli ztráty. Teď už se dostáváme k práci samotné. Klasy se nejdříve posečou. Oddělí se od svých kořenů, které nechají v zemi, putují žacím válem a šikmým dopravníkem k mlátícímu ústrojí. V této souvislosti v Lukášově evangeliu Ježíš praví (L 14, 26): Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. Mlátící ústrojí uvolňuje zrno z klasů. V našem duchovním zamyšlení mu přisoudím úlohu křtu. Cenné zrno jde do násypky, sláma s plevami symbolizuje hřích, který pokračuje dál na vytřásadlo, na němž se uvolní a vytřesou zrna, uvízlá ve slámě. Buben se nesmí točit moc rychle, protože by zrna poškodil, naštípal na půlky, ani moc pomalu, protože by spousta nevymlácené úrody zůstala v kláscích a nedostala se do násypky. Pokud se my budeme točit příliš rychle, můžeme toho hodně poškodit, a při pomalém tempu kolem nás zřejmě projde spousta lidí, u nichž bychom mohli obrátit nejen jejich kroky. Při příliš horlivém tempu se může celý kombajn zaládovat, pak stačí malé přehřátí vzniklé třením a není daleko k požáru stroje. My bychom to asi také 3

4 neměli přehánět, znáte syndrom vyhoření, ne? Ještě než se zrno dostane do násypky, jde přes síta, kde se proudem vzduchu oddělí plevy. Jan Křtitel ve 12. verši třetí kapitoly Matoušova evangelia o Ježíšovi říká: Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm. Je zajímavé, že Ježíš si ze všech známých činností tehdy vybral právě příměr ke žním. Ten přece vypadá docela drsně, hlavně v prvních třech krocích: sečení, mlácení a vytřásání. Když má zrno tohle všechno za sebou, čeká jej ještě čištění na sítech pomocí proudu vzduchu. Tedy pofoukání bolístek, které v průběhu obrácení (z klasu plodiny v čisté zrno nebo z neznaboha v křesťana) mohly vzniknout. Závěrečný vzduchový proud ventilátoru nám může představovat van Ducha svatého, který zbavuje zrno posledních plev, tedy člověka posledních hříchů, a pomáhá mu k dosažení naprosté čistoty. Cílem žní je mít v násypce čisté zrno bez plev a přitom sklízet beze ztrát. Tou násypkou, či v Bibli obilnicí, je myšleno Boží království. Nabízí se logická souvislost: čím více zrna v násypce máme, tím blíž nám Boží království je, neboť nemusíme čekat až na život věčný, nýbrž si jej s onou vší úrodou, kterou sklízíme, můžeme užívat už teď a tady. Možná vás ranní poněkud technická přednáška překvapila. Ale nejsem prvním, kdo o žních takhle prakticky hovoří, v Bibli mě předběhl například Izajáš, který v 28. a 29. verši 28. kapitoly praví: Obilné zrno je třeba vymlátit, mlácení ale netrvá navěky; vozovým kolem se přes ně přejíždí, koně je ale nedrtí. Od Hospodina zástupů to všechno pochází jak podivuhodné jsou jeho záměry, jak velkolepý je v moudrosti! Amen. Pavel Pánek, ranní pobožnost na sborové dovolené První sklizeň Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. Jk 1, 18 Verš z Jakubova listu mě zaujal, protože se v něm píše o sklizni, která byla na letošní dovolené častokrát zmiňována (ve spojení se žní a Mt 9, 37). Tento text připodobňuje sklizeň k nám samým. My jsme Boží první sklizní. První sklizeň, také zvaná prvotina, byla ve starozákonní době jasným pojmenováním. Jednalo se o první sklizeň v zaslíbené zemi, kterou měli Izraelité dát Bohu v oběť pozdvihování. Bylo to jejich vyznání a chvála Hospodina za to, že jsou svobodni z otroctví a dostali od Boha novou zemi. Deut 26, 10-11: (Ty pak promluvíš před Hospodinem:) Nyní tedy, hle, přinesl jsem prvotiny z plodů role, kterou jsi mi dal, Hospodine. A postavíš koš před Hospodina, svého Boha, a pokloníš se před Hospodinem, svým Bohem. Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu, ty i lévijec i bezdomovec, který bude mezi vámi. Podíl na radosti z prvotiny nemají Izraelité jen pro sebe - mají se dělit se svým okolím. A že se nejedná o malou radost. Vždyť byli vysvobozeni z otroctví. V Jakubově listu čteme o sobě jako o prvotině. Tou jsme se stali díky znovuzrození slovem pravdy. My jsme byli vysvobozeni ze smrti, z otroctví hříchu, díky Ježíši Kristu - Slovu, jež se stalo tělem. Naším darem není nová zem. My jsme dostali mnohem více - nový život. O kolik větší je naše radost. V Kristu jsme se stali prvotinou stvoření a jako prvotina náležíme Bohu. Proto mu vzdáváme chválu, proto mu sloužíme. Ef 1, (O Kristu) On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. Naším posláním je stát se chválou Kristovy slávy. K němu upínáme svou naději a v něm máme podíl na znovuzrození. 1Pt 2, 21 K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. Kristův úděl a jeho sláva se skrývají ve službě druhým. On nám zanechal příklad služby, která se nebála utrpení pro druhé, služby, která skončila obětováním se za nás. My už nejsme pouze zaslíbenou úrodou ze země. My jsme byli vykoupeni životem. Jak máme Kristu sloužit? Budeme dostatečně schopní pro určité úkoly? Máme příliš velký strach anebo se příliš pyšníme vlastními úspěchy? Podobné otázky mě velmi často napadaly. Odpověď na ně jsem našla právě ve verši z Jakuba. Začíná totiž slovy: Z jeho rozhodnutí. Bůh se rozhodl nás spasit, to on nás vyvolil a dal nám nový úděl. Pokud to budeme mít stále na mysli, nemůžeme se ze své služby vymlouvat. Nemusíme se příliš strachovat o to, jakým způsobem sloužit nebo zdali jsme na to dostatečně schopní. On přece rozhodl, že tu budeme, a On nám dává i schopnosti, jako dary Ducha. Nikdy nemůžeme být pyšní na své dílo - vše, co máme, jsme dostali od něho. Vraťme se k listu Efezským. Zde je jasně psáno, že Bůh vše působí rozhodnutím své vůle a my máme spolu s Kristem podíl na předem daném poslání. Naše poslání je už předem připravené. Bůh nás 4

5 k němu vyvolil a dává nám je poznat. Myslím, že Bůh nechce, abychom strávili spoustu času váháním nad naším posláním - On nám přece svoji vůli zjevuje. Stačí, abychom měli otevřené oči a prosili Ducha svatého. 2Král. 6, (O Elíšovi a jeho služebníkovi) Za časného jitra vstal sluha muže Božího, vyšel ven, a hle, vojsko s koni a vozy obkličovalo město. Mládenec Elíšovi řekl: Běda, můj pane, co teď budeme dělat? Odvětil: Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi. Potom se Elíša modlil: Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl! Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši. Amen. Alžběta Nová (Kubrová), ranní pobožnost na sborové dovolené Diakonie Slaný Úvod k problematice diakonie v náboženské obci Slaný (předneseno na sborové dovolené) Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. (Lk 10,2) Není pochyb, že Pán Ježíš měl na mysli misii získávání pro křesťanství. Bez této iniciativy a aktivity by nebyla základna křesťanství křesťanské sbory. V nich se shromažďují, tvoří je, žijí v nich nejrozmanitější lidé. Některým se právě dobře daří, jiní mají různé těžkosti a problémy. Jako v rodině, tak i v církvi se úděl jednoho dotýká všech. Vzájemné sdílení radostí i starostí a trápení patří k základním charakteristikám křesťanského společenství. Víme tedy, jak si stojí, jak na tom je náš bratr, naše sestra. Zvážíme jeho problém duchovní, duševní, tělesný, zdravotní, rodinný, pracovní, materiální, vztahový, citový a snažíme se mu pomoci modlitbami a prakticky, jak jen lze. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry. (Gal 6, 10) Problémy všech lidí řešit a vyřešit nemůžeme. Vždyť nezvládáme ani vše, co je potřebné zvládnout uvnitř sboru. Nicméně i tak nepřestává platit, že máme pomáhat i mimo vlastní sbor. A nad tímto úkolem a posláním se chceme na našem táborovém soustředění zamýšlet. Když chodíme povzbuzovat a poskytovat útěchu třeba do domova seniorů, je to bohulibé, ale základní životní potřeby ubytování, jídlo, hygienu, rehabilitaci tam mají klienti zajištěny. Jinak jsou na tom chlapci a dívky z dětských domovů, když překročí věkovou hranici pro pobyt v ústavu a nemají kam jít. Poskytnutí pomoci v takové situaci často znamená ochránění před dráhou bezdomovce, kriminálníka, prostitutky. Bezdomovci se lidé stávají z nejrůznějších příčin (po rozvodu, po propuštění z vězení, při neschopnosti zaplatit hypotéku) v různých obdobích života. Jsou to lidé společensky vyloučení, často rezignovaní, mnohdy na společnosti vychytrale parazitující, lháři i zloději. Na farách, někde i ve sborech s nimi máme častý kontakt, a to se obvykle neobejde bez finančních obětí faráře i některých členů církevní obce. Aby pro milosrdné jednotlivce nebyla situace neúnosná, vybírá se ve sborech na sociální fond, který v legálním účetnictví náboženské obce nemá svou rubriku. Ani tak to ovšem není řešení záležitostí bezdomovectví. Bezdomovci ve Slaném Stanislav Jurek Po zkušenostech zejména z loňské zimy vyvstává jako potřebné řešit otázku bezdomovců, přicházejících na faru zejména během zimních měsíců s žádostí o peníze či ubytování. Je třeba se tím zabývat koncepčněji a pokud možno ve spolupráci s městským úřadem ve Slaném. Po nedobrých zkušenostech (krádež kola, rvačka v modlitebně, zápach) s poskytováním nouzového přespání v modlitebně a také kvůli nedostatečnému sociálnímu zázemí se čím dál víc ukazovalo toto řešení jako dlouhodobě neudržitelné. Jelikož nemáme vhodné prostory (včetně sociálního zázemí), které bychom mohli bezdomovcům poskytnout, chtěli bychom se obrátit se žádostí o pomoc při řešení situace bezdomovců ve Slaném na městský úřad. Jde nám zejména o poskytnutí vhodné prostory (např. 1 místnost se sociálním zařízením) a pomoc s financováním po dobu 3 až 5 měsíců. Služba Ivana Doubravová Služba je zvláštní forma vztahu, který se rozvíjí mezi poskytovatelem a příjemcem. K tomu, aby takový vztah mohl nastat, musejí být splněny určité předpoklady: a) subjekt, poskytovatel služby, musí být schopen a také ochoten určitou službu poskytnout, b) objekt, příjemce služby na druhé straně, jedinec či skupina, musí danou službu potřebovat či požadovat. V běžném světě jsou služby vesměs předmětem obchodního vztahu. Mezi křesťany je tomu jinak. A jak? Podíváme-li se na život Pána Ježíše, poznáváme, že vlastně od okamžiku svého vystoupení sloužil druhým sytil tělo i duši, uzdravoval, křísil, sloužil svým učedníkům, někdy byl za službu i v ohrožení a nakonec přijal za nás všechny smrt na kříži. A to vše v těsném spojení se svým Otcem. U Izaiáše můžeme o tom číst v 53. kap. 4.: Byly to pak naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, 5b: 5

6 Trestání snášel pro náš pokoj, 7: Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel, 12c: On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. Ano, Ježíš přehodnocuje běžné pojetí služby, příkladem svého života ji ustavuje jako nezastupitelnou hodnotu pro růst a život křesťanů. V Mt 20, říká: Ne tak tomu bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velikým, buď vaším služebníkem; kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. Co měl Ježíš na mysli, když mluvil o službě, upřesňuje kupř. v Mt 25, 42-44: Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě. Tehdy odpoví i oni: Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti? On jim odpoví: Amen pravím vám, cokoli jste neučinili jednomu z těch nepatrných, ani mně jste neučinili. Z úhlu dnešního zamyšlení nad službou je třeba v souvislosti s tímto textem uvést ještě jeden úryvek, a to Ga 6, 10: A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry. A k tomu ještě přidejme z Ef 2, 10: Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Ale lidské srdce je často tvrdošíjné a sobecké, služba je často opakem jeho přirozeného sklonu. Sloužit v duchu Kristovy lásky mohou ti, kteří se přetvoří mocí jeho Ducha v touze ho následovat, sloužit Bohu a bližnímu. Na základě toho, co jsme dosud slyšeli, si můžeme uvědomit, jaký význam má služba uvnitř sboru, jak ho vnitřně buduje a vytváří vztahy v duchu Kristovy lásky. A taková služba je připravena pro každého. V 1K 12, 4 čteme: Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Ano, Duch byl dán církvi, projevuje v ní svou přítomnost dary rozdělenými mezi věřící. Jsou rozdílné, jako jsme rozdílní my, ale jedny na druhých závislé právě v tom, jak tvoříme jedno Kristovo tělo. A to je právě na křesťanském společenství až udivující, jak se v něm skrze jeho členy dokáže projevit Kristova láska a začlenit každého, kdo o to stojí. Navíc je to možné napříč generacemi, což je vidět právě na našem společenství, kdy každý dává z toho, co mu Pán Bůh přidělil. Tyto příležitosti společného soužití a služby přinášejí pak i hlubší poznání potřeb i možností vzájemné služby. Právě při tom si můžeme uvědomit, jak jsou tyto služebnosti nepostradatelné pro život Kristova společenství. Pavel je proto považuje za Boží a Kristova zřízení: Ef 4, Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a budujme se v lásce podle toho, jak je každé části dáno. Budujme se v lásce. Láska je vztah a služba v Kristově lásce se realizuje také přinejmenším mezi dvěma a vytváří mezi nimi vztah. Takto vytvořený vztah se vyvíjí, ovlivňuje oba zúčastněné. A protože se jedná o křesťanské prostředí, lze se domnívat, že tato služba má své požehnání pro poskytovatele i příjemce. Naskýtá se otázka, jak je to se službou, když člověk zastává v rámci společenství určitou funkci. Napadá mě uvést pro lepší pochopení Pavlovo varování: Neustavujte nikoho předčasně. Upozorňuje na nutnost dát člověku čas na to, aby přijal Ježíše Krista do svého života, aby se naučil s pomocí Ducha svatého sloužit Pánu se vší pokorou, jak se píše ve Sk 20, 19. Pak záleží na tom, nakolik člověk nechá Pána vstoupit do svého života a nakolik svou službou žije. Podle toho mu také Pán dá obdarování. Řadový člen křesťanského společenství však je či může být obdarováván bohatěji než třeba jeho předseda, protože služeb je pro každého připraveno hodně, počínaje bohoslužbami a konče službou bližnímu či péčí o prostory společenství. Jsem přesvědčen o tom, že si to v našem společenství zažíváme. Určitě je to radost sloužit na jakékoli pozici. A s čím větší pokorou a oddaností Bohu to činíme, tím větší se nám vrací potěšení. Na druhou stranu je však třeba říct, že funkce s sebou přináší i řadu úkolů vyžadujících hlubší a systematičtější studium, modlitby, častější setkání s křesťany i z jiných církví. Zároveň i větší míra zodpovědnosti za sebe i sbor vybízí k většímu soustředění na Krista, vede k častým modlitbám, studiu Bible, ke snaze křesťansky se budovat, dbát o duchovní zdraví své i sboru, být neustále v kontaktu s duchovním i se sborem. Také klade nároky na plnění požadavků vyplývajících z aktivit a ze života vlastního sboru. Ačkoli se to nikdy zcela nedaří, člověk se snaží žít podle Božích požadavků, a i když jim nikdy nedostojí, přesto ho Bůh nenechá osamoceného a pomáhá mu jak posilou ve společenství, tak často i svým požehnáním. Jak je tedy patrné, služba je od křesťanské víry neoddělitelná. Potvrzuje nám to i Jakubova epištola 2, 17: Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. A ve 26. verši říká: Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. V Matoušově evangeliu se pak dočteme o prokletí fíkovníku, Mt 21, 18-19: Když se ráno vracel do města, dostal hlad. Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen 6

7 listí. I řekl mu: Ať se na tobě na věky neurodí ovoce! A ten fíkovník najednou uschl. Je jistě mnoho těch, kteří věří, že Bůh existuje, dokonce se považují za křesťany, ale nežijí v církvi. Takoví těžko pochopí smysl dnešního zamyšlení. Zaměřme se na sebe, na domácí víry. My toho o Bibli, o Pánu Bohu, o Kristu a církvi docela dost víme, ale uvědomujeme si závažnost posledních biblických slov? Pán Ježíš se asi jednou nebude ptát, kolik sis vzal, spíše se bude měřit, kolik jsi dostal a kolik jsi z toho odevzdal, přesně tak, jak je to v tom podobenství o mírách nebo jak je to v evangeliích o službě Pána Ježíše. Skrze naše společenství, skrze rodinu, skrze každého bližního se na nás obrací Bůh Otec, Syn i Duch svatý a nabízejí službu. Jak na tuto spásonosnou nabídku odpovídáme? Pokusme se nyní naše zamyšlení shrnout do hlavních bodů: a) služba je jedním z hlavních projevů křesťanské víry, b) přináší obdarování pro obě strany, c) formuje a buduje křesťanskou osobnost, d) utváří společenství v duchu Kristovy lásky, e) otevírá jednotlivce i společenství působení Ducha svatého, f) prohlubuje víru a přináší hlubší poznání Boží moci, lásky a moudrosti, g) přináší do života radost, klid a mír. Opět v Deštném Miloš Feller Rok se sešel s rokem a my, členky a členové náboženské obce Kladno a Slaný jsme opět strávili letní dovolenou v Orlických horách v Deštném tak jako před rokem. Jela se mnou i vnučka Linda na žádnou dovolenou nejedu bez vnučky. Všichni známí mi při odjezdu přáli dobré počasí, pěknou a ničím nerušenou pohodu a šťastný návrat domů. A opravdu mohu potvrdit, že Pán Bůh dal a zajistil vše potřebné. Počasí jako někde na jihu Evropy, obloha modrá jako na kýčovité pohlednici z Azurového pobřeží. Každý si mohl užít sluníčka do sytosti. Pobyt nám nic zlého nenarušilo a dle mého pozorování jsme byli všichni ohleduplní a ochotní (ke všemu a s každým). Ranní krátká modlitební chvilka byla hojně navštěvovaná a zrovna tak odpolední posezení seniorek nad knihou Dar rozlišování duchů. Tady hrozilo jen celkové usínání formou siesty po poledním jídle. To ovšem hrozilo i večer, když jsme seděli v upravené jídelně a přemýšleli nad příspěvky jednotlivých sester nebo bratří k letošnímu tématu: Žeň je velká, dělníku málo. Výlety se podnikaly formou postupných skupin: nejdříve vyšla skupina chrti a pak dlouho po nich vozová kolona. Nás starší vždy vzal s sebou jiný řidič! Díky! Ráda bych zmínila výlet do Rychnova n. Kněžnou. Příjemně se jelo, hned z parkoviště jsme šli na zámek a jeho prohlídku. Kultuře tak bylo uděláno zadost a hurá do pivovaru! Tam jsme se nakonec všichni sešli pod dřevěným podloubím u vychlazeného moku! A ve stínu! Cestu pěšky do pivovaru jsem srdnatě ušla s ostatními sestrami, sice pomalu, ale přece. Krásně se sedělo a popíjelo, ale už jsem přemýšlela - jak to ujdu zpět k autům? Vše vyřešila sestra Zuzana Jurková, která rozhodným hlasem prohlásila konec občerstvování, ona že odchází pro auto, protože chce odsud odvézt Miladu (jako mne) autem s ohledem na vražedné vedro. Moc mne to zahřálo u srdce! A když jsem u té ohleduplnosti, tak děkuji všem těm, kteří se snažili mi pomoci při mé chůzi! O děti bylo po celou dobu dobře postaráno. Při závěrečné bojovce byly všechny velmi agilní a těšily se ze splněných úkolů. Vždyť na ně čekaly odměny! Velké díky si zaslouží všechny sestry, které se o děti velmi pečlivě staraly, v čele se sestrou Pavlou! Poslední večer se rozhořel táborák, a kdo chtěl, mohl si opékat vuřty, chléb nebo i zeleninu. Bratr Miloš s kytarou a písněmi patří k této rozlučkové pohodě. Kolem 10. hodiny večer padal nejen chlad, ale i únava po celodenním soutěžení a část zpěváků a posluchačů odešla ke čtyřem sloupům, jak se u nás zamlada říkalo posteli. I já. Účty byly vyrovnány a zaplaceny, a tak jsme v sobotu po snídani mohli dát hotelu Jedlová vale. Nastalo loučení bez ohledu na to, že se zítra uvidíme na bohoslužbách. Letošní společnou dovolenou bych hodnotila velmi dobře, počet členů tak akorát, počasí krásné a nehody se nám vyhnuly. Všem nám bych přála, aby se i ta další dovolená v r takhle dobře vyvedla! Ale to musí Pán Bůh dát! Milada Smíšková, 84 let Letní program pro děti Letošní léto jsme si při setkáních s dětmi povídali o Josefovi a jeho bratřích. Dětí se nám sešlo méně než minulý rok, ale zato dost povyrostly měli jsme mezi nimi poměrně dost školáků nebo těch, kteří se chystali 7

8 na vstup do první třídy. Takže (i když nám tam nějací mrňousci zůstali) jsme pracovali s partou poměrně samostatných dětí. Děti měly své vlastní představy o průběhu skupinek, roli ve skupině, viděli jsme, jak se v jejich partě projevuje sourozenecká soudržnost i rivalita, povaha dětí. A tak se také měnila role nás dospělých. Kromě přípravy programu nás teď čekala práce na podpoře budování vzájemných vztahů mezi dětmi i na korekci těchto vztahů a není to práce o nic lehčí než u dospěláků. Dětí se sešlo čtrnáct. Nejstarší byl patnáctiletý Honza, vnuk Jiřinky a Honzy Pacovských, nejmenší byly Lucinka Lomíčková a Valentýnka Chytilová. Byli jsme rádi, že se s námi Honzovi líbilo a že si celý pobyt užil jak při dětském programu, tak při ranním cvičení a posilování pod laskavým vedením Ládi. Radost nám udělali i další hosté dvě vnoučata Evy a Karla Bodlákových. Sára i Vašek patřili k těm starším. Přestože sbor neznali, velmi kamarádsky se mezi děti zapojili. A Vaškovo ocenění, že pobyt byl lepší než soustředění džuda, nás může všechny těšit. Tradičními frekventanty dětských setkávání byla Kamilčata, Chytilata, děti Zuzky a Terezky od Fellerových a Esterka Osweto. Všichni rostou jako z vody!!! Celý týden jsme si povídali o Josefovi a jeho rodině. Dětem bylo téma velmi blízké. Přiznaly se, že některé ne zrovna příjemné emoce (lítost, vztek, závist a žárlivost na sourozence) znají. Na skupince jsme si mohli popovídat s Josefem (Láďa), zhlédnout několik zdařilých dramatizací (mládež), naučili jsme se dva biblické verše, dvě nové písničky, vymodelovali jsme si tlusté a hubené krávy, vyzdobili každý svoji suknici, uspořádali hostinu papírovou i skutečnou (Vítek Krucký měl narozeniny a Kamilka přinesla dort). Zvládli jsme i nacvičit příběh o Josefovi. Večer jsme se setkávali při zpívání, opakování probraného tématu, při hrách. Mládež pro děti již tradičně (a jak jinak než výborně) připravila bojovou hru, poslední večer děti také předvedly příběh o Josefovi dospělým. Doufám, že se nám podařilo dětem předat sdělení o Božím odpuštění a prosazení Božího plánu - i v případě, že my sami někdy rušíme zdar Jeho tvoření. Ať je toto sdělení nadějí pro všechny Boží děti, pro ty pětileté stejně jako pro ty osmdesátileté. Pavla Vlková Atlantic Bridge Hned po návratu z tábora k nám do Slaného přijela skupina 11 mladých i starších Američanů z Pensylvánie v rámci projektu Atlantic Bridge, který chce budovat mosty mezi křesťany a nekřesťany i mezi křesťany různých denominací. Zúčastnili se našich bohoslužeb, z nichž je následující kázání: Přistupme, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. (Ž 95, 6) Jen tak připravíme a zajistíme, že zde nezabereme místo Pánu Bohu, ale Pánu se poddáme a oddáme. Před staletími přinesli Evropané křesťanství do Ameriky. Nyní přijíždějí američtí evangelisté a misionáři do Evropy. V současnosti je křesťanství v Evropě na ústupu. Na postupu je relativismus a lhostejnost. V postkomunistické zemi, jako je naše, jsou lidé ještě zasaženi nenávistnou ideologií a nezůstávají jen u kritičnosti vůči církvím, ale často mají postoj nenávistně nepřátelský. Víme, kdo je v takovém prostředí jako doma. Je to duch působící dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž 8

9 si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! (Ef 2, 1-5) Toto spasení z milosti Boží má být hlásáno, nabízeno, darováno. A řekl jim: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. (Mk 16, 15-16) Toto Boží slovo může přijmout jen ten, kdo uzná, že by mohl být po právu a spravedlivě odsouzen. Poprosí o milost a je omilostněn. Uvědomí si, jak jej Boží láska, vrcholně projevená v oběti Pána Ježíše Krista, zavazuje k naplňování Boží vůle. V naší zemi to bylo husitské hnutí, které usilovalo, aby především církev sama byla uskutečněním Boží vůle. Tento odkaz se snažíme dosti neúspěšně, ale přece jen s pomocí Boží uskutečňovat. Je pro nás povzbuzením, když cítíme porozumění a blízkost křesťanů i z jiného kontinentu. Amen. Ve Slaném (převážně v našich rodinách) strávili ještě další dva dny, kdy se pokoušeli zjistit něco o historii a spiritualitě Slaného. Pak odjeli na festival mládeže do Liberce. Stanislav Jurek Ze života sborů V kladenském i slánském sboru jsme měli o prázdninách radostné události svatby! V sobotu 20. července se v kladenském sboru sobě zaslíbili Martina Vlková a Ctibor Škuta. Svatba byla dojemná i veselá zároveň. V zaplněném kostele si nejen mladí lidé uvědomili, že slib manželství před Bohem je vážné rozhodnutí na celý život. V sobotu 31. srpna ve slánském sboru přijali manželskou svátost Alžběta Nová a Pavel Kubr. Na cestu jim vyhrávala dechová kapela, ve které hraje i Alžbětin tatínek Miloš. Oběma párům vyprošujeme Boží požehnání na společnou cestu životem. Kéž je Pán chrání ode všeho zlého. V srpnu odjel bratr farář Osweto do své rodné země do Keni. Život ve sboru probíhal dál podle prázdninového programu: ve středu sdílení a modlitby s biblickým zamyšlením, v neděli modlitební chvíle a bohoslužby. Při nich sloužili z našich sborů Ivanka Doubravová, Láďa Lukavský a Miloš Feller. Jako hosta jsme s radostí přivítali sestru Jitku Brejtrovou z Hostivice s rodinou. Sestra Jitka s námi byla i na společné sborové dovolené a teď nám posloužila bohoslužbou slova. Dalším milým hostem našeho sboru byl bratr farář Jiří Chytil z Plzně s rodinou, který v našem sboru vyrostl. Posloužil nám bohoslužbou s přijímáním. Při nedělní bohoslužbě 8. září, již za účasti našeho bratra faráře, přijali požehnání do nového školního roku žáci, studenti, učitelé i ti, kdo pracují s dětmi a mládeží. Od pondělí 9. září začal pravidelný týdenní program setkávání. Protože však problém z večerní městskou dopravou trvá, domluvili jsme se, že začátky středečních setkání se posunou o čtvrt hodiny, aby biblická hodina mohla proběhnout v klidu a nemuseli jsme pospíchat na autobus. Připomínáme tedy, že ve středu začínáme již v 16:45! 9

10 Pozdravy z Keni Milovaní, jsem velmi rád, že Vás mohu pozdravit ve jménu Páně po svém návratu z Keni. Částí požehnání pro můj letošní rok byla tato skvělá možnost navštívit mou rodnou zemi, vidět opět matku a rodinu, která, jak víte, žije mnoho kilometrů od České republiky. Protože z Prahy do Nairobi není žádný přímý letecký spoj, cesta obvykle trvá až 20 hodin a tentokrát nebyla délka cesty výjimkou. Za touto dlouhou cestou se ale obvykle skrývá pocit veliké radosti, kdy se člověk těší na své mnohé příbuzné a přátele, s nimiž není v denním kontaktu. Vedle návštěvy rodiny a přátel měla moje cesta do Keni také za cíl dohlédnout na slavnost ukončení počítačového kurzu v rámci našeho církevního projektu Afrika Africe. Byla to velmi významná slavnost, protože naše IT centrum oslavilo třetí výročí svého působení v Keni; projekt celkově oslavil čtyři roky existence jaký veliký úspěch! Svůj druhý domov v Česku jsem opustil 4. srpna, ihned po návratu z našeho týdenního výletu do hor. Moje cesta a pobyt v Keni byly bezpečné díky mnoha modlitbám sester a bratří, kteří na mne a moji rodinu nepřestávali myslet. Je důležité zmínit, že bez těchto modliteb by zřejmě celá cesta dopadla jinak kdo ví? Velmi si cením Vaší pomoci a děkuji všem Vám, kdo jste pomáhali ve sboru i mojí rodině, která zůstala v Kladně. Pokračujme dál se stejnou jednotou a láskou! Připravované akce Dětský klub Phanuel Osweto V našem společenství jsou různé skupinky. Pouze menší děti přicházely tak trochu zkrátka, protože se scházely jen při nedělní škole. Pokusíme se tuto mezeru vyplnit. Zakládáme dětský klub, který bude pro děti od pěti do deseti let. Prozatím se budeme scházet jednou měsíčně, jen v říjnu se sejdeme dvakrát. Poprvé na jakési zahájení, to bude ve středu a podruhé Věříme, že čas přibližně bude dostatečný, abychom dali náplň duchu, duši i tělu. Těší se Miloš a Zuzka V sobotu 28. září 2013 od 10 hod začne 1. část cyklu přednášek s biblickou tematikou Bible a její jazyky s podtématy: 1. Jazyky použité v Bibli, jejich zařazení a vývoj, 2. Význam některých jmen a pojmů, 3. Překlady Bible. Přednáší Mgr. Mikuláš Vymětal, Th. D., který studoval křesťanskou a židovskou teologii v Praze, Jeruzalémě, Berlíně a Vídni. Věnuje se také mezináboženskému dialogu. Pracuje jako evangelický farář pro mládež a externě vyučuje na Institutu ekumenických studií v Praze. V neděli 6. října v 8.15 při modlitební skupince a následně při bohoslužbách se připojíme ke Dni modliteb za pokoj Jeruzaléma. Neděle 6. října v 18 hod. Koncert Panochova kvarteta. Program: Josef Suk: Meditace na staročeský chorál Svatý Václave, Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet B dur, Leoš Janáček: 1. smyčcový kvartet Kreutzerova sonáta. Vstupné 150 Kč, studenti a důchodci 80 Kč. Koncert se koná za podpory Města Kladna. Pravidelná setkání Neděle 8:15 modlitební skupinka 9 hod. bohoslužba s péčí o děti starší mládež dle domluvy Pondělí 15 hod. setkání v Domově pro seniory 17 hod. ženská skupinka nad Biblí 17 hod. mužská skupinka sudý týden Úterý ženská skupinka domácí dle domluvy Středa 16:45 hod. sdílení a modlitby 17:45 hod. biblická hodina Pátek 9 hod. mimiškolka 16 hod. mladší mládež 17 hod. mládež Křesťanská poradna je otevřena každou středu od 15 do 16:45 hod. Otevřený kostel je k dispozici každou středu od 15 do 16:45 hod. Úřední hodiny pro vyřízení potřebných záležitostí jsou ve čtvrtek od 9 do 11 hod. nebo ve středu od 15 do 16:45 hod. Toto Nahoru, další zprávy, nedělní kázání, aktuality i fotografie naleznete na našem webu Datum vydání: Red. rada: J. Chytilová, S. Jurek, P. Vlková, H. Fellerová, P. Osweto Neoznačené příspěvky připravila redakční rada 10