SPOTŘEBNÍ CHOVÁNÍ DOMÁCNOSTÍ

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu Katedra společenských věd SPOTŘEBNÍ CHOVÁNÍ DOMÁCNOSTÍ V ZÁVISLOSTI NA VÝVOJI MAKROVELIČIN bakalářská práce Autor: Tomáš Trnka Vedoucí práce: Ing. Libor Votava, Ph.D. Rok: 2014

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Spotřební chování domácností v závislosti na vývoji makroveličin jsem vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu. V Jindřichově Hradci dne 10. srpna Tomáš Trnka

3 Vysoká škola ekonomická v Praze Katedra společenských věd Fakulta managementu Akademický rok: 2013/2014 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Zpracovatel : Studijní program: Obor: Název tématu: Tomáš Trnka Ekonomika a management Management Spotřební chování domácností v závislosti na vývoji makroveličin Rozsah práce: Zásady pro vypracování: 1. Analýza souvislostí vývoje makroekonomických veličin a spotřeby domácností se speciálním zřetelem na vztah mezi spotřebními výdaji domácností a HDP. 2. Analýza specifik spotřebního chování v ČR. 3. Predikce budoucí trendů v ČR (popř. i ve světě). 40 stran Seznam odborné literatury: 1. SOUKUP, J. POŠTA, V. NESET, P. PAVELKA, T. DOBRYLOVSKÝ, J. Makroekonomie. Moderní přístup. 1. vyd. Praha: Management Press, ISBN HOLMAN, R. Makroekonomie : středně pokročilý kurz. Praha: C.H. Beck, ISBN Datum zadání bakalářské práce: listopad 2013 Termín odevzdání bakalářské práce: srpen 2014 Tomáš Trnka Řešitel Ing. Libor Votava, Ph.D. Vedoucí práce Mgr. Eliška Novotná, Ph.D. Vedoucí ústavu prof. Radim Jiroušek, DrSc. Děkan FMJH VŠE

4 Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na spotřební chování českých domácností v závislosti na vývoji makroveličin. V teoretické části jsou popsány základní pojmy a jevy z oblasti spotřebního chování, makroekonomie a statistické analýzy, které mají vztah k předmětu práce. Praktická část je zaměřena na analýzu a prezentaci relevantních statistických dat a prokázání závislosti spotřebního chování na vývoji makroveličin. Klíčová slova: spotřební chování, domácnosti, makroveličiny The thesis is focused on consumer behaviour of czech households depending on developments in macroeconomic ratios. In theory it defines the basic concepts of consumer behaviour, macroeconomic ratios and statistics due to subject of thesis. Practical part is focused on analysis and presentation of relevant data and disproving dependencies of consumer behavior on developments in macroeconomic ratios. Key words: consumer behaviour, macroeconomics ratios, households

5 Obsah Úvod Teoretická východiska, metody, software Spotřební chování Makroekonomické veličiny Hrubý domácí produkt Statistika Statistická data ČSÚ Data o spotřebě domácností Hrubý domácí produkt Zaměstnanost Inflace Mzdy Praktická část: analýza a prezentace dat Regresní analýza Specifika sledovaného období Specifika spotřebního chování v ČR Predikce budoucích trendů spotřeby v ČR Závěr Použité zdroje Seznam tabulek Seznam grafů Seznam obrázků

6 Úvod Když jsem se zamýšlel nad návrhem vlastního tématu bakalářské práce, nacházela se světová a potažmo česká ekonomika již několik let v turbulentním prostředí vyvolaném finanční krizí a dost možná bude tento stav přetrvávat do budoucna. Po celou dobu zaznívaly názory, že současný stav vlastně nemá fundamentální příčiny a je způsoben především nedůvěrou firem a domácností projevující se omezením nebo odložením spotřeby. Faktor spotřeby je významným pro celou ekonomiku, vždyť spotřeba domácností tvoří významnou složku hrubého domácího produktu. Zajímalo mne, jak silný je vztah mezi spotřebou domácností a nejvýznamnějšími makroekonomickými ukazateli, jako je inflace, nezaměstnanost, úroveň mezd a především hrubý domácí produkt. Cílem mé bakalářské práce je najít, analyzovat a popsat vztah mezi změnou spotřeby českých domácností a změnami makroekonomických veličin, zejména HDP, a dále najít dostatek argumentů pro formulaci názoru na toto téma. Budu se také zabývat specifiky spotřebního chování českých domácností a pokusím se predikovat vývojové trendy. Teoretická část obsahuje výklad vybraných pojmů a metod z oblasti spotřebního chování, makroekonomie, kde mi byla oporou především publikace profesora R. Holmana, a statistické analýzy. Podrobněji se věnuji popisu metod odhadu HDP jako nejvýznamnějšího makroekonomického agregátu. V datové části uvádím základní data o České republice, respektive její populaci a především domácnostech, jako zkoumaném objektu. Dále popisuji data o nejvýznamnějších makroekonomických veličinách získaná z Českého statistického úřadu. V praktické části stanovuji hypotézu a provádím analýzu a prezentaci vybraných dat za účelem prokázání a popisu vzájemné závislosti makroekonomických veličin a spotřeby domácností. Dále zmiňuji specifika spotřebního chování české populace daná historickým vývojem a podmínkami, jako jsou geografické, demografické, politické a další. Pokouším se predikovat vývojové trendy spotřeby českých domácností a jejich dopady na hospodářský růst. V závěrečné části formuluji svůj názor na vztah mezi spotřebou českých domácností a makroekonomickými veličinami

7 Pro účely analýzy jsem zvolil časový úsek let , kdy po vstupu České republiky do Evropské unie probíhala programová období pro dotační tituly z EU a tedy podstatný příliv prostředků do ekonomiky, zvýšení vládních výdajů a investiční aktivity privátní podnikové sféry. Období nynější několikaleté ekonomické nestability v kontrastu s předchozím poměrně silným růstem tak považuji pro tento účel za ideální zdroj dat

8 1 Teoretická východiska, metody, software V této části popisuji důležité pojmy a jevy z oblasti spotřebního chování, makroekonomie a statistické analýzy. 1.1 Spotřební chování Behaviorální přístup vs. kognitivní přístup vs. experimentální analýza Behaviorální přístup považuje za jediný předmět výzkumu skutečně pozorovatelné a měřitelné chování spotřebitele. Pro objasnění spotřebního chování se proto zaměřuje na sledování odezvy spotřebitele vyvolané nákupními podněty. Pracuje s pojmem černá skříňka spotřebitele označujícím vnitřní proces rozhodnutí. Kognitivní přístup je naopak zaměřen na vnitřní mentální procesy a přiřazuje větší aktivitu spotřebiteli, který se sám racionálně rozhoduje na základě kritického hodnocení svých potřeb. Tento předpoklad zůstává v praxi často nepotvrzen. Experimentální analýza by se dala označit za syntézu obou výše uvedených přístupů. Využívá vstupů behaviorálního přístupu, tedy měření a pozorování, ale dále pracuje s vnitřními procesy spotřebitele. Přitom klade důraz na ověření teoretických postulátů empirií a namísto jednoho definuje několik alternativních modulů. [4] Cenové prahy Jde o přenos poznatků z psychologie a psychofyziky do ekonomie. Bylo například zjištěno, že u chudých dětí je fyzická velikost dolarové mince vnímána jako větší než tomu bylo u dětí z bohatých rodin. [1] Cenový práh omezuje cenu na horní i spodní hranici. Pokud cena překročí určitou hranici, může se produkt stát nedostupný a cena nepřijatelná. Pokud naopak podkročí spodní hranici, může výrobek působit jako nesolidní nebo získaný nepoctivě. Cenové prahy mají několik rozhodovacích dimenzí a to ekonomickou, sociální, psychologickou a substituční

9 Čtyři pohledy na rozhodovací proces spotřebitele dle Schiffmana a Kanuka Ekonomický pohled Klasický ekonomický model předpokládá dokonalou konkurenci a spotřebitele charakterizuje jako člověka ekonomického, který je schopen racionálních rozhodnutí, tedy má k dispozici veškeré informace o alternativách, je schopen je správně zařadit a určit nejlepší z nich. Tento model je nerealistický, protože spotřebitelé jsou omezeni svými schopnostmi a zvyky, hodnotami a cíli a také rozsahem svých vědomostí. Spotřebitel se také rozhoduje v nedokonalém světě a všeobecně si nepřeje příliš dlouhý rozhodovací proces a v určité fázi přijme uspokojivé rozhodnutí. Důvodem přijetí tohoto rozhodnutí může být například u ceny výrobku dosažení určité úrovně slevy, ale motivací nemusí být samotná cena, nýbrž uspokojení z úspěchu při jednání, vítezství či dominance nad obchodním protějškem. Pasivní pohled Charakterizuje spotřebitele jako impulzivního a iracionálně se chovajícího kupce, který pouze reaguje na podněty marketérů a podléhá jim. Z dnešního pohledu se tento model jeví jako přežitý a řadíme ho někam do období sálových prodejů, kdy spotřebitel byl skutečně brán za objekt manipulace. Spotřebitel dnes totiž zastává v nákupních situacích rovnocennou, ne-li dominantní pozici zejména vzhledem k možnosti získat relativně snadno informace o dostupných alternativách, to platí především pro elektronickou komerci. Kognitivní pohled Spotřebitele představuje jako přemýšlivého řešitele problémů, tedy především hledače a zpracovatele informací o značkách a způsobu prodeje, které mu umožní naplnit své potřeby. Také podle kognitivního pohledu spotřebitel v určité fázi učiní uspokojivé rozhodnutí, aby se vyhnul zahlcení množstvím informací, a je tak zařazen někam mezi dva extrémní pohledy, ekonomický a pasivní. Emotivní pohled Podle emotivního pohledu spotřebitel upřednostňuje emotivní nebo impulzivní nákupní rozhodnutí před hledáním informací. To nemusí nutně znamenat, že takové rozhodnutí není racionální, protože vědomé uspokojení emotivních potřeb je dokonalým racionálním rozhodnutím

10 Důležitým faktorem je také nálada, kterou definujeme jako pocitový stav, který je neurčitý a spotřebitel s touto náladou již vstupuje do rozhodovacího procesu. Nálada, na rozdíl od emoce, není tolik intenzivní a zpravidla nevede k impulzivnímu nákupu. Náladu spotřebitele se snaží marketéři ovlivnit v maloobchodě například hudebním podkresem nebo uspořádáním obchodu. [10] Dynamické doznívání cenové změny Po cenové změně nelze počítat s tím, že předpokládaný i reálný efekt bude trvalý. Dopad cenové změny je různý u různých komodit. Pokud jde o výrobky masové spotřeby, cenová změna vyvolává silnou reakci, která však poměrně rychle opadá a spotřeba se vrací na víceméně stejnou úroveň před cenovým opatřením, to se projevuje zejména u tabákových výrobků, kávy, pohonných hmot. U jiných komodit probíhá přijímání nové ceny pozvolna a je spojeno s dlouhodobějším poklesem spotřeby a v některých případech má zvýšení ceny dokonce za důsledek zvýšení vnímané kvality výrobku vzhledem k levnější konkurenci. [1] Chování spotřebitele v rovině domácností Domácnost je nejzákladnější jednotkou společného hospodaření, kde probíhá společný rozhodovací proces. V domácnosti také probíhá kumulace individuálních příjmů a jejich přerozdělování. Při analýzách spotřebního chování se používá příjem na osobu, tedy součet všech příjmů domácnosti vydělený počtem osob. Tato hodnota řadí domácnost do příslušné důchodové skupiny. [1] Model nákupního rozhodování Zjednodušený model nákupního rozhodování obsahuje vstupní, procesní a výstupní fázi. Ve vstupní fázi procesu spotřebitel identifikuje svou potřebu výrobku či služby a je ovlivňován marketingovými vlivy, jako je cena, propagace a dostupnost výrobku. Dále je ovlivňován vnějšími společenskými vlivy, jako je rodina, přátelé, společenské zařazení. Všechny tyto a další faktory působí na spotřebitele kumulativně a velmi pravděpodobně ovlivní jeho rozhodnutí o koupi. Procesní fáze modelu nákupního rozhodování obsahuje vyhledávání informací o výrobku či službě, vyhodnocování alternativ a rozhodnutí o koupi. Je ovlivněna psychologickými faktory osobnosti jednotlivce. Výstupní fáze modelu zahrnuje dvě úzce spolu související činnosti následující po rozhodnutí. Jde o nákupní chování a vyhodnocení spokojenosti s výrobkem či službou po nákupu. [10]

11 Váha přikládaná vyhodnocení, a vlastně i rozhodnutí o koupi, bude samozřejmě jiná u spotřebního rychloobrátkového zboží, kdy se může jednat z hlediska spotřebitele o pokusný nákup nebo impulzivní koupi v reakci na silný, například cenový, podnět a jiná u zboží dlouhodobé spotřeby typu automobilu. Své zkušenosti jak z procesní fáze, tak z výstupní fáze si spotřebitel ukládá a podle svých osobnostních dispozic zaujímá stanovisko při dalším nákupním procesu. Modely predikce spotřebního chování Nejčastějším modelem predikce spotřebního chování je BB model (Behavior Behavior), který projektuje dosavadní vývoj chování spotřebitele do budoucna. Tento projekční model používá kritérium ceteris paribus neboli za jinak stejných podmínek, protože obvykle pracuje s konjunkturními či sociálními vlivy v omezené míře. AB model (Attitude Behavior) odvozuje budoucí chování spotřebitele z jeho postojů. Postoj je relativně stálá připravenost spotřebitele reagovat konkrétním způsobem na konkrétní druh podnětu. IB model pracuje s intencemi, tedy nákupními úmysly spotřebitelů. V agregátním měřítku je nutné tuto predikci spojit s analýzou úspor. Vypovídací hodnota tohoto modelu však výrazně klesá s rostoucí rolí půjček při nákupu. EB model (Expectations Behavior) je založen na očekáváních, zejména expertů. Jedná se tedy o expertní analýzu, která probíhá v několika krocích a je umožněna vzájemná konfrontace stanovisek, protože každý jednotlivec je ovlivněn svým odborným zaměřením. [1] Národohospodářská rovina chování spotřebitele Sleduje chování spotřebitele z hlediska informací o průměrné spotřebě, příjmech, půjčkách, úsporách a dalších národohospodářských údajích. Provádí mezinárodní srovnání agregátních údajů a podává tak informaci o vývoji ekonomiky a spotřebitelských trendů, globálně umožňuje vysvětlit projevy inflace v souvislostech. [1] Právě národohospodářská rovina chování spotřebitele je předmětem analytické části této bakalářské práce

12 Názorové vůdcovství Jde o proces, kdy osoba názorového vůdce neformálně ovlivňuje postoje jiných, kteří si chtějí vytvořit názor. Základní podmínkou je, že ani jeden z aktérů není komerčním prodejcem a neplyne mu z takového jednání žádný zisk. Oproti názorovým vůdcům stojí hledači informací, názoroví příjemci. Podle mnoha průzkumů jsou názoroví vůdci aktivně nejčastěji dotazováni v politických či ekonomických otázkách, a to především tehdy, kdy příjemce sám nemá dostatečnou zkušenost či informace o problému a hledá relevantní zdroj. Názoroví vůdci mohou být jak z okruhu přátel či rodiny, tak i cizí lidé. Názorový vůdce ovlivňuje příjemce vždy ústním podáním informace, byť fakticky může jít o ovou korespondenci. S celosvětovým rozšířením elektronické komunikace a sdílení názorů s komunitou i veřejností v reálném čase získává názorové vůdcovství nový rozměr a interaktivně i názoroví vůdci se stávají příjemci názorů. [10] Potřeby jednotlivce Potřeby každého jednotlivce můžeme rozdělit na primární, mezi které patří fyziologické potřeby jídla, vody, ošacení a přístřeší, a sekundární, mezi které patří potřeba sebeúcty, citu, prestiže, moci či vzdělání. Tyto sekundární potřeby označujeme jako získané, protože vyplývají ze subjektivního psychologického stavu jedince a jeho vztahů k ostatním. [10] V praxi jsou samozřejmě tyto potřeby uspokojovány současně během jednoho nákupního procesu, tedy spotřebitel se rozhoduje, zda uhasí žízeň vodou z kohoutku nebo z různých subjektivních důvodů zakoupí minerální vodu značky Evian. Pozitivní a negativní motivace přístupové a únikové objekty Negativní i pozitivní motivace jsou v zásadě stejné v tom, že spouští a podporují lidské chování. Souhrnně je označujeme za potřeby, přání a tužby, které mohou vytvářet pozitivní nebo negativní cíle. Pozitivní cíl je ten, ke kterému směřuje spotřebitelovo chování, proto ho nazýváme přístupovým objektem. Negativní cíl naopak únikovým objektem, protože spotřebitelovo chování směřuje pryč. [10]

13 Pravidlo závory, Giffenův paradox Pravidlo závory vyjadřuje rozdíl v cenové elasticitě u některých komodit při snížení či zvýšení cen. Při snížení cen (nebo růstu důchodu) je pozorována výrazná elasticita, ale naopak při růstu cen se projevuje tendence zachovat úroveň spotřeby a cenová elasticita se blíží nule. Pod názvem Giffenův paradox je popsán extrémní případ pravidla závory. Když došlo před více než sto lety v Anglii ke zdražení brambor, do té doby nejlevnější potraviny, reakcí bylo zvýšení poptávky. Zvýšením cen brambor totiž nejnižší sociální skupiny přišly o část svých disponibilních příjmů a musely přizpůsobit svou spotřebu novému rozpočtovému omezení. Protože však nebyly schopny najít levnější substitut, dostaly se do role substitutu naopak brambory a to vedlo ke zvýšení poptávky. [1] Socioekonomické determinanty Socioekonomické determinanty nákupního chování na makrospolečenské úrovni jsou tvořeny hospodářskými, geografickými, právními, demografickými a kulturními podmínkami. Na mezospolečenské úrovni jde například o rozdíly mezi průmyslovou aglomerací a zemědělským venkovem a na mikroúrovni jde o individuální faktory jako je životní úroveň, životní cyklus či generační příslušnost jedince. [4] Společenské třídy a segmentace Společenská třída je jednoduchou a přirozenou formou segmentace, kdy příslušníkům jednotlivé třídy slouží jako referenční skupina pro vytváření postojů a chování a marketérům slouží jako vodítko pro jednoduchou segmentaci trhu výrobků a služeb. Neexistuje jednotný model společenských tříd, co do počtu. Volba počtu jednotlivých tříd závisí na míře podrobnosti výzkumu chování a postojů. Jeden z modelů uvádí pět kategorií společenských tříd: nižší, dělnická, střední, vyšší střední, vyšší. [10] Výzvy osobností a jiných referenčních skupin Marketingový princip výzev osobností je založen na ztotožnění se spotřebitele s osobností na základě obdivu, touhy, vcítění nebo pochopení. Pět hlavních marketingových výzev referenčních skupin jsou: výzvy osobností, výzvy odborníků, výzvy běžných lidí, výzvy vedoucích pracovníků a zaměstnanců a výzvy reklamních postav. [10]

14 1.2 Makroekonomické veličiny Popisuji vybrané makroekonomické veličiny nebo jevy, u nichž předpokládám významný vliv na vývoj HDP nebo spotřební chování domácností. Agregátní poptávka Vyjadřuje poptávku po všech výrobcích a službách dohromady v závislosti na cenové hladině, tedy závislost poptávaného domácího produktu na cenové hladině. Při nižší cenové hladině se lidé cítí bohatší a zvyšují výdaje na spotřebu nebo nakupují nepeněžní aktiva, tedy nakupují větší domácí produkt. Jde o tzv. efekt reálných peněžních zůstatků. Křivka agregátní poptávky představuje průsečíky cenové hladiny a reálného produktu, které splňují podmínku rovnováhy trhu zboží a služeb a rovnováhy trhu peněz. Obrázek 1 Model agregátní poptávky [9] Hospodářský růst Tradiční neoklasický model teorie hospodářského růstu se skládá z produkční funkce dlouhého období a investiční funkce dlouhého období. Produkční funkce vyjadřuje závislost reálného domácího produktu na práci a kapitálu: Y = F ( K, L )

15 Solowův model pracuje s konstantními výnosy z rozsahu, tedy daný přírůstek kapitálu a práce vyvolává stejně velký přírůstek domácího produktu: κy = F ( κk, κl ) Dosazením 1/L za κ dostaneme vyjádření intenzivní produkční funkce: Y/L = F (K/L) Tato funkce je ovlivněna klesajícími výnosy z kapitálu, kdy přírůstek kapitálu na pracovníka postupně vyvolává stále menší přírůstky produktu na pracovníka, a dále výše popsanými konstantními výnosy z rozsahu. Investiční funkce vychází z faktu, že investice se rovnají úsporám, tedy té části domácího produktu, která není spotřebována a může být použita pro investování. Vyjadřujeme ji jako rostoucí funkci domácího produktu, kdy investice jsou tím vyšší, čím vyšší jsou úspory: I/L = s. Y/L kde I/L jsou investice na pracovníka a Y/L produkt na pracovníka. Hospodářský růst samozřejmě ovlivňuje mnoho dalších faktorů jako je populační růst, technologický pokrok a společenské změny, ale není v možnostech této práce je teoreticky všechny postihnout. Hypotéza permanentního důchodu Podle hypotézy M. Friedmana změní člověk výši své spotřeby pouze v reakci na takovou změnu důchodu, kterou považuje za permanentní. Přechodný přírůstek důchodu mají lidé tendenci odkládat pro budoucí možný pokles důchodu, tedy takzvaně na horší časy. Pokud tedy rozdělíme důchod Y na permanentní složku Y p a přechodnou složku Y t, bude platit vztah: Y = Y p + Y t a dále rovnice vyjadřující spotřebu jako funkci permanentního důchodu: C = c. Y p Z hypotézy permanentního důchodu dále vyplývá, že krátkodobá spotřební funkce vykazuje klesající sklon ke spotřebě, ale dlouhodobá spotřební funkce vykazuje stálý sklon ke spotřebě

16 Hypotéza životního cyklu Navazuje na Fisherův model mezičasové volby a doplňuje tvrzení, že člověk chce mít během svého života rovnoměrnou spotřebu a tak se snaží předvídat nebo ovlivňovat, například spořením na penzi, výši svého budoucího důchodu. Pokud pak v průběhu života přijde předvídaná změna důchodu, spotřebitel nereaguje zvýšením spotřeby, protože toto zvýšení již dříve zakalkuloval do celoživotní spotřeby. Naopak, pokud dojde k nepředvídatelnému zvýšení důchodu, zvýší se také spotřeba. Z výše uvedeného plyne, že agregátní spotřeba závisí na věkové struktuře obyvatelstva. U mladých lidí (a) převažuje spotřeba, u lidí středního věku (b) spoření a u starších lidí (c) dochází v důchodovém věku ke konzumaci úspor. Obrázek 2 Model životního cyklu důchodu a spotřeby [9] Inflace a inflační očekávání Inflace je peněžní jev vyvolávaný nadměrnou emisí peněz, kdy peněžní zásoba předbíhá poptávku po penězích. Když peněžní zásoba roste bez zvýšení reálné poptávky po penězích, dochází ke zvýšení cenové hladiny. Pokud odmyslíme krátkodobé změny nominální úrokové míry, pak růst poptávky po penězích kopíruje růst reálného domácího produktu. Nominální úroková míra je katalyzátorem mezi očekávanou a skutečnou inflací, protože ovlivňuje poptávku po penězích a podstatnou roli při inflačním očekávání tak opět hraje centrální banka. Inflační očekávání se tedy promítají do skutečné míry inflace, která tak může být ovlivněna i jen pouhým prohlášením centrální banky o zvýšení peněžní zásoby

17 Obrázek 3 Model vztahů ovlivňujících inflaci [9] Koeficient obětování Souvisí s desinflační politikou prováděnou centrální bankou v případě, že v ekonomice je vysoká setrvačná inflace, zakořeněná do inflačních očekávání. Měnové restrikce vedou k přechodnému poklesu domácího produktu a právě koeficient obětování vyjadřuje, o kolik procent klesne reálný domácí produkt, sníží-li se inflace o jeden procentní bod. Mezičasová volba Fisherův model Irwing Fisher položil v roce 1930 základy teorie umožňující objasnit rozhodování jednotlivce mezi současnou a budoucí spotřebou. Doplňuje keynesiánskou spotřební funkci a ukazuje, že přítomná spotřeba je ovlivněna nejen přítomným důchodem, ale též očekávaným budoucím důchodem a úrokovou mírou, tedy rozpočtovými omezeními. Úroková míra ovlivňuje současnou spotřebu prostřednictvím substitučního efektu, kdy úrok je nákladem obětované příležitosti, a důchodového efektu, kdy úrok je důchodem. Rozdělení spotřeby na současnou a budoucí je ovlivněno subjektivními preferencemi jednotlivců a jejich mezičasovým rozpočtovým omezením. Na agregátní úrovni se tyto efekty ruší a spotřeba je ovlivněna pouze substitučním efektem úrokové míry, tedy nepřímo závisí na úrokové míře

18 Nezaměstnanost Nezaměstnaní jsou osoby, které byly ve sledovaném období bez práce (nebyly zaměstnané za mzdu ani neměly práci ve vlastní firmě), hledaly aktivně práci a byly připraveny k nástupu do práce (okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů). Tato definice je východiskem pro měření obecné míry nezaměstnanosti prováděné čtvrtletně ČSÚ a vychází z definice Mezinárodní organizace práce. (2) Průměrná hrubá měsíční mzda Průměrná hrubá měsíční mzda představuje podíl mezd (bez tzv. ostatních osobních nákladů) připadající za měsíc na jednoho pracovníka vedeného v evidenci zaměstnavatelem. Obsahuje základní mzdu, příplatky a doplatky, prémie a odměny, náhrady, odměny za pracovní pohotovost, případně jiné složky mzdy, které zaměstnanec obdržel v tomto období k výplatě. Jde o peníze, které prošly účetnictvím zaměstnavatele. Takto vykázaná hrubá mzda obsahuje také odvody sociálního a zdravotního pojištění a daň. (2) Spotřební funkce Spotřeba C je rostoucí funkcí disponibilního důchodu Yd a klesající funkcí reálné úrokové míry r, tedy obecně: C = C ( Yd, r ) Keynesiánská spotřební funkce zohlednila empiricky ověřený fakt, že spotřeba se mění s klesajícím nebo stoupajícím důchodem proporčně. Tento měnící se podíl spotřeby na důchodu nazýváme skon ke spotřebě. Tak vznikla tzv. autonomní složka spotřeby Ca, která nezávisí na důchodu: C = Ca + c. Yd Dále odlišujeme průměrný sklon ke spotřebě a jako podíl spotřeby na disponibilním důchodu a mezní sklon ke spotřebě c, což je přírůstek spotřeby vyvolaný přírůstkem disponibilního důchodu o jednotku. Pak vyjadřujeme následujícími vztahy: a = C / Yd c = C / Yd kdy pro c platí: 0 < c <

19 Obrázek 4 Model keynesiánské spotřební funkce [9] Teorie užitku V ekonomické teorii se spotřebitel snaží svůj užitek podle pravidla racionální volby maximalizovat. Z hlediska měřitelnosti užitku existují dvě ekonomické teorie užitku: kardinalistická a ordinalistická. Kardinalistická verze teorie užitku předpokládá, že užitek je přímo měřitelný, protože spotřebitel je schopen vyjádřit hodnotu svého užitku. Rozlišuje však celkový a mezní užitek. Běžný spotřebitel spotřebovává normální statek se snižujícím se mezním užitkem a jeho celkový užitek roste, v určitém bodě však spotřeba další jednotky statku nezvyšuje jeho celkový užitek, protože došlo k nasycení. Celkový užitek (Total Utility) tedy vyjadřuje celkové uspokojení potřeb při spotřebě daného množství statku: kde X1 až Xn jsou množství spotřebovávaných statků. Pro zjednodušení analýzy se však používá funkce celkového užitku o dvou proměnných: kde Y reprezentuje ostatní statky

20 Mezní užitek (Marginal Utility) vyjadřuje, o kolik se změní celkový užitek, zvýší-li se spotřebované množství statku o jednotku X, je definován jako parciální derivace TU podle X: Ordinalistická verze teorie užitku nepovažuje užitek za přímo měřitelný. Podle ní není spotřebitel schopen vyjádřit velikost svého užitku, ale pouze popsat, kterou spotřební situaci preferuje. V tomto případě tedy není možné zakreslit funkci celkového užitku jako křivku, můžeme však spojit body označující kombinace spotřebních košů se stejným užitkem. Spojením těchto bodů vznikají indiferenční křivky. Podle jejich tvaru lze zjistit, který ze statků je žádoucí, nežádoucí, lhostejný, případně zda jsou dokonalé substituty či komplementy. Veřejný dluh a spotřeba Podle tradiční teorie růst veřejného dluhu nevede ke snížení spotřeby dnešní generace a mění se z velké části na zahraniční dluh, například prostřednictvím nákupu státních dluhopisů zahraničními investory. Břemeno dnešního dluhu tak dopadne na budoucí generace. Podle Ricardovy-Barroovy teorie naopak břemeno veřejného dluhu dopadá na dnešní generaci, protože lidé se dobrovolně rozhodnou nést břemeno dluhu snížením spotřeby Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt je peněžním vyjádřením toku zboží a služeb, vyrobených na území konkrétního státu za určité období, zpravidla jeden rok. Započítáváme tedy pouze nově vyrobené statky [2], do kterých řadíme služby či zboží jak okamžité spotřeby, tak dlouhodobé spotřeby přesahující rámec jednoho roku, například automobily nebo domy. Hrubý domácí produkt na hlavu je oblíbeným kritériem pro mezinárodní srovnání výkonnosti ekonomik, ale jako každý národohospodářský agregát obsahuje řadu zkreslení. Tím pravděpodobně největším je nemožnost obsáhnout tzv. šedou ekonomiku, jejíž podíl na skutečném HDP je odhadován dle země v rozmezí 3-33%. Do šedé ekonomiky řadíme především služby prováděné mimo daňové odvody, nepřiznané zisky a podobně. S rostoucí mírou zdanění v ekonomice lze očekávat větší ochotu lidí riskovat postih za daňové úniky a tedy vyšší podíl šedé ekonomiky [9]

21 Další nevýhodou HDP je, že postihuje pouze tržní a netržní činnosti, ale není schopen obsáhnout naturální plnění formou protislužby mezi jednotlivci nebo svépomocné činnosti. Přes všechny uvedené nedostatky je HDP důležitým údajem, pokud je k dispozici v časové řadě. Pak lze z jeho vývoje vysledovat trend, kterým se ekonomika ubírá. V ekonomické teorii rozlišujeme čistý a hrubý domácí produkt. Čistý domácí produkt je HDP snížený o opotřebení kapitálu, které je však reálně obtížně měřitelné. Dále rozlišujeme nominální produkt, který je měřen v běžných cenách měřeného období, a reálný produkt, který je měřen ve stálých cenách minulého období určeného Českým statistickým úřadem. Pro nominální produkt Yn v roce t složený z m výrobků a služeb platí vztah: kde qt je množství výrobků a služeb v roce t a pt jejich ceny v roce t. Pro reálný produkt Y platí obdobný vztah s tím, že ceny aktuálního měřeného období pt jsou nahrazeny cenami období zvoleného (ČSÚ) jako základní pz: Tyto dvě veličiny jsou důležité, protože vyjádřením jejich podílu získáme změnu cenové hladiny P (neboli cenový index) mezi dvěma obdobími t a z: Cenový index P označujeme jako deflátor domácího produktu a z výše uvedeného jej vyjadřujeme jako: a následně domácí produkt vyjadřujeme jako podíl nominálního produktu a deflátoru:

22 používá se pro stanovení výkonnosti ekonomiky. HDP může být definován níže popsanými třemi způsoby: výrobní metodou, výdajovou metodou a důchodovou metodou. Metody měření HDP Výrobní metodou se HDP počítá jako součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých institucionálních sektorů nebo odvětví a čistých daní na produkty, které nejsou rozvrženy do sektorů a odvětví. Je to také vyrovnávací položka účtu výroby za národní hospodářství celkem, kde se straně zdrojů zachycuje produkce a na straně užití mezispotřeba. Hrubá přidaná hodnota je rozdílem mezi produkcí a mezispotřebou. Vzhledem k tomu, že produkce se oceňuje v základních cenách a užití v kupních cenách, je strana zdrojů za národní hospodářství celkem doplněna o daně snížené o dotace na výrobky. HDP = Produkce mínus Mezispotřeba plus Daně z produktů mínus Dotace na produkty Výdajovou metodou se HDP počítá jako součet konečného užití výrobků a služeb rezidentskými jednotkami (skutečná konečná spotřeba a tvorba hrubého kapitálu) a salda vývozu a dovozu výrobků a služeb. Skutečná konečná spotřeba je odvozena prostřednictvím naturálních sociálních transferů od výdajů na konečnou spotřebu domácností, vládních institucí a neziskových institucí sloužících domácnostem. Tvorba hrubého kapitálu se člení na tvorbu hrubého fixního kapitálu, změnu zásob a na čisté pořízení cenností. HDP = Výdaje na konečnou spotřebu plus Tvorba hrubého kapitálu plus Vývoz výrobků a služeb mínus Dovoz výrobků a služeb Důchodovou metodou se HDP počítá jako součet prvotních důchodů za národní hospodářství celkem: náhrad zaměstnancům, daní z výroby a z dovozu snížených o dotace a hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu (resp. čistého provozního přebytku a smíšeného důchodu a spotřeby fixního kapitálu) HDP = Náhrady zaměstnancům plus Daně z výroby a z dovozu mínus Dotace plus Čistý provozní přebytek plus Čistý smíšený důchod plus Spotřeba fixního kapitálu Měříme správně HDP? V případě národohospodářského agregátu, jakým je hrubý domácí produkt, nejde vlastně o měření, ale spíše odhadování čtvrtletních a ročních údajů. Tento stav je zakotven ve způsobu získávání a zpracování dat, kdy použité techniky bilancí, odhadů a dopočtů generují celou řadu chyb. [3]

23 Tři metody odhadu HDP = tři odlišné zdroje dat Hrubý domácí produkt je odhadován na základě tří metod současně, přitom výrobní a výdajová metoda jsou na sobě prakticky nezávislé, tedy mají odlišné zdroje vstupních dat. Jelikož však veřejnost očekává jeden číselný údaj o HDP, je třeba k němu dojít metodou bilancování tvorby a užití, tedy dosáhnout rovnováhy mezi tvorbou a užitím. V praxi jde o posouzení kvality dat pro jednotlivé metody a expertní úpravy odhadů. [3] Deflátory a zřetězené indexy chain indices Zatímco cenové indexy jsou postaveny na stálých vahách, deflátory vycházející z cenových indexů jsou postaveny na aktuálních vahách podle obratů dosažených v běžném období, tedy hovoříme o HDP ve stálých cenách roku xxxx. Deflátor tak vzniká zprůměrováním dílčích cenových indexů, u nichž se nemění hodnota, ale váha. Tzv. zřetězené indexy používá ČSÚ od roku Jde o systém, kdy hodnoty jednotlivých ukazatelů vstupujících do výpočtu HDP nejsou přepočteny z běžných cen do cen základního období, ale pouze do cen předcházejícího období. Tento přepočet je pak dále prováděn vždy k cenám předchozího období a vzniká řetězení cenových indexů. Problémem je, že součet jednotlivých složek v cenách vždy předchozích období neodpovídá souhrnnému deflovanému agregátu a vznikají bilanční rozdíly jak na straně zdrojů, tak na straně užití. [3] 1.3 Statistika V této kapitole popisuji vybrané pojmy z oblasti statistiky, částečně metody statistické analýzy, kterým se budu věnovat v dalších kapitolách, a použitý software. CZ COICOP Klasifikace individuální spotřeby zboží a služeb podle účelu vypracovaná ČSÚ podle mezinárodního standardu Classification of Individual Consumption by Purpose COICOP. V České republice je zavedena od 1. ledna Pro Statistiku rodinných účtů je tato klasifikace závazná. Boxplot Jedná se o krabicový diagram, který znázorňuje míry polohy a variability

24 Externí validita Externí validita určuje, jak zobecnitelné jsou výsledky na populaci, v případě pozorovací studie je externí validita vysoká. Histogram Jedná se o sloupcový graf, který znázorňuje četnosti v jednotlivých intervalech. Homoskedasticita Je předpokladem řady statistických metod a znamená, že hodnoty závisle proměnné y mají pro všechny hodnoty nezávisle proměnné x konstantní rozptyl (variabilitu, proměnlivost). Interní validita Interní validita určuje, jak srovnatelné jsou skupiny jednotek, v případě pozorovací studie je interní validita nízká. Korelační koeficient Určuje míru lineární závislosti kvantitativních znaků, nabývá reálných hodnot od -1 do 1, obvykle se označuje r. Platí, že když r = -1, mezi znaky je klesající lineární závislost, když r = 0, mezi znaky je lineární nezávislost (nekorelovanost), když r = 1, mezi znaky je rostoucí lineární závislost. Kvalitativní statistický znak Slovní (kategoriální) znak, který obvykle nabývá menšího počtu možných hodnot, například pohlaví nebo vzdělání. Kvalitativní znaky dále dělíme na nominální, jejichž kategorie nelze logicky uspořádat (například pohlaví) a ordinální, jejichž kategorie lze logicky uspořádat (například dosažené vzdělání). U kvalitativního znaku rozdělení na nominální či ordinální typ nevyplývá jen z povahy znaku, ale také z pohledu statistika. Kvantil Jde o hodnotu, která rozdělí uspořádaný soubor v daném poměru. Procentní kvantil (p% kvantil) rozdělí soubor na dvě části, kdy p% hodnot je menších a (100-p) % hodnot je větších. Můžeme určovat například decily (v desítkách procent) a percentily (v jednotkách procent)

25 Kvantitativní statistický znak Numerický znak, který obvykle nabývá většího počtu možných hodnot, například velikost mzdy nebo výdajů. Kvantitativní znaky dále dělíme na diskrétní, u nichž podíly hodnot nemají vždy smysl (například počet dětí v domácnosti) a spojité, u nichž podíly hodnot mají vždy smysl (například cena výrobku). Kvartilové rozpětí Jedná se o rozdíl mezi horním a dolním kvartilem, tedy maximální odlišnost po vyloučení čtvrtiny největších a čtvrtiny nejmenších hodnot. Medián Střední hodnota v uspořádaném souboru, polovina hodnot je větších a druhá polovina menších. Není citlivý na extrémní hodnoty. Neparametrický korelační koeficient Používá se pro kvantitativní znaky jiného než normálního rozdělení a také pro ordinální data. Normální rozdělení dat Jde o základní předpoklad řady statistických metod, má charakteristický tvar Gaussovy křivky. Pro ověření normality dat lze použít neformální grafické posouzení (boxplot, histogram) nebo formální test a rozhodnutí na dané hladině významnosti (Shapirův-Wilkův test). Pearsonův korelační koeficient Jedná se o klasický korelační koeficient, ideální pro kvantitativní znaky normálního rozdělení. Populace Základní množina všech zkoumaných objektů, například domácností v ČR. Pozorovací studie Způsob zjišťování údajů, kdy pozorujeme a zjišťujeme stav veličiny a následně statisticky vyhodnocujeme. Hlavním cílem je v našem případě popsat a analyzovat vztah mezi dvěma nebo více jevy ekonomii

26 Průměr Aritmetický průměr hodnot, tedy součet všech hodnot vydělený rozsahem výběru. Je citlivý na extrémní hodnoty a nevhodný pro ordinální znaky. Průřezová pozorovací studie Sleduje hodnoty odezvy a vysvětlující proměnné k danému časovému okamžiku, odhaduje proporce pro odezvu i proměnnou. Lze zkoumat závislost, nikoliv kauzalitu. Rozptyl Určuje míru kolísání hodnot od průměru, vyjadřuje se ve čtvercových jednotkách (s 2 ) původních jednotek hodnot proměnné. Je určen vztahem: Regresní analýza Regresní analýza je jednou ze základních metod ekonometrie. Při regresní analýze nejprve formulujeme hypotézy. Ze získaných dat sestavíme matematický/ekonomický model, z něhož vytvoříme model ekonometrický. Do tohoto modelu zahrnujeme i tzv. náhodnou složku označovanou písmenem u (nepozorované proměnné a chyby v měření). Dále zde máme konstanty označené jako β, které popisují směr a sílu závislosti mezi vysvětlovanou proměnnou a vysvětlujícími proměnnými. Pokud máme dvě proměnné X a Y, a snažíme se Y (regresand) vysvětlit pomocí X (regresor), bude předpokládaný vztah mezi proměnnými, v případě jednoduchého regresního modelu, vypadat takto: Yi = β0 + βi*x i+ ui Výše popsaná jednoduchá lineární regrese zkoumá závislost dvou kvantitativních znaků. V případě zkoumání závislosti kvantitativního znaku na více kvantitativních znacích použijeme vícenásobnou lineární regresi. Vztah mezi proměnnými pak bude následující: Yi = β0 + β1*x1+ β2*x2 + β3*x3 +..+βk*xk + u

27 Software Statistica V praktické části bakalářské práce je použit statistický software Statistica společnosti StatSoft, Inc., která byla založena v roce 1984 v USA univerzitními vědci a profesory, kteří se zabývali kvantitativní analýzou dat. Dnes patří mezi přední světové dodavatele softwaru pro analýzu dat a reportování. Pro práci v tomto softwaru byla vybrána a formálně upravena statistická data ČSÚ. Směrodatná odchylka Jde o odmocninu z rozptylu, kterou udáváme v původních jednotkách. Statistická jednotka Jde o objekt měření, elementární jednotku statistického pozorování, v našem případě například domácnost. Statistická závislost a kauzalita Statistická závislost popisuje vzájemný vztah a souvislost mezi znaky, ale nevyjadřuje směr vztahů. Kauzalita určuje vzájemnou příčinnou souvislost mezi jevy. Statistický znak Jde o veličinu, která je na objektu měřena či sledována, vlastnost statistické jednotky, například výše disponibilních příjmů. Statistika rodinných účtů (SRÚ) Sleduje hospodaření soukromých domácností a poskytuje informace o výši jejich vydání a struktuře spotřeby. Šetření je prováděno u souboru domácností vybraných záměrným kvótním výběrem, což do jisté míry omezuje možnost zobecnění údajů na celou populaci. Tato data jsou však pro statistické účely v praxi těžce nahraditelná. SRÚ pracuje se spotřebou domácností rozdělenou do dvanácti oddílů (z celkových čtrnácti) podle klasifikace CZ COICOP: 1. Potraviny a nealkoholické nápoje. 2. Alkoholické nápoje, tabák a narkotika. 3. Odívání a obuv. 4. Bydlení, voda, energie, paliva. 5. Bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy. 6. Zdraví

28 7. Doprava. 8. Pošty a telekomunikace. 9. Rekreace a kultura. 10. Vzdělávání. 11. Stravování a ubytování. 12. Ostatní zboží a služby. Každý z výše uvedených oddílů je dále rozdělen do detailnějších skupin spotřeby, takže lze statisticky pracovat například v rámci oddílu 1 Potraviny a nealkoholické nápoje s položkou spotřeba olejů a tuků. Ze struktury je patrné, že jde skutečně pouze o spotřební vydání, investiční a jiná vydání domácností nejsou zahrnuta. Variační koeficient Jde o podíl směrodatné odchylky vůči průměru, tedy relativní variabilitu. Variační rozpětí Jde o rozdíl mezi největší a nejmenší hodnotou, tedy maximální odlišnost. Vzorek Podmnožina základní množiny, náhodně vybraný reprezentativní vzorek. Vztahy mezi kvalitativními a kvantitativními znaky Každý kvantitativní znak s konečně mnoha hodnotami je kvalitativním ordinálním znakem. Kvantitativní znak rozdělený do intervalů (například mzdové rozpětí) je kvalitativním ordinálním znakem

29 2 Statistická data ČSÚ Posláním Českého statistického úřadu je shromažďovat, zpracovávat a šířit statistické informace. Tyto informace můžeme tematicky rozdělit do několika základních oblastí. Pro tuto práci jsem použil ročenky, analýzy a souborné publikace z oblasti práce a sociálních statistik, demografie, makroekonomiky a spotřebitelských cen. Česká republika měla k 31. prosinci obyvatel. Jedna čtvrtina obyvatel je koncentrována v hlavním městě a Středočeském kraji. Naděje dožití při narození byla v ČR v roce 2012 u mužů 75 let a u žen 81 let. K byla obecná míra nezaměstnanosti 6,7 % a míra ekonomicky aktivních obyvatel 59,4 %. 24 % obyvatel má úplné středoškolské vzdělání s maturitou a 11 % má vysokoškolské vzdělání. Poměr zaměstnanců a OSVČ je přibližně 6 ku 1. Tabulka 1 Složení obyvatelstva podle věkových skupin a pohlaví (2) Celkem Muži Ženy Obyvatelstvo celkem Z toho ve věku a více let Zdroj: Český statistický úřad

30 V ČR je obydlených rodinných domů a obydlených bytových domů. V České republice je hospodařících domácností, z toho jsou domácnosti jednotlivců. Domácností se závislými dětmi je Níže uvedená tabulka a ukazují trend zvyšování podílu domácností jednotlivců na celkovém počtu domácností. Tabulka 2 Hospodařící domácnosti podle počtu členů v letech (2) Rok sčítání Struktura podle počtu členů (%) Průměrný počet osob v domácnosti ,9 24,9 21,7 20,5 8,4 3,0 1,6 2, ,7 26,3 18,7 22,3 6,8 1,6 0,6 2, ,3 27,2 18,5 2,8 5,6 1,2 0,3 2, ,3 28,2 18,9 17,5 4,0 0,9 0,3 2, ,5 29,7 17,5 14,7 3,9 1,2 0,6 2,34 Zdroj: Český statistický úřad Domácnosti jednotlivců patří k nejdynamičtěji rostoucím typům hospodařících domácností. K více než každý sedmý člověk, ve věku 15 a více let, žil a hospodařil sám, přičemž domácnosti jednotlivců představovaly třetinu všech hospodařících domácností

31 Graf 1 Vývoj počtu osob v domácnostech jednotlivců podle pohlaví v letech (2) Zdroj: Český statistický úřad Nejvýznamnější skupinou domácností jednotlivců jsou stále domácnosti jednotlivců seniorů, tj. hospodařící domácnosti jednotlivců ve věku 65 a více let. Tato velmi početná skupina čítala k více než půl milionu domácností a podílela se tak z 36 % na všech hospodařících domácnostech jednotlivců. 2.1 Data o spotřebě domácností Zdrojem níže uváděných dat jsou údaje Českého statistického úřadu pro makroekonomické ukazatele a Statistiky rodinných účtů pro detailní údaje o spotřebě českých domácností. Všechny údaje ze Statistiky rodinných účtů budu dále používat ve formě průměrné částky na osobu a rok, především pro porovnání s průměrnou mzdou. Spotřební vydání domácností jsou evidována poměrně detailně na úrovni CZ COICOP, pro účely statistické analýzy jsem vybral kumulativní kategorie výdajů, například výdaje na potraviny jako celek. Z ekonomického pohledu tvoří domácnosti specifický sektor národní ekonomiky, protože jejich spotřeba se odvíjí od výše disponibilního důchodu. Samozřejmě je však spotřeba domácností ovlivněna také hospodářským cyklem. Tyto dva faktory ovlivnily české

32 domácnosti i v námi sledovaném období. V první polovině to byl především pozitivní vliv rostoucích disponibilních důchodů ruku v ruce s konjunkturní fází hospodářského cyklu a tento trend přetrvával částečně i ve druhé polovině období. Kromě zlomu na přelomu let 2008/ 2009, který byl reakcí světové události, začaly české domácnosti pociťovat snížení reálného příjmu až v letech 2011 a 2012 a tomu pak odpovídala změna jejich spotřebního chování, která samozřejmě měla dopad také na HDP. Tabulka níže potvrzuje setrvalý růst výdajů, s pouze mírným zakolísáním v roce 2009, až do roku 2012, kdy nastal propad. Do jara roku 2013 také datujeme první zmínky ČNB o potřebě měnového opatření ke stimulaci českých domácností ke spotřebě. Tabulka 3 Výdaje na konečnou spotřebu domácností v národním a domácím pojetí v letech (v mil. Kč) Výdaje v domácím pojetí Výdaje rezidentů v cizině Výdaje nerezidentů v ČR Výdaje v národním pojetí Zdroj: Český statistický úřad Spotřeba domácností má samozřejmě také svůj sociální aspekt, protože je značně diferencovaná podle příjmových a sociálních skupin ve společnosti. Statisticky dlouhodobě jsou na tom nejlépe bezdětné domácnosti, protože obvykle jsou oba partneři ekonomicky aktivní a výdajová struktura je odlišná od rodin s dětmi. Na opačném konci stojí vícedětné rodiny s jedním ekonomicky aktivním rodičem, případně navíc nezaměstnaným. V těchto případech pak hrají značnou roli sociální transfery od státu. Individuální spotřební koš domácnosti je tak determinován zejména sociální situací, protože u nemajetných rodin s dětmi převyšovaly výdaje na jednoho člena domácnosti její čisté

33 příjmy. Většinu spotřeby tak tvořily položky za potraviny, bydlení, vodu, energie a paliva. Naopak majetné rodiny zvyšovaly podíl nespotřebních výdajů, kdy své volné prostředky investovaly například do nákupu nemovitostí určených k pronájmu nebo dalšímu prodeji. Napříč příjmovými skupinami se však ve sledovaném období snižoval podíl většiny výdajů na spotřební předměty, jako je bytové vybavení a zařízení, na celkové spotřebě při výraznějším růstu podílu výdajů na bydlení, vodu, energii a paliva a výdajů za dopravu. Ze statistických dat jsou jasně patrné další trendy. Zatímco v první polovině období, charakterizované hospodářským růstem, docházelo k vysokému meziročnímu zadlužování domácností, ve druhé polovině došlo k výrazné změně trendu a české domácnosti se začaly chovat zodpovědněji a vytvářely úspory. Většina bankovních vkladů však byla na netermínovaných účtech s průměrným úrokem kolem 0,7 p.a. a vzhledem k inflaci tak reálně docházelo ke znehodnocování úspor. Lidé se také, bez hlubší znalosti ekonomických souvislostí, drželi hesla v ekonomické krizi je králem ten, kdo má hotovost a proto významná část českých úspor leží mimo statistiky, respektive hodnota hotovosti mezi domácnostmi je odhadována. Graf 2 Roční přírůstky bankovních vkladů a úvěrů českých domácností v letech (v mld. Kč)

34 Tabulka 4 Spotřební výdaje domácností v letech Průměry na osobu v Kč za rok: SPOTŘEBNÍ VYDÁNÍ (CZ-COICOP) Potraviny a nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák Odívání a obuv Bydlení, voda, energie, paliva Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy Zdraví Doprava Pošty a telekomunikace Rekreace a kultura Vzdělávání Stravování a ubytování Ostatní zboží a služby Struktura vydání v %: SPOTŘEBNÍ VYDÁNÍ (CZ-COICOP) 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 Potraviny a nealkoholické nápoje 20,6 20,1 20,1 20,1 19,3 19,3 19,1 20,0 Alkoholické nápoje, tabák 2,9 2,9 2,9 2,7 2,8 2,8 2,9 2,8 Odívání a obuv 5,6 5,4 5,4 5,2 5,0 5,0 4,8 4,7 Bydlení, voda, energie, paliva 20,1 20,7 19,9 19,9 21,4 21,7 22,3 22,1 Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy 6,7 6,9 7,1 6,8 6,7 6,2 6,2 5,8 Zdraví 2,0 2,0 2,3 2,7 2,7 2,7 2,7 2,8 Doprava 11,1 10,9 10,8 11,1 10,5 10,7 10,9 10,7 Pošty a telekomunikace 4,6 4,8 4,7 4,7 4,6 4,6 4,5 4,4 Rekreace a kultura 10,6 10,2 10,5 10,5 10,3 10,2 9,8 9,5 Vzdělávání 0,5 0,5 0,6 0,6 0,6 0,7 0,6 0,7 Stravování a ubytování 5,1 5,0 5,2 5,2 5,2 5,0 5,1 5,3 Ostatní zboží a služby 10,2 10,4 10,8 10,6 10,9 11,1 11,0 11,2 Zdroj: Český statistický úřad 2.2 Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt rostl v první polovině období v průměru téměř dvakrát rychleji než průměr Evropské Unie a reálně tak docházelo ke konvergenci ekonomik. Dopady krize ve druhé polovině období byly víceméně podobné pro ČR i EU, ale z hlediska dynamiky vývoje na tom byla ČR hůře. Níže uvádím v tabulkách data o vývoji HDP podle jednotlivých metod měření

35 Tabulka 5 HDP výrobní metodou v cenách roku 2005 (v mil. Kč) Název Produkce Mezispotřeba Hrubá přidaná hodnota Daně na výrobky Dotace na výrobky (-) Hrubý domácí produkt Zdroj: Český statistický úřad Tabulka 6 HDP výdajovou metodou v cenách roku 2005 (v mil. Kč) Název Výdaje na konečnou spotřebu Domácnosti Vládní instituce NISD Tvorba hrubého kapitálu 825S Tvorba hrubého fixního kapitálu Změna zásob : : : : : : : : Čisté pořízení cenností Hrubé domácí konečné výdaje Vývoz zboží a služeb Dovoz zboží a služeb Saldo vývozu a dovozu : : : : : : : : Hrubý domácí produkt Zdroj: Český statistický úřad

36 v procentech Tabulka 7 HDP důchodovou metodou v cenách roku 2005 (v mil. Kč) Název Náhrady zaměstnancům Mzdy a platy Sociální příspěvky zaměstnavatelů Čisté daně z výroby a dovozu Daně z výroby a z dovozu Dotace (-) Hrubý provozní přebytek a smíšený důchod Spotřeba fixního kapitálu Čistý provozní přebytek a smíšený důchod Hrubý domácí produkt ,8E Zdroj: Český statistický úřad Z níže uvedených grafů je patrný vztah mezi vývojem hrubého domácího produktu a spotřebou domácností, což se pokusím prokázat v praktické části. Graf 3 HDP výdajovou metodou rok 1990 = 100, objemové indexy Výdaje na konečnou spotřebu Hrubé domácí konečné výdaje Tvorba hrubého kapitálu Hrubý domácí produkt Zdroj: Český statistický úřad

37 v tis. Kč Graf 4 Makroekonomické bilanční ukazatele v přepočtu na 1 obyvatele v letech Hrubý domácí produkt Hrubý národní důchod Hrubý národní disponibilní důchod Hrubé národní úspory Výdaje na konečnou spotřebu domácností Zdroj: Český statistický úřad 2.3 Zaměstnanost Statistická data ČSÚ o zaměstnanosti a nezaměstnanosti vychází především z výsledků Výběrového šetření pracovních sil (VŠPS). Hlavním cílem tohoto šetření je získávání pravidelných informací o situaci na trhu práce, umožňujících její analýzu z různých hledisek, zejména ekonomických, sociálních a demografických. Ve sledovaném období docházelo v předkrizové fázi ke zvyšování zaměstnanosti. Na počátku krizové fáze v roce 2008 nedošlo k okamžitému dramatickému poklesu zaměstnanosti, což můžeme odůvodnit snahou o udržení sociálního smíru. Zastavila se však pracovní migrace především z Ukrajiny, důvodem byla nižší poptávka po nekvalifikované práci především agenturních pracovníků. Český trh práce pocítil největší pokles počtu zaměstnanců na konci roku 2009, postižena byla prvovýroba, stavebnictví, obchod i veřejná správa. Například ve zpracovatelském průmyslu došlo k meziročnímu poklesu o 8,8%. Ke konci sledovaného období dochází ke snižování produktivity práce v zájmu udržení zaměstnanosti. Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie se dlouhodobě Česká republika vyznačuje nižší úrovní nezaměstnanosti (v roce 2013 čtvrtá nejmenší). V České republice pracuje minimální počet osob na částečné úvazky (5,8 %, v Nizozemsku např. až 50 %) s čímž souvisí i jedna

38 z nejvyšších délek obvykle odpracované doby v hlavním zaměstnání. Česká republika se historicky vyznačuje dominantním zastoupením průmyslu a významným podílem osob v pozici podnikatelů bez zaměstnanců. Na rozdíl od většiny států EU se ČR nadále vyznačuje i výrazně vyšší mírou nezaměstnanosti žen ve srovnání s muži. (Zdroj: tisková zpráva ČSÚ Trh práce ) Tabulka 8 Registrovaná nezaměstnanost v ČR v letech Evidování uchazeči o zaměstnání Míra registrované nezaměstnanosti (%) Podíl nezaměstnaných osob (%) Volná pracovní místa ,9 6, ,7 5, ,0 4, ,0 4, ,2 7, ,6 7, ,6 6, ,4 7, Zdroj: Český statistický úřad

39 Graf 5 Počet nezaměstnaných v ČR v letech Zdroj: Český statistický úřad 2.4 Inflace Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12 předchozích měsíců. [7] Z níže uvedené tabulky je patrný cenový šok v důsledku zdražení potravin a úpravy sazeb DPH v roce 2008, který byl částečně kompenzován v roce 2009 poklesem světových cen potravin. Jinak lze míru inflace označit za minimální na hranici prospěšnosti pro ekonomiku. Další vývoj v roce 2013 si vyžádal zásah ČNB, která jej zdůvodňovala reálnou obavou z deflace. Tabulka 9 Meziroční inflace Meziroční míra inflace 1,9 2,5 2,8 6,3 1,0 1,5 1,9 3,3 Zdroj: Český statistický úřad

40 Tabulka 10 Vývoj spotřebitelských cen vybraných výrobků v letech Název Množství Míra inflace v % 1,9 2,5 2,8 6,3 1,0 1,5 1,9 3,3 Chléb konzumní kmínový 1 kg 15,06 17,00 23,20 22,67 18,77 19,85 22,96 23,19 Pšeničná mouka hrubá 1 kg 7,14 7,25 11,21 12,03 9,09 10,38 11,44 13,23 Rýže loupaná dlouhozrnná 1 kg 21,59 23,01 24,82 38,10 35,15 32,33 34,49 34,23 Konzumní brambory 1 kg 6,80 15,60 9,73 9,29 9,15 15,58 9,18 10,67 Hovězí maso zadní bez kosti 1 kg 160,42 167,41 169,66 176,17 177,88 175,27 187,21 205,25 Filé mražené 1 kg 108,53 103,62 111,72 118,75 132,79 135,81 147,74 160,39 Máslo čerstvé 1 kg 108,80 103,57 146,50 104,79 111,99 134,38 143,61 142,75 Mléko polotučné pasterované 1 l 14,45 14,40 17,84 17,28 15,32 16,17 18,45 18,32 Vejce slepičí čerstvá 1 ks 2,30 2,37 3,11 2,60 2,72 2,14 2,58 3,33 Cukr krystalový 1 kg 21,26 22,07 21,59 20,16 19,10 17,75 24,85 24,20 Káva zrnková pražená 100 g 6,46 7,61 8,00 9,26 10,93 10,70 16,52 16,79 Čaj černý porcovaný 100 g 42,20 39,25 40,88 44,28 48,23 49,74 51,36 57,85 Čokoláda mléčná tabulková 100 g 19,75 17,78 19,42 20,58 21,91 22,17 23,58 22,22 Jablka konzumní 1 kg 20,57 23,27 29,14 24,83 21,68 27,76 26,29 30,94 Pivo 10 světlé lahvové 0,5 l 8,41 8,32 8,74 9,13 9,10 10,05 9,78 10,44 Cigarety Sparta 1 bal. 46,00 46,00 59,41 69,00 70,00 73,88 75,00 77,00 Pánský oblek 1 ks Dámská halenka 1 ks Dámské šaty letní 1 ks Pánská košile klasická 1 ks 493,53 481,39 487,27 501,89 506,24 491,18 549,76 562,43 Čalouněná sedací souprava 1 souprava Chladnička s mrazničkou 3) 1 ks Automatická pračka 4) 1 ks Benzin automobilový 91 o special 7) 1 l 28,15 27,41 30,50 23,61 28,00 32,88 34,95 35,11 Motorová nafta 1 l 28,20 27,87 32,03 26,07 26,96 32,01 35,58 35,82 Poštovné za dopis v tuzemsku 1 ks 7,50 7,50 7,50 10,00 10,00 10,00 10,00 10,00 Pánský kadeřník - stříhání na sucho 1 úkon 65,33 68,57 73,46 80,92 85,72 89,23 160,74 165,84 Vstupenka do divadla průměr 163,40 171,17 180,26 197,61 209,66 217,64 218,54 231,49 Oběd ve ŠJ (strávníci 7-10 let) 1 menu 16,70 16,94 17,36 19,26 19,29 19,43 20,11 21,71 Odvoz popela a pevných odpadků ročně Zdroj: Český statistický úřad

41 Graf 6 Meziroční a průměrná míra inflace v letech Zdroj: Český statistický úřad

42 2.5 Mzdy Na přelomu let 2008/2009 klesly meziročně mzdy a platy o 6 %. Hrubý důchod domácností ještě v roce 2008 zaznamenal nejvyšší růst ve sledovaném období 8,9 %, aby v roce 2009 naopak nejvýrazněji poklesl o 8,5 %.[7] Graf 7 Průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců v ČR v letech