Analýza regionálních rozdílů v ČR

Transkript

1 Analýza regionálních rozdílů v ČR 1. ČÁST SYNTETICKÁ Cílem této úvodní kapitoly je stručně charakterizovat trendy v regionální diferenciaci sociálně ekonomických jevů v ČR. Regionální aspekt z praktických důvodů zjednodušujeme na 14 krajů jen občas odkazujeme na okresy. Je však třeba upozornit na velikostní nevyváženost souboru krajů která by v interpretaci některých mezikrajských rozdílů měla být zohledněna. Zcela specifické postavení Hlavního města Prahy mezi kraji nás vede k tomu, že někde uvádíme údaje i za ČR bez Prahy. Sociální systém ČR je pochopitelně složitě podmíněn řadou faktorů přírodní, ekonomické, politické aj. povahy. Většina jevů se vyznačuje značnou setrvačností a vývoj je nutno hodnotit v širším kontextu. V úvodní kapitole se omezíme jen na hodnocení vybraných základních ukazatelů. Výběr dalších ukazatelů je v tabulkách 1.1 až 1.7 podle krajů ČR převážně s daty k roku. Pro podrobnosti odkazujeme čtenáře na datové publikace z produkce ČSÚ, zejména Statistické ročenky, Statistické bulletiny a také na analytické publikace pro jednotlivé kraje, které jsou k dispozici na pod odkazem Regiony, města, obce. DEMOGRAFIE A OSÍDLENÍ Tyto aspekty vývoje společnosti byly často v médiích komentovány hlavně v otázkách zvýšené porodnosti a stěhování cizinců. Přehnaná představa baby-boomu byla podpořena napjatostí v kapacitách porodnic a mateřských školek. Podstatně méně pozornosti přitahuje stárnutí populace a růst potřeb sociálního vybavení, resp. naléhavost důchodové reformy. Ekonomický růst po roce 2000 urychlil tzv. suburbanizační proces v zázemí velkých a středních měst, zjevný např. v nárůstu počtu dokončených bytů nebo ploch pro maloobchod, kanceláře a výrobu, a to převážně na zelené louce. Prudký nárůst počtu obyvatel v zázemí Prahy a dalších měst vyvolal místy závažné problémy v kapacitách sociální a technické infrastruktury (hlavně dopravní). Mimo širší povědomí zůstávají další problémy spojené s vývojem diferenciace osídlení - např. problémy tzv. vnitřních i vnějších periférií ve venkovském osídlení. Teprve hospodářská recese koncem roku oživila zájem o sociální exkluzi částí populace a problematiku zahraničních pracovních sil v ČR. Vývoj vybraných ukazatelů průběžné demografické statistiky v ČR Celková změna počtu obyvatel v ČR v letech a dostala proti předchozím letům výraznější dynamiku, neboť počet obyvatel vzrostl o 93,9 tis. a 86,4 tis. osob (až do roku 2002 de iure populace ČR totiž početně ubývala a následující přírůstky se zvětšovaly jen pozvolna). Rozhodující roli přitom stále hrálo kladné saldo zahraniční migrace, které dosáhlo rekordních 1 83,9 tis. v roce a 71,8 tis. osob v roce. Podle státního občanství přistěhovalých dominují jako zdrojové státy Ukrajina, Slovensko, Vietnam a Rusko. Saldo přirozené měny se dostalo nepatrně nad nulu po 13 letech (od roku 1993) teprve v roce V letech a byl přebytek živě narozených nad zemřelými 10,0 tis. a 14,6 tis. osob. Hrubá míra porodnosti 2 v ČR klesala od rekordního roku 1974 (19,4 promile, celkově 194 tis. živě narozených dětí) až do roku 1999 (8,7 promile a 89 tisíc celkově). Od té doby je trend rostoucí až na rekordních 11,5 promile, resp živě narozených dětí v roce 3. Poměr počtů narozených v roce 1974 a je tedy 100 ku 62. Po roce 1991 roste průměrný věk matek, např. u prvního dítěte z 22,4 v roce 1991 na 27,1 v roce. 1 Od vzniku samostatné oficiální počet přistěhovalých 104,4 tisíce v roce byl současně nejvyšší od období velkých přesunů obyvatelstva po 2. světové válce. Úřední evidence migrantů je však zkreslená např. tím, že vystěhovalí občané ČR se neodhlašují z místa trvalého pobytu a zůstávají započteni v bilancích. Jsou tak zkresleny celkové objemy i salda migrace a celkové počty obyvatel. Cizí státní příslušníci jsou migračně aktivnější, např. v roce se podíleli na vnitrostátní migraci 17 %. 2 Počet živě narozených dětí na 1000 trvale bydlících obyvatel 3 Všechny údaje pro rok jsou předběžné. 5

2 Dramaticky se zvýšil také podíl dětí narozených nevdaným ženám, a to na 36 % v roce (z 9 % v roce 1990). Úhrnná plodnost žen 4 analogicky klesala z 2,43 (1974) skokem, v 80. letech pak plynule a po roce 1990 opět skokem až na minimum 1,13 (1999), což bylo nejméně za zhruba stoleté trvání této statistiky u nás a ČR tím zaujala jedno z posledních míst v Evropě (a de facto na světě). Od roku 2000 pomalu stoupá, a to na hodnotu 1,44 v roce. Propad v 90. letech prohloubilo odkládání mateřství do vyššího věku žen průměrný věk prvorodiček stále roste a dosáhl 27,3 let v roce, zatímco v 1990 byl 22,5 roku. Potratovost výrazně poklesla v počtu umělých přerušení těhotenství (ze 111 tis. v roce 1990 až na úroveň 25 tis. v posledních letech, na které již stagnuje, resp. v posledních 2 letech nepatrně roste). Pokračovala změna struktury ubývá, resp. stagnuje intenzita a počet umělých potratů a přibývá u samovolných potratů. Celkově v roce skončilo potratem 27 % všech těhotenství, v roce 1995 to bylo 39 %. Úmrtnost zaznamenala také zlepšení po roce Dokumentují to tabulkové a standardizované ukazatele (očištěné od vlivu stárnoucí věkové struktury). Mezi lety se prodloužila naděje dožití v prvním roce života o 5,5 roku u mužů (na 73,7 roku) a o 4,2 roku u žen (na 79,9 roku). Prodloužení bylo větší u mužů, kteří v ČR trpěli tzv. nadúmrtností a jejich naděje dožití se v 80. letech dokonce snižovala, zatímco u žen stagnovala. Mimořádně nízká je perinatální 5 i kojenecká 6 úmrtnost. Kojenecká se snížila na 2,8 promile v roce z 10,4 promile v roce Mezi lety 1991 a se snížila úroveň celkové standardizované úmrtnosti u obou pohlaví o více než 30 %, u mužů o trochu více než u žen. Hlavní oblastí snížení úmrtnosti se u obou pohlaví staly nemoci oběhové soustavy. V posledních 5 letech se rychlost poklesu intenzity úmrtnosti zpomaluje. Hrubá míra úmrtnosti 7 klesla z 12,5 promile (1990) na 10,1 promile (). Podle příčin úmrtí dlouhodobě dominují u mužů i žen nemoci oběhového systému (v roce u mužů 45 %, u žen 55 %) a novotvary (29 % muži, 24 % ženy). Věkové složení populace je dáno demografickým vývojem v posledních 100 letech, jeho nepravidelnosti jsou odrazem vlivu vnějších podmínek na populační klima, přičemž vliv migrace není příliš výrazný. Nerovnoměrnosti věkové pyramidy pro rok byly způsobeny oběma válkami, hospodářskou recesí ve 30. letech, transformací společnosti v 90. letech a naopak následnými obdobími oživené porodnosti. Nejpočetnějšími ročníky jsou 28 34, narozené v letech , vliv současné kompenzační vyšší porodnosti na základnu věkové pyramidy po roce 2000 je velmi mírný. Nápadný je nižší podíl mužů starších 60 let proti ženám, zapříčiněný vyšší úmrtnosti mužů v tomto věku. Index stáří 8 v roce 2006 poprvé překročil hodnotu 100 a v roce dosáhl 102,4. Je to důsledkem nízké porodnosti v 90. letech a současně příchodu silnějších generací ze začátku 2. světové války do věku nad 65 let. Nejvýraznější změnou ve věkové skladbě celé populace byl pokles velikosti dětské skupiny (0 14 dokončeného věku) o necelou třetinu (na 69,6 %) mezi roky 1991 a. Počet produktivní věkové skupiny vzrostl o 7,5 % (ale posledních 5 let již stagnuje, neboť věku 15 let dosahují slabé ročníky z 80. a 90. let). Konečně počet seniorů (dokončený věk 65 a více) vzrostl mezi roky 1991 a o 15,1 %. Ovšem těsně před dosažením věku 65 let jsou silné generace z období 4 Průměrný počet živě narozených dětí, připadajících na 1 ženu, pokud by během jejího reprodukčního věku (15-49 let) zůstaly míry plodnosti žen podle věku stejné po celé období jako v daném roce. Dosahuje-li úhrnná plodnost hodnoty přibližně 2,1, plodnost zajišťuje prostou reprodukci obyvatelstva. Klesne-li pod tuto hodnotu, početní stav populace nabývá tendenci k dlouhodobému snižování přirozenou měnou. 5 Mrtvě narození a zemřelí do 7. dne po porodu na 1000 narozených. 6 Zemřelí do 1 roku věku na 1000 živě narozených. 7 Počet zemřelých celkem na 1000 obyvatel. 8 Počet osob ve věku 65 a více let na 100 dětí ve věku 0 14 let. 6

3 kompenzační plodnosti po 2. sv. válce. Věkový medián se mezi roky 1991 a zvýšil z 35,6 na 39,1 let. Zrychlení stárnutí populace představuje fenomén, který bude dramatičtější změnou v populaci než případný početní úbytek obyvatelstva v řádu jednotek procent. Složení obyvatelstva podle rodinného stavu se vyznačuje růstem podílu svobodných a rozvedených osob v posledních 18 letech odsouvají se sňatky do pozdějšího věku, roste intenzita rozvodovosti a více je akceptováno nesezdané soužití. Díky delší naději dožití žen proti mužům je po 50. roce ve věkové pyramidě populace výrazná převaha vdov. V populaci tedy roste podíl domácností jednotlivců, a to nejen ovdovělých, ale i mladých lidí zejména ve městech. Sňatečnost zaznamenala historické minimum v roce 2003, kdy bylo v ČR poprvé méně než 50 tisíc svateb, od té doby kolísá mírně nad 50 tisíc (v roce celkem 52,5 tisíc). Mírně klesá podíl oboustranně svobodných snoubenců (63,4 % v roce ). Medián věku aspoň jednoho sňatku u mužů vzrostl mezi lety 1991 a z 23,9 na 34,2 roku a u žen z 21,0 na 29,7. V roce bylo uzavřeno 4969 sňatků (8,7 %), kdy aspoň jeden ze snoubenců nebyl státním příslušníkem ČR; tato čísla rostou. Rozvodovost se po roce 2002 stabilizovala kolem počtu 31 tisíc rozvodů ročně. Úhrnná rozvodovost 9 je také stabilizována, a to kolem 49 %. Roste podíl starších rozváděných manželství, průměrná délka trvání manželství před rozvodem vzrostla z 10,1 roku (1991) na 12,3 (). Klesá podíl manželství s nezletilými dětmi (71,7 % v roce 1991 na 59,1 % v roce ). Regionální rozdíly demografických ukazatelů Hlavní rozdíly na úrovni krajů jsou v jejich migrační atraktivitě a tudíž i v celkové bilanci počtu obyvatelstva. Variabilita dílčích ukazatelů je dána především rozdíly ve věkové struktuře krajů. Pokud přepočteme ukazatele na standardní věkovou strukturu, variabilita není tolik výrazná, ale i zde lze pozorovat regionální souvislosti, častý je například gradient ve směru severozápad jihovýchod odlišné bývají Praha a Ostravsko. V celkové změně počtu obyvatel se od roku 1991 mezi kraji zvětšila dynamika rozdílů hlavně až po roce Do té doby se mezi kraji mírně odlišovala jen Praha, která od roku 1994 začala výrazněji ztrácet trvale bydlící ( de iure ) obyvatelstvo 11 ve prospěch svého zázemí (tj. Středočeského kraje) a setrvale ztrácel také Plzeňský kraj vč. samotného města Plzeň. Od roku 2002 se obrátil trend Prahy, která začala opět růst a do roku se dostala téměř na svou výchozí velikost (1 212 tis. obyv. proti obyv. z roku 1991). Nejvíce se od ostatních krajů odlišil svou růstovou dynamikou kraj Středočeský v letech se zvětšil jen o 1 %, ale do konce roku o 8 %. Přírůstky a ztráty populace v ostatních krajích se pohybovaly mezi +1 a 1 procentem a růstová dynamika se zvýraznila po roce 2006, a to včetně Plzeňského kraje. Výjimkou je trvale mírně ztrátový Moravskoslezský kraj (proti roku 1991 ztratil 2,5 %) a také Zlínský kraj (ztráta cca 1,5 %). Variabilita podle menších jednotek je mnohem výraznější, viz např. kartogram 1 podle okresů. Extrémní jsou okresy v zázemí Prahy (okres Praha-západ se populačně zvětšil bezmála o polovinu mezi roky 1991-, a sice o 43 % ze 74,7 tis. obyv. na 106,0 tis. obyv.). Převažují zde migrační přírůstky do nových bytů v rámci procesu tzv. suburbanizace 12, čili růstu města v jeho zázemí. 9 Podíl manželství, které by v daném roce skončily rozvodem při zachování úrovně rozvodovosti podle doby uplynulé od sňatku. 10 Při SLDB 2001 se do celkového počtu obyvatel započetli poprvé i cizinci s dlouhodobým pobytem a byla provedena korekce meziročních bilancí podle výsledku sčítání, které proběhlo k Tyto vlivy však na populační vývoj v krajích neměly zásadní vliv. 11 Faktická populace na rozdíl od de iure populace není statisticky zachycena a lze ji jen odhadovat, Praha asi fakticky rostla trvale. 12 Jde o extenzívní rozvoj městských funkcí vně původních hranic měst. Kromě růstu bohatství a nároků na kvalitu bydlení se uplatnily i tržní faktory (deregulace nájmů). Lépe fungují lokalizační faktory, ačkoli v bydlení a distribuci došlo k mnoha nevratným chybám a systémovým poruchám hlavně v dopravě. Oslabení územního 7

4 Výstavba nových bytů akcelerovala po roce 2000, kdy se (dočasně) zlepšila dostupnost hypoték a zvýšila se i porodnost. Mezi dynamické okresy v zázemí velkých měst se zařadily na přední místa i okresy s velkým růstem zaměstnanosti a příjmů (Mladá Boleslav) a také Český Krumlov, Cheb a Tachov, kde se k příhraničním růstovým faktorům přidružila mladší věková struktura populace a tedy vyšší přirozené přírůstky počtu obyvatel. Hlavní urbanizované prostory zásadně proměnily svou vnitřní strukturu a fungování a celkově zvětšily svůj význam v systému osídlení, jak např. ukázal nárůst dojížďky za prací do většiny center mezi Sčítáními lidu, domů a bytů (dále SLDB) z let 1991 a V ČR se zachoval rozsah a specifické formy druhého (rekreačního) bydlení, změnilo se ale jeho využití a dochází i k přestavbě (výměně) chat na trvalé bydlení v atraktivních lokalitách. Na druhé straně trvalá emigrace signalizuje problémy řady dalších regionů v důsledku jejich odlehlé polohy vůči hlavním dopravním osám, ekonomické deprese a celkově nízké migrační atraktivitě. Týká se to jak periferních mikroregionů v rámci okresů při hranici (Bruntál, Jeseník, Šumperk, Vsetín, Zlín, Hodonín, Karlovy Vary), tak okresů se strukturálními problémy (Karviná, Most, Přerov), ale i velkých měst jako je Brno, Ostrava či Plzeň. Pokračují i populační úbytky tzv. vnitřní periférie na rozhraní vlivu velkých center, např. v pásu od jižní části Středočeského kraje do jižních Čech, v Podkrkonoší, na Vysočině i jinde jde o regiony s odlehlým a rozdrobeným venkovským osídlením, které jsou emigrací a stárnutím populace postiženy nejvíce. V posledních letech ztrácejí celkově moravské kraje a kraj Královéhradecký. Věková struktura je nejvíce odlišná v Praze, kde je mezi kraji (k ) největší podíl seniorů (15,6 %) a naopak nejmenší podíl dětí do 15 let (12,1 %); v ČR to bylo 14,6 % a 14,2 %. Vyšší podíl seniorů je dále v kraji Královéhradeckém, Jihomoravském a Zlínském. Nejvyšší podíl dětí je zatím v kraji Ústeckém, Libereckém (díky okresu Česká Lípa), dále již ve Středočeském a tradičně také na Vysočině rozdíly v podílech jsou ale menší než 1 %. Regionálně má poněkud mladší obyvatelstvo Morava proti Čechám, resp. mladší je severozápad Vysočina, Pardubický a Moravskoslezský kraj. Mezi okresy jsou mladší např. Tachov, Český Krumlov, Sokolov a pás okresů od Bruntálu na jih po Znojmo. Jde často o regiony s vyšším zastoupením Romů nebo okresy s masivní výstavbou sídlišť v 80. letech (např. Česká Lípa). Pás nejstarších okresů nalezneme od Jičína přes Prahu po Klatovy. Standardizovaná sňatečnost mužů i žen má nevýraznou regionální diferenciaci. Nejnižší byla v roce v Karlovarském kraji a v Praze, nejvyšší v Jihomoravském, Zlínském a Jihočeském kraji. V Praze byl výrazně vyšší věk snoubenců, naopak nejnižší byl na Vysočině. Rozvodovost je diferencována poněkud významněji a je dosti stabilní v čase vyšší je na severozápadě ČR (kde končí rozvodem polovina či více manželství) a nejnižší na Vysočině, v Jihočeském a Jihomoravském kraji, což zřejmě souvisí s vyšší religiozitou a tradičnějším životním stylem. Rozdíly v úrovni úhrnné plodnosti 13 nejsou velké (v ČR celkem byla 1,44) - v roce se pohybovala od 1,30 (Praha) a 1,34 (Zlínský kraj) po 1,56 (Ústecký). Zhruba od roku 2000 se dříve tradiční model vyšší plodnost na východě ČR rozpadá. Příčiny jsou protichůdné, vliv má nepochybně i životní úroveň a dostupnost bydlení: druhým krajem s nejvyšší plodností se stal Středočeský (1,52) a naopak se propadají dříve nadprůměrné kraje Olomoucký, Zlínský a Jihomoravský. Nejvyšší plodnost v posledních 5 letech má dříve průměrný Ústecký kraj. Naproti tomu tradiční rozložení mají hodnoty průměrného věku prvorodiček (rozdíly jsou opět velmi malé, v ČR plánování usnadnilo výstavbu na zelené louce a zanedbalo regeneraci brownfields. Nové využití velkých vnitroměstských rezerv (např. opuštěných železničních ploch) po roce zpomalila ekonomická recese. 13 Průměrný počet živě narozených dětí připadajících na 1 ženu ve věku let za předpokladu zachování intenzit plodnosti podle věku z daného roku. 8

5 27,1): v roce byl nejvyšší v Praze (29,3), naopak nejnižší věk je v krajích Ústeckém (25,9), Karlovarském (26,0) a Moravskoslezském (26,4). Pro tyto kraje je také typická nadprůměrná plodnost velmi mladých žen (do věku 21-22). Trend posouvání porodů do vyššího věku je patrný ve všech krajích. Největší regionální variabilita a stálý růstový trend v čase je v podílu dětí narozených mimo manželství - podíl klesá od západu směrem na východ ČR (v Karlovarském kraji v roce to bylo již přes polovinu dětí, 51,0 %; v Ústeckém 49,6 %), nejméně na Vysočině (25,2 %) a ve Zlínském kraji (25,8 %), v celé ČR 34,5 %. Podobně vysokou regionální variabilitu má potratovost, v roce byla úhrnná indukovaná potratovost 14 dvojnásobná v kraji Ústeckém (0,47) či Karlovarském (0,45) proti kraji Pardubickému (0,23) či Zlínskému (0,24). Podobnou strukturu vykazuje celková potratovost. Ukazatele potratovosti za posledních 17 let klesly zhruba na polovinu. Podíl žen v plodném věku užívajících antikoncepci předepsanou lékařem byl podle ÚZIS v roce v ČR 54 % - od 73 % v Praze po 46 % v Plzeňském kraji. Rozdíly v úrovni úmrtnosti v krajích jsou v čase poměrně stálé. Základní osou zlepšování je opět zhruba severozápad jihovýchod ČR. Podle naděje dožití při narození z úmrtnostních tabulek pro roky 2006 a bylo variační rozpětí mezi kraji 4,2 roky u mužů a 3,0 roky u žen. Nejhorším krajem byl i nadále Ústecký se 71,4 u mužů a 78,1 u žen (následován Moravskoslezským72,3 a 79,3), nejlepší byla Praha se 75,6 roky u mužů a 80,7 u žen. Hodnoty v rocích za celou ČR byly 73,7 (muži) a 79,9 (ženy). Regionální rozdíly jsou dány především rozdíly ve skladbě obyvatelstva podle vzdělání, rodinného stavu, socioekonomického postavení a národnosti (nadprůměrná úmrtnost byla zjištěna u Romů). Velký vliv má rychlost lékařské péče (důležitá u náhlých srdečních a mozkových příhod, které jsou stále zdaleka nejčastější příčinou úmrtí v ČR) a kvalita životního prostředí. ČR je v rámci EU zatím stále národnostně velmi homogenní, nejpočetnější národnost po české a moravské - slovenská - čítala podle SLDB 2001 jen 1,9 % obyvatel. O romské národnosti, která je v ČR demograficky i sociálně nejvíce odlišná od většinové populace, však není dostatek statistických dat. Systematicky se totiž nesleduje a SLDB 2001 zjistilo jen část Romů (necelých 12 tisíc), kteří se tak sami deklarovali. Na narůstající problém sociální exkluze upozornil např. průzkum agentury GAC v září 2006 podle něj v cca 300 problematických lokalitách v ČR žilo tisíc převážně Romů. Cizinci s povolením k pobytu v ČR tvořili 3,3 % obyvatelstva (k ) a ČR tak patří mezi země s relativně nízkým podílem cizinců. Jejich počet se v roce těsně přiblížil hranici 400 tisíc. 40 % těchto cizinců má v ČR trvalý pobyt. Mezi cizinci celkem bylo 40 % žen. Počet trvalých pobytů od počátku 90. let plynule roste. Vývoj dlouhodobých pobytů vykazuje výkyvy závislé především na legislativních změnách. Největší skupiny cizích státních příslušníků stále posilují zejména Ukrajinci (více než 30 %), Slováci (17 %), Vietnamci (13 %), Rusové (6 %) a Poláci (5 %). Demograficky se cizinci od tuzemské populace liší hlavně převahou osob v produktivním věku. Regionálně mají cizinci největší podíl na obyvatelstvu v Praze (10,5 %) a v severní části Středočeského kraje, v dalších velkých městech a také v pohraničních okresech - nejvíce Karlovy Vary, Cheb a Tachov. TRH PRÁCE Nabídka pracovních sil závisí na vývoji počtu obyvatel a jejich věkové struktury. Ekonomicky aktivní populace (pracovní síla) jsou osoby ve věku 15 a více, splňující podle Výběrového šetření 14 Průměrný počet umělých přerušení těhotenství připadajících na jednu ženu ve věku let. 9

6 pracovních sil (dále VŠPS) požadavky pro zaměstnatelnost. Zahrnuje osoby zaměstnané 15 nezaměstnané 16. a Od roku 1993, kdy se v ČR zavedlo VŠPS podle metodiky ILO 17, počet zaměstnaných osob nejdříve klesal (-142 tis ), v prvních letech po roce 2000 stagnoval, ale od roku 2004 počet zaměstnaných v ČR rekordně roste (mezi roky o 215 tis. osob). Rostl především počet zaměstnanců a také počet pracujících na vlastní účet. Rostl průměrný věk zaměstnané osoby (od roku 2000 více než o rok, zaměstnané ženy jsou přitom starší něž muži). Odvětvová skladba zaměstnanosti se po roce 2000 vyvíjela již klidněji než v 90. letech. Ještě pokračoval pokles v primárním sektoru (na 3,6 % v roce ). Počet pracujících v sekundárním sektoru (průmysl a stavebnictví) po poklesu v 90. letech naopak po roce 2001 opět rostl, zvláště v roce (o 92 tis. osob na 39 % v roce ). Podíl zaměstnanosti v sekundárním sektoru je v ČR nejvyšší v EU. Zásadní změny v ekonomice se projevily v krajích velmi odlišně. Výrazný pokles počtu zaměstnaných v 90. letech nastal v krajích s těžkým průmyslem, zvláště v Ústeckém (-51 tis. osob v letech ) a všech krajích Moravy (nejvíce v Moravskoslezském -44 tis. osob). Zbývající kraje vč. Vysočiny vykázaly změny jen v řádu jednotek tisíců, malý nárůst zaznamenala Praha (+11 tis.). V letech 2001-, kdy se projevil vstup silných ročníků do produktivního věku a nastalo oživení hospodářství, přibylo v ČR 4,1 % (+194 tis.) zaměstnaných. Největší nárůst byl ve Středočeském kraji (+51 tis.), v Praze (+25 tis.) a ve všech moravských krajích, nejvíce v Moravskoslezském (+25 tis.) a Jihomoravském (+24 tis.). V ostatních krajích byl růst jen v řádu tisíců osob nebo i klesl (kraje Karlovarský, Liberecký). Přes celkový růst zaměstnanosti vč. rozsáhlého zapojení cizích státních příslušníků se stal po roce 2000 limitujícím faktorem strukturální a lokální nedostatek pracovních sil. Zlom přinesla až ekonomická recese v roce. Největší vyjížďka za prací byla ze Středočeského kraje (saldo ve 4Q činilo podle VŠPS - 63 tis. osob), dále z Moravskoslezského kraje (-11 tis. osob), z Jihočeského (-10 tis.), Královéhradeckého (-9 tis.) a z Vysočiny (-8 tis. osob). Aktivní saldo dojížďky do Prahy vzrostlo mezi SLDB 1991 a 2001 z 92 tis. na 134 tis. osob. V Praze pracovalo podle VŠPS cca 632 tis. osob (), tj. 13 % celkové zaměstnanosti ČR. Míra zaměstnanosti (podíl pracujících na obyvatelstvu starším 15 let) ukazuje intenzitu zapojení do práce. Pokles počtu nezaměstnaných v letech a razantní přírůstek počtu pracujících (vč. prodlužování věku odchodu do starobního důchodu) byl kompenzován mimořádným nárůstem počtu studentů po poklesu míry zaměstnanosti v 90. letech v důsledku útlumu těžkého průmyslu došlo k mírnému nárůstu z 55,1 % v roce 2000 na 55,6 % v roce. Tempo růstu zaměstnanosti však zaostává za většinou zemí EU. Obyvatelé ČR pracují ale (v hlavním zaměstnání) delší dobu než je průměr EU a současně byl podíl pracujících na částečný úvazek v roce hluboce pod průměrem EU. Počet zaměstnaných cizinců v evidencích ke konci roku přesáhl 300 tisíc osob. Nejnižší míra zaměstnanosti je dlouhodobě v Moravskoslezském kraji spolu s Ústeckým, zatímco nejvyšší je v Praze. Míra nezaměstnanosti je hlavním ukazatelem stavu ekonomiky. Vyjadřuje podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle a používá se např. k vymezení regionů pro soustředěnou podporou státu. Míra nezaměstnanosti obecná (podle ILO) i registrovaná (podle MPSV) se poněkud 15 Patří sem osoby s jedním nebo více souběžnými pracovními poměry, bez ohledu na jejich charakter a trvání, vč. osob v ozbrojených silách. Nejsou zde ale zahrnuty osoby na další mateřské (rodičovské) dovolené. 16 Nezaměstnaní jsou podle metodiky ILO osoby 15leté a starší, které nejsou zaměstnané, hledají aktivně práci a jsou připraveny k nástupu do práce. Mezi nezaměstnané se nepočítají osoby na další rodičovské dovolené. Vedle této obecné míry nezaměstnanosti se používá ještě registrovaná - podle údajů úřadů práce MPSV. Míra registrované nezaměstnanosti má od upravenou metodiku výpočtu. 17 Mezinárodní úřad práce 10

7 rozcházejí v důsledku různé metodiky; od roku 2000 je obecná míra mírně nižší než registrovaná 18, sezónně očištěný trend je však společný. Obecná míra nezaměstnanosti v ČR rostla od poloviny 90. let z úrovně kolem 4 % až na 8,8 % v roce 2000, druhé maximum v roce 2004 dosáhlo 8,3 %, od té doby klesla na 7,1 % (2006) a v roce výrazně na 5,3 % (registrovaná nezaměstnanost byla 6,0 %). Nabídka práce neodpovídá struktuře pracovních sil, problémem proto mj. zůstává délka nezaměstnanosti koncem roku evidovaly úřady práce 137 tis. osob déle než 12 měsíců tento počet od roku 2000 sice klesl o 39 tisíc, ale jejich podíl na počtu uchazečů o práci je stabilizován kolem 39 %. Zásadní jsou rozdíly v nezaměstnanosti podle regionů, i když se v roce 2006 a poněkud zmírnily (viz kartogram 2). Dlouhodobě nejvyšší je nezaměstnanost (registrovaná) ve strukturálně postižených regionech v kraji Ústeckém (v roce byla 11,0 %) a Moravskoslezském (9,6 %), v relativně příznivém roce bylo maximum v okresech Most 15,5 % a Karviná 13,3 %, nezaměstnanost vyšší než 10 % přesáhly rovněž okresy Bruntál s Jeseníkem a Hodonín se Znojmem. V těchto krajích je nejvyšší podíl (více jak polovina) dlouhodobě nezaměstnaných a nezaměstnaných se základním vzděláním; vůbec nejhorší vzdělanostní strukturu mají nezaměstnaní v okresech Sokolov, Teplice a Chomutov. Na opačném pólu stojí v těchto ukazatelích Praha. Rozpor mezi hospodářským růstem a takřka neklesající nezaměstnaností v posledních letech prokázalo, že rozvoje ekonomiky bylo dosahováno restrukturalizací a racionalizací výroby a vytlačováním málo kvalifikovaných pracovních sil z trhu, navíc v podmínkách konkurence levné pracovní síly z východu. Mzdy měly v letech 1993 vývoj rozkolísaný podle vývoje ekonomiky a inflace. Průměrné reálné mzdy zaznamenaly nejvyšší meziroční přírůstky (kolem 8 %) do roku 1996 a vyrovnávaly tak propad reálných příjmů před rokem Růst se zastavil v roce 1997 a v roce 1998 došlo k propadu o 1,4 %, pak se roční růst mezd opět stabilizoval kolem 3 4 % s maximem v roce 2003 (+6,5 %). V roce dosáhl medián hrubé měsíční mzdy v ČR Kč, nejvíce v Praze ( Kč) a nejméně v Pardubickém kraji ( Kč). V ČR přetrvávají nižší mzdy žen proti mužům největší rozdíly jsou ve věku a pak ve skupině 65 a více let. Rozdíly mezi dobře a špatně placenými zaměstnanci se již příliš neprohlubují. Obecně ČR patří stále mezi země s relativně nízkou diferenciací mezd a také nízkou mírou chudoby. Prosazuje se dominance střední příjmové skupiny zaměstnanců (15 25 tisíc Kč/měs.). Stále poměrně malé rozdíly mezd jsou např. mezi podnikatelským a nepodnikatelským sektorem i podle odvětví s několika výjimkami, jako jsou sektor financí (zhruba dvojnásobek průměrné mzdy), výpůjční a počítačové služby nebo letecká doprava, které mají nejvyšší dynamiku růstu. Velká diferenciace mezd je ovšem podle postavení v zaměstnání. Poměr starobních důchodů a mezd má v ČR dlouhodobě mírně klesající tendenci, v roce 2006 činil 41,0 %. Výše důchodů je regionálně dosti nivelizována, nejvyšší průměrné měsíční starobní důchody jsou v těch regionech, kde dříve dominoval těžký průmysl a těžba. V roce byl na čele okres Karviná ( Kč), dále Most, Ostrava město a Praha ( Kč), následovaná Příbramí. Nejnižší důchody byly v okrese Znojmo (8 991 Kč). PŘÍJMY A VÝDAJE DOMÁCNOSTÍ Údaje o příjmové a výdajové situaci domácností v ČR se opírají o výběrové šetření statistiky rodinných účtů. To nabylo na významu liberalizací ekonomiky po roce 1990, který znamenal také počátek rozsáhlých změn v úrovni a struktuře příjmů, výdajů a spotřeby domácností. Čistý peněžní příjem a shodně i vydání na jednoho průměrného člena všech domácností ze vzorku statistiky rodinných účtů se mezi roky 2000 a zvýšily na 151 %. V tom byl nárůst tzv. spotřebních vydání na 142 % a ostatních vydání (neklasifikovaných jako spotřební) na 245 %, z toho 18 Diference je typická pro období zvýšené nezaměstnanosti, kdy řada oficiálně registrovaných uchazečů o práci pracuje příležitostně a výběrové šetření pracovních sil je zachytí jako de facto zaměstnané. Rozdíl mezi oběma mírami je obvyklý a zpravidla i větší ve všech národních statistikách. 11

8 na pořízení či rekonstrukce domu či bytu na 123 %. Největší nárůst čistých korunových výdajů byl v položkách zdraví (144 %), pošty a telekomunikace (134 %), pojištění (140 %) a bydlení, voda, energie a palivo (108,2 %). Největší pokles v čistých vydáních byl v položkách odívání a obuv (80 %) a potraviny a nealkoholické nápoje (87 %). Celkově se zmenšil podíl výdajů za potraviny. Změna jejich struktury potvrzuje růst životní úrovně nejvíce vzrostly výdaje za nealkoholické nápoje (140 %), sýry (128 %), cukrovinky (12 %), drůbež (116 %), ovoce (117 %), víno (107 %). V naturálním vyjádření vzrostla (mezi roky ) výrazně například spotřeba obuvi z 2,6 na 7,5 páru na obyvatele, cigaret z 1882 na 2338 kusů na obyv., po 10 % vzrostla spotřeba elektřiny a plynu v domácnostech. Měnila se vybavenost na 100 domácností u počítačů z 18 na 45 kusů, ze 40 na 166 mobilních telefonů, z 69,5 na 71,7 automobilů. Regionálně je nejvyšší vybavenost automobily podle očekávání v Praze a okolí, v Plzni a Českých Budějovicích, obecně jde o pás z jihozápadních Čech přes střední a částečně do východních Čech. Regionální data o příjmech, výdajích nebo vybavenosti domácností jsou velmi omezená, většinou z důvodu malého rozsahu výběrových šetření. Proto se nepřímo konstruují různé indexy kupní síly obyvatelstva, z nichž vyplývá nejvyšší životní úroveň v Praze a okolí, v Plzni a dalších velkých městech, naopak nejnižší úroveň na Vysočině a v periferních oblastech Moravy. TVORBA HDP Celková výkonnost ekonomiky se měří pomocí řady souhrnných ukazatelů, z nichž vybíráme tvorbu hrubého domácího produktu a tvorbu hrubého fixního kapitálu. Příznivý vývoj reálné tvorby HDP v ČR byl v letech zastaven poklesem, od roku 1999 se růst (kromě let 2001 a 2002) obnovil a akceleroval v letech 2005, kdy se míra ekonomického růstu pohybovala kolem 6,4 % (v roce reálně o 6,5 %, což bylo rekordní tempo od vzniku ČR). Snížil se tak i odstup od průměru zemí EU, odhadem dosáhla ČR v roce v objemu HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly 82 % úrovně EU 27. V reálné tvorbě HDP v absolutním vyjádření podle krajů v roce dominovala Praha s bezmála čtvrtinovým podílem na ČR (24 %). Další tři kraje zajistily každý více než 10 % (Středočeský, Jihomoravský, Moravskoslezský), nejméně Karlovarský 2,1 %. V letech 2003 byl růst tvorby HDP i růst podílu na ČR největší u Moravskoslezského kraje (z 9,6 na 10,1 %, tj. růst na 145 %) a pak u Středočeského (z 10,5 na 10,8 %, tj. růst na 142 %). Naopak nejmenší růst (a pokles podílu na ČR) měly kraje Karlovarský (růst na 120 %) a Královéhradecký (růst na 129 % mezi roky 2003-). Vývoj tvorby HDP na 1 obyvatele kraje byl v těchto 5 letech nejdynamičtější také v Moravskoslezském (růst na 146,3 %), který byl s odstupem následován Zlínským, Libereckým, Plzeňským a Jihomoravským rozdíly jsou však malé vyjma posledního Karlovarského kraje se značným odstupem dynamiky (119,1 %). ČR celkem vzrostla na 135,4 %. BYTOVÁ VÝSTAVBA Dobře odráží regionální rozdíly v životní úrovni a také migrační preference. V první polovině 90. let nastal výrazný propad bytové výstavby zejména v bytových domech. Dokončovaly se převážně byty zahájené před rokem 1990, dno v počtu dokončených bytů v roce 1995 (12 tis. bytů) se dokonce přiblížilo úrovni z roku 1948 (11 tis. bytů na území ČR). Od té doby ale počet dokončených bytů pravidelně stoupá, a to prakticky na trojnásobek v letech 2005 a V roce přinesl pak již 41,6 tis. dokončených bytů. Počty zahájených a rozestavěných bytů měly stále rostoucí trend. Nové byty byly převážně v rodinných domcích (s podílem 41 % z nových bytů z let ), méně v bytových domech (29 %), ale významně také v přístavbách, nástavbách a přestavbách stávajících domů (26 %). Konečně nezanedbatelnou část bytů pořídily obce v domovech pro seniory (v ČR bezmála 10 tisíc, tj. 4 % z úhrnu bytové výstavby ). V úhrnu bytové výstavby za 10 let dominovaly hl. m. Praha (49,7 tis. dokončených bytů) spolu se Středočeským krajem (47,3 tis.) a s odstupem následoval další kraj s výrazným 12

9 suburbanizačním efektem - Jihomoravský 36,1 tis. bytů. Intenzita dokončených bytů podle okresů byla v desetiletí (na 1000 obyv. 2001) největší podle očekávání v okresech Praha-západ (131) a -východ (93), ale potom již v okresech Plzeň-jih a -sever (54 a 43), v Praze, v okrese Domažlice, Brno-venkov, Jihlava a další okresech v širším okolí krajských měst. Nejnižší intenzity byly v okresech Most, Karviná, Ostrava-město a dalších severočeských okresech vč. okresu Česká Lípa (pod 15 dok. bytů na 1000 obyv.), tedy v okresech s relativním dostatkem bytů z doby před rokem 1990, vyšší nezaměstnaností apod. Vysoké hodnoty (kolem byty na 1000 obyv.) nalezneme však také v periferních okresech Domažlice, Prachatice, Znojmo apod., kde zřejmě jde o kompenzační efekt dřívější podinvestovanosti a také o vliv zaměstnanosti za hranicí ČR. Mezi dokončenými byty převažovaly byty v rodinných domech. Mezi byty v bytových domech převažovaly byty určené k prodeji do osobního vlastnictví, podíl bytů pro komerční nebo sociální nájem byl zanedbatelný. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Podle Zprávy o životním prostředí ČR 2006 (MŽP-CENIA) lze konstatovat, že stav životního prostředí ČR se po roce 2000 v zásadě stabilizoval (po výrazném zlepšení během 90. let). K nejvýznamnějším známkám zlepšení patřilo snížení a následná stabilizace emisí oxidu siřičitého do ovzduší. Pozitivně lze hodnotit (k roku 2006) vysoký podíl obyvatel připojených k veřejným vodovodům (92 %) a k veřejným kanalizacím (80 %). Celková produkce odpadů klesla o 6 %, vysoká je míra třídění, bylo využito nebo recyklováno 82 % odpadů. Energetická náročnost přepočtená na jednotku HDP poklesla v roce 2006 meziročně o 6,5 %, což bylo nejvíce od roku Mírně klesá podíl pevných paliv ve prospěch plynných a roste výroba energie z obnovitelných zdrojů. Přetrvávajícími problémy jsou emise skleníkových plynů, které se v roce 2006 meziročně zvýšily, přičemž ve zdrojích roste podíl silniční dopravy. Zhoršená kvalita ovzduší zasahovala cca 29 % území (bez ozonu) a 60 % obyvatel. Nejhorší situace je v Moravskoslezském kraji a v Praze, kde je vysoké znečištění ovzduší prachem, polycyklickými aromatickými uhlovodíky a přízemním ozónem a roste i hluková zátěž obyvatel. Jinými problémy jsou pomalé budování kanalizace a čistíren odpadních vod v menších sídlech a eutrofizace vodních nádrží - v roce 2006 se zastavil trend zlepšování kvality povrchových vod. Krajina ČR se vyznačuje vysokým zorněním, má nízkou retenční schopnost, půda je ohrožena erozí půdy, špatný je zdravotní stav i skladba lesů a dále klesala biodiverzita. Regionální rozdíly v kvalitě životního prostředí korelují se strukturou průmyslu a osídlení v krajích. V měrných emisích hlavních škodlivin (na 1 km 2 ) podle registru zdrojů REZZO 1-4 dominují Moravskoslezský kraj (tuhé látky a CO) nebo Ústecký včetně okresů Sokolov a Pardubice (SO 2 a NO x ), většinou následované Prahou, která trpí hlavně rostoucí dopravou. Hlavní město má logicky nejvyšší podíly obyvatel připojených na vodovod a kanalizaci. Naopak nejnižší míra připojení k vodovodu je v kraji Plzeňském a Středočeském, ke kanalizaci vůbec nejméně ve Středočeském, Libereckém a Pardubickém. V krajích s největšími problémy byly také soustředěny největší investice do životního prostředí. 13

10 Tab. 1.1 Regionální rozdíly základních makroekonomických ukazatelů - souhrnný pohled kraje (NUTS 3), regiony soudržnosti (NUTS 2) Hrubý domácí produkt na 1 obyvatele 2002 (v tis. Kč, b.c.) ČR= 100 ČR= 100 v PPS, EU Hr. přid. hodnota na zaměstnanou osob. 1) celkem (tis. Kč) ČR Tvorba HPH v odvětví NH (%, skup. OKEČ) 2) C-F G-I J-K 2002 Tvorba hrubého fixního kapitálu na 1 obyvatele (v tis. Kč) ČR celkem 241, , , ,9 24,6 17,3 66, ,1 100 ČR bez Prahy 207, , , ,4 22,1 12,9 54, ,5 81 Praha 506, , , ,3 32,6 31,3 157, ,7 243 Středočeský 230, , , ,5 24,7 13,0 56, ,0 90 Jihočeský 217, , , ,4 23,3 11,5 55, ,1 77 Plzeňský 221, , , ,0 21,7 13,9 57, ,5 117 Karlovarský 196, , , ,6 23,5 11,5 56, ,1 74 Ústecký 191, , , ,4 19,7 9,8 51, ,5 72 Liberecký 211, , , ,3 19,3 13,6 55, ,6 67 Královéhradecký 219, , , ,0 20,7 12,1 63, ,7 67 Pardubický 202, , , ,5 23,4 13,1 53, ,7 61 Vysočina 209, , , ,4 18,2 9,8 49, ,6 61 Jihomoravský 222, , , ,3 25,2 18,5 54, ,8 89 Olomoucký 186, , , ,6 22,4 12,5 50, ,8 91 Zlínský 199, , , ,8 20,4 13,0 61, ,4 71 Moravskoslezský 186, , , ,7 20,4 11,0 52, ,8 88 Praha 506, , , ,3 32,6 31,3 157, ,7 243 Střední Čechy 230, , , ,5 24,7 13,0 56, ,0 90 Jihozápad 219, , , ,3 22,5 12,7 56, ,7 96 Severozápad 193, , , ,8 20,6 10,2 52, ,9 72 Severovýchod 211, , , ,9 21,2 12,9 57, ,0 65 Jihovýchod 218, , , ,0 23,2 16,0 52, ,6 80 Střední Morava 192, , , ,2 21,4 12,7 55, ,0 82 Moravskoslezsko 186, , , ,7 20,4 11,0 52, ,8 88 1) zaměstnané osoby celkem = pracující celkem v hlavním pracovním poměru (včetně sebezaměstnaných) dle místa pracoviště 2) OKEČ C-F: zahrnuje průmysl a stavebnictví OKEČ G-I: Obchod; opravy motorových vozidel a výrobků pro os. potřebu a převáž. pro domácnost; Ubytování a stravování; Doprava, skladování a spoje OKEČ J-K: Finanční zprostředkování; Činnosti v oblasti nemovitostí a pronájmu; podnikatelské činnosti Tab. 1.2 Regionální rozdíly základních ukazatelů vědy, výzkumu a informační společnosti - souhrnný pohled *) Zaměstnanci ve vědě a výzkumu (přepočtené osoby) Celkové výdaje na VaV podle sektorů provádění (mil. Kč) 2) vyjádřeno proti průměru z předchozích 5 let ( ), relativní růst / stagnace / pokles Výdaje na VaV jako % z HDP v regionu 1) 2002 ČR= 100 Podíl obyvatel ve věku 16 a více let využívajících vybrané IT (%) z toho podnikatelský vládní sektor internet k kraje osobní celkem v podnikatelském sektoru tre- nakupování sektor 1) a VOŠ+VŠ 1) internet elektronic. počítač nd 2) ČR celkem ,54 50,9 58,7 45,0 54,0 15,3 21,0 ČR bez Prahy ,17 49,0 57,1 42,9 52,1 13,9 19,8 Praha ,70 65,1 70,1 60,6 68,1 25,7 30,0 Středočeský ,76 53,2 62,7 47,7 58,9 12,6 22,7 Jihočeský ,94 51,2 59,1 45,3 52,8 16,2 24,6 Plzeňský ,78 45,1 58,3 38,6 54,3 9,5 24,0 Karlovarský ,11 49,5 59,2 40,5 53,9 12,0 15,6 Ústecký ,30 45,3 49,0 37,4 44,2 13,4 23,3 Liberecký ,09 47,8 42,2 41,0 39,1 12,3 11,2 Královéhradecký ,79 52,4 60,0 45,3 56,0 15,5 17,1 Pardubický ,36 49,4 58,1 43,9 53,9 19,2 19,0 Vysočina ,36 51,6 55,8 47,6 51,5 21,4 25,4 Jihomoravský ,58 53,3 60,0 47,7 53,3 14,6 19,2 Olomoucký ,92 38,4 56,3 33,4 47,8 9,7 12,2 Zlínský ,03 46,9 57,3 41,4 53,2 10,7 20,1 Moravskoslezský ,77 47,9 56,7 41,8 52,0 14,3 17,8 * ) podle sídla zpravodajské jednotky 1) výdaje jsou uvedeny v cenách běžného roku ČR=

11 Tab. 1.3 Regionální rozdíly základních ukazatelů vybraných ekonomických odvětví - souhrnný pohled Zdroj: MF (ceny nemovitostí), MD (přeprava zboží), ČSÚ (ostatní údaje) kraje Přeprava zboží Souhrn. zeměděls. účet Tržby v průmyslu na dle dodavat. Staveb. práce Průměrné kupní ceny v rámci kraje (mil.kč, b.c.), dle produkce 1 zaměstnance 1) městnance 2 bytů smluv 1 za- rodinných z toho druh dopravy rostlinné živočišné ) domů silniční železniční (tis. Kč, b.c.) (tis. Kč, b.c.) abs. index abs. index kč/m 3 kč/m 2 v mil t. index v mil t. index 2006 ČR celkem , , ,8 3,77 ČR bez Prahy , , ,0 2,95 Praha , , ,8 9, Středočeský , , ,4 1,48 Jihočeský , , ,4 4,66 Plzeňský ,7 81 0, ,6 2,56 Karlovarský , , ,4 14,42 Ústecký ,7 97 5, ,6 1,35 Liberecký ,4 93 0, ,2 5,58 Královéhradec ,4 99 0, ,2 6,12 Pardubický , , ,6 2,06 Vysočina ,3 73 0, ,1 1,92 Jihomoravský , , ,2 2,01 Olomoucký , , , ,6 2,40 Zlínský , , ,9 2,85 Moravskoslez , , ,9 1,54 1) zahrnuje tržby za prodej vlastních výrobků a služeb průmyslové povahy podle kraje sídla podniku, zahrnuty jen podniky se 100 a více zaměstnanci (fyz. osoby) 2) zahrnuje stavební práce v tuzemsku podle kraje sídla podniku (s 20 a více zaměstnanci, ve fyzických osobách) 3) HUZ = hromadná ubytovací zařízení ) porovnáno proti průměru z předchozích 3 let (2005-), relativní růst / stagnace / pokles Kapacity HUZ 3) (v tis.) Počet přenocování hostů v HUZ 3) na obyv. trend 4) Tab. 1.4 Regionální rozdíly základních demografických ukazatelů - souhrnný pohled Zdroj: Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ministerstva vnitra ČR (cizinci), ČSÚ (ostatní data) kraje, velikostní skupiny obcí Počet obyvatel Přírůstek na obyvatel přiroz. měnou vnitřní migrací trend 1) trend 1) Úhrnná plodnost Naděje dožití při narození (roky) 2) muži ženy Česká republika ,4 x x 1,44 73,7 79,9 59,7 34,7 105,1 40,9 443, ,8 111 Praha ,7-5,6 1,30 75,6 80,7 55,7 32,7 130,0 38,9 146, ,8 120 Středočeský ,5 12,3 1,52 73,4 79,6 58,5 32,7 95,6 41,2 60, ,9 116 Jihočeský ,3 0,3 1,44 74,2 79,9 63,2 32,1 103,2 41,2 16, ,2 108 Plzeňský ,1 4,2 1,44 74,0 79,6 58,1 41,0 110,1 41,0 28, ,9 115 Karlovarský ,7-6,7 1,47 72,6 78,8 76,3 45,3 93,7 39,3 20, ,7 98 Ústecký ,5-2,0 1,56 71,4 78,1 64,5 46,2 87,6 39,8 34, ,3 104 Liberecký ,1-0,8 1,51 73,1 79,4 59,8 40,1 94,1 40,1 17, ,0 109 Královéhradec ,3-1,4 1,49 74,8 80,0 55,3 35,6 109,6 42,8 16, ,7 107 Pardubický ,3 0,4 1,48 73,8 79,5 52,3 30,5 103,7 42,2 12, ,0 109 Vysočina ,5-2,1 1,39 74,4 81,1 57,6 30,9 104,5 42,3 9, ,3 113 Jihomoravský ,7-0,2 1,40 73,5 80,3 57,5 28,8 112,3 41,6 36, ,5 110 Olomoucký ,1-2,2 1,40 73,3 79,9 60,8 30,1 107,1 41,4 9,9 96 5,1 102 Zlínský ,4-1,0 1,34 73,3 80,2 58,8 30,0 110,8 41,7 8, ,3 104 Moravskoslezský ,3-2,2 1,44 72,3 79,3 64,0 37,0 101,2 40,4 25, ,3 101 Obce s počtem obyvatel do ,1 9,5 1, ,8 28,4 104,2 43, ,2 9,6 1, ,2 29,7 93,3 41, ,5 9,4 1, ,2 29,7 90,3 41, ,5 4,8 1, ,0 31,9 93,8 41, ,5-0,3 1, ,4 34,8 100,1 41, ,7-3,7 1, ,2 39,1 102,2 40, ,7-7,5 1, ,8 41,0 103,9 39, ,2-7,1 1, ,6 41,7 114,4 41, a více ,6-4,8 1, ,9 33,8 126,1 40, ) vyjádřeno proti 5-letému průměru (2003-) 2) průměr za dvouleté období (v jednotlivých krajích), v ČR údaj za rok 3) počet obyvatel ve věku 65 a více let na 100 obyvatel mladších 15-ti let 4) součet počtu obyvatel ve věku 65 a více let a mladších 15-ti let na 100 obyvatel ve věku let 5) bez azylantů, malá část cizinců má nezjištěný kraj pobytu, proto součet krajů přesně neodpovídá ČR 15 Rozvody na 100 sňatků Potraty na 100 živě narozených trend 1) Index ekonomic. abs. index (v tis.) zatíž. 4) trend 1) Index stáří 3) Bydlící cizinci 5) z toho s trv. pobytem abs. (v tis.) index

12 Tab. 1.5 Regionální rozdíly základních ukazatelů trhu práce - souhrnný pohled Zdroj: MPSV (nezaměstnanost, rekvalifikace, zaměstnanost cizinců), ČSÚ (ostatní údaje - Výběrové šetření pracovních sil) kraje Míra ekonomické % zaměstnaných osob OSVČ+zaměstnavatelé aktivity obyvatel (průměr let v průmyslu na tis. -) a stavebnictví zaměstnaných osob pohlaví 1) věk muži ženy Míra (%) registrované nezaměstnanosti Nezaměstnaní na 1 volné prac. místo ČR celkem 68,3 49,5 48,9 40,2 40,5 15,6 15,5 5,6 7,7 2,2 8,1 38,6 28, ,3 92 ČR bez Prahy 68,0 49,0 45,9 43,4 43,7 14,9 14,7 6,1 8,5 2,7 11,7 39,4 29, ,9 87 Praha 70,5 53,4 61,5 18,3 19,4 20,3 20,6 2,1 2,6 0,5 1,1 22,7 16, ,3 101 Středočeský 69,9 49,8 50,8 39,6 40,5 17,5 18,4 4,0 5,6 1,4 5,9 30,1 22, ,8 90 Jihočeský 68,8 50,7 48,3 42,2 41,8 15,5 14,6 4,2 6,6 2,1 10,8 26,3 19, ,3 84 Plzeňský 68,0 51,3 50,3 43,9 43,6 13,4 14,2 4,1 6,6 1,0 5,8 32,0 22, ,5 83 Karlovarský 70,7 52,0 50,5 43,2 41,0 16,2 16,6 7,0 9,6 3,4 12,4 41,1 31, ,1 88 Ústecký 68,7 46,6 42,8 42,7 43,4 13,1 12,3 10,4 12,1 7,5 19,6 49,3 38, ,0 92 Liberecký 67,3 47,5 46,2 52,0 51,6 15,1 16,2 5,9 9,7 3,1 16,0 33,8 24, ,0 86 Královéhradecký 66,9 50,4 52,3 43,3 45,7 17,4 15,7 4,3 6,6 2,2 11,3 29,0 16, ,4 86 Pardubický 67,7 48,8 46,1 45,3 45,7 14,2 13,9 5,1 7,8 1,5 8,0 32,2 23, ,6 81 Vysočina 68,8 49,4 48,2 48,4 44,3 11,8 13,4 5,3 8,6 2,8 16,9 34,8 25, ,7 77 Jihomoravský 67,3 48,0 47,4 40,4 41,2 15,6 15,2 6,4 8,7 2,7 10,5 38,2 30, ,9 91 Olomoucký 67,0 48,1 45,7 43,5 42,9 13,1 12,7 6,4 9,8 4,1 19,0 37,3 27, ,9 81 Zlínský 68,1 49,4 49,0 47,9 48,5 16,2 17,2 5,7 8,5 2,7 11,9 37,5 29, ,6 89 Moravskoslezský 66,0 48,3 41,3 43,1 44,5 13,2 11,8 8,9 11,0 4,9 20,4 49,0 39, ,1 92 1) poměr ekonomicky aktivních k obyvatelstvu ve věku 15 a více let Registrovaní nezaměstnaní > 1 rok (%) ) jde o registrované uchazeče o zaměstnání (k ), kteří v daném roce úspěšně dokončili rekvalifikaci 3) počty pracovních povolení, informací EU/EHP a Švýcarska, cizinců třetích zemí a cizinců, kteří nepotřebují povolení k zaměstnání Absolventi rekvalifikaci 2) Zaměstnaní cizinci (tis.) 3) = 100 Tab. 1.6 Regionální rozdíly základních ukazatelů sociální soudržnosti - souhrnný pohled Zdroj: MPSV (důchody, podpora v nezaměstnanosti, státní sociální podpora), ČSÚ (ostatní data) kraje Čistý disponibilní důchod na 1 obyvatele absolutně v tis. kč index ČR Čistý provoz. přebytek a smíšený důchod na 1 obyv. 1) ČR Náhrady zaměstnancům na 1 obyv. 2) ČR Průměrný starob. důchod (v Kč) 3) Prům. podpora v nezaměstnanosti (v Kč) 4) Vyplacené sociální příplatky (Kč/obyv.) 5) ČR Vyplacené příspěvky na bydlení (Kč/obyv.) 5) ČR Podíl domácností podle vztahu příjmu k životnímu minimu (%) 6) méně než 1,5nás. ŽM méně než 2nás. ŽM ČR celkem 125,3 166,5 100,0 100, ,4 8,5 46,2 25,2 ČR bez Prahy 119,5 158,8 95,4 95, ,7 9,3 48,8 27,0 Praha 170,6 225,8 136,2 135, ,1 3,1 28,6 13,6 Středočeský 133,4 177,5 106,5 106, ,1 6,9 42,5 24,0 Jihočeský 119,1 161,0 95,1 96, ,7 6,9 48,2 24,7 Plzeňský 126,2 165,9 100,8 99, ,3 5,2 42,6 18,2 Karlovarský 116,2 145,8 92,8 87, ,5 11,1 49,1 28,1 Ústecký 111,1 146,6 88,7 88, ,7 13,9 55,4 28,0 Liberecký 119,7 154,0 95,5 92, ,3 9,1 47,2 25,9 Královéhradecký 124,4 159,9 99,3 96, ,8 6,8 44,2 22,6 Pardubický 115,8 156,3 92,4 93, ,6 8,8 51,0 27,1 Vysočina 117,0 158,0 93,4 94, ,7 6,3 44,4 27,3 Jihomoravský 120,2 161,1 95,9 96, ,5 8,2 45,0 27,7 Olomoucký 116,6 155,0 93,0 93, ,6 13,3 56,3 34,8 Zlínský 117,1 159,5 93,5 95, ,5 9,5 53,0 25,2 Moravskoslezský 112,8 149,7 90,0 89, ,5 12,5 54,0 32,1 1) jde o zisky podnikatelských subjektů, vč. drobných podnikatelů, které jsou souhrnem důchodu z podnikání (zisku) a důchodu z prac. činnosti (mzdy) pro vlastní podnik 2) zahrnují především mzdy a platy placené zaměstnavateli 3) vyjadřuje stav v prosinci 4) vyjadřuje průměr za 4. čtvrtletí 5) v rámci systému státní sociální podpory (včetně zpětně vyplacených dávek), jsou přiznávány domácnostem s nízkými příjmy 6) průměrné ŽM na domácnost v roce 2002 bylo v ČR 8117 Kč (max: Vysočina 8784, min: Praha 7341 kč), v roce 2006 v ČR 8719 Kč (Vysočina 9170, Praha 7891 Kč) 16

13 Tab. 1.7: Regionální rozdíly základních ukazatelů životního prostředí - souhrnný pohled Zdroj: Český hydrometeorologický ústav (emise), ČSÚ (ostatní data) Měrné emise hlavních znečišťujících látek v t/km 2 (REZZO 1-4) 1) kraje tuhé látky 2006 trend 2) 2006 SO 2 NO x trend 2) 2006 trend 2) 2006 trend 2) ČR celkem 0,80 2,67 3,55 6,10 95,8 92,3 75,2 18,6 2, ,0 17, ČR bez Prahy 0,78 2,66 3,45 5,86 95,1 91,3 72,0 18,1 1, ,9 20, Praha 4,76 4,60 19,19 45,16 100,0 99,7 99,7 20,7 5, ,6 9, Středočeský 0,98 2,12 3,68 5,88 99,8 82,5 66,5 19,4 1, ,5 40, Jihočeský 0,50 1,01 1,38 2,75 95,3 91,0 76,8 19,9 1, ,9 10, Plzeňský 0,62 1,45 1,95 3,30 95,0 82,1 70,6 16,1 2, ,1 14, Karlovarský 0,70 5,12 3,62 3,05 98,9 98,4 91,4 14,8 0, ,5 35, Ústecký 1,03 13,43 13,19 5,19 97,3 95,6 78,3 24,5 1, ,2 15, Liberecký 0,64 1,10 1,62 4,00 99,0 88,5 63,2 23,4 0, ,4 5, Královéhrad. 0,72 1,72 2,01 4,23 93,1 91,2 66,3 21,1 0, ,5 33, Pardubický 0,75 3,10 4,09 4,09 95,3 95,8 64,0 15,1 0, ,5 34, Vysočina 0,76 0,44 2,12 3,85 81,9 93,0 69,0 14,3 0, ,4 47, Jihomoravský 0,68 0,59 2,65 4,78 96,5 94,6 79,9 15,5 2, ,7 14, Olomoucký 0,66 1,13 2,30 3,98 96,4 87,9 69,3 19,1 1, ,6 24, Zlínský 0,57 1,77 2,10 3,78 94,6 89,8 72,3 17,7 1, ,3 26, Moravskoslez. 1,43 5,46 5,90 28,74 92,1 97,3 70,4 14,2 2, ,7 17, ) zahrnuje velké, střední, malé i mobilní zdroje (v poslední kategorii jde především o emise z dopravy) 2) vyjádřeno proti průměru z předchozích 5 let ( ) 3) odpadní vody zahrnují splaškové, průmyslové a ostatní vody, nezahrnují naopak srážkovou (balastní) vodu (ta tvoří 40 % veškeré čištěné vody) 4) porovnáno proti průměru z předchozích 5 let ( ) 5) vyjadřuje podíl nefakturované vody (z důvodu ztrát v trubní síti) na celkové vyrobené vodě určené k realizaci 6) dle sídla podniku 7) započítány jen podnikové odpady se kterými bylo v daném roce nakládáno, tj. vyprodukované, odebrané ze skladu a dovezené ze zahraničí 8) údaj představuje roční průměr (z cen běžného roku), územní zatřídění je provedeno podle kraje sídla investora CO Podíl (%) Obyvat. (%) Produkované Nakládání s čištěných napojení na Ztráty vody odpady/obyv 6) odpady 6,7) odpad. vod veřej. veřej. v síti (%) 5) v podnicícnální komu- (%,2005-7) sklá- z vypoušt. 3) vodovod s ČOV kanal. v t v kg trend treklace recydkování nd 4) 2004 Pořízené investice na ochranu ŽP (Kč / obyv.) 8) Tab. 1.8 Regionální rozdíly ukazatelů charakterizujících vnější vztahy regionu - souhrnný pohled Zdroj: ČNB (zahraniční investice), ČSÚ (ostatní data) kraje Stav PZI 1) (v tis. Kč na obyv., k ) 2003 Podíl (%) aktivních podniků pod zahraniční kontrolou v odvětví 2) (k ) Vývoz zboží z kraje do zahraničí 3) 2003 ČR celkem 113,8 195,8 20,7 26,8 15,5 22, , ,0 85,3 30,7 8,7 54,2 10, , ,3 ČR bez Prahy 69,0 107,2 20,8 26,5 9,2 13, , ,5 85,3 31,0 7,9 54,5 10, , ,4 Praha 461,1 865,5 19,9 29,9 28,3 37,8 65 4, ,5 84,1 27,1 21,5 48,4 9, , ,2 Středočeský 118,7 192,4 22,6 28,7 14,8 20, , ,0 87,6 28,4 6,5 68,7 10, , ,0 Jihočeský 52,7 112,3 34,1 36,5 8,6 13,7 82 5, ,1 89,3 36,8 4,3 55,1 12, , ,1 Plzeňský 90,5 105,5 37,3 43,6 13,5 15, , ,8 94,0 52,5 3,4 70,1 13, , ,4 Karlovarský 45,4 58,4 30,2 38,4 14,2 18,5 43 3,1 54 2,2 91,0 63,6 4,4 29,7 12, , ,9 Ústecký 82,6 126,1 26,1 33,2 6,6 12,8 93 6, ,3 88,5 37,8 6,8 30,2 10, , ,4 Liberecký 67,5 121,4 20,4 26,0 6,5 9,0 66 4, ,1 81,5 42,5 4,9 52,5 14, , ,6 Královéhradecký 44,3 54,3 18,8 22,7 5,7 6,6 88 6, ,2 75,4 33,4 4,5 53,9 7, , ,3 Pardubický 78,6 79,0 13,2 17,6 6,2 9, , ,7 82,4 17,6 3,2 80,1 5, , ,1 Vysočina 61,6 124,1 19,5 23,2 7,8 10,6 71 5, ,3 86,8 36,9 5,9 57,9 9, , ,2 Jihomoravský 62,8 73,1 18,2 24,7 11,5 18, , ,0 81,5 24,2 9,7 53,6 14, , ,7 Olomoucký 48,7 42,2 14,4 20,6 6,1 7,9 66 4,8 95 3,8 83,5 28,5 11,5 46,8 14, , ,5 Zlínský 47,6 62,4 14,1 18,7 9,1 10,6 72 5, ,9 82,8 31,9 11,7 31,9 12, , ,1 Moravskoslezský 56,2 131,6 12,0 19,5 4,7 9, , ,1 86,4 23,1 12,6 32,9 5, , ,3 1) PZI = přímé zahraniční investice 2) jsou zahrnuty jen podniky s 20 a více zaměstnanci se sídlem v kraji. Tržní služby = OKEČ G-K (nezahrnují mj. školství, zdravotnictví a veř. správu) 3) údaje jsou vypočteny podle kraje sídla podniku, v roce nelze část vývozu (6,9 %) územně specifikovat Složení vývozu v r. (%) podle zemí (mld (mld průmysl tržní služby Kč, v % Kč, v % EU- z toho b.c.) b.c.) -27 DE SK podle zboží stroje a dopravní prostř. prům. a spotřeb. zboží Zahranič hosté v hromad. ubyt. zařízeních (v tis.) celkem z toho z Německa 17

14 18