KOMPLEXNÍ FYZICKOGEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA POVODÍ KŘETÍNKY

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE Šárka KRBCOVÁ KOMPLEXNÍ FYZICKOGEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA POVODÍ KŘETÍNKY Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Martin Jurek Olomouc 2006

2 Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem veškerou použitou odbornou literaturu uvedla v seznamu na konci práce. Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Martinu Jurkovi za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování bakalářské práce. V Olomouci podpis autorky

3 Vysoká škola: Univerzita Palackého Fakulta: Přírodovědecká Katedra: Geografie Školní rok: 2004/2005 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE pro Šárku KRBCOVOU obor 1301 R005 Geografie Název tématu: Komplexní fyzickogeografická charakteristika povodí Křetínky Zásady pro vypracování: Cílem bakalářské práce je podat komplexní fyzickogeografickou charakteristiku povodí Křetínky (č. h. p ), vymezeného závěrovým profilem jejího ústí do Svitavy. Textová část bude zahrnovat charakteristiku území zpracovanou s využitím dostupných literárních pramenů a také vlastní analýzu a syntézu tří tematických map zkonstruovaných na topografickém podkladu v měřítku 1 : Navržená struktura práce: 1. Úvod 2. Cíle práce 3. Použitá metodika 3.1. Zhodnocení základní literatury (rešerše regionální literatury) 3.2. Metody fyzickogeografické regionalizace 4. Vymezení a základní charakteristika povodí (včetně mapy) 5. Geomorfologické poměry 5.1. Morfostrukturní analýza 5.2. Geomorfologická regionalizace - typy reliéfu 5.3. Charakteristika vybraných tvarů reliéfu 6. Hydrologické poměry povodí 6.1. Základní hydrografické charakteristiky povodí a odtokové charakteristiky 6.2. Potenciální zdroje znečištění povrchových a podzemních vod 7. Klimatické poměry 7.1. Makroklimatická charakteristika 7.2. Charakteristika místního klimatu (topoklima) 8. Pedogeografické a biogeografické poměry 9. Zvláště chráněná území v povodí 10. Charakteristika krajinných typů 11. Hodnocení přírodního potenciálu území Kvalita přírodního prostředí 12. Závěr 13. Summary Seznam literatury

4 Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: rešerše literárních pramenů červenec-prosinec 2005 tematické mapy červenec-prosinec hydrologická do klimatická do geomorfologická do textová část leden-duben 2006 Rozsah grafických prací: Povinné přílohy bakalářské práce: 1. mapa hustoty říční sítě 2. topoklimatická mapa povodí 3. mapa geomorfologických regionů a vybraných tvarů reliéfu Rozšiřující přílohy: fotodokumentace, grafy, tabulky, vybrané profily terénu, podélné profily toků. Rozsah průvodní zprávy: 30 stran vlastního textu + BP v elektronické podobě Seznam odborné literatury: BEZVODOVÁ, B., DEMEK, J., ZEMAN, A. Metody kvartérně geologického a geomorfologického výzkumu. Praha: SPN, s. CULEK, M. (ed.) et al. Biogeografické členění ČR. Praha: Enigma, s. ISBN DEMEK, J., EMBLETON, C. Guide to medium-scale geomorphological mapping. Brno: GgÚ ČSAV, s. DEMEK, J. Obecná geomorfologie. Praha: Academia, s. DEMEK, J. (ed.) et al. Zeměpisný lexikon ČSR Hory a nížiny. Praha: Academia, s. DUVIGNEAUD, P. Ekologická syntéza. Praha: Academia, s. FORMAN, R. T. T., GORDON, M. Krajinná ekologie. Praha: Academia, s. ISBN KŘÍŽ, V., ŘEHÁNEK, T. Cvičení z hydrologie. Ostrava: Ostravská univerzita, s. ISBN LIPSKÝ, Z. Sledování změn v kulturní krajině. Praha: Česká zemědělská univerzita, s. ISBN LOŽEK, V. Příroda ve čtvrtohorách. Praha: Academia, s. MINÁR, J. et al. Geoekologický (komplexný fyzickogeografický) výskum a mapovanie vo velkých mierkach. Bratislava: Univerzita Komenského, s. ISBN X. QUITT, E. Klimatické oblasti Československa. Studia Geographica 16. Brno: GgÚ ČSAV, s. VLČEK, V. (ed.) et al. Zeměpisný lexikon ČSR Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, s. VYSOUDIL, M. Principy topoklimatického mapování a jeho využití při studiu krajinné sféry. Sborník prací Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity. Geografie, geologie. 1998, svazek 174, č. 6, s Vysvětlivky k souboru geologických a účelových map mapových listů zahrnujících zájmové území. Další obecné i regionální literární prameny k fyzické geografii studované oblasti. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martin Jurek Datum zadání bakalářské práce: červen 2005 Termín odevzdání bakalářské práce: květen 2006 vedoucí katedry vedoucí bakalářské práce

5 Obsah 1. Úvod Cíle Použitá metodika Vymezení a základní charakteristika povodí Geomorfologické poměry Morfostrukturní analýza Morfologické celky Geomorfologická regionalizace Vybrané tvary reliéfu Hydrologické poměry Charakteristika vodních toků Křetínka Ostatní vodní toky Vodní plochy Limnigrafy Charakteristika hustoty říční sítě podle plochy Potenciální zdroje znečištění povrchových a podzemních vod Klimatické poměry Makroklimatické charakteristiky Charakteristika místního klimatu Pedogeografické a biogeografické poměry Pedogeografická charakteristika Biogeografické poměry Biogeografické jednotky Jednotlivé porosty Lesní porosty Břehové a nivní porosty Zeleň sadů a zahrad Travní porosty Doprovodná zeleň komunikací Ostatní porosty Zvláště chráněná území v povodí Charakteristika krajinných typů Hodnocení přírodního potenciálu Kvalita přírodního prostředí Ovzduší Voda Půda Další problémy Závěr Summary Literatura... 50

6 1. Úvod Bakalářská práce podává základní fyzickogeografické informace o povodí řeky Křetínky. Tato řeka pramení na jižním úpatí Poličského vrchu ve výšce 645 m n. m. nedaleko hlavního evropského rozvodí mezi úmořím Severního a Černého moře. Její tok pokračuje směrem na jih až jihozápad k městu Letovice, kde se vlévá zprava do Svitavy ve dvou ramenech v nadmořské výšce 335 m n. m. Křetínka patří k úmoří Černého moře, neboť náleží do povodí řeky Moravy. Krajina podél řeky má převážně přírodní ráz bez výraznějších zásahů člověka, pouze dolní tok je pozměněn vybudováním vodní nádrže Letovice. 6

7 2. Cíle Cílem bakalářské práce je podat komplexní fyzickogeografickou charakteristiku povodí řeky Křetínky (č. h. p ), vymezeného závěrovým profilem jejího ústí do Svitavy. Textová část zahrnuje charakteristiku území zpracovanou s využitím dostupných literárních pramenů a také vlastní analýzy tří tematických map zkonstruovaných na topografickém podkladu v měřítku 1 :

8 3. Použitá metodika Základem pro zpracování bakalářské práce bylo studium literárních pramenů a mapových děl. Jako podklad pro zpracování tematických map byly použity topografické mapy ČR v měřítku 1 : , a to list Bystré, list Jimramov, list Vír, Olešnice, list Letovice a list Boskovice. do Svitavy. Jako první krok bylo vymezeno povodí Křetínky po závěrový profil jejího ústí Postup při tvorbě mapy hustoty říční sítě podle plochy (příloha č. 1) byl následující: a) překrytí celého povodí sítí čtverců o velikosti 4 cm 4 cm (odpovídá území 1 km 1 km); b) určení rozsahu vodních ploch v každém čtverci změření vodních ploch a délky vodních toků s následným přepočtem na vodní plochu pomocí měřítka mapy a zásad šířky toku, výsledná hodnota pro každý čtverec se přiřadí jeho středu; c) rozdělení zjištěných hodnot úhrnů vodních ploch ve čtvercích do šesti intervalů na základě kvantilové četnosti a stanovení hodnot pro izolinie hustoty, v případě zpracovávaného povodí Křetínky byly zvoleny následující: a více m 2 /km 2 d) interpolace izolinií hustoty říční sítě mezi středy čtverců; e) zhotovení výsledné mapy do topografického podkladu. Postup při tvorbě topoklimatiké mapy (příloha č. 2) byl následující: a) vytvoření dílčí mapy sklonů svahů b) vytvoření dílčí mapy orientace svahů c) odvození mapy oslunění georeliéfu syntézou dílčích map sklonu a orientace svahů podle tabulky 1. 8

9 Tabulka 1: Klasifikace oslunění georeliéfu na základě sklonu a orientace svahu sklon svahu ( ) orientace svahu jih západ/východ sever 0,0 5, ,1 15, ,1 20, >20, kde: 1 velmi málo osluněné plochy; 2 méně osluněné plochy; 3 normálně osluněné plochy; 4 více osluněné plochy; 5 velmi dobře osluněné plochy. d) vytvoření dílčí mapy pokrytí země e) odvození mapy klimatických oblastí povodí Křetínky z mapy Klimatických oblastí ČSSR 1 : (Quitt, 1971) f) syntéza dílčích map oslunění georeliéfu, pokrytí země a klimatických oblastí ve výslednou topoklimatickou mapu a její zhotovení do topografického podkladu. Postup pro sestrojení mapy geomorfologických regionů a vybraných tvarů georeliéfu (příloha č. 3): a) překrytí celého povodí sítí čtverců o velikosti 4 cm 4 cm (odpovídá území 1 km 1 km); b) zjištění rozdílu nejvyšší a nejnižší nadmořské výšky každého čtverce a přiřazení této hodnoty relativního převýšení středům čtverců; c) konstrukce mapy relativního výškového převýšení interpolací izolinií mezi středy čtverců v zadaných hodnotách 30, 75, 150 a 225 m, které vymezují následující morfografické typy reliéfu: 0 30 m roviny m ploché pahorkatiny m členité pahorkatiny m ploché vrchoviny d) odvození geologické mapy povodí Křetínky 1 : z geologické mapy 1 : (listy Žďár nad Sázavou, Letovice, Boskovice); e) syntéza dílčí mapy relativního převýšení a geologické mapy ve výslednou mapu geomorfologických regionů, zhotovenou do topografického podkladu 1 : ; f) vyznačení vybraných tvarů reliéfu. 9

10 4. Vymezení a základní charakteristika povodí Mapované území povodí řeky Křetínky leží na rozhraní Čech a Moravy. Administrativně náleží ke třem krajům. Celá severní polovina území patří Pardubickému kraji (Svitavsko), druhá část spadá do správy kraje Jihomoravského (Blanensko). Velmi malé území na jihozápadě náleží kraji Vysočina (region Žďáru nad Sázavou). Největším sídelním centrem v povodí Křetínky jsou Letovice, jejichž katastrální území však zčásti zasahuje i mimo toto povodí. Dalším větším sídlem je město Bystré. Další obce nacházející se na území povodí jsou Stašov, Jedlová, Rohozná, Bystré, Svojanov, Hartmanice, Trpín, Bohuňov, Vítějeves, Horní Poříčí, Křetín, Prostřední Poříčí a další malé obce a osady. Geomorfologicky se území nachází v Hornosvratecké vrchovině a Svitavské pahorkatině. Tyto geomorfologické celky se dále člení na rozlohou menší podcelky a okrsky (viz kap. 5). Nejsevernějším bodem povodí je Poličský vrch, na východě jsou to Letovice soutok Křetínky se Svitavou, jih tvoří obec Rudka a na západě jsou to bezejmenné vrcholy u východní hranice obce Jedlová. Křetínka pramení v lesním porostu nad Stašovem, až po obec Hamry teče téměř jižním směrem, pak se obrací k jihovýchodu. Protéká úzkým údolím souběžně se silnicí Polička Letovice. Křetínka je pravostranným přítokem řeky Svitavy v Letovicích. Povodí má protáhlý tvar. 10

11 Mapa 1: Vymezení povodí Křetínky vzhledem k okolí. (Zdroj: Školní atlas ČR) 11

12 5. Geomorfologické poměry 5.1. Morfostrukturní analýza Podle Vysvětlivek k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů, list Letovice se na zkoumaném území nacházejí horniny z následujících jednotek: Proterozoikum Mezi geologické jednotky na území povodí Křetínky z tohoto období patří letovické krystalinikum, poličské krystalinikum a moravikum svratecké klenby. Pojmem krystalinikum se označují všechny horniny, které vznikly jako horniny vyvřelé nebo jako horniny přeměněné. Letovické krystalinikum se řadí do oblasti západosudetské a je součástí tzv. zábřežského krystalinika, které představuje hlavně přeměněné horniny z období starohor. Do zábřežského krystalinika patří ještě kladenské fylity, zábřežský komplex a poličské krystalinikum. Letovické krystalinikum leží v tektonickém podloží a směrem k severu je překrýváno křídovými sedimenty. Letovické krystalinikum je tvořeno převážně přeměněnými usazeninami starohor a starších prvohor. Tyto horniny vznikaly účinkem tepla, tlaku nadložních hornin a účinkem horotvorných tlaků v rozlehlých oblastech zemské kůry, a proto se nazývají oblastně přeměněné horniny nebo krystalické břidlice. Vyskytují se zde hlavně fylity, granátické svory, ruly a pararuly popř. amfibolity. Vzácné jsou vložky kvarcitů, mramorů a ortorul. Horniny z této oblasti jsou převážně jemnozrnné. Bazické horniny letovického krystalinika byly označeny jako oliofyty. Zde se vyskytující fylit je jemně krystalická hornina obsahující světlou slídu a křemen. Používala se dříve jako krytina a můžeme jej najít v bezprostředním okolí Letovic. Dalšími horninami nacházející se na západním okraji Letovic jsou amfibolové břidlice. Rula je hornina podobná žule. Pararulou se rozumí rula, která vznikla z usazených hornin a je bohatá na tmavou slídu nebo křemen. Rula vzniklá z vyvřelých hornin se nazývá ortorula a v jejím složení převládají živce. Oblastí výskytu amfibolitu jsou Bohuňovské skály. Praktické využití hornin letovického krystalinika není nijak výrazné. Nejčastější je využití pevných hornin jako základového kamene. Rula i amfibolit se používají jako 12

13 stavební a dlažební kámen nebo jako štěrk. Na malém území můžeme najít serpentinit, který se používá jako dekorační a sochařský kámen. Horniny letovického krystalinika byly později překryty zejména křídovými sedimenty (např. v okolí Křetína a dnešní vodní nádrže Letovice). Poličské krystalinikum má ve svém základě formaci dvojslídných a biotitických pararul s běžnými polohami kvarcitických rul. V okolí Bystrého obsahují tyto základní ruly i polohy rul sillimanit-biotitických. Běžné jsou vložky amfibolitů, ale vzácnější jsou malé čočky erlanů nebo mramorů. V synformní struktuře mezi Stašovem, Jedlovou a Hartmanicemi (stašovská synforma) s rulovým jádrem vystupují dvojslídné granátstaurolické svory, grafitické svory a grafitické kvarcity. Typické kvarcity této oblasti jsou světlé. Zástupcem magmatitů poličského krystalinika jsou amfibol-biotitické diority v okolí Jedlové. Z moravika svratecké klenby zasahuje do povodí Křetínky olešnická skupina, kde se vyskytují pararuly, svory až fylity často s grafitickou příměsí. Běžnými vložkami jsou mramory, kvarcity a metadiabasy. V okolí Kněževsi vystupují jako žíly amfibolické porfyroblastické matebyzity. Paleozoikum Z permských sedimentů jsou zastoupeny pouze permské slepence. Mezozoikum Horniny z této éry jsou tvořeny šedými, střípkovitě rozpadavými slínovci až vápnitými jílovci a směrem do nadloží pokračují šedými, prachovitými slínovci. Dále jsou to glaukonické, vápnité pískovce místy až vápence. Kvartér Mezi holocenní až pleistocénní horniny patří deluviální sedimenty, spraše nebo sprašové hlíny. K čistě holocenním můžeme zařadit fluviální a deluviofluviální sedimenty Morfologické celky Podle J. Demka (1987) náleží území povodí Křetínky do geomorfologických jednotek uvedených v tabulce 2. 13

14 Tabulka 2: Geomorfologické jednotky zasahující do území povodí Křetínky PROVINCIE SOUSTAVA PODSOUSTAVA CELEK PODCELEK OKRSEK Česká vysočina Českomoravská Českomoravská vrchovina IIC Hornosvratecká vrchovina IIC 4 Nedvědická vrchovina IIC 4B Jedlovská plošina IIC 4B a Vírská plošina IIC 4B b Kunštátská vrchovina IIC 4B c Křetínská kotlina IIC 4B d Olešnická kotlina Česká tabule Brněnská vrchovina IID Východočeská tabule VIC Boskovická brázda IID 1 Svitavská pahorkatina VIC 3 Malá Haná IID 1B Českotřebovská vrchovina VIC 3A IIC 4B i Letovická kotlina IID 1B e Kozlovský hřbet VIC 3A c Mapa 2: Vymezení geomorfologických jednotek na území povodí Křetínky 14

15 Povodí leží v jediné provincii Česká vysočina. Česká vysočina se rozděluje na několik soustav (subprovincií), z nichž do oblasti povodí Křetínky zasahují dvě, a to Česko-moravská soustava a Česká tabule. Česká tabule zabírá pouze malou nejsevernější část povodí Křetínky. Hranice probíhá těsně pod obcí Stašov. Východní část České tabule tvoří podsoustava Východočeská tabule. Na jihovýchodě této podsoustavy se rozkládá členitá pahorkatina s vrchovinným reliéfem na východě, celek Svitavská pahorkatina. Její opět východní okraj lemuje podcelek Českotřebovská vrchovina, která je dále rozčleněna na menší okrsky, do povodí Křetínky zasahuje Kozlovský hřbet, ve kterém můžeme najít nejvyšší vrchol celé Východočeské tabule Baldský vrch 693 m n. m. ležící západně od obce Stašov. Kozlovský hřbet lemuje západní okraj Českotřebovské vrchoviny. Plochý vrchovinný reliéf je značně rozčleněný erozně denudační činností, převážně zalesněný smrkovými porosty. Na rozdíl od subprovincie Česká tabule pokrývá Česko-moravská soustava téměř celé území povodí Křetínky. Soustava se dělí na podsoustavy Českomoravská vrchovina a Brněnská vrchovina. Z Českomoravské vrchoviny zasahuje celek Hornosvratecká vrchovina s podcelkem Nedvědická vrchovina. Ta se dále člení na devět okrsků, ze kterých jich spadá do povodí pět. Jsou to Křetínská kotlina, Kunštátská vrchovina, Olešnická kotlina, Vírská vrchovina a Jedlovská plošina. Křetínská kotlina je úzká kotlina podél toku Křetínky vytvořená v krystalických horninách. Zaklesnuté křídové usazeniny tvoří stolové hory. Převládají zde pole s rozptýlenými smrkovými porosty. Kunštátská vrchovina je vrchovina, která je prořezaná hlubokým údolím Křetínky. Je tvořená krystalinickými horninami (svory, rulami) a tektonicky zakleslými křídovými usazeninami. Olešnická kotlina tvoří plochou sníženinu v krystalinických horninách. V této oblasti převažují pole s ojediněle rozptýlenými smrkovými monokulturami. Vírská vrchovina tvořená krystalickými břidlicemi zabírá úzký pruh členitého vrchovinného povrchu na rozvodí mezi Svratkou a Svitavou. Typické je střídání polí, luk a lesů s převahou smrkových porostů s příměsí borovice, buku a jedle. Jedlovská plošina je plošinou s pestrým geologickým složením (diority až granodiority, gabra, fylity, svory, ruly či břidlice). Obsahuje horniny zarovnané 15

16 předkřídovým zarovnaným povrchem, který byl obnažen v důsledku odnosu křídových usazenin. Tato plošina je zvlněna převážně plochými údolími přítoků Svratky a Svitavy. Součástí Brněnské vrchoviny je sníženina Boskovická brázda, zahrnuje na severu podcelek Malou Hanou, která je reprezentovaná pouze okrskem Letovické kotliny. Letovická kotlina se nachází v okolí města Letovice. V této sníženině se vlévá Křetínka do Svitavy. Je tvořená permokarbonskými usazeninami s ostrůvky křídových hornin Geomorfologická regionalizace Území povodí řeky Křetínky se rozkládá na plochých a členitých pahorkatinách, z malé části i na plochých vrchovinách. Vůbec zde nejsou zastoupeny roviny. Zvláštní skupinu tvoří údolní nivy. Údolní nivy se mohou vyskytovat na různých geologických podložích a také u nich nerozlišujeme výškovou členitost. Lemují údolí většiny vodních toků v povodí. Největší podíl plochy povodí zabírají členité pahorkatiny, které se táhnou od severu k jihu v širokém pásu podél obou břehů Křetínky. Malé plochy můžeme najít i při západním okraji povodí. Ploché pahorkatiny tvoří západní část povodí, přibližně na západ od spojnice soutoku Bysterského potoka se Zlatým potokem a Poličského vrchu, dále lemují východní hranici povodí od obce Rohozná až po obec Vítějeves. Oblast jižně od vodní nádrže Letovice leží také v ploché pahorkatině. Plošně nejmenší část zaujímají ploché vrchoviny. Protáhlý úzký pás se nalézá na dolním toku řeky Křetínky na jejím pravém břehu (západně od obcí Horní Poříčí, Prostřední Poříčí a Křetín) a druhá menší oblast je na středním toku Křetínky u obce Svojanov. Podél údolních niv se vyskytují deluviální sedimenty, najdeme je tedy na plochých pahorkatinách, členitých pahorkatinách i plochých vrchovinách. Ploché pahorkatiny se vytvořily na křídových sedimentech, na poličském a letovickém krystaliniku, na moraviku svratecké klenby a v malém množství na rašelinách, spraších a sprašových hlínách. Pro členité pahorkatiny je situace obdobná. Nenacházejí se však na rašelinách ale navíc na permských slepencích. 16

17 Ploché vrchoviny se vyskytují na křídových sedimentech, letovickém krystaliniku a na moraviku svratecké klenby. Celý severní a východní okraj povodí až k vodní nádrži Letovice je vytvořen na křídových sedimentech, které jižně od obce Rohozná přecházejí v letovické krystalinikum. U Svojanova se letovické krystalinikum rozděluje na dvě větve. Jedna se line po levé straně toku Křetínky ve směru jihovýchod. Kopíruje křídové sedimenty a pokračuje pod vodní nádrží Letovice. Druhá větev jde velmi úzkým pásem od Rohozné na jih přímo k hranici povodí. Prostor mezi oběma větvemi vyplňují horniny moravika svratecké klenby. Větší plochy povodí jsou vytvořeny také na poličském krystaliniku, které se rozkládá přibližně na jih od linie Jedlová Stašov k hranicím povodí. Velmi nepatrné plochy povodí jsou vytvořeny na rašelinách, které najdeme nad obcí Jedlová. Na plochých pahorkatinách a z menší části na členitých pahorkatinách pod vodní nádrží Letovice se vyskytují spraše a sprašové hlíny. Poslední velmi malé území je na permských slepencích na jihovýchodní hranici povodí Vybrané tvary reliéfu Celé povodí je protékáno velkým množstvím vodních toků. Osu tvoří řeka Křetínka, do které se vlévají další potoky. V dolní části jsou pro přítoky Křetínky typické nezpevněné břehy. Mezi akumulační tvary na ploše povodí patří náplavové kužely, které se vytvořily na dvou bezejmenných přítocích Křetínky mezi obcemi Horní a Prostřední Poříčí a další můžeme vidět mezi Prostředním Poříčím a vodní nádrží Letovice. Všechny tři se nachází v údolní nivě. Regulovaným vodním tokem je pouze Křetínka, a to jen v úseku od vodní nádrže Letovice po ústí. Prameny se vyskytují podél toku Křetínky. Strže najdeme pouze v dolní části povodí a na pravém břehu Křetínky, který je více členitý. Nevyskytují se však pouze na plochých vrchovinách, ale i na členitých pahorkatinách například nedaleko Letovic. Mnohem četnější jsou strže typu ovrag. Zamokřená území se nacházejí zejména v údolní nivě. Silně zamokřená je oblast pramene Křetínky, dále pak oblast soustavy rybníku v okolí Jedlové. Po celém území jsou podél silnic a železnic vytvořeny komunikační náspy a zářezy. Významným a hojným prvkem v krajině jsou vodní plochy. K nejvýznamnějším patří vodní nádrž Letovice (viz kap. 6.2.) vybudovaná na řece Křetínce. Soustavy rybníků se vyskytují kolem obce Jedlová, v okolí obce Stašov a ve městě Bystré. 17

18 Z údolí, kterým protéká Křetínka (hlavně v horním a středním toku), vystupují četné skalní výchozy. Oblastí velkého množství skalních útvarů jsou Hamry. Lidově jsou tyto skalní masívy označovány jako Divoženčí skály. Toto místo je také místem soutoku Křetínky s Bysterským potokem. Soutok vypadá spíše jako kdyby se vlévala Křetínka do Bysterského potoka, neboť Bysterský potok obsahuje mnohem více vody, přivádí totiž Křetínce všechnu vodu ze západní části povodí. Obr. 1: Skalní útvar v místě soutoku Křetínky s Bysterským potokem (Foto: Š. Krbcová, ) 18

19 Obr. 2: Soutok Křetínky s Bysterským potokem (Foto: Š. Krbcová, ) Další lokalitou jsou Bohuňovské skály. Lokalita se nachází mezi obcemi Hutě a Bohuňov. Skály svírají údolí do podoby horského průsmyku, kterým protéká řeka Křetínka a vede zde silnice Letovice Polička. Údolí tak tvoří zemskou bránu z Moravy do Čech, která byla v minulosti součástí Trstěnické stezky k nedalekému hradu Svojanov. Na samém okraji Pardubického kraje, na rozmezí Poličska a Svitavska, se tedy nachází malebné území, které je také vyhledávaným cílem zejména turistů a milovníků přírody. Samotné skály jsou tvořené amfibolitem, který vytváří chudé půdní poměry. Díky chemickému složení horniny rostou na skalách také některé zajímavé druhy rostlin a na slunných místech se objevují i zástupci teplomilného hmyzu (např. saranče). Lokalita, o výměře 2,47 ha, má především geologický a geomorfologický význam díky unikátním ukázkám vrás, skalních výchozů, převisů nebo balvanišť. Proto se Bohuňovské skály staly předmětem zájmu ochrany přírody ve snaze vyhlásit je za přírodní památku. 19

20 Obr. 3: Bohuňovské skály se silnicí a korytem Křetínky (Foto: Š. Krbcová, ) Obr. 4: Bohuňovské skály (Foto: Š. Krbcová, ) Kavinský potok, což je pravostranný přítok Křetínky v jejím středním toku, tvoří úzké údolí sevřené z obou stran strmými svahy. Sklon svahu zde dosahuje hodnoty 25. Na okraji obce Stašov se nachází kamenolom, ve kterém se těží rula. Zpracovává se pouze jako stavební materiál, například pro výstavbu silnic. V první polovině 20. století probíhala jižně od města Bystré také těžba vápence, který se dále zpracovával na 20

21 pálené vápno a sloužil jako stavební materiál. V 50.letech byla ale těžba ukončena a zbyl po ní pouze komín. Prostor se dnes využívá jako střelnice. V místě ústí Zlatého potoka do Bysterského potoka (katastrální území Hamry) byl prováděn průzkum na výskyt uranu, zůstalo ale pouze u průzkumu. Město Bystré je opředeno mnoha pověstmi. Jedna praví, že jihozápadně od obce tekl potůček, ve kterém se najednou zbarvila voda a který pak náhle zmizel. Spekuluje se tedy o tom, že by se v podzemí mohly vyskytovat jeskynní systémy. Pravděpodobné by to mohlo být vzhledem k dřívější nedaleké těžbě vápence. V lesích U kostelíčka v západním okolí města Bystré byly nalezeny keramické nádoby, proto je toto místo významné i archeologicky. Obr. 5: Kamenolom ve Stašově (Foto: Š. Krbcová, ) 21

22 6. Hydrologické poměry Hydrologicky je oblast významná nedaleko se nacházejícím hlavním evropským rozvodím a zdrojem podzemních vod. Pod propustnými opukami jsou na podložních jílech vodonosné horizonty. Hlavním tokem odvodňujícím celé území je řeka Křetínka. Dalšími významnými toky jsou pravostranný přítok Bysterský potok a levostranný Rohozenský potok. Ostatní vodní toky nedosahují většího významu. Povodí je velmi bohaté na vodní plochy. Vyskytuje se zde velké množství rybníků Charakteristika vodních toků Křetínka Křetínka pramení na okraji lesa severně od obce Stašov na jižním úpatí Poličského vrchu (670 m n. m.) ve výšce 645 m n. m. a vlévá se jako pravostranný přítok v 335 m n. m. do Svitavy v obci Letovice. Absolutní spád toku je tedy 310 m. Délka celého údolí činí 29,4 km a povodí zabírá 127,4 km 2. Povodí patří k úmoří Černého moře. Projevují se zde opakující se záplavy zejména v jarním období v důsledku ledových zátarasů. Povrch vlastního pramene se nachází ve velmi podmáčené oblasti ve smrkovém lese. Původně tu byly bučiny, dnes už pouze smrkové monokultury. V jarním období je tu častý výskyt bledulí. Obr. 6: Podmáčený povrch v okolí pramene (Foto: Š. Krbcová, ) 22

23 Samotný pramen je velmi těžké najít vzhledem k velké vodnatosti okolí. V úseku od lesa, kde pramení, přes louku, až po obec Stašov, je tok zatrubněn. Pod obcí Stašov tok prochází podél těžebního prostoru kamenolomu. Nejcennější úsek zachovalé nivy je jižně od Stašova od křižovatky na Rohoznou k osadě Hamry. Na tomto území lze vidět velmi výrazně meandrující tok. Narušené úseky jsou jen v okolí chat, případně přemostění silnic. Až po soutok s Bysterským potokem v osadě Hamry prochází Křetínka sevřeným údolím, ve kterém vytváří nivu o šířce m. původně zde byl tok směrově upraven a niva využívána jako louka. V současné době je převážná část nivy ponechána ladem a dochází k postupné obnově nivních porostů (vrby, olše, jasany). Tok se v tomto úseku velmi aktivně erozně vyvíjí a jsou obnoveny meandry. Obr. 7: Meandrující Křetínka pod obcí Stašov (Foto: Š. Krbcová, ) Od soutoku s Bysterským potokem prochází úzkým údolím. Přirozená šířka nivy se pohybuje v rozmezí m, je však omezena tělesem silnice. Vlastní tok je veden v upravené trase (napřímené zemní koryto obdélníkového profilu). Stabilita koryta je zajištěna vegetačně. Mezi obcemi Předměstí a Dolní Lhota se niva výrazně rozšiřuje. Koryto toku je ohrázováno a je stabilní vlivem dobře vyvinutých břehových porostů. V dalším úseku se údolní niva opět zužuje a navíc je omezena komunikací. Koryto je směrově upravené a jeho hloubka dosahuje místy hodnoty kolem 2 m. V soutěsce mezi osadou Hutě a obcí Bohuňov niva dosahuje pouze šířky cca 15 m. Upravené koryto je 23

24 omezeno z jedné strany svahem a z druhé strany náspem komunikace. V další části toku protéká Křetínka intravilánem obce Bohuňov. Koryto je upraveno do tvaru lichoběžníka, konkávní břehy jsou technicky stabilizované. Místní zvláštností je odběr vody z Křetínky pro výrobu elektrické energie k topným účelům v soukromém domě v Bohuňově. Množství odpuštěné vody však nesmí přesáhnout 9,5 mil. m 3 za rok. Majitelka domu má vše řádně povoleno pověřenými úřady až do roku Podmínkou pro povolení je zachování minimálního průtoku pod odběrovým místem (60 l/s) a udržování vodního zařízení v řádné stavu. Pevný kamenný jez se nachází na říčním km 13,8 řeky Křetínky. Jez vzdouvá vodu v řečišti, která je pak vedena náhonem na turbínu, odkud je pak odváděna odpadem zpět do Křetínky. Jez je proveden ze zlomového kamene, přelivná plocha je tvořena kamennou dlažbou. Přelivná hrana jezu, která je v pravé části nižší, je v této části fixována dřevěným trámem. Náhon na turbínu i odpad bezpečně provedou množství vody potřebné pro turbíny. Jez je 20 m dlouhý a 1 m vysoký. Elektrická energie se využívá k vytápení v jarních, podzimních a zimních měsících. V létě se provádí údržba. Pod obcí Bohuňov až k vodní nádrži Letovice prochází tok široce otevřenou nivou. Koryto bylo v minulosti směrově i kapacitně upravené, v současné době se nachází v nestabilním stavu, probíhá v něm hloubková i boční eroze, která je mírně tlumena kvalitními břehovými porosty. Na řece Křetínce je před ústím do Svitavy vybudována vodní nádrž Letovice (viz kap. 6.2.). Od sypané hráze na vodním díle protéká Křetínka obcí Letovice. Tento úsek je jediným úsekem, který je regulovaný. Ústí do Svitavy se děje ve dvou ramenech. První soutok je nedaleko centra Letovic za budovou městského úřadu. Druhé rameno v místě rozpojení teče dále jižním směrem až na okraj Letovic do části Zboněk (Letovice zastávka). Dříve existovalo jiné a jediné rameno ležící nad současným horním ramenem. V dnešní době již je ale částečně zasypáno Ostatní vodní toky Severozápadně od obce Rohozná na jihovýchodním úpatí vrchu Drasařov pramení v nadmořské výšce 610 m n. m. levostranný přítok Křetínky Rohozenský potok. Vlévá se do ní severně od obce Svojanov na říčním km 21,6. Délka toku činí 6,2 km. 24

25 Významným pravostranným přítokem Křetínky na říčním km 25,0 je Bysterský potok (obr. č. 3). Pramení v nejjihozápadnější části povodí na severním úpatí vrchu Kočího kopce v 680 m n. m. a přivádí Křetínce velké množství vody. Jeho přítokem ze severu je Zlatý potok. Součástí přírodní rezervace je Kavinský potok. Tento pravostranný přítok Křetínky se do ní vlévá v obci Dolní Lhota. Ostatní vodní toky nemají větší význam. Jsou to převážně krátké bezejmenné potoky s nezpevněnými břehy Vodní plochy Za městem Bystré i přímo v něm bylo v 19. století na toku Bysterského potoka vytvořeno pět rybníků, jmenují se rybník Jerků, Češkův, Kašpárkův, Panský rybník a Rebeka (od západu). Rybníky jsou majetkem města. Čtyři z nich slouží jako protipovodňová ochrana pro zachycení vody při zvýšení hladiny Bysterského potoka. Poslední Češkův rybník je označován jako víceúčelová požární nádrž a slouží jako neoficiální koupaliště. V jednání je vytvoření koupaliště se všemi náležitostmi. Všechny mají rozlohu do velikosti 1 ha, pouze Panský rybník zabírá 1,35 ha a objem činí m 3. Obr. 8: Panský rybník ve městě Bystré (Foto: Š. Krbcová, ) Další soustava rybníků se nachází ve Stašově. Skládá se z osmi menších rybníků, jejichž rozlohy se pohybují kolem 1 ha, a Velkého Stašovského rybníka, který 25

26 zaujímá plochu 3,9 ha, objem vody je m 3, maximální hloubka 3,5 m a průměrná hloubka 1,1 m. Slouží k rybochovným účelům. Jedlovskou soustavu rybníků najdeme v okolí obce Jedlová západně od Stašova. Tato soustava je v povodí řeky Křetínky největší, protože ji tvoří 24 rybníků. Nejmenší Ekologický rybník má pouze 0,12 ha s objemem m 3 a největší se rozkládá na ploše 6,86 ha s objemem m 3. Nejvýznamnější stavbou na nejspodnějším toku Křetínky je vodní nádrž Letovice. O stavbě této údolní přehrady se uvažovalo již v roce Po mnohaletých přípravných pracích probíhala vlastní stavba v letech Nádrž byla uvedena do provozu v roce Pod hladinou přehrady je velká část obce Lazinov, zatopená při stavbě vodního díla, proto je současná obec Lazinov nově postavena. Kvůli výstavbě nádrže bylo nutné přeložit silnici II. třídy Křetín Letovice v úseku dlouhém 4,7 km a spojovací silnici III. třídy Křetín Lazinov v délce 2,3 km. Hlavní význam tohoto vodního díla spočíval v zadržení velkých vod a zabránění povodňovým škodám. Od nádrže se rovněž očekávalo, že nahradí řece Svitavě úbytek vody, který v ní nastal po vybudování březovského vodovodu pro Brno, tzn. slouží jako vyrovnávací nádrž k nadlepšování nízkých průtoků řeky Svitavy. Kromě těchto důvodů výstavby má přehrada také energetické využití, slouží k rekreaci a je tu možný rybolov. V nádrži je vybudováno na pravém břehu přístaviště pro kotvení služebních člunů. Výstavbou nádrže je zaplaveno údolí řeky Křetínky od říčního km 2,95 až po km 8,40, tedy o celkové délce 5,4 km. Asi 0,5 km proti toku nad Letovicemi Křetínku přehradila sypaná hráz a tím vznikla přehradní nádrž. Koruna hráze, která je ve výšce 28,5 m nad terénem, leží v nadmořské výšce 362,3 m n. m. (pro přehlednost Jadran 362,7 m n. m.). Její délka v koruně měří 126 m a délka v patě činí 140 m. Dno vodní nádrže se nachází ve výšce 333,8 m n. m.. Při maximálním nadržení zabírá zatopená plocha 110,9 ha a maximální délka zátopy je 5,2 km. Celkově pojme nádrž 11,5 mil. m 3. Pod vodním dílem je umístěna ve strojovně spodních výpustí pod hrází mála vodní elektrárna třetí kategorie. V roce 1988 zde byla nainstalována turbína FRANCIS o generátoru s výkonem 100 kw, o rok později další dvě turbíny BANKI, které byly v roce 2002 nahrazeny jedním čerpadlem a další turbínou FRANCIS. Přivaděč je napojen na potrubí spodní výpusti. V důsledku nadlepšování průtoků v řece Svitavě dochází k pravidelnému poklesu úrovně hladiny vody v přehradě a k pravidelnému obnažování dna na konci vzdutí 26

27 přehrady pod obcí Křetín a Lazinov. Tento jev s sebou přináší řadu problémů v oblasti biologické, estetické i hygienické. Biologické důsledky jsou v tom, že zde vzniká nestabilní životní prostředí pro život vodních organismů. Hygienické závady vznikají tím, že v bahnitých místech dochází k zahnívání organických zbytků. Pro zamezení těchto negativ se v závěru vzdutí Letovické přehrady u Křetína a v ústí zátoky Lazinov vytvořily hráze. Břehy zdrže vodního díla jsou vystaveny neustálé obrazní činnosti vody, jejíž účinky jsou závislé na geologickém složení nezpevněných břehů, na činnosti a síle větru atd.. Obrazí jsou nejvíce poškozovány oba břehy ve střední části nádrže. Pravý břeh je poměrně plochý, a proto abraze postupuje rychleji do terénu, tvoří se kolmé sesuvy podemleté zeminy, které dosahují výšek cm. Okolí vodní nádrže Letovice je významnou lokalitou vodního ptactva, např. čejky, skorce, konipasa, 1edňáčka nebo volavky. Žije tu také spoustu lysek, kachen a labutí. V okolí vod najdeme komáry, šídla, vážky, jepice a další. Mezi kriticky ohrožené druhy ptáků, kteří zde žijí, patří např. koroptev polní, křepelka polní, jestřáb lesní, ledňáček říční, rehek zahradní a ťuhýk obecný. Obr. 9: Pohled z hráze na vodní nádrž Letovice (Zdroj: Š. Krbcová, ) 27

28 6.3. Limnigrafy Na pravém břehu Křetínky je vybudován v říčním km 8,0 limnigraf Prostřední Poříčí. Objekt je zděný, na kamenné podezdívce rozměrech 2,5 x 2,5 m. Stěny mají šířku 30 cm. Vnitřní zdivo je z bílých cementových cihel, z venkovní strany z vápenopískových cihel. Dveře jsou dřevěné, široké 80 cm. Podlaha limnigrafického domku je cca 70 cm nad terénem. Střecha je sedlová s krytinou z pálených tašek. Plovákovou šachtu tvoří betonové skruže o průměru 1 m. Šachta je zakryta betonovými trámy dlouhými 1,2 m a je s korytem řeky propojena vtokovým potrubím. Uvnitř je umístěna sonda na měření výšky hladiny a na měření teploty. Vnitřek domku je vybaven přístrojovou deskou, na které je v současné době umístěno zařízení na vyhodnocování výšky hladiny. Na zdi je připevněno zařízení k digitálnímu snímání dat s možností přenosu telefonní linkou do domu hrázného i přímo na vodohospodářský dispečink Povodí Moravy, s. p. Koryto Křetínky je upraveno na délku 8 m do tvaru lichoběžníku lomovým kamenem a je přístupné po schodišti přiléhajícím ke stěně objektu. Obruba vnějšího schodiště je betonová, na jedné z obrub je umístěna vodočetná lať. Další vodočetná lať na měření vyšších průtoků je umístěna na podezdívce objektu limnigrafické stanice. Limnigraf je připojen na elektrickou síť podzemním samostatným kabelem ze sloupu venkovního vedení. Elektrická přípojka je dlouhá cca 30 m. Uzavíratelná skříň s jističi a elektroměrem je zabudována na vnější straně domku. Limnigraf na Křetínce pod vodním dílem je vybudován na levém břehu v říčním km 2,75. Skládá se z plovákové šachtice, vtokového objektu, limnigrafické budky, betonového koncentračního prahu, schodiště a vodočetné latě. Zařízení slouží k registraci odtoků z vodní nádrže Letovice, jejich dálkovému přenosu do domku hrázného a odtud vodohospodářskému dispečinku Povodí Moravy s. p. Stěny limnigrafické budky jsou z cihelné zdi o tloušťce 15 cm s tepelnou izolací, střecha je železobetonová, oplechovaná, rovněž tepelně izolovaná. Vchod do budky je boční. Dveře jsou dřevěné. Objekt je bez elektrické přípojky, limnigraf je poháněn hodinovým strojem na baterii. 28

29 6.4. Charakteristika hustoty říční sítě podle plochy Vyšší hustota říční sítě je podél hlavního vodního toku, kterým je řeka Křetínka, směrem od jejího údolí se hustota snižuje. Nejvyšší koncentrace vody se nachází samozřejmě v nejspodnější části hodnoceného území z důvodu vybudované vodní nádrže Letovice. K dalším místům s vyšší vodnatostí patří rybníkové oblasti, jako jsou Stašovská, Jedlovská a Bysterská soustava rybníků. Nejnižší hodnoty hustoty vody můžeme vidět na samých hranicích povodí, hlavně východní a severní okraj Potenciální zdroje znečištění povrchových a podzemních vod Způsob likvidace komunálních odpadních vod v obcích ležících v okolí toku patří k základním problémům velké části regionu. Místní obce dosud nejsou vybaveny kanalizačními systémy napojenými na čističku odpadních vod. Komunální odpadní vody zde jsou sváděny buď do žump a septiků, často prosakujících, či vybavených trativody, nebo přímo do koryt vodních toků protékajících obcemi. Čistička odpadních vod je v současnosti povinností pro všechny větší obce s počtem obyvatel nad Menší obce mají do roku 2012 výjimku k vypouštění odpadních vod do vodních toků a čističku nemusí vybudovat. Výstavba tohoto zařízení je velice drahou záležitostí a obce s menším počtem obyvatel ve svých rozpočtových příjmech nemají dostatek financí. Od roku 2012 se touto záležitostí budou muset zabývat. Zajišťování finančních prostředků bude prostřednictvím státních fondů a fondů Evropské unie. Pro čištění odpadních vod u malých obcí stačí i pouhé vybudování biologického rybníka, pokud je v území dostatečně kapacitní vodoteč a vhodný profil. Na území povodí byla v roce 1996 vybudována čistička odpadních vod ve městě Bystré (menší počet odpadů zůstal ještě zaústěn do toku). Po jejím zprovoznění došlo k výraznému zlepšení čistoty vody v Bysterském potoce. Dříve ve vodě nebylo vidět živého tvora, dnes jsou tu běžní raci a jiní živočichové. V Bohuňově je 50 % obce napojeno na kanalizaci, která je ovšem zaústěna do toku. Na kvalitu povrchových a podzemních vod na území tohoto regionu působí rovněž odpadní vody z malých průmyslových závodů nebo zemědělských podniků. 29

30 Zemědělství se podílí na znečištění povrchových a podzemních vod v území zejména smyvem půdních částic a průsakem nežádoucím chemických látek (průmyslových a organických hnojiv) z pozemků orné půdy, nezabezpečených hnojišť a případně i areálů živočišné výroby a mechanizačních středisek. Pro tuto oblast je typický chov skotu a prasat. Vlivy skládek (i starých) na kvalitu vod jsou závislé zejména na lokalizaci skládek ve vztahu k vodotečím a horizontům podzemních vod a na povaze ukládaného materiálu. Snížení kvality vody v povrchových tocích souvisí i s a narušením jejich přirozených samočisticích schopností vlivem regulací koryt, zatrubnění toků a absence kvalitní břehové dřevinné vegetace. Příležitostným zdrojem znečištění vod je doprava, zejména silniční a účelová zemědělská. Dalším zdrojem znečištění může být rekreační využití místních oblastí, které je značné. V mnoha obcích tvoří obyvatelstvo chataři. 30

31 7. Klimatické poměry 7.1. Makroklimatické charakteristiky Klimatické poměry zájmového území jsou dány jeho polohou v mírném pásu s pravidelným střídáním čtyř ročních období a s kombinací vlivů oceánského a kontinentálního podnebí. V celém povodí jsou zahrnuty klimatické oblasti mírně teplá a z části klimatická oblast chladná (podle Quitta). Chladná klimatická oblast se nachází v horní polovině povodí a vyplňuje jihozápadní kout povodí. Tato oblast se týká obcí Jedlová, Bystré a jejich okolí. Větší zbývající plocha spadá do mírně teplé klimatické oblasti. Zasahují oblasti mírně teplé označené jako MT 3 a MT 5. Klimatická oblast MT 3 je poněkud chladnější a nachází se přibližně na západ od spojnice Bohuňov Vítějeves, na východ je oblast MT Charakteristika místního klimatu Na území povodí Křetínky se nenachází žádná meteorologická stanice, nejbližší je v Olešnici, Kunštátě, nebo Brněnci. Olešnice je meteorologická stanice, kde se měří nejen klimatické charakteristiky (teplota vzduchu, vlhkost vzduchu nebo oblačnost), ale i srážkové a sněhové charakteristiky (úhrn srážek, sněhová pokrývka apod.). Brněnec je pouze srážkoměrná stanice. V Kunštátě se sice měří jak klimatické, tak srážkové charakteristiky nemá však tato stanice vybavení pro některé druhy měření jako je například vlhkost vzduchu, sněhová pokrývka a jiné. Klimatické a srážkové charakteristiky (podle Podnebí ČSSR - tabulky): Tabulka 3: Poloha meteorologických stanic Meteorologická stanice Nadmořská výška M n. m. Zeměpisná šířka φ Olešnice Brněnec Kunštát Zeměpisná délka λ 31

32 Tabulka 4: Roční chod průměrné teploty vzduchu ( C) ve stanicích Olešnice a Kunštát za období I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok Olešnice -4,0-2,8 1,3 6,0 11,6 14,4 16,5 15,5 12,0 6,7 1,4-1,9 6,4 Kunštát -3,5-2,1 1,9 6,6 11,9 15,0 16,9 15,8 12,2 7,2 2,1-1,4 6,9 Graf 1: Roční chod průměrné teploty vzduchu ( C) ve stanicích Olešnice a Kunštát za období T ( C) I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Olešnice Kunštát -10 měsíc Z grafu 1 je vidět, že ve stanici Olešnice jsou naměřeny v průběhu celého roku nižší teploty než ve stanici Kunštát, což souvisí zřejmě s vyšší nadmořskou výškou stanice Olešnice. Nejvyšší hodnoty teplot se vyskytují v červenci, naopak v zimních měsících klesá průměrná teplota pod bod mrazu. 32

33 Tabulka 5: Průměrný úhrn srážek (mm) ve stanicích Olešnice, Brněnec a Kunštát za období I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok Olešnice Brněnec Kunštát Graf 2: Průměrný úhrn srážek (mm) ve stanicích Olešnice, Brněnec a Kunštát za období R (mm) I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíc Olešnice Brněnec Kunštát Největší intenzita srážek ve všech stanicích je v letních měsících červnu, červenci a srpnu. V průběhu téměř celého roku jsou ve stanici Olešnice zaznamenány vyšší úhrny srážek než ve zbývajících dvou stanicích. Tabulka 6: Průměrný počet dnů s bouřkou ve stanici Olešnice za období Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok Počet dnů 0,1 0,2 1,6 5,3 7,2 7,9 4,8 1,4 0,1 28,6 33

34 Tabulka 7: Průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou ve stanicích Olešnice a Brněnec za období 1920/ /1950 IX X XI XII I II III IV V rok Olešnice 0,6 4,7 15,7 23,3 18,0 10,8 1,4 0,1 74,6 Brněnec 0,2 2,7 12,2 19,3 17,6 8,7 0,7 61,4 Tabulka 8: Průměrná relativní vlhkost vzduchu (v %) ve stanici Olešnice za období Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok Vlhkost % Tabulka 9: Průměrná oblačnost (v desetinách pokrytí oblohy) ve stanici Olešnice a Kunštát za období I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok Olešnice 7,3 6,7 5,7 5,8 5,4 5,0 5,0 4,9 4,8 6,2 7,8 7,7 6,0 Kunštát 7,4 7,1 6,1 5,8 5,8 5,3 5,3 5,2 5,2 6,3 7,7 7,9 6,4 V celé studované oblasti převládá klima normálně osluněných ploch, a to jak v mírně teplé, tak v chladné klimatické oblasti. Severní část povodí je normálně osluněná. Oslunění se začíná měnit až od osady Hamry a kolísá podél celého údolí řeky Křetínky. Celkově mají největší zastoupení normálně osluněné nezalesněné a zalesněné plochy. Všechny urbanizované plochy jsou normálně osluněné kromě obcí Svojanov, Bohuňov, Dolní Lhota a osady Hamry. 34

35 Chladná klimatická oblast Chladná oblast se vyznačuje velmi výraznou převahou normálně osluněných ploch. Nevyskytuje se zde příliš mnoho zalesněných ploch, proto plošně převládají nezalesněné normálně osluněné plochy. V chladné oblasti leží obce Jedlová a Bystré, které jsou také normálně osluněny, pouze v jejich nejbližším okolí najdeme plochy více čí méně osluněné. Výraznou méně osluněnou oblastí je jih až jihozápad od města Bystré (na hranici povodí). Mírně teplá klimatická oblast Také v této klimatické oblasti mají převahu normálně osluněné plochy. Jde hlavně o horní část spolu s okrajovými pásy povodí. Méně či málo osluněné plochy se vyskytují zejména na levé straně povodí, dobře osluněné plochy pak hlavně ve střední části povodí, a to od Rohozenského potoka po Kavinský potok a také v okolí Vítějevsi. Vyskytuje se zde topoklima ovlivněné rozsáhlejší vodní plochou vodní nádrží Letovice. Od nádrže na sever je častější výskyt dobře nebo velmi dobře osluněných ploch, na jih zase převažují méně osluněné plochy. 35

36 8. Pedogeografické a biogeografické poměry 8.1. Pedogeografická charakteristika Na území povodí Křetínky převažují skupiny hnědých půd (zdroj: Z těchto hnědých půd na větší části povodí převládají kambizemě. Okolí obce Jedlová, obce Stašov, celá levobřežní část povodí až k soutoku Křetínky s Rohozenským potokem, dále střední tok Křetínky (oba břehy) jsou tvořeny kambizemí variety kyselé. V okolí města Bystré se nachází kambizem arenická. V ostatních částech nejdeme typickou kambizem. Výjimku tvoří půdy v oblasti ústí Křetínky do Svitavy v Letovicích, půdy pod vodní nádrží Letovice a malá enkláva nad Bohuňovem u Korýtek, kde se vyskytují hnědozemě. Místy se vyskytují svažité půdy, zejména ve svazích nad Křetínkou. Kolem Korýtky se nachází hnědá půda oglejená a kolem Křetínky půdy nivní. Převažující půdou na lesním půdním fondu je podzolovaná oligotrofní hnědá půda. Jedná se o půdu hlinitopísčitou, štěrkovitou, místy prosychavou až vaskou. Půda je středně až silně kyselá. Dalším typem půdy je mezotrofní hnědá půda. Tato půda je hlinitopísčitá až písčitohlinitá, štěrkovitá i hlinitá, středně hluboká, čerstvě vlhká. Půda je mírně kyselá Biogeografické poměry Dosavadní vegetace je oproti té přirozené změněna Biogeografické jednotky Povodí Křetínky se rozkládá v kontinentální biogeografické oblasti. Náleží do provincie středoevropských listnatých lesů a hercynské podprovincie. Z této podprovincie zasahují tři bioregiony Svitavský, Sýkořský a Žďárský (podle Culek, 1993). Velmi malou částí zasahuje do povodí Žďárský bioregion. Tvoří oblast západně od spojnice Jedlová Bystré. Svitavský bioregion zaujímá velkou část povodí. Nachází se ve východní části povodí. Hranici tvoří spojnice Křetín Bohuňov Svojanov Stanov Jedlová. Bioregion je tvořen opukovými hřbety a brázdami na permu, s výraznými průlomovými údolími. V minulosti tvořil významný spojovací koridor mezi centry teplomilné bioty (Moravou 36

37 a Českou kotlinou). Střídají se zde bohatší typy společenstev odpovídající 3. dubobukovému a 4. bukovému vegetačnímu stupni. Typická výška bioregionu je 350 až 600 m n. m. Sýkořský bioregion zahrnuje zbývající území, tedy také údolí řeky Křetínky. Je tvořen sítí hlubokých skalnatých údolí. Vegetaci tvoří květnaté bučiny, v údolích dubohabrové háje a doubravy. Vodní toky rozčlenily bioregion do té míry, že v jejich blízkosti vznikly strmé, částečně izolované kopce s poměrně ostrými skalnatými vrcholy. V údolí Křetínky hloubka údolí i členitost tvoří asi 300 m Jednotlivé porosty Lesní porosty Na celém území povodí Křetínky převládají lesy. Celková pestrost a mozaikovité střídání společenstev je podmíněno geologickými poměry, členitostí reliéfu, stykem české teplomilné květeny s moravskou. Z lesních porostů převažují jehličnaté lesy. Dominujícími dřevinami jsou smrk a borovice. Smrky najdeme ve středních a vyšších polohách, kde mají dobré růstové podmínky. Borovice rostou většinou na chudších podkladech, jako jsou křídové pískovce, chudé opuky, a na suchých svazích. Často se mezi smrky vyskytuje v podobě příměsi buk. Modřín se nachází na hlubších hlinitých půdách. V podrostu můžeme najít vřes a borůvku. Na skalách bývají porosty zakrslých borů. Zde se místy objevuje jeřáb. Na zastíněných severních svazích popř. podmáčených plochách roste často javor nebo olše. Do budoucna lesní hospodáři uvažují o značném zvýšením podílu listnáčů na úkor jehličnanů. Listnaté porosty, které by měly tvořit bučiny, místy doubravy a na svazích duby nebo habry, jsou zastoupeny v ojedinělých malých enklávách a jsou většinou popsány jako ekologicky významné segmenty krajiny. Pouze kolem Křetínky byly zachovány relativně původní porosty tvořené převážně olší a vrbou Břehové a nivní porosty Plně vyvinuté přirozené břehové a nivní porosty se v okolí vodních toků nedochovaly. V intravilánech obcí břehové porosty buď zcela chybí, případně jsou redukovány. 37