Pozoruhodný život rodiny Galóových

Transkript

1 Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3/2013 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Pozoruhodný život rodiny Galóových strana 11

2

3 EDITORIAL Reforma myšlení Fakt, že téměř každý šestý člověk v Evropské unii je ohrožen chudobou, může být pro leckoho překvapení. Ale informace, že nejhůře jsou na tom Lotyši a nejlépe naopak Češi, už je pro většinu z nás šok. Fakta vyplývají ze studie agentury APA, kterou zveřejnila rakouská společnost pro politické poradenství a politický rozvoj. V Česku podle ní žije s rizikem chudoby devět procent lidí, v Lotyšsku je chudobou ohroženo 21,3 procenta obyvatel. Jen o něco lépe než Lotyši jsou na tom Rumuni, Bulhaři, Španělé, Řekové a Litevci. Mezi nejohroženější skupiny v rámci celé Unie patří podle studie pochopitelně nezaměstnaní (45,1 procenta) a rodiče-samoživitelé (36,8 procenta). Pokud někoho zarazí vysoký podíl rodičů-samoživitelů, neuškodí si připomenout, že v Česku je na 250 tisíc takzvaně neúplných rodin, což je o polovinu více než v roce Tyto rodiny dnes tvoří už čtvrtinu domácností. Není žádným tajemstvím, že jedním z důvodů, proč neúplné rodiny vznikají, jsou finance. A že sociální reforma má i sociálně slabším rodinám pomoci. I proto se jí v tomto čísle věnujeme. K nejsilnějším textům patří příběh rodiny Galóových na straně 11. Rodiče se čtyřmi dětmi (z toho dvě s postižením) se mají co ohánět, ale ani v duchu je nenapadne si stěžovat. Řečem o rozpadech rodin se jen usmívají. V porovnání s takovou rodinou nelze nevzpomenout loňský mezinárodní golfový turnaj hráčů s fyzickým postižením, jehož partnerem bylo Konto BARIÉRY. Na turnaj přijeli hráči z řady evropských zemí, a zatímco vozíčkáři z Německa zde byli naprosto soběstační a dokázali překonat řadu útrap, naši golfisté mnohdy jen čekali na plný servis od pořadatelů. Sociální reforma totiž nejsou jen tolik skloňované skarty či přídavky na bydlení; nastoluje i dlouhodobý trend změny v chování lidí. V Česku kupříkladu žije ve 418 ústavech přes 16 tisíc osob s handicapem. Z toho více než tisícovka dětí. V budoucnu by velké ústavy měla díky reformě nahradit komunitní centra, kde budou mít lidé větší komfort. O jednom takovém píšeme na straně 14. Kromě jiného by si tak lidé s postižením mohli užívat víc soběstačnosti. A sami, statisticky nestatisticky, předcházet chudobě. Přeji vám inspirativní čtení. Jindřich Štěpánek obsah Dobré zprávy Století Jedle Víkend se psy INSPO 2013 Dotační program v Plzni Soutěž CEMACH Sportování s univerzitou 4 5 Anketa Jaké zkušenosti se sociální reformou máte po roce? 6 Téma: Sociální reforma po roce Matěj Lejsal: Žádnou reformu vlastně nemáme 8 10 Pozoruhodný život Hany a Otakara Sen žít a bydlet jako ostatní je na dosah Kompenzační pomůcky si lze i vypůjčit let Konta BARIÉRY Ve světě ticha Na cestách Solnohrad je pod eurozámkem Umělci Konta BARIÉRY Aleš Lamr: Málem jsem se nenarodil Příklad pro ostatní Potmě na Jizerské Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha Dokážeme pomáhat i neotřelými způsoby 25 Nové zahraniční technologie A co třetí svět? Poradna Sleva na dani pro důchodce od 1. ledna 2013 Přechod na starobní důchod, započtení péče do důchodu, výplata nemocenských dávek Auto Moto Novinky od úpravců Tip na výlet Když kvetou orchideje Vaše fotografie Zima končí 35 SENSEN Senioři nechtějí být sendvičovou generací 37 Křížovka Z historie pošty 38 Matěj Lejsal: Žádnou reformu vlastně nemáme str let Konta BARIÉRY: Ve světě ticha / str. 18 Aleš Lamr: Málem jsem se nenarodil / str. 22 Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek ( jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: ) Redakce: Zdeněk Jirků ( zdenek.jirku@muzes.cz), Pavel Hrabica ( pavel.hrabica@muzes.cz), Radek Musílek ( radek.musilek@muzes.cz), Jan Šilpoch ( jan.silpoch@muzes.cz) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová ( katerina.uhrova@muzes.cz, mobil: ). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, Praha 1 Mobil: Telefon: Web: info@muzes.cz Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN Toto číslo vychází v březnu Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Tip na výlet: Když kvetou orchideje / str. 32 Partneři redakce: 3

4 DOBRÉ ZPRÁVY č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í Století Jedle Výročí Jedle si připomíná nejen film, ale i studenti a zaměstnanci. Foto: Petr Hrubý Ke stému založení Jedličkova ústavu a škol v Praze vznikl hodinový filmový dokument Století Jedle. Autorem je Tomáš Škrdlant, který své dílo představí nejprve 21. března v Centru současného umění DOX. Premiéra pro veřejnost pak bude následovat 26. března v Kongresovém centru Praha od h. Vstupné je volné. Ve svém filmu zachycuje proměny vztahu společnosti k menšině, která potřebuje pozornost a přijetí. Za pomoci fragmentů různých příběhů z různých dob vytváří pestrý obraz o životě lidí s tělesným postižením. Program dalších akcí ke stému výročí naleznete na cz/100letjedle. Víkend se psy Víkend pro psovody s postižením slibuje zábavu zvířatům i lidem. Foto: Radek Musílek Svaz psovodů s handicapem pořádá května 2013 víkend pro začínající a pokročilé psovody se zdravotním postižením i bez něj. Místem konání bude bezbariérové rekreační středisko Lesák v Chlumu u Třeboně. Uzávěrka přihlášek je do 22. dubna 2013 nebo do okamžiku naplnění omezené kapacity. Účastníci budou pracovat na prvcích poslušnosti, vyzkoušejí si základy agilit, pachových prací, stop a zábavných her se psy. Setkání bude zakončeno zábavnou soutěží, kde tým uplatní vědomosti a zkušenosti nabyté z předchozího dne. Psovodi bez postižení budou závodit na půjčeném mechanickém invalidním vozíku. Veškeré aktivity povedou zkušení cvičitelé, kteří se orientují v problematice výchovy a výcviku psů u psovodů se zdravotním znevýhodněním. Cena pro dospělou osobu se psem mimo svaz činí 1800 Kč s ubytováním a plnou penzí, členové svaz zaplatí 1300 Kč. Více informací na Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis. Čtěte Můžeš na Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, Praha 1. Informační technologie jsou pro lidi s postižením velikou pomocí. Foto: archiv INSPO 2013 BMI sdružení a Křižovatka.cz pořádají konferenci INSPO Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami, která je jediná svého druhu v ČR, jež se specializuje na využití internetu a informačních technologií ve prospěch lidí se zdravotním postižením. Letos se v Kongresovém centru Praha uskuteční 16. března její 13. ročník. Jednání probíhá od v plénu, odpoledne bude od rozděleno stejně jako v posledních letech do tří sekcí. První se tradičně zaměří na přístupnost webu (ale i pomůcek), druhá na využití informačních technologií při vzdělávání i zaměstnávání osob se zdravotním postižením (zároveň také na sociální podnikání) a třetí na informační a komunikační technologie (ICT) pro neslyšící uživatele. V průběhu celého dopoledního jednání a odpoledne v sekci ICT pro neslyšící bude zajištěno tlumočení do českého znakového jazyka a simultánní přepis mluvené řeči na plátno. Díky středisku Teiresiás budou k dispozici ke sledování přepisu rovněž tablety. Dále bude k dispozici prostor pro organizace nabízející služby osobám se zdravotním postižením, aby mohly prezentovat svoje informační materiály. Kromě toho budou v předsálí předváděny různé kompenzační pomůcky a programy pro osoby se zdravotním postižením. Pro automobily osob na vozíku bude zajištěno parkování přímo na ploše u vchodu do Kongresového centra. Při registraci je však třeba uvést SPZ vozidla. Účast na konferenci je za symbolický poplatek 150 Kč, který zahrnuje i průběžné občerstvení, oběd a sborník na CD. Další podrobnosti na www. helpnet.cz/inspo. Dotační program v Plzni Statutární město Plzeň prostřednictvím odboru sociálních služeb Magistrátu města Plzně vyhlašuje dotační řízení na rok 2013 a oznamuje, že je možné podat žádost o poskytnutí dotace v rámci programu Sociální služby a ostatní služby a činnosti v sociální oblasti v těchto dotačních prioritách: a) podpora dobrovolnictví a aktivní zapojení občanů města Plzně do komunity, ve které žijí; b) podpora vzniku nových aktivit, které řeší opatření obsažená v realizačním plánu na rok 2013; c) podpora klubové a svazové činnosti seniorů a zdravotně postižených, svépomocných sdružení pacientů (vzdělávací akce, přednášková činnost, zlepšení informovanosti veřejnosti, laická terapie, psychosociální podpora); d) projekty, které zavádějí inovativní postupy a metody, podpora jejich pilotního ověření. Podmínky pro poskytování dotací, formuláře žádosti a formulář pro vyúčtování dotace naleznete na Uzávěrka příjmu žádostí je 15. března 2013 ve hodin. Žádost, včetně přílohy B, je nutno zaslat elektronicky na vodickovak@plzen.eu. Podrobnější informace k tomuto dotačnímu titulu podá Mgr. Karolína Vodičková, vodickovak@plzen.eu, tel.: ; mobil: Soutěž CEMACH Soutěž CEMACH je kreativní soutěž určená pro žáky a studenty českých a slovenských středních škol ve věku let. Zavedena však byla i kategorie pro ZŠ určená žákům s tělesným a mentálním postižením. Hlavním cílem soutěže je seznámit studenty se současným Izraelem jako zemí zajímavou pro cestování, obchod, vzdělávání i kulturní 4

5 Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 2/ J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 k č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 k č Z REDAKČNÍ POŠTY Kreativitě se ve výtvarné sekci soutěže meze nekladou. Foto: Ladislav Polnický obohacení. Vedle toho by měli soutěžící získat dovednosti užitečné pro další studium i pro život samostatnost, komunikační dovednosti, vyhledávání informací atd. Soutěžící zpracují v průběhu školního roku 2012/2013 kreativní projekty v disciplínách: literární disciplína, výtvarná disciplína a internetová disciplína. 31. března 2013 je uzávěrka přihlášek prostřednictvím on-line formuláře zveřejněného na internetových stránkách soutěže kde naleznete i detailnější popis pravidel. Do 15. dubna 2013 soutěžící vyplní on-line test ze znalostí o Izraeli. Sportování s univerzitou Sportovní aktivity jsou otevřeny nejen studentům Univerzity Karlovy. Foto: Kateřina Urbanová Centrum sportovních aktivit zdravotně postižených studentů Univerzity Karlovy nabízí na jaře řadu akcí, a to především začátečníkům. V loděnici Regata na pražském Podolském nábřeží č. 4 bude dne 28. března od Jarní turnaj ve stolním tenise. 18. dubna se uskuteční od Otevírání Vltavy projížďka po řece pod Vyšehradem. Připraveny jsou i různé kurzy: Sjezdové lyžování s tělesným postižením pro pokročilé, italské Dolomity Aprica, března. Sjezd i běh na lyžích pro začátečníky, Krkonoše Pec pod Sněžkou Husova bouda, dubna. Pobyt v přírodě pro tělesně a zrakově postižené, Stráž nad Nežárkou, srpna. Jachting, windsurfing a kiting pro tělesně a zrakově postižené bude pořádán v Chorvatsku během osmi týdenních pobytů od června do září. V nabídce je i kanoistika, jachting, windsurfing a cyklistika na Lipně v Nové Peci od 29. května do 2. června. Loděnice Regata je otevřena ve čtvrtek h. Má i posilovnu, pingpongový stůl a bezbariérové WC. Přímo u řeky lze přesednout na kolo či do kánoe. Více najdete na stránkách html, nebo přímo u vedoucího centra, kterým je Jan Hruša. Těšíme se na Můžeš Je mi 40 let a tělesně postižený ZTP/P jsem po havárii od 10 let střet kola s autem. Byl jsem tři a půl měsíce v hlubokém bezvědomí a deset měsíců na ARO v nemocnici, pak všechny různé nemocnice v naší republice, lázně a rehabilitační ústav. Tento dopis za mě píše maminka. Strašně rád luštím křížovky a hraji šachy na šachcomputeru. Jinak se dívám skoro celý den na televizi a sleduji nejraději zprávy na ČT 24. Když je venku hezky, tak mě vezme táta na procházku. Musí mě vodit. Přes zimu toho moc nenachodíme, protože to není pro invalidy a staré lidi (rodičům je už 73 a 72 let). Přes léto jsme v lese na chatě až do podzimu, tam toho také moc nenachodíme, ale jsem alespoň venku na lehátku. Časopis Můžeš už odebíráme hodně dlouho a vždy se těším na další číslo. To je tak zhruba všechno o mně a mém životě. Moc Vás zdravím a přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší práci v časopise pro nás invalidy. Pavel Krejčiřík, Třebíč (dopis byl redakčně upraven) Vážený pane Krejčiříku, jsme rádi, že se na každé číslo našeho měsíčníku těšíte. Přejeme vám i vašim rodičům všechno dobré a věříme i nadále ve vaši přízeň! (red) Proč končí Handisport Dočetl jsem se na internetu, že končí informační portál o sportu postižených Handisport. cz. Přitom nedávno jste psali o novinářce Alici Němcové Tejkalové, která je jeho tvůrcem. Jak je to možné? Víte, co se stalo? S pozdravem Tomáš Hrnčíř, Brno Ivan Nestával: Tady je můj ráj! strana 15 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 1 0 / J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Média o lidech s handicapem: bariéry přetrvávají strana 8 Zemřel spisovatel Jan Nouza Vážený pane Hrnčíři, pro vás i ostatní čtenáře přinášíme vyjádření Alice Němcové Tejkalové: Handisport.cz končí proto, že mi už po sedmi letech a čtyřech měsících, co jsem se o něj starala, a prvních pět let ho i prakticky každodenně plnila novými zprávami ze sportu postižených, došla energie. Velký podíl na tom má mnohaletý spor, který podle mého názoru zcela otrávil atmosféru v českém sportu postižených a paralyzoval jeho další rozvoj. Stále mě dokáže nadchnout zahraniční sport handicapovaných nebo nižší patra toho českého, ale mezi reprezentanty se mi v řadě případů přestalo chtít chodit. Souvisí to i s tím, že mám malé dcery, a mám-li si vybrat, kam se od nich vydám, jdu raději tam, kde jsou milí lidé. Navíc právě s redukcí času jsem si po mnoha letech několika prací musela vybrat, kudy se doopravdy vydám. A zvolila jsem si Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, kde učím na žurnalistice a kde mi vyšli maximálně vstříc. Chtěla jsem Handisport.cz zabezpečit, aby fungoval dál, protože web má dlouhodobě slušnou čtenost a solidní odezvu. Přivedl informacemi o sportování ke sportu postižených i řadu nováčků, čehož si vážím asi nejvíce. Ale i když jsem se hodně snažila, nenašla jsem člověka, který by se mu chtěl věnovat tak naplno jako dřív já, navíc stejně jako v mém případě zadarmo, aby případné sponzorské peníze, které je v současné době hodně těžké sehnat, šly jen na další rozvoj a cesty na zahraniční mistrovství. Zkoušela jsem i kombinaci několika studentů, ale tam je mě pořád hodně potřeba na koordinaci, a stejně to nefunguje tak, jak bych si představovala. Tak jsem se rozhodla, že než něco dělat napůl, je lepší nedělat to vůbec. Začínala jsem s Handisportem.cz v době, kdy webové stránky svazů prakticky nic neobsahovaly. Dnes je situace daleko lepší, stránky mají i některé sporty nebo kluby. Osobní web má i řada sportovců. Nemám tudíž pocit, že bych sport handicapovaných nechávala na webu úplně na holičkách. Jen tu chybí nějaký nadsvazový projekt. (red) Své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova Praha 1. Z jihočeské Lužnice přišla smutná zpráva: spisovatel Jan Nouza zemřel ve věku 69 let. Autor povídek, fejetonů, článků, rozhovorů, knih a v neposlední řadě i Dobrých zpráv do Můžeš byl znám především jako člověk s nesmírně hlubokým lidským cítěním. Miloval jižní Čechy a byl hrdý na své jihočešství. Mezi přáteli rád dokazoval, že jeho rod zde po meči existoval už od roku Možná to byl i důvod, proč se tak pečlivě věnoval psaní kroniky obce. Z knižních titulů připomínáme Z návsi je k nim blízko, Námluvy s jezevčíkem, Rytíři naděje, Amor na útěku nebo Třeboňsko v obrazech. Jeho povídky byly přeloženy do němčiny, polštiny a ruštiny. (jš) 5

6 ANKETA č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í Miroslava Červinková občanské sdružení ORION Veronika Demlová Pardubice, klientka Konta BARIÉRY Hana Doležalová Vrchlabí, bývalá bikerka, klientka Konta BARIÉRY Dana Kopecká Arpida, České Budějovice Jako rodič dítěte (Tomáš má nyní 18 let) jsem slyšela pouze o skartách zda budou nebo nebudou, co bude pro nás jako pečující osoby povinné, jak budeme muset zřídit další účet a podobně a stále není jednáním konec, takže uvidíme, co přinese čas. Už jsem se naučila nebrat všechny poplašné zprávy vážně a čekat. Syn dosáhl plnoletosti, a přestože se nedokáže sám podepsat, nechceme ho zbavit způsobilosti k právním úkonům. Takže nejvíc času a sil nám ubrala snaha zařídit s úřady pobírání důchodu, smlouvu na telefonní přípojku a jiné. skartu a příchod zletilosti jsme řešili v rámci našeho sdružení s více rodiči a snažili jsme se jim být oporou i rádcem nejen v těchto oblastech. Změnu v poskytování dávek jsme poznali hned v lednu Žádali jsme o zvedák usnadňující manipulaci s pohybově handicapovanou dcerou. Byl nám doporučen konkrétní typ, který vyhovoval. Ale pojišťovna tento konkrétní typ neproplácí. Do prosince 2011 poskytoval plnou úhradu sociální odbor, pokud nehradila pomůcku pojišťovna. Po ročním hledání jsme 90 tisíc korun sehnali za pomoci přátel a nadací. Stejně jsme sháněli peníze na pedagogickou asistentku, neboť příspěvek KÚ byl zkrácen o polovinu. Opět pomohly nadace. Dělali jsme kvůli dceři potřebné úpravy doma byl zrušen příspěvek na stavby a bytové úpravy, zůstal jen příspěvek na nejlevnější bourací práce. Péče o člověka se speciálními potřebami je stále těžší, zvláště když se jedná o již dospělého studenta. Bilance je špatná, tak proč se vracíme do dob minulých? Jaké zkušenosti se sociální reformou máte po roce? Abych pravdu řekla, tak prakticky žádné. Úraz, po kterém se pohybuji na vozíku, se mi stal v roce Úpravu bydlení, příspěvek na pořízení auta, handbiku a další věci jsem si zařizovala ještě v roce Velké nejasnosti panovaly například kolem počtu let, kdy lze znovu žádat o příspěvek na auto. Přiznávám, že kvůli nejasnostem v sociální reformě jsem se snažila, abych měla všechno obstarané do konce roku 2011, tedy ještě v době před sociální reformou. Reforma přinesla spoustu změn, které se dotkly všech uživatelů našich služeb. Náročné byly první měsíce roku 2012 spojené s nedostatečnou informovaností pracovníků úřadů práce. V důsledku zavádění nového systému posuzování stupňů závislosti u příspěvku na péči došlo u některých uživatelů ke snížení stupně závislosti, nebo dokonce i k odebrání příspěvku na péči. Tím narostla poradenská činnost a administrativa spojená s vyřizováním odvolání. Zaznamenali jsme menší zájem uživatelů o placené sociální služby kvůli nižším příjmům. U příspěvku na zvláštní pomůcku došlo v novém systému k vypuštění některých kompenzačních pomůcek pro osoby s tělesným postižením. Přibývá práce s vyhledáváním jiných zdrojů financování (nadace, sbírky, sponzoři) pomůcek, je patrný zvýšený zájem o jejich zapůjčování. DOBRÉ ZPRÁVY ČT: vstříc nevidomým. Na počátku roku 2013 odvysílala Česká televize první ostré testy služby Audio Description (AD), která je určena lidem se zrakovým postižením. Po úspěšných testech bylo 1. února 2013 zahájeno pilotní vysílání doprovodné zvukové stopy. Služba AD bude plnit roli zvukového popisu obrazu a bude poskytována u vybraných pořadů. Vlaky na Vysočině. Konto BARIÉRY přispělo Českým drahám na pořízení ruční zdvihací plošiny v železniční stanici Křižanov. K více než desítce plošin usnadňujících nástup a výstup z vlaku imobilním cestujícím tak přibyla další, tentokrát sloužící i klientům Ústavu sociální péče v Křižanově. Bydlení na zkoušku. Samostatné bydlení pro mladé lidi s postižením nabízí na zkoušku Jedličkův ústav a školy v Praze. Bydlení se realizuje v jedno- či dvougarsonkách za doprovodu a podpory určeného sociálního pracovníka. Případní zájemci o nácvikové bydlení najdou více informací na nebo na tel. č.: , případně u: m.kunova@jus.cz. Vylepšený portál. Informační systém cz prošel obsahovým i vizuálním vylepšením. Nabízí kompletní a přívětivě zpracovanou nabídku středních a vyšších odborných škol, což usnadňuje orientaci učitelům, výchovným poradcům a žákům základních i středních škol a jejich rodičům. Nová sekce Bez bariér na trh práce je věnována problematice žáků se zdravotním postižením a tématu předčasných odchodů ze vzdělávání. Za pultem handicapovaní. V pátek 1. února otevřela Tescoma společně s družstvem invalidů Ergotep v Mostě v pořadí již třetí prodejní centrum s přidanou hodnotou. V nové prodejně totiž obsluhují lidé se zdravotním handicapem. Otevření centra je součástí dlouhodobé spolupráce mezi Tescomou a Ergotepem. Za podpory ministerstva práce a sociálních věcí vytvářejí pracovní příležitosti pro lidi se zdravotním znevýhodněním. Do dvou let plánují otevřít na 40 podobných center po celé České republice. Granty pro Jihočechy. Jihočeský kraj vydal informační brožuru o veškerých grantových programech, podporách a příspěvcích, které budou vyhlášeny v roce Brožura je k vyzvednutí buď na recepci krajského úřadu, nebo ke stažení ve formátu PDF na internetových stránkách helpnet.cz. Školní desatero. Základní škola Jana Palacha v Kutné Hoře má desatero, které dbá i na spolužáky a všechny jinaké lidi. Deváté přikázání zní: 9. Učíme se toleranci a schopnosti spolupracovat multikulturní výchova, handicapované děti, spolupráce s občanskými sdruženími Prostor, Cesta životem bez bariér. (ph) 6

7 Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 1/2013 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 k č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 k č Soutěž o kartu Handy Card! Jak se jmenuje několikanásobný účastník nejtvrdšího triatlonového závodu na světě havajského Ironmana, který jej v roce 2003 úspěšně dokončil jako první Evropan na vozíku? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, Praha 1 nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděl Miroslav Rudzinskyj z Deštného v Orlických horách. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty. Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 316 Kč. Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 2/2013 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 k č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 k č Ivan Nestával: Tady je můj ráj! strana 15 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Michal Budinský: Konto Míša mi zachránilo život strana 17 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 1 2 / J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Dobrovolníci: Pomoc i dobrý pocit ze života strana 8 13 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry M12_2012.indd 1 11/6/ :14:29 PM Objednávám předplatné časopisu Můžeš JMÉNO a příjmení: ulice: číslo popisné: roční předplatné za 240 Kč název organizace: PSČ: město: dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady: složenkou převodem fakturou telefon: Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, Praha 1 Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 380 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card. Chcete-li roční předplatné změnit na zvýhodněné dvouleté, kontaktujte bezplatnou linku České pošty

8 Téma: Sociální reforma po roce Namísto reformy máme jen malé dílčí úpravy a drobné posuny. Skutečný stav a možnosti sociální sféry raději nevidíme. Přísná regulace je jen zdánlivá výhoda. Matěj Lejsal: Žádnou reformu vlastně nemáme Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Začněme nejčastější otázkou máme na sociální služby v této zemi dost peněz? Když nás na vysoké škole učil profesor Tomeš, říkával sociální zabezpečení není nic jiného než boj proti sociálním zlům: nemoci, chudobě, zanedbanosti a nečinnosti. Když se ale prakticky bavíme o sociálních službách, tak myslíme jen na vytržené kousky z těchto zel a hned dodáváme, že peněz je málo a málo. A tím se dostáváme k nejdůležitějšímu na jaké služby a pro koho máme málo peněz? Všimněme si, že platná sociální reforma například docela samozřejmě pracuje se slovy důstojné zabezpečení ve stáří. Všichni jim přece rozumíme, ne? Ve skutečnosti se vůbec nevede žádná diskuse o obsahu těchto slov. Co je důstojné? Co bude důstojné za deset dvacet let? Už to někdo veřejně řekl a zeptal se, zda lidé souhlasí? Chcete naznačit, že probíhající sociální reforma vlastně mlží? 8

9 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í Politici se bojí, že neuspokojí všeobecné očekávání, veřejnost má strach dozvědět se, jaký je skutečný stav, jaké možnosti máme a budeme mít. Matěj Lejsal je jedním z mála skutečných odborníků na ekonomiku sociálních služeb. Chci především otevřeně říci, že žádná není. Nemáme reformu, máme jen malé dílčí úpravy, drobné posuny, ale kam? Nejprve bychom se museli velmi otevřeně dohodnout, co opravdu mohou zajistit veřejné služby, jaké daně se na to budou vybírat, jak se budou rozdělovat a jakou kvalitu života postižených, osamělých, starších nebo nemocných lidí zaručíme. A jakou info Kdo je Ing. Mgr. Matěj Lejsal? Od r ředitel obecně prospěšné společnosti Domov Sue Ryder. Absolvent VŠE v Praze a Filozofické fakulty UK. Externě přednáší na Fakultě humanitních studií UK. Je místopředsedou o. s. SKOK spolku neziskových organizací sociálních a zdravotních služeb. Dlouhodobě se věnuje tématu ekonomiky a financování sociálních služeb. ne. Jenomže všichni vidíme, že takovou dohodu nechtějí ani politici, a koneckonců ani veřejnost. Proč? Politici se bojí, že neuspokojí všeobecné očekávání, veřejnost má strach dozvědět se, jaký je skutečný stav, jaké možnosti máme a budeme mít. Zažil jsem jistý druh takových obav sám na sobě. Najednou jsem si uvědomil, že moji rodiče, mají-li mít ve stáří zajištěnou opravdu dobrou péči, potřebují docela velkou finanční rezervu. Mohou třeba prodat svůj dům. Jenomže já v tom domě strávil dětství a mládí a tato představa se mi nelíbí. Pak ale je jen druhá možnost dům zůstane náš a já se zavážu, že tu budoucí péči a pomoc zaplatím ze svého. Budu na to mít? Mohu to opravdu slíbit? Mohu dát svým rodičům tuto jistotu? A najednou vidíte, že nejsme na tuto úvahu vůbec připraveni; neznám rodinu, kde by se takto uvažovalo. Příčina je prostá společnost takhle neuvažuje, nevede nás k takovému přemýšlení, argument problémy řešme, až přijdou, tak zaneřádil náš veřejný prostor, že každá odvážnější úvaha je okamžitě označena za rouhačství. Naši čtenáři ale většinou nemají čas na dlouhodobé úvahy. Dnes a zde se potýkají s obtížnými situacemi a reforma jim slibovala, že sociální péče, a především finanční podpora bude spravedlivější. Podívejme se na spory kolem příspěvku na péči. Jde o nějakých osmnáct miliard korun. Tedy jen malá část z toho, co vydáváme na sociální zabezpečení, pomoc, sociální i zdravotní služby. Místo jasné definice cíle, tedy zmíněné důstojnosti života, utíkáme k podružnostem. Od 1. ledna se tiše zrušila úhrada za jednorázové inkontinenční podložky. Drobnůstka pro zdravotní pojišťovny, pro konkrétní rodinu tisícikorunový výdaj měsíčně. Co má taková rodina dělat? Jak má omezit, nebo dokonce vyléčit inkontinenci svého příbuzného? To samozřejmě nikdo neřekl, protože žádné řešení neexistuje. A jsme u té spravedlnosti. Když nemáme opravdovou komplexní reformu a místo ní jen drobná, někdy i protichůdná opatření, zcela logicky přichází ke slovu lidová tvořivost, nápady různých snaživců, jak tu a jinde ušetřit, a mezitím se celý systém houpe nad propastí. Kdo opravdu zná skutečné náklady na péči o blízkého v domácnosti? Nevím o takovém člověku. Kdyby někdo spočítal skutečné náklady na nájemné, na práci příbuzných, kteří se kvůli tomu třeba nemohou věnovat svému zaměstnání, na energie, stravu a další výdaje, zjistili bychom, že taková rodina platí mnohem, mnohem více než ti, kterým se podařilo umístit příbuzného do nějakého zařízení. Je to spravedlivé? Je spravedlivé, když politická deklarace slibuje všem seniorům důstojné stáří, a přitom její autoři dobře vědí, že už dnes je nemohou za veřejné prostředky zajistit všem? Je spravedlivé, když třeba v zařízení, jako je to naše, klienti vlastně nesmějí ani dobrovolně platit více, pokud chceme čerpat veřejné prostředky? A ty na lepší služby nestačí. Je spravedlivé, když osamělá maminka s postiženým dítětem nedostává alimenty a stát to řešit neumí? Když nemáme opravdovou komplexní reformu a místo ní jen drobná, někdy i protichůdná opatření, zcela logicky přichází ke slovu lidová tvořivost, nápady různých snaživců, jak tu a jinde ušetřit, a mezitím se celý systém houpe nad propastí. 9

10 Téma: Sociální reforma po roce SLOUPEK Jiřiny Šiklové Každodenní kontakt s klienty je samozřejmost. Mysleli tedy autoři sociální reformy spíše na okamžité úspory než na zmíněnou spravedlnost? Nevím, ale především si neujasnili hodnotový rámec, ve kterém žijeme. Hluboké, řekněme křesťanské tradice naší společnosti jasně vymezují hodnoty trvalé a hodnoty pomíjivé. Všichni to dobře známe a dobře víme, že spravedlnost začíná tam, kde si přesně uvědomíme skutečnou oprávněnost našich nároků. Opravdu potřebujeme každý den všechno, co jsme si zvykli užívat? Opravdu si myslíme, že stát jen neumí nebo nechce zaplatit naše představy o pohodlí, komfortu, jistotě? Nebo opravdu nemůže a díky ekonomickému, sociálnímu a demografickému vývoji už nikdy moci nebude? A jste u potřebné, ale neexistující společenské dohody s jasně vymezenými cíli a pravidly k jejich naplňování. Měla by taková dohoda zdůraznit, že určití lidé potřebují nejprve solidaritu svého nejbližšího okolí, a až pak pomoc veřejných služeb? Zcela jistě. Z Nizozemska například víme, že dosažení hranice, za kterou už péči a finanční podporu státu prostě nelze zvyšovat, nevede k protestům, ale spíše k posílení neformálních rodinných a občanských struktur, k přebírání dřívějších funkcí státu těmito aktivitami. To by bylo řešení i v našich podmínkách. Ale právě tyto struktury a organizace si v poslední době stěžují, že malá podpora státu jim svazuje ruce Nejen malá podpora, ale hlavně přemíra regulace je brzdí. My máme celou sféru sociálních služeb pod takovou státní kontrolou, že to připomíná předpisy o zacházení s bojovými plyny. Když Bismarck zaváděl veřejné sociální pojištění, nebyl cílem jen všeobecný systém posílení jistot, ale také úspěšná snaha zmocnit se bohatých cechovních pokladen. Dnes nám stát říká my tuto oblast regulujeme, abychom vás chránili. Když přijde senior do takového zařízení, jako je naše, stát určuje, že za bydlení a stravu smí platit nejvýše 85 % svého příjmu, za služby jen do výše příspěvku na péči. Takže když bude chtít pohodlí, stravování, různé aktivity a podobně podle svých představ, my mu to poskytnout nemůžeme, i kdyby chtěl a mohl platit více. Kdy se tedy dočkáme skutečné a efektivní sociální reformy? Až si sami uvědomíme, že některé skutečnosti v našem životě nesporně nastanou. Každý z nás bude někdy nemocný, někdy ho může potkat vážný úraz, do rodiny třeba přibude postižený člověk, a když budeme mít jen trochu štěstí, dožijeme se dříve nevídaného věku. Pravděpodobnost takových situací je u jednotlivce velká, u rodiny ještě větší a u společnosti stoprocentní. Přemýšlejme o tom a bude nám mnohem jasnější, že skutečně hlubokou reformu potřebujeme v rodině i v celém státě. A že ji budeme opravdu vyžadovat. info Co je Domov Sue Ryder? Moderní zařízení pro péči o seniory, kteří potřebují v důsledku nemoci nebo vysokého stáří pomoc. Působí od 1998 v Praze a nabízí služby osobní asistence, domova pro seniory, poradenství i půjčovnu kompenzačních pomůcek. Finanční prostředky získává z různých zdrojů, mj. z darů, dotací a grantů. Provozuje také dobročinné obchody a restauraci Michelský dvůr. Reformy v řeči jednoduché Dodnes si pamatuji na rozpravu s Jefem Helmerem z Nizozemska v prvních měsících roku devadesátého. Demokracie přinese mnoho sociálních problémů, i když jako stát zbohatnete, lidé nebudou vědět, na co mají nárok, na co právo, o co musí žádat a jak se sami o sebe postarat. To všechno za občany dosud zařizoval stát, či ve vašem případě komunistická strana, říkal a ani já jsem ho nepochopila. Přesto, nebo právě proto, jsme založili či spíše znovuobnovili sociální práci jako vysokoškolský obor. Na všechno, co až dosud přiděloval centrálně stát, bylo třeba udělat zákony, různé sociální reformy nejen deklarovat, ale i vyložit lidem tak, aby jim rozuměli. Nepovedlo se to. Předpisy jsou složité, lidé nevědí, jak mají o to či ono žádat, a občas se bojí úřadů, které jim mají sloužit. Nerozumím-li, jsem odkázaná na druhé a vzbuzuje to ve mně nejistotu. Proto by se všechny sociální reformy měly vysvětlovat velice jednoduše. Napřed ať je sepíší právníci a upraví je pojišťovny a pak ať je někdo ještě jednou přepíše do řeči jednoduché. Jinak všechny sociální reformy v občanech vzbuzují obavy. Další reforma? Zase na to doplatíme! Kdo to má ale lidem vysvětlit? Novináři potřebují časopisy prodat, a tak titulek často nesděluje obsah, ale upozorňuje na změnu, aby upoutal čtenáře. Špatná zpráva vzbudí zvědavost více než kladná. Každá změna se pak vykládá jako zhoršení. To všechno vyvolává v lidech úzkost, že neporozumějí, a když o nějakou dávku včas nepožádají, že na ni ztratí nárok, že nedostanou doplatek na bydlení, na péči o handicapovanou blízkou osobu, a pocit nedůvěry vůči všem reformám. I těm, které jsou finančním přínosem. Také bych nevěděla, kdy mám nárok na zvláštní pomůcku pro postižené, kolik musím uhradit sama a kdy mohu žádat o příspěvek. Naštěstí mám kolem sebe dost lidí, kteří by mi to vysvětlili. Jsem šťastnou výjimkou. Většina lidí ale toto neví, a proto v nich veškeré zmínky o sociálních reformách vzbuzují strach. Proto vřele prosím veškeré zákonodárce a všechny pracovníky veřejných úřadů: Překládejte texty z úřední češtiny ještě do češtiny pro obyčejné lidi, pro neodborníky. Budeme vám za to vděčni. Budeme si vzájemně rozumět a z mnohých to sejme zbytečnou úzkost a nervozitu. Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry. 10

11 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í Dvě postižené děti, a přesto kupa radostí. Velká rodina není přežitek. Umíme ocenit opravdové lidi? Pozoruhodný život Hany a Otakara Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Kdo by nechtěl žít v půvabné vesničce s poetickým jménem Malinová? Kdo by si nechtěl v krásném okolí Rakovníka užívat příjemnou krajinu s dávnou historií? Tak se před lety rozhodli manželé Galóovi a koupili tu malý venkovský a víc než obyčejný domek. Odešli z Prahy. Touha po romantice, nebo dnes trochu módní návrat k přírodě, vejcím od vlastních slepic a domácím bramborám? Ne touha a povinnost zajistit budoucnost svých čtyř dětí. Protože vedle nastávajícího maturanta a možná i studenta vysoké školy Davida, vedle stejně šikovného Daniela, který se chystá na nějakou střední školu se sociálním zaměřením, mají i veselou Terezku s Downovým syndromem. A také nejmenšího Tomáše se spinální svalovou atrofií, česky řečeno nevyléčitelným onemocněním, které postihuje všechny kosterní svaly. Pětiletý kluk perfektně komunikuje, všechno ho zajímá a dokáže se nás i překvapivě zeptat na naši práci. Je od narození nepohyblivý a na vozíku zůstane navždy. Když se v noci potřebuje otočit nebo přikrýt, musí zavolat maminku. Blázni? Dobrodruzi? Lidé! Původně prosté stavení se za léta tvrdé práce proměnilo v docela velký dům, na kterém je ještě mnoho nehotového. Milovníci dokonalého designu by asi nejásali, ale Otakar Galó tu doslova vlastníma rukama buduje zázrak. Velké a příjemné místnosti, ústřední topení, nové rozsáhlé patro, nová, ještě nehotová střecha (ze které nedávno spadl a jen velkou náhodou to skončilo pouze několikaměsíční pracovní neschopností), dveře, okna, všechno, všechno tu dělník z Rakony postavil, opravil, zařídil, doslova vydřel, protože na nějakou stavební firmu by jejich příjmy nikdy nestačily. Dům pořídili na hypotéku, stavební materiál kupují doslova po kouskách vždy, když trochu povolí napětí v rodinném rozpočtu. Péče o dvě postižené děti nedovolí paní Haně jakékoli zaměstnání. Jedna výplata pro šest lidí. Nezbytná dvě auta nejenže v poetické vísce není obchod, škola, natož lékař, ale Terezku vozí David každý den do speciální školy, Tomáše maminka k lékařům a na rehabilitace, a samozřejmě ho nemůže nechat samotného, když něco zařídit potřebuje ona sama. Auta sice nejsou žádné rachotiny, ale prestižní autosalon by také neozdobily. Pořídili je na leasing a provoz přijde měsíčně na čtyři tisíce, zákonný příspěvek na mobilitu pro dvě děti pak na dvakrát čtyři sta korun! Obdivuhodně pevným vztahem zatím osud nezatřásl. 11

12 Téma: Sociální reforma po roce Otakar pracuje v nepřetržitém provozu denní, odpolední, noční, ve zbylém čase staví, staví a staví, a když ne, tak dře na vlastním hospodářství. Na rodinném portrétu ještě chybí devadesátiletá babička. Také o ni se tu paní Hana stará. Panují tu tedy docela jednoduché počty celková výše vždy perfektně dodržených splátek (půjčky ale nevznikly nad katalogem cestovní kanceláře nebo prospektem nábytkářské firmy) 28 tisíc korun, na domácnost, dopravu, jídlo, ošacení, všechny potřeby velkých kluků, pomůcky pro postižené děti a vůbec celý provoz šestičlenné rodiny zbývá 14 tisíc! Když odečteme dopravu a podělíme zbytek počtem obyvatel domu, jsme u měsíční částky, která by mnoha Pražanům nestačila ani na pár bot nebo košili. Jsou tedy Galóovi opravdu nezodpovědní blázni? Otakar pracuje v nepřetržitém provozu denní, odpolední, noční, ve zbylém čase staví, staví a staví, a když ne, tak dře na vlastním hospodářství: dvacet kusů hovězího, nepočítaně slepic, perličky, letos přibudou i čuníci. Maso nekupují, ale doslova ze dvora úspěšně prodávají. Když starší kluci chtěli televizi s velkoplošnou obrazovkou, táta jim poradil: zasaďte si brambory, pořádně se o ně starejte a pak je prodejte. Televizor už mají. Paní Hana, původně ošetřovatelka v pražských jeslích, vyrábí domácí máslo, vaří z vlastních surovin, denně přemýšlí, jak dodržet splátkové kalendáře, jak dětem dopřát všechno potřebné, jak tu změť problémů, starostí, ale i nemocí a nečekaných situací přežít a plakat jen o samotě. Ale zoufalství? To se tu nepěstuje. Nad všemi nepříjemnostmi svítí nejdůležitější cíl nevzdat se, udělat všechno, aby starší synové mohli studovat, a dobudovat dům i všechno kolem tak, aby tu jednou jednou mohli žít Terezka a Tomáš třeba s nějakým asistentem. Než přijde ten čas, nesmí se práce zastavit. David je nejen skvělým asistentem Terezky, ale také naprosto samozřejmě dokáže zvládnout všechnu práci v hospodářství, Daniel se obdivuhodně umí postarat o Tomáše, a vidlí nebo lopaty se také nebojí. Krize rodiny? Tomu se smějí Kolik lamentací se denně dočteme o soumraku tradiční rodiny! Kolik odborníků sepisuje v teple svých pracoven traktáty o rozpadu vztahů mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi! Na kolik tisíc si přijdou nejrůznější také poradci za údajně spolehlivou likvidaci partnerských krizí! Tady by nevydělali ani haléř. Tady panuje základní pojivo dobrého života spolehlivost. Otakar přes dřinu, ze které se skládá každý jeho den, dokáže s nadhledem komentovat žabomyší fňukání politiků; i díky němu sem smí humor, sebejistota, radost z vlastního hospodářství, pýcha na kluky, kteří už dnes vědí, co je opravdový život. Do domu ani na dvůr však v žádném případě nesmí lenost. Ta je nejen zapovězená, ale přímo nenáviděná. Však když se podíváte na postavu tohoto člověka s pevnými svaly i názory, uvidíte, jak mu vlastní zásady spoří peníze on opravdu nepotřebuje posilovnu. Paní Hana je dokonalým doplňkem svého muže nesnáší lamentace. Deset let chodila na obecní úřad, aby vybojovala zpevněný příjezd k domu. Nešlo o zablácené boty, ale o Terezku, která trpěla záchvaty hrůzy z bahna a louží. Dnes je malý obecní pozemek pokrytý asfaltem. Když se narodil Tomáš, našla si doslova encyklopedické informace o jeho postižení a našla i pomoc, třeba v Kolpingově rodině ve Smečně, u lékařských specialistů v Praze, v nejrůznějších neziskových organizacích. Rádi slyšíme, že k nim patří i Konto Bariéry. Jen díky mamince má postižený kluk všechny potřebné pomůcky, dobrou rehabilitaci i vertikalizační zařízení, které nemocnému umožňuje vzpřímenou polohu při zapojení všech svalů, a tím i úlevu a rehabilitaci. Když se jí zeptáte na sny, nejdříve se usměje: Na to nemám čas. Ale pak se zamyslí: Dokončit tenhle dům jako dokonalý Paní Hana je dokonalým doplňkem svého muže nesnáší lamentace. Deset let chodila na obecní úřad, aby vybojovala zpevněný příjezd k domu. Terezka to zatím plně nechápe, ale i jí chystají bezpečnou budoucnost. 12

13 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í Soutěž časopisu Tomáš roste, ale jeho pohybové možnosti zůstávají velmi omezené. bezbariérový domov pro naše dva nejmladší. Zajistit jim alespoň nějakou jistotu na celý život. Starší kluci nám sice tvrdí, že si je jednou vezmou k sobě, ale já vím, že budou přece mít své rodiny, a kdoví, jak by se jejich partnerky k Tomášovi a Terezce zachovaly. Něco jiného je malé dítě, třebas postižené, a něco jiného postižený dospělý, který potřebuje doslova péči jako dítě. A tak se bude stavět, dostavovat i hospodařit dál a dál. Ovšem dnes už funguje výtah do patra, záchrana paní Hany, která osmadvacetikilového syna už opravdu těžko zvedala a přenášela. A tu slyšíme pochvalu na sociálku v Příbrami, která zařízení zaplatila, a vůbec této rodině dokáže pomoci i poradit. I když Otakar má na každodenní sociální spravedlnost v naší zemi svůj nekompromisní dělnický názor, i on uznává, že k jeho rodině se společnost chová spíš dobře. Nedlužíme jim? Když se v takové situaci dokáže rodina postarat o děti, vychovat je k odpovědnosti v životě, pevným zásadám a přitom k neokázalé něze, kterou tu vidíte na každém kroku, zasloužila by si vyznamenání. Nebo co by si zasloužila? Například méně sešněrovanou sociální politiku, která prý kvůli obavám z plýtvání a podvodů neumožňuje pracovníkům úřadů práce rozhodnout třeba o zvýšení směšného příspěvku na mobilitu. Vůbec by naší sociální politice slušela větší pružnost, odvaha a prostor pro skutečně lidská rozhodnutí. Ale jak toho docílit? Napadlo mě jediné. Všechny sjezdy našich politických stran, pravých, levých i středních, by měly povinně začínat na dvoře stavení č. 5 v Malinové. Na dvoře, který i přes laskavou sněhovou přikrývku ukazuje jistou, mírně řečeno, neupravenost. Lakýrky by to asi nepřežily, ale společnost by se mohla nadechnout poněkud zdravějšího vzduchu. I s tou vůní stáje stokrát příjemnější než pach politických kuloárů. P. S. Hana Galóová si vzala do péče i svou devadesátiletou babičku, která s nimi v Malinové nyní žije. Chcete vyhrát hliníkové vysouvací nájezdy pro vozíčkáře? Nájezdy v ceně 3299 Kč může vyhrát ten, kdo odpoví na soutěžní otázku: Kolik stálých dárců má Konto BARIÉRY letos, v roce 20. výročí svého založení? Odpovědi posílejte do konce března 2013 na info@muzes.cz, nebo písemně na adresu: Redakce Můžeš, Melantrichova 5, Praha 1. Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, který vysouvací hliníkový nájezd obdrží od firmy Lipatech. Sponzorem soutěže je firma Lipatech, více na 13

14 Téma: Sociální reforma po roce Projekt chráněného bydlení umožňuje stěhování do rekonstruovaných bytů. Končí ústavy s mnoha přeplněnými pokoji. Lidé s postižením začínají žít tak jako jejich zdraví vrstevníci. Bydlet ve svém soukromí je a bude obrovská změna pro ty, co dosud žili jen v ústavu. Sen žít a bydlet jako Text: Naďa Kocábková Foto: Jan Šilpoch Ústav sociální péče v Lobendavě, nejsevernější obci naší republiky, na jaře v roce 2015 osiří. Všichni jeho klienti se odstěhují. Už dnes si prvních třináct z 54 užívá naprosté volnosti a soukromí ve svých bytech v panelovém domě v nedalekém Šluknově. Umožňuje jim to projekt chráněného bydlení, jenž je součástí projektu transformace sociálních služeb realizovaného ministerstvem práce a sociálních věcí. Financován je z prostředků ESF a státního rozpočtu České republiky prostřednictvím operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Do podobného bydlení přibudou postupně další lobendavští klienti. Někteří ho vymění za nově zrekonstruované byty v nedalekém Rumburku nebo nově realizované domky na Ústecku. Pro ty, kteří samostatně žít nedokážou, se postaví zbrusu nové domy. Budou vybaveny vším, co osoby s těžším postižením potřebují. Například rehabilitací, dílnami apod. Lobendavský ústav, dnes stále domov pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením, se za pár let stane vzpomínkou na minulost. Nejinak tomu bude i v Hliňanech. Oba ústavy patří mezi 32 zařízení, která byla v rámci České republiky zařazena do pilotního programu Projekt transformace sociálních služeb. Konec přeplněných pokojů V konečném efektu to znamená konec velkých ústavů s přeplněnými pokoji, ve kterých handicapovaní tráví svůj život. Místo toho domy a byty, kde lidé budou bydlet jako v klasické domácnosti v sousedství nepostižených lidí. Taková je vize Ústeckého kraje a ministerstva práce a sociálních věcí, které chtějí dosavadní praxi změnit. Za sto Pro ty, kteří samostatně žít nedokážou, se postaví zbrusu nové domy. Budou vybaveny vším, co osoby s těžším postižením potřebují. 14

15 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í Každá návštěva ústavu vzbudí v klientech trochu zvědavosti. Někteří klienti žijí v Lobendavě od dětství dodnes. Počítač není nic neznámého ani pro zdejší klientku. Lidé s postižením jsou schopni zvládat i své záliby. O novém bydlení zatím většina Lobendavských jen sní. ostatní je na dosah milionů korun se proto na byty přestavuje i bývalý dětský domov v Rumburku. Domy pro handicapované vzniknou také na Ústecku v Trmicích, na Severní Terase a v Teplicích. Kraj se bude snažit hlavně v Ústí získat nějaké byty. Buď je koupí, nebo pronajme, říká vedoucí odboru sociálních věcí Petr Severa. Dodává, že zpočátku měli obavy zaměstnanci ústavů, neboť si mysleli, že přijdou o práci. Opak je pravdou. Kraj počítá s tím, že je za pomoci transformačního programu přeškolí. Tito pracovníci pak budou domovy handicapovaných navštěvovat a pomáhat jim. Součástí celé transformace je také kampaň, která má změnit pohled veřejnosti na postižené a rozptýlit případné obavy z toho, že se mohou stát nepříjemnými sousedy. Proč právě Lobendava a Hliňany? Podle Ivy Boumové, koordinátorky transformace a odborné pracovnice v ústavu v Lobendavě, byla tato zařízení vybrána především proto, že jsou to objekty velkokapacitní, služby pro klienty v blízkém regionu jsou těžko I takový obrázek se nabízí v současných prostorách ústavu v Lobendavě. dostupné a z pohledu dnešních nároků člověka na kvalitní život v nich realita dostává na frak. V Lobendavě se sice postupem let snažili všelijak vylepšovat interiéry, jenže dům je to příliš starý a k účelu, jemuž má sloužit, nevyhovující. Přesto se tady ještě běžný provoz jakžtakž drží, ale při pohledu zblízka na život lidí v ústavu v Hliňanech jde řečeno bez přehánění o silnou kávu. Potvrzují to i slova bývalé radní Ústeckého kraje Jany Ryšánkové: Kraj má na třicítku sociálních zařízení, Hliňany jsme převzali před pár lety od Magistrátu města Ústí nad Labem. Od začátku nám bylo jasné, že s tím musíme něco dělat. Žijí tady ženy po osmi až deseti na pokojích a je jich tu téměř devět desítek. Objekt je pro tento účel absolutně nevyhovující. Podmínky k životu jsou v mnoha ohledech otřesné, porušovalo se tu, co se dalo, říká bývalá radní. Je přesvědčená, že zdejší klienti si zaslouží konečně žít plnohodnotně. Nikoliv izolovaně a v naprostém nezájmu veřejnosti. Povinnost moderní společnosti je podle jejího názoru vytvářet 15

16 Téma: Sociální reforma po roce Jeden z nich v ústavu vůbec nemluvil, nyní už ve svém komunikuje bez jakýchkoliv problémů. info Změna přijde za dva roky Ústav sociální péče Lobendava založil v roce 1903 univerzitní profesor a dvorní rada Antonín rytíř von Drasche, který z Lobendavy pocházel. Od roku 1905 sloužilo toto zařízení jako domov pro staré obyvatele. V roce 1945 se z něj stala kasárna. Později byla budova používána jako rekreační středisko pražských pekáren. Od roku 1955 dům znovu sloužil jako domov důchodců. O deset let později přišla na řadu jeho rekonstrukce a po ní tu zahájil provoz Ústav sociální péče pro mládež. První klienti sem nastoupili v lednu Pečovaly o ně řádové sestry až do konce roku Začátkem roku 1992 sem nastoupil zdravotní a ošetřovatelský personál. Tak je areál provozován dodnes, jen s tím rozdílem, že z názvu odpadlo slovo mládež a během let se měnili zřizovatelé. Po roce 2015 už toto nebude pravda. Stravovat se budou lidé ve svém. nové služby pro lidi s postižením. A právě tato transformace je díky penězům z integrovaného operačního programu velkou šancí současné poměry změnit. Začít nový život Cílem transformace sociálních služeb je podpořit přechod lidí s postižením z velké instituce ústavního typu a začít život takový, jaký je běžný pro jejich zdravé vrstevníky. S náležitou podporou jsou lidé s handicapem schopni žít v běžných malých domácnostech, starat se o sebe či chodit do zaměstnání nebo chráněného denního programu. Vyplývá to ze zkušeností Pavlíny Kolářové, bývalé regionální Nové zázemí, mimo ústav, nese s sebou hlavně radost a spokojený úsměv. pracovnice Národního centra podpory transformace sociálních služeb, jež měla na starosti Ústecký kraj a zařízení v Lobendavě a Hliňanech. Tvrdí, že dnes není důvod, aby trávili svůj život v unifikované ústavní instituci. Proto se nediví, že klienti, kteří se již přestěhovali, by se už vrátit do ústavu nechtěli. Proměna jejich osobnosti je obrovská, rozvádí řeč Iva Boumová. Jezdíme pravidelně za našimi klienty do jejich nových bytů do Šluknova a vnímáme to na plné obrátky. A oni by návrat nevolili ani omylem. Například František nebo Míra, kteří v Lobendavě žili dlouhé roky, jsou dnes v chráněných bytech a cítili se tam okamžitě jako doma, jsou očividně šťastní. Během týdne se z nich stali Ze staré tvrze jen minulost Hliňany původně barokní zámek, který vznikl přičiněním Nosticů v roce 1650 přestavěním staré tvrze z roku V polovině 18. století byl zámek rozšířen o další budovy a oranžérii. Později sloužil jako léčebný ústav pro mládež a je v něm pod názvem Ústav sociální péče dodnes. noví lidé. Například jeden z nich v ústavu vůbec nemluvil, nyní už ve svém s námi komunikuje bez jakýchkoliv problémů. Někteří si našli partnera a bydlí společně, jiní mají práci a po ní si zajdou třeba i na pivo. Je radost vidět, jak se naši lidé doslova mění před očima. Těšíme se z toho, a také z očekávání, které teprve pro všechny za dva roky přijde, říká pracovnice ústavu. Na dotaz, jak novou situaci vnímá a snáší personál, jestli při přechodu na nový systém života a bydlení klientů nepřijdou mnozí o práci, odpovídá: Zpočátku se samozřejmě báli, naštěstí názor kraje je v tomhle ohledu uklidnil. Například ze současných pradlen, kuchařek a uklízeček se po rekvalifikaci stanou pracovníci v přímé péči. Nikdo z Lobendavy nepřijde o práci, všichni si klienty rozdělí a budou s nimi pracovat a nějakým konkrétním způsobem je podporovat. Nejlepším lékem pro nevěřící Tomáše i pro ostatní jsou zkušenosti a pocity těch, kteří v chráněném bydlení už pracují. Nemohou si spokojenost a novou praxi vynachválit, dodává Iva Boumová. Už je potvrzeno, že Ústecký kraj zavře v blízké budoucnosti ústavy v okrese Ústí n. L. v Hliňanech a Lobendavě ve Šluknovském výběžku. Klienti najdou zázemí v nově postavených domech nebo v klasických bytech, kde budou žít jako v běžné domácnosti. V budoucnu se tímto způsobem má transformovat více sociálních ústavů v regionu. 16

17 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í Půjčovny kompenzačních pomůcek mají širokou nabídku. Počty zákazníků a poptávku sociální reforma neovlivnila. Největší zájem je o mechanické vozíky a chodítka pro seniory. Kompenzační pomůcky si lze i vypůjčit Nájezdové ližiny si můžete půjčit stejně jako elektrický vozík. Text: Radek Musílek Foto: archiv 3P, o. s. Jistě znáte pořekadlo, že manželka a dýmka se nepůjčují. Z úplně jiné kategorie pochází invalidní vozík, který si naštěstí půjčit můžete. A nejen ten, ale i řadu dalších užitečných kompenzačních pomůcek. Zaznamenaly půjčovny po sociální reformě změnu v poptávce? V první řadě dobrá zpráva je, že existuje nejen poptávka, nýbrž i nabídka. Především prostřednictvím internetu najdete v každém kraji dostatek organizací, které se půjčování pomůcek věnují. Kdo nemá internet, může požádat o pomoc při hledání svého lékaře, sociálního pracovníka nebo prodejnu zdravotní techniky. Lidé přicházejí z různých důvodů. Někdy potřebují věc na přechodnou dobu a nevyplatí se jim investovat do koupě. Jindy je motivací snaha vyzkoušet si vhodnost pomůcky před jejím pořízením. Určitou skupinu zákazníků tvoří i lidé, kterým se třeba rozbil vozík a jeho oprava bude trvat delší dobu. Široká nabídka Škála nabízených pomůcek je přitom velmi pestrá. Nechybí v ní různé zvedáky, chodítka, nájezdové rampy, schodolezy, vozíky ani polohovací postele nebo naopak mnohem drobnější předměty. Největší zájem je přitom jednoznačně o mechanické vozíky a chodítka. Poptávka viditelně stoupá v době Vánoc a během léta. Nejčastějšími zákazníky jsou totiž hůře pohybliví senioři, resp. jejich rodiny. Ve zmíněných částech roku je příbuzní berou na výlety o svátcích na rodinné návštěvy, o prázdninách do přírody. Ceny přitom nejsou nijak hrozivé (viz informační rámeček), při dlouhodobém pronájmu lze navíc získat slevu. Podle pracovníků ze spolku Trend vozíčkářů Olomouc ( cz) se na jejich půjčovnu obracejí nejen lidé s trvalým zdravotním postižením. Často se prý ozve člověk s poraněnou nohou, kterému v nemocnici nepůjčili vozík. Ostatně nejeden vozíčkář zažil dotaz od laiků, kde by se dal sehnat vozík, když někdo od nich z rodiny začal mít zdravotní problémy. Na druhé straně spektra jsou dlouhodobé pronájmy polohovacích postelí a schodolezů či elektrických vozíků. V těchto případech vždy záleží na pečli- info Vybrané orientační ceny zápůjček na jeden den Elektrický vozík Kč Elektrický zvedák Kč Chodítko Kč Mechanický vozík Kč Nájezdové ližiny Kč Polohovací postel Kč Rehabilitační přístroj Motomed Kč Kde hledat Nejlepším způsobem hledání půjčovny kompenzačních pomůcek je internet. Zkusit můžete například pomucky. Poradit by vám měl rovněž lékař nebo sociální pracovník. Informace rádi poskytnou také v organizacích pomáhajících lidem s postižením nebo v prodejnách zdravotnických pomůcek. Kontakty na ně lze vyhledat ve Zlatých stránkách. vém zvážení, kdy se už vyplatí věc koupit a kdy ještě vypůjčit. Vliv sociální reformy Půjčovnu kompenzačních pomůcek a zvýhodněnou přepravu pro seniory a občany se zdravotním postižením provozuje i občanské sdružení 3P ( Jedná se o nástupnickou organizaci Centra pro zdravotně postižené kraje Praha. Jeho viceprezidentka Pavla Mečířová říká: Myslím, že so ciální reformy se na skladbě a poptávce našich klientů příliš neodrazily. Problém vidím spíše v neznalosti. Lidé nevědí, na co mají nárok, nevědí, jakou pomůcku jim může lékař předepsat. Snažíme se poradit a pomoci. Nepostřehnutelný vliv sociálních reforem potvrdili i pracovníci dalších půjčoven. Pokud jde o to, jak se lidé o konkrétní půjčovně dozvědí, Pavla Mečířová říká: Největší radost máme, když k nám někdo přijde na doporučení od spokojeného klienta. Zákazník se o nás často dozví i z internetu nebo z letáků a z časopisu naší městské části. Také přímo u nás máme různé nástěnky a výlohy s informacemi. Někdy nás doporučí lékař, jindy pracovníci z jiných organizací. Ti se o nás zase dozvědí z internetu či z letáků, které dáváme i do zdravotnických zařízení. 17

18 20 let Konta BARIÉRY Situace neslyšících je v Česku výrazně horší než v USA. Kromě jiného musí tito lidé čelit potížím při pracovním uplatnění. Konto BARIÉRY pomáhá při studiu i s hledáním zaměstnání. Ve světě ticha Děti Ireny Krejné slyší normálně a s rodiči se domluví. I když syn se nechce učit znakový jazyk. TEXT: Radek Musílek FOTO: Jan Šilpoch Jako čtyřměsíční miminko dostala vysoké horečky. Lékařka v penzijním věku tehdy ani po dvou návštěvách nepoznala meningitidu. Irenu Krejnou tehdy zachránil lékař ze sousedství. Doktor Křepela se na mě přiběhl podívat a hned nás hnal do nemocnice. Málem jsem umřela. Domů jsem se vrátila hluchá a na půl těla ochrnutá, svěřuje nám paní Irena příběh, jak ho zná z vyprávění. Ochrnutí se naštěstí podařilo rozcvičit pomocí tehdy prakticky zakázané Vojtovy reflexní metody. Úplné postižení sluchu ale zůstalo. A Irena Krejná se netají tím, že se s tímto handicapem žije velmi těžko. Přesto dokázala vystudovat vysokou školu, a to včetně několika semestrů v USA. Pomohlo jí v tom i Konto BARIÉRY. Dnes šestatřicetiletá maminka dvou zdravých dětí o tom ale mluví jako o minulosti. Žije hlavně přítomností, kterou zaplňuje péče o rodinu a starost o profesní budoucnost. Podpora rodiny Vede vlastně úplně normální život. Zásluhu na tom má její otec, docent Jaroslav Hrubý, elektrotechnik, spoluautor prvního československého kochleárního implantátu a odborník na speciální pedagogiku. Kvůli dceři se z něj stal bojovník za práva neslyšících. Díky němu a celé rodině se paní Irena naučila fungovat co nejsamostatněji. Ovládá znakový jazyk, ale také odezírá. Četba ani psaní textu pro ni nepředstavují příliš velký problém a naučila se i mluvit. Pravda, posluchač si musí na její výslovnost zvykat. Potřebuje soustředění a občas přece jen přijde ke slovu tužka. Ale pro překročení komunikačního zákopu mezi světem zvuků a světem ticha to stačí. S tatínkem také poprvé navštívila USA, když tam byl na přelomu let 1994 a 1995 na Fulbrightově stipendiu. Byli jsme tehdy v kampusu Gallaudetovy univerzity pro neslyšící ve Washingtonu, D. C., vzpomíná paní Irena. Táta pracoval ve výzkumném oddělení a já jsem tam půl roku chodila do modelové střední školy pro neslyšící. Moc se mi tam líbilo. Přála jsem si studovat v USA mezi neslyšícími studenty. Vůbec se mi nechtělo zpátky do Prahy, kde jsem měla před maturitou na Gymnáziu pro sluchově postižené v Ječné ulici. Univerzita pro neslyšící V Praze nakonec odmaturovala, ale neměla to lehké, protože byla jedinou zcela neslyšící studentkou. Těžký psychický tlak na svou 18

19 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í dceru se docent Hrubý rozhodl řešit tím, že jí umožní studovat v USA. Začal shánět peníze u sponzorů. Mezi ně se zařadilo i Konto BA- RIÉRY. Studium pro cizince přitom vycházelo asi na půl milionu korun za jeden semestr! Nakonec se podařilo získat peníze alespoň na několik semestrů, takže studijní pobyt trval skoro tři roky během let 1997 až Kampus Gallaudetovy univerzity zahrnuje skoro všechno od knihovny přes mateřskou školu až po univerzitu, vlastní sportoviště, poštu atd. To je v USA celkem běžné, ale hlavně tam prakticky všichni ovládají znakový jazyk, říká Irena Krejná a dodává: Poznala jsem tamní život a načerpala hodně informací, které bych jinak nezískala. Naučila jsem se americký znakový jazyk, a samozřejmě hlavně angličtinu! Teprve tam jsem se stala zcela samostatnou. Získala jsem sebedůvěru. I když ta se po delším pobytu u nás a nemožnosti najít práci bohužel postupně vytrácí... Pomohlo Konto BARIÉRY Drahé školné zahrnovalo kromě výuky také ubytování na koleji, jídlo a nejnutnější pomůcky. Nadace Charty 77 mi prostřednictvím Konta BARIÉRY věnovala Kč. Od všech sponzorů, kterým znovu děkuji, se mi podařilo sehnat peníze na pět semestrů. Pak se začala zhoršovat hospodářská situace a další peníze se už sehnat nepodařilo. Zbylo mi asi 2500 dolarů, což bylo tehdy asi Kč. To mi na další semestr samozřejmě nestačilo. Musela jsem se vrátit. Napsala jsem všem sponzorům, zda chtějí úměrnou část peněz zpátky, ale většina z nich to odmítla. Takže celý zbytek věnovala na oplátku Kontu BARIÉRY. S tím, S pomocí počítače a telefonu se domluví prakticky bez potíží, přesto má obavy o pracovní uplatnění. aby byly peníze využity především na zvýšení vzdělanosti neslyšících. Což se také stalo. Svá studia paní Irena dokončila v roce 2004 bakalářskou zkouškou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Praze, obor: Čeština v komunikaci neslyšících s pedagogickým zaměřením. V USA je americký znakový jazyk považován již skoro 30 let za plnohodnotný a rovnoprávný jazyk. O svém vztahu ke Kontu BARIÉRY říká Irena Krejná: Líbí se mi, že pomáhá lidem se zdravotním postižením. Často pomáhá i tam, kde by měl fungovat stát, ale tato vláda se chová ke zdravotně postiženým čím dál tím hůře. Situace neslyšících Když má Irena Krejná porovnat situaci lidí s postižením sluchu u nás a v USA, je patrné, že je se situací v České republice nespokojená. V USA je americký znakový jazyk považován již skoro 30 let za plnohodnotný a rovnoprávný jazyk. Je tam dokonce třetím nejrozšířenějším jazykem po angličtině a španělštině. V televizi běží na všech asi sedmdesáti kanálech nonstop titulky. Titulkováno je i živé vysílání, a to dokonale. Alespoň ve Washingtonu, D. C., prý dokáže znakovat vždy alespoň pár zaměstnanců i na úřadech, a dokonce i v obchodech. Pokud je to přece jen nutné, mají zde neslyšící lidé k dispozici dostatek tlumočníků. Navíc tam platí zákon, podle kterého nesmí žádný podnik odmítnout uchazeče o zaměstnání jenom proto, že třeba neslyší. Musí mu vytvořit takové pracovní podmínky, aby jeho handicap nevadil. U nás je tlumočníků strašně málo. Titulkovat musí pouze Česká televize a i tam je kvalita diskutabilní, stěžuje si paní Irena. Nelehké postavení lidí se sluchovým postižením v České republice dokresluje na svém příkladu. Po státnicích na Filozofické fakultě UK jen krátce pracovala ve škole pro sluchově postižené. Pak přišly děti, se kterými je doma už sedm let. Nevím, co budu dělat, až mi za rok skončí mateřská. Sehnat práci je téměř nemožné. Nikoho nezajímá, co umím. Každý jenom říká, že nemohu telefonovat. Přitom mailem a SMS dokážu vyřídit úplně všechno. Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis. Čtěte Můžeš na Aktuální informace pro osoby s postižením. Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem. Archiv článků. Fotografická soutěž v rubrice Vaše fotografie. Videa a fotografie ze zajímavých akcí. mohou číst i nevidomí a slabozrací! Manželství a děti Během studií se paní Irena seznámila se svým manželem, který je těžce nedoslýchavý. Nosí jedno sluchadlo. Mluvené řeči rozumí, i když špatně. Mají spolu sedmiletého Marka a dvouletou Elišku, oba slyšící. Doma mluví normálně i znakují. Se synem odezírají a něco znakují, ale Marek se znakovku zatím vůbec nechce učit, což paní Irenu trochu mrzí, zdá se. Marek nastoupil do mateřské školy ve třech letech. Se slyšícími dětmi i rodinou normálně mluví. Eliška se komunikaci teprve učí, ke slovu přicházejí gesta i mluvení. Pro zcela neslyšící maminku je výchova náročná stejně jako komunikace se školou a úřady. Irena Krejná má ale podporu svého okolí: Pomáhají nám moji rodiče a manželova matka. Moc jim za to děkuji! 19

20 Na cestách Salcburk je historické město přátelské k vozíčkářům. Pro cestování po Rakousku se vyplatí být vybaven euroklíčem. V zimních měsících se vyhnete návalům turistů, ale neuvidíte všechno. Solnohrad je pod eurozámkem Klikaté uličky plné obchůdků lákají turisty i v zimě. V hlavní sezoně tu není k hnutí. přes internet. Bylo zajímavé srovnávat, jak vypadá bezbariérové ubytování u nás a v Salcburku. Hledal jsem přitom cenově nejpřijatelnější varianty v daném městě. Výhled na město z pevnosti Hohensalzburg, kam vede bezbariérová lanovka. Text: RADEK MUSÍLEK Foto: ARCHIV AUTORA Nebýt jednoho veleslavného rodáka, Salcburk by určitě přišel o hezkých pár set tisíc návštěvníků. Sice je to pěkné historické město, jehož centrum dokonce chrání UNESCO, ale co si budeme povídat, Wolfgang Amadeus Mozart je velký turistický tahák. Upomínky na něj vidíte na každém rohu. Především v podobě proslulé cukrovinky Mozartovy koule. Paradoxně on sám pobyt v Salcburku dost těžko snášel. Mnohem raději byl třeba v Praze. Nevím, jak dlouho trvala cesta ze Salcburku do Prahy kočárem v 18. století, ale dnes ji zvládnete autem za pět hodin. Potřebujete k tomu jen plnou nádrž nafty a desetidenní rakouskou dálniční známku za 8,3 eura. Mám-li zhodnotit návštěvu Salcburku z pohledu člověka na vozíku, musím začít ještě u nás doma. Cestou do Rakouska jsme se totiž s manželkou rozhodli přenocovat v Českých Budějovicích. Jak už se stalo normou, před výpravou samou jsem z tepla obývacího pokoje rezervoval ubytování Českobudějovický šok Českobudějovický hotel A3 se na serveru Booking.com deklaruje jako bezbariérový. Ve skutečnosti jsem neprojel dveřmi do koupelny a na recepci vedly schody, takže vše musela zařizovat manželka. Tu přitom stačila vyzpovídat pracovnice hotelu s blíže neurčenou funkcí, zato se silným ruským přízvukem a zapálenou cigaretou. Jak jsem se později dozvěděl, nejprve se mé ženy zeptala, jestli jí nevadí, že budeme mít manželskou postel. Pak se živě zajímala o původ mého postižení. Když nás doprovázela na pokoj, žoviálně mi líčila, že když máme manželskou postel, tak se mi ubytování bude líbit. Moje následná námitka vůči úzkým koupelnovým dveřím ji poněkud zklamala. Vždyť mají v hotelu výtah! Místo očekávaného vděku jsem si dovolil kritizovat! Ten nevděk S radostí jsem druhý den odjel. Salcburský hotel Holiday Inn naproti tomu očekávání o bezbariérovém standardu splnil, ačkoliv trochu víc místa v pokoji by neuškodilo. To jediné snad bylo v Budějovicích lepší. Přístup personálu raději ani nesrovnávám. Cena se přitom lišila jen v řádu několika stokorun. Už poněkolikáté jsem si potvrdil, že mezinárodní hotelové řetězce jsou jistota. Naproti tomu neověřené experimentování s bezbariérovým ubytováním je střelba do tmy. Kvůli zanedbatelné úspoře jdete do nejistoty, ze které může vypadnout milé i nemilé překvapení. Do Salcburku jsme se vypravili začátkem nového roku, tedy mimo hlavní sezonu. 20