1. VZNIK A VÝVOJ MNOHOBUNĚČNÝCH ŽIVOČICHŮ, RÝHOVÁNÍ ZYGOTY KOPINATCE, TKÁNĚ

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "1. VZNIK A VÝVOJ MNOHOBUNĚČNÝCH ŽIVOČICHŮ, RÝHOVÁNÍ ZYGOTY KOPINATCE, TKÁNĚ"

Transkript

1 1. VZNIK A VÝVOJ MNOHOBUNĚČNÝCH ŽIVOČICHŮ, RÝHOVÁNÍ ZYGOTY KOPINATCE, TKÁNĚ 1.1. Živočišná buňka Obecné znaky buňky Definice buňky Buňka ( cellula, cyton) je základní stavební a funkční jednotka všech živých organismů. Je to nejmenší útvar schopný samostatné existence a reprodukce (viz buněčná teorie - Th. Schwann 1839). Studiem buňky se zabývá cytologie (buněčná biologie). Studuje biologii buňky komplexně - tj. z hlediska biofyziky, biochemie, molekulární biologie, fyziologie, genetiky a morfologie. OBECNÉ ZNAKY BUŇKY Buňka má: vlastní genetický a proteosyntetický aparát vlastní energetický metabolismus je ohraničena membránou (reguluje pohyb látek dovnitř a ven) Tyto znaky odlišují buňky od nebuněčných forem živých soustav - virů. Výše uvedené znaky má buňka prokaryotická i eukaryotická. Kromě buněk se na stavbě organismů podílejí mezibuněčné hmoty (nacházejí se vně buňky hlavně v živočišných pojivech - kost, chrupavka) a soubuní, což jsou mnohojaderné útvary vzniklé buď opakovaným dělením jádra bez dělení buňky nebo také splýváním buněk. Struktura buňky Pod pojmem struktura rozumíme velikost, tvar a vnitřní uspořádání buňky. Rozlišujeme strukturu: mikroskopickou - to, co vidíme světelným mikroskopem submikroskopickou - to, so pozorujeme elektronovým mikroskopem (také ultrastruktura) Typy buněk prokaryotická buňka - viz dříve eukaryotická buňka - a) rostlinná, b) živočišná, c) buňka hub Prokaryotická buňka je jednodušší než eukaryotická. Obsahuje minimální množství biomembrán. Nikdy nevytváří mnohobuněčný organismus, nanejvýše kolonie. Stavba živočišné buňky: buněčné povrchy cytoplazma buněčné organely a) glykokalyx + cytoplazmatická membrána b) cytoplazma c) buněčné jádro d) endoplazmatické retikulum e) Golgiho komplex f) lyzozómy g) mitochondrie h) vakuoly i) cytoskelet 1

2 BIOMEMBRÁNY - biomembrány jednotlivých typů organel se vzájemně liší obsahem některých látek, rozdílnými funkcemi i různou tloušťkou. Na jejich utváření se jako základní látky podílejí bílkoviny a složené tuky (fosfolipidy, glykolipidy a steroidy). Pro složené tuky je charakteristické, že mají část své molekuly hydrofilní, např. PO 4 skupiny, a část hydrofóbní tvořenou zbytky mastných kyselin. Díky tomu mohou vytvářet ve vodném prostředí blanku označovanou jako vrstvový koacervát, jehož molekuly se orientují hydrofóbními částmi k sobě a hydrofilními k okolnímu vodnímu prostředí. Takto vzniklá blanka ohraničuje vždy kulovitý nebo geometricky od něj odvozený prostor, který tvoří hranici mezi dvěma různými systémy vodných roztoků a je základem membrán ohraničujících vnitřní prostor buňky (cytoplazmatická membrána) nebo obsah různých typů buněčných organel - tato membrána se jeví jako polopropustná (semipermeabilní) tj. schopná propouštět jen molekuly vody a nikoli látky ve vodě rozpuštěné vně a uvnitř membránové struktury. Zatímco lipidická vrstva slouží jako ostrá hranice mezi roztoky různých látek vně a uvnitř membránové struktury, bílkovinná složka zabezpečuje výběrově některým látkám volný průchod. - podle pevnosti vazby bílkovin na membránové lipidy a polohy v biomembráně rozlišujeme bílkoviny periferní (povrchové), které jsou na vnější nebo vnitřní straně lipidické vrstvy a plní různé enzymatické funkce a na propustnost lipidické vrstvy nemají vliv, a integrální zabudované do vrstev lipidů. Enzymatické funkce plní intergální bílkoviny chemicky vázané na membránové lipidy. Membránové váčky mají schopnost vzájemného splývání (fúze biomembrán) a dělení. Takto je umožněno množení buněčných organel, jejich zvětšování, zmenšování a přeprava látek z jedné organely do druhé - tzv. cytózy. CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA - přítomna na povrchu všech typů buněk jako hraniční vrstva mezi vnitřním a vnějším prostřením buňky. Kromě lipoproteinové vrstvy o síle 5 nm je zevně kryta vrstvou cukerných látek - sacharidový plášť = glykokalyx. Tyto látky nesou a svých volných koncích funkční skupiny schopné reagovat s různými látkami v okolí buňky a slouží k příjmu látkových signálů a podílejí se na přenosu informací do vnitřního prostředí buňky, k vazbám částic a v buněčných koloniích a mnohobuněčných organismech se podílejí na tvorbě mezibuněčných spojů. Součástí cytoplazmat. membrány je také svrchní vrstva prostoupená hustou sítí cytoskeletu, jehož vlákna, zejména aktinová mikrofilamenta pevně vázána na bílkoviny, slouží ke zpevnění povrchu buňky, umožňují změny tvaru buňky a jiné povrchové funkce. Spolu s cytoskeletem se cytoplazmatická membrána podílí také na utváření trvalých i dočasných pohybových organel buňky - např. panožky, bičíky, řasinky nebo mikroklky, sloužících k pohybu buňky, přijímání potravy, výměně tekutin v okolí buňky atd. - je také v úzkých funkčních a morfologických vztazích s nitrobuněčnými strukturami (s endoplasmatickou sítí, s Golgiho komplexem, dyktyozómy, vakuolami apod.) Její nejdůležitější funkcí je polopropustnost látek, která zabezpečuje ochranu vnitřního prostředí buňky a umožňuje její metabolické funkce. Vzhledem k tomu, že je lipidická vrstva biomembrán polopropustná, mohou skrze ni pronikat kromě molekul vody jen látky rozpustné v tucích. Jelikož je tato membrána prostoupena také drobnými póry vyplněnými vodou, mohou skrze ni pronikat i hydrofilní částice o velikosti 0,4-0,8 nm (některé ionty). Větší částice (nízkomolekulární organ. látky aj. ) se mohou vázat s integrálními bílkovinami a pomocí nich se dostávat na druhou stranu polopropustné vrstvy. Tyto transporty se dějí na základě fyzikálních zákonů kinetiky hmotných soustav zákona difúze a osmotického zákona. 2

3 NITROBUNĚČNÉ MEMBRÁNOVÉ ORGANELY - podle významu se mohou dělit na tři skupiny: a) buněčné jádro - řídící centrum buňky b) semiautonomní organely (mitochondrie a plastidy) c) ostatní membránové struktury a) buněčné jádro (karyon = nucleus) Jádro je nedílnou součástí téměř všech buněk. Jen zcela výjimečně, u buněk vysoce specializovaných, může dojít k jeho vymizení (např. v červených krvinkách savců). Stává se tak jen u buněk, které se po ukončení diferenciace jež nerozmnožují a po funkčním opotřebení odumírají. Tvar jádra bývá nejčastěji kulovitý nebo oválný, vzácněji růžencovitý, vláknitý, podkovovitý, skobovitý, větvený aj. Jádro je největší organelou buňky, zaujímá asi 10% jejího celkového objemu, v savčích buňkách má průměr okolo 6 mikrometrů, ale u buněk různě specializovaných, různých vývojových stadií, různých druhů organismů se může velikost jádra značně lišit. Většina buněk má jádro jen jedno (monoenergidní buňky), vzácněji se setkáváme i s vícejadernými (polyenergidními) buňkami, které dělíme podle způsobu vzniku do dvou skupin: a) plazmódia - vznikají opakovaným dělením jádra, aniž by se dělila buňka jako celek (bez dělení plazmy) b) syncytia - vznikají rozrušením přepážek mezi několika sousedními buňkami a splynutím jejich cytoplazmy (fúzí jejich cytoplazmatických membrán.) V plazmódiích a syncytiích jsou zpravidla všechny jádra tvarově a funkčně stejná, jen u nálevníků (prvoci) se setkáváme s buňkami o dvou velikostně i funkčně rozlišitelných jádrech. Velké jádro (makronukleus) řídí metabolické funkce a malé jádro (mikronukleus) se uplatňuje při dělení buňky. Jádro většiny eucytů se skládá ze čtyř součástí: 1. z jaderné membrány (karyolemy) 2. z jaderné šťávy (karyoplazmy) 3. ze zrnitých a vláknitých struktur nukleoproteinů (chromatinu) 4. z jednoho nebo více jadérek(nukleolů) Jaderná membrána (karyolema) - odděluje jaderný obsah od základní cytoplazmy. Na rozdíl od membrán většiny organel buňky je tvořena biomembránami, které jsou vzájemně odděleny okolojaderným (perinukleárním) prostorem, dále je opatřena poměrně velkými otvůrky o průměru asi 40 nanometrů, označovanými jako jaderné póry. Jadernými póry dochází k 3

4 řízené výměně makromolekulárních látek (RNA a bílkovin) mezi karyoplazmou a cytoplazmou. Ostatní molekuly a ionty mohou procházet biomembránami jaderné membrány a okolojaderným prostorem osmoticky, difúzí a aktivním transportem. Jaderná šťáva (karyoplazma ) - obsahuje zpravidla více vody než základní cytoplazma. Lze v ní rozlišit složku rozpustnou, směs koloidních a krystaloidních roztoků, a nerozpustnou, tvořenou sítí bílkovinných vláken označovanou jako jaderný skelet. Jaderný chromatin - jeho základem jsou nukleoproteiny i volné bílkoviny a nukleové kyseliny, nositelé genetické informace. Velké shluky chromatinu, tvořící silně spiralizovaná vlákna DNA proteinů, která se nepodílejí na transkripci, se označují jako heterochromatin. Aktivní molekuly DNA jsou despiralizované a uvolněné z vazby s histony a tvoří tzv. euchromatin. V dělících se buňkách se veškerý genetický materiál soustřeďuje v chromozómech, kde každý chromozóm je tvořen silně spiralizovanou molekulou DNA s navázanými histony i jinými bílkovinami. Jadérko (nukleolus) - je zpravidla kulovitý, silně světlolomný útvar uložený v jaderné šťávě asi ve středu jádra nebo pod jadernou membránou. Jeho velikost se pohybuje v rozmezí 1-5 mikrometrů. Byla v něm rozlišena vláknitá a zrnitá složka. Zrnitá složka jsou již hotové ribozomální podjednotky tvořené komplexy r-rna a bílkovin, které jsou do jadérka dopravovány ze základní cytoplazmy. Ribozomální podjednotky se z jadérka uvolňují a jadernými póry pronikají do cytoplazmy, kde se z nich vytvářejí kompletní ribozómy. V jádře se zpravidla vyskytuje jedno nebo dvě jadérka, vzácněji jich může být v jednom jádře několik desítek až stovek. Oproti jaderné šťávě není jadérko ohraničeno biomembránou. V období buněčného dělení jadérko jako samostatná struktura mizí a zachovává se jen úsek molekuly DNA v podobě organizátoru jadérka. b) semiautonomní organely buňky Podle tzv. endosymbiotické teorie docházelo ve vývoji eucytů ke zdokonalování jejich metabolických funkcí také soužitím s protocyty, které měly některé z metabol. drah vyvinuty již dokonaleji než primitivní eucyt. Z protocytů schopných dokonalým způsobem využívat světelnou energii k syntéze organických látek cestou fotosyntézy se vyvinuly plastidy a z protocytů, u kterých byla nejdokonaleji vyvinuta schopnost získávat potřebnou energii rozkladem organ. látek až na CO 2 a H 2 O za spoluúčasti kyslíku se vyvinuly mitochondrie. Tyto organely si uvnitř eucytu uchovaly schopnost samostatně se rozmnožovat replikací DNA a dělením. Biomembrány na jejich povrchu mají oproti biomemránám karyolemy různý původ. Vnitřní membrána má podobné funkce a látkové složení jako měla cytoplazmatické membrána původního protocytu, vnější membrána odvozuje svůj původ podle chemického složení nejspíše od cytoplazmat. Membrány eucytu. MITOCHONDRIE - jsou zpravidla kulovité, oválné nebo tyčinkovité organely vyskytující se téměř u všech eucytů v počtu od 50 do Dosahují šířky okolo 0,5 mikrometru, délky až 7 mikrometrů. Obal je tvořen dvěma vrstvami, vnější a vnitřní mitochondriální membránou, mezi kterými je vnější neplazmatický prostor mitochondrie. Z vnitřní membrány se tvoří do vnitřního četné membránové vchlípeniny zvané mitochondriální kristy podobné tylakoidům, od kterých se ale liší funkcí a tím, že jejich vnitřní prostor přechází v neplazmatický prostor mitochondrie. Plazmatický prostor je vyplněn matrixem, jejíž součástí je molekula DNA, RNA a větší zrnité útvar, dále se zde vyskytují enzymy tzv. Krebsova cyklu. Vnější biomembrána je volně průchodná pro ionty i molekuly, včetně menších molekul bílkovin. Vnitřní membrána je průchodná jen pro molekuly látek, pro které je vybaveny specifickými přenašeči. Podílí se na řízeném transportu O 2 a CO 2. Hlavní funkcí mitochondrií je oxidace a fosforylace organ. látek za účelem uvolnění energie z jejich chemických vazeb a převedení této energie do tzv. makroergních vazeb v molekulách ATP podle rovnice: 4

5 ADP + H 3 PO 4 + energie = ATP + H2O ATP pak slouží k přenosu energie do všech míst v buňce, kde je potřebná. Mitochondrie jsou schopny syntetizovat část bílkovin potřebných k plnění jejích funkcí a mitochondriální granula slouží k ukládání zásob vápníku v buňce. c) ostatní membránové struktury ENDOPLAZMATICKÁ SÍŤ (= RETIKULUM) ER je soustava vzájemně propojených, silně zploštělých membránových váčků a kanálků prostupující zejména v okolí jádra hustě základní cytoplazmou všech eucytů. Nejvíce je vyvinuta v živočišných buňkách. Její cisterny v okolí jádra jsou napojeny na perinukleární prostor, na povrchu cisteren jsou vázány zrnité útvary - ribozómy (drsné ER), kdežto povrch kanálků je hladký bez ribozómů (hladké ER). Vnitřní prostor sítě je vyplněn hmotou o odlišném složení, než má okolní cytoplazma. Ribozómy na povrchu drsného ER jsou tvořeny převážně r RNA a bílkovinami a na povrchu ER jsou rozmístěny jednotlivě nebo seřazeny v řetízkovitých útvarech - polyzómech. Každý ribozóm se skládá ze dvou podjednotek : malé a velké, které vznikají v jadérku a v cytoplazmě se obě podjednotky spojují pomocí atomů hořčíku. Při zahájení syntézy bílkovin se mezi podjednotky protahuje vlákno mrna a ribozómy se řetězí v polyzóm. Ribozómy se mohou vyskytovat také volně v cytoplazmě a zde sloužit k syntéze bílkovin. Kromě syntézy bíkovin plní ER řadu dalších funkcí :Podílí se na syntéze látek v buňce i jako skladovací prostor různých buněčných produktů, v rostlinných buňkách se podílí při stavbě jejich buněčných stěn, v nervových a svalových buňkách slouží při přenosu nervových signálů. GOLGIHO KOMPLEX Italský anatom Golgi pozoroval v mikroskopických prepatátech nervové tkáně prosycené solemi stříbra v blízkosti jader buněk sytě tmavé struktury, které pojmenoval retikulární aparát. Jedná se o membránové organely podobné endoplazmat. síti, jejich stavebním prvkem jsou penízkovitě uspořádané soubory 6 až 30 zploštělých váčků (Golgiho cistern) nazývaně diktyozómy. Vnitřní prostor každého z nich je při jejich obvodu rozšířen a oddělují se od něj drobné membránové váčky (sekreční váčky) - jeho funkce je úzce spjata s činností ER. Produkty ER jsou v jeho cysternách chemicky různým způsobem upravovány, mění se struktury jejich aj. molekul, vytvářejí se vazby mezi různými makromolekulárními látkami za vzniku makromolekulár. komplexů 5

6 - takto upravené látky jsou sekrečními váčky uvolňovány do cytoplazmy a touto dopravovány na určená místa v buňce, kde plní své funkce, nebo jsou z buňky vylučovány. Cestou odškrcování membrán. váčků od Golgiho cistern vznikají také samostatné membrán. organely buňky jako jsou lyzozómy nebo cytozómy. Z ER se dopravují látky do Golgiho aparátu prostřednictvím váčků, které se odškrcují od biomembrán ER, putují cytoplazmou k povrchové membráně Golgiho cisteren, se kterou splývají. Golgiho aparát produkty ER také zahušťuje a přebytečnou vodu vylučuje z buňky pomocí kanálků, které jsou napojeny na cytoplazmat. membránu (osmoregulační funkce GA) - mezi GA, ER a plazmat. membránou existuje úzká morfologická souvislost a funkční návaznost. LYZOZÓMY A NITROBUNĚČNÉ TRÁVENÍ Lyzozómy jsou membránové váčky kulovitého až oválného tvaru o různých velikostech, Jejich obsahem je asi 60 druhů enzymů řazených keyselým hydrolýzám. V kyselém prostředí mají lyzozomální enzymy schopnost katalyzovat za spotřeby vody rozklad makromolekulár. látek na jednoduché látky organické - tyto procesy se nazývají nitrobuněčné trávení. Lyzozómy oddělené od GA a ER (primární lyzozómy) se pohybují v cytoplazmě, kde splývají s váčky s potravou (fagozómy) za vzniku tzv. sekundárních lyzozómů. Ve fagozómech se vytváří kyselé ph, které aktivuje lyzozomální enzymy ke katalýze - rozkladu přijaté potravy. Vzniklé produkty difundují membránou fagolyzozómu do cytoplazmy a odtud do různých buněčných organel, kde jsou využívány k syntéze makromol. látek nebo dále rozkládány za účelem uvolňování chem. vázané energie využívané k syntéze ATP. S primárními lyzozómy mohou splývat i opotřebované organely buňky, jejichž strávením se buňky zbavuje nepotřebných struktur a současně využívá jejich látek ke svému metabolismu - tento jev se nazývá autofagie, na rozdíl od trávení potravy přijímané zvenčí neboli heterofagie. Nestravitelné zbytky potravy ve fagolyzozómech setrvávají v membrán. váčcích jako tzv. zbytková (reziduální) tělíska nebo terciární lyzozómy. VAKUOLY Tzv. stažitelné (pulsující) vakuoly v buňkách sladkovodních prvoků slouží k odčerpávání vody, která do těchto buněk osmoticky neustále proniká. S vakuolami rostlinného typu se v živočišné buňce nesetkáme. CYTOSKELET Na utváření cytoskeletu se podílejí 3 druhy vláknitých elementů: 1. mikrofilamenta (vlákénka o síle 4-6 nm) 2. intermediární filamenta (vlákénka o síle 7-11nm) 3. mikrotubuly (tenké trubičky o síle asi 25nm a šířce kanálku 17 nm) Základem všech jsou globulární molekuly různých druhů bílkovin (monoméry). Monoméry cytoskeletu se běžně vyskytují v základní cytoplazmě, kde se využívají pro výstavbu oporných a pohybových struktur buňky - polymerují v řetízkovité útvary, nerozpustná vlákénka bílkovin (polymery), tvořící elementární fibrily, které se mohou dále sdružovat ve svazky a vytvářet všechny typy vláknitých elementů cytoskeletu. 6

7 MIKROFILAMENTY Pod cytoplazmat. membránou zajišťují změny tvaru buněčného povrchu a zpevňují cytoplazmat. membránu. Pronikají také do výběžků membrány (mikroklků, panožek apod. )Ve vnitřní cytoplazmě tvoří spoje mezi organelami a umožňují tvarové změny a pohyb organel. MIKROTUBULY Na jejich stavbě se jako základní látky podílejí globulární bílkoviny tubulin. Jsou proměnlivou složkou. V buňkách tvoří síťové útvary, které obalují jádro a spojují organely - jsou na ně napojeny např. mitochondrie Plní také v pohybových organelách typu bičíků a řasinek a v dělícím aparátu buňky (centrioly, dělící vřeténka). Bičíky a řasinky jsou trvalé pohybové organely na povrchu některých buněk. Mohou sloužit k pohybu celých buněk (bicíkovci, nálevníci), k pohybu buněčných kolonií (váleč koulivý), těl mnohobuněčných (některé larvy vodních živočichů, např. hub, žahavců aj. nebo některé ploštěnky). ZÁKLADNÍ CYTOPLAZMA Lze ji charakterizovat jako tekutou složku buňky tvořenou směsí koloidních a krystaloidných roztoků anorganických a organických látek. Její hlavní funkcí je vytvářet vhodné prostředí pro činnost všech buněčných organel a výměnu látek mezi nimi. Její látkové složení je značně proměnlivé. Při povrchu buněk bývá její hustota vyšší a bývá v ní méně organel = hyaloplazma, uvnitř buňky řidší a s větším množstvím organel = granuloplazma. Je slabě kyselé až neutrální povahy (ph 3,8-7,0) Z biochemických pochodů v ní probíhá částečně přeměna bílkovin, štěpení cukrů (anaerobní glykolýza aj. ) a přeměna tuků. 7

8 1.2 VÝVOJ JEDINCE začíná oplozením vajíčka a končí zánikem jedince 2 části : 1) embryonální období vyvíjí se a roste 2) postembryonální období jedinec dospívá a rozmnožuje se EMBRYONÁLNÍ VÝVOJ - EMBRYOGENEZE - oplozené vajíčko (zygota, synkaryon) 2 sady chromozomů hned po oplození vstupuje do I.BLASTOGENEZE (vývoj zárodečného listu) a) rýhování může nastat už několik minut po oplození (mitóza) vznikají 2 dceřiné buňky blastomery navazuje několik navazujících mitóz ( odpadá interfáze) počet buněk narůstá ale velikost útvaru zůstává stejná (buňky se zmenšují) vzniká morula (může dojít k různému dělení na pólech různá velikost buněk) morula se vyvíjí vzniká blastula (uvnitř se začíná vytvářet dutina blastocel) b) gastrulace- (vmáčknutí) vzniká gastrula vzniká i) přesouváním (imigrace) buněk ii) vchlipování (invaginace) u různých živočichů různé způsoby vznikají 2-3 zárodečné listy pokud živočichové zůstávají na tomto stupni vývoje diblastika (gastrulovci) 2 zárodečné listy (uvnitř endoderm, povrch ektoderm) může se vytvořit mezoderm (3.zárodečný list) triblastika mezoderm vytváří se mezi ektodermem a endodermem, může mít povahu parenchymu, epitelární mezenchym (slouží jako výstelky), z mezodermu vznikají pohlavní orgány, ledviny, svalstvo c) nerulace typické u obratlovců nebo strunatců, vytváří se chorda a mícha II. ORGANOGENEZE zahájena intenzivním růstem zárodku, který začíná dostávat rysy dospělce dochází k diferenciaci buněk ( v souvislosti s vývojem zárodečných listů) dochází k protahování a ohýbání těla do určitého tvaru z jednotlivých zárodečných listů vznikají orgány 1) EKTODERM z něj vzniká pokožka + její deriváty, dřeň nadledvin, vylučovací orgány bezobratlých, vzdušnice, vnější žábra (u pavoukovců), výstelka přední a zadní části trávicí trubice, nervová soustava 2) ENDODERM výstelky střední části střeva, trávicí žlázy, plíce obratlovců, štítná žláza, chorda dorsalis 3) MEZODERM nejdříve se rozliší celomové váčky, které se rozdělí na hřbetní části na tzv. somity a v břišní laterální destičky somity škára, kostra, kosterní svalstvo, ledviny, vývody pohlavních žláz laterální destičky pohlavní žlázy, části pohlavních vývodů mezenchym srdce, cévní soustava, osrdečník, střevní závěs ( v oblasti laterálních destiček) POSTEMBRYONÁLNÍ VÝVOJ začíná uvolněním zárodku z vaječných obalů, což probíhá 2 způsoby A) NEPŘÍMÝ VÝVOJ (vývoj s proměnou) mezi embryem a dospělcem je stádium larvy Vývoj hmyzu z vajíčka larva svlékání, po posledním svlékáním vzniká imago (dospělec) = larva podobná dospělci menší, bez pohlavních orgánů i) hmyz s proměnou nedokonalou (rovnokřídlí, švábi) larvy (najády) nymfy ii) hmyz s proměnou dokonalou vloženo stadium pupy (kukly) dochází k metamorfóze (proměně) rozpuštění tkání přestavba dospělec kukla proměna dospělec s jinými znaky (motýli) Typy larev : housenky, housnice, ponravy, strusky B) PŘÍMÝ VÝVOJ zárodek podobný dospělci Zárodek je připraven na samostatný život, podobný dospělci, roste, dospívá, vyvíjí se pohlavní orgány Vývoj v těle matky aby zárodek byl co nejlépe připraven k samostatnému životu 8

9 Zygota se mění v trotoblast a amnioblast, z části buněk vznikají zárodečné obaly a z části plodová voda Vytváří se amniová dutina ohraničena blánami, bývá naplněna tekutinami (u obratlovců plodová voda), 2 blány : amnion (vnitřní) chorion (seroza) vnější vytváří se až u amniot = plazi, ptáci, savci (plazi, ptáci vajíčka vyvíjející se mimo tělo matky, savcipřímý porod + mateřské mléko) savci vyvíjí se uvnitř matky porod v prvních dnech vývoje mimo tělo matky výživa pomocí mateřského mléka (typické složení pro jednotlivé druhy bílo/masožravci) porod blány prasknou zárodek vypuzen z těla ven s placentou, která zajišťuje výživu zárodku před porodem (vzniká propojením sliznice s výběžky chorionu) Jednobuněčnost je předstupněm mnohobuněčnosti. Přechod od prvoků k mnohobuněčným živočichům představují buněčné kolonie (např. váleč koulivý, trubénky atd.) Při pohlavním rozmnožování je na počátku ontogenetického vývoje každého mnohobuněčného živočicha jediná buňka oplozená vaječná buňka, zygota. Ta se opakovaně mitoticky dělí, což nazýváme rýhování zygoty. Buňky nadále nerostou, ale opakovaně se mitoticky dělí a jsou stále menší. Nazývají se blastomery, vytváří kulovitý zárodek z jediné vrstvy buněk, tzv. blastulu. Představu o vzniku mnohobuněčnosti podává několik teorií: Invaginační teorie vchlipováním ektodermu (Ernst Haeckel) Imigrační teorie vcestováním buněk ektodermu do blastocelu (Ilja Mečnikov) 9

10 Dvouvrstevní živočichové mají vyvinuty dva zárodečné listy: ektoderm a entoderm (houby, žahavci, žabernatci). Tělní souměrnost kulovité dvouvrstevné gastruly je paprsčitá (radiální). Kulovitá gastrula se protahuje do délky, vzniká dvouvrstevná válcovitá gastrula (ploštěnci, hlísti). Tělní souměrnost je dvoustranná (bilaterální). Živočichové, u kterých se ústní otvor vyvíjí ze zbytku prvoúst gastruly a řitní otvor vzniká na opačném konci těla se nazývají prvoústí (protostomia). Živočichové, u kterých se v místě prvoúst vyvíjí otvor řitní a na opačném konci zárodku vzniká ústní otvor se nazývají druhoústí (deuterostomia). U vyšších živočichů vývoj pokračuje dále. Gastrula zůstává válcovitá, ale vyvíjí se třetí zárodečný list mezoderm. Z hřbetní části válcovitého entodermu se tvoří mezodermální váčky. Vznikají ve třech párech za sebou. Článkovaní živočichové mají v každém tělním článku jeden pár coelomových (mezodermálních) váčků. Základem zárodku jsou zárodečné listy: ektoderm, entoderm, mezoderm. Z nich se vyvíjí tkáně a orgány. EKTODERM ENTODERM MEZODERM - pokožka, srst, peří - nervová soustava - smyslové orgány - trávící soustava - dýchací soustava - výstelka tělních dutin - svalová a pojivová tkáň - pohlavní a močové orgány - škára, kostra 10

11 RÝHOVÁNÍ ZYGOTY KOPINATCE Embryonální vývoj kopinatce je modelem, umožňujícím pochopení embryonálního vývoje všech strunatců. První stádium rýhování zygoty je u všech bezobratlých i obratlovců stejné: zygota morula blastula gastrula. LEGENDA - D: DERMATOM škára - M: MYOTOM svalstvo - S: SKLEROTOM kostra - G: GONOTOM pohlavní a vylučovací systém 11

12 1. 3. Tkáně Tkáně = soubor buněk stejného tvaru a fce (x nervová tkáň - b. hlavní a pomocné) - soudržnost buněk ve tkáních zajištěna fyzikálními, chemickými a fyzikálně chemickými vazbami a mezibuněčnými spoji - začínají se formovat z buněk zárodečných listů v časných fázích embr. vývoje - rozlišovat se začínají ve stadiu neuruly - v prostorách mezi buňkami - tkáňový mok - zprostředk. látkovou výměnu mezi tělními tekutinami a tkáněmi - činností buněk vzniká buněčná hmota : a) fibrilární - tvořena kolagenními, retikulárními a elastickými vlákny b) amorfní - tvořena glukózaminoglykany - želatinovitá, polotekutá - ektoderm. původu - epitely krycí, smyslové, počátek a konec trávicí trubice, žlázové epitely, zubní tkáň, nervová, epitely dých. org. - entoderm. původu - epitely tráv. trubice, jater a slinivky břišní, plíce - mezoderm - epitely ledvin, gonád, výstelky tělních dutin, svalová tkáň EPITELY - fce - kryje povrch těla a orgánů, vystýlá dutiny - nejvíce se podobají zárodeč. listům, většina je ektoderm. a entoderm. původu - málo mezib. hmoty, buňky těsně vedle sebe - dělení podle : tvaru buněk - plochý = dlaždicovitý - kubický - cylindrický počtu vrstev - jednovrstevný - víceřadý - vrstevnatý - přechodný ROZDĚLENÍ TKÁNÍ EPITELY POJIVOVÁ TKÁŇ SVALOVÁ TKÁŇ NERVOVÁ TKÁŇ Dělení podle funkce: a) Krycí na povrchu, chrání organismus před různými vlivy (např. pokožka) b) Výstelkové- podobná fce jako krycí výstelky všech dutin uvnitř těla (sliznice) c) Epitely žlázové- speciálně upraveny, velké buňky hruškovitého tvaru, obsahují speciální látky- sekrety 3 základní typy sekrece : merokrinní sekrety odváděny spec. kanálky- sekrece plynulé nebo v intervalech ( potní žlázy) apokrinní- sekret se shromažďuje na jednom póli buňky, odstraňuje se i s výměšky ( mléčné žlázy) holokrynní- sekret se hromadí v celé buňce,, naplněná buňka je vypuzena z epitelu a rozpadnutím uvolňuje sekret do okolí žlázy vznikají shlukováním žlázových buněk, rozeznáváme: alveolární, tubulární, tubuloalveolární exokrynní- (s vnější sekrecí, na povrch epitelu) endokrynní- (s vnitřní sekrecí. Do krevního oběhu d) Resorpční- různá fce (dých,..),vylučovací soustava e) Zárodečné- vyživují vyvíjející se zárodečné buňky f) Smyslové- schopny přijímat podráždění z okolí, např. u ploštice 12

13 POJIVOVÁ TKÁŇ Buňky pojivové tkáně jsou odděleny mezibuněčnou hmotou, která je jejich produktem. Spojují nebo izolují orgány, vyplňují prostor mezi nimi a poskytují oporu měkkým tkáním Vazivová tkáň Podle mezibuněčné hmoty rozeznáváme 3 typy vaziv: Řídká: převládá rosolovitá hmota Hustá: převládá vláknitá složka (pouzdra orgánů, fascie ) Uspořádaná hustá: tvoří šlachy a vazy Lymfoidní vaziva jsou vaziva obsahující bílé krvinky (lymfocyty) Chrupavčitá tkáň Je tužší než vazivo, odolná vůči tlaku. Chrupavky se vyznačují silným rozvojem mezibuněčné hmoty. Základem chrupavčité buňky jsou chondrocyty, které jsou uzavřené ve zvláštních schránkách. Chrupavka je obvykle bezcévná. Výživa probíhá z kosti, k níž je chrupavka přirostlá, a vazivové blanky, tzv. ochrustavice (perichondrium), která chrupavku pokrývá. Regenerační schopnost chrupavky je velmi malá. Podle mezibuněčné hmoty rozeznáváme 3 typy chrupavek: Chrupavčitá tkáň sklovitá (hyalinní) V tenkých plátcích je průhledná, ve větší vrstvě bílá. Tvoří kloubní chrupavky, konce žeber, výstuže dýchacích cest, je základem kostí. V základní hmotě, která je stejnorodá, se nachází skupiny chrupavčitých buněk. Mezibuněčná hmota se nazývá kolagen. Chrupavčitá tkáň vazivová Je matně bílá, v tenkých vrstvách neprůhledná. V mezibuněčné hmotě se nachází četné fibrily kolagenního typu. Tvoří meziobratlové ploténky a vnitrokloubní destičky. Chrupavčitá tkáň elastická Má žlutobílou barvu, v tenkých vrstvách je neprůhledná. V mezibuněčné hmotě se nachází elastické fibrily dodávající pružnost. Tvoří např. podklad ušního boltce, hrtanovou příklopku aj Kostní tkáň Kostní tkáň je nejtvrdší z pojiv. Vyskytuje se pouze u obratlovců. Je tvořena z kostních buněk, tzv. osteocytů. Obsahuje: - látky organické: asi 1/3, dodávají kosti pružnost, bílkovina osein - látky anorganické: asi 2/3, dodávají kosti pevnost, Ca 3 (PO 4 ) 2, CaCO 3, Stářím se složení mění, přibývá anorganické hmoty snadná lámavost. POJIVOVÉ TKÁNĚ Vazivvová tkáň Chrupavčitá tkáň Kostní káň Zubní tkáň Trofická pojiva Kostní tkáň houbovitá (spongiózní) Má strukturu jako mycí houba, obsahuje systém trámečků. Nachází se v hlavicích dlouhých kostí, v kostech krátkých, plochých aj. Kostní tkáň hutná (kompaktní) Má lamelární strukturu. Výskyt v tělech dlouhých kostí. Nejběžnějším typem lamel jsou Haversovy systémy:lamely tvořené osteocycy jsou koncentricky uspořádány kolem kanálků, probíhajících rovnoběžně s osou kosti. V těchto kanálcích, jsou uloženy cévy. Kolem kanálků 8-15 lamel. Haversovy kanálky jsou navzájem spojeny šikmými spojkami a s povrchem kosti jsou spojeny tzv. Volkmanovými kanálky. Stavba dlouhé kosti: Kost je zevně kryta vazivovou blanou okosticí (periost), ta je bohatě prokrvena a obstarává růst kosti do šířky přirůstáním nových lamel. Kostní dřeň má v mládí červenou barvu. S přibývajícím věkem žloutne až šedne. V červené kostní dřeni se tvoři krevní elementy. V dospělosti zůstává jen v těle obratlů a v hrudní kosti. Uspořádání trámečků houbovité kosti je závislé na tlaku a tahu (architektonika kosti). Trámečky nevystavované tlaku a tahu se odbourávají. 13

14 Vývoj kostí: Kosti se vytváří z chrupavčitého nebo vazivového základu kostnatěním (osifikací) již během embryonálního vývoje. Osifikace se šíří z tzv. osifikačních jader charakteristických pro danou kost. Růst kostí: - do šířky: pomocí okostice - do délky: uskutečňuje se na tzv. růstové chrupavce. Růst je ukončen mezi rokem. U žen asi o 2 roky dříve Trofické tkáně Krev Krev je tekutý orgán, který zabezpečuje stálost vnitřního prostředí organismu. Je to neprůzračná červená tekutina, tvořená suspenzí krevních tělísek v krevní plazmě Složení krve: - tekutá krevní plasma - tuhé elementy: - erytrocyty = červené krvinky - leukocyty = bílé krvinky - trombocyty = krevní destičky Krevní plasma Krevní plasma je nažloutlá tekutina, slouží k přepravě glukózy, tuků Složení: - 91% H 2 O volná (rozpouštědlo) a vázaná na bílkoviny - 8% organické látky: 1) krevní bílkoviny 7%: - albuminy - globuliny - fibrinogen Bílkoviny mají význam pro transport látek, které se na ně Váží: minerály, tuky, hormony. Poutají vodu v krvi. Fibrinogen má význam pro srážení krve. 2) glukóza 1% Koncentrace glukózy v plasmě se nazývá glykémie (0,8 1,2 g/l). Její hladina je stálá. Glukóza slouží jako zdroj energie. Z krve je neustále odčerpávána, ale její hladina je neustále doplňována ze zásob glykogenu v játrech. Glykogen polysacharid, tzv. živočišný škrob - 1% anorganické látky Hlavně NaCl a NaHCO 3. Jsou to osmoticky aktivní látky. Řídí osmotický tlak, který závisí na množství vody. Udržují i konstantní hodnotu ph. Další ionty, např.: Fe 2+ - pro krvetvorbu Ca 2+ - pro svalový stah a srážení krve I - - pro činnost štítné žlázy Tuhé elementy Všechny se vyvíjí z krvetvorných buněk kostní dřeně Červené krvinky (erytrocyty) Okrouhlé bezjaderné buňky obalené polopropustnou membránou. Bezjadernost snižuje jejich vlastní spotřebu kyslíku. Jsou to primitivní buňky bez vnitřních struktur (schránky na hemoglobin). Tvar: na průřezu piškotovitý (bikonkávní) zvětšení povrchu proti kouli stejného objemu o 30%. Funkce: přenos kyslíku z plic do tkání. Kyslík se v krvinkách váže na krevní barvivo, tzv. hemoglobin. Vzniká tzv. oxihemoglobin. Tato vazba je slabá kyslík se z ní snadno uvolňuje. Hemoglobin obsahuje ve své molekule ionty Fe 2+, na které se váže kyslík jako magnet. Hemoglobin má schopnost vázat také CO, vzniká tzv. karboxyhemoglobin. Tato vazba je pevná, CO z ní nelze uvolnit. Hemoglobin zůstává trvale zablokován nastává smrt z nedostatku kyslíku. Vznik: v červené kostní dřeni (v dospělosti hrudní kost a těla obratlů). Životnost: 120 dnů Červené krvinky zanikají ve slezině, játrech a kostní dřeni. Po odštěpení železa se zbytek molekuly oxiduje na barvivo bilirubin, který se vylučuje játry do žluči. Krevní destičky (trombocyty) 14

15 Nemají jádro, tvar je nepravidelný, jedná se jen o úlomky kostní dřeně v 1mm 3 krve. Obsahují látky nepostradatelné pro srážení krve (Ca 2+, seratonin, enzymy). Vznik: v červené kostní dřeni. Podstata srážení krve: bílkovina krevní plasmy, rozpustný fibrinogen přechází na nerozpustný fibrin (sítovitá struktura, v níž se zachycují krevní elementy) fibrinogen enyzm trombin fibrin Trombin je v plasmě přítomen jako neúčinný protrombin. Do krve se dostává z jater, kde se tvoří za přítomnosti vitamínu K. protrombin trombokináza Trombokináza se uvolňuje rozpadem krevních destiček. trombin Bílé krvinky (leukocyty) Bezbarvé buňky s jádrem. Vznik v červené kostní dřeni, funkce obranná. Jsou obsaženy v krvi, tkáňovém moku, míze a v některých typech vaziva. Životnost různá: několik hodin, let i celý život. V 1mm leukocytů. Typy leukocytů: 1) Granulocyty:obsahují barvitelná zrníčka granuly 2) Agranulocyty: bez zrníček GRANULOCYTY (70% leukocytů) se dělí dále podle typu barvitelnosti na: - granulocyty neutrofilní: zrna jsou barvitelná kyselými i zásaditými barvivy. Mají největší fagocytární schopnost z granulocytů. - granulocyty eozinofilní: barvitelné kyselým barvivem eozinem. Mají menší fagocytární schopnost než neutrofily. Zvýšená hladina při parazitických a alergických chorobách. - granulocyty bazofilní: barví se zásaditými barvivy. Působí jako miny vybuchují a uvolňují chemické látky, spouštějící zánětlivé procesy. Jejich granule produkují heparin, který zabraňuje srážení krve uvnitř cév. AGRANULOCYTY dělí se na: - lymfocyty: jsou odpovědné za imunitu = odolnost organismu (T-Lymfocyty, B-Lymfocyty) - monocyty: největší bílé krvinky. mají schopnost diapedeze = pronikat mimo krevní řečiště. Dostávají se do tkání jako tzv. makrofágy. Mají velkou fagocytární schopnost, pohlcují i větší částice. Míza Míza má podobné složení jako krevní plazma. Je chudší na bílkoviny, obsahuje proměnlivé množství lymfocytů. Má důležitou roli při vstřebávání tuků. Tkáňový mok Vztah mezi krví, mízou a tkáňovým mokem: ve vlásečnicích dochází k výměně plynů, vody a látek mezi krví a tkáňovým mokem. Na začátku kapiláry prostupuje tekutina, obsahující živiny a jiné potřebné látky z krve do mezibuněčných prostor. Vytváří tkáňový mok. Na konci kapiláry se vrací tekutina obsahující zplodiny metabolismu zpět do krve. 15

16 SVALOVÁ TKÁŇ Charakteristickou vlastností svalové tkáně je schopnost smršťování (kontrakce). Ta je umožněna přítomností myofibril Hladká svalová tkáň Hladká svalová tkáň je tvořena buňkami vřetenovitého tvaru s jedním jádrem uprostřed. Délka buňky je µm. Myofibrily probíhají přes celou buňku. V mikroskopu se proto buňky jeví jako stejnorodé, hladké. Buňky se přikládají k sobě a tvoří tenčí nebo silnější vrstvičky ve stěnách orgánů (střevo, cévy, kůže). Charakteristická je pomalá, déle trvající kontrakce. Hladká svalovina je řízena nervstvem, které nepodléhá naší vůli (vegetativní, útrobní nervstvo) Srdeční svalová tkáň Srdeční svalová tkáň tvoří svalovou stěnu srdce, tzv. myokard. Tato svalovina je schopna kontrakce i bez nervových popudů. Má vlastní automacii. Vegetativní vlákna její činnost nevyvolávají, pouze ji zpomalují nebo zrychlují. Srdeční svalová tkáň je tvořena prostorovou sítí buněk, která je rozdělená pomocí interkalárních disků na úseky s jedním nebo dvěma jádry. Prostory mezi síťovinou jsou vyplněny vazivem, které tvoří kostru srdce Příčně pruhovaná svalová tkáň Příčně pruhovaná svalová tkáň se upíná na kostru a umožňuje pohyb. Skládá se z mnohojaderných svalových vláken. Svalové vlákno představuje svalovou buňky, která vznikla splýváním mnoha zárodečných buněk, tzv. myoblastů, již v embryonálním vývoji. Svalové vlákno je dlouhé několik milimetrů až centimetrů. Na povrchu svalového vlákna je obal, tzv. sarkolem, pod kterým se nachází četná jádra. Uvnitř svalového vlákna probíhají myofibrily. Každé svalové vlákno jich obsahuje několik set až tisíc. Nejsou jako u hladké svaloviny stejnorodé, ale skládají se z úseků temnějších a světlejších. Tyto úseky se pravidelně střídají a sval se tak jeví jako příčně pruhovaný. Podle struktury rozeznáváme dva typy svalových vláken: Svalová vlákna červená (tonická) Obsahují více svalového hemoglobinu, tzv. myoglobinu. Tato vlákna jsou pomalejší, ale vytrvalejší. Svalová vlákna bledá (fázická) Obsahují méně myoglobinu. Jsou rychlejší, ale rychleji se také unaví. Svaly člověka obsahují oba typy těchto vláken. Stavba příčně pruhovaného svalu: několik svalových vláken, obklopených vazivem, tvoří snopeček svalový. Více snopečků vytváří snopec. Snopce tvoří svalové bříško. To přechází ve šlachu, kterou se sval upíná na kost. Na povrchu snopečků, snopců a bříšek se nachází vazivo, kterým prochází cévy a nervy. Na povrchu svalu je svalová povázka. Činný sval je bohatě prokrvený. 16

17 NERVOVÁ TKÁŇ Základní stavební i funkční jednotkou nervové soustavy je nervová buňka, tzv. neuron. Její tvar je rozmanitý. Nejčastější tvar: Uvnitř neuronů probíhají vlákna neurofibrily. Axon je obalen pláštěm z lipidů, který vytváří myelinovou pochvu. Zevně se nachází Schwannova pochva tvořená ze Schwannových buněk. Obě pochvy jsou spirálovitě svinuty kolem axonu. Pochvy jsou rozděleny tzv. Ranvierovými zářezy na segmenty asi 1 mm dlouhé. Seskupením těl a dendritů vzniká šedá hmota nervová, seskupením axonů vzniká bílá hmota nervová. Základní funkcí je vznik a šíření vzruchů (impulzů). Jsou to elektrické změny zprostředkované pohybem iontů, nikoliv elektronů. Uvnitř neuronů je převaha záporně nabitých iontů, zevně převažují ionty kladné. Mezi vnitřkem a vnějškem existuje rozdíl potenciálů se záporným potenciálem uvnitř neuronu. Jeho hodnota 70 mv = klidový membránový potenciál. Uvnitř buňky je převaha iontů K +, ale celkově převažuje záporný náboj (bílkoviny, Cl - ). Ve vnějším prostředí jsou přítomny ve velké koncentraci Na + ionty. Při podráždění neuronu se mění propustnost plazmatické membrány pro Na +, ty vnikají do buňky a vyrovnávají záporný náboj. Ionty K + vystupují z buňky. Vzniká akční potenciál, který se šíří po celé délce neuritu. (Rychlost šíření vzruchu až 120 m/s.) Obnovení původního stavu iontů se děje mechanismem aktivního transportu (sodíkodraslíková pumpa). Neurony se vzájemně propojují a dotýkají se svými výběžky. Místo tohoto spojení se nazývá zápoj (synapse). Činností synapsí se vzruchy přenáší z jednoho neuronu na druhý. (Na jednom neuronu 1000 i více synapsí.) Přenos vzruchu je možný jen jedním směrem z presynaptické na postsynaptickou membránu. Dorazí-li vzruch na synapsi, váčky s mediátorem se rozpadnou a mediátor se dostává do štěrbiny mezi oběma neurony. Na membráně druhého neuronu nastává depolarizace (K + vystupují z buňky, Na + vstupují do buňky.) Mediátory: - tlumivé (inhibiční): kyselina gamaaminomáselná - budivé (excitační): acetylcholin - na synapsích sympatiku: noradrenalin Nervová tkáň obsahuje kromě neuronů i buňky gliové mají funkci podpůrnou. 17

18 1.4 FYLOGENEZE ROZMNOŽOVÁNÍ ŽIVOČICHÚ - reprodukce organismů - zachování živočišného druhu nepohlavní (asexuální) pohlavní (sexuální) NEPOHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ u jednoduchých dělení buňky z mateřského jedince vznikají 2 nebo více jedinců, dceřiní jedinci mají geneticky shodný materiál jako mateřský jedinec amitóza, mitóza 1) Prvoci mitóza a) dělením buňka se rozdělí na 2 stejné části nálevníci dělí se příčně bičíkovci dělí se podélně b) pučením na mateřském jedinci se vytvoří pupen zvětšení oddělení c) rozpadem (schizogonie) několikanásobné dělení jádra, kolem jader okrsky cytoplazmy náhlé rozdělení velké množství jedinců 2) Mnohobuněční tělo se může rozpadnout, pupen, a) dělení (fisiparie) mateřský jedinec se rozdělí na 2 či více částí dceřiné organismy ( žahavci, kroužkovci,..) POHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ b) pučení (gemiparie) typické pro houby, žahavce, pláštěnce mateřský + dceřiný jedinec zůstávají propojeni (korály) Pučení vnější (gematio) kdekoli na těle pupen roste Pučení vnitřní (gaulatio) sladkovodní houby, vnitřní pupeny, kam se soustředí část těla, vše se obalí amfidisky c) Fragmentace (houby, polypy, sasanky), z mateřského jedince se oddělují části těla, ze kterých dorůstají noví jedinci - většina živočichů - vytvoření speciálních buněk (gamety), vznikají meiózou (redukční dělení) v pohlavních orgánech 1) Prvoci k obohacení genetického materiálu umožněn vývoj a) konjugace (spojení) 2 buňky se k sobě připojí buněčnými ústy, makronukleus se rozpadá, mikronukleus se dělí vzniká: menší jádro samčí (migratorní) větší jádro samičí (stacionární) dojde k výměně migratorních jader a následnému splynutí migratorního a stacionárního jádra oddělí se objeví se makronukleus navazují mitózy b) kopulace 2 jedinci se začínají chovat jako jeden gomonti (splynutí těchto 2 buněk), splynutím vzniká zygota, ta se dál nepohlavně rozmnožuje vždy schizogonie 2) Mnohobuněční OOGAMIE pohlavní buňky jsou morfologicky odlišné (vajíčko, spermie) se vyvíjí v pohlavních orgánech (gonády) 18

19 SEPRMATOGENEZE vývoj spermie V semenných kanálcích, které jsou vystlány Sertoliho vrstvou (zárodečný epitel), slouží k výživě. Nad Sertoliho vrstvou jsou pohlavní buňky, ty se dále dělí na spermatogonie. Ta se dělí mitózou a vznikají 2 spermatocyty prvního řádu. Ty vstupují do prvního zracího dělení a vznikají spermatocyty druhého řádu. Následuje 2. zrací dělení a vznikají spermatidy (spermie bez bičíku) dále se diferencují ve spermie Typy spermií podobné bičíkovcům, vyjímečně bezbičíkaté spermie (korýši, roztoči, škrkavky) Bičíkaté hlavička = buněčné jádro s genetickým materiálem krček obsahuje mitochondrie bičík obyčejná stavba např- explosivní spermie u mořských plžů autobusové spermie spermie rozvážející ty pravé OOGENEZE vývoj vajíček, nižší počet vajíček Probíhá v Gráfově falikulu ve vaječnících Začátek primordiální gonocyty z nich se vytváří oogonie (malé buňky s velkými jádry). U plazů, ptáků a savců se už během zárodečného vývoje oogonie mění mitózou na oocyty 1. řádu. Takto jsou uchovány až do pohlavní zralosti. Pak se postupně až x zvětší, potom meiotickým dělením vznikají oocyty 2. řádu a buňka pólová. Oocyty 2. řádu vstupují do druhého zracího dělení a vzniká ootida a buňka pólová a z první buňky pólové vznikají další 2 buňky pólové (využívají se pro výživu), ootida se mění na zralé vajíčko Typy vajíček Liší se tím jakým způsobem se do vajíček ukládají zásobní látky, ty jsou uloženy ve žloutku (žloutek obsahuje zásobní látky, které vyživují vyvíjející se zárodek zrna vitelinu, nukleové kyseliny, bílkoviny, tuky), na žloutku vzniká animální ( budoucí zárodek) a vegetativní pól (výživa soustředěn žloutek) Vaječné obaly mimo tělo matky a) primární obaly vylučovány vlastním oocytem, pružné membrány (žloutková blána ptačí, žíhaná blána savčí) b) sekundární obaly vznikají činností buněk orgánů, ve kterých se vajíčka vyvíjí, např. chorion (chitinózní obal vajíček hmyzu) c) terciální obaly vznikají až po oplození, činností přídatných žláz v pohlavních orgánech (skořápky, kožovité blány, bílek,..) OSEMENĚNÍ INSEMINACE Střetnutí spermie s vajíčkem a) oplození vnější spermie i vajíčka vypuštěna do vody v obrovské kvantitě b) vnitřní oplození probíhá uvnitř těla samičky, spermie vnikají do pohlavního ústrojí samičky (menší množství vajíček, hodně spermií), biologický boj jen nejschopnější spermie oplodní vajíčko OPLOZENÍ splynutí vajíčka a spermie, probíhá u většiny živočichů stejně spermie se dostane k vajíčku přichytí na povrchu vajíčka vajíčko vypouští speciální chemické látky podporující positivní chemotaxi spermií = gamony vajíčko vylučuje gynogamon I urychluje pohyb spermií směrem k vajíčku, umožňuje přilepení spermie k vajíčku ve chvíli, kdy pronikne první spermie gynogamon II zabraňuje pronikání dalších spermií spermie vylučují androgamon I funkce: tlumí pohyb prodlužuje život spermií (zásobní látky se při pohybu spotřebovávají vyčerpání odumření), je vylučován když gynogamon I není přítomen androgamon II vylučován když se spermie dostane k vajíčku, umožňuje její proniknutí do vajíčka rozpouští jaderný obal ve vajíčku se rozpouští obal spermie splynutí samiččího a samčího jádra SYNKARYON PARTENOGENEZE vývoj neoplozeného vajíčka Vyskytuje se u mnohých živočichů ve chvíli, kdy jsou příhodné podmínky vajíčka se začnou vyvíjet i bez oplození Typické pro mšice, pakobylky, perloočky 19

20 Z genetického hlediska nepohlavní rozmnožování HERMAFRODITISMUS + GONOCHORISMUS Hermafrodité vytváří pohlavní buňky gonochorismus jeden jedinec vytváří pouze samčí nebo samičí pohlavní buňky 20

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako

Více

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Buňky, tkáně, orgány, soustavy Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma

Více

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADY HISTOLOGICKÉ TECHNIKY 9 1.1 Světelný mikroskop a příprava vzorků pro vyšetření (D. Horký) 9 1.1.1 Světelný mikroskop 9 1.1.2 Zásady správného mikroskopování 10 1.1.3 Nejčastější

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Prameny Určeno pro 8. třída (pro 3. 9. třídy) Sekce Základní / Nemocní /

Více

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou

Více

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: buňka stavba Ročník: 1. Buňka cytologie Buňka - Základní, stavební a funkční jednotka organismu - Je univerzální - Všechny organismy jsou tvořeny z buněk - Nejmenší životaschopná existence - Objev v 17. stol. R. Hooke Tvar: rozmanitý,

Více

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů

Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT . Ontogeneze živočichů "Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů postembryonální vývoj 1/73 Ontogeneze živočichů = individuální vývoj živočichů, pokud vznikají

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA 2_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Číslo a název projektu Číslo a název šablony Číslo a název projektu Číslo a název šablony DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT SSOS_ZE_1.05

Více

2. Histologie: pojivové tkáně

2. Histologie: pojivové tkáně 2. Histologie: pojivové tkáně Morfologie, histologie a ontogeneze rostlin a živočichů: Část 2: histologie a vývoj živočichů Znaky: nepravidelně uspořádané nepolarizované buňky nevytvářejí souvislé vrstvy:

Více

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE OBSAH 1. STAVBA BUŇKY (S. Čech, D. Horký) 10 1.1 Stavba biologické membrány 11 1.2 Buněčná membrána a povrch buňky 12 1.2.1 Mikroklky a stereocilie 12 1.2.2 Řasinky (kinocilie) 13 1.2.3 Bičík, flagellum

Více

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a

Více

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z : Otázka: Buňka Předmět: Biologie Přidal(a): konca88 MO BI 01 Buňka je základní stavební jednotka živých organismů. Je to nejmenší živý útvar schopný samostatné existence a rozmnožování. Každá buňka má svůj

Více

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná

Více

Autoři: Jana Kučerová (repa@emsbrno.cz) Zdeňka Vlahová (zdena.vlahova@centrum.cz) Gymnázium J.G. Mendela, Brno 1998. Maturitní téma č.

Autoři: Jana Kučerová (repa@emsbrno.cz) Zdeňka Vlahová (zdena.vlahova@centrum.cz) Gymnázium J.G. Mendela, Brno 1998. Maturitní téma č. Maturitní téma č. 3 BUŇKA Živá buňka = vyšší stavební a funkční prvek, který je již schopen všech základních projevů života, existující v přírodě často i jako samostatný organismus (např. bakterie, kvasinka,

Více

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky 1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky Buňka základní stavební a funkční jednotka všech živých organismů. (neexistuje život mimo buňku!) buňky se liší tvarem i velikostí - záleží při tom hlavně na jejich funkci.

Více

ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVIN MNOHOBUNĚČNÝCH, TKÁNĚ

ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVIN MNOHOBUNĚČNÝCH, TKÁNĚ ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVIN MNOHOBUNĚČNÝCH, TKÁNĚ 1. Doplň následující věty. Pohlavní buňky u fylogeneticky nižších živočichů vznikají z nediferenciovaných buněk. Přeměna těchto buněk v buňky pohlavní je určována

Více

Rozmnožování a vývoj živočichů

Rozmnožování a vývoj živočichů Rozmnožování a vývoj živočichů Rozmnožování živočichů Rozmnožování - jeden z charakteristických znaků organizmů. Uskutečňuje se pohlavně nebo nepohlavně. Nepohlavní rozmnožování - nevytvářejí se specializované

Více

Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ

Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ Tkáně lidského těla Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ buněčná složka mezibuněčná složka 1typ buněk nositel funkce extracelulární matrix Tkáně Složené ze souborů (populací) buněk, které mají

Více

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 ------------------------------------------------------------------------------------------ 1.

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 ------------------------------------------------------------------------------------------ 1. TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 1. Genotyp je 1) soubor genů, které jsou uloženy v rámci 1 buněčného jádra 2) soubor pozorovatelných vnějších znaků 3) soubor všech genů organismu 4) soubor

Více

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386401, fax: +420

Více

Otázka: Růst a vývoj organismů. Předmět: Biologie. Přidal(a): Bella. Vývoj jedince. -začíná oplozením a končí smrtí:

Otázka: Růst a vývoj organismů. Předmět: Biologie. Přidal(a): Bella. Vývoj jedince. -začíná oplozením a končí smrtí: Otázka: Růst a vývoj organismů Předmět: Biologie Přidal(a): Bella Vývoj jedince -začíná oplozením a končí smrtí: 1. Embryonální vývoj u většiny živočichů končí narozením nebo vylíhnutím (opuštěním vaječných

Více

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.

Více

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6) Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6) by Biologie - Pátek, Únor 21, 2014 http://biologie-chemie.cz/bunka-6/ Otázka: Bu?ka P?edm?t: Biologie P?idal(a): david PROKARYOTICKÁ BU?KA = Základní stavební a

Více

Krev hem, hema sanquis

Krev hem, hema sanquis Krev Krev hem, hema - řec., sanquis - lat. Opakování: Vnitřní prostředí člověka - musí být stálé. Tekutiny sloužící metabolismu: - krev (přenos plynů, živin atd.) - tkáňový mok (metabolismus buněk) - lymfa

Více

Velikost živočišných buněk

Velikost živočišných buněk Velikost živočišných buněk Živočišné buňky jsou co do velikosti značně rozmanité. Velikostí se mohou lišit i stejné buněčné typy u různých živočichů. Průměrná velikost živočišné buňky je 10-20 µm. Příklady

Více

Autorské řešení pracovního listu Soustava dýchací a cévní 1. přijímá kyslík, odstraňuje oxid uhličitý 2. 1B, 2A, 4C, 5D 3. c 4.

Autorské řešení pracovního listu Soustava dýchací a cévní 1. přijímá kyslík, odstraňuje oxid uhličitý 2. 1B, 2A, 4C, 5D 3. c 4. Autorské řešení pracovního listu Soustava dýchací a cévní 1. přijímá kyslík, odstraňuje oxid uhličitý 2. 1B, 2A, 4C, 5D 3. c 4. 5. 1- žaberní oblouk, 2- žaberní lupínky voda s rozpuštěným kyslíkem neustále

Více

Variace Vývoj dítěte

Variace Vývoj dítěte Variace 1 Vývoj dítěte 21.7.2014 16:25:04 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA VÝVOJ DÍTĚTE OPLOZENÍ A VÝVOJ PLACENTY Oplození K oplození dochází ve vejcovodu. Pohyb spermií: 3-6 mm za minutu. Životnost

Více

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly: Eukaryotická buňka - hlavní rozdíly: rostlinná buňka živočišná buňka buňka hub buněčná stěna ano (celulóza) ne ano (chitin) vakuoly ano ne (prvoci ano) ano lysozomy ne ano ne zásobní látka škrob glykogen

Více

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy. BÍLKOVINY Bílkoviny jsou biomakromolekulární látky, které se skládají z velkého počtu aminokyselinových zbytků. Vytvářejí látkový základ života všech organismů. V tkáních vyšších organismů a člověka je

Více

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_08_BI1 SVALOVÁ SOUSTAVA

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_08_BI1 SVALOVÁ SOUSTAVA Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_08_BI1 SVALOVÁ SOUSTAVA POHYBOVÁ SOUSTAVA člověk cca 600 svalů svalovina tvoří 40 až 45% hmotnosti těla hladká 3% Svalová

Více

Anatomie I přednáška 2. Pojiva. Stavba kostí. Typy kostí. Růst a vývoj kostí.

Anatomie I přednáška 2. Pojiva. Stavba kostí. Typy kostí. Růst a vývoj kostí. Anatomie I přednáška 2 Pojiva. Stavba kostí. Typy kostí. Růst a vývoj kostí. Obsah přednášek Úvod. Přehled studijní literatury. Tkáně. Epitely. Pojiva. Stavba kostí. Typy kostí. Růst a vývoj kostí. Spojení

Více

Obsah Úvod......................................... 1 Základní vlastnosti živé hmoty...............................

Obsah Úvod......................................... 1 Základní vlastnosti živé hmoty............................... Obsah Úvod......................................... 11 1 Základní vlastnosti živé hmoty............................... 12 1.1 Metabolismus.................................... 12 1.2 Dráždivost......................................

Více

7. Rozmnožování a vývoj živočichů: osemenění, oplození a embryogeneze

7. Rozmnožování a vývoj živočichů: osemenění, oplození a embryogeneze 7. Rozmnožování a vývoj živočichů: osemenění, oplození a embryogeneze Morfologie, histologie a ontogeneze rostlin a živočichů: Část 2: histologie a vývoj živočichů Osemenění (inseminace) = uvedení spermií

Více

Variace Soustava krevního oběhu

Variace Soustava krevního oběhu Variace 1 Soustava krevního oběhu 21.7.2014 16:08:47 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA SOUSTAVA KREVNÍHO OBĚHU KREV A KREVNÍ OBĚH Charakteristika krve Krev - složení fyzikální, chemické, biologické.

Více

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Buňka. základní stavební jednotka organismů Buňka základní stavební jednotka organismů Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů. Toto se netýká virů (z lat. virus jed, je drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry

Více

Pohybová soustava - svalová soustava

Pohybová soustava - svalová soustava Pohybová soustava - svalová soustava - Člověk má asi 600 svalů - Svaly zabezpečují aktivní pohyb z místa na místo - Chrání vnitřní orgány - Tvoří stěny některých orgánů - Udržuje vzpřímenou polohu těla

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tématická Odborná biologie, část biologie Společná pro

Více

Funkce oběhové soustavy

Funkce oběhové soustavy Oběhová soustava Funkce oběhové soustavy Zajišťuje oběh krve (u savců krev stahy srdce). Krev spolu s tkáňovým mokem a mízou tvoří vnitřní prostředí organismu, podílejí se na udržování homeostázy (stálého

Více

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK PLASMATICKÁ MEMBRÁNA EUKARYOTICKÝCH BUNĚK Všechny buňky (prokaryotické a eukaryotické) jsou ohraničeny membránami zajišťujícími integritu a funkci buněk Ochrana

Více

Energetický metabolizmus buňky

Energetický metabolizmus buňky Energetický metabolizmus buňky Buňky vyžadují neustálý přísun energie pro tvorbu a udržování biologického pořádku (život). Tato energie pochází z energie chemických vazeb v molekulách potravy (energie

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné

Více

8. PRVOCI, HOUBY, ŽAHAVCI

8. PRVOCI, HOUBY, ŽAHAVCI 8. PRVOCI, HOUBY, ŽAHAVCI A. Stavba buňky prvoků, charakteristika a zástupci jednotlivých kmenů prvoků, jejich význam B. Tkáně mnohobuněčných, rýhování zygoty, vývoj zárodečných listů, živočišné houby

Více

Fyziologie pro trenéry. MUDr. Jana Picmausová

Fyziologie pro trenéry. MUDr. Jana Picmausová Fyziologie pro trenéry MUDr. Jana Picmausová Patří mezi základní biogenní prvky (spolu s C,N,H) Tvoří asi 20% složení lidského těla a 20.9% atmosferického vzduchu Současně je klíčovou molekulou pro dýchání

Více

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních. 1 (3) CHEMICKÉ SLOŢENÍ ORGANISMŮ Prvky Stejné prvky a sloučeniny se opakují ve všech formách života, protože mají shodné principy stavby těla i metabolismu. Např. chemické děje při dýchání jsou stejné

Více

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332 Úvodní obrazovka Menu (vlevo nahoře) Návrat na hlavní stránku Obsah Výsledky Poznámky Záložky edunet Konec Biologie 2 (pro 12-16 let) LangMaster Obsah (střední část) výběr tématu - dvojklikem v seznamu

Více

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK EUKARYOTICKÉ ORGANELY Jádro Ribozomy Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát Lysozomy Endozomy Mitochondrie Plastidy Vakuola Cytoskelet Vznik eukaryotického jádra Jaderný

Více

Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Erytrocyty. Hemoglobin. Krevní skupiny a Rh faktor. Krevní transfúze. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Formované krevní elementy: Buněčné erytrocyty, leukocyty Nebuněčné trombocyty Tvorba krevních

Více

Maturitní témata BIOLOGIE

Maturitní témata BIOLOGIE Maturitní témata BIOLOGIE 1. BIOLOGIE ČLOVĚKA. KŮŽE. TERMOREGULACE LIDSKÉHO ORGANISMU. 2. BIOLOGIE ČLOVĚKA. SOUSTAVA OPĚRNÁ A POHYBOVÁ. 3. BIOLOGIE ČLOVĚKA. SOUSTAVA KREVNÍHO OBĚHU, TĚLNÍ TEKUTINY. 4.

Více

PRAKTICKÉ CVIČENÍ č. 1

PRAKTICKÉ CVIČENÍ č. 1 PRAKTICKÉ CVIČENÍ č. 1 Název cvičení: ŽIVOČIŠNÉ TKÁNĚ Teoretický úvod: Tkáň je soubor morfologicky podobných buněk, které plní určitou funkci. Buňky tvořící tkáň mohou být stejného typu, existují však

Více

Typy svalové tkáně: Hladké svalstvo není ovladatelné vůlí!

Typy svalové tkáně: Hladké svalstvo není ovladatelné vůlí! SVALSTVO Typy svalové tkáně: 1. Hladké svalstvo Stavba je tvořeno jednojader. b. jádro je tyčinkovité, leží uprostřed buňky Nachází se: v trávicí trubici v děloze v močovodech v moč. měchýři ve vejcovodech

Více

Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.)

Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.) 1 Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.) 1. Povrch kosti kryje vazivová blána, která se nazývá a) okostice b) chrupavka c) kostní obal 2. Na průřezu kosti rozeznáváme

Více

Chrupavka a kost. Osifikace BST-30

Chrupavka a kost. Osifikace BST-30 Chrupavka a kost Osifikace BST-30 Pojiva Pojiva jsou tkáň, která je složena z buněk a mezibuněčné hmoty. Rozdělení: Vazivo Chrupavka Kost Tuková tkáň Chrupavka Chondroblasty Chondrocyty (Chondroklasty)

Více

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_11_BI1 TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY KREVNÍ BUŇKY ČERVENÉ KRVINKY (ERYTROCYTY) Bikonkávní, bezjaderné buňky Zvýšený počet:

Více

Pohyb buněk a organismů

Pohyb buněk a organismů Pohyb buněk a organismů Pohybové buněčné procesy: Vnitrobuněčný transpost organel, membránových váčků Pohyb chromozómů při dělení buněk Cytokineze Lokomoce buněk (améboidní a řasinkový pohyb) Svalový pohyb

Více

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK EUKARYOTICKÉ ORGANELY Jádro Ribozomy Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát Lysozomy Endozomy Mitochondrie Plastidy Vakuola Cytoskelet Vznik eukaryotického jádra Jaderný

Více

- spermie vznikají spermatogenezí ze spermatocytů - redukčním dělením

- spermie vznikají spermatogenezí ze spermatocytů - redukčním dělením Otázka: Rozmnožovací soustava Předmět: Biologie Přidal(a): Petra - zajišťuje vznik nového jedince - přenos genetické informace - tvořena pohlavními žlázami a pohlavními vývojovými cestami Mužská pohlavní

Více

1- živočichové úvod. Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková. Tematická oblast. Ročník 2. Datum tvorby 10.9.2013

1- živočichové úvod. Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková. Tematická oblast. Ročník 2. Datum tvorby 10.9.2013 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Autor Tematická oblast Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková 1- živočichové úvod Ročník 2. Datum tvorby 10.9.2013 Anotace - pro učitele i

Více

Oběhová soustava. Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem

Oběhová soustava. Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem Oběhová soustava Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem Zabezpečuje: Přepravu (transport): - přepravcem je krev (soustava oběhová) - zabezpečuje přísun základních kamenů živin do buněk,

Více

Pohlavní soustava muže a ženy, sekundární pohlavní znaky, pohlavní hormony, menstruační cyklus.

Pohlavní soustava muže a ženy, sekundární pohlavní znaky, pohlavní hormony, menstruační cyklus. Otázka: Pohlavní soustava člověka Předmět: Biologie Přidal(a): Don Pohlavní soustava člověka. Pohlavní soustava muže a ženy, sekundární pohlavní znaky, pohlavní hormony, menstruační cyklus. Pohlavní soustava

Více

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 22.10.2013 Svalová tkáň má

Více

Variace Soustava tělního pokryvu

Variace Soustava tělního pokryvu Variace 1 Soustava tělního pokryvu 21.7.2014 16:11:18 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA SOUSTAVA TĚLNÍHO POKRYVU KŮŽE A JEJÍ DERIVÁTY Kožní ústrojí Pokryv těla: Chrání každý organismus před mechanickým

Více

Složky potravy a vitamíny

Složky potravy a vitamíny Složky potravy a vitamíny Potrava musí být pestrá a vyvážená. Měla by obsahovat: základní živiny cukry (60%), tuky (25%) a bílkoviny (15%) vodu, minerální látky, vitaminy. Metabolismus: souhrn chemických

Více

REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?

REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce? REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince Co bylo dřív? Slepice nebo vejce? Rozmnožování Rozmnožování (reprodukce) může být nepohlavní (vegetativní, asexuální) pohlavní (sexuální;

Více

Variace Dýchací soustava

Variace Dýchací soustava Variace 1 Dýchací soustava 21.7.2014 13:15:44 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA DÝCHACÍ SOUSTAVA Dýchací systém Dýchání je děj, při kterém organismus získává a spotřebovává vzdušný kyslík a vylučuje

Více

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy. BÍLKOVINY o makromolekulární látky, z velkého počtu AMK zbytků o základ všech organismů o rostliny je vytvářejí z anorganických sloučenin (dusičnanů) o živočichové je musejí přijímat v potravě, v trávicím

Více

ISBN 978-80-247-6899-1 Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka:

ISBN 978-80-247-6899-1 Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: style:normal;color:grey;font-family:verdana,geneva,kalimati,sans-serif;text-decoration:none;text-align:center;font-v = = < p s t y l e = " p a d d i n g : 0 ; b o r d e r : 0 ; t e x t - i n d e n t :

Více

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie a Člověk a zdraví.

Více

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Zvyšování kvality výuky technických oborů Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.18 Dřeviny Kapitola 9 Submikroskopická stavba

Více

10. oogeneze a spermiogeneze meióza, vznik spermií a vajíček ovulační a menstruační cyklus antikoncepční metody, oplození

10. oogeneze a spermiogeneze meióza, vznik spermií a vajíček ovulační a menstruační cyklus antikoncepční metody, oplození 10. oogeneze a spermiogeneze meióza, vznik spermií a vajíček ovulační a menstruační cyklus antikoncepční metody, oplození MEIÓZA meióza (redukční dělení/ meiotické dělení), je buněčné dělení, při kterém

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0387 Krok za krokem Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tématická Nauka o výživě Společná pro celou sadu oblast DUM č.

Více

SOUSTAVA VYLUČOVACÍ. vylučovací soustava = ledviny + odvodné cesty močové vylučovací soustava = ledviny + močovody + močový měchýř + močová trubice

SOUSTAVA VYLUČOVACÍ. vylučovací soustava = ledviny + odvodné cesty močové vylučovací soustava = ledviny + močovody + močový měchýř + močová trubice SOUSTAVA VYLUČOVACÍ Funkce vylučovací soustavy a způsoby vylučování odpadních látek u živočichů Při látkové přeměně v buňkách a tělních dutinách živočichů vznikají odpadní látky, které musí být u organismu

Více

Nervová soustava. Funkce: řízení organismu. - Centrální nervová soustava - mozek - mícha - Periferní nervy. Biologie dítěte

Nervová soustava. Funkce: řízení organismu. - Centrální nervová soustava - mozek - mícha - Periferní nervy. Biologie dítěte Funkce: řízení organismu - Centrální nervová soustava - mozek - mícha - Periferní nervy Nervová buňka - neuron Neuron zákl. stavební a funkční jednotka Složení neuronu: tělo a nervové výběžky - axon =

Více

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt MŠMT ČR Číslo projektu Název projektu školy Šablona III/2 EU PENÍZE ŠKOLÁM CZ.1.07/1.4.00/21.2146

Více

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings Biologie I Buňka II Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings BUŇKA II centrioly, ribosomy, jádro endomembránový systém semiautonomní organely peroxisomy

Více

Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha vědět, co je příčinou nemoci a smrti

Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha vědět, co je příčinou nemoci a smrti patří mezi biologické vědy, které zkoumají živou přírodu hlavním předmětem zkoumání je člověk název je odvozen od řeckých slov: SOMA = TĚLO LOGOS = VĚDA, NAUKA Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha

Více

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_18_BI1 DÝCHACÍ SOUSTAVA

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_18_BI1 DÝCHACÍ SOUSTAVA Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_18_BI1 DÝCHACÍ SOUSTAVA DÝCHACÍ SOUSTAVA Buňky živočišného organismu získávají energii pro životní děje: převážně z biologických

Více

Zdravotní nauka 1. díl

Zdravotní nauka 1. díl Iva Nováková Učebnice pro obor sociální činnost ISBN 978-80-247-3709-6 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Více

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité

Více

KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Leden 2010 Mgr. Jitka Fuchsová KREV Červená, neprůhledná, vazká tekutina Skládá

Více

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU Lukáš Hlaváček, Katedra zoologie Přf UP Olomouc, 2010 POHYB je jeden ze základních životních projevů pro život je nezbytný POHYB na všech úrovních: subcelulární (pohyb v rámci buňky) celulární (pohyb buňky)

Více

Buňka. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Buňka. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Buňka Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Cellula = buňka (1) = základní morfologická a stavební jednotka živého organismu = schopna projevů života Metabolismus Dráždivost a pohyb Rozmnožování Růst

Více

7 (2) Opěrná soustava KOSTRA pasivní pohybový aparát spojen pomocí vazů pohybuje se činností svalů Kostra 206

7 (2) Opěrná soustava KOSTRA pasivní pohybový aparát spojen pomocí vazů pohybuje se činností svalů Kostra 206 7 (2) Opěrná soustava KOSTRA Kostra představuje pasivní pohybový aparát, který je spojen pomocí vazů a pohybuje se činností svalů. Kostra je soustava 206 kostí, které: umožňují pohyb, nebo tvoří oporu

Více

VY_32_INOVACE_002. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

VY_32_INOVACE_002. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám VY_32_INOVACE_002 VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ. 1.07. /1. 5. 00 / 34. 0696 Šablona: III/2 Název: Buňka Vyučovací předmět: Základy ekologie

Více

SSOS_ZD_3.12 Trávicí soustava - játra

SSOS_ZD_3.12 Trávicí soustava - játra Číslo a název projektu Číslo a název šablony DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT SSOS_ZD_3.12

Více

VY_32_INOVACE_11.14 1/6 3.2.11.14 Hormonální soustava Hormonální soustava

VY_32_INOVACE_11.14 1/6 3.2.11.14 Hormonální soustava Hormonální soustava 1/6 3.2.11.14 Cíl popsat stavbu hormonální soustavy - charakterizovat její činnost a funkci - vyjmenovat nejdůležitější hormony - uvést onemocnění, úrazy, prevenci, ošetření, příčiny - žlázy s vnitřním

Více

Anatomie I přednáška 3. Spojení kostí. Klouby.

Anatomie I přednáška 3. Spojení kostí. Klouby. Anatomie I přednáška 3 Spojení kostí. Klouby. Obsah přednášek Úvod. Přehled studijní literatury. Tkáně. Epitely. Pojiva. Stavba kostí. Typy kostí. Růst a vývoj kostí. Spojení kostí. Klouby. Páteř, spojení

Více

Biologie člověka souhrnné opakování 2. část metabolismus

Biologie člověka souhrnné opakování 2. část metabolismus Biologie člověka souhrnné opakování 2. část metabolismus 1. Vypište názvy krevních tělísek a jejich početní poměr: 2. Hemoglobin obsahuje důležitý prvek a váže vzdušný. 3. Krevní skupiny objevil český

Více

Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota

Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 15.10.2013 K

Více

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen 2010 12:07

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen 2010 12:07 Krev je součástí vnitřního prostředí organizmu, je hlavní mimobuněčnou tekutinou. Zajišťuje životní pochody v buňkách, účastní se pochodů, jež vytvářejí a udržují stálé vnitřní prostředí v organizmu, přímo

Více

Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická Brno, Sokolská 1

Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická Brno, Sokolská 1 Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická Brno, Sokolská 1 Šablona: Název: Téma: Autor: Číslo: Anotace: Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Soustavy člověka Typy svalů, složení

Více

Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Míza Lymfa Krevní kapiláry jsou prostupné pro určité množství bílkovin

Více

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost VAKUOLA membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost VAKUOLA Funkce: uložiště odpadů a uskladnění chemických látek (fenolické

Více

Variace Pohlavní soustava muže

Variace Pohlavní soustava muže Variace 1 Pohlavní soustava muže 21.7.2014 16:01:39 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA POHLAVNÍ SOUSTAVA POHLAVNÍ SOUSTAVA MUŽE Rozmnožování Je jedním ze základních znaků živé hmoty. Schopnost reprodukce

Více

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA 5.3.2015. Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA 5.3.2015. Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA - nejmenší samostatná morfologická a funkční jednotka živého organismu, schopná nezávislé existence buňky tkáně orgány organismus - fyziologie orgánů a systémů založena na komplexní

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné

Více

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1. Milada Roštejnská Buňka Helena Klímová Ledviny Pankreas Mozek Kost Srdce Sval Krev Spermie Vajíčko Obr. 1. Různé typy buněk (1. část) Typy buněk Prokaryotní buňka Eukaryotní buňka Jádro, jadérko a jaderná

Více

OBSAH 1 ÚVOD... 7. 1.1 Výrobek a materiál... 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu... 8 2 ZDROJE DŘEVA... 13

OBSAH 1 ÚVOD... 7. 1.1 Výrobek a materiál... 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu... 8 2 ZDROJE DŘEVA... 13 OBSAH 1 ÚVOD................................................. 7 1.1 Výrobek a materiál........................................ 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu..................... 8 2

Více