Osteoporosis - tichá pandemie 20. a 21. století

Transkript

1 Vysoká škola Polytechnická Jihlava Katedra zdravotnických studií Osteoporosis - tichá pandemie 20. a 21. století Bakalářská práce Autor: Michaela Dolíhalová Vedoucí práce: Prof. MUDr. Jozef Novotný, PhD. (in Med.) Jihlava 2015

2

3 Annotace: Bakalářská práce se zabývá problematikou onemocnění osteoporózy. Teoretická část popisuje charakteristiku onemocnění a léčbu osteoporózy. kvalitu života, anatomii kostní hmoty, novotvorbou kosti, Praktická část popisuje vlastní výzkum. Výzkum byl prováděn na základě dotazníků, které zjišťovaly kvalitu života jedinců s osteoporózou. Výzkum je znázorněn v grafech a tabulkách se slovním hodnocením. Klíčová slova: osteoporóza, kost, kvalita života Annotation: My bachelor thesis deals with quality of life in people with osteoporosis disease and risk factors. Theoretical part describes quality of life, anatomy of bones, formation of bones, issue of osteoporosis and treatment of osteoporosis. Practical part deals with a research. The research was conducted with questionnaires which found out the quality of life in people with osteoporosis.. Research is shown in graphs and charts with verbal scores. Key words: osteoporosis, bone, quality of life

4 Poděkování Mé poděkování patří především panu Prof. MUDr. Jozefu Novotnému, PhD (in Med.) za vedení a cenné rady při tvorbě mé bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala zdravotnickému zařízení za poskytnutí výzkumu a samozřejmě respondentům bez nichž by výzkum nebyl možný. Můj dík patří i mému kamarádovi Martinu Střelci, Dis. za pomoc při formátování textu.

5 Prohlašuji, že bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též,,az ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.) Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislostí s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne.. Podpis

6 Obsah 1. Úvod Cíl práce Hypotézy Teoretická část Kvalita života Rozsah pojetí kvality života Kvalita života v medicíně a ošetřovatelství Měření kvality života Hodnocení kvality života Kvalita života a osteoporóza Anatomie kosti Funkce skeletu Spojení kostí Vývoj kosti Kostní buňky Cévní zásobení kosti Nervové zásobení kosti Osteoporóza Rizikové faktory Patogeneze Formy osteoporózy Klasifikace osteoporózy Primární osteoporóza Sekundární osteoporóza Osteoporóza postmenopauzální Osteoporóza senilní Glukokortikoidy indukovaná osteoporóza Příznaky osteoporózy Osteoporóza a zlomeniny Osteoporóza a hormony Vyšetření osteoporózy Stádia osteoporózy Léčba osteoporózy Prevence Osteopenie Osteomalacie Praktická část Metodika výzkumu Charakteristika výzkumu Průběh výzkumu Zpracování získaných dat Výsledky výzkumu Diskuze Návrh pro praxi Závěr... 67

7 1. Úvod Pokud nazýváme vysoký krevní tlak tichým zabijákem, pak je osteoporóza tichý zloděj, který okrádá kostru po desetiletí o zásoby... (Kocián,1997) Tento citát mě velmi zaujal svojí pravdivostí a výstižností. Osteoporóze se po právu přezdívá tichý zloděj kostí, protože pacienti o osteoporóze nemusí po dlouhou dobu vůbec vědět. Své první definice se dočkala až v roce Tato nemoc postihuje převážně ženy, ale nevyhýbá se ovšem ani mužům. Osteoporóza se častěji vyskytuje ve vyspělých zemích a tak jej lze zařadit mezi civilizační onemocnění, které souvisí s nezdravým životním stylem a moderní civilizací. Osteoporóza se může rozvinout na základě několika rizikových faktorů. A na základě některých rizikových faktorů se dá i osteoporóze předejít. Široká veřejnost by měla být o osteoporóze více informována. Počet lidí s touto diagnózou roste a proto také vznikla v České republice Liga proti osteoporóze ve druhé polovině roku Impulzem ke vzniku ligy v České republice byl kontakt s anglickou Národní společností pro osteoporózu (v angličtině International osteoporosis foundation - IOF). IOF provádí výzkumy a edukace o osteoporóze. IOF vznikla roku říjen je Světovým dnem osteoporózy. Letos Liga proti osteoporóze zorganizovala pochod proti osteoporóze v Praze, který začal v 14:06 hodin, což symbolizovalo počet kostí v lidském těle (206). Bakalářská práce je rozdělena do dvou částí a to teoretické a praktické. V teoretické se zabývám kvalitou života, anatomií kosti, problematikou onemocnění, léčbou a prevencí onemocnění. Praktická popisuje výzkum a hodnotí výzkum. Cílem bakalářské práce je zjištění kvality života s využitím dotazníku SF-36 o kvalitě života podmíněné zdravím. 7

8 1.1. Cíl práce Zjistit kvalitu života a rizikové faktory u jedinců s osteoporózou 1.2. Hypotézy Hypotéza 1: Předpokládám, že jedinci s osteoporózou mají omezenou pohyblivou aktivitu Hypotéza 2: Předpokládám, že bolest ovlivňuje kvalitu života u jedinců s osteoporózou Hypotéza 3: Předpokládám, že se osteoporóza vyskytuje ve vyšším věku 8

9 2. Teoretická část 2.1. Kvalita života Termín kvalita života je velmi frekventovaný. Na mnoha různých pracovištích po celém světě je kvalita života studována výzkumnými týmy, které vycházejí z různých koncepčních rámců. Studium kvality života v dnešní době spočívá v hledání a identifikaci faktorů, jenž vedou k dobrému a smysluplnému životu a pocitu štěstí.(payne, 2005) V běžné komunikaci chápeme termín kvalita života jako něco pozitivního (kvalitní = dobrý). V odborné terminologii se kvalitou života rozumí jak pozitivní tak i negativní aspekty života). (Gurková, 2011). O kvalitě života se mluví v mnoha souvislostech a v různých vědních disciplínách. Především v oblasti psychologie, sociologie, kulturní antropologie, ekologie a medicíny. Sociologové se zabývají kvalitou života u různých sociálních skupin a srovnávají je. Psychologové svou pozornost zaměřují na subjektivní shodu jednotlivců a měří je pomocí různých metod. Ve zdravotnictví se z pohledu kvality života hodnotí především poskytovaná péče a jednotlivé zdravotnické programy. V literatuře je popsána celá řada definic kvality života. Ani jedna z nich nebyla v průběhu v průběhu 30 let všeobecně akceptována. Na té nejobecnější úrovni se kvalita života chápe jako důsledek interakce mnoha faktorů. Kvalita života má dvě dimenze a to subjektivní a objektivní. Subjektivní je spojena s lidskou emocionalitou a spokojenosti se životem vůbec. Objektivní kvalita života je splnění požadavků, které se týkají sociálních a materiálních podmínek života, sociálního postavení i fyzického zdraví. (Payne, 2005) Rozsah pojetí kvality života Oblasti kvality života se rozdělují do tří hierarchicky různých sfér. Makro rovina V makro rovině se jedná o kvalitu života ve velkém společenském celku, např.: daná země, světadíl. Kvality života je zde součástí politických úvah. Příkladem této problematiky je epidemie, hladomor, genocida. 9

10 Mezo rovina Tato rovina se zabývá otázkami v malých sociálních skupinách. Například ve škole, nemocnici, domově důchodců. Nejedná se pouze o respekt k morální hodnotě života, ale i o vzájemné vztahy mezi lidmi a uspokojování základních potřeb jedince. Personální rovina V personální (osobní) rovině se jedná o kvalitu života jednotlivce. Jedná se o osobní hodnocení zdravotního stavu. Každý hodnotí vlastní kvalitu života samostatně. V popředí jsou hodnoty jednotlivce. Fyzická (tělesná) existence Čtvrtou rovinou je pozorovatelné chování lidí, které lze objektivně měřit a porovnávat, např.: chůze před a po ortopedické operaci. (Křivohlavý, 2002) Kvalita života v medicíně a ošetřovatelství V medicíně a zdravotnictví je relevantní definice zdraví WHO. Dle Světové zdravotnické organizace kvalita života vypovídá o vlivu zdravotního stavu a podmínek na člověka. Výzkum kvality života se v lékařství objevil v 70. letech 20. století. Lékaři a zdravotničtí pracovníci by se měli zajímat, jakou kvalitu života má jejich pacient a jaký je dopad na jeho kvalitu života u vybrané léčby. Střed zájmu zkoumání kvality života ve zdravotnictví je v oblasti psychosomatické a v oblasti fyzického zdraví. Nejčastěji se používá pojem, Health Related Quality of Llife, což je kvalita života ovlivněná zdravím. Používá se standardní zkratka HRQoL. To znamená, že nesledujeme jen klinické ukazatele úspěchu nasazené léčby, ale i subjektivní a objektivní údaje o fyzickém a psychickém stavu jedince a to výskyt bolesti, zvládnutí chůze, únava, schopnost sebeobsluhy, prožívaná míra úzkosti a napětí. V medicíně bylo sledování kvality života zahájeno u onkologických pacientů. V ošetřovatelství se zaměřuje na jedince v jeho specifické životní situaci ve vztahu ke zdravotnímu stavu. Kvalita života je dlouhodobým cílem ošetřovatelství. (Payne, 2005 Gurková, 2011) Měření kvality života K zlepšení kvality života pacientů ji musíme nejdřív definovat a poté změřit. Určení kvality života je základním předpokladem úspěšnosti ošetřovatelských činností, které se zaměřují na její zlepšení. K měření kvality života se používají generické nástroje, specifické nástroje, 10

11 individuální nástroje. O nástroji, který chceme použít ve výzkumu bychom měli vědět základní informace a to validitu, reliabilitu, citlivost. Používají se jen ty nástroje, které jsou schválené na daném pracovišti. (Gurková, 2011) Hodnocení kvality života Do popředí vystupuje hodnocení kvality života u pacientů s chronickými, nevyléčitelnými nemocemi. Onemocnění vyžadující dodržování režimových zásad a opatření, které omezují každodenní běžné činnosti. Pacient s dlouhodobým onemocněním by mohl prožívat neustálé omezování. Výsledky výzkumů by měly být ukázány v oblasti klinické praxe a vzdělávání v ošetřovatelství. Výzkumy se zaměřovaly na subjektivní vnímání dopadu na onemocnění, interní a externí determinanty kvality života u pacientů s dlouhodobým onemocněním a hodnocení efektivnosti konkrétní terapeutické intervence v rámci klinických prospektivních studií. Výsledky by měly sestrám pomoci pochopit, jak se onemocnění spolu s léčbou promítají do života pacienta. (Gurková, 2011) Kvalita života a osteoporóza Dotazníky zaměřující se na kvalitu života mají být zaměřené na celkový zdravotní stav a ne jen na jednotlivé onemocnění. Neměly by být časově náročné a hlavně srozumitelné. Dotazníky kvality života pro pacienty s osteoporózou se zabývají denními aktivitami, sociálními aktivitami, změně v životním stylu po zlomenině či zhoršení průběhu nemoci. P.D. Ross a D.J.Cook se podíleli na vytváření dotazníků pro pacienty postižené osteoporózou. Mezi specifické dotazníky, které měří léčbu osteoporózy patří Osteoporosis Assesment Questionnaire, Osteoporosis Targeted Quality of Life Questionnaire. (Vyskočil, 2009) Pro bakalářskou práci jsem použila dotazník SF- 36 o kvalitě života podmíněné zdravím Anatomie kosti Kost (latinsky os) je pevný, tvrdý a pružný orgán, žlutobílého zbarvení. Kostra, chrupavky, kloubní a vazivové spojení kostí tvoří pasivní pohybový aparát. Věda o kostech se nazývá osteologie. (Čihák, 2001) Kost je orgán živý a dynamický. Má bohaté cévní zásobení a aktivní metabolismus. (Naňka, 2009) 11

12 Skelet lidského těla tvoří 220 kostí a tvoří přibližně % celkové hmotnost a má tři funkce: mechanická opora, krvetvorba a zásobárna vápníku spolu s fosforem. (Blahoš, 1997) Kost se dělí do dvou základních kompartmentů a to axiální skelet (lebka, hrudník, páteř, pánev) a periferní skelet (kosti končetin). (Vyskočil, 2009) Dle tvaru se kosti rozlišují na dlouhé, krátké, ploché a kosti nepravidelného tvaru. Zvláštním typem jsou kosti pneumatizované (v lebce) a kosti sezamské (úpony šlach na kost). Tělo dlouhé kosti se nazývá diafýza. Diafýza je na povrchu složena z mohutné vrstvy k sobě přiléhajících lamel, kompaktou. (Naňka, 2009) Obrázek 1 Popis dlouhé kosti a rozdíl mezi zdravou kostí a kostí s osteoporózou Zdroj: Dále rozeznáváme dva typy kostní tkáně kortikální a trabekulární. Lze je rozlišit pouze při RTG vyšetření, CT a MR vyšetření, biopsii nikoliv při denzitometrii. Kortikální (kompaktní) kost je hustá a tvoří zevní vrstvu dlouhých kostí a je z 90% kalcifikovaná. Pod kompaktou je trámčitá kost tzv. spongióza a v ní je uložena dřeňová dutina. Trabekulární (spongiózní nebo také trámčitá) kost je více porotická a má vysoký poměr mezi plochou a objemem, úroveň metabolismu je vysoká a úbytek kosti se nejdříve objevuje u spongiózní kosti. Při postupném zatěžování dochází k přestavbě trámečků ve směru maximálního zatížení. Axiální skelet má vyšší podíl kosti trabekulární. Skelet lidského těla se 12

13 skládá z 70 % kompaktní tkáně a 30 % spongiózní tkáně. Obratle jsou složeny z % spongiózní tkáně, krček kosti stehenní z 25 % spongiózní tkáně. Tato kost je složena ze tří vrstev: endostální obal, periostální obal, intraoseální obal. (Naňka 2009; Vyskočil, 2009 Dungl, 2014) Lamelární kost (vrstevnatá, lamelózní) tvoří většinu skeletu, především dlouhé a ploché kosti. Rozeznáváme lamely Haversovy, vmezeřené (intersticiální) a povrchové. Fibrilární kost (vláknitá) je u dospělého člověka omezena na výběžky, drsnatiny a místa svalových úponů. Fibrilární kost je postupně nahrazována lamelární v průběhu prvního roku života. (Dylevský, 2009; Dungl, 2014) Obrázek 2 Struktura kosti Zdroj: Periost (=okostice) je silný, tuhý, vazivový list na povrchu celé kosti kromě kloubních konců. Periost má bohaté cévní a nervové zásobení. Krevní cévy periostu zajišťují výživu kosti. Periost má dvě vrstvy. Zevní (fibrózní) vrstva se skládá z hustšího vaziva se snopci podélně uložených vláken. Hlubší (kambiová) vrstva obsahuje spíše vazivové buňky, nepravidelně uspořádaná vlákna a cévy pronikající z okostice do kosti. (Čihák 2001; Dylevský, 2009) Kostní dřeň (latinsky medulla ossium) vyplňuje prostory houbovité tkáně a Haversovy kanálky v tělech dlouhých kostí. Kostní dřeň je měkkého a rosolovitého charakteru. Stavba je závislá na tom, zda se jedná o žlutou, červenou nebo šedou dřeň. 13

14 Červená dřeň (medulla ossium rubra) je krvetvorná. Během růstu jí postupně ubývá. Kolem 20. roku věku probíhá krvetvorba hlavně v hrudní kosti, ve spongióze kloubních konců dlouhých kostí a spongióze krátkých kostí. Žlutá kostní dřeň (medulla ossium flava) vzniká z červené dřeně infiltrováním tukových buněk. Žlutá dřeň slouží i jako zásobárna energie. Ve stáří se žlutá kostní dřeň mění v šedou (medulla ossium grisea). Jedná se o vazivo vzniklé po ztrátě tukových buněk. Šedá dřeň se vyskytuje i u podvyživených lidí. (Čihák, 2001; Dylevský, 2009) Obrázek 3 Stavba kosti Zdroj: Funkce skeletu Mechanickou funkcí skeletu je opora, pohyb a ochrana orgánů. Skelet slouží i jako zásobárna minerálů anorganická složka (99 % Ca, 85 % F, 50 % Mg, Zn, karbonát, citrát, krystaly hydroxyapatitu) a bílkovin organická složka (90 % kolagenu typu I a 10 % jiné bílkovin: glykoprotein, osteokalcin, osteopontin, fibronektin, proteoglykany). (Gajdoš, 2007; Vyskočil, 2009) 14

15 Spojení kostí Nauka o spojení kostí je arthrologie nebo syndesmologie. Místa spojení kostí se nazývají juncturae. Spojení plynulé je spojení kosti s pojivem (vazivo, chrupavka, kost). Při spojení dotykem se kosti vzájemně dotýkají styčnými plochami. (Čihák, 2001) Vývoj kosti Kost se vyvíjí v jednotlivých etapách. Prvně jako primární vláknitá fibrilární kost a poté jako sekundární lamelární. Primární je charakteristická nižší odolností než sekundární kost. Vyskytuje se v ní méně minerálů ale více buněk. Sekundární (lamelární) kost se vytváří hlavně v dospělém věku (Naňka, 2009) Kost, jenž roste je nejcitlivější ke vnějším vlivům jako je například tvarování kloubní jamky kyčelního kloubu při tlaku hlavice femuru. Růst a vývoj přibližně 90 % skeletu je ukončen v období puberty, kdy dochází k uzavírání kloubních štěrbin. V dospívání probíhá remodelace kosti připravující skelet na zátěž. V období dospívání a růstu má svalová aktivita a fyziologický vývoj silný vliv na tvarování kostry. Mechanické přetížení v období dětství a dospívání může způsobit vznik osteochondróz a epifyzárních růstových poruch. U dospělých vede trvalé přetížení k zesílení přestavby kosti. Na RTG snímku se objeví zahuštění kosti, tzv. Looserova zóna. Naopak snížené zatížení kosti způsobuje atrofii tkáně. Na RTG snímku se projeví sníženou kostní hustotou. (Vyskočil, 2009; Dungl, 2014) Množství kostní hmoty je zvyšováno i po dokončení tělesného vývinu a maxima dosahuje mezi 25. a 30. rokem věku. Maximum kostní hmoty závisí také na výživě, fyzické aktivitě a hormonálních vlivech. Od 4. dekády ubývá kostní hmoty rychlostí 0,3 0,5 %/ rok. U žen během menopauzy ubývá kostní hmota rychlostí 1-2 %/ rok, převážně trabekulární kosti. Je-li během dětství a dospívání vytvořeno málo kostní hmoty, tak je riziko vzniku osteoporózy během dalšího života zvýšené. (Pavelka, 2012). Vychýlení rovnováhy k resorpci má za následek úbytek kostní hmoty a následně vývoj osteoporózy. (Kohout, 2001). Vnější korová kost tvoří přibližně 70 %. Vnitřní trámčitá část tvoří menší procento hmotnosti, ale má větší povrch a tím i přestavbu. Při osteoporóze mizí převážně trámčitá kost, trámce jsou tenčí a může snáze dojít ke zlomenině. V trámčité kosti dochází i k největší látkové výměně. (Blahoš, 1997; Vyskočil, 2009) 15

16 Kostní buňky Kost jako pojivová tkáň je složena z kostních buněk, fibril a mezibuněčné hmoty. Mezibuněčná hmota obsahuje dvě základní složky a to ústrojnou a neústrojnou. Ústrojná složka ossein je složena ze svazků kolagenních vláken a mezibuněčné hmoty. Neústrojná složka obsahuje hlavně soli vápníku (kalcium fosfát a kalcium karbonát) a udává pevnost a pružnost kosti. Poměr mez i osseinem a mezibuněčnou hmotou se věkem mění. (Čihák, 2001; Naňka, 2009) Kostní buňky jsou odpovědné za reparaci a adaptaci kostní tkáně. (Vyskočil, 2009) Funkce kostních buněk jsou nezbytné pro fyziologii kosti. (Dylevský, 2009) Osteoblasty Osteoblasty jsou buňky tvořící základ kostní hmoty. (Kohout, 2001) Mají kubický tvar a výběžky se kterými jsou v kontaktu s dalšími osteoblasty. Látková výměna se realizuje pomocí těchto výběžků. Osteoblasty produkují i mezibuněčnou hmotu. Osteoblasty se vyskytují především tam, kde dochází k novotvorbě. V dospělosti nejsou rozloženy rovnoměrně. Okolo roku života osidlují pouze 2 8 % kostní tkáně. (Dylevský, 2009) Osteocyty Tvoří se z osteoblastů obklopující kostní hmotu. Jsou to buňky aktivní, které citlivě reagují na změny na mechanickou zátěž. Tvoří největší počet ze všech buněk v kosti. (Kohout, 2001 Vyskočil, 2009; Broulík, 2010) Osteoklasty Velké buňky, které obsahují až jader. Funkcí osteoklastů je uvolňovat enzymy kyselou fosfatázu a kolagenázu čímž dochází k uvolnění minerálů a rozrušení struktury kostní hmoty. Osteoklasty vytváří prostor pro novotvořenou kost. (Dylevský, 2009) V kosti dospělého jedince tvoří jen 1 %. Zato v rostoucí kosti jsou celkem početné. (Vyskočil, 2009). Osteoklasty mají podíl na resorpci kostní tkáně. (Kohout, 2001) 16

17 Obrázek 4 Struktura kostní tkáně a její cévní zásobení Zdroj: Cévní zásobení kosti Arteriae nutricae jsou silnější tepénky vyživující kosti. Dalším zdrojem jsou periostální tepny pronikající z větších cév v blízkosti kostního povrchu. Haversovy lamely vytvářejí okolo cév sloupečky, které se nazývají Haversův systém. Haversův systém neboli osteon je systém stočených lamel, které mají vzhled cylindrů. Haversův systém zajišťuje pevnost kosti. Úplné a pravidelné osteony se vyskytují v kompaktě zřídka. U osteonů jsou zřetelné známky přestavby. (Čihák, 2001; Naňka, 2009) Nervové zásobení kosti Nejbohatší nervové zásobení je v periostu a proto je velmi citlivé. Je zde mnoho zakončení senzitivních nervů a proto je periost citlivý a bolestivý. (Čihák, 2001; Naňka, 2009) 2.3. Osteoporóza Je definována jako systémové metabolické onemocnění skeletu charakterizované poruchou mechanické odolnosti kosti a následným zvýšením rizika vzniku zlomenin. (Vyskočil, 2009) 17

18 Metabolické nemoci kostí se také nazývají metabolické osteopatie. (Kopecká, 2007) Pokud se objeví porucha v hormonálním systému, hovoříme o metabolickém onemocnění. Metabolismus kostí je ukazatelem její funkce v rámci endokrinního systému. (Dungl, 2014) Osteoporóza vzniká důsledkem nerovnováhy kostní remodelace ve smyslu převažující resorpce nad novotvorbou. Nastává úbytek kostní hmoty a ztráta kvality hlavně v trabekulární části. (Palička, 2011) Faktory, které určují pevnost skeletu, jsou vlastnosti materiálu a struktura kosti tedy množství a kvalita minerálů a organické matrix, mikroarchitektura a makrogeometrie. (Rob, 2008) Osteoporózu je možné rozeznat v její bezpříznakové fázi, lze ji předcházet a léčit dříve, než se projeví frakturou. Toto onemocnění má multifaktoriální etiologii a pacienti jsou konfrontováni do ambulancí interního lékařství, gynekologie, chirurgie, praktického lékaře a revmatologie. (Pavelka, 2012) K osteoporóze většinou nevede úbytek kostní hmoty ve spojení s fyziologickými involučními změnami. (Češka, 2010). Mezi rizika zhoršování kvality kostí patří pokles pohlavních hormonů v krvi, onemocnění štítné žlázy a příštítných tělísek, nedostatek vápníku, chronická onemocnění, nedostatek vitaminu D a nedostatek pohybu. (Vyskočil, 2009) Rizikové faktory Rizikové faktory u osteoporózy se dají rozdělit na neovlivnitelné, částečně ovlivnitelné a ovlivnitelné. Neovlivnitelné faktory Mezi neovlivnitelné faktory patří genetika, bílá a žlutá rasa, ženské pohlaví, tělesné proporce (štíhlé a drobné osoby). Zmíněné faktory se podílejí až 85 % množství kostní hmoty. Částečně ovlivnitelné Mezi částečně ovlivnitelné rizikové faktory se řadí onemocnění trávicího traktu (idiopatické střevní záněty), nesnášenlivost mléčných výrobků, endokrinologická onemocnění (diabetes, odstranění vaječníků), nedostatek pohlavních hormonů, STH. Zvýšená funkce prolaktinu, štítné žlázy a příštítných tělísek, nadledvin. Zvýšený odpad vápníku do moče. Ale také užívání některých léků jako například antiepileptika, glukokortikoidy, neuroleptika. 18

19 Ovlivnitelné faktory Mezi ovlivnitelné faktory řadíme přívod vápníku do organismu. Za dostatečný denní přívod se považuje 800 mg/den u dospělého člověka. Zvýšená přívod vápníku je potřebný u dětí a dospívajících. Důležitým faktorem je pohyb. Za řídnutí kostí je zodpovědný nedostatek pohybu. Nejhorším stavem je zcela nepohyblivý člověk. Vědecky byl potvrzen neblahý vliv konzumace alkoholu, černé kávy a nikotinismu na kost. (Kocián 1995; Řehořková 2008) Obrázek 5 Rozdíl mezi zdravou kostí a osteoporotickou kostí Zdroj: Patogeneze Osteoporóza se projeví, pokud je poměr resorpce kosti vyšší než novotvorba kosti nebo snížená novotvorba. Fyziologicky dochází k rovnoměrnému odbourávání kosti a novotvorbě kosti. Patologický úbytek neboli atrofie je způsobená zvýšeným odbouráváním kosti. (Kopecká, 2007; Vyskočil, 2009) Formy osteoporózy Lokalizovaná forma určuje úbytek kostní hmoty v určité oblasti. Generalizovaná forma určuje ztrátu kostní hmoty v celé kostře. Je častější než lokalizovaná forma. (Paulová, 2003) 19

20 Klasifikace osteoporózy klasifikace osteoporózy používaná v současné praxi. 1. generalizovaná osteoporóza a) primární 1. juvenilní idiopatická 2. postmenopauzální 3. senilní (involuční) b) sekundární 1. endokrinní 2. gastrointestinální 3. nutriční 4. renální 5. genetická 1. lokalizovaná 6. iatrogenní 7. imbilizační a) primární b) sekundární 1. imobilizační 2. Sudeckův syndrom 3. u zánětlivých revmatických onemocnění 4. u hematologických onemocnění 5. u osteolytických kostních metastáz (Vyskočil, 2009 strana 13-14) Primární osteoporóza Příčina primární osteoporózy je v kosti. Tato forma osteoporózy se vyskytuje v 95 %. Patří sem juvenilní, postmenopauzální a senilní osteoporóza. Juvenilní osteoporóza se vyskytuje přechodně v období zvýšeného růstu. Postmenopauzální osteoporóza postihuje ženy během přechodu a po něm. Je zapříčiněna nízkou hladinou pohlavních hormonů. Zvýšené je riziko vzniku zlomenin obratlů. Senilní osteoporóza se projevuje ve vyšším věku. U senilní osteoporózy dochází ke snížení novotvorby kosti. (Paulová, 2003; Gajdoš, 2007; Mačák, 2012) 20

21 Sekundární osteoporóza Sekundární osteoporóza je způsobena základním onemocněním Příčina vzniku osteoporózy není přímo v kosti. Sekundární osteoporóza vzniká u endokrinní poruchy, revmatické choroby, renální choroby a gastrointestinální poruchy, dědičná onemocnění, onemocnění jater, iatrogenně navozená osteoporóza. Užívání glukokortikoidů, antiokluzív, antiepileptik, heparinu. (Gajdoš, 2007; Vyskočil, 2009; Marek, 2010) Osteoporóza postmenopauzální Postmenopauza je klinicky definovaná jako období trvalé amenorey v důsledku nevratné folikulární aktivity vaječníku. Výskyt osteoporózy u žen je v porovnání s muži mnohem vyšší. Při postmenopauzální osteoporóze dochází k převaze resorpce z důvodu nedostatku estrogenů. Estrogeny inhibují resorpci kostní hmoty a zvyšují vstřebávání vápníku z trávicího traktu. Postižená bývá převážně trámčitá kost. Období zvýšeného úbytku kostní hmoty trvá asi 8 10 let po menopauze, poté dojde ke stabilizaci Dochází k mikrofrakturám spongiózy obratle a zlomeninám zápěstí (Collesova zlomenina). Postmenopauzální menopauza se postihuje ženy ve věku od let. Převaha je 6:1. Diagnostikuje se denzitometrickým vyšetřením a vyloučením sekundární osteoporózy. Cílem terapie je snížení rizika vzniku zlomenin. Základem léčby je přísun vápníku, vitaminu D. Lékem první volby jsou bisfosfanáty. (Gajdoš, 2007; Fait, 2008; Vyskočil, 2009; Češka, 2010; Mačák, 2012) Osteoporóza senilní Senilní osteoporóza je typická u jedinců starších 70 let. Muži i ženy jsou postiženy stejnou měrou. Poměr mužů a žen je 2:1. Nastává ztráta trabekulární i kortikální kostní tkáně. Vznik zlomenin páteře a končetin je značně zvýšen. Objevují se zlomeniny jak axiálního tak apendikulárního skeletu (nejčastěji zlomeniny dlouhých kostí a krčku kosti stehenní). Dochází ke snížené resorpci vápníku ze střeva a snížení vitaminu D v séru. U senilní osteoporózy dochází ke snížení novotvorby kosti. (Vyskočil, 2009; Marek, 2010; Mačák, 2012) Glukokortikoidy indukovaná osteoporóza Glukokortikoidy indukovaná osteoporóza se řadí mezi sekundární osteoporózu. Vyžaduje pozornost z hlediska prevence i léčby. V místech s převahou trabekulární kosti je negativní vliv vyšší než na kortikální. K nejrychlejšímu úbytku dochází na začátku terapie poté se proces zpomaluje. Nastává zúžení trabekul. (Pavelka, 2005) 21

22 Příznaky osteoporózy Osteoporóza je plíživá, progresivní choroba. Klinicky se obvykle projeví až vznikem zlomeniny. Osteoporóza bez zlomenin je bezpříznaková neboli asymptomatická. (Rob, 2008; Dungl, 2014) Často je osteoporóza diagnostikována náhodně, například při RTG snímku plic se zjistí i kompresivní zlomenina obratle. Obratlové deformity se často projevují bolestmi (difúzního charakteru) v oblasti hrudní a bederní páteře. Postupně dochází ke vzniku hrudní kyfózy a snížení tělesné výšky. Na zádech dochází k tvorbě kožní řasy a břišní stěna ochabuje. (Dungl, 2014) Obrázek 6 Rozdíl mezi zdravou páteří a páteří při osteoporóze Zdroj: Osteoporóza a zlomeniny Za osteoporotické zlomeniny jsou považovány zlomeniny, ke kterým došlo po pádu ze stoje nebo atraumaticky čili při každodenní činnosti. Označujeme je jako nízkotraumatické. Za osteoporotické zlomeniny nepovažujeme zlomeniny lebky, prsty rukou a nohou. Mezi hlavní tyto zlomeniny považujeme fraktury obratlů, distálního předloktí, paže a oblasti kyčle. (Fait, 2008; Rob, 2008). Opakované zlomeniny obratlů způsobují deformity páteře a snížení tělesné výšky. Zlomeniny se podílí na zhoršení kvality života a zvyšují morbiditu i mortalitu. (Rob, 2008; Pavelka, 2012) Informace o frekvenci a důsledcích pádů pomáhá zvolit vhodná opatření k prevenci pádů a následných zlomenin. Pády zvyšují riziko zlomeniny o 36 %. Pravděpodobnost pádů se samozřejmě s věkem zvyšuje. (Pavelka, 2012) 22

23 Obrázek 7 Osteoporóza obratle Zdroj: Osteoporóza a hormony Hormon je produktem žláz s vnitřní sekrecí a slouží k přenosu informací od jedné látky k druhé. Hormony jsou důležité pro regulaci látkové výměny kosti. (Paulová, 2003; Dylevský, 2011) Parathormon Je tvořen v příštítných tělískách. Při malém množství způsobuje odběr vápníku z kosti. Podílí se na aktivaci vitaminu D a odbourávání kostní tkáně. (Paulová, 2003) Normální hodnota je 2,25-2,75mmol/l. (Mourek, 2012) Kalcitonin Je produkován ve štítné žláze. Působí jako antagonista parathormonu. Podílí se na ukládání kalcia do kostí. Zabraňuje odbourávání kostní tkáně a reguluje hladinu vápníku v krvi. Kalcitonin je aktivní ve střevě, ledvinách a kostech. Sekrece kalcitoninu je řízená hladinou vápníku. Podání kalcitoninu způsobí snížení kalcia v séru a má i analgetický účinek u nemocných s osteoporózou. (Paulová, 2003; Dungl, 2014) 23

24 Hormony štítné žlázy K hormonům štítné žlázy patří trijodtyronin T3 a tetrajodtyronin T4. Zvýšená hladina těchto hormonů stimuluje kostní resorpci i novotvorbu kosti. Resorpce ovšem převládá a to může způsobit osteoporózu. (Dungl, 2014) Kortikosteroidy K úbytku kosti dochází přímo inhibicí absorpce vápníku a jeho zvýšeným vylučováním močí. Ke značnému úbytku kostní hmoty dochází již při podávání 10 mg denně. Vysoké dávky tlumí jak novotvorbu kostí, tak i resorpci. (Dungl, 2014) Pohlavní hormony Pohlavní hormony mají vliv na regulaci kostní hmoty jak u žen tak u mužů. Věkem podmíněnou ztrátou kostní tkáně trpí obě pohlaví. Více ohrožené jsou však ženy. Náchylné na osteoporózu jsou i ženy, u nichž dojde k menopauze předčasně. Nedostatek pohlavních hormonů má negativní vliv na přestavbu kostí. K nedostatku dochází například po odstranění vaječníků. Po odstranění vaječníků klesá hladina ženského hormonu o 80 %. Receptory pro estrogen jsou uloženy v osteoblastech a osteoklastech. Obezita je ochranou proti řídnutí kosti, nejspíše pro uložení prekurzoru metabolitu estrogenu v tukové tkáni. (Paulová, 2003; Dungl 2014) Vitamin D Z hlediska endokrinologie je vitamin D prohormonem. (Fait, 2008) Účinek tohoto vitaminu ovlivňuje parathormon. Je nezbytně nutný, aby se vápník dostal ze střeva a uložil se do kostí. (Paulová, 2003; Dungl 2014) Skupině vitaminů D se souhrnně říká kalciferoly. Pokud je v organismu nedostatečné množství kalciferolů, snižuje se i resorpce vápníku ve střevě i v krvi. (Paszková, 2010) Aktivní metabolity vitaminu D posilují účinek střevní absorpce kalcia a regulují mineralizaci kostí. Nízká saturace vitaminem D souvisí s nestabilitou stoje, chůze a rizikem pádu. Doporučuje se provádět suplementaci u seniorů, jedinců s nízkou expozicí slunečního záření a pacientů, kteří musí dlouhodobě užívat glukokortikoidy. Denní příjem 15µg (600IU) vitaminu D3 je důležitý k dosažení průměrných hodnot 25 (OH)D 50 mmol/l. (Fait, 2008) Mnoho vědců, kteří studují problematiku osteoporózy se shodují na tom, že za nedostatkem vitaminu D stojí převážně nedostatek slunečního záření. (Paszková, 2010) 24

25 Vyšetření osteoporózy Vyšetření a léčbu pacientů s chorobami skeletu nelze redukovat pouze na vyšetření zobrazovacími metodami, velmi důležitá jsou i vyšetření endokrinologická a laboratorní. Anamnéza Pohovorem s pacientem lékař získá rodinnou, osobní a farmakologickou anamnézu od pacienta. (Řehořková, 2008) Fyzikální vyšetření Pohledem lze vyšetřit snížení tělesné výšky, vznik hrudní kyfózy, příčné kožní řasy v bederní oblasti, ochabnutí břišní stěny. (Dungl, 2014) Laboratorní vyšetření Laboratorní vyšetření není pro osteoporózu velmi typické. Provádí se odběr krve na běžný screening. U mužů se vyšetřuje hladina testosteronu. Z biochemického hlediska je významný odpad vápníku a fosfátů moči. Důležitá je u kostního obratu hladina kyseliny - karboxyglutamové neboli osteokalcinu v séru a moči. Osteokalcin je protein syntetizovaný v osteoblastech. Vysoká hladina osteokalcinu ukazuje na osteopatii s vysokým obratem. (Pavelka, 2012 Dungl 2014) Rentgenologické vyšetření Na prostém rentgenovém snímku se osteoporóza pozná až při úbytku % kostní hmoty. (Kocián, 1995) Denzitometrie K diagnostice se často využívá denzitometrie. Zlatým standardem je duální fotoabsorpční DXA nebo také DEXA (dual energy X-ray absorptiometry). DEXA měří kostní hustotu pomocí dvou fotonových paprsků a dvou různých energií. Radiační zatížení je až 20 x nižší než při obvyklém snímku plic. DEXA je schopná měřit kostní hustotu v celém těle. Neumí rozpoznat rozdíl mezi kortikální tak trabekulární kostí. (Stevenson 2007; Dungl, 2014) T-skóre je počet směrodatných odchylek od průměrné hodnoty BMD (bone mineral density hustota minerálů v kosti) u zdravého mladého jedince stejného pohlaví. 25

26 Z-skóre je počet směrodatných odchylek od průměrné hodnoty BMD u zdravé osoby stejného věku, pohlaví a etnické příslušnosti. (Reid, 2011) Snížení BMD o 1 směrodatnou odchylku zdvojnásobuje riziko vzniku zlomeniny. (Bayer, 2007) Za normální nález se považuje úbytek kostního minerálu o jednu směrodatnou jednotku odchylku pod průměrnou hodnotu prokázanou u zdravých mladých dospělých jedinců téhož pohlaví. (Rob, 2008) Měření se provádí v místech náchylných na osteoporotické zlomeniny. (Řehořková, 2008) Obrázek 8 Znázornění T-skóre Zdroj: Obrázek 9 Přístroj na měření kostní hustoty (denzitometr) Zdroj: 26

27 Počítačová tomografie Jinou vyšetřovací metodou je kvantitativní počítačová tomografie (QCT z angl. quantitative computed tomography). Tu lze použít jen na bederní páteř. QCT představuje vyšší radiační zátěž a je méně přesná. QCT patří mezi jedinou techniku, která dokáže zvlášť rozlišit spongiózní a kortikální strukturu kosti. A tak umožňuje hodnocení účinku léčby na každé komponentě. (Dungl, 2014) Ultrazvuková denzitometrie Ultrazvuková denzitometrie se provádí takzvanou vlhkou metodou (ve vodní lázni) nebo suchou. Nejvhodnějším místem k vyšetření je patní kost, protože je kryta jen kůží a z % je tvořena trabekulární kostí. Ultrazvuková denzitometrie je vhodnou screeningovou metodou ke stanovení rizika zlomenin. Výhodou je nezatížení pacienta zářením. Ke sledování terapie je tato metoda nepoužitelná. U pozitivního nálezu a k přesnému zhodnocení je vhodnější DXA. (Jessel, 2006; Vyskočil, 2009) Stádia osteoporózy U osteoporózy se rozlišují tři základní stádia. U primárního stádia je normální úbytek kosti, který souvisí s věkem jedince. Toto stádium je bez bolesti zad a zlomenin obratlů podmíněných osteoporózou. U sekundárního stádia dochází k zvýšenému úbytku kostní hmoty. Je zde potenciální riziko vzniku zlomeniny. Může docházet k prvním bolestem zad způsobených osteoporózou. U terciálního stádia dochází k manifestní osteoporóze s výrazným snížením kostní hmoty. Dochází k změnám tvaru obratlů viditelných na rentgenovém snímku. (Paulová, 2003) Léčba osteoporózy Cílem úspěšné terapie je zabránit dalšímu úbytku kostní hmoty. Léčba osteoporózy je celkem komplikovaná protože se doporučují různá schémata a mnoho preparátů. Zkušenosti ukazují, že je snazší osteoporóze předcházet než ji léčit. Symptomatická léčba U bolestivých projevů se podávají analgetika (neopiodní a opiodní), nesteroidní antiflogistika. Dlouhodobá imobilizace je nevhodná. K léčbě patří i fyzikální terapie a rehabilitace. Pacient by měl dbát na dostatečnou a pravidelnou pohybovou aktivitu. Přiměřené zatěžování kostry, pohyb a chůze (i bolestivá) je součástí terapie osteoporózy. 27

28 Medikamentózní léčba Kalcium Podává se ve formě karbonátu anebo citrátu. Terapie není finančně nákladná a podporuje dobrý účinek estrogenu. Vhodná je dávka 500 mg. Kalciumkarbonát vyžaduje ke vstřebání normální aciditu v žaludku. Vstřebání snižuje nadbytek vlákniny a tučná strava, která způsobuje zácpu. Kalciumcitrát se vstřebává i při snížené aciditě a proto je vhodný u starších osob a má také účinky proti zácpě. Důležité je nezapomínat na kontraindikace (hyperkalcémie). Je důležité zjistit hladinu kalcia v séru před začátkem léčby. Bisfosfonát Bisfosfonáty snižují tvorbu lyzozomálnách enzymů osteoklastů. První generace léků snižovala jak novotvorbu, tak i resorpci. Přibližně 95 % metabolických onemocnění kostí je léčeno bisfosfonáty. Nová generace (alendronát a risendronát) mají vyšší účinek antiresorpční než inhibiční na novotvorbu a to až 1000 krát. Doporučená denní dávka je 10 mg/den anebo nárazově 70 mg/týden. Užívá se nalačno. Zhruba % pacientů si stěžovalo na zažívací potíže. Užívání bisfosfonátů po dobu jednoho roku snižuje riziko zlomeniny kosti až o 16 %. Kalcitonin Podání 200 mg/den subkutánní injekcí nebo ve formě nosního spreje má vliv na snížení rizika kompresů obratlů. Nemá vliv na výskyt zlomenin kolem kyčle. Nemá vliv na kortikální kost. Kalcitonin má značný analgetický účinek Estrogen Je to hlavní lék u žen s postmenopauzální osteoporózou. Má přímý účinek na osteoblasty, receptory na estrogen a buňky střeva a ledvin. Snižuje činnost esteoklastů. Vysazení estrogenu způsobí rychlý úbytek kostní hmoty. Doporučená denní dávka je 0,625 mg konjugovaného estrogenu spolu s progesteronem a 1 g vápníku. Používají se dva druhy estrogenových preparátů. Tamoxifen k terapii osteoporózy vhodný není z důvodu stimulačního vlivu na endometrium. Raloxifen stimuluje estrogenové receptory v kosti a navíc má vliv na snížení rizika vzniku rakoviny prsu až o 50 %. 28

29 Testosteron Pokud je příčinou nedostatek testosteron, tak je s velkou opatrností podáván u mužů s osteoporózou. Nesmí se zapomínat na je ho negativní vliv (hypertrofie a karcinom prostaty). Testosteron snadno proniká do cílové buňky. Byly provedeny pokusy na zvířatech a ty prokázaly pozitivní vliv testosteronu na pevnost kosti. Anabolické steroidy Anabolické steroidy (AS) pomáhají předcházet úbytku kosti. Běžně se používají u starších pacientů se svalovou slabostí nebo kachexií. Pacienti často udávají celkové zlepšení zdravotního stavu. AS se častěji užívaly v minulosti, nyní se dává přednost bisfosfonátům. Léčba by neměla trvat déle než tři roky. AS by měla být podpůrným lékem nikoliv základním. Vertobroplastika Vertebroplastika patří mezi nové metody terapie osteoporotických zlomenin páteře. Léčba spočívá v aplikaci kostního cementu injekční formou. (Jessel 2006; Gajdoš 2007; Kopecká, 2007; Vyskočil 2009; Dungl, 2014) Prevence Primární prevence osteoporózy je dosažení maxima kostní hmoty v období dětství a dospívání a zabránění jejím ztrátám v dospělosti. (Rob, 2008 Paszková 2010) Sekundární prevence má za cíl zabránit akcelerovanému úbytku kostní hmoty při nedostatku estrogenů po menopauze (Rob, 2008) Pravidelné cvičení od dětství je nejdůležitější k prevenci osteoporózy. Do roku věku se může vytvořit zásoba kostní hmoty, která působí jako ochrana v dospělosti. Dostatečným pohybem se myslí práce s tělesnou aktivitou. Lidé se sedavým zaměstnáním musí nahradit tělesnou aktivitu. Vhodný pohyb pro kosti je plavání. Dále jízda na kole, chůze, práce na zahradě a běh (po měkkém povrchu). (Kocián, 1995) Dieta v průběhu těhotenství by měla obsahovat dostatek vápníku a vitaminu D. Úplné množství vápníku, které je obsaženo při tvorbě mateřského mléka je přibližně mg, 29

30 ale jsou známy i ztráty vápníku kojením až 1000 mg denně. Seznam potravin s vysokým obsahem vápníku je k nahlédnutí v příloze 1. U mladých žen s nízkou hodnotou vrcholné kostní hmoty jsou náchylné ke vzniku obratlové komprese a to především v posledních měsících gravidity nebo krátce po porodu. Preventivní opatření se má zaměřit na období, jež jsou kritická pro zdravý vývoj kostí, tedy do stádií, v nichž může včasný zásah zabránit nebo zpomalit úbytek kostní hmoty. Porodní hmotnost a hmotnost novorozence určují stav kostní hmoty v dospělém věku. (Fait, 2008) Období menopauzy je ze zdravotního hlediska velice významné. Úbytek ženského hormonu estrogenu vede k akcelerované ztrátě kostní hmoty se zvýšenou úrovní kostní remodelace. Nedlouho po přechodu se u některých žen mohou vyskytnout typické osteoporotické zlomeniny. Perimenopauza je vhodné období pro účinnou prevenci osteoporózy u žen s rizikovými faktory. Praktičtí lékaři a gynekologové by měli identifikovat pacientky, u kterých by pokles kostní hmoty v časné menopauze mohl způsobit rozvoj osteoporózy. U rizikových pacientek lze podat léky užívané k prevenci osteoporózy tj. estrogeny, tibolon, raloxifen. V dospívání je nutné dbát na pravidelný menstruační cyklus (Dungl, 2014) Věk patří k rizikovým faktorům osteoporózy. PBM (peak bone mass) je množství kostního minerálu v období jeho maxima (kolem 25. roku života). Od té doby se již kostní hmota nezvyšuje. (Řehořková, 2008) Nedostatek vitaminu D a snižující se schopnost střeva vstřebávat kalcium způsobuje rozvoj sekundární hyperparatyreózy. Sekundární hyperpaptyreóza je považována za rizikový faktor osteoporotické zlomeniny. Proces stárnutí souvisí s úbytkem svalové tkáně a poklesem pohybové aktivity. (Fait, 2008) 2.4. Osteopenie Slovo osteopenie pochází z řečtiny a skládá se z osteo, což znamení kost a penia neboli ztráta. Osteopenie je stav charakterizovaný sníženou kostní hmotou. T- skóre v rozmezí 1 až 2,5 SD (standardních odchylek). Ztráta kostní hmoty je nižší než u osteoporózy. Osteopenie a osteoporóza spolu souvisí. Osteopenie se může změnit v osteoporózu. 30

31 Příčiny vzniku osteopenie jsou stejné jako u osteoporózy. Osteopenie nezpůsobuje bolest, dokud nedojde ke zlomenině Cílem léčby je předejít vzniku osteoporózy. Léčba osteopenie spočívá v podávání Ca, vitaminu D, bisfosfonátů a hormonální terapie (HRT) u žen. Ztráta kostní hmoty může být zpomalena nebo stabilizována změnou životního stylu. Prevencí je dieta bohatá na vápník a pravidelný pohyb. (Vyskočil 2009; Alexander, 2011; Diver, 2014) Osteomalacie Osteomalacie je nemoc, kterou je možno pojmenovat jako rachitidu dospělých. Německý patolog Pommer byl první, kdo rozlišil osteoporózu a osteomalacii. Množství kosti je v normě, ale mineralizace nově tvořené kosti je porušena. Resorbovaná kost je u osteomalacie nahrazena nemineralizovanou kostní matrix nebo osteoidní tkání (lamelární). Dochází ke snížení pevnosti kosti. To způsobuje vznik deformit v místě zvýšeného mechanického namáhání. V této oblasti dojde ke zvýšené přestavbě kosti s (plíživými) zlomeninami, tzv. pseudofrakturami, Looserovy zóny přestavby). Osteomalacie má vleklý průběh, který závisí na množství a kvalitě původní kostní hmoty. Ale také na poruše metabolismu vitaminu D. Pacient obvykle udává nespecifické potíže jako svalová slabost, artralgie. Objektivně lze hodnotit varozitu končetin a srdcovitou deformitu pánve. Osteomalacie se vyskytuje i v rozvojových zemích. V laboratorním nálezu se vyskytuje zvýšení hladiny alkalické fosfatázy. Do etiologie spadá nedostatek slunečního záření, nedostatek vitaminu D ve stravě nebo snížení vstřebávání vitaminu D ze střeva. Dále selhávání jater, ledvin a užívání léků (antiepileptika), intoxikace těžkými kovy, malignity.. U pacientů s nedostatkem vitaminu D ve stravě se podává vitamin D per os. Parenterálně se vitamin D doplňuje u sníženého vstřebávání ze střeva. Léčba se také zaměřuje na odstranění akutních příznaků a znovuobjevení pevnosti kostry. U výraznějších deformit se provádí korekční osteotomie. (Vyskočil 2009; Dungl, 2014;) 31

32 3. Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Cílem výzkumu bylo zjistit rizikové faktory a kvalitu života u respondentů s onemocněním osteoporózy. Jako výzkumnou metodu jsem použila kvantitativní výzkum. Výzkumným nástrojem dotazníkového šetření byl standardizovaný dotazník o kvalitě života podmíněné zdravím SF-36. Dotazník SF-36 (Short-Form Healthy Survey) je používaným nástrojem ke zjištění kvality života v souvislosti se zdravím (HRQoL - Helath Related Quality of Life) u širokého spektra onemocnění. Dotazník je citlivý ke zdravotním problémům fyzického i psychického charakteru. Dotazník byl vytvořen pro respondenty od 14 let. Je to verze generického dotazníku o 36 otázkách, které hodnotí 8 dimenzí - fyzické zdraví, fyzické omezení rolí, fyzické a emoční omezení sociálních funkcí, bolest, všeobecné duševní zdraví, vitalita a všeobecné vnímání vlastního zdraví). V úvodu dotazníku jsou dotazy týkající se věku, pohlaví a dosaženého vzdělání respondenta. Otázky 1, 2, 11 se týkají všeobecného vnímání zdraví. Otázka číslo 3 spadá do domény fyzické omezení rolí, otázka 4 se týká fyzických funkcí, otázka 5 se týká emočního omezení rolí. Otázky číslo 6 a 10 se vztahují k fyzickému a emočnímu omezení sociálních funkcí. Otázky 7 a 8 se vztahují k bolesti respondenta. Otázky 9b, 9c, 9d, 9f, 9h se týkají všeobecného duševního zdraví a 9a, 9e, 9g, 9i se týkají vitality. Otázka číslo 12 se týká medikace respondenta. 3.2 Charakteristika výzkumu Dotazníky jsem rozdala v osteologickém centru v Brně. Dále mé kamarádce, její babičce a kolegyni mé matky z práce. 3.3 Průběh výzkumu Výzkum probíhal v osteologickém centru v Brně od února 2014 do května Dotazníky jsem s respondenty vyplňovala většinou osobně. Pokud bylo respondentům něco nejasné, pomohla jsem jim porozumět otázkám dotazníku. Rozdala jsem celkem 150 dotazníku, návratnost byla 124 z toho 24 dotazníků nebylo řádně vyplněno. 32

33 3.4 Zpracování získaných dat Získaná data byla zpracována pomocí programu Microsoft Excel. Tabulky a grafy byly zpracovány v programu Microsoft Excel. Pro přehled některých otázek jsem použila tabulky. Výzkum je znázorněn dohromady ve 20 grafech a 20 tabulkách. 3.5 Výsledky výzkumu Věk respondentů Absolutní četnost let let let let let let Věk respondentů Graf 1 Věk respondentů Graf 1 zobrazuje věk respondentů. Výzkumu se zúčastnilo celkem 100 respondentů. Věkové období je v grafu rozděleno po deseti letech. 29 (29 %) respondentů bylo ve věkovém období od let. Ve věkovém období let bylo 28 (28 %) respondentů. 25 (25 %) dotázaných bylo ve věku od let. Věkové rozmezí let tvořilo 13 (13 %) respondentů. 4 (4 %) dotázaných bylo ve věku od let a 1 (1 %) respondentka byla ve věku 24 let a je znázorněna ve věkovém období let.. 33

34 Pohlaví respondentů absolutní četnost muži Pohlaví respondentů 93 ženy Graf 2 Pohlaví respondentů Druhý graf znázorňuje pohlaví respondentů. Výzkumu se tedy zúčastnilo celkem 93 žen (93 %) a 7 mužů (7 %). 34

35 Nejvyšší dosažené vzdělání absolutní četnost Základní Středoškolské Vysokoškolské Nejvyšší dosažené vzdělání Graf 3 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů Graf zobrazuje nejvyšší dosažené vzdělání u respondentů. 60 (60 %) dosáhlo středoškolského vzdělání, 37 (37 %) dosáhlo vysokoškolského vzdělání a 3 (3 %) respondentů dosáhlo vzdělání základního. 35

36 Otázka 1 a 2 náleží k doméně všeobecného vnímání zdraví a jsou znázorněny v grafech 4 a 5. Otázka č. 1: Řekl(a) byste, že Vaše zdraví je celkově? absolutní četnost Výborné Velmi dobré Dobré Dosti dobré Špatné Hodnocení celkového zdraví Graf 4 Hodnocení celkového zdraví Graf 4 znázorňuje, jak respondenti hodnotili své celkové zdraví. 40 (40 %) vnímá své zdraví jako dobré. 23 (23 %) vnímá své zdraví jako velmi dobré. Jako dosti dobré hodnotilo svůj zdravotní stav celých 21 (21 %) respondentů. 12 (12 %) respondentů vnímá své zdraví jako špatné a 4 (4 %) ohodnotilo své zdraví jako výborné. 36

37 Otázka č. 2: Jak byste ohodnotil(a) své zdraví dnes ve srovnání se stavem před půl rokem? absolutní četnost Mnohem lepší Poněkud lepší Přibližně stejné Poněkud horší Mnohem horší Zdraví dnes a před půl rokem Graf 5 Zdraví dnes a před půl rokem Z grafu je patrné, že 39 (39 %) hodnotí svůj zdravotní stav jako stejný ve srovnání se stavem před půl rokem. 30 (30 %) hodnotí svůj stav jako poněkud lepší. 15 (15 %) pacientů uvedlo, že je jejich stav poněkud horší. 9 (9 %) respondentů uvedlo, že je jejich zdravotní stav mnohem lepší než před půl rokem a 7 (7 %) uvedlo, že je jejich stav mnohem horší než před půl rokem. 37

38 Grafy 6-9 se týkají otázky číslo 3, která má 4 podotázky. Grafy ukazují, zda se u respondentů vyskytly uvedené potíže za poslední 4 týdny. Otázka číslo 3 se týká domény fyzické omezení rolí. Otázka č. 3 Vyskytl se u Vás některý z dále uvedených problémů při práci (nebo při běžné denní činnosti) v posledních 4 týdnech kvůli zdravotním potížím? 3a) Zkrátil se čas, který jste věnoval(a) práci nebo jiné činnosti? absolutní četnost Ano Ne Čas věnovaný práci (nebo jiné činnosti) Graf 6 Čas věnovaný práci (nebo jiné činnosti) Graf 6 znázorňuje odpověď, zda-li se zkrátil čas, který respondenti věnovali práci nebo jiné činnosti za poslední 4 týdny. 66 (66 %) uvedlo, že ano. 34 (34 %) respondentů uvedlo, že se jejich čas věnovaný práci nebo jiné činnosti nezkrátil. 38