POZEMNÍ STAVITELSTVÍ III pro 3. roãník SP stavebních

Transkript

1 POZEMNÍ STAVITELSTVÍ III pro 3. roãník SP stavebních SOBOTÁLES

2 Ing. arch. VÁCLAV HÁJEK a kolektiv Pozemní stavitelství III pro 3. roãník SP stavebních Tfietí, upravené vydání Praha 2004

3 Tato kniha je třetím dílem čtyřsvazkového souboru nazvaného Pozemní stavitelství. Je určena především jako učebnice pro studenty středních průmyslových škol stavebních, může však sloužit a na ISŠ, SOU i jako pomůcka pro stavební praxi. Tento díl je zaměřen na speciální dokončovací práce. Seznamuje s typologií bytových a občanských staveb, klempířskými a pokrývačskými pracemi. Dále následují kapitoly pojednávající o pracích truhlářských a zámečnických, o izolační technice a kapitoly o technickém zařízení budov, výtazích a ocelových lešeních. Autorský kolektiv: Ing. arch. Václav Hájek (vedoucí autorského kolektivu), Doc. Ing. Petr Hájek, CSc., Ing. arch. Miroslav Hlaváček, Ing. Karolina Houdová, Ing. Jana Jeřábková, Ing. Martin Jiránek, CSc., Ing Jan Kaňka, Ing. Marek Novotný, Ing. Jaroslav Pavlis, Vladimír Raušer, Ing. Jan Tywoniak, CSc., Ing. František Vošický Lektorovali: Ing. Lubomír Weigel a Ing. František Uchytil (1. vydání) Ing. arch. Karel Hlava (2. vydání) 1st edition SNTL Nakladatelství technické literatury, rd revised edition Ing. arch. Václav Hájek a kol., 2004 ISBN

4 OBSAH 1 TYPOLOGIE BYTOVÝCH A OBČANSKÝCH STAVEB Základy typologie l Základní faktory ovlivňující provozní a prostorové vztahy Zásady navrhování bytových a občanských staveb Koncepce budov Obytné budovy Funkce bytu, funkční jednotky Domovní vybavení Technické vybavení domu Kategorizace bytů Vzájemné provozní vazby funkčních jednotek v bytě Variabilita bytu Vnitřní zařízení bytu Jednotlivé místnosti bytu Druhy obytných budov Rodinné domy Bytové domy Vliv konstrukčního systému na dispoziční řešení Osazení budovy do terénu a její orientace Stavby občanského vybavení Jednotné pojetí výstavby Členění sídlištních útvarů Vybavení obytné skupiny Rozdělení staveb občanského vybavení Základní občanské vybavení Jesle Mateřská škola Základní škola Středisko občanského vybavení obytného okrsku Stavby vyššího občanského vybavení Vícepodlažní budovy Velkoprostorové budovy Kombinované vícepodlažní budovy se sálovými prostory Nezakryté nebo polozakryté stavby Administrativní budovy Zdravotnické stavby Hotely Divadla Kina Životní prostředí, urbanismus a investiční výstavba

5 1.6 Bezpečnost staveb při požáru Průběh požáru Požární ochrana Názvosloví Požární zpráva Protipožární konstrukce Elektrická požární signalizace KLEMPÍŘSKÉ PRÁCE Materiály pro klempířské práce Výroba, spojovaní a připevňování klempířských prvků Klempířské prvky a konstrukce POKRÝVAČSKÉ PRÁCE Krytina z pálených tašek Krytina z betonových tašek Břidlicová krytina Krytina z plechových šablon Povlakové krytiny šikmých střech Krytina z asfaltových šindelů Bezpečnost při práci na střeše Stavební tepelná technika IZOLAČNÍ TECHNIKA A TVORBA VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ Prostup tepla Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla Teplota na vnitřním povrchu konstrukcí Tepelné mosty Tepelné ztráty budovy Energetické bilance Šíření vlhkosti v konstrukcích Hodnocení podlahových konstrukcí Hodnocení tepelné stability místností Akustika pozemních staveb Definice zvuku a jeho význam v pozemním stavitelství Vnímání zvuku, nejvyšší přípustné hodnoty a jejich kontrola Zdroje zvuku Šíření zvuku ve volném prostoru Šíření zvuku v zavřeném prostoru Šíření zvuku ve zvukovodu Šíření zvuku mezi místnostmi v budově Zvuk šířený vzduchem Zvuk šířený konstrukcí Zvuková izolace při šíření zvuku vzduchem a její stanovení Zásady ochrany proti hluku a vibracím technického zařízení budovy Zásady návrhu neprůzvučných konstrukcí Neprůzvučnost oken

6 Zásady ochrany před kročejovým hlukem Ochrana proti radonu Vznik a výskyt radonu Mezní koncentrace Zdroje radonu Ochrana staveb na nízkém radonovém riziku Ochrana staveb na středním radonovém riziku Ochrana staveb na vysokém radonovém riziku Opatření proti radonu ze stavebních materiálů a z vody Denní osvětlení Význam denního osvětlení a základní požadavky na jeho navrhování Činitel denního osvětlení Osvětlovací systémy TRUHLÁŘSKÉ PRÁCE Dřevěná okna, dveře l.l Dřevěná okna Rozdělení dřevěných oken Montáž dřevěných oken Dřevěné balkonové dveře Dřevěné dveře :2 Zabudovaný nábytek Kompletizované výrobky Dřevěné obklady Obklady vnitřní Obklady vnější ZÁMEČNICKÉ PRÁCE Kovová okna, dveře a vrata :1.1 Kovová okna Ocelové dveře Ocelová vrata Stavební kování Kovové výlohy, světlíky a stěny Kovové výlohy Ocelové stěny VYBRANÉ SPECIÁLNÍ PRÁCE DOKONČOVACÍ Natěračské práce Malířské práce a tapetování Sklenářské práce Sklobetonářské práce Oplocení Ploty dřevěné Ploty drátěné Ohradní zdi

7 7.5.4 Plotová vrata a vrátka TECHNICKÁ ZAŘÍZENÍ BUDOV Veřejné sítě Veřejná kanalizace I.2 Veřejný vodovod Veřejný plynovod Vnitřní kanalizace Kanalizační přípojka Kanalizační vložka Trubní materiál pro vnitřní kanalizaci Síť vnitřní kanalizace Příslušenství kanalizace Ochrana kanalizace před nežádoucími látkami, lapáky Žumpy a domovní čistírny odpadních vod Zkouška vnitřní kanalizace Vnitřní vodovod Vodovodní přípojka Vodoměry Rozvod vody v objektech Trubní materiál Armatury Stavební úpravy pro vedení potrubí a jiná zařízení Ochrana vnitřního vodovodu před závadnou vodou Domácí vodárny Teplá užitková voda Požární vodovody Vnitřní plynovod Topný plyn Plynovodní přípojka Rozvod plynu v objektech Stoupací vedení Umístění uzávěrů Plynoměry Potrubí Armatury a příslušenství Tlaková zkouška domovního plynovodu Plynové spotřebiče a jejich připojování Požární ochrana při instalaci spotřebičů Nejmenší světlosti potrubí Instalační a bytová jádra Vytápění Základní pojmy Soustavy vytápění ,3 Ústřední vytápění Rozvody ústředního vytápění Materiál a montáž potrubí Armatury

8 8.6.7 Otopná tělesa Zřizování kotelen Ústřední příprava teplé užitkové vody Dálkové vytápění Elektrické akumulační vytápění - ústřední Regulace automatického řízení a měření tepla Netradiční zdroje energie Větrání a klimatizace Větrání a větrací zařízení Přirozené větrání Nucené větrání Teplovzdušná vytápěcí zařízení Klimatizační zařízení VÝTAHY Hlavní části výtahů Výtahy pro dopravu osob nebo osob a břemen Malé nákladní výtahy Nákladní výtahy stolové Oběžné výtahy Pohyblivé schody LEŠENÍ Ocelová lešení Nepohyblivá ocelová lešení Nepohyblivá trubková lešení se svěrnými spojkami Nepohyblivá lešení HAKI Pojízdná ocelová lešení Pohyblivé pracovní plošiny Bezpečnostní předpisy pro montáž a používání ocelových lešení ZÁSADY PŘEDÁVACÍHO ŘÍZENÍ MEZI ÚČASTNÍKY VÝSTAVBY Literatura

9 10

10 1 TYPOLOGIE BYTOV CH A OBâANSK CH STAVEB 1.1 ZÁKLADY TYPOLOGIE Typologie pozemních staveb je nauka o navrhování budov. Správně navržené budovy musí splňovat požadavky provozní, zdravotní, bezpečnostní, konstrukční, ekonomické a estetické. Mají vytvořit po všech stránkách příjemné prostředí pro člověka, pro jeho práci i odpočinek Základní faktory ovlivňující provozní a prostorové vztahy 1. Pohybový prostor. Naše pocity, a zejména životní a společenské funkce jsou ovlivňovány nejen estetickými vlastnostmi a pohodou vnitřního prostředí, nýbrž i nejbližšími prostorovými podmínkami budovy. Směrodatný je prostor, který člověk potřebuje při pohybu, při práci a v různých polohách: např. rozměry dveří a chodeb, podchodné výšky na ramenech schodišť, průchozí šířky mezi řadami sedadel, mezi stolky v restauraci nebo rozměry sedícího člověka se zřetelem na potřebné relace sedacího a stolního zařízení (obr. 1). 2. Pracovní prostor. Kromě pohybového prostoru je nejbližší oblast určena plochami nebo prostorem nutným pro předměty a pomůcky k určité práci. Nejčastěji jde o stolní plochy, kuchyňské sestavy, řídící panely apod. (obr. 2). 3. Manipulační úrovně. Manipulační úrovně se nejvýrazněji uplatňují u sedadel a u pracovních a odkládacích ploch. Stolní odkládací plocha může být nižší, pracovní plochy jsou umístěny výše podle postoje člověka a podle druhu práce (společenský stůl 50 až 62 cm, psací stůl 76 cm, kuchyňská sestava 86 cm pro práci vstoje apod.). 4. Fyzikální vlastnosti prostoru a) Osvětlení a barva světla ovlivňují pocity v prostoru a spoluvytvářejí prostor. Denní nebo umělé osvětlení má různé psychické účinky. Nevhodné osvětlení, např. i směr dopadu světla, snižuje pracovní výkon. b) Větrání prostorů je nezbytné pro zdravý pobyt a má přímý vliv na pocit pohody. Může být přirozené nebo umělé. c) Teplota a vlhkost vzduchu se řídí podle účelu místnosti. Pro práci vsedě vyžadujeme proti práci při pohybu vyšší teplotu. 11

11 12 Obr. 1. Pohybový a pracovní prostor A šířky prostoru postačující k pohybu, B rozměry některých pracovních ploch (pracovní stůl, kuchyňská linka, jídelní stoly), C potřebné relace sedacího stolního zařízení a výšky pracovního místa

12 d) Zvuk při vyšších intenzitách působí nepříznivě na organismus. Proto se musíme snažit snižovat hladinu zvuku (hluku) již u zdrojů hluku, a to dobrou izolací a správným dispozičním řešením (nenavrhovat výtahy poblíž ložnic apod.). Obr. 2. Zakreslení spojovacích komunikačních pásů, manipulačních a úkonových ploch do půdorysu bytu. Spojovací pásy jsou znázorněny barevně, manipulační plochy jsou vodorovně čárkovány, úkonové plochy jsou tečkovány. Největší překrývání ploch je v předsíni e) Správné technické provedení budovy a vhodná volba materiálů rozhodujícím způsobem přispívají k celkovému hodnocení díla Zásady navrhování bytových a občanských staveb U konkrétních úkolů je celkové řešení stavby ovlivněno pozemkem a prostředím. Celý postup práce v počáteční fázi projektu je ovlivňován zejména těmito faktory: a) Podklady a průzkumy Investor musí projektantovi poskytnout nezbytně nutné podklady pro práci. Je to především projektový úkol nebo stavební program. Projektový úkol je součástí tzv. přípravné dokumentace. Součástí prací na projektovém úkolu je také provedení průzkumů potřebných pro určení vlastností staveniště, u rekonstrukcí, přístaveb a nástaveb sem patří také výkresy dosavadního stavu objektu. 13

13 Nejdůkladnější představu o staveništi a jeho okolí získáme prohlídkou celého zájmového území. Je nutno znát klimatické poměry na staveništi (převládající směr větru, průměrné teploty vzduchu, sluneční svit a množství srážek) a geologické vlivy (složení základové půdy, režim podzemních vod, konfiguraci terénu, porost, bonitu půdy atd.). Tyto faktory působí na dispoziční řešení i na volbu druhu nosné konstrukce (např. využití svahu, způsob zakládání apod.). b) Studium problematiky úkolu Je nezbytné u všech akcí. Mnohé úkoly vyžadují speciální poznatky provozních vztahů a současný stav světové úrovně daného oboru (nemocnice, divadla apod.). Mnohdy je nutná činnost spolupracovníků specialistů pro daný obor. c) Řešení provozních vztahů Řešení těchto vztahů (horizontálních i vertikálních) pomocí dispozičních aprovozních schémat umožní základní orientaci pro počáteční práci na dispozici, na hmotovém seskupení i umístění a na orientaci objektu v terénu (obr. 3). Je třeba postupovat od celku k detailu, od širších vztahů k přímým vazbám mezi jednotlivými místnostmi, od podstatných vazeb k podružným. U průmyslových Obr. 3. Příklad provozních vazeb jednotlivých prostorů kulturního domu se sálem pro 500 osob. Spojovací čáry naznačují provozní souvislosti jednotlivých prostorů tak, jak jsou požadovány. Grafické schéma neurčuje ještě vlastní dispoziční řešení, je pouze pomůckou projektanta pro stanovení dispozičních souvislostí a vazeb: bez značení prostory vstupní a komunikační; tečkovaně sociální zařízení; šrafovaně doplňkové prostory a příslušenství; barevně hlavní účelové prostory 1 zádveří, 2 vestibul, 3 schodiště, 4 WC, 5 pokladna, 6 šatna, 7 bufet, 8 přípravna, 9 klubovna, 10 terasa, 11 sál pro 500 osob, 12 jeviště, 13 kulisy, 14 herci, 15 letní scéna, 16 hlediště letní scény 14

14 staveb jsou to také schémata technologických postupů, nezbytná pro správný návrh stavební části objektu. d) Dispoziční a architektonické řešení Všechny zmíněné faktory ovlivňují řešení dispozice a s ní úzce souvisejícího architektonického řešení. Úkolem projektanta (architekta) je najít relativně optimální řešení úkolu při splnění všech požadavků kladených na objekt v celém rozsahu. e) Konstrukční řešení Nebývá vždy určeno předem a vzniká postupně s řešením dispozičním a architektonickým. Ve všech stadiích rozpracovanosti náčrtku objektu je do odpovídající hloubky řešena i jeho konstrukce. S postupem propracovanosti dispozičního řešení se upřesňuje řešení konstrukční, nebo naopak, neboť architektura, dispozice i konstrukce musí tvořit logický harmonický celek. f) Variantní řešení Dispoziční, konstrukční i architektonické řešení je logickým požadavkem hledání optimálního řešení. Pouze přirovnáním minimálně dvou řešení lze mluvit o výhodách nebo nevýhodách řešení a o možnostech alternativního pohledu na koncepci ideového řešení. g) Architektonické bariéry Za architektonické bariéry (stavebně technické zábrany) považujeme stavební úpravy dispozičního a konstrukčního charakteru budovy (i vnějšího prostoru), které ztěžují nebo znemožňují tělesně postiženým osobám nebo matkám s kočárky pohyb v daném prostoru. Podle charakteru překážek dělíme tyto bariéry na bariéry zamezující postiženým osobám: přístupnost vnější, přístupnost vnitřní, uživatelnost objektu. Statistiky dokazují, že 4 až 6% obyvatel je postiženo trvalou invaliditou. Dalších 11% činí obyvatelé ve věku 65 let a více. Z hlediska klasifikace invalidity rozlišujeme tyto skupiny: postižení se mohou pohybovat bez použití vnějších ortopedických pomůcek, musí používat vnější pomůcky pro chůzi: hole, loketní a zápěstní berle, tripody nebo kolečkové rámy, tělesně postižení vozíčkáři, jejichž pohybová schopnost je tak narušena, že nemohou nebo jen málokdy mohou chodit a stát samostatně. K jejich pohybu jsou nutné invalidní vozíky. Pohybovat se mohou samostatně ve vozíku s ručním pohonem, samostatně na vozíku s elektrickým nebo benzinovým motorem, 15

15 s průvodcem, kdy jsou usazeni do speciální pojízdné židle nebo standardního vozíku pro invalidy. Tyto skutečnosti je nutno mít na zřeteli při projektování bytových staveb, objektů distribucí a služeb, kulturních zařízení, škol a učilišť, sportovních zařízení, hotelů a ubytoven, pracovišť a dílen, zdravotnických zařízení i staveb veřejné hromadné dopravy. Obvyklé plošné a tvarové dimenzování dispozičních i konstrukčních prvků u staveb pro zdravé lidi se jeví pro různé kategorie invalidů mnohdy jako tzv. architektonické bariéry, které jsou obtížně překonatelné, nebo vůbec nepřekonatelné. Z těchto důvodů je nutno již při projektování a realizaci staveb tyto bariéry (zábrany) odstraňovat. Týká se to například této problematiky: správná volba rozměrových údajů (průchozí a průjezdné šířky pro postižené s berlemi, vozíky pro invalidy apod. jsou 90 až 120 cm), manipulační prostory pro vozík s invalidou, sklon rampy nejlépe 1 : 20 až 1 : 15 s odpočívadly po 9 m, pro rampu do 3 m délky volíme sklon 1 : 8, dveře bez prahů, šířka 80 až 110 cm, konstruované pro náraz vozíkem, automaticky se otevírající dveře posuvné nebo otočné, madla ve výši 80 až 90 cm, podlahy, které nekloužou (nepoužívat rohoží), schodiště se stupni bez přesahující nášlapné plochy. Doporučená výška stupňů 14 cm, šířka 32 cm, možnost pevně sevřít madlo zábradlí, sociální zařízení (WC) umožnit vjezd vozíku (univerzální kabina minimálního rozměru 225/225 cm), madla na stěnách, umývadla 30/50 cm s pákou pro regulaci ventilů mísící baterie, polička se zrcadlem, poplašné zařízení, triangly (tyč se dvěma posuvnými tyčkami a na nich ruční držadla trojúhelníkového tvaru), sprchy jsou vhodnější než vany, armatury montovat na podélné stěně van, výtah, vnitřní rozměr kabiny minimálně 110/140 cm, telefonní kabiny možnost používat telefonní automat vsedě, garáže minimálního rozměru 600/350 cm, vozík zůstává v garáži vedle auta, asi 300 cm před garáží umístit spínač automatického elektrického otevírání dveří apod. Samostatnou kapitolou by byla problematika dispozičního řešení bytu a jeho vybavení nábytkem pro vozíčkáře. Zásadou řešení je podmínka, aby vše bylo na dosah ruky z vozíku (pracovní plochy, zásuvky, poličky, ovládací spínače apod.). Parapet oken má být vysoký maximálně 70 cm. Další samostatnou kapitolou by byly architektonické bariéry pro zrakově a sluchově postižené. Uvedené příklady architektonických bariér jsou jen zlomkem tohoto problému. Princip zajišťování tohoto základního humánního požadavku by měl být 16

16 formulován heslem: Zbavit tělesně postižené závislosti na cizí pomoci. Pouze taková forma pomoci zbavuje důstojným způsobem tělesně postižené jejich psychického handicapu. Realizovaná opatření v tomto směru přesvědčivě prokazují, jak i nadále mohou být lidé s různými tělesnými vadami platnými členy společnosti v celé šíři. h) Ekonomické vyhodnocení a průvodní a technická zpráva Výkresovou dokumentaci architektonických náčrtů (generelu, studie objektu), obvykle v měřítku 1 : 200, doplňuje průvodní zpráva, která pojednává o všech okolnostech souvisejících se zadáním, s programem, o širších vztazích objektu afaktorech, které podstatně ovlivnily řešení. Technická zpráva pojednává o dispozičním řešení, architektuře, urbanistickém začlenění objektu, konstrukčním řešení a o vybavení budovy. Ekonomické vyhodnocení se skládá z technickoekonomických ukazatelů Koncepce budov Všechny vnitřní prostory budovy se dělí na vlastní užitné prostory, které tvoří jádro a hlavní náplň objektu (např. obytné prostory v bytových domech, učebny ve školách), dále na prostory spojovací komunikační (schodiště, chodby, výtahy apod.) a na prostory doplňkové (hygienická zařízení, šatny, prostory pro vytápění, příslušenství budov apod.), bez nichž by byl nemožný provoz v budově (obr. 4). Obr. 4. Rozdělení vnitřních prostorů A prostory užitné (tečkovány), B prostory spojovací (bez grafického pojednání a schodiště), C prostory doplňkové (šrafovány) Zásadně je třeba rozlišovat konstrukční trakt od traktu dispozičního. Například v konstrukčním jednotraktu je možno vytvořit dispoziční dvoutrakt, třítrakt atd., a to tak, že konstrukční jednotrakt je dělen po hloubce lehkými příčkami. Podle vzájemného vztahu budov lze budovy rozdělit na izolované (volné), přistavěné k jiné budově jednou stranou (koncové), řadové, ve skupině alespoň tří domů uprostřed, rohové, přistavěné ze dvou stran k sousedním budovám. 17

17 Podle rozlohy a rozdělení je možno budovy dělit na monobloky, budovy jednoduchého kompaktního tvaru, křídlové budovy (členěné) a) s volnými křídly a vnějšími dvory, b) uzavřené s vnitřními křídly a vnitřními dvory. 1.2 OBYTNÉ BUDOVY Funkce bytu, funkční jednotky S vývojem lidské společnosti a se zvyšující se úrovní civilizace se vyvíjel názor, jakým způsobem má být uspořádán prostor na obývání byt, aby vyhovoval potřebám člověka. Zpočátku stačil člověku k obývání jeden prostor, který plnil několik funkcí. Ve společnosti na vyšším stupni civilizace se člení funkce v bytě, a člení se tedy i byt na soubor funkčních jednotek, z nichž každá slouží pro jednu nebo několik funkcí. Funkčními jednotkami jsou prostory a místnosti v bytě. Byt je složitým útvarem, v němž jsou funkční jednotky řazeny ve vzájemných vztazích, které odpovídají funkčním nebo provozním souvislostem. Funkční jednotky v bytě musí být vybaveny potřebným zařízením. Takovým zařízením a předmětům říkáme souhrnně vybavení bytu. Byt je samostatně uzavřený soubor funkčních jednotek s příslušným vybavením, uspořádaných v souladu s provozními souvislostmi. Obr. 5. Sekce schodišťového domu typu T 06 B se třemi byty na schodišti l byt IV. až V. kategorie, 2 byt I. až II. kategorie, 3 byt III. kategorie 18

18 1.2.2 Domovní vybavení V obytných domech se vylučují z bytů z provozních a hygienických důvodů některé funkce nebo jejich části funkční jednotky. Jsou to např. sklep na palivo, prostor pro ukládání dětských kočárků, rozvodna ústředního vytápění, plocha s klepadlem na koberce nebo prostor pro nádoby na odpadky. Soubor uvedených funkčních jednotek je tzv. domovní vybavení Technické vybavení domu Byt ani obytný dům nemohou plnit své funkce bez zařízení, jako je např. kanalizace, rozvod vody a elektřiny, ústřední vytápění, osobní výtah u domů s větším počtem podlaží a televizní anténa, tzv. technické vybavení domu Kategorizace bytů Aby byt vyhovoval různým domácnostem, je třeba přihlížet ke složení domácnosti a zejména k počtu osob. Podle členů v domácnosti se v ČSN Obytné budovy člení byty do tzv. kategorií, což je klasifikace bytů podle počtu ubytovaných osob na rozdíl od kategorií bytů uvedených v bytovém zákoně, které znamenají odstupňování kvality a vybavení bytů. Byty I. a II. kategorie jsou nerodinné byty, byty III. a vyšších kategorií jsou byty rodinné (obr. 5) Vzájemné provozní vazby funkčních jednotek v bytě Moderní byt musí plnit řadu funkcí, které kladou požadavky na plochy v bytě a na jeho provozní řešení. Je-li naším úkolem navrhnout dispoziční řešení bytu, musíme si dobře uvědomit všechny tyto funkce, jejich požadavky i důležitost a během práce stále zvažovat jejich vzájemné vazby. Některé nejdůležitější funkce bytu: vstup do bytu, oblékání a převlékání, příprava jídel a mytí nádobí, stolování, osobní hygiena, spánek, kolektivní formy odpočinku, soukromí jednotlivce, domácí práce, ukládání různých předmětů, pobyt dětí, návštěvy a další. Význam, který je kladen na jednotlivé funkce bytu, se značně liší v různých částech světa a podléhá stálému vývoji. Jedním z problémů dispozičního řešení je funkce předsíně. Jsou dva základní principy komunikačního řešení bytu: předsíň, která tvoří hlavní komunikaci bytu (u nás nejčastější řešení), a předsíň, která je rozdělena na dvě části vzájemně propojené obývacím pokojem. 19

19 Dalším požadavkem je spojení kuchyně s obývacím pokojem. Přitom může být kuchyně přímo přístupná z předsíně nebo přes obývací pokoj. Důležitým prvkem provozních vztahů v bytě je průchodnost některých místností, nejsou-li všechny místnosti přístupné přímo z předsíně. Bývá to obvykle důsledek hospodárnosti, která nutí omezit vnitrobytové komunikační prostory Variabilita bytu Jedním z moderních požadavků na typizované konstrukční systémy je variabilita dispozičního řešení bytu. To znamená, že plochu určenou pro byt lze využít pro různé dispoziční řešení bytu. Přitom je možno měnit i polohu bytového jádra. Jiným stupněm variability jsou změny dispozičního řešení bytu, které lze uskutečnit dodatečně změnami v přemístitelných příčkách. Mohou to být i nábytkové příčky. Jiná variabilita záleží na tom, je-li možno zařídit jednotlivé místnosti různým způsobem. Velikost a tvar místnosti, poloha dveří a oken musí být taková, aby základní nábytek v místnosti bylo možno rozestavit různě podle individuálních potřeb a požadavků uživatele Vnitřní zařízení bytu Základní nábytek, základní zařízení bytu tvoří souhrn nezbytného nábytku a zařízení pro předpokládaný počet osob v bytě (ČSN Zařizování bytů). Zabudovaný nábytek a zařízení bytu jsou do stavby trvale instalovány a tvoří její nedílnou součást. Tento nábytek a zařízení je zpravidla součástí stavebních dodávek. Základní i doplňkový nábytek a zařízení bytu se má zakreslovat do výkresů podle grafických značek uvedených v normě Jednotlivé místnosti bytu O prostorech bytu platí, že půdorysný tvar jednotlivých místností bytu, poloha oken, dveří, topných těles apod. musí být taková, aby umožňovala vybavit místnost nábytkovým zařízením podle jejího účelu. Vstupní místnosti zprostředkují přechod z vnějšího prostoru do bytu. Jsou prvním článkem provozní linky bytu. Závětří bývá vstupním prostorem v rodinných domcích, které má chránit vstup před nepříznivými povětrnostními podmínkami. Zadržuje nepříznivé povětrnostní vlivy, aby vlastní předsíň byla již chráněna. 20

20 Předsíň je podle ustanovení normy nutnou součástí každého bytu. Volná šířka předsíně musí být nejméně 110 cm. Vstupní dveře do bytu se musí otevírat do předsíně. Předsíň musí být tak veliká, aby umožňovala dopravu předmětů o rozměrech 180/60/180 cm. Na to má velký vliv poloha dveří a jejich šířka. Hala může kromě komunikační funkce sloužit k vykonávání domácích prací, a není-li z ní přístup do WC, je možno sem přenést stolování nebo společný život rodiny. Plní-li hala i funkci předsíně, jde o tzv. halovou předsíň. Je-li přímo větraná a osvětlená, o tzv. obytnou halu. Obytné místnosti jsou místnosti, které slouží k obývání v užším slova smyslu (obývací pokoj, ložnice, jídelna, pracovna, pokoj dětí apod.). Podle ČSN Obytné budovy musí být světlá výška obytných místností bytových domů nejméně 260 cm, podkroví 255 cm. Při použití stropních prefabrikátů velkých rozponů lze snížit světlou výšku obytných místností na 255 cm. U rodinných domků musí být výška min. 250 cm, místnosti v podkroví mohou být vysoké jen 230 cm. Při zkosení stropu v podkroví musí mít nejméně polovina půdorysné plochy obytné místnosti požadovanou nejmenší světlou výšku, zkosená část stropu nejméně 160 cm. Obývací pokoj je největší místnost bytu. Jeho plocha u bytů pro tři osoby auvětších bytů má být nejméně 18 m 2 a šířka pokoje min. 3,30 m. Hlavním účelem obývacího pokoje je soustředit zde společný život rodiny. Ložnice je obytná místnost určená ke spaní. Kromě toho plní obvykle funkce spojené se soukromím jednotlivce. Plocha ložnice pro jednu osobu je nejméně 8 m 2, pro dvě osoby 12 m 2. Ložnice nesmí sloužit jako jediný průchod do další obytné místnosti. Jídelna se málokdy vyskytuje jako samostatná místnost. Častěji jde o jídelní kout v obývacím pokoji, v hale, v kuchyni apod. Příslušenství bytu tvoří: předsíň, kuchyně (kuchyňská nika), spíže (spížní skříň), koupelna, WC, skladovací prostor (úklidová komora nebo skříň). Tyto části příslušenství má obsahovat každý byt. Kromě toho mohou jako příslušenství sloužit hala, lodžie, balkón apod. Kuchyně je buď provozně oddělenou částí jiného prostoru (kuchyňská nika nebo kuchyňský kout), nebo samostatnou místností (pracovní kuchyně, kuchyně s příležitostným stolováním). Obývací kuchyně, která by měla mít i funkci obývacího pokoje, se povoluje ve výjimečných případech, např. u adaptací se souhlasem příslušného hygienika. Prostor k vaření má obsahovat alespoň toto vybavení: sporák (vařič), pracovní plochu, zařízení na mytí nádobí (dřez) s odkládacími plochami a prostory na uskladňování nádobí. Předpisem je určena pouze minimální velikost plynové kuchyně. Na každý vařidlový plynový hořák musí připadat nejméně 5 m 3 prostoru kuchyně a v okně musí být větrací křídlo. 21