VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Geopolitická specifika USA co v průvodcích nebylo Bakalářská práce Autor: Petra Nováková Vedoucí práce: Prof. PhDr. Petr Chalupa, CSc. Jihlava 2011

2 Copyright 2011 Petra Nováková

3

4 Anotace Bakalářská práce s názvem Geopolitická specifika USA co v průvodcích nebylo je věnována geopolitické problematice, o které se uživatel v turistických průvodcích běžně nedočte. Práce je zaměřena především na vyhodnocení současné geopolitické situace Spojených států amerických a zpracování podkladových materiálů vztahujících se k tomuto tématu, které se stanou doplňkovým informačním zdrojem o dané zemi pro pracovníky cestovního ruchu. Klíčová slova Cestovní ruch. Geografie. Globální dominance. Geopolitika. Specifika Spojených států amerických. Turistický průvodce. Vnitrostátní problémy. Annotation Bachelor thesis named U.S. Geopolitical specifics what is not mentioned in the guidebooks is focused on geopolitical issues, which users can t find in the guidebooks. The thesis is mainly focused on the evaluation of the current geopolitical situation of the United States and elaboration of background materials related to this subject, which will become an additional source of information about the country for tourism workers. Key words Tourism. Geographie. Global dominance. Geopolitics. Specifics of the United States of America. Tourist Guide. Intrastate problems.

5 Ráda bych na tomto místě poděkovala všem, kteří mě při tvorbě bakalářské práce podporovali. Především patří můj dík vedoucímu práce Prof. PhDr. Petru Chalupovi, CSc. za četné konzultace, odborné rady a cenné připomínky, kterými přispěl nejen ke vzniku této práce, ale i k rozšíření mých obzorů v oblasti politické geografie.

6 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne Podpis

7 Obsah Úvod Metodologická část Cíl práce Kvalitativní úroveň hodnocených turistických průvodců Diskuse literatury a pramenů Metody řešení Teoretická část Fyzicko-geografická charakteristika Poloha Rozloha Geologický vývoj, terénní morfologie Nerostné suroviny Klima Vodstvo Biota Ochrana přírody Charakteristika historie a hospodářství USA Historický vývoj USA Hospodářství Demografická charakteristika Vývoj počtu obyvatelstva Současný stav počet a struktura obyvatel Rozložení obyvatelstva, urbanizace Náboženství, jazyky Další demografické údaje Administrativní dělení, politický systém Praktická část Geopolitická specifika USA Výklad užívaných pojmů Geopolitika USA ve stručném historickém přehledu Geneze expanzivní politiky USA Současná geopolitická specifika USA Ostatní specifika Spojených států amerických Oblast výzkumu Konkrétní specifika Shrnutí Závěr Seznam použité literatury

8 Úvod Dlouho jsem přemýšlela nad výběrem tématu pro svou bakalářskou práci. Jelikož mě odjakživa zajímala geografie a na vysoké škole jsem v rámci studia cestovního ruchu začala více sledovat mezinárodní vztahy a celkové dění za hranicemi naší země, podnítily tyto dvě skutečnosti můj zájem o politickou geografii. Z těchto důvodů jsem se tedy rozhodla zaměřit se v bakalářské práci na geopolitiku jedné konkrétní země a její specifika tak, aby práce přinesla užitek pro pracovníky v cestovním ruchu. A protože jsem se v době výběru tématu chystala na pracovní pobyt do USA, do země s nejsilnějším geopolitickým vlivem na světě, byly Spojené státy americké jasnou volbou. Jak napovídá sám název Geopolitická specifika USA - co v průvodcích nebylo, ve své bakalářské práci se zaměřuji na geopolitické informace o Spojených státech, které se běžně v turistických průvodcích neobjevují. Turistické průvodce sice slouží jako důležité informační zdroje pro pracovníky cestovního ruchu, zdaleka však neobsahují všechny potřebné údaje, které se vztahují k řešené problematice. Proto jsem se rozhodla o Spojených státech vytvořit pokud možno ucelený soubor informací týkajících se především geopolitických specifik, která průvodce zachycují buď jen okrajově, anebo se jimi nezabývají vůbec. Vybrala jsem a zabývala jsem se především těmi, která by měl, podle mého názoru, pracovník cestovního ruchu o této zemi vědět. Bakalářskou práci jsem rozdělila na tři obsahově odlišné části: metodologickou, teoretickou, praktickou. První, metodologická část obsahuje diskusi literatury a pramenů, zhodnocení současného stavu turistických průvodců a vymezuje cíl práce. V teoretické části charakterizuji Spojené státy americké z hlediska fyzické geografie, historického vývoje, hospodářství a demografie. 8

9 Praktická část je tvořena dvěma oddíly: Geopolitická specifika USA, Ostatní specifika Spojených států amerických. Problematika geopolitických specifik USA je hlavním tématem mé bakalářské práce. Pro pochopení současné geopolitické situace Spojených států se nejprve zabývám vývojem expanzivní politiky USA od jejích počátků po současnost. Dále se věnuji zhodnocení současných geopolitických specifik, jež pokládám za klíčová pro zahraniční politiku Spojených států. Kapitola Ostatní specifika Spojených států amerických zahrnuje ta specifika, která považuji za závažné faktory formující geopolitiku země. 9

10 1 Metodologická část 1.1 Cíl práce Hlavním cílem mé bakalářské práce je vyhodnotit geopolitickou situaci Spojených států amerických a připravit podkladové aktuální materiály týkající se geopolitických specifik USA, jež budou sloužit pracovníkům cestovního ruchu a budou inovovat běžně dostupné informační zdroje. Dílčím cílem bakalářské práce je zpracování ostatních specifik USA, které se do jisté míry stávají vnitřními problémy této země (zdravotnictví, sociální rozdíly, rasismus a další). Nelze totiž oddělit geopolitiku od závažných vnitrostátních problémů. V USA se totiž projevuje výrazný vliv zahraniční politiky nejen na popularitě prezidenta a vlády, ale silně ovlivňuje i vnitřní politické klima země. Symbiotickou propojenost vnitřních poměrů je možno prezentovat na příkladu americké armády. (Do profesionální americké armády jsou získáváni většinou chudí mladí Američané. Mají nižší stupeň vzdělání a bývají to často jedinci afroamerického nebo hispánského původu. Proto také docházelo například v Iráku k nepochopení a nerespektování místních specifik, kdy američtí vojáci pobíhali obutí v náboženských islámských svatyních, čímž je nevědomky znesvěcovali. Docházelo rovněž k rabování v muzeích nebo týrání vězňů a zadržených.) Toto vyplývá ze složení americké armády, které odráží vnitřní problémy země nízkou úroveň vzdělání a kulturní vyspělosti určité skupiny obyvatelstva, drahé zdravotnictví, jež si musí Američané platit (proto chudí často vstupují do armády, kde je zajištěna kvalitní zdravotní péče a také, aby si vydělali peníze na zaplacení zdravotní péče pro sebe anebo staré nemajetné rodiče). Tato část bakalářské práce doplňuje návazně zpracované materiály, které by v souhrnu měly posloužit pracovníkům cestovního ruchu k pochopení příčin geopolitiky modelové země. 10

11 1.2 Kvalitativní úroveň hodnocených turistických průvodců V této kapitole se budu zabývat zhodnocením současného stavu turistických průvodců Spojených států, jež slouží jako jedny z důležitých zdrojů informací o této zemi pracovníkům cestovního ruchu. Turistických průvodců o Spojených státech amerických existuje mnoho. Liší se obsahem, rozsahem, grafickým zpracováním, ale také například specializací na jednotlivé oblasti USA nebo konkrétní aktivity, jež je možné v těchto oblastech provozovat. Není možno vyhodnotit všechny dostupné materiály. Po konzultacích s vedoucím bakalářské práce jsem si zvolila tato kriteria pro výběr průvodců: Zaměřila jsem se pouze na turistické průvodce, které popisují komplexně celé Spojené státy. Z nich jsem dále vybírala, kvůli aktuálnosti informací, pouze publikace vydané v letech 2009 až Výsledkem bylo, že daná kriteria splňují pouze dva turistické průvodce s rokem vydání 2009 od nakladatelství Jota a Svojtka & Co. (Záměrně uvádím počet průvodců dva, i když se ve skutečnosti jedná o čtyři knížky. Z důvodu obrovského množství zpracovávaných informací oba kolektivy autorů rozdělily publikace na dvě části Západ a Východ USA.) Dohromady tedy tyto dvě publikace tvoří uceleného turistického průvodce země. Pro zhodnocení jsem použila tyto průvodce: CAMPBELL, Jeff, et al. Západ USA. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., s. ISBN CAMPBELL, Jeff, et al. Východ USA. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., s. ISBN COOKOVÁ, S., et al. Východ USA : Turistický průvodce. 8. vyd. [s.l.] : Jota, s. ISBN COOKOVÁ, S., et al. Západ USA : Turistický průvodce. 8. vyd. [s.l.] : Jota, s. ISBN

12 Jelikož jsou publikace původně zahraniční a nakladatelství Jota a Svojtka & Co. se postarala pouze o překlad, dále v textu uvádím původní nakladatelství, tedy Lonely Planet (Svojtka & Co.) a Rough Guides (Jota). Hodnocení Průvodce od obou nakladatelů jsou zpracované dosti podobně. Jsou rozdělené zhruba do stejných kapitol a celkově poskytují tytéž informace. Při bližším prozkoumání však vykazují tyto rozdíly: Největším rozdílem jsou kapitoly Aljaška a Havajské ostrovy, kterými se podrobně (celkem na 70 stránkách) zabývá průvodce Lonely Planet. V průvodci Rough Guides popis těchto území Spojených států zcela chybí. Na začátek obou průvodců autoři shodně zařadili kapitolu se základními všeobecnými informacemi o Spojených státech. Jsou zde shrnuté nejnutnější praktické informace, které turista potřebuje vědět před i během cesty do USA. Průvodce Lonely Planet má kapitolu lépe a podrobněji zpracovanou. Zaměřuje se na rady ohledně cestovního pojištění, cesty do USA a dopravy po Spojených státech, také na tipy pro cestování s dětmi nebo zdravotně postiženými. Součástí této kapitoly je rovněž stručný popis dějin, kultury a životního stylu. V průvodci Rough Guides bych tuto kapitolu zhodnotila spíše jako dostačující, uživatel se dozví všeobecný základ. Vyzdvihla bych však jednu část, která je podle mě oproti ostatním slabším velmi povedená, a to Víza a právní předpisy. Autoři zde krok po kroku vysvětlují postup při podávání žádosti o víza, objasňují typy víz, průběh pohovoru na americké ambasádě atd. Naopak část pojednávající o americké literatuře a filmu mi připadala zbytečně obsáhlá (20 stránek). U popisu jednotlivých oblastí USA, konkrétních měst a přírodních zajímavostí jsou také patrny rozdíly. Průvodce Lonely Planet má rozhodně kvalitnější mapky a plánky měst s vyznačením zajímavých míst, stravovacích a ubytovacích zařízení a s přesnými cenami, adresou a kontaktními údaji těchto institucí. Co se týče měst, hodnotí 12

13 tento průvodce nejen tradiční turistické atraktivity ale také sportovní vyžití a ostatní aktivity, možnosti pro rodiny s dětmi, praktická zařízení jako například prádelny, zdravotnické služby a jiné. V průvodci Lonely Planet mě také zaujala kapitola Navrhované trasy, kde autoři doporučují okolo patnácti zajímavých tras po celých Spojených státech se zastávkami na turisticky oblíbených místech. Na druhou stranu jako výhodu průvodce Rough Guides spatřuji nabídku ubytování a stravování různých cenových kategorií, Lonely Planet uvádí převážně podniky vyšší cenové kategorie. Jak vyplývá z mých předešlých dílčích hodnocení, průvodce Lonely Planet je podle mého názoru oproti průvodci Rough Guides propracován o stupeň lépe. Obě publikace jsou dostačujícím zdrojem informací o Spojených státech pro cestovatele, nikoliv však pro pracovníky cestovního ruchu. Domnívám se, že jsou v těchto průvodcích některé skutečnosti opomíjené. 13

14 1.3 Diskuse literatury a pramenů Pro zhodnocení současného stavu turistických průvodců byly použity průvodce nakladatelství Jota a Svojtka & Co.: CAMPBELL, Jeff, et al. Západ USA. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., s. ISBN CAMPBELL, Jeff, et al. Východ USA. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., s. ISBN COOKOVÁ, S., et al. Východ USA : Turistický průvodce. 8. vyd. [s.l.] : Jota, s. ISBN COOKOVÁ, S., et al. Západ USA : Turistický průvodce. 8. vyd. [s.l.] : Jota, s. ISBN Při zpracování komplexní geografické charakteristiky USA jsem vycházela, kromě literatury uvedené v soupise, zejména z těchto publikací: BAAR, V., ŠINDLER, P. Regionální geografie světadílů a oceánů II. : Amerika, Antarktida, oceány, I. část. 1. vyd. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě, s. ISBN CHALUPA, P., NEMÉTHOVÁ, J., HÜBELOVÁ, D.: Geografia Ameriky. UKF, FPV Nitra, SR, s. ISBN Pro zpracování geopolitické problematiky jsem použila, opět kromě literatury uvedené v soupise, především této publikace: CHALUPA, Petr; HÜBELOVÁ, Dana. Současný fázový společenský posun a Česká republika. 1. vyd. Brno : Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra geografie, s. ISBN Při citování literatury a internetových zdrojů jsem postupovala podle normy ČSN ISO 690 platné na VŠPJ: Odkazy na citované dokumenty v textu jsem rozdělila podle původu citovaného dokumentu. Pokud byla zdrojem tištěná publikace, uváděla jsem odkaz jako příjmení autora, nacionále jeho jména a rok vydání publikace, to celé do kulaté závorky. A v případě elektronických zdrojů byla odkazem číslice v hranaté závorce. Proto jsem také musela rozdělit seznam použité literatury na dvě části 14

15 knižní zdroje abecedně řazené podle příjmení autora a internetové zdroje řazené podle čísla. Přímou citaci jsem psala kurzívou, ohraničila uvozovkami a za ně uvedla odkaz na citovanou literaturu. U parafrázované citace jsem pouze na citovanou literaturu odkázala. 15

16 1.4 Metody řešení Bakalářská práce vznikla s použitím těchto metod: Analýza a rešerše podkladové literatury a elektronických informačních zdrojů. Vlastní terénní výzkumnou činností v době pobytu v USA. V praktické části jsem využila poznatků z části teoretické a dalších informací z odborné literatury a zpracovala jsem informace zjištěné výzkumnou činností. Výzkum byl realizován v časovém období od do Během této doby bylo dotázáno celkem 65 respondentů ve věku od 17 do 65 let. Výzkum jsem prováděla pomocí dotazníkového šetření a pozorování. Dotazníkové šetření probíhalo formou osobních rozhovorů, obdobnou metodou, kterou používá Miroslav Vaněk, vedoucí Centra orální historie při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. 16

17 2 Teoretická část 2.1 Fyzicko-geografická charakteristika Poloha Spojené státy americké se nacházejí na západní polokouli v Severní Americe. Území USA tvoří několik částí. Základem je tzv. kontinentální oblast, skládající se z 50 členských států a distriktu hlavního města (Washington D.C.), dále územně odloučená část Aljaška, severozápadní výběžek Severní Ameriky a skupina Havajských ostrovů v Tichomoří. Na USA závisí a podléhají jim zhruba ostrovů v Tichém oceáně a Karibském moři jako například Portoriko, Americká Samoa, Guam a Severní Mariany. (Gardner P.: 1999) Mapa č. 1: Poloha Spojených států (vypracováno podle zdroje [1]) Rozloha USA, respektive jejich hlavní kontinentální oblast, se rozkládá na ploše o rozloze km 2 a jsou tak třetí největší zemí světa jak rozlohou, tak i počtem obyvatel. [2] Větší území zabírá pouze Rusko a Kanada, lidnatějšími státy jsou pak Čína a Indie. Země hraničí na severu s Kanadou a na jihu s Mexikem. Břehy Spojených států omývá Tichý oceán na západě, Mexický záliv na jihu a Atlantský oceán na východě. 17

18 Vzdálenost od atlantského na tichomořské pobřeží činí asi kilometrů. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) Geologický vývoj, terénní morfologie Geologický vývoj Prapůvodní subkontinent Pangea se před 200 až 150 milióny lety rozpadl na dva kontinenty, severní Laurasii a jižní Gondwanu. Laurasie byla tvořena dvěma velkými celky Lauretánií (Severní Amerika) a Asií. Asi před 100 miliony lety se Lauretánie rozdělila na Severní Ameriku a Eurasii. Severoamerický kontinent se začal rychlostí několika centimetrů za rok vzdalovat směrem na západ, což bylo také příčinou vzniku Atlantského oceánu. Území tvořící USA je ovlivňováno pohyby některých litosférických desek. Například Juan de Fuca, těžší oceánská deska se přibližuje a podsouvá se východně pod desku kontinentální Severoamerickou. Tření zvyšuje teplotu, tím dochází k sopečné činnosti a zemětřesení. Příkladem může být ničivý sopečný výbuch vulkánu Svatá Helena v roce 1980, který se řadí k nejsilnějším na světě. Litosférické desky se mohou pohybovat i rovnoběžně. Posunují se vedle sebe, dřou jedna o druhou a vyvolávají tím mohutné zemětřesení. Tento pohyb je znám u severoamerické a pacifické desky ve zlomovém pásmu San Andreas, který prostupuje napříč Kalifornií a způsobuje otřesy v oblastech San Francisca, San Diega, Los Angeles a dalších. Za jádro celé Severní Ameriky je z geologického hlediska pokládán starý Kanadský štít, jenž vytváří tzv. laurentinskou platformu. Kanadský štít je složen z nejstarších hornin, hlavně z granitů a krystalických břidlic. Na území USA se tato sníženina táhne od Velkých jezer až k Mexickému zálivu. Okraje platformy byly postupně vrásněny, až se kolem sníženiny vztyčila vysoká horská pásma Appalačské pohoří z období hercynského vrásnění na východě a Kordillery třetihorního stáří na západě. Tato pohoří tedy ohraničují Vnitřní roviny a Velké prérie. (Baar V., Šindler P.: 1989) Terénní morfologie Geologicky nejmladší a nejrozsáhlejší masiv USA jsou Kordillery. Pokrývají téměř polovinu země. Pohoří proniká vertikálně severoamerickým kontinentem od Aljašského poloostrova až k Tehuantepecké šíji v Mexiku. Na Aljašce dosahuje nejvyšších 18

19 nadmořských výšek vrchol Mount McKinley se svými metry se stal nejvyšším bodem nejen Spojených států, ale i celé Severní Ameriky. Mohutný horský systém místy přerušují nížiny, údolí a hluboké propadliny, z nichž nejrozsáhlejší je Velké Kalifornské údolí (Great Valley of California) a nejhlubší je proláklina Údolí smrti (Death Valley). Kordillery se formovaly na konci druhohor a převážně v období třetihor vlivem střetávání Tichomořské a Severoamerické litosférické desky. Na pevnině došlo k vrásnění, posouvání ker a velkým zdvihům i poklesům. Ze zlomů vytékalo magma a vytvářelo lávové příkrovy a sopečná pohoří. Takto vznikla největší lávová plošina na světě Kolumbijská plošina ( km²). Některé oblasti zůstávají stále tektonicky aktivní, což se projevuje sopečnou činností (gejzíry, termální prameny) a mnoha zemětřeseními. Americké Kordillery se člení do několika horských celků Pobřežní pásmo (Coast Range), Kaskádové pohoří (Cascade Range), Sierra Nevada, Skalnaté hory (Rocky Mountains) a oblast plošin, pánví a hřbetů, která se rozkládá západně od Skalnatých hor. Tato zóna zahrnuje Velkou pánev v Nevadě, Kolumbijskou i Koloradskou plošinu a známou příkopovou propadlinu Údolí Smrti ( 87 m), nejnižší místo Severní Ameriky. Vulkanické Kaskádové pohoří skrývá více než 100 sopek, z nichž několik je i dnes činných, například vulkán Svatá Helena. Na Kaskádové pohoří navazuje horský řetězec Sierra Nevada s nejvyšší horou kontinentálního území USA Mount Whitney (4 418 m). Pobřežní pásmo hor prudce spadá do úzké pobřežní nížiny a od hlubokého moře ho dělí pouze úzký šelf. Appalačské pohoří, vyvrásněné v prvohorách, se táhne ve východní části země km rovnoběžně s Atlantským pobřežím. Zaoblené vrcholky zřídka kdy přesáhnou výšku metrů nad mořem a podobají se starým Evropským pohořím hercynského stáří. Horské pásmo se dělí na Severní, Západní a Východní Appalače. Mezi těmito pohořími se rozprostírají rovinaté celky. Vnitřní roviny, často označované jako Centrální roviny, získaly svůj název podle polohy ve středu USA. Spadá do nich oblast Velkých jezer na severu. Na východě jsou obklopovány Appalačskými horami, směrem na jih klesají do Mississippské nížiny a na západě přecházejí do náhorních Velkých rovin, za kterými už se zvedá hradba Kordiller. Velké roviny (Velké prérie) 19

20 představují oblasti vhodné pro zemědělství díky úrodné spraši, z níž se povrch rozlehlých plošin sestává. Atlantský oceán lemují od poloostrova Cape Cod ve státě Massachusetts přes Atlantskou nížinu a Floridu až do Mexického zálivu široké pobřežní nížiny. Skládají se ze sedimentů oceánského i suchozemského původu. V oblasti Atlantské nížiny se po roztátí ledovců zvedla mořská hladina, zaplavila údolí některých řek při jejich ústí do oceánu a vytvořila hluboké zátoky jako Chesapeake Bay, Delaware, Pamlico Sound a Albemarle. Na poloostrově Florida převažuje nížinný reliéf na jihu s četnými bažinami a jezery. V pobřežních nížinách se nacházejí významná ložiska ropy a zemního plynu. Délka pobřežního pásu činí km. (Baar V., Šindler P.: 1989) Geologická stavba ovlivňuje nejen reliéf krajiny ale i vznik nerostných surovin, klima, faunu a flóru na daném území a následně také osídlení a ekonomiku. Nejvíce obyvatel i hospodářsky nejaktivnější zóny se vyskytují na širokých východních pobřežních nížinách USA, kde vyrostly obrovské megalopole, například BoshWash megalopole zahrnující města mezi Bostonem a Washingtonem D.C. Oproti tomu na západním úzkém pobřeží, kde rozvoji měst a ekonomiky brání hradba Kordiller, jsou aktivní prostory soustředěné pouze kolem bodových center jako San Francisco, Los Angeles a Las Vegas. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) Mapa č. 2: Terénní morfologie USA (vypracováno podle zdroje [3]) 20

21 2.1.4 Nerostné suroviny Spojené státy americké se mohou pyšnit rozsáhlým nerostným bohatstvím, bohužel však tyto zdroje neuspokojují masivní spotřebu a země je nucena některé suroviny a zboží dovážet. USA patří mezi významné producenty ropy, ale jsou také jejími největšími spotřebiteli. První ropná pole a zásoby plynu byly objeveny na hranicích Ohia a Pensylvánie při západním okraji Appalačských hor. Dnes je tato lokalita k těžbě využívána jen omezeně. Nejvýznamnější ložiska ropy a plynu se táhnou od severozápadu Kansasu po jihozápad Texasu. Další naleziště ropy leží ve státech Pensylvánie, Luisiana, Oklahoma, Kalifornie, Montana a Wyoming. V poslední době se ropa a zemní plyn rovněž těží z mořského šelfu Mexického zálivu v pásmu mezi deltami řek Mississippi a Rio Grande. Na tichomořském pobřeží je ropa dobývána pouze ve Velkém Kalifornském údolí. V posledních desetiletích se stále více věnuje pozornost Aljašskému poloostrovu, který skrývá značná ložiska palivových surovin, a USA sem přesunuje velkou část těžby. Uhelné zásoby mají Spojené státy především v Appalačské pánvi a Vnitřních rovinách. Palivo se zde dobře doluje, nachází se totiž těsně pod povrchem. Je to vysoce kvalitní černé uhlí, téměř bez příměsí. Appalačskou pánví je myšlena zóna procházející státy Pensylvánie, Ohio, Západní Virginie, Kentucky, Illinois, Indiana. Těžba černého, ale místy i hnědého uhlí probíhá i v pánvích podhůří Kordiller v Severní Dakotě, východním Coloradu a v pánvi Skalnatých hor. V okolí Hořejšího jezera a Appalačských horách se těží železné rudy, surovina důležitá pro hutnictví a strojírenský průmysl. Pro ocelářský průmysl má význam těžba rud chromu, niklu a wolframu. Ložiska wolframu jsou soustředěna v Koloradské plošině. Tato plošina je bohatá také na rudy stříbra a molybdenu. V obou horských masivech Appalačích a Kordillerách se nalézají zásoby rudy zinku, olova, mědi a stříbra. Významná fosfátová ložiska se vyskytují na Floridě. Nejcennější kov, zlato, proslavil pohoří Sierra Nevada. Ve vyvrásněných horninách vznikaly zlaté žíly, erozí se zlatá zrnka uvolňovala a řeky je odnášely do Velkého Kalifornského údolí. Objev rozsáhlých zlatých nalezišť, zejména v povodí řeky Sacramento, vyvolal v minulém století známou Kalifornskou zlatou horečku. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) 21

22 2.1.5 Klima Kvůli ubývání tepla od rovníku k pólům a na základě klimatických podobností jednotlivých území (zejména teplota, sluneční svit a srážky) se vytvořily podnebné pásy. Spojené státy americké spadají celkem do pěti těchto podnebných pásem. Mapa č. 3: Podnebné pásy USA (vypracováno podle zdroje [4]) Aljaškou prostupuje na severu pásmo arktické s průměrnou teplotou pod bodem mrazu během celého roku a pásmo subarktické ve vnitrozemí, kde v letních měsících půda rozmrzá hluboko několik desítek centimetrů. Mírné pásmo se rozpíná převážně na východě země a dělí se na dvě zóny kontinentální zóna s chladným létem a kontinentální zóna s horkým létem. Kontinentální zóna s chladným létem se vyznačuje studenějšími letními měsíci a dlouhou tuhou zimou. Nízké zimní teploty společně se západními větry přinášejí do oblasti silné sněhové srážky. Ročně zde spadne od 380 mm srážek ve vnitrozemí do 850 mm na pobřeží. Průměrné teploty se pohybují v lednu okolo 7 C a v červnu kolem 15 C. Toto pásmo se táhne od ústí řeky Svatého Vavřince podél hranice s Kanadou přes pánev Velkých jezer dál západním směrem. 22

23 Druhá zóna kontinentální s horkým létem se rozpíná v oblasti Středoatlantských států (New York, Pensylvánie, New Jersey, Maryland, Delaware a Washington D.C.) a Centrálních rovin. Roviny mají podnebí hodně proměnlivé v důsledku střídání studeného severního proudění a tropických větrů. Právě díky teplému vlhkému vzduchu přicházejícímu z Mexického zálivu dostávají Centrální roviny v létě až mm srážek. V zimě teploty často padají pod bod mrazu a letní teplotní hodnoty dosahují v průměru 24 C. Subtropické pásmo zasahuje celý jihovýchod USA a úzký pruh pacifického pobřeží. Jihovýchodní subtropické pásmo ohraničuje pohoří Kordiller na západě, řeka Ohio na severu, Atlantská pobřežní nížina na východě a Mexický záliv na jihu. Tato oblast má zimu mírnou a krátkou, v létě je sužována tropickými vedry a přívalovými dešti. Průměrné červnové teploty činí 26 C. Roční úhrn srážek bývá v rozmezí od mm do mm. Teplé vlhké podnebí způsobuje příliv oceánského tropického vzduchu z Atlantiku a Mexického zálivu. Jihovýchodní pobřeží čelí na konci léta a začátkem podzimu ničivým hurikánům. Západní oceánské pásmo se ještě dále člení na severní a jižní část. Severní části (pobřeží Washingtonu a Oregonu) vládne klasické oceánské podnebí, což znamená chladná léta, teplé zimy a velké množství srážek celý rok. S ročními srážkami přes mm se Washington stává nejdeštivějším státem USA. Jižní část západního oceánského pásma ochlazuje Kalifornský proud a způsobuje horká suchá léta a teplé deštivé zimy. Vyskytuje se pouze nad Kalifornií. Ve srážkovém stínu Kordiller vzniká takzvané suché pásmo. Západní větry vanou od oceánu nad pevninu, vlhkost se při stoupání koncentruje, vysoká hradba hor zachytí oblačnost, na návětrné straně srážky spadnou a vítr proniká do vnitrozemí jako suchý kontinentální vzduch. Suchý pás má dvě podoby semiaridní (polosuché) a aridní (suché) klima. Semiaridní pásmo je typické pro stepní oblast Velkých rovin. Zimní a letní období se vyznačuje vysokými teplotními rozdíly. Letní dešťové srážky (roční úhrn nepřekračuje 450 mm) se objevují v podobě prudkých bouřek. Nad horskými pánvemi panuje klima aridní. Plošiny uzavřené Kordillerami se přehřívají a bez přísunu srážek se zde vytváří velmi suché a horké pouštní podnebí. 23

24 Je charakteristické pro Mohavskou a Nevadskou poušť, Údolí Smrti, dolní tok řeky Colorado a oblasti Arizony, Nového Mexika a Texasu. V Údolí Smrti byla naměřena teplota i 57 C, což z něj dělá nejteplejší místo severoamerického kontinentu. Roční množství srážek dosahuje maximálně 250 mm. Tropické pásmo zasahuje pouze jižní cíp poloostrova Floridy. Oceánské klima způsobuje malé teplotní výkyvy mezi létem a zimou (udává se celoroční teplotní průměr 10 C) a přísun vydatných letních srážek. Podnebí USA hodně ovlivňují také větry v nejrůznějších podobách. Největší horské masivy Kordillery a Appalače se táhnou v poledníkovém směru a hory rovnoběžkového průběhu zcela chybí. Takový tvar povrchu nebrání proudění vzduchu ze severu Kanady a z jihu od Mexického zálivu hluboko do nitra kontinentu. Studený severský vzduch v zimě způsobuje sněhové bouře (blizardy) se silným větrem, vydatným sněžením a mrazivými teplotami. Výměna vzduchu a tím i změny teplot a tlaku vyvolávají tornáda. Prudký větrný vír se spouští k zemi z bouřkového mraku a kvůli své mohutné síle a rotaci má velmi ničivé účinky lokálního charakteru. Větrné smrště zasahují od dubna do června středozápad USA. V takzvané tornádové aleji se nacházejí státy Texas, Oklahoma, Kansas a Nebraska. Teplé vlhké oceánské větry vanoucí z Atlantiku podmiňují vznik hurikánů. Tropické bouře pustoší na podzim hlavně pobřeží Floridy a Mexického zálivu. Z východních svahů Kordiller vane suchý padavý vítr zvaný chinook a zapříčiňuje prudké oteplování náhlé změny teploty mohou být i o 20 C. V zimním období masivně roztává sníh a v létě přílišné sucho a horko ničí vegetaci. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) Vodstvo Řeky Území Spojených států amerických patří ke třem úmořím Atlantského, Tichého a Severního ledového oceánu. Většina řek USA se vlévá do Atlantského oceánu. Veletokem celé Severní Ameriky je řeka Mississippi. Pramení v jezeře Itasca v Minnesotě, protéká deseti americkými státy a ústí šesti rameny do Mexického zálivu. Pokud se do měření započítá i mohutný přítok Missouri, činí její délka m a stává se tak delší než Nil. Další řeky podílející se na povodí Mississippi jsou například její 24

25 přítoky Ohio, Illinois, Wisconsin, Chippewa zleva a Minnesota, Red, Des Moines, Arkansas zprava. Missouri pramení ve Skalnatých horách v nadmořské výšce zhruba metrů, teče převážně oblastí Vnitřních rovin. Na středním toku byla zbudována řada přehrad a na toku dolním hráze proti povodním. Missouri je na soutoku s Mississippi vodnatější a delší. Řeka Ohio byla průplavem propojena s Erijským jezerem. Je celá splavná od města Pittsburgh a má význam pro místní průmysl. Řeka Svatého Vavřince odvádí vodu z Velkých jezer částečně po hranici USA a dále Kanadou do Atlantského oceánu. Tennessee, pramenící v Appalačských horách, se stala jednou z nejvýznamnějších řek pro výrobu elektrické energie v USA díky hydro-energetické soustavě Tennessee Valley Authority. Jihozápadem USA protéká řeka Rio Grande. Není příliš vodnatá, v letních měsících místy vysychá. Když však přijde období dešťů nebo tání sněhu, ohrožuje své okolí silnými záplavami. K úmoří Tichého oceánu patří řeky pramenící v Kordillerách a stékající po svazích hor do úzké pobřežní nížiny a tedy téměř rovnou do moře. Díky reliéfu místní krajiny mají řeky typické znaky pro horské toky jsou prudké, krátké, většinou vodnaté a napájené vodou ze sněhu a ledovců. Po vyzdvižení Koloradské plošiny vyhloubily řeky povodí Colorada v průběhu milionů let obrovská kaňonovitá údolí, která v takovém rozsahu nemají obdoby jinde na světě. Vznik hlubokých kaňonů je podmíněn několika faktory druhem hornin, které snadno podléhají erozi (vápenec, pískovec) a vodorovným způsobem uložení těchto hornin, což odnos materiálu ještě znásobuje. Oblast má aridní klima, ve kterém převažuje mechanické zvětrávání nad chemickým. Dalším faktorem jsou velké výškové rozdíly mezi pramennými oblastmi a ústím do moře, proto voda eroduje povrch tak hluboko. Nejznámější řekou této oblasti je bezesporu Colorado (2 700 km dlouhá, povodí km ² ), která se zařezávala do zemské kůry přes dva miliony let a vytvořila jedno z nejhlubších říčních údolí na světě, nazývané Grand Canyon. Na řece byla v lokalitách mimo Grand Canyon postavena kaskáda přehrad a několik vodních elektráren. Voda Colorada se využívá pro zavlažování, jako zdroj energie a jako zásobárna pitné vody. Například přehrada Hoower Damm dodává pitnou vodu aglomeracím Las Vegas a Los Angeles. Druhá nejdelší řeka USA, Columbia (2 250 km), při svém průtoku horami tvoří množství 25

26 vodopádů a peřejí, pokračuje úzkým 900 metrů hlubokým kaňonem přes Kolumbijskou plošinu a jako jediná protéká Kaskádovým pohořím. Využití má podobné jako řeka Colorado. Dalšími vodními toky západu USA jsou Snake, Sacramento, Yellowstone a Green River. Do Severního ledového oceánu ústí řeka Yukon, dlouhá km a splavná od města Whitehorse. (Baar V., Šindler P.: 1989) Mapa č. 4: Řeky USA (vypracováno podle zdroje [6]) Jezera Na území USA převládají jezera formovaná ledovcem, který pokrýval severovýchod země ve čtvrtohorách. Hospodářsky nejvýznamnější jsou takzvaná Velká jezera (The Great Lakes). Čtyři z pěti Velkých jezer (Hořejší, Michiganské, Hurónské, Erijské a Ontario) protíná hranice s Kanadou, pouze Michigenské jezero se nachází celé ve Spojených státech. Hořejší jezero je považováno za největší sladkovodní jezero světa a celkově Velká jezera za největší systém sladkovodních jezer na světě. Dohromady zaujímají plochu km² s objemem vody km³. Jezera propojují řeky a průplavy Hořejší a Hurónské spojuje řeka St. Maria, Hořejší a Michigenské průliv Mackinac, Hurónské a Erijské jezero řeky St. Clair a Detroit, Erijské a Ontario řeka Niagara. V době tání ledovců se z Erijského do Ontarijského jezera valila obrovská masa vody, a protože je mezi nimi 100 m výškový rozdíl, proud vody byl velmi silný a vymílal měkké části zemského povrchu. Oproti tomu tvrdá skála byla erodována 26

27 minimálně a tak vznikl 50 m vysoký útes dnes známý jako Niagarské vodopády. Menší ostrov dělí vodopády na kanadský 900 m široký, nazývaný Horseshoe Falls a 300 m široký americký (American Falls). [5] Z jezera Ontario odtéká voda řekou Svatého Vavřince. Skupina Velkých jezer je tedy spojena s Atlantským oceánem vodní cestou dlouhou km. Aby lodě mohly proplouvat celou vodní trasou, museli Američané vybudovat Wellandský průplav, obcházející Niagarské vodopády. Jezera se dnes využívají zejména pro lodní dopravu, zásobují vodou města a průmyslové podniky. V suchých oblastech převažují bezodtoká jezera, velké množství z nich jsou jezera slaná a periodická. Ve státě Utah se rozkládá Velké Solné jezero, zbytek původního Bonnevillského jezera. Jeho rozloha se neustále mění, hloubka činí maximálně 15 m. Obsah solí se udává na %. Ročně se zde vytěží okolo tun kuchyňské soli. Sopečná jezera jsou v USA rozšířena velmi málo. Tím nejhlubším je s 600 metry Crater Lake v Kaskádovém pohoří. Yellowstonský národní park se vyznačuje největší geotermální aktivitou na světě. Před staletími tady vybuchla mohutná sopka a vychrlila tuny horké lávy, která postupem času utuhla a popraskala. Četnými trhlinami unikají z nitra plyny a zároveň dovnitř se dostává srážková voda. Voda se v podzemí ohřívá, mísí se s různými plyny a tlakem vyráží zpět na povrch jako gejzíry (Old Faithful, Steamboat) nebo kaskády (Mammoth hot springs). (Baar V., Šindler P.: 1989) Biota Podnebí jednotlivých oblastí určuje druh vegetace a na vegetaci dále přímo, nebo nepřímo závisí živočichové. Klimatické pásy podnítily vznik pásů krajinných. Aljaškou se táhnou pásy dva arktický a subarktický. Arktický pás charakterizují mrazové pouště, vegetaci prakticky postrádá. Živočišná říše je na pobřeží hojně zastoupena mroži, tuleni a lachtany a ptáky. Obživu jí však dodává moře. Medvěd lední se pak živí tuleni a liška polární loví drobné ptáky. Subarktickému pásu dominují tundry s mechy, lišejníky, odolnými travinami a drobnými dřevinami a ze zvířat lumíci, rosomáci, vlci, sovice sněžná, sobi karibu a pižmoňové. Krajinu mírného pásu pokrývají převážně lesy. V drsných horských podmínkách Kordiller se daří pouze odolným jehličnanům. Oceánské klima s dostatkem vláhy pro ně 27

28 na západním úpatí hor vytváří perfektní přírodní podmínky. Díky tomu zde rostou nejvyšší a nejmohutnější jehličnaté lesy na světě sekvoje vždyzelené a obrovské (až 115 m), smrk sitka (90 m), jedle veliká (75 m) a borovice vejmutovka. Kordillery jsou domovem soba, losa, jelena, kamzíka, ovce tlustorohé a z šelem žije ve zdejších lesích především puma, medvěd grizzly a baribal, hranostaj, norek a další. Na severu USA (od Kordiller přes Velká jezera až k Atlantskému pobřeží) převládají lesy smíšené zastoupené hlavně javory a dále buky, jasany, lípami a břízami. Mezi nimi místy vyrůstají jehličnany zerav západní, tsuga a borovice vejmutovka. Listnaté lesy rostou ve vlhkých jižních částech mírného pásu. Ale protože byly kvůli zemědělství na východním pobřeží a na okraji Vnitřních rovin vykáceny, pokrývají dnes pouze hřebeny Appalačských hor. V oblastech smíšených a jehličnatých lesů žijí jeleni (např. jelenec viržinský), kunovité šelmy, lišky, rosomáci a nejrůznější hlodavci. (Gardner P.: 1999) Další typ vegetace mírného pásu představují stepi, v Severní Americe označované jako prérie. Travnaté prostory pokrývají Velké roviny ve středu kontinentu. Lesy zde chybí kvůli suchému klimatu a stádům bizonů, kteří svým spásáním znemožnili růst mladých stromků. Z trav převládají suchomilné byliny vousatka, ostřice, kostřava a bizoní tráva. Stepi obývali v minulosti hlavně bizoni, vidlorohové američtí a kojoti, ale kvůli přeměně krajiny na zemědělsky využívanou půdu byli masivně hubeni a zcela odsud vymizeli. Dnes patří mezi ohrožené druhy a lze je spatřit pouze v chráněných rezervacích. Prérie jsou útočištěm hlodavců (psoun prériový, čipmank malý, zajíci, sysli a křečci), ptáků (orli a sokoli) a drobných šelem. Na jihovýchodě USA v subtropickém pásu se vytvořily tři typy subtropických lesů monzunový typ, mangrovové porosty a zvláštní monzunové porosty delty Mississippi, kde se v mokřinách daří bažinným rostlinám (rákos, lotosy) a nivní údolí pokrývají vlhké louky a místy listnaté lesy. Monzunové lesy se objevují po celém pobřeží od Mexického zálivu až po Severní Karolinu. Základní dřevinou jsou různé druhy borovic a dále magnolie, liliovníky, platany, palmy a v mokřinách zejména vlhkomilný tisovec dvouřadý. V písečných mělčinách a lagunách rostou vždyzelené dřeviny mangrove. Protože jsou pravidelně zaplavovány přílivem a nemohou získávat kyslík z bahnité půdy, mají složitý systém vzdušných kořenů, kterými dýchají. Subtropický jihovýchod Spojených států obývá mnoho plazů, obojživelníků, vodního ptactva a ze savců vydry, vačice opposum, jezevci, mývali, skunkové a lišky. (Baar V., Šindler P.: 1989) 28

29 Tropický pás se ve Spojených státech nachází pouze na jihu poloostrova Florida. V bažinné krajině Everglades s vlhkým a horkým podnebím se uchovaly tropické monzunové lesy. Bažinným lesům nazývaným cypres swamp dominují až 50 m vysoké tisovce, na kterých se uchycují liány a epifytické rostliny. Protože koruny stromů jsou hodně husté a vzájemně se proplétají, rostou pod nimi pouze byliny nepotřebující tolik světla, zejména kapraďorosty. V tropech Floridy lze nalézt velmi pestrou faunu. Z plazů zde žije krokodýl kubánský, aligátor severoamerický, kajmani a želvy, rozšíření jsou také vodní ptáci jako plameňáci, pelikáni, kormoráni, volavky a ibisové. Na plošinách a pánvích mezi hřbety Kordiller, kde vládne suché a horké klima, vznikl aridní pouštní pás. Není souvislý, ale rozdělený hřebeny na mnoho malých mezihorských pouští ležících v subtropickém i mírném pásu. Pouště mírného pásu jsou charakteristické velkými teplotními rozdíly v zimě jsou sužovány velkými mrazy (i 40 C) a léto přináší obrovská vedra (40 C). Proto zde přežije jen minimum rostlin a živočichů. Místy vyrůstají trsy pelyňku a lebedy, jinak poušť vegetaci postrádá. Živočišná říše je zastoupena hlavně plazy (ještěr korovec podezřelý, chřestýš, hroznýšek třípruhý), dále hlodavci jako svišť, sysel, čipmank malý a například Velké Solné jezero obléhají racci, pelikáni a velké množství hmyzu. Do pouští mírného pásu se řadí Nevadská poušť (dělená na Velkou solnou poušť, Velkou písečnou poušť atd.) a známé Údolí Smrti. Pouštní oblasti subtropického pásu mají příznivější klima bez krutých mrazů. Patří sem tři hlavní pouště jihozápadu USA Mohavská, Sonorská a Gilská. Typickými rostlinami jsou kaktusy, agáve a juka stromová (Joshua Tree). Ze zvířat lze jmenovat pouštní želvy, štíry, ještěrky, hady a různé druhy ptactva kondory, datly, křepelky a kalifornské kukačky. Přírodní prostředí Spojených států amerických bylo během posledních čtyř století silně deformováno. Od počátku 17. století začali území mohutně osidlovat Evropané. Na východě země člověk vymýtil lesy a využíval plochy pro zemědělství a budování průmyslu. Prérie s úrodnou černozemí přeměnil na obilnice světového významu. Podle odhadů zbylo z původního lesního společenství ( km²) pouze km² zalesněných lokalit. Antropogenní změny přírody se nedotkly jen rostlinného pokryvu, ale znamenaly i ohrožení pro mnoho druhů živočichů. Některá zvířata (hlavně ptáci a savci) nebyla schopná přizpůsobit se přeměněným biotopům nebo jich ubývalo kvůli záměrnému zabíjení člověkem. (Baar V., Šindler P.: 1989) 29

30 2.1.8 Ochrana přírody Vlivem mohutného osidlování, prudkého rozvoje zemědělství a průmyslu v minulých stoletích byla příroda Spojených států amerických během poměrně krátké doby hodně zdecimována. Na počátku 19. století si naštěstí Američané uvědomili důležitost biosféry a začali ji chránit. První národní park byl vyhlášen roku 1872 a stal se i nejstarším národním parkem světa. Jedná se o Yellowstonský NP, známý hlavně pro velkou koncentraci geotermálních úkazů a stáda volně žijících bizonů amerických. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) V současnosti má USA dobře vybudovaný systém ochrany přírody. Ve Spojených státech a jejich závislých územích se nachází 58 národních parků, 100 národních památek, 18 přírodních rezervací a mnoho dalších chráněných oblastí a památek. K nejznámějším národním parkům patří kromě již zmíněného Yellowstonu také Yosemitský NP s mohutnými žulovými masivy, vodopády a divokou přírodou, Sequoa NP chránící gigantické sekvoje, řekou Colorado vyhloubený Grand Canyon, nejdelší jeskyně světa Mammoth Cave NP, oranžové až rudě zbarvené skalní věže NP Bryce Canyon, NP Death Valley s měsíční krajinou, bažinatý národní park Everglades, NP Arches, NP Grand Teton, Monument Valley, NP Crater Lake a mnoho dalších. [7] Mapa č. 5: Národní parky USA (vypracováno podle zdroje [8]) 30

31 2.2 Charakteristika historie a hospodářství USA Historický vývoj USA Novodobé dějiny Spojených států amerických trvají pouze několik století. Počátkem bylo objevení Severní Ameriky Kryštofem Kolumbem 12. října Anglické osídlení se datuje od zřízení osady Jamestown v roce 1607 a založení první anglické kolonie Plymouth (1620) skupinou puritánů, tzv. Pilgrim Fathers, kteří utíkali do Nového světa před náboženským útiskem. Osadníci na východním pobřeží rozvíjeli zemědělství, rybolov a následně i obchod. Nejprve zásobovali plodinami a surovinami pouze mateřskou Británii, postupně ale začali obchodovat s ostatními latinsko-americkými koloniemi. Jakoukoliv konkurenci však Britové rezolutně odmítli a zvýšili americkým osadníkům daně a cla. Třináct anglických kolonií se vzbouřilo a válečný konflikt vedl až k prohlášení americké nezávislosti v roce 1776 a vzniku konfederace Spojených států amerických. Snahy Britů získat opět nadvládu nad koloniemi skončily neúspěšně, proto roku 1783 Británie uznala Versailleskou smlouvou samostatnost USA. V roce 1787 byla přijata federální ústava obsahující Listinu lidských práv. Od konce 18. století Američané pronikali na západ a zabírali další oblasti do té doby patřící původnímu indiánskému obyvatelstvu. Důvodů k dobývání západu byla celá řada snadné získání pozemků bez úředního povolení (díky zákonu o usedlostech Homestead, 1862), vidina lehce nabytého bohatství díky ložiskům zlata (kalifornská horečka ) ale také hledání náboženské svobody zejména pronásledovaní Mormoni přesídlili na území dnešního Utahu. (Parker P.: 2002) V důsledku prohlubování rozdílů mezi severskými a jižními státy federace došlo k boji o ekonomickou a politickou nadvládu. Tyto oblasti dosahovaly různého stupně ekonomického rozvoje na zaostalejším jihu přetrvávalo tradiční plantážní zemědělství zakládající se na potřebě otrokářských pracovních sil, zatímco v kapitalistických zemích severu se zemědělství a průmysl rychle rozvíjely a sever otroctví neuznával. Občanská válka trvala čtyři roky ( ) a skončila vítězstvím severu, rekonstrukcí ekonomiky jihu a zrušením otroctví. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) Události počátku 20. století a hlavně po skončení první světové války znamenaly pro USA postupnou přeměnu ve světovou velmoc. Spojené státy chtěly zůstat v první světové válce neutrální, ale německé vyhlášení neomezené ponorkové války proti 31

32 americkému loďstvu v roce 1917 je přimělo do boje vstoupit a poskytnout státům Dohody pomoc v podobě zbraní, finančních půjček a potravin. Pokles světové ekonomiky a investic od roku 1927 vedl ke zhroucení cen akcií, pádu newyorské burzy (1929) a následné světové hospodářské krizi. Miliony Američanů přišly o práci a upadly do chudoby. V roce 1933 vyhlásil prezident Franklin D. Roosevelt politiku New Deal (Nový úděl), která měla ozdravit americké hospodářství státními zásahy. I ve druhé světové válce USA vstoupili do otevřeného boje až odvetou na nepřátelský útok Japonska na americkou vojenskou základnu Perl Harbor a celkově hodně přispěly ke konečnému vítězství Velké aliance. Narušená americká ekonomika se díky válce opět vzpružila (zejména výrobou a exportem zbraní a munice). Z druhé světové války vzešly Spojené státy spolu se Sovětským svazem jako dvě mocnosti a kvůli jejich odlišným ideologiím v podstatě rozdělily svět na kapitalistický západ a komunistický východ. USA se snažily zabránit rozpínání komunistického vlivu politikou zadržování komunismu. Finanční a vojenskou podporou se zapojily do konfliktů proti komunistické hrozbě v Řecku (1947), v Koreji ( ) a ve Vietnamu, kde se krvavá válka táhla dlouhých devět let ( ) a vyžádala si obětí z řad amerických vojáků. Důvodem, proč během Studené války nevypukl přímý celosvětový vojenský střet, byl fakt, že obě strany vlastnili jaderné zbraně a jejich použití mohlo vést k naprostému vzájemnému zničení. Po definitivním rozpadu Sovětského svazu roku 1991 Studená válka skončila a USA tak zůstaly jedinou světovou velmocí. Po napadení Kuvajtu v roce 1990 iráckým diktátorem Saddámem Husajnem se Spojené státy začaly angažovat ve vojenských operacích na Středním východě. (Parker P.: 2002) Na počátku nového tisíciletí představuje pro USA největší hrozbu terorismus. Důkazem byl 11. září 2001 útok islamistické teroristické organizace al-kajda na newyorské budovy Světového obchodního centra, při kterém zahynulo téměř lidí Hospodářství Spojené státy americké jsou v současnosti ekonomicky nejsilnější zemí světa. Hrubý domácí produkt dosáhl v roce 2010 hodnoty 14,72 trilionů dolarů, HDP na obyvatele 47,40 dolarů. [9] V posledních letech však bylo americké hospodářství negativně ovlivněno hlubokou recesí. Důvodem propadu ekonomiky byly levné spotřebitelské úvěry a následné 32

33 neuvážené investice domácností do spotřebního zboží a nemovitostí na dluh. Zadluženost domácností vehnala USA do hypoteční krize na sklonku roku 2007, která v roce 2008 přerostla do světové finanční recese a trvala 18 měsíců, až do června [10] Zhruba 7,6 milionů Američanů přišlo o práci, hrubý domácí produkt poklesl podle odhadů o čtyři procenta. [11] Problémem dodnes zůstává vysoká nezaměstnanost (9,6 %, říjen 2010), vysoký počet obyvatel pod hranicí chudoby, negativní bilance zahraničního obchodu ( 633 trilionů dolarů, rok 2010) [9], rostoucí inflace ( 0,3 % v roce 2009, 1,4 % v roce 2010), deficit státního rozpočtu a veřejný dluh. [11] Graf č. 1: Míra nezaměstnanosti v USA od roku 1990 (vypracováno podle zdroje [19]) Podle zprávy ČT 24 ze dne stoupl v roce 2009 počet chudých obyvatel na 43,6 milionů lidí, tj. 14,3 % populace, a je tak nejvyšší za posledních 51 let. [12] Deficit rozpočtu ve fiskálním roce 2010 ( ) dosáhl mld. USD (8,9% HDP) a byl tak nižší než historicky nejhorší fiskální rok Loni dosáhl rozpočtový deficit hodnoty 1.415,7 mld. USD (9,9% HDP). Vládní dluh se nyní pohybuje na úrovni 93% HDP (nominálně více než mld. USD). Za posledních 5 let se vládní dluh zvýšil o téměř 60%. [11] Hlavní roli v národním hospodářství hraje sektor služeb podílí se na tvorbě hrubého domácího produktu 76,7 % a zaměstnává téměř 77 % obyvatelstva. Důležitá je také průmyslová výroba využívající nejnovější technologie, která tvoří 22,2 % HDP a je zaměstnavatelem pro stejné procento obyvatel. Pouze 1,2 % HDP připadá na zemědělství. V primárním sektoru pracuje 0,6 % populace. [9] 33

34 Průmysl Průmyslový pás, svého času těžiště amerického hospodářství, se táhne severozápadem země od Chicaga k New Yorku. Dnes je však tendence přesunu ekonomických center do tzv. Slunečního pásu, kde je levnější pracovní síla (tvoří ji převážně imigranti hispánského původu ze Střední Ameriky a Jižní Ameriky) a také celkově mladší a modernější průmysl. Základy průmyslu v této oblasti vznikly v druhé světové válce. Nyní se zde soustřeďují tzv. vysoké technologie. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) Základem průmyslu USA je energetika, tedy získávání primárních zdrojů energie, jejich přeměna ve zdroje sekundární a následná distribuce. USA stále nejvíce využívá neobnovitelné zdroje energie, tj. ropa, zemní plyn, uhlí a nukleární energie. Ložiska a těžba nerostných surovin jsou popsány v kapitole Nerostné suroviny. Vrchol těžby ropy ve Spojených státech nastal v roce 1970, od té doby se produkce stále snižuje a do současnosti poklesla až o 50 %. I přesto patří USA mezi tři největší producenty ropy na světě (první místo Rusko a druhé Saudská Arábie). Denně se zde vytěží 9,056 milionů barelů (2009). Spotřeba ropy 18,69 milionů barelů denně v roce 2009 dělá z USA největšího konzumenta ropy na světě. [9] Ropa slouží hlavně k výrobě pohonných paliv pro automobily a letadla, v podobě ropného oleje k vytápění budov a k výrobě elektrické energie. [13] Protože je spotřeba jednou tak vyšší než těžba, musí USA ropu dovážet a to především z Kanady, Mexika, Venezuely a Saudské Arábie. [14] Produkce uhlí činila v roce ,073 milionů tun, což pokrylo spotřebu milionů tun uhlí v témže roce. Téměř 94 % uhlí se používá na výrobu elektřiny, zbytek slouží jako základní zdroj energie v mnoha průmyslových odvětvích (ocelářský, papírenský průmysl atd.). [15] Spojené státy jsou největším světovým producentem (593.4 bilionů m³) a zároveň i spotřebitelem (646.6 bilionů m³) zemního plynu (odhady pro rok 2009). [9] Téměř všechen importovaný zemní plyn přichází plynovodem z Kanady. [16] V roce 2009 se na výrobě téměř čtyř bilionů kilowatthodin elektrické energie podílely ze 70 % fosilní paliva (45 % uhlí, 23 % zemní plyn, 1 % ropa), z 20 % jaderná energie, ze 7 % vodní energie a čtyřmi procenty ostatní obnovitelné zdroje. Tepelné elektrárny 34