Komparace motorických schopností u dětí mladšího školního věku

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra pedagogiky sportu Komparace motorických schopností u dětí mladšího školního věku Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc. Vypracoval: Bc.Lukáš Plachý TV45 Brno, 2009

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury. V Brně dne

3 Chtěl bych poděkovat doc. PhDr. Vlastě Vilímové, CSc., za konzultace, odborné vedení a cenné rady při zpracování diplomové práce, které mi poskytla.

4 OBSAH ÚVOD 7 1. STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ Věkové zvláštnosti dětí mladšího školního věku Fyziologická charakteristika Pedagogicko-psychologická charakteristika Rozvoj pohybových schopností dětí mladšího školního věku Pohybové schopnosti Silové schopnosti Rychlostní schopnosti Vytrvalostní schopnosti Koordinační schopnosti CÍL, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE Cíl práce Hypotézy práce Úkoly práce METODIKA PRÁCE Charakteristika souboru Metody zjišťování sledovaných ukazatelů Sledování tělesného rozvoje Tělesná výška Tělesná hmotnost Měření 3 kožních řas Kožní řasa 1 nad tricepsem 29

5 Kožní řasa 2 nad spinou Kožní řasa 3 pod lopatkou Měření motorickými testy Běh na 50m Leh-sed/60 s Skok daleký z místa odrazem snožmo Hod plným míčem obouruč (1kg) Běh po dobu 6 minut Organizace testování Harmonogram testování Vyhodnocení výsledků VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE Tělesný rozvoj Tělesná výška Tělesná hmotnost Měření 3 kožních řas Kožní řasy - kategorie 7 let Kožní řasy - kategorie 9 let Kožní řasy - kategorie 11 let Motorické testy Běh na 50m Leh-sed/60s Skok daleký z místa odrazem snožmo Hod plným míčem obouruč (1kg) Běh po dobu 6 minut Diskuse 60

6 5. SHRNUTÍ A ZÁVĚRY Závěry pro teorii Závěry pro praxi 63 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 64 RESUMÉ

7 ÚVOD Pokud chceme, aby naše další generace žily zdravým způsobem života a vyhnuly se předčasným zdravotním potížím, je zapotřebí se důsledně zaměřit na prevenci a zdravý pohyb. Současným životním trendem je uspěchanost, pohodlnost a nedostatek volného času pro odpočinek. Každý má spoustu práce a už nenachází čas na regeneraci. Proto je potřeba už od časného mládí s tímto závažným problémem něco dělat. Podstatné je, aby člověk vykonával pohyb, který mu umožňuje jak zapojování většiny svalových skupin tak i pohyb, při kterém si tělo odpočine, odreagovává a relaxuje. Pozitivní vztah k pohybu a sportu by měla přivést již základní škola v hodinách tělesné výchovy. Ta by měla přispět k výchově všestranně rozvinutého člověka. Žáci by měli pochopit základní pohybové činnosti od běhu a skoku až po komplexní systémy, typu kolektivních her. Kromě školy se na rozvoji a kladném vztahu k pohybu podílejí volnočasové aktivity, sportovní kroužky a také samozřejmě rodiče, kteří by svoje děti měli dostatečně podporovat. Získáním pozitivního vztahu k pohybu a sportovním aktivitám je pro zdraví dítěte velkým kladem. Zároveň je důležité, aby u nich začalo docházet k utváření zdravého životního stylu. Ten je bezpochyby nezbytný pro správné fungování celého lidského organismu. Děti je potřeba k pohybu vhodně motivovat, zvolit správné metody a postupy, avšak v žádném případě děti nepřetěžovat. Vždy je potřeba přihlédnout k jejich současnému zdravotnímu stavu a vhodně reagovat na změny v tělesném vývoji. Aby byl rozvoj tělesné zdatnosti optimální je zapotřebí rovnoměrně rozvíjet všechny pohybové schopnosti člověka, tedy sílu, rychlost, vytrvalost a koordinační schopnosti. V současné době je velkým problémem to, že při sportovní aktivitě, ať už ve škole či sportovním kroužku, dochází k opomíjení některých základních pohybových schopností vůči jiným. Děti jsou poté spíše jednostranně rozvíjeny a pomalu získávají odpor k zanedbávaným pohybovým schopnostem typu vytrvalosti či různým koordinačním pohybům. Rostou nám tady jednostranně zaměření fotbalisti, hokejisti a celkově hráči sportovním her, u kterých se pohybové, hlavně koordinační, dostatky naoko ztrácí díky tomu, že 7

8 v kolektivním sportu nevnímáme až tak jednotlivce, ale spíše celý tým. Takový hráč již třeba v deseti letech není schopen udělat přemet stranou, hodit správně míč jednou rukou, či zvládnout udělat nějaké rovnovážné cvičení. My jako trenéři atletiky (individuálního sportu) se snažíme, aby k těmto pohybovým a koordinačním nedostatkům nedocházelo, a tak do tréninků zapojujeme mimo jiné gymnastiku, kde se snažíme rozvíjet u dětí veškeré koordinační pohyby díky cvičením, které odpovídají jejich věku a tělesné zdatnosti. Tímto nebo podobným způsobem by se měly děti přivést k všestrannosti a teprve poté se zaměřovat na individuální sport. Ovšem měl by být doplňován aktivitami, které nebudou jednostranně zatěžovat organismus a taky které vedou k tomu, aby se dotyčný sport nestal nudný a také rutinní záležitostí. K prvnímu intenzivnějšímu setkání dítěte se sportovním tréninkem slouží sportovní přípravky, od kterých děti postupně přecházejí do sportovních klubů. Cílem práce je komparace motorických schopností a tělesného rozvoje u dětí mladšího školního věku. Pomocí standardizovaných testů jsme zjišťovali změnu pohybové úrovně a tělesného rozvoje testovaného souboru se souborem Plachého (2007). Vybraný soubor dětí navštěvuje atletickou přípravku organizovanou atletickým oddílem VSK Univerzita Brno. 8

9 1. STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ 1.1 Věkové zvláštnosti dětí mladšího školního věku Osobnost člověka se vyznačuje v prvé řadě jeho vlastní jedinečností a individualitou. Člověk je otevřeným, živým, neopakovatelným a především jedinečným systémem. Osobností se člověk nerodí, nýbrž se ji stává v průběhu života, kdy se u něj postupně vyvíjí sociální já. V tu chvíli hovoříme o duševním životě člověka. Začíná se u něj vytvářet specifická lidská organizace a fungování psychiky. Z vědomí já vzniká pojetí vlastního já (ego), které už je organizačním a dynamickým činitelem. Dítě si uvědomuje, že je jiné než ostatní, že je stále ono, ačkoli se mění a stárne. V utváření osobnosti se uplatňuje interakce vrozených biologických činitelů (psychofyzické konstituce) a zkušeností, které jedinec získává v rámci určitého sociálního (mikro) a kulturního (makro) prostředí, v němž se odehrává jeho život (Nakonečný, 1995). Člověk je v průběhu svého života ovlivňován mimo jiné vnějším prostředím, které na něj intenzivně působí. Člověk se tak navenek projevuje svým vlastním a osobitým chováním. Osobnost dítěte je charakterizována harmoničností, uklidněním, sebeuspokojením, dojmem hotovosti a neproblematičnosti všech věcí, důvěrou v autority. Dítě je přizpůsobivé, ale přitom velmi sugestibilní. V utváření osobnosti se uplatňuje především proces sociálního učení a vývojově se zvýrazňují individuální zvláštnosti osobnosti, tj. také individuální rozdíly mezi lidmi jako psychofyzickými subjekty. Vývoj směřuje k určitému stupni psychosociální zralosti osobnosti (Nakonečný, 1997). Lidské tělo je nedílnou součástí osobnosti. Je nositelem existence, vypovídá o rase, pohlaví, sociálním rodu, konstituci, věku, zdravotním stavu a společenském postavení. 9

10 Podle Kohoutka (2006) lze veškeré rysy a vlastnosti osobnosti roztřídit do těchto skupin: - tělesné a výrazové vlastnosti - rysy temperamentu - rysy charakteru - osobní schopnosti - strukturální, dynamické a vývojové vlastnosti Ke zvýraznění individuální zvláštnosti osobnosti dochází díky nárůstu osobních zkušeností. Vývoj osobnosti probíhá v stádiích, jejichž pořadí je zákonité. Každé stádium předpokládá přípravu v předchozích stádiích a připravuje na stádia následující. Vývojová stádia jsou kvantitativně odlišné formy celé osobnosti, nebo některého z jejich subsystému, např. intelektu nebo morálního charakteru (Čáp, 1996). Děti mladšího školního věku, tedy ve věku 6-11 let se vyznačují realismem a zájmem o konkrétní fakta. Pokrok v systematizaci přispívá i k chápání širších vztahů. Úsudky mnohých dětí tohoto věku jsou zpočátku ještě ovládány spíše citovými zážitky. V období mezi 6 a 11 rokem by děti měly zvládnout následující vývojové úkoly: - osvojení dovedností potřebných pro běžné hry - utváření zdravých postojů k sobě jako vyvíjejícímu se organismu - učení se způsobům soužití s vrstevníky - osvojení rolí vyplývajících z přináležitosti k danému pohlaví - rozvoj základních dovedností psaní, čtení a počítání - vývoj pojmů a představ nutných k orientaci v každodenním životě - rozvoj morálního vědomí a stupnice morálních hodnot - získání osobní nezávislosti - utváření a rozvoj postojů vůči společenským skupinám a institucím Osobnost dítěte mladšího školního věku můžeme charakterizovat z hlediska fyziologického, pedagogického a psychologického. 10

11 1.1.1 Fyziologická charakteristika Lidský organismus prodělá během svého vývoje mnoho fyziologických změn. Největší změny nastávají u dětí. Tělo i orgány rostou, vyvíjí se. Tělesný vývoj dětí mladšího školního věku je charakteristický intenzivním růstem objemu těla a zpomalením růstu výšky. Přesto růstová rychlost v dětství činí 5cm za rok. Mezi chlapci a dívkami nejsou významné rozdíly. Růstový hormon GH je uvolňován přibližně každé dvě hodiny (Havlíčková, 2004). Nejúčinnější je doba spánku a relaxace. V tomto období pokračuje rychlým tempem osifikace. Kosti a kloubní spojení jsou zatím velmi měkké, křehké a pružné. Zakřivení páteře nejsou trvalého charakteru, a proto je důležité v tomto období dítěte věnovat dostatečně velkou pozornost správnému držení těla. Začíná remodelace pánve. Epifýza a dialýza nejsou ještě dostatečně spojeny. To platí také o křížových obratlích. Osifikace zápěstních kůstek probíhá od 6-8let. Jednotlivé články prstů od 9-11let. Charakteristické pro toto období je vývoj sekundárních pohlavních znaků. Kostnatí lebka. Prořezává se trvalý chrup (Máček, Máčková, 1997). Dochází k nevyrovnanosti růstu kosterní a svalové složky, a proto dítě koná často nepřesné pohyby. Tyto jsou také zapříčiněny nedostatečně vyvinutou centrální nervovou soustavou, která postupně dozrává, a tím umožňuje lepší koordinaci, rychlejší a přesnější zvládání pohybů, což vede děti k většímu zájmu o pohybovou činnost a hru. V tomto věku se začíná zvyšovat množství tělesného tuku a akcentuje se sexuální dimorfismus v jeho ukládání. Svalstvo, obsahuje méně hemoglobinu, bílkovin, tuků a anorganických látek oproti svalstvu dospělých. Svalstvo se postupně rozvíjí, nejintenzivněji na horních končetinách. Oproti tomu svalstvo zad je jen slabě vyvinuté. Nejvýznamnější složkou celkové hmotnosti je tělesná voda. Množství je závislé na pohlaví, věku a tělesné hmotnosti. U dětí dosahuje hodnoty 75 procent (Havlíčková, 2004). Mladší školní věk je dobou plynulého růstu všech orgánů. Krevní oběh, plíce a ostatní vnitřní orgány se mění úměrně s rovnoměrným zvyšováním hmotnosti i výšky těla. Roste celková odolnost dětského organismu. Objem srdeční dosahuje 11

12 vyšších hodnot než u dospělého člověka. To má kladný dopad na krevní oběh okysličování a výživu tkání. Srdeční frekvence je vyšší, ale po fyzickém nebo psychickém zatížení se rychle vrací do normálních hodnot. VO 2 max dětí má postupnou tendenci růstu, jak u chlapců, tak u dívek. Kolem jedenáctého roku dochází se zrychlení vzrůstu VO 2 max u chlapců, u dívek se zpomaluje. Zvýšení VO 2 max je ovlivněno také zvýšením maximálního tepového objemu (jako důsledek zvětšení levé komory), zvětšením objemu velikosti plic, zvýšením kapilarizace svalu a kapacity aerobních enzymů ve svalu (Máček, Máčková, 1997). S věkem a velikostí těla se tlak krve zvyšuje. Průměrná hodnota desetiletého dítěte je 110/62 mmhg. Termoregulace dětí se liší od dospělých, protože děti vytvářejí více tepla na kg hmotnosti během práce a také se méně potí. V horkém prostředí hůře snášejí zátěž. Nastávají situace, kdy dětský organismus je dehydratován, nejčastěji v důsledku zapomenutí doplnění tekutin. Proto je nezbytné, aby děti při sportovní aktivitě pravidelně doplňovaly tekutiny (Máček, Máčková, 1997). Tělesné proporce a biomechanika pohybového aparátu získávají dospělý vzorec (Riegerova, 2006). Vývoj motoriky je závislý na funkci nervové soustavy, na růstu kostí, osifikaci a na růstu svalstva. Na zdokonalování motoriky dětí nemá vliv jenom celkový fyzický a intelektuální vývoj a růst, ale i školní vyučování nebo aktivity organizované či neorganizované tělesné výchovy. V tomto období dívky předbíhají chlapce v tělesném vývoji, avšak v motorice se tento předstih neukazuje. V období osmi až deseti let dochází k velkému rozvoji některých motorických funkcí jako je např. větší rychlost pohybu. Dítě se vyznačuje vysokou spontánní pohybovou aktivitou, mluvíme o pohybovém luxusu. Charakteristická je krátkodobá intenzivní zátěž s častějšími přestávkami. Tímto způsobem jsou děti schopny vykonávat pohyb po dlouho dobu, aniž by se u nich projevovala větší únava. Ve většině testů pohybových schopností dosahují chlapci lepších výsledků než dívky (Dovalil, 2002). 12

13 Shrnutí Dětský organismus prodělává mnoho základní fyziologických změn. Dochází k růstu orgánů, pokračuje osifikace. Postupně dozrává centrální nervová soustava. Motorika dítěte se postupně zlepšuje. V tělesné výšce dívky předstihují chlapce. Zvyšuje se množství podkožního tuku. Dochází k vývoji sekundárních pohlavních znaků a pohlavní diferenciaci Pedagogicko-psychologická charakteristika Existuje mnoho výrazů, kterými můžeme charakterizovat osobnost jedince. Když o někom řekneme, že je vřelý, jiný je uzavřený, mlčenlivý, další agresivní, bázlivý nebo prudký a to všechno jsou popisné charakteristiky osobnosti. V psychologii je taková charakteristika obecně označována jako psychická vlastnost osobnosti nebo rys osobnosti (Nakonečný, 1993). Rys osobnosti je psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem chování, jednání a prožívání. V průběhu života je poměrně stálá a odlišuje se od ostatních lidí. K souhrnnému označení souboru rysů osobnosti a rozdílů mezi lidmi se od starověku užívalo výrazů temperament a charakter (Čáp, 1993). Temperament je soubor vrozených dynamických vlastností projevujících se způsobem reagování, chování a prožívání a způsobem citového procesu. Ty vznikají, střídají se, jsou silné. Navenek se projevují ve výrazu gestikulace, mimiky, smíchu, pláče. Charakter je do značné míry získaný. Na jeho utváření mají největší vliv procesy učení, výchova, škola, rodina. V podstatě mluvíme o charakteru jako o tendenci chovat se a reagovat určitým způsobem v dané situaci. V tomto období, které bychom mohli nazvat obdobím učební činnosti se rozvíjí poznávací procesy a formuje se také u žáků teoretický vztah ke skutečnosti. Vytváří se psychologické předpoklady pro rozvoj teoretického a abstraktního myšlení a plánovaného jednání. Rýsuje se morální profil osobnosti mladšího školáka, jeho zájmy a sociální vtahy, zvláště k vrstevníkům. Narůstá analytičnost nazírání. Původní nepročleněný obrys se zaplňuje detaily. Orientace v prostoru a čase není ještě v osmi letech zcela spolehlivá. (Hradecká, 1979). 13

14 Motivace (soubor motivů) jsou procesy, které uvádějí organismus do pohybu. Proces, který určuje směr, intenzitu a trvání chování. Je startován potřebou, tj. prožíváním nějakého nedostatku. Motivované chování má za cíl potřebu naplnit, pokud se to nepodaří, jde o frustraci. Motivace energizuje určité sekce, směruje je, udržuje chování, dokud není dosaženo cíle. Dává chování směr, sílu (energii) a trvání. Je důvodem volby (Plachý, 2007). Monotónní a stereotypní činnosti dítě ubíjí a negují jeho přirozené vývojové rysy hravost, citovou a motorickou pohyblivost. Dítě demotivuje i nečinnost, která způsobuje mírná psychická traumata, která se mohou v podmínkách školy projevovat v nevhodném chování a jednání dětí (Vilímová, 2002). Stabilita koncentrace je spíše slabá až pasivní a narůstá díky škole nebo i cvikem. Pozornost je bezděčná i záměrná. U bezděčné je dítě schopno soustředit se až 3 hodiny, oproti tomu při záměrné jen minut. Schopnost osvojovat si pojmy a uchovávat je v paměti v tomto období vykazuje prudší nárůst. Mechanická paměť pomalu přechází na logickou. Je vázána na konkrétní dojmy a předmětné představy. Představivost dětí postupně ztrácí prvky nahodilosti a ustaluje se. Je bohatší a detailnější. To je spojené s fantazií. Dítě si některé pojmy, hlavně při výuce, představuje a vybavuje plně dle svojí fantazie. Při poznávání a myšlení se dítě soustřeďuje spíše na jednotlivosti, souvislosti unikají. Psychologové to označují jako věk realistického nazírání, které se opírá o názorné vlastnosti konkrétních předmětů a jevů. Abstraktní operace se objevují až koncem tohoto období. Rysy osobnosti nejsou zdaleka ustáleny, děti charakterizuje impulsivnost, přechody z radosti do smutku a naopak. Slabě je zatím vyvinuta vůle, dítě nedokáže dlouhodobě sledovat cíl, soustředit se (Dovalil, 2002). City jsou mocným motivačním faktorem a spoluurčují intelektuální vývoj. Kromě rozlišování dobra a zla se objevují a vyvíjejí jemnější citové odstíny. Smysl pro čest, pravdu, spravedlnost, odvahu. Ve školním věku se plně rozvíjí souvislá řeč a s ní spojená řeč písemná. Dítě v tomto věku využívá slovní zásobu přibližně o 5000 slovech. Sociální cítění je podmíněno hlavně vstupem do školy. Dítě se objevuje v novém prostředí. Snaží se co nejlépe začlenit do kolektivu a prosazovat se do určitých pozic a rolí. Získávání 14

15 nových kamarádů a vazba na ně jsou charakteristické. Učitelka se stává pro dítě velkým vzorem. Škola hraje hlavní roli v utváření osobnosti v tomto věku důležitá je školní zralost a připravenost (kompetence pro zvládnutí nároku základní školy, na nichž se podílí zvláště učení). Školní způsobilostí rozumíme dosažení takového stupně v tělesném a duševním vývoji, který umožňuje, aby dítě bylo schopno bez ujmy na tělesném a duševním zdraví vyhovovat nárokům, které na ně klade školní vyučování, a dosahovat vzhledem ke svému nadání a své píli přiměřených školních výsledků. V této době je subjektivně důležité, jak dítě obstojí při plnění svých povinností a v činnosti vůbec (Plachý, 2007). Dítě si již uvědomuje svých zdarů či nezdarů. To vede také k tomu, že si svoje výkony porovnává s výkony druhých dětí, což přivádí k pozitivnímu psychickému rozvoji a zároveň k soutěživosti. Empatie se začíná projevovat kolem devátého roku dítěte. To již chápe, že není středem všeho dění, ale jeho součástí. Morální vývoj v tomto období podobně jako vývoj intelektový představuje přechodnou formou mezi dětstvím a dospělostí. Děti mladšího školního věku jsou většinou na úrovni konvenční morálky dítě se chová podle příkazů a zákazů rodičů a učitelů, očekává za to pochvalu a ta mu přináší uspokojení (Čáp, 2001) Dítě do zhruba 10ti let má silnou potřebu začlenit se do skupiny vrstevníků. Z hlediska sociálního vývoje dítěte je ztotožnění se se skupinou důležité, protože plní funkci jakési přípravy na budoucí intimní a přátelské vztahy. Upřednostňováni jsou takoví vrstevníci, kteří se dítěti podobají, nebo se výrazně neliší. Skupiny bývají často diferencované podle pohlaví, přičemž chlapci jsou poněkud fundamentalističtější, ale na druhou stranu soudržnější, než dívky. Děti se ve skupině učí solidaritě a sounáležitosti. Jejich náklonnost k ostatním však bývá často pouze přechodná (Plachý, 2007). V období mladšího školního věku, již děti dokáží provádět přesněji pohybové úkony a celkově pociťují radost z pohybu, zejména při učení se novým pohybovým dovednostem. Rozvoj analyzátorů umožňuje přesnější zvládnutí pohybových úkolů. Dochází také k lepšímu uvědomování pohybu a prožitku 15

16 z pohybu. Velký důraz v tomto období je kladen na základní pohybové aktivity a dětské hry. Hra děti baví a není třeba je do ní nutit. Soutěží rády a s vervou. Jako výchovný prostředek tvoří základní formu dětské činnosti. Za jejího přispění dítě hlouběji poznává svět (napodobivé a tématické hry), utváří mravní a estetické postoje ke skutečnosti a rozvíjí si své schopnosti, potřeby a zájmy. Využití her jako výchovného prostředku v každém věku tak obohacuje soubor těchto prostředků a vnáší do výchovné práce pestrost a barvitost (Jůva, 1994). Základem všech her na tomto stupni je běh. S během poté souvisí i rozvoj ve skoku. Dítě, které má vyšší výkonnost v běhu, má i vyšší výkonnost ve skoku. Schopnost soustředit se je dosud nevyvinutá, činnost musí být pestrá, obměňovaná. Progresivní prvky chování se ukazují při dosažení určité úrovně pohybových dovedností. Pokud jde o vztah ke sportu, je primárním motivačním činitelem také radost z pohybu ve hře. V mladším školním věku jsou děti schopny zvládnout základy sportů a turistiky (plavání, bruslení, lyžování). Pohlavní diferenciace se ukazuje hlavně v takových pohybových aktivitách, které vyžadují větší nároky na sílu. Vztahem mezi motorickou a fyzickou vyspělostí dětí se ukazuje, že existuje závislost mezi svalovou vyspělostí a úspěšností v takových dovednostech jako je chytání a házení míče, a to jak u chlapců, tak i u dívek. Z hlediska tréninku to představuje plodné období pro koordinační schopnosti. Dobré jsou předpoklady pro pohyblivost a rychlostní schopnosti. Nejsou zde vhodné podmínky pro soustředěnější vytrvalostní a silový vývoj. Pohybová výkonnost roste, nejsou větší rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Z hlediska sportu je období mladšího školního věku velmi důležité právě proto, že v něm dochází k výběru talentovaných jedinců pro daný druh sportu. Shrnutí: Dítě se vyznačuje určitým rysem osobnosti. Temperament je vrozený, kdežto charakter je z velké části získaný. Vliv na něj má rodina, kamarádi, škola. Rozvíjí se slovní zásoba, schopnost komunikovat, paměť. Významným milníkem je vstup do školy. Děti poznávají jiné prostředí. Vznikají nová kamarádství. Paní učitelka se stává vzorem pro většinu dětí. Důležitou úlohu v tomto věku tvoří hra. Děti si 16

17 rády hrají. U hry a volného pobíhání rychle ztratí pojem o čase. Na konci období je dítě připraveno k zvládání těžších logických operací. 1.2 Rozvoj pohybových schopností dětí mladšího školního věku V současné době je trendem, rozvíjet všechny pohybové schopnosti u dětí současně. Avšak musí se dbát na dodržování věkově vhodných norem. U dětí se zaměřujeme na to, aby celkový rozvoj organismu byl plynulý, vhodný a celkově všeobecný. Počátek mladšího školního věku je citlivý na rozvoj komplexu rychlostních a koordinačních schopností. Silové schopnosti se zvyšují přirozeným zráním svalového a kosterního aparátu v průběhu dalšího vývoje dítěte. Každá pohybová schopnost vykazuje ideální senzitivní období. Pro mladší školní věk je ideální začít s rozvojem obratnostních neboli koordinačních cvičení. Na ně ideálně navazuje rozvoj rychlosti. Dítě je schopno správným vedením dosahovat velkých a rychlých pokroků. Silové činnosti by se měly zapojovat do pohybové činnosti v menším množství a měli by být úměrné věku a tělesnému růstu dítěte. Vytrvalost není nijak speciálně preferovaná a cílená, avšak dochází k podvědomému rozvoji této pohybové schopnosti. Je to díky neustálému pobíhání dětí, které jsou velmi živé a neposedné. Vhodné období pro rozvoj vytrvalosti nastává až v dospělosti. Období mladšího školního věku je obecně vhodné pro vytváření koordinace jemného svalstva, vyžaduje se souhra percepce i hrubé a jemné motoriky. Děti ještě nemají schopnost rychle napodobovat pohyb a reprodukovat bezprostředně v komplexu smyslového myšlení. Proto je vždy důležitá správná ukázka nacvičovaného pohybu (Plachý, 2007). Pohyby jsou rychlejší, svalová síla je větší a zejména je nápadná zlepšená koordinace všech pohybů celého těla. S tím souvisí rostoucí zájem o pohybové hry a o sportovní výkony, které vyžadují obratnost, vytrvalost a sílu (Langmeier, 1998). Celková tělesná zdatnost je důležitým cílem pro budoucí zdravotní stav i pracovní kapacitu jedince. Pravidelná organizovaná pohybová aktivita přispívá k fyzickému, emocionálnímu a intelektuálnímu vývoji dítěte. Zvyšuje jeho 17

18 sebedůvěru a sociální zkušenost. Základem v rozvoji pohybových schopností je správné tělesné zatěžování (objem, intenzita, frekvence a složitost) v kombinaci s odpočinkem (délka a charakter). Tělesná cvičení by se měla zvyšovat postupně a s ohledem na věk a vývoj jedince. Vše by mělo probíhat plánovitě a pravidelně. Na všeobecný rozvoj a přípravu navazuje plynule specializace dítěte. Ta nastává podle druhu sportu, které si dítě vybere. Některé sporty specializaci zařazují již pro děti mladšího školního věku, avšak ideální dobou je spíše období staršího školního věku. Tedy věk přibližně okolo jedenácti let. Tréninkem vzrůstá průtok krve svalem u dítěte dokonce několikrát více než u dospělého. Posilování svalstva trupu, páteře a zad je významnou prevencí vadného nebo chabého držení těla (Máček, Máčková, 1997). Vzhledem k dosud nedokončené osifikaci se nedoporučuje silová statická cvičení. Nevhodné je zařazování dlouhých úseků stejné pohybové aktivity. Dítě potřebuje pestrost. Monotonost dítě ubíjí. Můžeme proto pro zpestření zapojovat do pohybové činnosti i intervalový trénink. Krátkodobá intenzivní zátěž s častými přestávkami odpovídá fyziologickým předpokladům dětského organismu. Hlavní náplní jsou pro děti jednoduché hry. Dítě získává postupem času herní charakter a snaží se porozumět pravidlům. Objevuje se tak základ pro složitější kolektivní hry. Charakteristická je soutěživost a vzájemná spolupráce. Respektování věku dítěte hraje důležitou roli při jeho vedení. S věkem dítěte se mění myšlení, citové prožívání, vůle, vztahy k ostatním lidem. Respektování věku v konkrétní situaci není vždy jednoduché. Častou tendencí je považovat dítě za starší, než skutečně je. Stává se potom, že v určité situaci dochází k přecenění schopností dítěte. Proto při volbě způsobu vedení dítěte je důležité respektování věkových zvláštností naprostou nezbytností, pokud chceme dosáhnout plného rozvoje jeho dispozic. Volit cvičení spíše krátká a jednoduchá (Plachý, 2007). Shrnutí: Dítě by mělo být rozvíjeno po všech stránkách pohybových schopností. Důležité je přihlédnout k zvláštnostem každého jedince. Tělesný rozvoj a aktuální tělesný stav. Největší důraz by měl být kladen na rozvoj rychlosti a koordinace. Dominance síly a vytrvalosti nachází uplatnění spíše až v pozdějším věku. Děti je 18

19 potřeba vést ke kladnému vztahu pohybových aktivit. Hlavní náplní volného času je pro dítě hra Pohybové schopností Pohybové schopnosti jsou relativně samostatné komplexy funkčních vlastností organismu, které podmiňují realizaci určité skupiny pohybových úkolů (Dovalil, 2002). Podle Dovalila (2002) je prakticky uznávané základní dělení pohybových schopností: - silová schopnost (síla) - rychlostní schopnost (rychlost) - vytrvalostní schopnost (vytrvalost) - koordinační schopnost (koordinace) Motorická schopnost může být obecně vymezená jako soubor předpokladů pohybové činnosti. Jde o souhrn vnitřních integrovaných předpokladů organismu. Pro některé z nich můžeme nalézt biologický základ (např. některé anatomické odlišnosti u mimořádně schopných jedinců), jiné se projevují ve fyziologických funkcích, především však ve výsledcích pohybové činnosti. Tyto předpoklady určitým způsobem limitují možnosti jednotlivce. Obecně řečeno, představují jakýsi strop, jehož může dosáhnout při určité činnosti. Motoricky schopné dítě na sebe často upozorní právě svými neobvykle velkými či rychlými pokroky, jejichž dosahuje ve srovnání se svými vrstevníky. Sportovní výkon podmiňují např. takové předpoklady, jako jsou konstituce (somatotyp), vlastnosti osobnosti, výkonová motivace aj., jež mezi schopnosti nepatří (Měkota a Blahuš, 1983) 19

20 Podle Měkoty a Novosada (2007) platí hierarchické uspořádání motorických schopností (obr.1). Kdy vytrvalostním a silovým schopnostem je nadřazena úroveň kondiční a rychlostním schopnostem úroveň hybridní. aerobní vytrvalost VYTRVALOSTNÍ anaerobní vytrvalost KONDIČNÍ silová vytrvalost SILOVÉ maximální síla HYBRIDNÍ RYCHLOSTNÍ rychlostní síla akční rychlost rovnováhová reakční rytmická KOORDINAČNÍ diferenciační rovnováhová orientační Obr. 1: Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, 2007) 20

21 1.2.2 Silové schopnosti Schopnost překonávat větší vnější odpor nebo hmotnostní zátěž (pomocí svalového úsilí). Biologická podstata silových schopností je limitována funkcí kosterních svalů. Je závislá na průřezu svalu, typu svalového vlákna, intra a intermuskulární koordinaci, energetické připravenosti, volním úsilí a motivaci (Dovalil, 2002). Podle Dovalila (2002) se tradičně dělí silové schopnosti na: - statickou sílu - dynamickou sílu - explozivní sílu Podle Měkoty a Novosada (2007) je struktura silových schopností rozdělená do čtyřech skupin: - Maximální síla je největší síla, kterou je schopen vyvinout nervosvalový systém při volní kontrakci. - Rychlá síla je schopnost nervosvalového systému dosáhnout co největšího silového impulzu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb realizovat. Dále se dělí na startovní sílu (schopnost dosáhnout vysoké úrovně síly již na začátku kontrakce v co nejkratším čase) a explozivní (schopnost dosáhnout maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu). - Reaktivní síla umožňuje vyvinout co největší výkon při excentrickokoncentrických činnostech. Velikost je závislá na úrovni maximální síly, rychlosti svalového stahu a elasticitě svalu. - Vytrvalostní síla je schopnost odolávat únavě organismu při dlouhodobém silovém výkonu. Dále se dělí na dynamickou a statickou. 21

22 1.2.3 Rychlostní schopnosti Rychlostní schopnosti jsou komplex schopností vztahující se k vysoké až maximální rychlosti. Cílem je uskutečnit pohybový akt v co nejkratším čase. Tato činnost je prováděna maximálním volním úsilím, maximální intenzitou, kterou energeticky zajišťuje ATP-CP systém. Nemůže tedy trvat dlouho bez přerušení (max. do sekund). Při tomto typu činnosti nelze překonávat žádný nebo jen malý odpor. Při odporu větším než 20% odporu maximálního se stává dominantní schopností rychlá či explozivní síla (Dovalil). Podle Dovalila (2002) se tradičně užívá zevšeobecňující pojem rychlost. Avšak dosavadní zkušenosti i výsledky řady studií naznačují, že pro praktické potřeby je užitečné uplatňovat strukturální přístup, tj. přijmout koncepci jednotlivých rychlostních schopností a jako relativně nezávislé rozlišovat: - reakční rychlost spojená se zahájením pohybu - acyklická rychlost co nejvyšší rychlost jednotlivých pohybů - cyklická rychlost daná vysokou frekvencí opakujících se stejných pohybů - komplexní rychlost daná kombinací cyklických i acyklických pohybů včetně reakce. Nejčastěji se vyskytuje jako rychlost lokomoce, přemisťování v prostoru. Obecně platná struktura rychlostních schopností se dělí na dvě hlavní a jednu vedlejší skupinu: - Realizační rychlost je schopnost realizovat určitý pohybový úkol v nejkratším čase od započetí pohybu. Z biologické podstaty přistupují vlastnosti pohybového ústrojí rychlá svalová vlákna, vlastnosti skeletu. - Reakční rychlost je schopnost odpovídat pohybem na daný podnět, eventuelně zahájit pohyb v nejkratším čase. Důležitou roli hrají mechanismy řízení a regulace pohybu. Kvalita nervových drah, velikost a typ podnětu. - Frekvenční rychlost je schopnost maximálně rychle opakovat shodnou strukturu pohybu. Důležitou roli hraje rychlost svalového vlákna, elasticita svalstva a kloubní pohyblivost. 22