HODNOCENÍ POTENCIÁLU CESTOVNÍHO RUCHU PRO ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ NÁVŠTĚVNÍKY V JESENÍKU A OKOLÍ

Transkript

1

2 HODNOCENÍ POTENCIÁLU CESTOVNÍHO RUCHU PRO ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ NÁVŠTĚVNÍKY V JESENÍKU A OKOLÍ

3 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

4 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Hodnocení potenciálu cestovního ruchu pro zdravotně postižené návštěvníky v Jeseníku a okolí Bakalářská práce Autor: Romana Mňuková Vedoucí práce: Ing. Ivica Linderová, PhD. Jihlava 2015

5 Copyright Romana Mňuková, 2015

6 Abstrakt Mňuková, Romana. Hodnocení potenciálu cestovního ruchu pro zdravotně postižené návštěvníky v Jeseníku a okolí. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce: Ing. Ivica Linderová, PhD. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava stran Cílem práce je analyzovat a zhodnotit potenciál Jeseníku a okolí pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob. Bakalářská práce charakterizuje základní pojmy sociálního cestovního ruchu, zabývá se legislativou v oblasti cestovního ruchu zdravotně postižených osob a poukazuje na přínosy cestovního ruchu osob se zdravotním postižením. Zároveň přináší zhodnocení připravenosti Jeseníku a okolí na poskytování služeb cestovního ruchu osobám se zdravotním postižením. Klíčová slova Bezbariérovost. Potenciál cestovního ruchu. Přístupnost. Sociální cestovní ruch. Zdravotní postižení. 7

7 Abstract Mňuková, Romana. Evaluation of tourism potential for visitors with disabilities in Jeseníky region. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Thesis supervisor: Ing. Ivica Linderová, PhD. Grade of qualification: bachelor. Jihlava pages The aim of thesis is analyze and evaluate the tourism potential for disabled visitors in Jeseník. The thesis describes the basic concepts of social tourism, dealing with legislation in the section of tourism for disabled persons and points out the benefits of tourism for persons with disabilities. Gives evaluation of the preparedness in Jeseník region to provide tourism services for persons with disabilities. Key words Accessibility. Disabled people. Potential of tourism. Social tourism. Tourism of disabled people. 8

8 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala především Ing. Ivice Linderové, PhD za ochotu, cenné rady, připomínky, odborné vedení a trpělivost čímž přispěla k zpracování bakalářské práce. 9

9 Obsah Seznam tabulek Úvod Rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Cestovní ruch osob se zdravotním postižením Znaky a charakteristiky cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Vývoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v Evropě a v České republice Zdravotně postižení návštěvníci v cestovním ruchu Organizace a programy podpory cestování zdravotně postižených osob Potenciál cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Předpoklady rozvoje cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Přínosy podpory cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Legislativní úprava vztahující se k cestovnímu ruchu zdravotně postižených osob v Evropě a ve světě Analýza potenciálu Jeseníku a okolí pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob Cíl a metodika zkoumání Lokalizační předpoklady rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených osob Přírodní atraktivity Kulturně-historické památky Kulturně-společenská zařízení Jiné atraktivity Realizační předpoklady Ubytovací zařízení Pohostinská zařízení Sportovně-rekreační zařízení Bezbariérová přeprava Cestovní kanceláře, cestovní agentury a webové portály Selektivní předpoklady

10 2.5 Zhodnocení potenciálu Jeseníku a okolí pro rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Závěr Použitá literatura Internetové zdroje

11 Seznam tabulek Tabulka 1 Počet zdravotně postižených osob v roce 2006 a Tabulka 2 Podíl zdravotně postižených osob podle zdravotního postižení v letech 2006 a Tabulka 3 Kategorie zrakově postižených osob Tabulka 4 Klasifikace sluchových vad Tabulka 5 Mezinárodní klasifikace mentální retardace Tabulka 6 Stupnice hodnocení potenciálu cestovního ruchu zdravotně postižených osob Tabulka 7 Hodnotící kritéria Tabulka 8 Přehled bezbariérových památek Tabulka 9 Přehled církevních bezbariérových památek Tabulka 10 Přehled bezbariérových kulturně-společenských zařízení Tabulka 11 Turistické bezbariérové trasy Tabulka 12 Seznam bezbariérových naučných stezek Tabulka 13 Přehled bezbariérových ubytovacích zařízení Tabulka 14 Počet bezbariérových pohostinských zařízení v okrese Jeseník Tabulka 15 Bezbariérová sportovně-rekreační zařízení Tabulka 16 Přehled přidělených bodů v hodnotící tabulce Tabulka 17 Výslední hodnocení potenciálu okresu Jeseník

12 Úvod Cestovní ruch patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím národního hospodářství, přispívá k tvorbě hrubého národního produktu, k růstu pracovních míst, ke zvyšování životní úrovně obyvatelstva a porozumění mezi národy. Značná část příjmu z cestovního ruchu přispívá do státního rozpočtu, rozpočtu regionů a destinací cestovního ruchu. Zdravotně postižené osoby tvoří významný segment cestovního ruchu. S ohledem na trend stárnutí světové populace, roste i počet osob se zdravotním postižením. Objevují se tedy i výraznější nároky a požadavky na cestování z jejich strany. Podniky a instituce cestovního ruchu se snaží zpřístupnit cestovní ruch osobám se zdravotním postižením pomocí odstraňování bariér, zároveň na úrovni národních a evropských orgánů cestovního ruchu dochází ke snaze zajistit uplatnění práv osob se zdravotním postižením, a to např. úpravou legislativy. Cílem bakalářské práce je analyzovat a zhodnotit potenciál Jeseníku a okolí pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob. V teoretické části věnujeme pozornost vývoji cestovního ruchu osob se zdravotním postižením, charakteristice a znakům zdravotního postižení, organizacím podporujícím cestování osob se zdravotním postižením, legislativní úpravě cestování osob s postižením a potenciálu cestovního ruchu zdravotně postižených osob. V praktické části analyzujeme předpoklady vybraného území pro rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením. 13

13 1 Rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Významným segmentem pro cestovní ruch jsou zdravotně postižené osoby. Ačkoliv byli tito lidé v minulosti opomíjeni veřejností, v dnešní době už jsou více akceptováni a bráni jako rovnoprávné osoby, které mají stejné právo na cestování, poznávání a užívání života jako ostatní. Stejně jako nezadržitelně roste celková populace světa, zvyšuje se i počet zdravotně postižených osob, proto je potřeba pro ně zpřístupnit služby cestovního ruchu. Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, dále jen WHO) uvádí, že 15 % světové populace trpí nějakou formou zdravotního postižení. Výrazné postižení zažívá až pětina osob z odhadovaného počtu a jejich počet se zvyšuje v důsledku stárnutí obyvatelstva a nárůstu chronických zdravotních onemocnění [1]. 1.1 Cestovní ruch osob se zdravotním postižením Cestovní ruch podle Gúčika (2004) znamená souhrn činností, jejichž cílem je uspokojit potřeby spojené s cestováním a pobytem osob mimo místo trvalého bydliště a převážně v jejich volném čase. Cestovní ruch je souhrn procesů budování a provozování zařízení se službami pro účastníky cestovního ruchu včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s využíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch (Pásková a Zelenka, 2002, s. 45). Sociální cestovní ruch chápeme jako druh cestovního ruchu, který je typologizovaný podle způsobu hrazení nákladů část nákladů nebo celé náklady na cestování pro sociálně handicapované osoby (vysoký věk, nízké příjmy, tělesně nebo duševní postižení apod.) nebo pro osoby v rámci motivačních programů hradí instituce, stát, zaměstnavatel, nadace apod. Tvoří je například vybrané lázeňské nebo léčebné pobyty (Pásková, Zelenka, 2002, s. 271). Toto vymezení popisuje sociální cestovní ruch pouze částečně a nelze s ním v současném pojímání daného pojmu zcela souhlasit. A to z důvodu, že sociální cestovní ruch může být zpřístupněn sociálně znevýhodněným skupinám osob i jinak než formou dotací ze strany různých institucí, vlády, či zaměstnavatele. V Evropské unii se sociální cestovní ruch označuje jako cestovní ruch pro všechny. Vznikl v období po 1. světové válce, kdy se začalo mluvit o právu na odpočinek, volný 14

14 čas a placenou dovolenou. Po 2. světové válce vznikaly odbory a začala se rozvíjet podniková rekreace. Časem vznikala zařízení přístupná pro všechny a s tím spojené i finanční podpory, půjčky a příspěvky (Gučík, 2010, s. 79). Kotíková (2013) vysvětluje sociální cestovní ruch, pod pojmem cestovní ruch zdravotně postižených osob, jako cestování na přechodnou dobu a s různým motivem, během kterého jsou poskytovány specifické služby a jsou vytvářeny speciální produkty. O sociální cestovní ruch se jedná tehdy, pokud jsou životní okolnosti dané osoby v takové míře, kdy je téměř nemožné účastnit se cestovního ruchu. Mezi tyto životní okolnosti patří například finanční situace, míra fyzického nebo mentálního postižení nebo stáří [2]. Sociální cestovní ruch zahrnuje všechny iniciativy, které zpřístupňují cestovní ruch osobám se zdravotním postižením, anebo osobám s nízkými příjmy. Činnostmi se zabývají odborné organizace, vláda, samosprávy na místní úrovni nebo organizované skupiny lidi, které umožňují znevýhodněným osobám vycestovat [3]. Přístupný cestovní ruch zahrnuje všechny iniciativy, které zvyšují přístupnost k turistickým atraktivitám, k zařízením cestovního ruchu a umožňují návštěvníkům bezpečné využívání, bez potřeby pomoci druhých a bez potřeby úprav atraktivit [3]. Přitom přístupnost můžeme charakterizovat jako přístup k upravování věcí, budov a prostředí, aby umožnili jejich použití i přístup pro zdravotně postižené osoby [40] Znaky a charakteristiky cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Zdravotně postižené osoby mají jako všichni ostatní právo cestovat a podílet se na rozvoji cestovního ruchu. Bohužel, pro osoby se zdravotním postižením při jejich vycestování stojí mnoho překážek, se kterými se setkávají a neumožňují jim cestování plně využít. Zdravotně postižené osoby jsou specifickým, ale důležitým segmentem cestovního ruchu, má tedy význam věnovat jim pozornost. a) Požadavky zdravotně postižených osob na cestování. Mezi požadavky osob se zdravotním postižením se řadí především přípravné práce před cestováním, organizace samotného vycestování a důležitým bodem se stává získávání informací. Podstatnou 15

15 informací je přístupnost cílového místa a poskytování služeb v cílovém místě. Informace získané z internetu, z knih nebo publikací se řadí mezi informace přímé. Častým získáváním informací je i přímý kontakt s cestovní kanceláří nebo agenturou, kde handicapovaný člověk zjišťuje převážně informace o šířce dveří, chodníků či o stavu přístupových cest. K nepřímým získaným informacím účastník dojde pomocí organizací nebo speciálních sdružení pro handicapované osoby (Indrová a kol., 2008, s ). Během cestování klade zdravotně postižený požadavky především na dopravu, stravování, ubytování a aktivity s ním spojené. Při výběru dopravy je důležitým aspektem velikost letišť nebo vlakových nádraží a jejich připravenost na služby pro zdravotně postižené osoby, jako například existence asistenční služby, výpůjčky invalidních vozíků, zdvižných vozíků a různých zařízení nutná pro lidi se zdravotním postižením. (Indrová a kol., 2008) U ubytovacích a stravovacích zařízení je nutné brát v potaz jejich přístupovou cestu, na které by neměli být žádné překážky, nájezdní rampu jestli je zařízení přístupné pouze po schodech, či vybavenost toalet pro tělesně postižené (Hájková a kol, 2006, s ). Ke zdravotně postiženým osobám se ale neřadí jen lidé na invalidním vozíku, ale i lidé s jiným handicapem, jako je například zrakové či sluchové vnímání. Pro zrakově postiženého je vhodnější delší pobyt na jednom místě, než střídání cílových míst. Lidem se slabší zrakovou poruchou nebo lidem, kteří jsou již znalý, stačí krátká instruktáž a dokážou komplikované trasy zvládat samy. Základním požadavkem bude snadné nalezení pokoje, který by měl být co nejblíže hlavnímu vchodu a jeho praktické uspořádání, tedy blízkost lůžka, umyvadla a dveří. Tištění průvodci jsou pro zrakově postiženou osobu bez průvodce nepřístupné, je tedy důležité o všem informovat ústně. Nevidomý by měl být i včas obeznámen s bariérami zařízení, například schody bez zábradlí, příkop podél cesty apod. (Hájková a kol, 2006, s ). b) Motivy cestování. Osoby s lehčím stupněm postižení vede k cestování uspokojení jejich seberealizace. U osob na invalidním vozíku jako jsou kvadruparetici nebo kvadruplegici, kteří jsou schopni aspoň částečně využívat služby cestovního ruchu, je důležitým motivem nová životní příležitost a možnost k osamostatnění (Hájková a kol, 2006, s. 11). Například motivem cestování pro zrakově postižené osoby je zcela jiný než pro lidi, kteří vidí. Nevidomé osoby mají co poznávat a prožívat 16

16 pomocí sluchu, hmatu, čichu nebo chuti. Pro tyto osoby je to stejný zážitek z poznání jako pro ostatní (Hájková a kol, 2006, s. 20). Všichni, tedy i osoby se zdravotním postižením, mají stejné právo k cestování, a k jeho motivům odpočinek, poznání, vzdělání, zážitky a společenský život [3]. Motivem cestování zdravotně postižených osob je rekreace, poznávání kulturně-historických míst, pobyty se zdravotním a lázeňským charakterem. Dalším důvodem může být náboženská, vzdělávací nebo společenská motivace a rozvoj člověka obecně (Indrová, 2008). c) Bariéry cestování. Podle Hájkové (2008) může být ze strany zdravých lidí vytvořena komunikační bariéra, která je způsobena nevěděním jak se k zdravotně postiženému chovat a studem z neznalosti. Překážkou pro zdravotně postižené osoby při cestování, není jen fyzická bariéra, například dopravní dostupnost, která je nejčastější, ale i bariéra informativní nebo ekonomická. Informativnost spočívá především v nepřipravenosti personálu na návštěvu zdravotně postižených a v chybějící spolupráci mezi subjekty cestovního ruchu. Nedostatek informačních portálů, brožur nebo center je také bariérou pro zdravotně postižené návštěvníky. K ekonomickým bariérám se řadí například nedostatečná finanční podpora ze strany státu nebo nedostatek vlastního kapitálu [3]. Bezbariérový přístup je podle Páskové a Zelenky (2012, s. 34) zpřístupnění vybraných míst pro tělesně postižené osoby, které jsou normálně nedostupné, kvůli existenci schodů či jiných stavebních nebo terénních bariér. Důležitými úpravami, které odstraní překážky je například odpovídající šířka chodeb k průjezdu invalidního vozíku, odstranění schodů nebo instalace úchytek v bezbariérovém sociálním zařízení Vývoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v Evropě a v České republice O sociálním cestovním ruchu se začalo mluvit v roce 1936, kdy Mezinárodní organizace práce schválila právo na placenou dovolenou. Ve všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948, se píše, že každý má právo na volný čas a odpočinek, zahrnující determinující počet pracovních hodin a právo na pravidelnou placenou dovolenou. Po skončení druhé světové války se objevili prvky sociálního cestovního ruchu v některých zemích zejména díky podpoře na výstavbu budov a pomoci lidem účastnit se cestovního 17

17 ruchu. Byly vytvořeny spolky pod záštitou odborů a podnikových výborů, které měli za cíl rozvíjet a šířit sociální cestovní ruch [4]. Zlomovým bodem pro vznik sociálního cestovního ruchu osob se zdravotním postižením byl vznik Mezinárodní kanceláře pro sociální cestovní ruch (BITS, Bureau International du Tourisme Social) v roce Jejím hlavním úkolem je rozšířit sociální cestovní ruch po celém světě. Snaží se zpřístupnit cestovní ruch lidem, kteří z důvodu ekonomické nebo zdravotní situace nemohou využít služby spojené s cestováním (Indrová, 2008, s. 26). V období po 2. světové válce se začal odlišovat vývoj mezi východní (socialistickou) a západní (kapitalistickou) Evropou. Ve východní Evropě byl omezen volný pohyb osob za hranice daného státu a nebyl dostatek finančních prostředků k vycestování. Naopak v západní Evropě panovala dobrá ekonomická situace, která uspokojovala zvýšenou poptávku osob po cestování (Linderová, 2013, s. 106). Z výsledků výzkumu provedeného v roce 2001 Evropskou unií vyplývá, že 14,5 % obyvatel v produktivním věku, z tehdejších 15 členských států, trpí nějakou formu zdravotního postižení [5]. Výsledkem výběrového šetření zdravotně postižených osob v České republice pro rok 2007 se stává skutečnost, že v České republice žije osob se zdravotním postižením. Celkový podíl na populaci obyvatelstva tvoří 9,87 % [7], (Kalnická, 2008, s. 7). V roce 2013 se odehrálo další výběrové šetření zdravotně postižených osob, ze kterého vyplývá, že k bylo v České republice zaznamenáno zdravotně postižených obyvatel. Podíl na populaci obyvatelstva tvoří 10,6 % [6]. 18

18 Tabulka 1 Počet zdravotně postižených osob v roce 2006 a 2012 Populace ČR (stav k ) Osoby se zdravotním postižením v ČR 2006 Populace ČR (stav k )*** Osoby se zdravotním postižením v ČR 2012 Počet obyvatel v ČR * ** Pohlaví Muž Žena Věkové složení obyvatel 0-14 let let let let let let a více * Demografická ročenka ČSÚ 2006, ** V celku je zahrnuto i osob, u kterých nebyl uveden věk, *** Zdroj dat: e věkové složení obyvatel k Zdroj: vlastní zpracování podle ČSÚ, Výběrové šetření zdravotně postižených osob 2013 V porovnání s roky 2006 a 2012 je zřejmé, že zdravotním postižením trpí stále více ženy, než muži. Počet zdravotně postiženým osob se z roku 2007 do roku 2013 zvýšil o obyvatel. Tabulka 2 Podíl zdravotně postižených osob podle zdravotního postižení v letech 2006 a 2012 Počet zdravotně postižených v roce % podíl Počet zdravotně postižených v roce % podíl Typ zdravotního postižení tělesné zrakové sluchové mentální duševní vnitřní 29,2 6 5,1 6,1 8,5 41,9 36,2 5,8 4,9 7 8,4 37,7 Procentní body -7 0,2 0,2-0,9 0,1 4,2 Zdroj: vlastní zpracování podle ČSÚ, Výběrové šetření zdravotně postižených osob

19 Nejčastějším typem zdravotního postižení v České republice je postižení neboli onemocnění vnitřních orgánů. Převážně onemocnění oběhové soustavy nebo nemoc výživy a přeměny látek (Kalnická, 2008). Z porovnání výsledků Výběrového šetření v letech 2007 a 2013 vyplývá, že počet tělesně postižených osob v České republice se snížil o 7 %. Oproti tomu se zvýšil počet osob s vnitřním zdravotním postižením až o 4,2 %. Mírný nárůst je patrný i u zrakově a sluchově postižených osob. Počet mentálně postižených osob narostl v porovnání výsledků šetření Zdravotně postižení návštěvníci v cestovním ruchu Český statistický úřad při svém prvním výběrovém šetření v roce 2007 definoval zdravotně postiženou osobu, jako člověka, jehož tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti či zdraví jsou odlišné od typického stavu pro odpovídající věk a lze oprávněně předpokládat, že tento stav potrvá déle než 1 rok. Odlišnost od typického stavu pro odpovídající věk musí být takového druhu či rozsahu, že obvykle způsobuje omezení nebo faktické znemožnění společenského uplatnění dané osoby [7]. Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO, World Tourism Organization) uvádí, že zdravotně postiženým člověkem je člověk, kterého fyzická nebo mentální integrita je částečně nebo úplně redukována, a to od narození nebo na základě postupujícího věku, nemoci nebo nehody do té míry, že jeho samostatnost, schopnost navštěvovat školu nebo pracovat je narušena [8]. Zdravotně postižená osoba je podle Zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách osoba, který trpí zdravotním postižením tělesným, mentálním, duševním, smyslovým nebo kombinovaným postižením, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby [9]. Zdravotní postižení lze rozdělit podle následujících kategorií zrakové, sluchové, tělesné, mentální, vnitřní, kombinované postižení a duševní nemoci [10]. Osoby se zrakovým postižením jsou lidé, kteří trpí různými druhy a stupni snížených zrakových schopností. Toto postižení se projevuje v činnostech běžného života a nějakým způsobem ho také ovlivňuje. Zrakově postiženou osobou tedy není člověk, 20

20 který nosí dioptrické brýle, nemá problémy se získáváním informací pomocí zraku a není nijak omezena v běžném pracovním nasazení. U tohoto člověka se projevuje zraková vada lehčího stupně. Když je člověk zrakově postižený, má zrakovou vadu těžšího stupně, která se prokazuje zásahem do běžného života. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO, World Health Organization) řadíme zrakově postižené osoby do 5 kategorií [11]. Tabulka 3 Kategorie zrakově postižených osob Kategorie zrakově postižených osob Charakteristika Kategorie 1 střední slabozrakost ostrost zraku s nejlepší možnou korekcí, maximum menší než 6/18* Kategorie 2 silná slabozrakost ostrost zraku s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/60 Kategorie 3 těžce slabý zrak ostrost zraku s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 3/60 Kategorie 4 praktická nevidomost ostrost zraku s nejlepší možnou korekcí 1/60 Kategorie 5 úplná nevidomost ztráta zraku - naprostá ztráta světlocitu až po částečný světlocit s chybnou světelnou projekcí * První číslo zlomku znamená vzdálenost v metrech, ze které osoba postižená zrakem čte a druhé číslo znamená vzdálenost, ze které čte stejnou velikost písmene osoba s nepostiženým zrakem. Zdroj: vlastní zpracování podle Národního informačního centru pro mládež, 2014 Základní dělení sluchově postižených osob je na neslyšící a nedoslýchavé. Přitom nedoslýchavý lidé hlásky rozlišit mohou, zatímco lidé neslyšící, sluchem nepoznají ani jednotlivé hlásky. Pro tyto postižené osoby je nejenom těžké mluvenou řeč vnímat, ale i vytvářet. Umět srozumitelně mluvit je pro neslyšící nelehká práce a dokázat to znamená usilovné cvičení a hlavně trpělivost. Srozumitelnost řeči nezávisí na inteligenci sluchově postiženého člověka, ale na jeho nadání a míře sluchové ztráty. To samé platí i u odezírání ze rtů. Skupina osob, která je a chce být členy jazykové a kulturní menšiny, si říká Neslyšící, s velkým počátečním N. Tato menšina navzájem komunikuje českým znakovým jazykem, který je odlišný od češtiny. Jejich kultura je také odlišná od té české. Používají jiná pravidla chovaní, mají jiné zvyklosti a hodnoty, mimořádné umění, vlastní historii či odlišný humor. Do této skupiny mohou patřit jak nedoslýchavý tak neslyšící lidé, podmínkou je umět český znakový jazyk, znát jejich kulturu a především cítit se jako člen skupiny [12]. 21

21 Tabulka 4 Klasifikace sluchových vad Velikost ztráty sluchu Název kategorie ztráty sluchu 0 25 db Normální sluch db Lehké poškození sluchu db Střední poškození sluchu db Těžké poškození sluchu 81 db a více Velmi těžké poškození sluchu až hluchota Zdroj: vlastní zpracování podle Horáková, 2012 Podle Krhutové a spol. (2005) se za zdravotní postižení považuje dlouhodobý nebo trvalý stav, který je charakteristický orgánovou nebo funkční poruchou, kterou nelze pomocí léčby odstranit nebo zmírnit, a které omezuje reálné možnosti a životní příležitosti člověka, omezuje jeho produktivitu práce a výrazně ovlivňuje život postiženého. Tělesné postižení můžeme chápat jako pohybový defekt ve smyslu funkčního omezení nebo jako tělesnou deformaci ve smyslu estetického postižení. Pohybové postižení můžeme členit podle pohyblivosti jako lehké se schopností samostatného pohybu, středně těžké postižení, které umožňuje pohyb s pomocí ortopedických pomůcek a těžké postižení s neschopností samostatného pohybu. Pohybového postižení lze členit na hybnost dolních končetin, hybnost horních končetin, hybnost mluvidel a mimiky nebo kombinace výše uvedených. Osoby, které jsou schopné pohybovat dolními končetinami, nejsou závislé na jiných osobách, zato osoby s hybností horních končetin mohou pomocí rukou provozovat jakoukoliv činnost. Hybnost mluvidel je důležitá pro rozvoj verbální komunikace a vyjadřování emocí. Vyskytnout se mohou samozřejmě i kombinace všechny pohybových postižení. Jedním z druhů tělesného postižení je dětská mozková obrna, která je nejčastější příčinou tělesného postižení. Jedná se o postižení mozkových buněk v raném stadiu vývoje, které vedou k poruchám hybnosti a vývoje jedince. K dětské obrně může dojít při nedonošení dítěte v těhotenství, infekčním nakažením matky v průběhu těhotenství nebo při porodu. Dětská obrna je často doprovázena například mentálními defekty či epileptickými záchvaty. Další příčinou vzniku tělesného postižení může být roztroušená skleróza nebo úraz s trvalými následky, který poraní míchu a vede i k úplnému ochrnutí. Tělesná postižení se většinou vyskytují v kombinovaných formách, například dětská obrna je často spojena s poruchami zraku, sluchu nebo řeči (Buřvalová, 2007, s. 6-9). 22

22 Mentální retardaci lze chápat jako snížení rozumových schopností neboli snížení inteligence, které jsou doplňovány vadami řeči nebo špatnou pohybovou schopností. Tento typ postižení lze řadit do šesti kategorií - lehká mentální retardace, středně těžká mentální retardace, těžká mentální retardace, hluboká mentální retardace, jiná mentální retardace, nespecifikovaná mentální retardace. Tabulka 5 Mezinárodní klasifikace mentální retardace Mezinárodní klasifikace mentální retardace (F70-79) F70 lehká mentální retardace IQ F71 středně těžká mentální retardace IQ F72 těžká mentální retardace IQ F73 hluboká mentální retardace IQ nižší než 19 F78 Jiná mentální retardace Zdroj: vlastní zpracování podle Národního informačního centru pro mládež, Organizace a programy podpory cestování zdravotně postižených osob V oblasti cestovního ruchu působí mnoho organizací, které se zabývají cestováním osob se zdravotním postižením. Zabývají se jím i různé programy podpory jako například evropský projekt CALYPSO, EUROKLÍČ nebo Národní program cestovního ruchu. a) Organizace sociálního cestovního ruchu. Mezinárodní kancelář pro sociální cestovní ruch (ISTO, International Social Tourism Organisation) původně založena pod jménem International Bureau for Social Tourism (B.I.T.S.) v roce 1963 jako mezinárodní nezisková organizace podporující přístup pro volný čas, dovolenou a cestovní ruch pro všechny, především pro osoby zdravotně postižené. Usiluje také o podporu udržitelného cestovního ruchu a solidaritu ve prospěch místního obyvatelstva s ohledem na přírodní a kulturní dědictví. Cíle této organizace jsou zvýšit povědomí mezi vládami, mezinárodními institucemi a u místních a regionálních orgánů příslušných pro sociální cestovní ruch, které umožní dovolenou pro všechny a stát se opravdovým programem pro výměnu a služby členů stimulujících výměnu zkušeností, know-how a projektový rozvoj. Členové ISTO jsou soukromé a státní organizace, které mohou být buď ziskové, nebo neziskové. Patří mezi ně organizace cestovního ruchu jako například cestovní kanceláře a agentury, rekreační střediska nebo vzdělávací instituce, které vykonávají 23

23 činnost prospěšnou sociálnímu cestovnímu ruchu. V současné době organizace disponuje 160 členy z 35 zemí Evropy, Ameriky a Afriky [4]. Francouzská Národní agentura pro prázdninové šeky (ANCV, L Agence Nationale pour les Chèques-Vacances) je veřejný úřad založený v roce 1982, který pracuje pod záštitou ministerstev hospodářství, financí a cestovního ruchu. Nástroj politiky sociálního cestovního ruchu zajišťuje poslání obecnému zájmu - pro zlepšení přístupu k prázdninám a volnému času pro všechny, a to zejména pro ty nejvíce zranitelné. ANCV vyvíjí a prodává ucelenou řadu produktů a specifických programů se sociálním cílem, podle nového modelu, který staví ekonomickou výkonnost v oblasti sociální politiky státu. Tato agentura dává do prodeje poukázky na dovolenou pro zaměstnavatele nebo podnikové výbory. Tyto poukázky představují objem vydávání téměř 1,5 miliard EUR, které přináší prospěch skoro 4 milionům zaměstnancům nebo 10 milionům lidí s jejich rodinami. Šeky se můžou využít jak po celé Francii ve více jak zařízeních cestovního ruchu tak i v Evropské unii [13], [14]. Imserso (Instituto de Mayores y Servicios Sociales) je Institut pro seniory a sociální cestovní ruch působící na území Španělska. Společnost byla založena královským dekretem zákona 36/1978 ze dne 16. listopadu o správě sociálního zabezpečení. Od roku 1997 institut pořádá kolektivní akce pro starší lidé a zdravotně postižené osoby, jakož i žadatele o azyl a uprchlíky. Institut pomáhá více jak 1 milionu lidí, především starším lidem k organizovanému vycestování, poznávání nových míst a měst a rozšiřování společenských vztahů, a to hlavně v mimosezóně. Stát podporuje program zejména pomocí daňových mechanismů, jako například z DPH, daně z komerční a odborné činnosti nebo daně ze zisků společností, z příspěvků na sociální zabezpečení a z úspor dávek z nezaměstnanosti, kterému přináší bezmála 175 milionů EUR. Instituce se snaží pomocí svých programů o rozvoj nových forem cestovního ruchu pro všechny s větší kulturní, zdravotní a sociální hodnotou [15], (Indrová a kol, 2008, s. 73). Britská charitativní sdružení Family Holiday Association (FHA) byla založena v roce 1975 s cílem poskytnout dovolenou nebo jednodenní výlet pro znevýhodněné rodiny s dětmi, které trpí zdravotním postižením, jsou v těžké životní situaci nebo si prošli domácím násilím [38]. 24

24 b) Programy podpory sociálního cestovního ruchu. Mezi programy podpory pro cestování zdravotně postižených osob se řadí projekt pod záštitou Evropské komise CALYPSO. Tento program pomáhá znevýhodněným lidem jezdit na dovolenou v mimosezóně a poznávat nová místa, tak aby se současně zvýšil i cestovní ruch mimo hlavní sezónu a zlepšila se ekonomická situace místních podniků. Funguje na principu prosazování turistické výměny mezi různými zeměmi. Calypso se snaží podporovat především 4 skupiny osob, a sice sociálně znevýhodněné mladé lidi, rodiny, které čelí finančnímu nebo jinému tlaku, zdravotně postižené osoby, lidi nad 65 let a důchodce, kteří si nemohou dovolit cestovat nebo jsou zastrašováni zpochybněním organizování výletů. Výměnný model Calypso podporuje mimosezónní cestovní ruch, především v regionech, kde pro něj typická vysoká sezónnost. Dává méně známým, malým a nově vznikajícím destinacím příležitost a povzbuzuje zaměstnanost v odvětví cestovního ruchu udržením pracovních míst mimo hlavní sezónu [16], [17]. Mezinárodní projekt EUROKLÍČ efektivně přispívá zdravotně postiženým osobám ve vyspělých státech po celé Evropě a rozvíjí se i v USA. Tento projekt realizuje v České republice Asociace krajů ČR pod záštitou Národní rady osob se zdravotním postižením České republiky. Dlouhodobým cílem projektu je pomoci osobám s omezenou schopností pohybu po území České republiky (většinou v obchodních domech, v nemocnicích, v železničních a autobusových stanicích, na městských úřadech, v kulturních zařízení apod.) zajistit rychlou a důstojnou dostupnost veřejných sociálních a technických zařízení (např. výtahů, veřejných záchodů, apod.), které budou osazeny eurozámkem a budou odemykatelné pomocí jednotných euroklíčů. Ty dostanou osoby se zdravotním postižením na základě průkazu ZTP nebo ZTP/P. Euroklíče budou dlouhodobě půjčovány i rodinám dětí do 3 let. V roce 2007 byl tento projekt v České republice oceněn titulem Nejvýznamnější počin roku V Jeseníku je tímto eurozámkem osazen Městský úřad a Obchodní centrum Alkron [18]. Cestování zdravotně postižených osob je také podporováno Národním programem podpory cestovního ruchu, jejímž garantem je Ministerstvo pro místní rozvoj odbor cestovní ruch. Jeho cílem je efektivně přispět k rozvoji sociálního cestovního ruchu, formou systémových dotací čerpaných ze státního rozpočtu do podnikatelských subjektů a na jejich aktivity, které podporují sociální cestovní ruch. Ministryní pro místní rozvoj byly schváleny Zásady pro žadatele do podprogramu Cestování dostupné 25

25 všem pro rok 2016 dotačního programu Národní program podpory cestovního ruchu. Schválena byla výzva k předkládání žádostí o dotace pro rok 2016, která je určena pro podnikatelské subjekty a obce k tvorbě projektů cestovního ruchu. Podporována jsou například rekonstrukce odpočívadel, hygienická zařízení pro zdravotně postižené osoby podél turistických tras, zavedení navigačních a informačních tabulí pro zrakově a sluchově postižené osoby, snížení sezónnosti apod. Samotný podprogram si jako cíle vytyčil následovné: růst podílu cestovního ruchu na vzkvétání potenciálu regionů, přispívat domácímu cestovnímu ruchu, začlenění cílových skupin, pro které je cestování obtížné nebo zlepšit infrastrukturu cestovního ruchu a přístupnost atraktivit [19]. 1.2 Potenciál cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Potenciálem se podle Linderové (2013) na základě regionalizace cestovního ruchu rozumí souhrn podmínek a předpokladů pro cestovní ruch v daném území nebo regionu. Zahrnuje vlastní potenciál, na který mají vliv i jiné faktory jako např. dopravní dostupnost Předpoklady rozvoje cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Pod pojmem předpoklady cestovního ruchu si podle Páskové a Zelenky (2002) představujeme souhrn přírodních a antropogenních aspektů včetně jejich mnohoúrovňových vazeb, které vytvářejí předpoklady pro realizaci cestovního ruchu. Předpoklady cestovního ruchu lze rozdělit na lokalizační, realizační a selektivní. (Mariot, 1983) Lokalizační předpoklady dále rozdělujeme na přírodní a kulturně municipální, realizační předpoklady dělíme na komunikační a materiálně-technické a selektivní předpoklady členíme na politické, demografické, administrativní, urbanizační, sociologické, personální a ekologické (Pásková a Zelenka, 2002, s. 231). Lokalizační předpoklady tvoří potenciál pro tvorbu cestovního ruchu a určují jeho lokalitu. K těmto předpokladům obecně patří přírodní atraktivity - reliéf, klima, vodstvo, fauna a flóra a vzhled krajiny a kulturně-historické atraktivity - hrady, zámky, muzea, galerie, divadla nebo sportovní zařízení (Linderová, 2013, s 56). K lokalizačním předpokladům zdravotně postižených osob řadíme především podmínky pro cestování a bezbariérovost určitých zařízení. Co se týká kulturních a společenských faktorů, zde vycestování závisí na přístupnosti kulturních zařízení a památkách pro zdravotně 26

26 postižené osoby. Přístupnost bývá zpravidla obtížná pro zdravotně postižené osoby, které jsou odkázáni na invalidní vozík. Pro tyto osoby nejsou kulturně-historická zařízení dostatečně vybavena a zařízena. Často nejsou ani připravena na návštěvu zrakově a sluchově postižených osob, tzn., že při prohlídkách není k dispozici osoba, která umí znakovou řeč pro neslyšící lidi nebo informační centra a knihovny nejsou vybaveny brožurami či knihami s Braillovým písmem pro nevidomé osoby. K realizačním předpokladům patří především ty, které napomáhají k samotné realizaci cestovního ruchu. Je to dopravní dostupnost a materiálně technická základna, díky které je možné umožnit cestování zdravotně postižených osob. V České republice existuje společnost Handicap transport, která zajišťuje provoz bezbariérových autobusů [20]. Díky těmto autobusům se mohou osoby s pohybovým omezením dopravit tam, kam chtějí a potřebují. Samozřejmostí je i dostatečný počet parkovacích míst pro zdravotně postižené, existence odpočívadel při rychlostních silnicích a dálnicích se sociálním zařízením i pro vozíčkáře. Na větších vlakových nádražích a mezinárodních letištích bývají samozřejmostí zdvižné vozíky, rampy či zapůjčení invalidních vozíků. K samotné realizaci bez pochyby patří i stravovací a ubytovací zařízení, která by měla disponovat bezbariérovým přístupem a prostory. Při ubytování nebo stravování by měly být k dispozici např. výtah, rampa, menu v Braillově písmu, proškolený personál apod. Selektivní předpoklady můžeme vymezit na předpoklady objektivní a subjektivní. Životní úroveň, množství volného času a finanční prostředky postižených osob zpravidla ovlivňují jejich možnosti dalšího seberozvoje. Snaha politiky státu a organizací podílet se na podpoře a cestování zdravotně postižených osob na mezinárodní či evropské úrovni patří také do objektivních předpokladů. Mluvíme-li o subjektivních předpokladech, jedná se o reklamu a propagaci. Z našeho pohledu je to převážně propagace cestování a případných možností volnočasových aktivit pro zdravotně postižené osoby [21] Přínosy podpory cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Zdravotně postižené osoby mají stejná práva jako ostatní lidé, proto je vzhledem k rozvoji cestovního ruchu významné podporovat i jejich cestování. Podpora sociálního cestovního ruchu má nesporné ekonomické i společenské přínosy. 27

27 Z ekonomického hlediska je výrazný přínos k rozvoji domácího cestovního ruchu. Osoby se zdravotním postižením dávají přednost převážně domácím destinacím než cestování do zahraničí a cestují převážně na kratší dobu, ale častěji. Rádi se také vrací na místa, kde se jim líbilo a mají je oblíbená. Vyplňují mezery v období mimo hlavní sezónu, ve které radši cestují, což vede k rozšíření využitelnosti destinace v mimosezóně. Osoby zdravotně postižené také zřídka kdy jezdí bez doprovodu, rodiny či přátel, kteří zvyšují růst potencionální poptávky. Podniky podporující pobyty a cestování zdravotně postižených osob se liší od konkurence na trhu. Ekonomickým přínosem cestování zdravotně postižených osob je zvyšování hrubého domácího produktu, tvorba nových pracovních míst, zvýšení příjmů místních podnikatelů v důsledku domácího cestovního ruchu, protože zdravotně postižení cestují spíše na území vlastního státu, vznik nových podnikatelských subjektů zaměřujících se na poptávku zdravotně postižených osob a podpora udržitelného rozvoje oblasti [3]. V sociálním hledisku je značné převážně zlepšování kvality života, bezpečnosti a komfortu zdravotně postižených osob v rámci přístupného cestovního ruchu, který posiluje vztahy mezi místní komunitou a návštěvníky destinace. Díky poznávání jiných krajů, jejich kultur a zvyků je znát i kvalitnější vzájemné soužití mezi místními obyvateli a návštěvníky se zdravotním postižením. Umožňuje tedy obnovu místních tradic a zvyšuje životní úroveň i místního obyvatelstva. Lepší přístupnost a kvalita vede ke spokojeným zákazníkům, kteří doporučují návštěvu svým známým a tím šíří image turistické destinace [3] Legislativní úprava vztahující se k cestovnímu ruchu zdravotně postižených osob v Evropě a ve světě Práva zdravotně postižených osob můžeme najít v různých právních dokumentech, předpisech zákonech či nařízeních, jak v České republice, tak i v Evropské unii, nebo ve světě. a) Právo zdravotně postižených osob na účast na cestovním ruchu. Právem zdravotně postižených osob na cestování se zabývá Globální etický kodex schválený Organizací spojených národů (OSN) a Světovou organizací cestovního ruchu (UNWTO) v roce 2001, který je rozdělen do 10 článků. V článku 2 je uvedeno, že aktivity spojené s cestováním by měli respektovat a podporovat účast nejzranitelnější skupiny účastníků 28

28 na cestovním ruchu a to především dětí, starších lidí a zdravotně postižených osob. Článek 7 hovoří o právu využití a objevování zdrojů planety pro všechny jeho obyvatele. Dále je uváděno, že právo na cestovní ruch je důsledkem práva na odpočinek a volný čas, zahrnující úměrné omezení pracovní doby a pravidelné placené dovolené. Píše se o rozvíjení sociálního cestovního ruchu a o podpoře rodinného cestovního ruchu, cestovního ruchu pro studenty a seniory a hlavně cestovního ruchu zdravotně postižených osob prostřednictví veřejných orgánů [22]. Práva zdravotně postižených osob jsou hájena v Ústavě České republiky, konkrétněji v jejím 3tím článku, ve kterém je obsažena Základní listina práv a svobod. Uvádí se zde, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení [23]. Práva zdravotně postižených osob jsou hájena i v Základní listině práv Evropské unie. Ve třetí hlavě v článku 21 se uvádí zákaz diskriminace zejména vůči rase, etnickému nebo sociálnímu původu, sexuální orientaci a zdravotnímu postižení. Třetí hlava článek 26 se zaměřuje na práva zdravotně postižených osob, kde unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti [24]. Důležitým zákonem v České republice je Antidiskriminační zákon č.198/2009 Sb. v přesném znění zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů. Jsou zde vymezeny základní pojmy diskriminace a ochranné prostředky pro osoby, které se staly obětí diskriminace. V tomto zákonu je uvedena nepřímá diskriminace, tzn. jednání, kdy je osoba znevýhodněna vůči ostatním osobám. Nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení se rozumí také odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, aby mohla využít pracovního poradenství, nebo se zúčastnit jiného odborného vzdělávání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení [25]. 29

29 b) Využívání dopravních prostředků. Nehledě na zdravotní stav, mají všechny osoby právo na přepravu v dopravních prostředcích. V oblasti letecké přepravy jsou tato práva hájena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě. V základních principech tohoto nařízení se uvádí, že osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace a zdravotně postižené osoby mají právo cestovat letadlem takovým způsobem, který je srovnatelný s cestováním ostatních cestujících a není jim za to účtován poplatek. Nařízení stanovuje i povinnosti provozovatele letišť, který je zodpovědný za poskytnutí pomoci a místa vyhrazeného pro příjezd zdravotně postižených osob. Pro provozovatele letišť i pro leteckého dopravce je povinností zajistit školení personálu, který přijde do styku se zdravotně postiženými lidmi, týkající se pomoci a rovnoprávnosti těchto osob [26]. Dalším nařízením v oblasti dopravy je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční dopravě, kde je také uvedeno, že by měla být práva zdravotně postižených osob na přepravu srovnatelná s právy ostatními osobami. Velká pozornost by měla být věnována informativnosti o podmínkách přepravy, přístupnosti a vybavení vlaků zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu. Pro informovanost cestujících se zrakovým či sluchovým postižením by měli být použity akustické a vizuální systémy. Dále by měli být zohledněny potřeby zdravotně postižených osob v zpřístupnění budov a drážních vozidel. Při rekonstrukcích nebo stavbách nových budov by měli být odstraněny všechny překážky, které v dostupnosti zdravotně postižených osob zabraňují [27]. V České republice se cestování železniční dopravou pro zdravotně postižené osoby zabývá nařízení vlády č. 63/2011 Sb., o stanovení minimálních hodnot a ukazatelů standardů kvality a bezpečnosti veřejných služeb v přepravě cestujících, které stanovuje, že alespoň jedno drážní vozidlo z vlakové soupravy poskytující přepravu osob musí být přístupné osobám s omezenou schopností pohybu [26]. V zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se zmiňují o zdravotně postižených osobách v rámci silniční dopravy, konkrétně o právu pro tyto osoby na vyhrazené parkování a o právu na osvobození od silničních poplatků, například od poplatků pro průjezd dálnicí [28]. 30

30 c) Bezbariérové budovy ubytovacích a pohostinských zařízení a sportovně-rekreačních zařízení, debarierizace kulturně-historických památek. Mezi dokumenty upravující technické požadavky bezbariérových budov patří vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj České republiky č. 398/2009 Sb., ze dne 5. listopadu 2009, o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. V této vyhlášce jsou uvedeny obecné technické požadavky pro stavbu budov, které jsou zabezpečeny pro dostupnost osob s omezenou schopností pohybu, tedy pro tělesně postižené osoby či pro těhotné ženy a osoby s kočárky, a pro osoby s omezenou schopností orientace, tzn. pro zrakově a sluchově postižené osoby. Stavby určené pro užívání veřejnosti, do kterých patří i ubytovací a pohostinská zařízení, musí být zajištěny vodorovnými komunikacemi, schodišti a souběžně vedenými bezbariérovými rampami nebo výtahy. Nejméně 5 % pokojů v ubytovacích zařízeních pro cestovní ruch a pobytových zařízeních musí splňovat požadavky pro bezbariérovost. U kulturně-historických památek by měli být technické požadavky na bezbariérový přístup zohledněny v rámci státní památkové péče. Co se týká sportovně-rekreačních zařízení, například veřejné plavecké bazény musí mít zajištěný bezbariérový přístup do vody pomocí schodů a bazénového zvedáku pro osoby s omezenou schopností pohybu. U sportovních zařízení musí být stavebně řešena bezbariérovost sportoviště a jeho hygienického zařízení. U bezbariérových staveb je minimální prostor umožňující otočení invalidního vozíku kruh v průměru 1500 mm a nejmenší prostor, ve kterém se invalidní vozík dá otočit je 1200 x 1500 mm, výškové rozdíly by neměly být větší než 20 mm, podlaha by měla být protiskluzová a rovná. Přístup k výtahu by měl měřit nejméně 1500 x 1500 mm. Na všech vyznačených parkovištích pro motorová vozidla musí být vyhrazeno stání pro vozidla přepravující zdravotně postižené osoby. Pokud parkoviště disponuje 2 až 20 parkovacími místy tak by minimálně 1 vyhrazené stání mělo být k dispozici pro vozidla přepravující zdravotně postižené osoby. Počet parkovací míst pro zdravotně postižené se navyšuje o jedno místo zároveň s navyšováním parkovacích míst o 20 pro ostatní vozidla [29]. Podle doporučení Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO, United Nations World Tourism Organisation) je nezbytná a přiměřená úprava budov k obstojnému ubytování, které nezpůsobují neúměrné zatížení a je potřeba zajistit osobám se zdravotním postižením požitek a uplatnění rovnoprávné s ostatními osobami na základě lidských práv a základních svobod. Ubytovací zařízení by měla mít k dispozici 31

31 odpovídající množství bezbariérových pokojů přístupných pro osoby se zdravotním postižením, aniž by potřebovali pomoc druhé osoby. Pokoje by měli být umístěny u evakuačního východu, aby byla možná rychlá evakuace. Prostor pokoje by měl být navrženy tak, aby se mohli osoby se zdravotním postižením po pokoji bez problému pohybovat, to platí i pro sociální zařízení. Pokoje by měli být vybaveny alarmovým zařízením vhodným pro zrakově a sluchově postižené osoby, který je propojený s recepcí. V ubytovacím zařízení by měli být vítáni asistenční psi, kteří jsou nedílnou součástí slepých osob [39]. 32

32 2 Analýza potenciálu Jeseníku a okolí pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob Potenciálem se rozumí přírodní a kulturně-historické předpoklady vhodné pro rozvoj cestovního ruchu v určité oblasti. V této části se budeme věnovat analýze potenciálu Jeseníku a jeho okolí pro zdravotně postižené osoby, který je důležitý pro rozvoj města. 2.1 Cíl a metodika zkoumání Cílem práce je analyzovat a zhodnotit potenciál Jeseníku a okolí v pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob. V souladu s cílem práce jsme stanovili pět výzkumných otázek: Jaké jsou možnosti bezbariérového ubytování v cestovním ruchu v Jeseníku a okolí? Jak jsou bezbariérová ubytovací zařízení propagována? Jak jsou pohostinská zařízení v Jeseníku a okolí připravena na návštěvu zdravotně postižených osob? Jaké možnosti využití volného času mají zdravotně postižení návštěvníci v Jeseníku a okolí? Jak je možné získat informace o pobytech vhodných pro zdravotně postižení osoby v Jeseníku a okolí? Kvalifikace potenciálu cestovního ruchu je složitá. Názory na problematiku hodnocení potenciálu cestovního ruchu jednotlivých autorů se různí, přičemž není stanoven univerzální postup hodnocení. Proto jsme za účelem hodnocení potenciálu Jeseníku a okolí pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob zpracovali stupnici hodnocení (tabulka 6). Konstatujeme, že se jedná o subjektivní způsob hodnocení cestovního ruchu. 33