Jiøí Wolker: TÌŽKÁ HODINA

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Jiøí Wolker: TÌŽKÁ HODINA"

Transkript

1 Jiøí Wolker: TÌŽKÁ HODINA

2 TÌŽKÁ HODINA A. M. Píšovi Pøišel jsem na svìt, abych si postavil život dle obrazu srdce svého. Chlapecké srdce je písnièka na zaèátku, plán pro zámek, který bys lidem jak milé dal k svátku, ale mužovo srdce jsou ruce a mozoly, které se krví svou do cihel probolí, aby tu stála alespoò skuteèná hospoda u silnice pro ušlé poutníky a pro poutnice. Dnes je má tìžká hodina. Chlapecké srdce mi zemøelo a sám v rakvi je vynáším, a zemøelým trpì, trpím i tím, které mi v prsou se roditi poèíná. Dnes je má tìžká hodina; jedno srdce jsem pohøbil a druhé ještì nemám, zesláblý úzkostí, zesláblý samotou marnì se bráním studeným stìnám pokoje svého uštìpaèného. Milenèin dopise, lampo, kniho kamarádova, vìci zrozené z lásky, svìtla a víry, dnes pøi mnì stùjte a tøikrát mi vìrnìjší buïte, když zùstal jsem na svìtì sirý, a modlete se, aby mi narostlo srdce stateèné a nesmlouvavé,

3 a vìøte dnes za mì, že tomu tak bude, a vìøte dnes za mì, že postavím dle obrazu jeho život èlovìka spravedlivého. Já mužné srdce ještì nemám, sám v tìžké své hodinì; a proto nevìøím.

4 BALADA O NENAROZENÉM DÍTÌTI Nejdøív se na sebe usmáli, potom se do sebe zamilovali u lucerny na nábøeží, kde voda bìží a bìží a lidé stojí, jako by odrazem svìtel na ní byli. Nakonec se spolu políbili. Milenci jsou lidé bohatí, pokladù mají, že jich nelze vypoèítati: ruce, oèi, prsa a ústa. Za mìsto, má milá, vede cestièka bílá a za mìstem hluboko v obilí se zelené meze zrodily. Tam poklady své spoèítáme, tam si je vìrnì odevzdáme, aby nám neshoøely, nebo neodletìly jako ptáci ohniváci. Za mìsto šli a veèer už byl, o lásku nadarmo nikdo neprosil; i mladí se smìjí milovat, i chudí se smìji milovat, z lásky se èlovìk narodil, za mìsto šli a veèer už byl. Zprvu se bránila, zprvu se bála, nakonec se ale pøece odevzdala.

5 Proè bych mu tìlo své nedala, tìlo své z krve a života, když jsem mu srdce už dala, své srdce z krve a života? Láska je žena a muž, láska je chleba a nùž. Rozøízl jsem tì, milá má, krev teèe mýma rukama z pecnu bílého. Když nohy domù se vracely, daleko bylo od dveøí k posteli, když noc hoøí, peøiny nehøejí, té noci na srdci se jí dìtská ústa narodila. Té noci plakaly ètyøi holé stìny, že tìžko, tìžko bude dát hladovým ústùm krajíc ukrojený. Mìsíc nad mìstem svítící se tøikrát naplnil a dvakrát has, když po tøetí hasl nad èernou ulicí, dìtská ústa k srdci promluvila: Maminko milá, já jsem láska, která by ráda se narodila! Když to slyšela, k milému bìžela. Pokojík jeho byl smutný a studený jak tìžká hlava mezi slabými rameny. Když se to oba dovìdìli,

6 na pelest sedli. Tiší byli, bledí byli, k lásce a zabití sbírali síly. Dnes naše srdce, milá má a ostatních srdcí tisíce jsou jenom na pùltu hospodské sklenice. Staèí se zpíti zahoøklým rtùm. Nalili krev jsme a vypili rum. Statisíce lidí se milovalo, žádné dítì se nenarodilo z nich, ni naše se nesmí narodit. To není høích, to je jen bída. Slunce už nesvítí, hvìzdy už nezáøí, odešli k lékaøi milenci dva. Tam nevede cesta bílá a mìkká, tam se jde po schodech z kamene a v èekárnì se èeká, dlouho a dlouho se èeká, až dveøe strašlivì zavøené se otevrou pohledem žlutým a kosým a øeknou: Prosím! Lékaø mìl ruce z karbolu a slova z ledu: Nemocné ženy léèit nedovedu, spravuji jenom zlámané vìci. Bluzièku svlékl,

7 prsty jí na prsa bubnoval smuteèní pochod. Ó ženo, slyšíš ten hlas, co na prsou hoøel ti? Teï naposled zakøièel ještì. Teï zhas. On zatím stál, u dveøí, na prahu pokoje stál. Však oèi jej zradily a nestály s ním, kteèovitì kráèely za její bolestí, za její bolestí, za vozem pohøebním, kola skøípìla, podzimní vítr vál. Udìlal jsem to já? Já jsem to udìlal. Podej mi, mùj milý, ruku, až pùjdem po schodech dolù. Už nejsem stateèná a budu plakati, že z bohatství všeho mnì v kapse zbyla jen lahvièka eumenolu, že jsem jen rána mrtvýma rukama dítìte zobjímaná. Já nejsem žena, já jsem hrob. Dvì oèi na mnì stojí jako dvì svíèky, co na podzim hoøí za dušièky, a nikdo se nade mnou nemodlí. I žena chce svìt lepší a jinaèí a žena jen pláèe, když ruce na to jí nestaèí. Veèer

8 mnoho milencù smutných je, že to, co žít mohlo, nežije, a mnozí ani smutní nejsou, protože to nedovedou. Slunce na zemi svítilo a stromy zùstaly lysé, lidé se na zemi milují a láska nenarodí se. Nenarodí se?

9 Dva slepí muzikanti chodili po zemi, jeden mìl harmoniku, druhý šel s houslemi. SLEPÍ MUZIKANTI Na kamenných dvoreècích v mìstì, u plotkù vesnièky dva chudí lidé hráli veselé písnièky. Okna se otvírala i lidé za nimi, celý svìt tolik zkrásnìl, že až zrak pøecházel. Zatím co slepí hráli písnièku veselou, tak lidem narùstaly nové a nové oèi. Èím pìknìji slepí hráli, tím rostlo oèí víc, to aby z velké té krásy se neztratilo nic. Harmonika a housle, dva slepí žebráci, sto oèí vyhráli lidem, dostali po krejcaru.

10 ÈEPOBITÍ Trubaèi troubili èepobití v kasárnách za mìstem, já se svojí milou ležel jsem na bílé posteli. Na bílé posteli v pokoji dnes už nikdo se milovat nebojí, zatím co za oknem v èerné ulici krvácí zamilovaní vojáci do srdce støeleni polnicí, ranìní pøíkazem táhlého èepobití. Øek bys, že války tu není, a pøece je to volání k boji nejvìtší a každodenní, když se musíš se svou láskou rozlouèiti, vojáku, a kvete ti u mozolných prsù, nebo ve zraku služek, šièek, holek z fabriky, milenek. Na kasárenském dvoøe dva trubaèi stojí, všechny muže volají k boji a já také mužem jsem. Od tvých prsù a oèí musím odejíti na rozkaz velkého èepobití. Odešel jsem od tebe, sladká milenko, vracím se k tobì, ženo èlovìka.

11 Ty jiná jsi a já jsem jinaèí, zcela jinak se budeme milovati. Podoben vojáku trubaèi na ústa si tì položím jako kovovou polnici, z lásky a tónù vystavím do polí silnici bìžící svìtem na všechny strany, aby vojáci, služky, mládenci a panny, všichni, kdo se rádi mají a jsou rozlouèeni, po naší silnici mohli si naproti jíti dle srdce svého.

12 TVÁØ ZA SKLEM Kavárna Bellevue je øíše stavìná z hudby, tepla a plyše, z oken má vysoké, prùhledné hranice, které ji dìlí od zmrzlé ulice. Dnes jako jindy páni si za stoly sedli, dùstojní páni a vznešené dámy ústa si probodli úsmìvy, kravaty drahokamy a v teple, hudbì a v plyši noviny na oèi posadili si, aby pøes tyto brejle z papíru vidìli, že svìt je veselý, protože sami jsou veselí v kavárnì Bellevue. Když tu tak sedìli teple a ctihodnì s rukama vyžehlenýma, tu stalo se, stalo, ne zcela náhodnì, že na okna skleného tenounkou hranici pøitisk tváø èlovìk, který stál v ulici, výrostek zpola a zpola muž, a pohledem ostrým a chladným jak nùž proøízl okno a vbod se v tu nádheru, v èíše a valèík, v zrcadla pro milenky, v bøicha a teplo, fraky a penìženky, a zùstal v nich trèeti èepelí, i když ty oèi dvì zmizely. Tenkrát se stoly staly náhrobky mramorovými, pohøbení š astlivci se usmívali mrtvolnì mezi nimi, sklepníci v šatech smuteèních

13 z šedého kouøe vìnce nosili, pøed okny žila ulice, bída a sníh, za okny civìly mohyly v kavárnì Bellevue.

14 KÁZÁNÍ NA HOØE Já jsem øeèník chorý, ale ne mrtvý, a toto jsou lesy a hory, obec zelená, na nebi sluncem stavìná, aby v ní bydlel život veselý tìch, kteøí ve svìtì bídou zemøeli a po smrti ještì mrtví na nìm prodlévají v podobì mužù a v podobì žen a na kamenných ryncích ostatky své prodávají pod svìtlem voskových luceren. Ten, kdo je živý, ví, že svìt musí být spravedlivý. Neplaète, vrazi a opilé nevìstky, že mìsto vás živé na vìky pochová, nesakrujte, vojáci z krve a olova, že kasárna o lásku neprosí. Nebo : každý má nìkde srdce, i když s sebou je nenosí. Proto ty nejsi voják, nevìstka, vrah, proto jsi smrk, jedle a modøín a vy všichni bezejmenní chudáci z dìdin a pøedmìstí jste na horách les, který roste do štìstí, do štìstí èistého, tak jako zde kvete v jehlièí, hvìzdy a jahody zakleté.

15 Bratøi, už skoro na nebe vzatí, možná z vás budou svatí, na nebe vstoupíte po oblacích a zapomenete mrtvých z údolí. Svaté nic nebolí. Radìj se svatými nestaòte, radìj tu s námi zùstaòte, silnicí dolù sestupte, rozejdìte se po celé zemi, z vyhaslých oèí vyrazte pryskyønatými haluzemi, svìt pro sebe dobuïte v jednom vítìzném šiku vánoèních stromkù a dubových bojovníkù. Hurrá! Mrtví na ulicích oživnou, muziky ve vsi zahrají, na cestách rozkvete kamení, my sami budem si vráceni.

16 OÈI Malíøi O. Lasákovi Nejširší moøe lidské oèi jsou, celý svìt na sobì unesou, celý svìt v tisíci lodích po jejich hladinì pluje: hvìzdy, kvìtiny, ptáci, mìsta, fabriky, lidé, všechno, co bylo, všechno, co tu je, všechno, co pøijde. Vidìl jsem vìci š astné a líbezné, jež pro vzdušnost nikdy neztroskotaly. Vidìl jsem hvìzdy a kvìtiny, vidìl jsem ptáky, když pøed zimou do krajin jižních pøelétali, to byly lodì nákladù lehkých, štíhlého boku a labutí šíje, jež do oèí š astnì vždy veplují a š astnì pøeplují je, to bylas i ty, milenko s bílým plachtovím, pøišlas a odešlas, vidìl jsem tì a už tì neuvidím. Však znám také vìci tìžké a nejtìžší, jež marnì vypluly na cestu k ráji, znám nemocnice a pøedmìstí, lidi, které bùh netìší, znám koráby z olova, které vždy ztroskotají. Znám lodníka, který se nesmìje, vraky, vìznì a galeje, jež tíhou svých bøemen se rozpraskly v pùli a do oèí vpluly mi, aby v nich utonuly. Nejhlubší moøe lidské oèi jsou, dnem svým až k srdci dosáhnou. Co v oèích ztroskotá, k srdci se propadne,

17 do srdce zaroste a srdce ovládne, aby v nìm hluboko kotvilo v jiné a strašlivé kráse, jež ze všech krás svìta nejsilnìjší je, protože nelaská, ale nabije všechny tvé smysly nesmìlé støelami ohnì a ocele.

18 JARO První kvìtiny jarní v ulicích rozkvetou, první kvìtiny jarní v oèích dívek jsou a oèi ty modré, èerné a kovové jsou z daleka hbití a vìtrní poslové, aby jsi vìdìl, že za mìstem, za tvýma rukama sevøenýma leží veliká zem a taje. Dnes jako vèera by bylo, kdybys šel sám, ulice, bláto, snìhových mrakù rám, ale náhle, ty železná drùzo mezi kameny, jsi èímsi v srdci i v hlavì vlaze zmámený, pod kyticí pohledù jako bys rozkvétal, oblázku holý, èím krásnìjší dívka jde okolo, tím více to bolí. V podzemních hospodách zahráli: Jaro je tady! na horách daleko roztává sníh, sto krásných tìl øeklo ti, že jsi dnes mladý, do rukou chtìl bys vzít každièké z nich, s nekrasším utéci na konec svìta do jizby nalité teplem jak pupen rašící, zapomnìt na všechnu bídu v èerné ulici a polibky, jež oblak mìly by krajku a pìnu, si trhat ty oèi a rty a òadra a ženu. Zatím však stojíš a stojíš s míznatou touhou kol rozøízlých úst, krev do ran ti roste, že musí rùst, a náhle stromem jsi s rameny roztaženými, pøísným a èerným stromem, co stojí uprostøed zimy,

19 a pod ledy, které tím jarem neroztávají, ucítíš polární smutek rodných svých krají, do kterých zarùstáš koøeny. O plakát tanèírny opøený octneš se v pøedmìstských èinžácích, v závìji vychladlých jizeb sta uvidíš srdcí a na nich odvìký sníh. Tu poznáš, že v tento led a v tyto skály se slunce bøeznové ni v èervnu nepropálí, a s rukou, s haluzí v nebe se deroucích, støeseš ten podzimní lístek, kterým jsi pøed chvílí zjih, ztvrdneš, zpøísníš, zledovíš pro jiné jaro jiného milování, jež èeká teprv své vybojování, neb jeho kvìtiny mírné a veselé vyrostou na hrotech meèù, na stvolech z ocele. Jaro nebeské, vím, letos jsi jenom podobenstvím, jako jsi bylo a budeš vdy, když v èlovìku pokvete svìt. Na rohu ulice, na ostøí štìstí a bìd poznal jsem nejhlubší znamení tvá, ó jaro roku 1922.

20 BÁSEÒ MILOSTNÁ Øeklas mi, že jenom v oèích tvých je celý svìt, že pro mì není nic, co leží mimo nì. V tvých oèích kvetou bílé jablonì, oblaka plují, ptáci zpívají a poletují. Já ti vìøím a nevìøím. S velikou bolestí oèi tvé na kusy rozlamuji, aby mì poznovu obrostly øetìzem duhovým. Povìz mi, má milá, když celý svìt oko tvé objímá, proè jsi dopustila, že dìlník dnes ráno s lešení spadl a pøed mýma oèima se zabil?

21 BALADA O SNU J. Seifertovi V špinavé ulici na pøedmìstí bydlel mládenec jménem Jan. Mìl dobré srdce, slabé pìsti a modrou pracovní zástìru. Mìstem se brouzdal k veèeru a ve svìtel barevném kolotoèi mu narùstaly bolavé oèi, jež všechno skuteènì vidìly a do srdce krutì køièely: Tady jsou paláce, tady podkroví, tady jsou sytí, tady hladoví, jedni jsou otroci, druzí diktátoøi a všichni jsou choøí. Svìt je jak srdce kulatý, a je-li do pùle roz atý, umírá. Po mìstì chodil smutný Jan ze všech stran oèima dobýván, toužil a trpìl a pøece chtìl žít, svìt na vázkách spravedlivých vyvážit, nebo èlovìk na svìt pøišel a proto tu je, aby se stával tím, co zemì potøebuje. Nech je jí pokrmem, jestli hladem sténá, nech je jí hladem, je-li pøesycena. Po mìstì bloudil, v ulicích chodil, hvìzdy mu nepomáhaly.

22 Vrátil se domù. V svìtnici nízké okno a tøi lidé spali. Na houni uleh bludný Jan a oèi zející do dvou ran tiše se zavíraly, tiše se zajizvovaly. Sotva se víèka zavøela nad dvìma modrými ranami, srdce jak semeno zalité slzami rozrostlo se mu po tìle v krajiny š astné a veselé. Nevidìl palácù, nevidìl podkroví, zmizeli žebráci nutní a hladoví, po svìtì bez bídy, bez chamtivosti chodili lidé chlapecky prostí, stateèní jako montéøi, moudøí jak inženýøi, co stavìjí mosty z básní a tónù a hlavnì z železobetonu, aby spojili se zemí zem a srdce se srdcem. Jak rozpøáhl ruce; velkou láskou jat chtìl vše to jak svou milou ohmatat, však bìda, bìda! oèi rány nezhojené náhle roztrhly se, zøel jizbu, jež je jitrem bledá, èinžákù støechy lysé, skuteènost dvìma høebíky se v srdce probila mu a poznal, že vše byl jen sen z bídy, slaboty, klamù.

23 Sirény rozkaz zahoukly, Jan utáhl si pás, šel vèera a šel pøedvèírem a dneska pùjde zas. Dnes ulicí však nejde sám, sen krásný naò se vìší, bylo-li vèera tìžké vše, dnes je to ještì tìžší. V pøedmìstské ulici bydlela též dívka jménem Marie. Na šicím stroji každého dne deset košil ušije. S Janem kdysi setkala se, když veèer v mìsto pad, Jan ji objal teple v pase a povídal, že má ji rád. Pak èastìj spolu chodívali a o lásku se dìlívali. Toho veèera sešli se zas. Jan hlavu mìl svìšenu, propadlý hlas. Dnes v noci, Marie, zdálo se mi, že žíti lze lépe na naší zemi. Však s ránem jsem poznal, že to byl sen, a snem tím jsem k smrti nemocen, neb pøes den jak líbezné strašidlo kráèí pøede mnou železným nábøežím, ulicí kamennou, a stane-li, prùsvitný, uprostøed námìstí, skrze nìj vidím tisíce neøestí, neøestí, které tím strašnìj své boláky odkryly, že poznal jsem krajiny, ve kterých nebyly.

24 Ti, kterým slunce nesvítí, sny sluneèné musí zabíti, sic zemrou na nì sami. Povìz mi, má milá, jak bys sen zabila? Dokud jsem tì, Jene, neznala, též hrozné sny jsem mívala. Mùj sen však muži milenci byl podoben. Že celý den jsem samotinká byla, tož noc mì v jeho náruè položila, ne za odmìnu, ale z trestu spíš. Chceš-li žít, ze snu vždy se probudíš. A já se probouzela do ètyø chudých, holých stìn, abych si øekla krutì ošálená: To nebyl muž, to byl jen sen. Však od tìch dob, co jsme se poznali, sny tyto se mi zdáti pøestaly. Tím, že jsi øek mi: má milá! sny ty jsem v sobì navždy zabila. Poslouchal mládenec jménem Jan, pochopil muž to jménem Jan, obtìžkal ruce a øekl jen: Zabiji sen. Z fabrik a podkroví dìlníci jdou, tvrdost životù jejich jim padla do rukou, ti všichni krásné sny mìli a tíhu jich poznali, dnes jeøábem zvednou je a vytešou do skály, to lidé jsou z masa a kostí, tvoøení svìta dìdicové vìèní,

25 co krásné sny zabijí tím, že je uskuteèní, nemají dobré srdce jen, ale též dobré pìsti, protože po svìtì jdou, ve svìtì vrou a na svìtì staví své štìstí. Z fabrik a podkroví dìlníci jdou, mezi nimi Jan a Marie, svatí drží v rukou lilie, muži kladiva a meèe; když velké sny se zabíjejí, mnoho krve teèe. Musí se zabít, musí se žít, ruce jsou zbranì, srdce štít!

26 SLOKY Sníh padá na mìsto, na mìsto zšeøelé, v tvém oku roztává se v louže popele a z vìží hodiny jak panny zrazené padají v námìstí, v jezero kamenné. Jdeš tudy prvnì sám se srdcem churavým a proto se ti zdá, že trpíš svìtem vším, a zatím jsi to ty, jen ty a zèásti jen, jenž hoøem soukromým jsi kdesi poranìn. Staò u zdí nádraží a poslyš vlakù hvizd, jež vezou do svìta lásku a nenávist, a do všech usedni a slavnou silou hnán se z místa bolesti rozjedeš do všech stran po svìtì širokém, jenž nezná modøin tvých, zápase v závratích a ranách propastných. Své srdce pøemoz tu, neb nejsi srdce jen, tím, èím chceš vítìzit, sám nebuï poražen a pøemoz bolest svou a nepøežvykuj jí, bys stále v boji byl a nikdy po boji. Pak sníh, jenž na mìsto se snáší zšeøelé, jen bílým obkladem ti bude na èele a z vìží hodiny se s ptáky rozletí. Neb bolest pøemoci je víc než trpìti.

27 POHØEB Anežka Skládalová po dlouhé noci vydechla naposled v pondìlí 15. srpna ve vìku 69 let a dnes je støeda. Šest svící hoøí a varhan hudba setmìlá vodí náš smutek køížovou cestou kolem kostela. Za kostelem jsou pole a silnice a na nich stromy rostou, od rakve k nim si cestu mùžeme vykoupit jedinì modlitbou prostou: buï vùle tvá. Po dlouhé silnici èerný prùvod kráèí, zde nejvíce líto je živých, kteøí po mrtvé pláèí, zde nebe se do oèí pøelomilo a mrtvou v nich pøikrylo, pøíliš malý jsi, pohøební voze, zlacená mohylo, pøíliš prázdná jsi, rakvi, nebo mrtvá z tebe vystupuje, na stuhách pohøebních vìncù znovu oživuje, na bílých stuhách s živými jmény vlá do všech svìtových stran: Jiøí, Karel, Jaroslav, Vìra, Dagmar, Zora, Radovan, vnouèata. Okolo topolù za mìstem jde cesta ke høbitovu. Obilí už je do sýpek sveženo a my je dnes svážíme znovu. Z tohoto svìta nic se neztratilo

28 a nic se neztratí. Svežené zrno v chléb se obrátí. Když pohøeb k høbitovu pøichází, nejstarší vnuk øíká si: Tøi sta dní krvavých, babièko, srdce tvé protrpìlo, když po kapkách z tvého tìla odcházelo, dej, a nezmírám jako ty na posteli v propadlé svìtnici, chci zemøít jak voják s bodlem a ruènicí, do srdce ranìný granátem. Nebo jdu do boje, babièko moje, pro slávu svìta tohoto. Neslaï øeè, knìžì, blaženou duší, rájem a andìly, nebe je kusem této zemì s obyèejnými lidmi, nezpívejte, zpìváci, nad hrobem chorál do smutku zšeøelý, zpívejte radìj, jak zahradníci pøi setí zpívají. Pláèi-li, nepláèi pro mrtvé. Není jich. Trpím-li, trpím pro bolest živých. Jen rakev pochováváme, jen jméno pochováváme po srdcích spravedlivých. Høbitove, høbitove, zahrado zelená, do tebe sejou se nejdražší semena, aby rostla.

29 MUŽ Uprostøed noci vichøice do jeho srdce vpadla, døív než moh napøáhnout ramena zvadlá, srdce mu z koøenù vyvracet poèala a srdce to dubové, srdce to vysoké se sedmdesáti ètyømi roky sedmdesáti ètyømi haluzemi se na tìlo zvrátilo a tìlo padlo k zemi. Uprostøed noci posetý hvìzdami ran, sám v noc se mìnì už, na podlaze bezmocnì ležel a pøece ještì muž, nezavzdych, nezakøik, nezavolal, aby se vnouèata, co vedle v jizbì spala, neprobudila a nepolekala. Nepadne naráz dub vichøicí, nepadne naráz srdce mrtvicí. Ráno jej našli, na postel položili a tak jsme se naposled sešli, dìdeèku mùj milý. Tenkrát tvé oèi pøesmutné, tvé oèi odlétající z daleka na mì volaly a chtìly cosi øíci, tenkrát jsem poznal nejvíce, že slova tohoto svìta jsou pøliš tìžká pro ptáka, jenž nad oblaka vzlétá, a pøec jsem tiskl ruku tvou a toho jsem si pøál, by z ruky mé do ruky tvé se život pøeléval; té krve, jíž mám dostatek, chtìl dát jsem ze svých žil, aby ses na loži posadil a ke mnì promluvil. Ale tvé ruce pokorné jak køížek polámaný, jež nikdy si sloužit nedaly, sloužíce na vše strany, nevzaly krve mé a já v té hodinì pochopil, kdo život opouští, že dát jej mùže jedinì.

30 Má ruka brala tu, tvá dávala a z ní jak jiskry elektrické sršely tvé síly poslední. V pokoji nad mìstem, v otevøené truhli dnes leží staøeèek v sváteèních šatech ztuhlý, kytkami dìtí a vnukù ovìnèen. Pøes mrtvolu se dívám oknem ven. Mrtvý byl Jiøí, já jsem Jiøí též, mrtvý byl mužem, budu mužem též? Až vìèná vichøice na srdce nalehne mi, vyvrátí srdce mé, pøibije mì jím k zemi, zda sílu zachovám, kterou mi mrtvý dal, bych zemøel jako on, do noci nevolal, do noci nesmírné, záhadné a prosté, v níž staøec umírá a dìcko ve snu roste?

31 FOTOGRAFIE U Topièe ve výkladní skøíni mezi knihami a obrazy visí fotografie. Kniha je z papíru, i když nejkrasší život sní v ní, obraz je z plátna, když nejlépe život zobrazí, ale každá tato fotografie strašlivì skuteèným životem žije: Hlad v Rusku! Hlad v Rusku! Gubernie høbitovù stavìné z ledu a zimy, hromady mrtvolek dìtí s bøichy nafouklými, zvrácená ústa, ruce za até v kleštì, ti, kteøí hladem zemøeli, ti, kteøí zemrou ještì, a nejsmutnìjší všech, jež zovou lidojedy, kteøí však pøece jsou jen køížek mezi ledy, jen køížek zoufalý, žijící z mohyly, jež v rakvích žaludkù své bratry pohøbily. To nejsou fotografie za výkladním sklem, to rukou tisíce, tisíce pøes celou Evropu se natáhlo až sem do syté pražské ulice, aby pod prsty bídy a žalu dvojnásob vynikla krvavá tlama kapitálu. Soudruzi, kteøí kol skøínì té do práce se ubíráte, soudruzi, kteøí v srdci svém hladem svých bratrù umíráte, vryjte ty obrazy bídy a zmaru v porcelán talíøù restaurací a barù, na zátky šampaòských, do lístkù jídelních

32 vlepte ty fotografie! Aby ten každý, kdo hoduje dnes tu a pije, na každém talíøi, na každé sklenici narazit musel na mrtvoly køièící: Lidojede! Lidojede!

33 DÙM V NOCI Uprostøed noci stojí dùm, šedestá oken propadlo snùm, šedesát oken, jen jedno ne, okénko v podkroví vsazené, za ním dva milenci sedí, ruce si tisknou, v oèi si hledí, veliká svìtla rozžíhají. Tenkráte za okny ostatními, co ze tmy a zimy jdou do tmy a zimy, lidé to uvidìli. Rozbitá tìla nechali na posteli, tichounce vstali a na cestu se dali. Zádušní uhlíø z podsklepí a domovnice, švadlenka, která hektickým rùmìncem prošívá bledá svá líce, úøedník smutný, jenž v zimì ztratil svou ženu, opilec z prvního patra, šest dìtí ze suterénu, dìlníci z Ringhoferovky, olejem pomazáni, ženy s vyschlými prsy, bezdìtná paní, všechny ty partaje bídy a kamení, všichni ti mrtví a ranìní v zástupu bledém, tajíce dech, stoupají vzhùru po schodech a po èerné chodbì vzdušné jdou jak tichý mìsíc nad vodou. Pìt poschodí pøešli, v podkroví staví,

34 pøes dveøe zamèené, pøes proudy døevìné v bílých vorech se plaví. V podkrovní jizbì u cíle jsou, v jizbì, co haluzi svìtelnou do noci prudce vyráží. Že bylo jim u srdce tìžko a zima, do tìl milencù vstupují s rukama sepjatýma, do bílých tìl, do bílých kaplí k velikonoèní obìti. Milenci padnou si v objetí. On horoucnì zašeptá: Jak jsme tu sami! Ona rozevøe klín, a po jeho ramenech bloudíc rukama holýma, poznává, že nad svìt vìtší je tìlo, jež objímá, a øíká: Jsme sami, sami, sami a je nás tak mnoho!

35 SETKÁNÍ Má èistá milá, tøpytivá hvìzdo nad jezerem, noc je dnes tìžká dokola kolem jak mlýnský kámen na hrdle holém a já jsem se propadl sem až na dno ulice, kde v èervených lucernách plane podmoøský maják pro lodì ztroskotané: vinárna Finale. První nevìstka pøišla, kávu mi pøinesla, druhá nevìstka pøišla, vlas mi pohladila, tøetí nevìstka mì políbila a na tebe, má milá, podobná byla. Tvùj obraz hluboko pod vodou vidìl jsem, tøpytivá hvìzdo nad jezerem, tvé oèi, tvé ruce a èas tvých lem, tos byla ty, jen prostoupená šerem, ale když ústa jsi otevøela, to nebyl pták, co slétl z nich, byl to proud bolákù hnisavých, co v tìle už nemìly místa. Èlovìèe, ženo, má milenko èistá, tvá podoba bolí a hroznì se ptá: Kdo ví, zda život svùj žijeme sami, kdo ví, zda hvìzda nad hlubinami z bahenních koøenù nevykvétá?

36 Na tebe myslím, jež úsmìv svùj žiješ, na tu se dívám, jež žije tvùj pláè. Nevìstku líbám, nechápe zaè, vždy neví, že za tebe musí tu trpìti. Ó, zda jsem mìl dosti horoucí objetí pro tuto ženu, má milá, jež pro tvoje štìstí, pro naše štìstí své štìstí utopila?

37 MIROGOJ Na záhøebském høbitovì, na Mirogoji s oèí se sloupla mi jižná sladká zem, na záhøebském høbitovì tisíce køížù stojí, ty jediné v oèích svých udržel jsem, ty køíže døevìné, tak stejné, tak stejné, jak stejná je smrt vojákù zabitých v boji. Zdøevìnìlé ruce, spoutané v zápìstí, mì dovedly urvat a daleko unésti, s armádou podzemní svìtem jsem mašíroval. Do hrobù politých vápnem, nad nimiž jména zvadla a zùstala jenom tìla ve válce svìtové padlá, hluboko, hluboko jsem se propadal, a každý mrtvý se pøitiskl ke mnì jako hlas úpìnlivý a každý mrtvý se ptal: Povìz mi, živý, proè jsem umíral? Koøeny v kvìtech mohou slunce uchopit, mrtvý v živém se doví, proè pad, pro krále, vlasti, pro vše je možno se bít, ne pro všechno lze však umírat. Ó mrtví z Rus, Nìmec, Èech a Francie, v dlanì mé kladete dìdictví hrobu a krve, modlím se nad ním, a v pìstích mých ožije, a na chléb a na víno vzkvétá, a otázku vaši tìžkou a slavnou jak zvon co možno nejvýše v hrudi své zavìšuji, z rozkazu božího živý s živými žít budu ji, živou otázku vaši, ó mrtví ze všech front svìta!

38 NEVÌRNÁ Èerné oèi mìla, mladé srdce mìla, vìrnost mu slíbila døív, než odejela. Na moøském pobøeží vlna s vlnou bìží, ale vìrná milá samotinká leží. Ve vzpomínkách dojdeš, nedojdeš však celá, není láska z oèí, ale také z tìla. Po moøském pobøeží bledá žena chodí, osmahlý námoøník pøijel v bílé lodi. Z železa ruce mìl, z železa kotvy mìl, zakotvil tenkráte, když na ni pohledìl. Dvì noci plakala, dvì noci kleèela, tøetí noc sýèka u oken slyšela. Letìl a zasykal jí zrovna nad srdcem

39 a v tom srdci zemøel ten, kdo byl døíve v nìm. Zemøel i s vìrností, kterou si od ní vzal. Ètvrtou noc námoøník na jejích òadrech spal. Na dvou bílých vlnách, na vìèném pøíboji nechtìj však ani ty snít v míru a pokoji, neb srdce to nepatøí ni tobì, mùj neznámý, srdce žen nebe je se všemi hvìzdami, a patøí-li nìkomu na vìky, na vìky, tož patøí noci.

40 ODJEZD Krajinu okolo nádraží každý vlak do dálky odváží a proto ta krajina v oèích svých chová bludný žal cizince bez domova. Z vysoké stanice v skalách nad pøístavem odjedu také a proto smuten jsem. Možná, že na dnì kuføíèku moøe mám schováno v lastuøe, možná, že v rùžích dvou èervených lásku mám schovánu nahoøe, kdybych však v tento èas je uchopiti chtìl, tož bych je nespatøil, tož bych je nenašel. Bakarské nádraží, vlak ještì nepøijel, noc mì už odváží v èerných svých vagónech, jimž hvìzdy v pochod tlukou. Nelíbej, milenko, toho, kdo tu už není! Ve chvílích louèení jsme dávno rozlouèeni a ten, kdo sbohem dává, nedosahuje rukou.

41 MILENCI Na jižních domcích, na domcích z kamene jsme vidìli vìneèky kvìtin rùst, hlavu jsi složila tak blízko vedle mne, ústa máš blízko, tak blízko mých úst. Mìsíèní paprsek dnes pøíliš velký je, by naším objetím moh proplést svùj vlas, však celý svìt bez mezí dnes dosti malý je, aby moh ležeti uprostøed nás. Na srdci milencù øve fabrik siréna, do tiché noci polnice zní, když ruka má za tebou odchází, milená, sta vìcí hranatých tiskne se k ní. Sta vìcí hranatých z krve a kamení, sta bludných balvanù, v nìž zaklet je kvìt. Vìøíš, že pìst má je ve vìnce promìní? Poèkáš, až s tebou obejmu svìt?

42 BALADA O OÈÍCH TOPIÈOVÝCH Utichly továrny, utichly ulice, usnuly hvìzdy okolo mìsíce a z mìsta celého v pozdní ty hodiny nezavøel oèí svých jenom dùm jediný, oèí svých ohnivých, co do tmy køièí, že za nimi uprostøed stojù, pák, kotlù a železných tyèí dìlníkù deset své svaly železem propletlo, aby se ruce a oèi jim zmìnily ve svìtlo. Antoníne, topièi elektrárenský, do kotle pøilož! Antonín dnes, jak pøed lety dvaceti pìti, železnou lopatou otvírá pec, plameny rudé ztad syèí a letí, ohnivá výheò a mládenec. Antonín rukama, jež nad oheò ztuhly, pøikládá plnou lopatu uhlí, a že jenom z èlovìka svìtlo se rodí, tak za uhlím vždycky kus oèí svých hodí a oèi ty jasné a modré jak kvìtiny v praméncích drátù nad mìstem plují, v kavárnách, v divadlech, nejradìj nad stolem rodiny v radostná svìtla se rozsvìcují. Soudruzi, dìlníci elektrárenští, divnou ženu vám mám. Když se jí do oèí podívám, pláèe a øíká, že èlovìk jsem prokletý, že oèi mám jiné, než jsem mìl pøed lety. Když prý šla se mnou k oltáøi, jako dva pecny velké a krásné byly,

43 teï prý jak v talíøku prázdném mi na tváøi po nich jen drobinky dvì zbyly. Smìjí se soudruzi, Antonín s nimi a uprostøed noci s hvìzdami elektrickými na svoje ženy si vzpomenou na chvíli, které tak èasto si dìtinsky myslily, že muž na svìt pøišel, aby jim patøil. A Antonín zas, jak pøed lety dvaceti pìti, jen tìžší lopatou otvírá pec. Tìžko je ženì vždy porozumìti, má jinou pravdu a pravdivou pøec. Antonín oèí kvìt v uhelné kusy pøikládá, neví snad o tom, spíš musí, nebo muž vždycky oèima širokýma se rozjet chce nad zemí a mít ji mezi nima a jako slunce a mìsíc z obou stran paprsky lásky a úrody vjíždìt do jejích bran. V tu chvíli Antonín, topiè mozolnatý, poznal tìch dvacet pìt rokù u pece, u lopaty, v nichž oèi mu krájel plamenný nùž, a poznav, že staèí to muži, by zemøel jak muž, zakøièel nesmírnì nad nocí, na svìtem vším: Soudruzi, dìlníci elektrárenští, slepý jsem, nevidím! Sbìhli se soudruzi, pøestrašení celí, dvìma nocemi domù jej odvádìli. Na prahu jedné noci žena s dìckem sténá,

44 na prahu druhé noci nebesa otevøená. Antoníne, muži mùj jediný, proè tak se mi vracíš v tyto hodiny? Proè jsi se miloval s tou holkou proklatou, s milenkou železnou, ohnìm a lopatou? Proè muž tu na svìtì vždycky dvì lásky má, proè jednu zabíjí a na druhou umírá? Neslyší slepec, do tmy se propadá a tma jej objímá a tma jej opøádá, ranìné srdce už z hrudi mu odchází hledat si ve svìtì jinaèí obvazy, však nad èernou slepotou veselá lampa visí, to není veselá lampa, to jsou oèi èísi, to oèi jsou tvoje, jež celému svìtu se daly, aby tak nejjasnìji vidìly a nikdy neumíraly, to jsi ty, topièi, vyrostlý nad tìla zmuèené støepy, který se na sebe díváš, aè sám ležíš slepý. Dìlník je smrtelný, práce je živá, Antonín umírá, žárovka zpívá: Ženo má, ženo má, neplaè!

45 MOØE Na bøehu ostrova Krku, na bøehu z kamení moøe jsem hledal celých šest smutných dní a moøe jsem nenašel, vidìl jsem ptáka jen, co zvlnìnou perutí odlétal celý den, by zveèera na mìsíc sedl a z nìho znavený písnièkou støíbrnou pad mezi pobøežní kameny, písnièkou mámivou, jež namlouvala mi, že pták ten moøe je s modrými vlnami, že staèí po svìtì jak po luèinì jít, že abys uvidìl, se staèí zrakem zpít. Na bøehu okna hotelu tiše se otvírala, za každým oknem bledá dívka stála a každá dívka ta, jež vprostøed noci snila, své moøe stvoøila, aby je utopila do chorých oèí svých, jimž v sklené báni hvìzd svìt není chlebem už, že lahví s lékem jest. Ty oèi vidìl jsem, ta moøe vidìl jsem a pøece zùstal jsem slepcem a cizincem. Nestaèí mlha pìn a ze snù pøíboje, já chtìl jsem poznat víc, chtìl znát jsem to, co je, to moøe skuteèné, jež se mnou i beze mne bije v skalnaté útesy hor a bøehy Dalmacie. Na bøehu ostrova Krku, na bøehu z kamení moøe jsem hledal celých šest smutných dní a moøe jsem nenašel, nebo svìt cudný je a rukám rozmìklým tìlo své ukryje do kulis barevných, do rakve malované, zatím co na místech svìtìjších z mrtvých svých vstane.

Jiří Wolker. Epitaf (= nápis na náhrobku)

Jiří Wolker. Epitaf (= nápis na náhrobku) Jiří Wolker český básník Narodil se v Prostějově v roce 1900. Byl výtvarně nadaný, hrál na housle. Studoval filozofii a právo - nadchly ho přednášky F. X. Šaldy. Stal se členem literární skupiny Devětsil.

Více

Jiří Wolker V NEDĚLI SE HOLKY BUDOU DIVIT. výbor z milostné poezie

Jiří Wolker V NEDĚLI SE HOLKY BUDOU DIVIT. výbor z milostné poezie Jiří Wolker V NEDĚLI SE HOLKY BUDOU DIVIT výbor z milostné poezie 2011 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či

Více

Jiří Wolker. Těžká hodina TĚŽKÁ HODINA. A. M. Píšovi. Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého.

Jiří Wolker. Těžká hodina TĚŽKÁ HODINA. A. M. Píšovi. Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého. Těžká hodina Jiří Wolker TĚŽKÁ HODINA A. M. Píšovi Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého. Chlapecké srdce je písnička na začátku, plán pro zámek, který bys lidem jak milé

Více

Jiří Wolker (29. 3. 1900 Prostějov 3. 1. 1924 Prostějov)

Jiří Wolker (29. 3. 1900 Prostějov 3. 1. 1924 Prostějov) Jiří Wolker (29. 3. 1900 Prostějov 3. 1. 1924 Prostějov) Český básník. Jiří Wolker pocházel z měšťanské rodiny dobře situovaného bankovního úředníka. Byl mnohostranně nadaný a navíc již od dětství čerpal

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Jiří Wolker Balada o očích topičových Jméno autora: Mgr. Bohuslava Svobodová

Jiří Wolker Balada o očích topičových Jméno autora: Mgr. Bohuslava Svobodová VY_32_INOVACE_CJL_53 Jiří Wolker Balada o očích topičových Jméno autora: Mgr. Bohuslava Svobodová Období vytvoření: duben 2013 Ročník: 3., popř. 4. (opakování) Tematická oblast: Čtenářská gramotnost absolventa

Více

UMĚLECKÉ SMĚRY 1. POLOVINY 20. STOLETÍ PROLETÁŘSKÁ LITERATURA

UMĚLECKÉ SMĚRY 1. POLOVINY 20. STOLETÍ PROLETÁŘSKÁ LITERATURA UMĚLECKÉ SMĚRY 1. POLOVINY 20. STOLETÍ PROLETÁŘSKÁ LITERATURA Autor Mgr. Jiří Ondra Anotace Přehled základních faktů o základním uměleckém směru 1. pol. 20. století. Ukázky textů, opakování, interpretace.

Více

Jméno autora: Mgr. Hana Boháčová Datum vytvoření: 05.02.2013 Číslo DUMu: VY_12_INOVACE_19_CJL_L Ročník: III. Český jazyk a literatura Vzdělávací

Jméno autora: Mgr. Hana Boháčová Datum vytvoření: 05.02.2013 Číslo DUMu: VY_12_INOVACE_19_CJL_L Ročník: III. Český jazyk a literatura Vzdělávací Jméno autora: Mgr. Hana Boháčová Datum vytvoření: 05.02.2013 Číslo DUMu: VY_12_INOVACE_19_CJL_L Ročník: III. Český jazyk a literatura Vzdělávací oblast: Jazykové vzdělávání a komunikace, Estetické vzdělávání

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto !" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@

Více

Rudolf Medek: ZBOROV

Rudolf Medek: ZBOROV Rudolf Medek: ZBOROV Vìnováno památce bojovníkù a muèedníkù, kteøí v této válce položili svùj život za svobodu èeskoslovenského národa. I. Èeské i slovenské dìti, synové národa, omlazeného hrdinskou krví,

Více

noční motýl prosím tě otevři

noční motýl prosím tě otevři když spíš když spíš má ticho zvláštní něhu svět ustane v svém koloběhu když spíš co tvůj sen skrývá nemám zdání zdá se ti asi o létání když spíš pokoj má barvu zralých pšenic slunce už sahá do okenic když

Více

Václav Říha Šípková Růženka

Václav Říha Šípková Růženka Václav Říha Šípková Růženka Text byl volně upraven v Městské knihovně v Praze podle pohádky Václava Říhy z díla Zvířátka a Petrovští. Další pohádky naleznete online na www stránkách Městské knihovny v

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle)

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) kámen Bílý 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) 3. Poklad ( J. Škorpík / V. Kočandrle, I. Bartošová) 4 Jeskyně (V. Kočandrle,

Více

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška

Více

Jiří Wolker HOST DO DOMU

Jiří Wolker HOST DO DOMU Jiří Wolker HOST DO DOMU 2012 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

JIŘÍ WOLKER TĚŽKÁ HODINA 1

JIŘÍ WOLKER TĚŽKÁ HODINA 1 JIŘÍ WOLKER TĚŽKÁ HODINA 1 Těžká hodina věnováno Antonínu Matěji Píšovi Přišel jsem na svět, abych si postavil ţivot dle obrazu srdce svého. Chlapecké srdce je písnička na začátku, plán pro zámek, který

Více

Jiří Wolker. Život: (1900 Prostějov 1924Prostějov)

Jiří Wolker. Život: (1900 Prostějov 1924Prostějov) Jiří Wolker (1900 Prostějov 1924Prostějov) Jiří Wolker byl český básník. Jeden z nejnadanějších představitelů proletářského umění a zároveň člen literární skupiny Devětsilu, která zpočátku proklamuje proletářské

Více

Poezie života je láska. Svatopluk Èech. Hledali jsme štìstí a našli jsme sebe. J. Lennon

Poezie života je láska. Svatopluk Èech. Hledali jsme štìstí a našli jsme sebe. J. Lennon MOTTA Hledali jsme štìstí a našli jsme sebe. J. Lennon Poezie života je láska. Svatopluk Èech 1 2 Kdo miluje, má stále plné ruce práce. Aischylos Láskou èlovìka k èlovìku se otvírá brána nebeská dokoøán.

Více

Text díla (Jiří Wolker: Těžká hodina), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy.

Text díla (Jiří Wolker: Těžká hodina), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy. Znění tohoto textu vychází z díla Dílo Jiřího Wolkera tak, jak bylo vydáno ve Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v roce 1958 (WOLKER, Jiří. Dílo Jiřího Wolkera. Praha, Bratislava

Více

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ 1.4.00 / 21.1105. Šablona: EU I/2 Sada:ČP ČJ9, 18

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ 1.4.00 / 21.1105. Šablona: EU I/2 Sada:ČP ČJ9, 18 Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ 1.4.00 / 21.1105 Šablona: EU I/2 Sada:ČP ČJ9, 18 Ověření ve výuce: český jazyk - literatura Třída: IX. Datum: 08. 12. 2011 Předmět: český jazyk - literatura Ročník: IX.

Více

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Zvyšování kvality výuky technických oborů Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivitai.1 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma I.2.4 Vybraní autoři a texty od antiky do 20.

Více

Fotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv.

Fotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv. Znění tohoto textu vychází z díla Knihy veršů tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1995 (ORTEN, Jiří. Knihy veršů. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 301 s. Spisy Jiřího Ortena,

Více

TOM A JEHO VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ

TOM A JEHO VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ TOM A JEHO VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ Ètrnáct pøíbìhù pro malé a velké Vypráví: Ursula Marcová Ilustroval: German Frank Pøíbìh první Když se Tom probudil, nevìøil svým oèím. Bylo to jako ve snu. Ležel na mìkké

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

9. Tøi støelecké terèe

9. Tøi støelecké terèe 9. Tøi støelecké terèe Zoltov Tak už maluješ, holoubku? Kupecký Jako støelecké terèe se to snad hodí. Zoltov Oho, nahá žena vystupuje z vany! Jsi chlapík! Chlapík! Ptal ses, jestli je Petr na mužské. Není.

Více

Jaroslav Seifert: JABLKO S KLÍNA

Jaroslav Seifert: JABLKO S KLÍNA Jaroslav Seifert: JABLKO S KLÍNA PÍSEÒ NA VRBOVOU PÍŠ ALKU Už na nás prší z jehnìd pel a na køe letí jaro horempádem, zpod køídel kvoèny vyletìl houf kuøat, pípajících hladem. Bože, a i to nejmenší z nich

Více

jednou to skončí V polárních pustinách slunce nejde spát jako já u nohou tvých jestli tě mám rád

jednou to skončí V polárních pustinách slunce nejde spát jako já u nohou tvých jestli tě mám rád V š i c h n i S v a t í V polárních pustinách slunce nejde spát jako já u nohou tvých jestli tě mám rád Ledy slábnou, voda stoupá sirény zpívají noci slané, když zvedá žár Jednou to skončí a z nás čáry

Více

štìpím se Naplno rozhoøí èerné terèe za sklem se vynoøí chvilkový výboj støelce

štìpím se Naplno rozhoøí èerné terèe za sklem se vynoøí chvilkový výboj støelce Støelec a most Støelec chvilkový výboj Nastal èas naplnit všechna pøece vzetí promìnit okovy v trpké víno bez pøíkras zahodit øece smetí výkøikem obnovy se pøímo prodrat štìrkem k podloží podkovy zakrýt

Více

PRÁCE S TEXTEM Zpěvy sladké Francie (Král Looys)

PRÁCE S TEXTEM Zpěvy sladké Francie (Král Looys) AUTOR Mgr. Jana Pikalová PRÁCE S TEXTEM Zpěvy sladké Francie (Král Looys) OČEKÁVANÝ VÝSTUP procvičování čtení a porozumění textu na základě doplňování slov do textu básně podle rýmu FORMA VZDĚLÁVACÍHO

Více

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky S fotografiemi Část peněz ze zisku této knihy věnuje na podporu centra www.nightlife.mypage.cz Brána k uzdravení Těla, Duše i Světa.

Více

Tušivá rozpomnění. Jezerní básníci. Přeložil Václav Renč. Vybral a sestavil Zdeněk Stříbrný K vydání připravil Zdeněk Beran

Tušivá rozpomnění. Jezerní básníci. Přeložil Václav Renč. Vybral a sestavil Zdeněk Stříbrný K vydání připravil Zdeněk Beran Tušivá rozpomnění Jezerní básníci Přeložil Václav Renč Vybral a sestavil Zdeněk Stříbrný K vydání připravil Zdeněk Beran Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky. Translation Václav

Více

Hyperbola. Ročník 8. a 9.

Hyperbola. Ročník 8. a 9. ČESKÝ JAZYK Hyperbola Ročník 8. a 9. 13. 8. - 14. 8. 2012 Autor: Mgr. Vladimíra Barboříková Zpracováno v rámci projektu Krok za krokem na ZŠ Želatovská ve 21. století registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3443

Více

Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984

Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984 Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984 Město v slzách (1921) - představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s chudými, vidiny lidského štěstí - proletářská poezie Děti

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Ze života Sluncem a stínem Selské písně a České znělky Jiné písně České písně. Nakladatelství Lidové noviny

Ze života Sluncem a stínem Selské písně a České znělky Jiné písně České písně. Nakladatelství Lidové noviny Ze života Sluncem a stínem Selské písně a České znělky Jiné písně České písně Nakladatelství Lidové noviny UOBSAH ZE ŽIVOTA Vítězslavu Hálkovi / 9 Rodné mluvě/12 Píseň lidu / li Mrtvá země /15 Píseň otroků

Více

Jaroslav Vrchlický (1853 1912)

Jaroslav Vrchlický (1853 1912) Jaroslav Vrchlický (1853 1912) vl. jm. Emil Frída nar. v Lounech stud. G, filosofie, historie, románských jazyků vychovatel v severní Itálii sňatek s Ludmilou Podlipskou profesor literatury na Karlově

Více

Klement Gottwald básně. Dělník z Dědic Marie Pujmanová (1893 1958)

Klement Gottwald básně. Dělník z Dědic Marie Pujmanová (1893 1958) Klement Gottwald básně Dělník z Dědic Marie Pujmanová (1893 1958) Vydal se mladý hoch do světa s pilkou a hoblíkem v ruce, Čech, Moravan a proletář. a pěšák revoluce. Prve než začal se slovy, rozmlouval

Více

Kamila Krátká z 8.A. KLEC a KLÍČ. Jestlipak víte, co se stane s člověkem, jenž utíká před světem? Stane se z něj to, co už nikdo nevidí,

Kamila Krátká z 8.A. KLEC a KLÍČ. Jestlipak víte, co se stane s člověkem, jenž utíká před světem? Stane se z něj to, co už nikdo nevidí, Kamila Krátká z 8.A píše poezii a v letošním roce získala za přednes básně Klec a klíč na regionální recitační soutěži Dětská scéna 2013 ocenění za autorský přínos. Ukázky z její tvorby zveřejňujeme v

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_113 Jméno autora: Třída/ročník: Mgr. Tomáš Vaculík

Více

Copyright 1996, 2003 SAMUEL, Biblická práce pro děti ISBN 80-239-0735-2

Copyright 1996, 2003 SAMUEL, Biblická práce pro děti ISBN 80-239-0735-2 první kapitola Nejúrodnìjší misijní pole svìta 0 Nejúrodnìjší misijní pole svìta není na nìjakém zvláštním místì. Není to nìjaká urèitá zemì. Je to urèitý druh lidí jsou to dìti! Žádná skupina lidí není

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

Heiden: Obsidian. Heiden: Obsidian. Nostalgia echo Katarze Trojice Na pohřbu Thujon Post lux tenebras Monomania Pohřben před sto lety.

Heiden: Obsidian. Heiden: Obsidian. Nostalgia echo Katarze Trojice Na pohřbu Thujon Post lux tenebras Monomania Pohřben před sto lety. Heiden: Obsidian Nostalgia echo Katarze Trojice Na pohřbu Thujon Post lux tenebras Monomania Pohřben před sto lety stránka 1 z 9 Nostalgia echo (Dante Alighieri, Božská komedie, překlad Vladimír Mikeš)

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 01/2016 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 1 2 3 4 5

Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 01/2016 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 1 2 3 4 5 Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 Eva Míková Ivana Hurtová Marie Bartošová 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 Zdeněk Huspek Miroslav Lorenc

Více

Karel Hynek Mácha Večer na Bezdězu

Karel Hynek Mácha Večer na Bezdězu Karel Hynek Mácha Večer na Bezdězu Znění tohoto textu vychází z díla Romány a povídky tak, jak bylo vydáno v nakladatelství Laichter v roce 1906 (MÁCHA, Karel Hynek. Romány a povídky. K vydání upravil

Více

František Halas: STARÉ ŽENY

František Halas: STARÉ ŽENY František Halas: STARÉ ŽENY STARÉ ŽENY Smutná odpoledne nedìlní smutná starými paními které se belhají k oknùm starou cestou vyšlapanou v koberci starou cestou mezi stolem a lùžkem mezi zrcadlem a fotografiemi

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

Paprsky světla létají úžasnou rychlostí. Když dorazí do našich očí, donesou

Paprsky světla létají úžasnou rychlostí. Když dorazí do našich očí, donesou SVĚTLO Paprsky světla létají úžasnou rychlostí. Když dorazí do našich očí, donesou nám mnoho informací o věcech kolem nás. Vlastnosti světla mohou být ukázány na celé řadě zajímavých pokusů. Uvidíš svíčku?

Více

J.Seifert Druh materiálu Pracovní list Anotace. Práce s básní, porozumění a interpretace básní J.Seiferta.

J.Seifert Druh materiálu Pracovní list Anotace. Práce s básní, porozumění a interpretace básní J.Seiferta. Název školy Gymnázium, Šternberk, Horní nám. 5 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0218CZ. Šablona I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské gramotnosti Označení materiálu VY_12_INOVACE_Pap19

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_119 Jméno autora: Třída/ročník: Datum vytvoření:

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0387Krok za krokem Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tématická Světová a česká literatura do konce 19. Společná pro

Více

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ (pro soukromou pobožnost) 1.den Modleme se za celé lidstvo Nejmilosrdnější Ježíši, jehož vlastností je slitování a odpuštění, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou

Více

Festival 2012 Autoři Ukázky Duo Duo - z autorského čtení Duo Duo - z autorského čtení. Verše přeložila Magdalena Rytinová. Na hoře bláznovství

Festival 2012 Autoři Ukázky Duo Duo - z autorského čtení Duo Duo - z autorského čtení. Verše přeložila Magdalena Rytinová. Na hoře bláznovství Festival 2012 Autoři Ukázky Duo Duo - z autorského čtení Duo Duo - z autorského čtení Verše přeložila Magdalena Rytinová. Na hoře bláznovství Jdu vstříc dešti, kapky deště a nebe, podobné ohromné skále,

Více

F R A N C E P R E Š E R E N V O L N É S R D C E. C a r m i l a

F R A N C E P R E Š E R E N V O L N É S R D C E. C a r m i l a V O L N É S R D C E F R A N C E P R E Š E R E N V O L N É S R D C E 2 0 0 6 C a r m i l a Jsem dlouho snil a bál se, bál, sbohem jsem snům a strachu dal; srdce je prázdné, šťastné ne a zpátky strach a

Více

Jindřiška Šindlerová. Projdi se mnou

Jindřiška Šindlerová. Projdi se mnou Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou Tribun EU 2013 Jindřiška Šindlerová Cover Jindřiška Šindlerová Illustrations Jindřiška Šindlerová Obsah Projdi se mnou... 8 Noční sonety... 10 Lásko prolhaná!... 11

Více

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty.

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Obsazení: Mariana krásná holka, tmavovlasá (španělský typ), dlouhé bílé šaty, červený šátek (třeba

Více

BLÁZEN kapo 2. intro: G G maj C G am G D. G 1. V listí a sám G maj nad hlavou mám. hvězdy a plno dětských snů G mraky dál jdou.

BLÁZEN kapo 2. intro: G G maj C G am G D. G 1. V listí a sám G maj nad hlavou mám. hvězdy a plno dětských snů G mraky dál jdou. BLÁZN kapo 2 FOOL HRT MMORY Blake Mevis/ H. Raclavský intro: maj am 1. V listí a sám maj nad hlavou mám hvězdy a plno dětských snů mraky dál jdou maj kreslí tu svou dalekou cestu k obzorům. am Po bílých

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz LISTOPAD 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz LISTOPAD 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz LISTOPAD 2007 1. Polibek na skle (od Severka) 2. Vosková (od moonell) 3. Zahazujem (od prostějanek) 4. Brána (od otazník) 5. Šerosvit... (od Ayla) 6. I don't

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami)

Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami) 3 Martina Zapletalová Cause Upřímnost je nemoc z vyčítání (tentokráte i s předmluvami) 4 Obsaženo Obsaženo...4 Za dveřma někdo pije čaj...6 Gejši mávají přes ulici...8 Hlupáček-undefined... 10 Rezervace

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov Bible pro děti představuje Nebe, Boží nádherný domov Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Lazarus Upravili: Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible for Children,

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál. Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej.

Více

Copak je to vázaného?

Copak je to vázaného? Copak je to vázaného? Petr Motýl POHOUPEJ divoké husy led na jezerech sobi putující krajinou rozumu krvavé slunce zapadá za betonové vilky na konci vsi přelétavá křídla tmavá louka jabka malované talíře

Více

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Název projektu: EU Peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_140 Jméno autora: Jana Lanková Třída/ročník: 2. stupeň ZŠ praktické - výuka

Více

Téma sady: Český jazyk a literatura pro šestý a sedmý ročník

Téma sady: Český jazyk a literatura pro šestý a sedmý ročník Název školy: Základní škola a Mateřská škola Žalany Číslo projektu: CZ. 1.07/1.4.00/21.3210 Téma sady: Český jazyk a literatura pro šestý a sedmý ročník Název DUM: VY_32_INOVACE_4C_15_Literární_testování-ukázky_II

Více

Foliáš z Fornostu. Toulky

Foliáš z Fornostu. Toulky Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Daniela Kováøová MINUTOVÉ POVÍDKY

Daniela Kováøová MINUTOVÉ POVÍDKY Daniela Kováøová MINUTOVÉ POVÍDKY Nová vlna 2013 Copyright Daniela Kováøová, 2007, 2013 Photo Pavel Janouškovec, 2003-2013 Copyright Nová vlna, Praha, 2007, 2013 ISBN 978-80-85845-14-3 Tyto povídky jsou

Více

Pobo nost v den památky V ech vìrných zemøelých I

Pobo nost v den památky V ech vìrných zemøelých I POBO NOST I 277 Pobo nost v den památky V ech vìrných zemøelých I Od svící na oltáøi se rozsvítí velikonoèní svíce. Knìz mù e zùstat ve fialovém ornátì nebo obléci pluviál. Kde jsou k tomu vhodné podmínky,

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

Čerpala jsem z obou stránek a nestačila se divit, jaké krásné texty psala! KOČKY. Když kočky řvou. tma sirkou připálí. sladkobolný karamel

Čerpala jsem z obou stránek a nestačila se divit, jaké krásné texty psala! KOČKY. Když kočky řvou. tma sirkou připálí. sladkobolný karamel Několik textů písní Zuzany Navarové, mnohem více nalezneme na stránkách http://www.karaoketexty.cz nebo na neoficiálních stránkách http://navarova.wz.cz/. Čerpala jsem z obou stránek a nestačila se divit,

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

Jméno autora: Mgr. Věra Kocmanová Datum vytvoření: 19. 3. 2013 Číslo DUMu: VY_12_INOVACE_32_CJL_NP2

Jméno autora: Mgr. Věra Kocmanová Datum vytvoření: 19. 3. 2013 Číslo DUMu: VY_12_INOVACE_32_CJL_NP2 Jméno autora: Mgr. Věra Kocmanová Datum vytvoření: 19. 3. 2013 Číslo DUMu: VY_12_INOVACE_32_CJL_NP2 Ročník: II. Český jazyk a literatura Vzdělávací oblast: Jazykové vzdělávání a komunikace, Estetické vzdělávání

Více

ONDŘEJ HLOŽEK otluky

ONDŘEJ HLOŽEK otluky ONDŘEJ HLOŽEK otluky ZÁJEZDÍ/EDICE ZHOŘ ISBN: 978-80-87843-01-7 1 Ondřej Hložek (*1986, Opava) Autor poezie, pořadatel literárních akcí a animátor v kulturním dění. V roce 2011 vydalo nakladatelství Dalibora

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Karel Hynek Mácha. Život a dílo

Karel Hynek Mácha. Život a dílo Karel Hynek Mácha Život a dílo Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha 6. listopadu 1836 Litoměřice) jeden z největších českých básníků, ve své době nepochopen představitel romantismu a zakladatel

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Bodláky ve vlasech. Emi Ami D

Bodláky ve vlasech. Emi Ami D Bodláky ve vlasech Emi Ami D 1. Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával, Emi C F D za tuhle kytku pak všechno chtěl mít, D Ami H7 svatební menuet mi na stýblo hrával, C D D7(-) že prej se musíme vzít.

Více

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU peníze do škol. Pohádka Kráska a zvíře

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU peníze do škol. Pohádka Kráska a zvíře Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU peníze do škol ZŠ Litoměřice, Ladova Ladova 5 412 01 Litoměřice www.zsladovaltm.cz vedeni@zsladovaltm.cz Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.0948

Více

Tak mě tady máš. Znáš všechna ta místa Na mapách, kde chtěli jsme jít Co teď jsou úplně čistá jak První sníh a poslední smích

Tak mě tady máš. Znáš všechna ta místa Na mapách, kde chtěli jsme jít Co teď jsou úplně čistá jak První sníh a poslední smích Tak mě tady máš Znáš všechna ta místa Na mapách, kde chtěli jsme jít Co teď jsou úplně čistá jak První sníh a poslední smích Rozum a cit hlad nebo žízeň Na duši klid jen v hlavě mi zní I když chci spát

Více

Kateøina Zitová Krize šance pro Vás? A proè ne! Kniha I. Nevážné pojednání o tom jak nalézt štìstí a klid v sobì aneb jak pohlédnout pravdì do oèí Kateøina Zitová Krize šance pro Vás? A proè ne! Autorská

Více

102. JEŽÍŠI, DÁVNO UŽ TO VÍM (hudba: AC Bratislava; text: Karel Sedláček) C # mi. 101. VÍM, ŽE TI NA MNĚ ZÁLEŽÍ (hudba a text: Markéta Plchová)

102. JEŽÍŠI, DÁVNO UŽ TO VÍM (hudba: AC Bratislava; text: Karel Sedláček) C # mi. 101. VÍM, ŽE TI NA MNĚ ZÁLEŽÍ (hudba a text: Markéta Plchová) 101. VÍM, Ž TI N MNĚ ZÁLŽÍ (hudba a text: Markéta Plchová) mi Vím, že Ti záleží na srdci mém, nejsem Ti lhostejný/á. V čase těžkých chvil, ve dnech bouřlivých, Ty dál nade mnou bdíš. mi Ruku mi podáváš,

Více

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni 1 Vršovice 1.5.2011 Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Více