Stresové faktory v práci příslušníků Zásahové jednotky

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu Stresové faktory v práci příslušníků Zásahové jednotky Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Viktor Pacholík Vypracoval: Jaroslav Steiner 3. roč. SEBS Brno, 2010

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích. V České Kamenici dne 13. dubna 2010 podpis

3 Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce panu Mgr. Viktoru Pacholíkovi za cenné rady a připomínky při vedení této bakalářské práce. Zároveň děkuji policejnímu psychologovi Zásahové jednotky Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje panu Mgr. Janu Pavlištovi za pomoc a asistenci při administraci Stresového dotazníku a všem kolegům, příslušníkům jednotky, kteří se účastnili administrace Stresového dotazníku.

4 OBSAH Úvod 6 1 Literární rešerše Působnost zásahových jednotek Policie ČR na našem území Organizace zásahových jednotek Výběrové řízení Výcvik a vybavení Kondiční příprava a příprava pouţití donucovacích prostředků Střelecká příprava Taktická a speciální taktická příprava Příprava pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou Podpůrné přípravy Specializace Pyrotechnik Potápěč Vyjednavač Odstřelovač Pojem stres Stresory a salutory Stresový syndrom Základní mechanismy působení stresu Působení stresu na zdraví Přehled stresových faktorů v práci příslušníka ZJ Prevence stresu a relaxační techniky 34 2 Cíle, hypotézy a úkoly práce Cíle práce... 37

5 2.2 Hypotézy práce Úkoly práce 38 3 Metodika práce Popis zkoumaného souboru Použité metody Stresový dotazník Organizace práce Výsledky práce, diskuze práce 41 Závěry Seznam použité literatury Seznam příloh.. 51 Přílohy Resumé

6 Úvod Speciální zásahové jednotky policie začaly vznikat od roku 1990 u správ krajů a byly zařazeny pod sluţbou pořádkové policie. Jeden z hlavních důvodů, který vedl ke vzniku zásahových jednotek, byla změna politické situace po revoluci v listopadu 1989, otevření hranic tehdejší ČSSR a rozsáhlá amnestie prezidenta republiky. V zemi se začal rozmáhat organizovaný zločin, skupinové závaţné organizované trestné činnosti páchané více neţli dvěma osobami, vyznačující se dlouhodobostí, rozdělením činností, plánovitostí, konspirativností a mezinárodním propojením, s orientací na dosaţení maximálních zisků nebo na získání vlivu na veřejný ţivot ve společnosti bez ohledu na pouţité prostředky. Organizované skupiny porušovaly zákon v oblastech obchodu se zbraněmi, drogami, lidmi, rizikovým materiálem apod. V té době se na našem území nacházel pouze jediný útvar a to Útvar rychlého nasazení (URNa), který na stávající situaci nemohl adekvátně reagovat. V roce 1991 byl vydán zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, který upravoval pouţití zásahových jednotek sluţby pořádkové policie a zásahových jednotek rychlého nasazení. V roce 2009 byl zákon č. 283/1991 Sb., nahrazen zákonem č. 273/2008 Sb.. Činnost zásahových jednotek v současnosti upravuje závazný pokyn policejního prezidenta (ZPPP) 217 ze dne 30. prosince Podle čl. 1, odst. 4 ZPPP 217/2008 zásahová jednotka provádí zejména a) jednotné zákroky proti nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závaţných trestných činů, především při jejich zadrţení nebo zatčení, b) prvotní opatření proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků do doby převzetí jednotného zákroku Útvarem rychlého nasazení, zákrok v těchto případech provádí pouze v případě bezprostředního ohroţení ţivota či zdraví osob nebo majetku za situace, kdy zákrok nesnese odkladu. Podle čl. 1, odst. 5 ZPPP 217/2008 zásahovou jednotku je dále moţné nasadit k 6

7 a) ochraně nebo obnovení vnitřního pořádku a bezpečnosti na veřejných místech, jakoţ i k obnovení pořádku v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody, b) záchranným a likvidačním pracím v rozsahu, který je limitován technickým vybavením a vycvičeností zásahové jednotky, c) plnění úkolů souvisejících s ochranou objektů, přepravou nebezpečných látek, věcí a cenností. Z tohoto pokynu je zřejmé, ţe policisté slouţící v zásahové jednotce jsou vybaveni speciální výstrojí a výzbrojí, kterou pouţívají při zákrocích proti nebezpečným pachatelům, ale také speciálním materiálem, který se vyuţívá k záchraně obyvatelstva při ţivelných pohromách a katastrofách. Policisté, kteří pouţívají toto vybavení, procházejí školením v pouţití, manipulaci a údrţbě svěřeného materiálu. Dále prodělávají náročný výcvik, který se skládá ze střelecké přípravy, speciální taktické přípravy, přípravy pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou, kondiční přípravy a dalších příprav. Speciálním výcvikem jsou příslušníci zásahových jednotek připravováni na řešení moţných krizových situací po stránce fyzické, ale také po stránce psychické. Zde je nutná spolupráce s psychologem, který připravuje příslušníky na stresové situace popisem vzniku a průběhu stresu, případně na jeho následky. Dále učí příslušníky základním antistresovým metodám a relaxacím. Tato práce se zaměřuje na specifický druh stresu, se kterým se setkávají příslušníci zásahových jednotek Policie České republiky, jejímţ jsem dlouholetým členem. Při výkonu svého povolání jsme vystavováni značné fyzické i psychické zátěţi. V teoretické části popisuji působnost zásahových jednotek v rámci Policie ČR, organizační sloţení zásahové jednotky, její specializace a pracovní náplň příslušníků zásahové jednotky. V empirické části podávám výsledky výzkumu zaměřeného na působení a vliv stresu na příslušníky zásahové jednotky, nejčastější zdroje stresu a rozdíly v odolnosti proti stresu u příslušníků s délkou sluţby do pěti let a nad pět let. 7

8 1 Literární rešerše Zásahové jednotky Policie České republiky se řadí mezi útvary s územně vymezenou působností. Tyto útvary jsou podřízeny Policejnímu prezidiu ČR, které je v působnosti Ministerstva vnitra ČR. 1.1 Působnost zásahových jednotek Policie ČR na našem území Zásahové jednotky (dále jen ZJ) se zřizují v rámci krajského ředitelství policie a jsou podřízeny řediteli krajského ředitelství policie. Obrázek č. 1 znázorňuje členění krajských ředitelství. 1. Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy 2. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje 3. Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje 4. Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje 5. Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje 6. Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje 7. Krajské ředitelství policie Libereckého kraje 8. Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje 9. Krajské ředitelství policie Pardubického kraje 10. Krajské ředitelství policie kraje Vysočina 11. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje 12. Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje 13. Krajské ředitelství policie Zlínského kraje 14. Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje 8

9 Obr. 1: Schéma členění krajských ředitelství Policie ČR (Zákon č.273/2008 Sb.) Toto rozdělení však neodpovídá současnému počtu zásahových jednotek, kdy Policie České republiky disponuje pouze 8 zásahovými jednotkami, podle starého členění krajských správ, které odpovídalo dřívějšímu územně správnímu členění České republiky. Je to z důvodu finanční krize a nedostatku peněz na vytvoření základny a nakoupení velice nákladného materiálního vybavení a také nedostatku vycvičených policistů, kteří by měli zájem slouţit v zásahové jednotce. Vyţaduje-li to bezpečnostní situace můţe zásahová jednotka provádět akce i na území jiného krajského ředitelství, nebo můţe spolupracovat s jinou zásahovou jednotkou. Při spolupráci s Útvarem rychlého nasazení je zásahová jednotka tomuto útvaru podřízena. Vstupem České republiky do Evropské unie a přijetím Schengenské dohody můţe zásahová jednotka spolupracovat se zahraničními zásahovými týmy v tzv. Schengenském prostoru. Jde o území států, na jejichţ společných hranicích nejsou vykonávány hraniční kontroly Organizace zásahových jednotek Zásahová jednotka se organizačně skládá z a) Vedoucího, b) zástupce vedoucího, c) instruktorů sluţební přípravy a výcviku, 9

10 d) metodika sluţební přípravy a výcviku, e) vedoucích směn, f) psychologa, g) pyrotechniků, h) potápěčů, i) policistů pro specializovanou činnost, j) dalších systemizovaných policistů a zaměstnanců. Počty členů u zásahové jednotky závisí na tabulkových místech přidělených personálním oddělením krajských ředitelství policie. Záleţí na rozloze kraje a na ochraně důleţitých objektů v kraji. Jde například o ochranu jaderných elektráren, Temelín v Jihočeském kraji a Dukovany v Jihomoravském kraji. Zde jsou počty členů navýšeny. Výkon sluţby je organizován tak, aby byla zajištěna trvalá připravenost a akceschopnost. 1.2 Výběrové řízení K zásahovým jednotkám se vyhlašuje výběrové řízení dvakrát do roka. Výběr vhodných kandidátů je z důvodu plnění nebezpečných úkolů velmi náročný. Základním poţadavkem k absolvování výběrového řízení je, ţe se musí jednat o příslušníka Policie ČR s úplným středoškolským vzděláním, staršího dvaceti tří let, který prošel důkladnou zdravotní prohlídkou, u policie má odslouţeno v přímém výkonu nejméně tři roky, plavec a je drţitelem řidičského oprávnění skupiny A. Výhodou jsou znalosti a dovednosti získané z předešlého zaměstnání (např. u Armády ČR sluţba u speciální jednotky, nebo u jednotky operující v zahraniční misi), nebo ze sportovní kariéry (člen klubu úpolových sportů). Přesná podoba výběrového řízení k ZJ je upravena interním předpisem, to znamená, ţe kaţdá jednotka upřednostňuje něco jiného. Hlavní poţadavky pro přijetí jsou v podstatě stejné, jde o velmi dobrou fyzickou zdatnost a psychickou odolnost. Výběrové řízení k ZJ Ústeckého a Libereckého kraje začíná dvoudenními přijímacími testy. První den je zaměřen na důkladné psychologické vyšetření. 10

11 Uchazeči se musí podrobit celodennímu náročnému vyplňování psychotestů. Zkoumají se zde převáţně faktory osobnosti a výkonu. Jde o testy inteligence a paměti, kde se hodnotí úroveň rozumových schopností, paměť a úsudek, pozornost, flexibilita, schopnost samostatně řešit úkoly a schopnost rozboru situace. Dále jsou administrovány testy osobnosti zaměřené na povahové vlastnosti, psychickou a emocionální stabilitu, vyrovnanost, odolnost vůči zátěţi a rušivým podnětům, motivaci atd. Ideální typ kandidáta by měl být ţivotní optimista, důvěryhodný, zodpovědný, spolehlivý, psychosociálně vyzrálý s pevnou vůlí, který umí jednat s lidmi se schopností získat si autoritu a respekt. Psychologickým vyšetřením projde kolem 40% uchazečů, ostatní nejsou vhodní pro práci u zásahové jednotky. Na závěr se uchazeč podrobí pohovoru s psychologem ZJ, který mu sdělí, zda-li uspěl a je pozván na druhý den, k absolvování fyzických testů, kterých se účastní instruktor tělesné přípravy spolu s psychologem. U fyzických testů se pořadí jednotlivých disciplín můţe libovolně měnit podle uváţení přezkušujícího instruktora. Většinou však probíhají následovně: začíná se rozehřátím na aparátech, boxovacích pytlích. Během dvou tříminutových kol, instruktor sleduje uchazečovu techniku úderů a kopů. Pak je zařazen člunkový běh mezi kuţely, jejichţ vzdálenost od sebe je deset metrů. Čas pro úspěšné splnění je do 11 sekund. Následující disciplínou jsou shyby na hrazdě. Úchop je nadhmatem na šíři ramen a minimální počet je dvanáct shybů plynulým tahem. Dalším cvikem jsou sedy-lehy s časovým limitem dvě minuty, ve kterých je potřeba provést technicky správně nejméně devadesát opakování. Následují kliky, které se neprovádí na čas, ale záleţí na počtu. Jejich provedení musí být opět technicky správné a minimální počet je šedesát opakování. Poté se přechází ke koordinačnímu cviku s názvem Sestava s tyčí. Uchazeč drţí tyč oběma rukama za zády. Na znamení ji musí přelézt a provést leh. V leţe musí provléct tyč pod nohama a rychle vstát. Tyč nesmí ani jednou pustit ze sevření a pořadí nohou při přelézání musí být shodné. Vše musí provést pětkrát s časem do šestnácti sekund. Posledním prvkem fyzických testů prováděných v tělocvičně je šplh na laně bez přírazu. Uchazeč musí vyšplhat po laně do výše šesti metrů v čase nepřevyšujícím šest sekund a následně pak ještě jednou do minuty. Do fyzických prověrek se ještě 11

12 zařazuje silový test. Jde o benčový zdvih olympijské činky o váze sto deseti procent své váhy a bicepsový zdvih o váze začínající na čtyřiceti kilech. Mezi těmito cviky jsou minimální přestávky na odpočinek. Účastníci si musí rozvrhnout síly, aby úspěšně splnili všechny disciplíny. Ti, kteří nesplnili některou disciplínu jsou nyní vyřazeni. Ti úspěšní, jsou převezeni na stadion, kde absolvují Cooperův test, jde o běh na tři kilometry za dvanáct minut. Zde se ukáţe, jak je na tom uchazeč s dlouhodobou aerobní vytrvalostí. Na úplný závěr fyzických testů je zařazeno plavání. Na stylu nezáleţí, limit je uplavat sto metrů do jedné minuty třiceti pěti sekund a následně pak ještě sto metrů volně. Po úspěšném zvládnutí dvoudenních přijímacích testů jsou uchazeči pozváni k absolvování tzv. pekelného týdne. Zde jsou všichni uchazeči odvezeni na jim dosud neznámé místo, kde budou celý pracovní týden ubytováni. Po příjezdu odevzdají mobilní telefony, z důvodu zamezení vnějšího kontaktu. V tomto týdnu jsou uchazeči vystaveni nadměrné fyzické a psychické zátěţi s minimální dobou na odpočinek a spánek. Denně spí maximálně tři hodiny. Hlavním úkolem pekelného týdne je testování uchazečů, jejich reakce a práce ve stresu. Mezi fyzické disciplíny jsou zařazeny běhy ve volném terénu, zdolávání překáţkových drah, denní a noční pochody s vyuţitím maskování. Dále pak plavání, nafukování, přenášení a jízda na gumových člunech. Jeden z kolektivních úkolů je stavění vojenských stanů na čas, kde instruktor pozoruje komunikaci a sehranost týmu. Zkoušky psychické odolnosti se testují tzv. cvičnými výjezdy, kdy uchazeči sedí několik hodin v autě a na znamení musí plnit určené úkoly, nebo několika hodinové stání v omezeném prostoru (čtverec metr na metr), kdy se jim z reproduktorů pouští hudební smyčka. Disciplíny jsou proloţeny střeleckou přípravou, přípravou pro práci ve výškách a psychotesty. Poslední zkouška pekelného týdne je dálkový pochod dlouhý 45 kilometrů. Uchazeči jsou nečekaně vzbuzeni v brzkou ranní hodinu, dostanou batoh s 20 kg zátěţí a stravou, která se skládá z konzervy vepřového masa a tří litrů minerální vody. Přesun probíhá v náročném terénu, během něhoţ musí uchazeči plnit různé úkoly. Jde o nošení dřevěných klád a vrhání kamenů na určitou vzdálenost, tlačení vozidla po polní cestě, běh ve skalnatém terénu, slaňování ze skály, dvěstěmetrové plazení a to vše se zbraní a 20 kg zátěţí. Batohy si uchazeči mohou sundat jen při odpočinku na 12

13 jídlo, při vyplňování psychologických testů a na závěrečný dvoukilometrový běh po ţelezničních kolejích. Po celou dobu pekelného týdne jsou účastníci sledováni instruktorem a psychologem, kteří se je snaţí dostat do stresových situací. Kaţdý můţe kdykoliv říct, ţe to vzdává, tím však končí veškerý jeho pobyt u ZJ a vrací se k útvaru odkud přišel. I kdyţ uchazeč úspěšně absolvuje pekelný týden, ale nezapadl do kolektivu, není týmovým hráčem, nemusí být přijat. Tyto postřehy můţe sdělit kterýkoliv vedoucí směny, instruktor, nebo psycholog veliteli ZJ, který po jejich přezkoumání rozhodne v neprospěch uchazeče. Závěrem pekelného týdne je vyhodnocení kurzu velitelem ZJ a pohovor s úspěšně přijatými uchazeči, který má zjistit jejich očekávání v práci u zásahové jednotky. Úspěšně zvládne fyzické prověrky a pekelný týden 10% uchazečů. Ti co neprojdou, se mohou na nové přijímací testy přihlásit po šesti měsících. Opakovat tyto testy lze maximálně dvakrát. 1.3 Výcvik a vybavení Policisté zásahové jednotky neprovádí běţnou policejní práci, nehlídkují na ulici, nestaví vozidla, která jsou ve špatném technickém stavu. Jejich pracovní náplní je výcvik ke zdokonalení svých schopností a dovedností, údrţba svěřeného materiálu a 100% připravenost k nasazení. Základním vybavením do zákroku je černá ohnivzdorná nomexová kombinéza a nomexová kukla. Ochranu proti střelným zbraním a střepinám zaručuje neprůstřelná kevralová vesta a helma. Mezi další součástky výstroje patří ochranné brýle, chrániče loktů a kolen, plynová maska, střelecké rukavice, speciální boty a taktická vestička, kde jsou uloţeny zásobníky, zásahové výbušky a další věci dle vlastního uváţení. Ve výzbroji mají samopaly Hekler Koch MP5 v mnoha verzích osazené kolimátory (holografický laserový zaměřovač), lasery a svítilnami, pistole Glock 17, 19 a 26 (obr. 2). Výcvik je prováděn formou příprav. Součástí základní sluţební přípravy je kondiční příprava, střelecká příprava, taktická příprava, příprava pro práci ve výškách, mezi podpůrné přípravy lze zařadit spojovací, topografickou, zdravotní, 13

14 psychologickou přípravu, výcvik obsluhy speciální techniky, základní pyrotechnickou přípravu a přípravu řidičů. Obr. 2 Výstroj a výzbroj příslušníka ZJ Kondiční příprava a příprava na použití donucovacích prostředků Veškerý výcvik u ZJ je opřen o velmi dobrou fyzickou kondici a proto je sport kaţdodenní součástí výcviku. Základem jsou přespolní běhy, sprinty, překáţkové dráhy, ale také plavání v oděvu, nacvičuje se záchrana tonoucího, potápění na nádech a v neposlední řadě i posilování. Při zákroku má příslušník ZJ na sobě výstroj a výzbroj váţící kolem 30 kilogramů a s touto zátěţí musí provést zákrok, při kterém překonává různé vzdálenosti, ale i překáţky, jako jsou ploty, ţebříky, schodiště. Po přiblíţení k místu zákroku, musí mít ještě dost fyzických sil, aby mohl překonat odpor pachatele při zatýkání. Ke zvýšení fyzické kondice patří také nácvik bojových umění, různých druhů sebeobrany a trénink na aparátech (boxovací pytle, lapy). Výcvik je zaměřen na tvrdé a rychlé přemoţení pachatele, jeho následné spoutání a transport. Při výcviku se trénují údery a kopy, které mají pachatele zaskočit, tzv. navolnit. Následné porazy, strhy a hody se vyuţívají k dostání pachatele na zem, kde se 14

15 pomocí pák znehybní a bezpečně spoutá. V neposlední řadě se nacvičují pádové techniky a obrany proti útokům bodnými, sečnými a střelnými zbraněmi, tyčemi různých délek atd., kde se vyuţívá také obušků s příčnou rukojetí (tonfa), nebo teleskopických obušků, které jsou ve výzbroji kaţdého příslušníka ZJ. Ve výzbroji má ZJ téţ elektrický paralyzér (TASER X26), kdy při jeho pouţití, je potřeba dodrţet určitý postup zakročujících policistů. I tento postup je potřeba nacvičit, aby nedošlo k újmě zakročujících policistů. Z úpolových technik se také nacvičuje zdvihání, nošení a pokládání soupeře, kdy při ostré akci můţe dojít ke zranění kolegy a je potřeba znát správný postup, jak bezpečně transportovat zraněného kolegu do bezpečí. Nácvik se provádí nejen ve sportovním oblečení, ale také s plnou výstrojí a výzbrojí, se zaměřením na nejúčinnější a nejefektivnější techniky, které se dají při zákroku pouţít. I kdyţ se zasahuje proti nebezpečným pachatelům, zákrok musí být přiměřený. V kondiční přípravě jsou také zahrnuty letní týdenní kurz horských kol a zimní týdenní kurz běţeckého lyţování, které slouţí k udrţení fyzické kondice, ale také k relaxaci Střelecká příprava Výcvik je zaměřen na veškerou manipulaci se zbraněmi, kterými je ZJ vybavena. Kaţdý člen ZJ musí zvládnout rozloţení a sloţení zbraně, jak z důvodu údrţby, která se provádí po kaţdém střeleckém výcviku, tak k odstranění malých závad (zaseknutý náboj v nábojové komoře), které se mohou vyskytnout. Dále musí znát takticko-technické data o zbrani a bezpečnostní předpisy o pouţití zbraně. Také se musí seznámit se střelivem, které se do zbraní pouţívá. Při výcviku se nacvičují modelové situace, které mohou nastat při ostré akci. Střílí se z různých poloh (v leţe, v kleče, v sedě, ve stoje), na různé vzdálenosti a terče. Většinou se nacvičuje střelba za chůze tzv. dvoustřely, dva výstřely vystřelené rychle za sebou. Zbraň musí vţdy směřovat tam, kam se dívají oči, prst ukazováčku musí být mimo spoušť zbraně do doby neţ se začne střílet na terč. Důleţitý je i nácvik střelby z jedoucích vozidel, střelba na pohyblivé terče, střelba 15

16 po fyzické zátěţi, za pouţití zásahových výbušek, za sníţené viditelnosti. Variant je bezpočet, záleţí jen na představivosti střeleckého instruktora, který na vše dohlíţí a upravuje chyby. Jedním z nejnáročnějších výcviků je střelba na terče s pachateli a rukojmími, kdy střelba musí být velice přesná. Během střelby dochází ke komunikaci mezi příslušníky zásahového týmu, přebíjení prázdných zásobníků za plné, výměnám zbraní se závadou za záloţní zbraně a to vše musí příslušník provádět automaticky, aniţ by spustit oči s terče. Příslušník ZJ musí získat střeleckou jistotu, aby v případě střelby na pachatele nezaváhal a neohrozil sebe, své kolegy nebo nezúčastněné osoby Taktická a speciální taktická příprava Zcela určitě patří taktická příprava k nejdůleţitějším, nejtěţším a nejprocvičovanějším činnostem příslušníků ZJ. Jde o nácvik postupů, kterými zasahující tým provádí zákroky proti pachatelům trestné činnosti. V taktické přípravě se prolínají všechny získané dovednosti z ostatních příprav, navíc se zde uplatní schopnosti improvizace. Vše začíná na učebně, kde se vysvětlují základní pravidla taktiky v budovách, kde se nejčastěji ostré akce provádí. Zde se zdůrazňuje pravidlo dvou, coţ znamená, ţe nikdy nikam nevstupuje člen zasahujícího týmu sám, ale minimálně ve dvojici. Rozkreslují se situace vstupů dveřmi do bytů, postupy chodbami, schodišti. Vše má svá pravidla a ta se musí přesně nacvičit. Praktický výcvik v tréninkových prostorách začíná od nejjednoduššího a to vstupy do místností ve dvojici, poté se přidají postupy chodbami a schodišti. Členové týmu jsou vystrojeni a vyzbrojeni jako při ostré akci a jde hlavně o zvyknutí si na pohyb s touto zátěţí, zatím však bez nabitých zbraní. Na vše dohlíţí instruktor taktické přípravy, který vyhodnocuje provedení a upozorňuje na chyby. Po zvládnutí první fáze se do výcviku zařadí tzv. značkaři, kteří plní roli pachatelů, nebo rukojmích a snaţí se co nejvěrohodněji připravit reálné situace, které musí zasahující tým adekvátně řešit. Zasahující tým a značkaři jsou vyzbrojeni speciálními zbraněmi se značkovacím střelivem, které odpovídají hmotností a rozměry ostrým zbraním. Zde instruktor hodnotí postup skupiny, 16

17 jejich krytí a reagování na značkaře. Zákrok nemusí vţdy končit zastřelením pachatele. Na závěr přichází na řadu zbraně s ostrou municí a terče, které nahradí značkaře. Cílem je zvyknutí si co nejvíce na situaci, kdy při zákroku můţe dojít ke střelbě. Zde musí kaţdý člen týmu dodrţovat taktické a bezpečnostní zásady. Taktika zákroku na pachatele jedoucího v osobním vozidle je druhou nejčastější pouţívanou metodou zákroku. Jelikoţ je zákrok prováděn za běţného provozu, patří k těm nejnebezpečnějším a pokud to situace dovolí, tak se pachatel zatýká ještě před vstupem, nebo po vystoupení z vozidla. Výcvik se provádí nejdříve teoreticky, nákresy na učebně, poté prakticky na volné ploše, s tím, ţe vozidla stojí a nacvičuje se útok na vozidlo pachatele a jeho spoutání, nakonec za jízdy všech vozidel. Při ostré akci jsou řidiči vybíráni z nejzkušenějších příslušníků ZJ. ZJ můţe také zakročovat proti pachatelům, kteří se ukrývají v autobusech, vlacích, lodích, letadlech, kde jsou i rukojmí, proto se cvičí i tyto modelové situace. Členové zasahujících týmů musí být dokonale sehraní a všichni musí naprosto věřit sobě i svým kolegům. Jelikoţ dochází mezi zásahovými jednotkami ke spolupráci při akcích většího rozsahu, je potřeba mít ujednocená pravidla taktické přípravy Příprava pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou Jako kaţdá příprava i zde se začíná nejprve v učebně, kde se členové ZJ seznamují s materiálem, který se pouţívá. Kaţdý příslušník je vybaven celotělovým sedacím úvazkem, odsedávákem s karabinami a prostředky na jištění a slaňování (osma, kyblík, karabina). Dále je ve výbavě ZJ značné mnoţství horolezeckého materiálu, jako lana, expresky, vklíněnce, jümary, kladky, gri-gri, ale i helmy, provazové ţebříky, záchranný vak atd. S veškerým materiálem přijde kaţdý člen ZJ při výcviku do styku, takţe musí znát nejen konstrukci, ale i pouţití a bezpečnostní pokyny uvedené výrobcem. Znalost vázání uzlů je samozřejmostí. Po zvládnutí základních teoretických znalostí se přechází k praktickému výcviku. Začíná se nejjednodušší technikou slanění ze střechy domu nebo 17

18 z cvičné poţární stěny. K výcviku se přidávají další práce s lanem a na laně. Příslušníci ZJ se neučí jen sjíţdět na laně dolů, ale také otáčet se na laně hlavou dolů k nahlíţení do oken, přesedat z lana na lano a stoupat po laně vzhůru pomocí jümarů, nebo prusíků. Další výcvik je zaměřen na slanění do oken s následným průnikem do místnosti. A opět se průnik provádí ve dvojici, nejdříve beze zbraní a následně se zbraněmi a s vyuţitím zásahových výbušek a střelby na terče. Ve výcviku se také spolupracuje s Leteckou sluţbou Policie ČR. Vrtulníky jsou vyuţívány k rychlému dopravení na místo zásahu, usnadňují rozmístění a útok zasahujícího týmu a zároveň slouţí k rychlé evakuaci po akci. Zde je nutná znalost kotevních míst pro uvazování lan a veškerý pohyb na palubě vrtulníku. K rychlému výsadku se pouţívá speciální tlusté lano tzv. FAST ROPE, na kterém se slaňuje pomocí rukou a nohou, bez vyuţití jakékoliv technické pomůcky. Díky tomuto lanu, které se vyuţívá při výsadku z malých výšek do 15 metrů, se dostane zásahový tým na místo zákroku (jedoucí vozidlo, plovoucí loď) bezpečně během několika sekund. Jelikoţ jsou zásahové jednotky zařazeny v IZS (integrovaném záchranném systému), mohou a v minulosti byly vyuţívány k plnění úkolů při ţivelných katastrofách a školeni v záchranářské činnosti (povodně 2002). S vyuţitím vrtulníku se příslušníci ZJ učí evakuovat osoby z těţko dostupných míst, tonoucí, nebo zraněné pomocí záchranného vaku nebo speciálního sběrného koše. Také pohyb po střechách výškových budov, mostních konstrukcích, přehradních hrázích, továrních komínech, ale i skalní a sportovní lezení je náplní přípravy pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou Podpůrné přípravy Spojovací příprava kaţdý příslušník ZJ je vybaven radiostanicí (Matra) s náhlavní soupravou, tzv. interkomem, čímţ se mohou členové zasahujícího týmu dorozumívat na delší vzdálenosti, aniţ by se prozradili hlasitým mluvením. Při zákroku se často útočí z více směrů, takţe se radiostanice hojně vyuţívají. K tomu je potřeba proškolení o jejich pouţívání. 18

19 Topografická příprava práce s mapou patří také k dovednostem příslušníků ZJ. Zmapování rozsáhlejšího objektu, hledání přístupových cest, vyuţívání krytí lesním porostem, to vše je obsahem této přípravy. Také práce s buzolou a GPS navigací. Zdravotní příprava kaţdý policista ČR musí zvládat poskytnutí první pomoci. U ZJ je vyšší rizikovost zranění, jelikoţ zakročují proti pachatelům, kteří jsou často ozbrojeni střelnou zbraní, nebo jsou povolány k záchranným pracím při ţivelných katastrofách. Znalost základního ošetření je podmínkou. Výcvik probíhá formou týdenního kurzu ve zdravotnických zařízeních. Psychologická příprava této přípravy se účastní psycholog ZJ, který seznamuje příslušníky ZJ se základy vyjednávání. Probírá se komunikace v nebezpečných situacích, například s osobou mající sebevraţedné úmysly, nebo s malými dětmi, se kterými se zasahující tým při ostré akci také setkává. Bohuţel, pro malé děti je toto setkání velice traumatizující. Psycholog také učí příslušníky, jak zvládat stresové situace za vyuţití relaxačních technik. Obsluha speciální techniky zde jsou vybráni jedinci, kteří projdou různými kurzy, či školeními. Do speciální techniky se řadí pouţívání hydraulických kleští, nebo hydraulického zařízení k vylamování dveří, dále pak motorové pily, brusky, rozbrušovačky, v neposlední řadě pouţití videotechniky, která slouţí k videozáznamu akce z důvodu získání důkazů. Základní pyrotechnická příprava členové ZJ mohou při akci proti nebezpečným pachatelům přijít do styku s výbušnými nástrahami a musí je rozpoznat. Také znalost manipulace s tzv. pyrotechnickými imitačními prostředky (dýmovnice, pozemní a vystřelovaná světla, zásahové výbušky, slzotvorné granáty), které slouţí k připravování léček, odpoutání pozornosti, osvětlení nebo zadýmení prostoru je obsahem této přípravy. Příprava řidičů v této přípravě se zdokonalují jízdní dovednosti. Jde o nácvik rychlé a zároveň bezpečné jízdy s pouţitím majáků i bez nich a to v plném provozu a jízda v terénu s terénními vozidly. Nacvičuje se např. jízda při eskortě, kdy jedou vozidla těsně za sebou, obraty vozidel při napadení kolony nebo blokování vozidly. 19

20 1.4 Specializace Ve specializaci jde o zvýšení profesní kvalifikace příslušníka ZJ. Kaţdý člen ZJ si můţe zvolit, jakou specializaci by chtěl vykonávat, nikým nesmí být nucen. K vybrané specializaci by měl mít vztah a předpoklady. Je-li dobrý střelec, má předpoklady stát se odstřelovačem, je-li dobrý plavec, můţe se stát potápěčem. Důvody jako vyšší finanční ohodnocení, nebo vidina pouţívání speciálního vybavení se neberou v potaz Pyrotechnik Aby se příslušník ZJ mohl stát pyrotechnikem, musí absolvovat psychologické vyšetření a po kladném výsledku psychotestů nastupuje na 9měsíční kurz, kdy je odvelen do Armády ČR. Zde se učí vše o výbušninách a munici. Pak následuje 3měsíční kurz na pyrotechnickém odboru Policie ČR. Zde se učí o nástraţných výbušných systémech (NVS) a pouţívaném materiálu u Policie ČR (např. robotech, rentgenech, pyrotechnických oblecích, balistických dekách, detektorech kovu) a postupech při nálezu podezřelého předmětu. Celý kurz je ukončen praktickou a teoretickou závěrečnou zkouškou. Po příchodu k ZJ slouţí tento nový pyrotechnik půl roku se zkušenějším kolegou. Dále absolvuje opět u Armády ČR 14denní kurz ţenijního trhání, který je zaměřen na tzv. trhací práce. Zde se zdokonaluje v proráţení, přeráţení a uvolňování různých materiálů, od plechů, traverz, dřevěných fošen, stromů, po skály a ledové kry. Prakticky byla tato činnost vyuţita při povodních v srpnu 2002, kdy došlo v severních Čechách na řece Labi k utrţení kotvících lan nákladních člunů a jejich nekontrolovatelnému pohybu, kde ohroţovaly okolní mosty a budovy. Zde provedli pyrotechnici ZJ řízený odstřel a potopení těchto člunů. Mezi základní pyrotechnické činnosti patří pyrotechnické prohlídky. Jde o kontroly vozidel, budov a okolí, při konaní různých státních nebo mezinárodních akcí k ochraně vládních činitelů. Pyrotechnik také spolupracuje se Sluţbou kriminální policie a vyšetřování při domovních prohlídkách, kde byly nalezeny zbraně, munice či výbušniny. 20