BEROUNSKÝ KATOLICKÝ ZPRAVODAJ

Transkript

1 Září 2004 BEROUNSKÝ KATOLICKÝ ZPRAVODAJ Vzdělávat se ve víře? Věřím, milí čtenáři zpravodaje, že jste prožili čas dovolených a prázdnin příjemně a že jste si odpočinuli na těle i na duši. Nyní nám všem a zvláště školákům opět začíná normální pracovní režim... Právě začátek školního roku mne vede k přemýšlení a otázkám: Jak je to vlastně s námi ve věci náboženského a křesťanského vzdělání a jak jsme vzdělaní ve své víře? Jak hluboce jsme seznámeni s Ježíšovým učením, které Církev již 2000 let hlásá, ale také se mu sama, vedena Duchem Svatým, učí stále lépe porozumět? (Otázku, jak podle své víry jako křesťané žijeme, nechávám tentokrát stranou, zasloužila by si sama delší úvahu.) Troufám si tvrdit, že na tom nejsme v oblasti náboženského vzdělání zrovna moc dobře. Systematickou školní náboženskou výuku měla snad ještě generace dnešních sedmdesátníků a starších. Protože však mnohdy nebyla dále rozvíjena, v průběhu desetiletí u mnohým zůstalo jen torzo vědomostí. Často se setkávám s lidmi, kteří mají tři tituly před jménem a dva za jménem, ale v oblasti víry zůstali stát na místě s vědomostmi desetiletého dítěte! Střední generace je na tom vůbec nejhůře. Průměrný český člověk střední generace snad slyšel (v době svých školních let však díky režimu často záměrně a naprosto zkresleně) něco o prodávání odpustků a upálení Mistra Jana Husa, o křižáckých válkách, o upalování čarodějnic, o bohatství a moci středověké církve, o popírání faktu, že Země je kulatá..., no a myslím, že jsme pomalu u konce výčtu vědomostí! Ale ani průměrný český křesťánek na tom není o mnoho lépe. Protože, jak mnozí křesťané říkají: Vyučování na školách bylo v době komunismu zakázáno, (To ale není tak úplně pravda, sám jsem v sedmdesátých létech chodil ve škole sedm let na náboženství!), a protože se ani v leckterých křesťanských rodinách doma o víře moc nemluvilo, tak těm, kteří si během desetiletí vůbec víru uchovali, zbylo snad jen to, co pochytili v neděli v kostele... Paradoxně jsou na tom možná nejlépe ti, kdo v uplynulých letech svobody jako dospělí konvertovali a ke své víře se sami museli prokousat. Jistě se nabízí laciná výmluva, že za to vše mohou komunisté, kteří víru potlačovali. Jak dlouho se ale ještě na komunisty budeme vymlouvat? Je to od listopadu 1989 již 15 let a to je, myslím, dost dlouhá kresba J.Goldman doba na to, abychom v podmínkách svobody a dostatku kvalitní náboženské literatury v předmětu náboženství dosáhli, když ne na vysokoškolský diplom, tak alespoň na maturitu

2 Zpravodaj Vždyť dnes kromě bohaté křesťanské literatury a možnosti denního i dálkového studia na pražské teologické fakultě probíhají v diecézi průběžně různé vzdělávací kurzy (pro lektory, akolyty, pro pomocníky v pastoraci, pro snoubence...), nabízejí se na mnohých poutních místech exercicie - duchovní cvičení pro laiky, což v dobách minulých bylo něco nemyslitelného. Ve větších farnostech kromě nedělních bohoslužeb se konají i jiná setkání jako jsou biblické hodiny, studium katechismu, existují různé typy společenství (mládeže, manželské, modlitební, ekumenické...), kde je možné často i za účasti kněze o věcech víry s druhými hovořit. Myslím, že možností jak růst v poznání a ve své víře je opravdu dost! Samozřejmě, že tu přitom zůstává ještě mnohem důležitější otázka: Jak podle svého poznání a své víry žijeme? To je ale, jak jsem již v úvodu poznamenal, zase trochu jiná kapitola... J. Pecinovský V Zprávy z farnosti V První pátek v měsíci připadá na 3. září Od hodin je možné v sakristii kaple Povýšení sv. Kříže přistoupit ke svátosti smíření. V hodin začíná mše svatá v kostele sv. Jakuba a po ní následuje pobožnost k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. V Svátek Narození Panny Marie. V Berouně bude bohoslužba v den svátku, ve středu 8. září v kostele sv. Jakuba od hodin. Svátek budeme též slavit při poutní mši svaté v Hýskově v neděli 12. září v 8 00 hodin. V Výuka náboženství v novém školním roce 2004/2005: První setkání mládeže a dětí, které budou v tomto školním roce navštěvovat výuku katolického náboženství, se uskuteční v kapli Povýšení sv. Kříže v úterý 7. září v hodin. Po skončení mše sv. budou děti rozděleny do skupin podle věku, znalostí a časových možností. Rozvrh hodin vezměte s sebou! Večerní bohoslužba v kostele Zvěstování Páně odpadá! Předběžný rozvrh hodin náboženství: Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek mateřská škola tř tř. studenti gymnázia tř tř. Tento rozvrh je předběžný, může být v případě nutnosti změněn. Uvádíme jej takto s předstihem proto, aby si rodiče s dětmi mohli jiné aktivity plánovat tak, aby s výukou náboženství nekolidovaly. V Příprava ke křtu dospělých. Jako v loňském roce, tak i letos budou od počátku školního roku pravidelná setkání pro dospělé, kteří svou cestu k Bohu a k prožívání své víry v Církvi teprve hledají. Setkání budou probíhat v budově fary každou středu od hodin. První setkání se uskuteční ve středu 1. září od hodin na faře. 2. strana

3 Září 2004 V Biblické hodiny: Pravidelně každý čtvrtek po večerní mši sv. od hodin se budeme scházet ke společným biblickým hodinám. V uplynulých třech letech jsme nejdříve otevírali apoštolské listy a knihu Zjevení sv. apoštola Jana, pak jsme se ponořili do knih Dvanácti malých proroků. V loňském jsme si přiblížili knihy mudroslovné. Pro letošní školní rok bychom i nadále zůstali ve Starém Zákoně a pokusíme se blíže se seznámit s prorokem Izaiášem. První setkání se uskuteční ve čtvrtek 2. září od v budově kaplanky. Kdo chce objevovat hloubku Božího slova, je zván a vítán. V Prosíme o pomoc s Hrnčířskými trhy 2004! Ve dnech 11. a se uskuteční tradiční hrnčířské trhy. Prosíme o pomoc s přípravou tradiční tomboly - hlaste se Petru Čaplovi Vyzýváme především skauty, aby nám pomohli s realizací. Vítaní jsou i pomocníci pro hlídání v kostelech, které by měly být otevřeny po celý den. V Svátek Povýšení sv. Kříže září připadá letos na úterý. Mše sv. od hod. proto nebude v kostele Zvěstování Páně, ale v kapli Povýšení sv. kříže. V Památka sv. Ludmily připadá na 16. září, mše sv. v den svátku bude slavena v kostele sv. Jakuba v hod. V Slavnost sv. Václava, mučedníka, hl. patrona českého národa Slavnostní bohoslužba ke cti sv. Václava začíná v kostele sv. Jakuba v úterý 28. září v hodin. V Poutní mše sv. v Loděnici v kostele sv. Václava se uskuteční v neděli 26. září v 9 30 hodin. Ke slavnostní mši a poté k příjemnému posezení a občerstvení na farní zahradě zvou loděničtí farníci. Odpoledne v 16 hodin tamtéž svatováclavský varhanní koncert. V Pouť na Svatou Horu vykonáme v sobotu 16. října! Ve hodin odjíždí z Berouna autobus na Sv. Horu. Trasa autobusu a zastávky budou včas upřesněny. Na Sv. Hoře proběhne společná křížová cesta, bude příležitost ke svátosti smíření a po večerní mši sv. se autobusem vrátíme domů. Přihlášky přijímá pan Miloš Palkoska. Cena 100,-Kč. Vyznavači pěší turistiky se mohou zúčastnit asi dvacetikilometrové pěší poutě z Jinců na Svatou Horu. Sraz před berounským vlakovým nádražím v 8 35 hodin. Odjezd vlaku do Jinců v 8 52 hodin (Bezdrev). Návrat večer smluvním autobusem. V V neděli bude v Berounském kostele slavnostní bohoslužba s otcem kardinálem M.Vlkem, který posvětí "nové" varhany. POZOR: z tohoto důvodu budou upraveny bohoslužby v některých kostelích. Bližší informace budou na nástěnkách a v říjnovém zpravodaji! V V úterý se bude konat pouť do kapličky povýšení Sv. Kříže ve Svatém Janu p. Skalou. Slavnostní bohoslužba začne ve 20:00. (Upozorňujeme: cesta je kus lesem, proto je vhodné vzít si baterku!) V Nový rozpis bohoslužeb v Berouně a okolních farnostech najdete na konci zpravodaje. Hlavní změny:! V kostele sv. Václava v Loděnici se bude od začátku září konat pravidelně mše svatá mimo neděli každý čtvrtek od hodin. Svatohorské náměstí kresba S. Karbušická 3. strana

4 Zpravodaj! Ve Svatém Janu p. Skalou ve Svatojánské koleji budou od začátku září opět úterní bohoslužby s chválami od 20 hod.! Mše sv. v Nižboru se bude konat od září pravidelně v neděli v 15 hodin odpoledne.! V Berouně se bude mše sv. konat též v sobotu od 8 30 hod. (až do října v kostele sv. Jakuba a od října v kapli Povýšení sv. Kříže) Z vikariátu! IV. vikariátní pouť V sobotu 18. září 2004 se koná již IV. vikariátní pouť ke sv. Ludmile na Tetín. Při této pouti se chceme modlit především za všechny farnosti našeho vikariátu. Předběžný program: : příležitost ke svátosti smíření v kostele sv. Kateřiny modlitba růžence v kostele sv. Ludmily mše svatá (slouží vikář J. Pecinovský a kněží berounského vikariátu) žehnání nového zvonu prohlídka Tetína (muzeum, galerie v kostele sv. Jana, kostely, hradiště...) koncert duchovní hudby litanie k českým patronům a slavnostní požehnání V 9 25 hodin odjíždí ze zastávky Beroun-železniční stanice linkový autobus na Tetín (příjezd v 9 31 hod.). Po skončení programu na Tetíně bude možné k cestě zpět do Berouna využít linkový autobus, který z Tetína odjíždí v hodin a do Berouna-žel. st. přijíždí v hod. 4 Koncerty v kostelích 4 Koncert TEMPUS TARDES na Tetíně: V neděli od hodin se v Galerii sv. Jana Nepomuckého na Tetíně představí vokální soubor TEMPUS TARDES. Na programu je Missa quinis vocibus Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a skladby barokních mistrů. V galerii nadále probíhá výstava cyklu Věřím" valašského výtvarníka PANO. 4 Dny evropského dědictví: od 17 hodin v kostele sv. Jakuba v Berouně přednese svatojakubská schola - pánská část chrámového sboru - Gregoriánský chorál. Vstupné dobrovolné, výtěžek bude věnován na berounské varhany. 4 Svatováclavský varhanní koncert jako poděkování sponzorům a farníkům za finanční dary na rekonstrukci varhan v kostele sv. Václava v Loděnici se chystá na neděli od 16. hodiny odpolední. Hraje Pavla Fabianová, Pavla Bočková a Jan Staněk. Vstupné dobrovolné, výtěžek bude využit pro potřeby kostela. Srdečně zveme. 4 Spiritual Fest 2004 V sobotu 18. září 2004 ve 13 hodin se Komunitní centrum sv. Prokopa v pražských Nových Butovicích znovu rozezní rytmy černošských spirituálů. Na druhém ročníku festivalu vystoupí jak hudební tělesa, která mohli diváci vidět minulý rok, tak i mnoho nových. Cílem festivalu je představit divákům černošské spirituály jako žánr duchovní hudby, který si u nás získal své místo, a to v různorodém pojetí jak velkých pěveckých těles, tak malých skupin, a cappella i s hudebním doprovodem. Vstupné bude stejně jako minulý rok dobrovolné. Více informací na adrese 4 Tradiční benefiční koncert Spirituál Kvintetu na podporu kostela ve Sv. Janu pod Skalou je v neděli 19. září 2004 od hodin. Vstupné - počet vstupenek je omezený, proto doporučujeme předem rezervovat na ové adrese j.sevcik@iol.cz, telefonicky na čísle (Ing. Václav Šalda), nebo zakoupit přímo v předprodeji u p. Káry (výrobce dřevěných obrázků - centrum obce čp. 3 - u mostu). Rezervované vstupenky je možné 4. strana

5 Září 2004 vyzvednout včas před koncertem u kostela u pokladny. Pokud se rozhodnete rezervaci zrušit, prosíme, učiňte tak stejnou cestou, jako při jejich objednávce. 4 Hudební festival VOX sobota , hod Kulturní dům, Vltavská Praha 7 - Holešovice. Benefiční festival VOX 004 by měl jakožto "festival hudby s poselstvím" navázat na to nejlepší z tradice pražského křesťanského hudebního festivalu Vox clamantis, který se v 90. letech minulého století postupem času vypracoval v pestrou přehlídku kvalitních skupin různých žánrů, a navazuje také na loňský festival Tání. Hudba, prezentovaná na festivalu, by měla být povzbuzením ve víře, inspirací a vyjádřením svobody projevu v církvi. Další informace naleznete na Srdečně zveme všechny zájemce. 4 Varhanní koncert u příležitosti představení nových svatojakubských varhan berounské kulturní veřejnosti, jejich žehnání a uvedení do provozu se bude konat v neděli v 16 hodin v kostele sv. Jakuba v Berouně. Hraje Lukáš Petřvalský. Vstupné dobrovolné, výtěžek bude věnován na berounské varhany. T Skauti T V pátek od hodin srdečně zveme všechny vedoucí, činovníky i rádce na Velkou radu střediska Radost a naděje do klubovny na farním dvoře v Berouně. T Tradiční klání skautských středisek v areálu letiště v Bubovicích se koná h končí po 12 hodině, dobrovolní účastníci hlaste se Petru Čaplovi, tel: Bližší informace na Velké radě. T Dne 7. září se koná Okresní rada Junáka v berounské Sokolovně. P Společenství mládeže: Pravidelná setkání každý čtvrtek od hod. v kaplance v Berouně na faře. Zveme všechny mladé nejen věkem, kteří chtějí strávit večer u čaje či kávy, ale i s modlitbou a prožitkem blízkosti. Tu a tam společná cesta do přírody, za zábavou a pod. Začínáme prvním čtvrtkem v září. Těšíme se na Vás. P Kytarovky - setkávání všech přátel kytary (fléten, rytmických nástrojů a mnohohlasů) při křesťanských písních zpívaných nejen v kostele - vždy v neděli v hod. v kaplance v Berouně na faře. Výsledek úsilí můžete posoudit a prožít příjemnou mši s rytmickými písněmi jako obvykle každých čtrnáct dní na nedělní večerní mši v hodin v Berouně v kostele sv. Jakuba. Zveme všechny hudebně zdatné. P Přijeď na TEC! Jde o třídenní duchovní program pro mladé od 16 let do 23 let (věk je uveden informativně), který je postaven na společném prožívání velikonočního tajemství. Nejbližší: ve Vinoři - na faře, , Praha 9, v křesťanském centru, Program začne v pátek v 17 hodin, přijeď, prosím, podle svých možností alespoň půl hodiny předem. (Spojení MHD: Ze stanice metra B Vysočanská, autobusem č. 259, 373, 354 do vesnice Vinoř zastávka U Hřbitova.) Přihlášky a kontakt: Miriam Fabianová, Ptice 92, Úhonice, tel: , mobil: , fmiriam@seznam.cz, web.katolik.cz/tec. j Diář Manželského společ enství J Manželské společenství zve srdečně všechny farníky na setkání, oheň a příjemné přebývání u příležitosti zahájení školního roku v sobotu 4. září v Loděnici na kostelní zahradě. S sebou si prosím vezměte dostatek jídla, pití a hudebních nástrojů! 5. strana

6 Zpravodaj J První setkání manželat na podzim se pokusíme uskutečnit ve středu 8. září od 20 hodin na faře v Berouně v kapli a přilehlých budovách. Dáme prostor společné modlitbě a poté i společnému povídání při čaji v klubovně. Těšíme se po prázdninách, zveme všechny, kdo mají chuť k vzájemnému sebesdílení... J Srdečně Vás (nejen manžele) odvážné a mladé duchem zveme na program TEC+, , ve Vinoři, , Praha 9, na faře v křesťanském centru. Program začíná v pátek v 17 hodin, přijeďte prosíme o půl hodiny dříve. (Spojení MHD: Ze stanice metra B Vysočanská busem č. 259, 373, 354 do vesnice Vinoř, zastávka U Hřbitova). TEC+ ( dříve stec) je pro lidi od 23 let výše neomezeně. Jde o třídenní duchovní setkání, každý den má své jméno a odlišnou dynamiku. TEC+ je postavený na společném prožívání velikonočního tajemství (Jan 12,24) a také na překvapení a prožívání přítomné chvíle. Přihlášky: Pavla Fabianová, Ptice 92, PSČ , Úhonice, tel , mobil: , P.F.2000@seznam.cz; další info: web.katolik.cz/tec! Zprávy odjinud! Společná modlitba za povolání: První pátek každého měsíce se koná v kostele sv. Ludmily v Praze (nám. Míru) adorace za nová povolání ke kněžskému i k zasvěcenému životu, za rodiny a za věrnost všech. V pátek povedou společnou adoraci šedé sestry, sestry alžbětinky a bratři mariáni. Slavnostní bohoslužbu v hod. bude celebrovat biskup Jaroslav Škarvada. Adorační den je vždy zahájen mší svatou v 7 30 hod., po ní následuje celodenní eucharistický výstav s možností individuální adorace. Společnou adoraci od hod. vedou vždy bratři a sestry z různých společenství zasvěceného života. Adorace je zakončena společným slavením eucharistie v hod. Bližší informace o příštích adoračních dnech naleznete na internetových stránkách Konference vyšších představených ženských řeholí v ČR Humanitární sbírka šatstva: Diakonie Broumov ve spolupráci s panem Pavlem Jamborem pořádá v Berouně dne humanitární sbírku šatstva - přímo do automobilu. Časy: ul. K. Čapka u koupaliště; parkoviště Delvita; Kr. Dvůr - U Tří Zvonků; vlakové nádraží Beroun - Závodí. Humanitární sbírka proběhne též v Hořovicích a to Podrobnosti naleznete na letácích v kostele!! Kněžské a jáhenské svěcení: V sobotu 11. září 2004 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha vysvětí při bohoslužbě, jež začíná v hodin, pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk pro naši arcidiecézi nové kněze a jáhny.! Oslava životního jubilea Mons. Jaroslava Škarvady, který oslaví v září t.r. své osmdesáté narozeniny. Při té příležitosti jsou zváni kněží a věřící naší arcidiecéze do katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha, kde v sobotu 18. září v hod. při slavnostní mši sv. poděkujeme Pánu Bohu za dar života a za vše, co otec biskup vykonal pro dobro církve a ve službě Božímu lidu. 6. strana J. Škarvada 2003 foto av

7 Září 2004! Národní svatováclavská pouť V úterý 28. září se uskuteční Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi a v Praze. Program pouti: Stará Boleslav: modlitba se čtením mše sv. v kryptě ranní chvály latinská mše sv. - Mariánské náměstí slavnostní koncelebrovaná poutní bohoslužba, předsedá Miloslav kardinál Vlk, basilika Panny Marie duchovní program Svatováclavský koncert Hudby Hradní stráže Pražského hradu Praha - Hradčany: mše sv. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha K uctění budou v kryptě vystaveny svatováclavské ostatky, možnost přijetí svátosti smíření v basilice Panny Marie ve Staré Boleslavi během celého dne.! Škola partnerství: Kurz je určen pro svobodné mladé lidi od 16 let, a to nejen pro ty, kdo již s někým chodí, ale také pro ty, kdo hledají, jakou cestou jít, jaké je jejich životní povolání. Škola partnerství obsahuje pět víkendových setkání od října do dubna. Koná se v ADCM Nazaret, Praha - Kunratice, přednášejícími jsou manželské páry, lidé žijící v zasvěceném životě a odborníci z řad lékařů, psychologů Kurz je doprovázen knězem. Během setkání bude čas i na workshopy, modlitbu, osobní rozhovory s přednášejícími Více informací a přihlášky: adcm-pha@volny.cz; tel.: Termíny školy partnerství: 2004: října, listopadu 2005: ledna, března, dubna! Taizé - Pouť důvěry na zemi: Setkání v Lisabonu 28. prosince ledna 2005 od úterý 28. prosince 2004 (příjezd mezi hod.) do soboty 1. ledna 2005 (odjezd po 16 hod.) Je vhodné, aby se v každé oblasti vytvořily skupiny lidí, kteří by cestovali společně. Pokud si neorganizujete vlastní dopravu, můžete využít autobusové dopravy, kterou zajišťuje: CK Bakalari, Jungmannova 754, Tišnov Tel/fax: , fax: , e mail: ck-tisnov@csad-tisnov.cz Chcete-li být uvedeni na seznamu kontaktních adres, dejte o sobě co nejdřív vědět na adrese: bratr Josef, F Taizé-Communauté, Francie, frere.josef@taize.fr; více na Upozorňujeme na novinky radia Proglas, které nyní vysílá nepřetržitě 24 hodin denně: radio spustilo dva nové vysílače (Tábor 88,7 MHz a Písek 89,5 MHz) a nabízí též možnost digitálního pozemského vysílání. U nás jej nejlépe naladíte na frekvenci 97,9 z vysílače Ještěd a 96,0 z vysílače Příbram; na provoz můžete přispět na účty Radio Proglas s.r.o.: /6800; Nadační fond Radia Proglas: /6800! Podpořte prosíme (již nyní) Setkání křesťanů Praha 2005! Možná se k vám již dostala zpráva, že se Praha stane dalším z měst, v němž se příští rok uskuteční Setkání křesťanů z Česka, Německa, Polska, Slovenska, Maďarska a Rakouska. Historii a program tohoto Setkání naleznete na internetových stránkách nebo na letácích, které jsou distribuovány do pražských farností. Pomoci lze i nabídnutím ubytování o tomto víkendu ve své rodině... Setkání proběhne v termínu června 2005 pod názvem Setkání křesťanů Praha 2005 a jeho mottem je Pozvání k naději založené na bibl. textu Flp 3,13-14.Václav Malý, biskup 7. strana

8 Zpravodaj Milí přátelé, obdrželi jsme zprávu, že dne zemřel ve Slavonském Brodě (Chorvatsko) Otec Marko Majstorovič. Pán Života k sobě povolal kněze, který se v dobách náboženské nesvobody naší země zasloužil o vydání a distribuci tzv. jugoslávské dětské (červené) bible. Jeho adresa ve Slavonském Brodě, Kumičičeva 16, byla svého času důvěrně známa zvláště českým, moravským a slezským katolíkům. Postupem času se však situace obrátila a Otec Marko zaklepal u našich dveří jako prosebník o pomoc pro chorvatské rodiny, které se vlivem války dostaly do velmi tíživé situace. Po několik let bylo možno díky také Vaší velkorysosti a štědrosti Otci Markovi jeho velké dobrodiní oplatit. Odchodem Otce Marka Majstoroviče na věčnost se uzavírá i naše každoroční podpora jeho požehnané činnosti. Všem Vám, kteří jste Otec Majstorovič v Berouně naším prostřednictvím Otci Markovi pomáhali, upřímně děkujeme za v kapli v r foto av Vaši dosavadní podporu a přejeme, aby Vám všemohoucí Bůh žehnal a mnohonásobně odplatil všechnu Vaši stědrost. S přáním Božího požehnání Marie Novotná, P. Libor Bulín, Římskokatolická farnost Kolín Představujeme nového farního vikáře P.Cyrila Kubánka Od prvního července nastoupil na místo P. Krzysztofa Drzazgy nový farní vikář P. Cyril Kubánek. Přestože naši farníci už měli možnost se s ním setkat, zeptali jsme se ho na několik údajů z jeho života. Věříme, že jej tím ještě více našim farníkům přiblížíme. Kde jste vyrůstal a kdo na vás duchovně působil? Vyrůstal jsem v Praze v křesťanské rodině jako nejstarší ze šesti dětí. Měl jsem také to štěstí, že jsme poznali velice dobrou farnost, a tak na mé rozhodnutí stát se knězem měl největší vliv dlouhodobý dobrý příklad kněze, který byl naším farářem. Kde jste studoval? Po gymnasiu jsem studoval tři roky elektrotechniku, pak jsem byl na teologické fakultě v Praze. V roce 1991 bylo pak znovu otevřeno římské Nepomucenum ocitl jsem se právě v ročníku, z něhož tehdy část odcházela na studia do Říma. V Římě jsem pobyl pět let, studoval nejdříve na Lateránské universitě filosofii a potom teologii na Universitě svatého Tomáše zvané též Angelikum. Vaše další působení po studiích? Po jáhenském svěcení v Praze jsem absolvoval vojenskou službu a pak byl ještě rok jáhnem na Kladně. Po krátkém kaplanování jsem byl ustanoven administrátorem farností Smečno, Stochov, Tuchlovice, Pchery, Pozdeň to je pruh od západu k východu mezi Kladnem na jihu a Slaným na severu. K tomu jsem učil v Kladně na katolické základní škole, chodil jsem do církevní školky, do věznice ve Vinařicích a do dětského domova. Co se týče péče o děti, snažil jsem se o to, aby o sobě věděly, aby se někdy setkávaly, aby nezůstaly izolované ve svých obcích, ale měly povědomí širšího společenství dětí Kladenska. Můžete alespoň stručně popsat zážitky z této činnosti? Zážitků je hodně, ale jen stručně: Zmíněná kladenská škola má asi 130 žáků, je zázrak, že se doposud udržela, dětí z křesťanských rodin totiž není mnoho, naprostá většina dětí přichází 8. strana

9 z rodin, které se k víře příliš nehlásí. To už je velká věc, když jsou rodiče ochotni tolerovat, že jejich dítě uslyší něco o Bohu. Zkušenost ze tří běžných základních škol s počtem žáků jdoucím do stovek je asi tato: mnoho dětí (i třetina třídy) projeví o náboženství zájem, ale drtivá většina rodičů pak věc zakáže. Z těch škol přišly pak na náboženství děti v těchto počtech: jedno, tři, jedno. Jediné z toho počtu vytrvalo až do právě uplynulého školního roku. Ve věznici přicházelo na týdenní setkání třeba deset odsouzených. Občas více, často méně. Smyslem té práce bylo pouze to, aby každý z těch stovek lidí věděl, že bude-li potřebovat, je k dispozici kněz. Děkujeme za rozhovor a věříme, že my, vaši farníci, vám budeme vyprošovat pro vaši službu hojnost darů Ducha svatého. -vac- a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. (Mt 17,1). Ne náhodou jsem, bratři a sestry, začal svůj pozdrav touto větou. Uvedená citace z Písma svatého mi totiž pomůže lépe vysvětlit význam teologického konviktu (nultý ročník teologické fakulty) a semináře. Jak již možná víte, jmenuji se Martin Sklenář a loňský rok jsem prožil právě v teologickém konviktu, kde jsem začal svou intenzivní přípravu na kněžskou službu. Objevování tohoto povolání však začalo už mnohem dříve. Každý, kdo vstupuje do teologického konviktu totiž musí projít určitou cestu, během níž dozrává k poznání, že právě jeho si Pán volá ke kněžské službě. Přestože je u každého člověka tato cesta jedinečná, má u všech stejný průběh. Je to Kristus, který nejprve volá a člověk, který na toto volání odpovídá (po volání) a nabízí se. Můžeme říci, že tato cesta je symbolicky těch šest dní, po kterých si nás Kristus bere s sebou. (Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana ). Kdo vstupuje do teologického konviktu, opouští svou rodinu, své přátele a uzavírá se ve zdech semináře ( a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami). Pán si nás tedy po určité době bere k sobě do ticha, na opuštěné místo. Jak známe z Písma, Kristus sem učedníky vyvedl, aby jim zjevil něco velikého, aby jim poodhalil své Božství. Tak i nás v dnešní době bere k sobě do ticha, abychom Ho více poznávali, více objevovali. Toto poznávání se uskutečňuje v kapli při každodenních modlitbách (denní modlitba církve, rozjímání, modlitba růžence, adorace ) či slavení eucharistie. Krista poznáváme též ve škole, kde prohlubujeme své znalosti o Něm studiem Září 2004 Martin Sklenář foto av katechismu, spirituality, Písma svatého (též studiem latiny, řečtiny). Objevujeme Ho i v sobě a ve spolubratřích, se kterými žijeme. Teologický konvikt slouží především k prohloubení vztahu ke Kristu a k utvrzení se, že nás Kristus opravdu volá a že my se mu chceme cele dát. A stejně jako apoštolům, tak i nám Kristus po svém proměnění říká, že s Ním nelze prožívat jen krásné chvíle, ale že jít s Ním znamená s Ním i trpět. (srov. Mt 17,1-13; 22n). Protože nemohu mluvit za druhé, rád bych vám nyní pověděl něco o své cestě. Pocházím z Prahy Vinohrad z osmi dětí. O volání ke kněžství jsem přemýšlel již od dětství. Důležitou chvílí v mém rozhodování byla chvíle, kdy jsem si uvědomil, že Pán mě do ničeho nenutí. Volá mě, ale dává mi svobodu. Mohu jít jakoukoli cestou a přesto mi bude žehnat. S touto jistotou svobody jsem v sobě našel sílu říci na Kristovo volání své Ano a podat přihlášku do teologického konviktu. Pamatuji si, že s blížícím se časem nástupu jsem toho stále více litoval. Stačily však tři dny před svatostánkem a 9. strana

10 Zpravodaj mou duši zalil klid, který byl jistě odměnou za vytrvalost. Jeden kněz mi poradil, ať si na každý měsíc zvolím heslo, o kterém budu přemýšlet. To se mi dařilo po celý rok a bylo to pro mě velkým přínosem. (Je to jedna z mnoha věcí, které mohu každému doporučit). Asi nejvíce jsem si zamiloval větu sv. Dominika Savia: Služme Bohu veselostí. V konviktu jsem se naučil žít intenzivnější vztah s Kristem v modlitbě a z ní také čerpat sílu. Objevil jsem krásu svátosti smíření. Velkým objevem pro mě byly týdenní exercicie v Rokoli u Nového Města nad Metují. Ale asi nejvíce Bohu vděčím za kluky, se kterými jsem tam mohl tento rok prožít. Ve více lidech se to vždy táhne lépe. A já vím, že bez nich by to bylo mnohdy velmi těžké. Ročník nás za celou republiku dokončilo 27. Není to mnoho, ale Pán se o svou církev jistě stará. Jsem rád, že jsem se mohl na konci konviktu přidat k Petrovým slovům a z celého srdce říci Kristu: Pane, je dobré, že jsem zde. Závěrem bych vám rád poděkoval, že jsem zde mohl prožít příjemných čtrnáct dní a že jsem mohl trochu více poznat vaše farní společenství. Zároveň bych vás poprosil, abyste mě svěřili Pánu ve vašich modlitbách. Neboť povolání není jen povoláním mým, ale povoláním celé církve. Martin Sklenář Ze ivota svatý ch Letos, 30. září, je tomu 1585 let, kdy ukončil svou pozemskou pouť muž, který se nesmazatelně zapsal do dějin katolické církve. Narodil se ve Stridomu v Dalmacii a jeho křesťanští rodiče poznali záhy jeho nadání ke studiu. Poslali ho proto do Milána a Říma, kde se mladý student věnoval zejména filozofii a gramatice. Své mládí měl velmi bouřlivé. Vědecké poznatky ho plnily pýchou a tak zanedbával náboženství. Brzy si však prostopášnosti svých druhů zošklivil, roku 366 se dal zapsat do seznamu katechumenů a přijal křest z rukou papeže Liberia. Po pobytu v Trevíru a Akvileji se vydal na východ, kde bylo v poušti mnoho klášterů. Na poušti mezi poustevníky prožil mnoho pokušení, ale odolal všem svodům. Vrátil se do Antiochie, kde jej biskup Paulinus vysvětil na kněze. Byl povolán do Konstantinopole, kde překládal Eusebiovu kroniku a Origenovy homilie. Naučil se hebrejsky a aramejsky. Tak se stal schopným přeložit Písmo svaté do latiny. Sblížil se s papežem Damasem, stal se dokonce jeho sekretářem. Byl to on, kdo ho pověřil latinským překladem, což Jeronýma zaměstnalo plných dvacet let. Později se stal duchovním rádcem vznešených římských dam a proto měla na něho spadeno jak vyšší římská společnost a i ti kněží, kteří si nechtěli zvyknout na nový překlad Nového zákona. Proto Jeroným opustil Řím a znovu se dal na východ. V Egyptě navštívil několik klášterů, aby se nakonec usadil v Betlémě. Tam vedl jeden mužský a tři ženské kláštery. Usilovně pracoval na překladu celé Bible do latiny, pro nějž se vžilo označení vulgáta. Jeho překlad Písma je považován na tehdejší dobu za vynikající. Celé jeho dílo svědčí o lásce ke Kristu a církvi. Znázorňuje se jako stařec s dlouhým vlasem v kardinálském klobouku a se lvem. Je patronem překladatelů. 10. strana Sv. Jeroným 30. září -vac- reprodukce Rok se svatými

11 Září 2004 Působení katolických řeholních řádů v Berouně V Berouně a jeho nejbližším okolí působily od poloviny 14. století různé katolické řády. Jejich příslušníci ovlivňovali někdy více, jindy nenápadně myšlení a vzdělávání obyvatel a hlavně pomáhali v sociální a zdravotní oblasti. V historii města se nejdříve objevují příslušníci řádu Benediktinů z kláštera Ostrovského. Působili hlavně ve Sv. Janu pod Skalou a jeho okolí. V té době již stál v Berouně prosperující klášter Dominikánů, kde byl po svém zajetí krátce král Václav IV. a to v roce Klášter stával jižně od berounské dolní brány. Patřil k němu i kostel Blahoslavené Panny Marie. Klášter byl vypálen žižkovými vojáky. V té době patřil ke klášteru i hřbitov, kde se pohřbívalo do doby, než byl zbudovaný hřbitov u Zábranského kostela. V 16. století mělo poutní místo ve Sv. Janu pod Skalou takový význam, že sem od roku 1598 chodila jezuitská procesí poklonit se sv. Ivanovi. V té době byly mezi lid vpuštěny různé názorové proudy. Usměrňovat je přicházeli příslušníci řeholních řádů. V roce 1625 se o to starali dva jezuitští kazatelé. Hned v následujícím století, v roce 1773 vznikl v Berouně řeholní dům Piaristů. To přispělo k tomu, že i v Zábranském kostele mohly být slouženy mše svaté. Působení Piaristů bylo užitečné i v jiných směrech. Byli to zejména oni, kdo v té době začínali učit českému jazyku. To bylo tehdy zakázáno. Superior domu Piaristů s tím měl nemalé potíže. P. Kornel Bělický se tak jako jeden z prvních zasadil, že se r začalo učit česky na berounské piaristické škole. To byl veliký pokrok. Na působení dalších řádů vzpomínají současní pamětníci. Pan Miloš Palkoska vzpomíná na příslušnice řádu Františkánek. Tento III. řád sv. Františka zde působil se svými sestrami od konce I. republiky přes Protektorát až do zrušení řádů v padesátých letech. Sestry musely odložit řádové roucho a postupně Beroun opouštěly. Zůstala jediná sestra Aloisie. Neúnavně pomáhala nemocným a sociálně nejslabším. Dělala takovou práci, že tehdejší úřady, i když ji sledovaly, nedokázaly její činnost zakázat. Sestra Aloisie - původním jménem Sylvie Tarovcová - pocházela z rodiny, která byla známá, neboť její tatínek založil známý Průhonický park. V berounské nemocnici pomáhal nemocným další řád - sv. Karla Boromejského, tzv. Boromejky. Sestry zde působily od založení nemocnice až skoro do konce padesátých let dvacátého století. O jejich činnosti v berounské nemocnici umí poutavě vyprávět tehdejší lékař interny MUDr. Havel, pozdější mnohaletý primář tohoto oddělení. Vzpomínám zejména na sestru představenou, která byla pro všechny mravní oporou svým příkladným životem. Pravou rukou byla pro tehdejšího primáře Erharta korpulentní kardiačka Cormana. Tu jsme ještě zastihli v Domově důchodců v Moravských Budějovicích. Za svého působení v nemocnici byla proslulá tím, že se stejně něžně jako o své stařenky, starala o své záhony konvalinek za internou. Další ze sester působila na oddělení mužů. Tam byla mezi pacienty vždy k nalezení drobná sestra Izberga. Byla to pilná malérečka mešních rouch, jejíž specialitou byla kvítečka a ptáčkové. Zdobila jimi kdeco a byla by vyšperkovala i chorobopisy nádhernými iniciálami. Drobná sestra Izberga nás často překvapovala svou moudrostí. Jednou si pacient, okresní funkcionář, stěžoval, že jsou doktoři na doktorském pokoji moc hluční. Milá, malá Izberga vzala stížnost do svých rukou. Pronesla stěžovateli: Pane, půjdu upozornit hlučné doktory, že ruší. Ale zároveň Vám musím vysvětlit, že naši lékaři se právě loučí s kolegy z chirurgie, kteří odcházejí za kolegou Špinkou do Plzně. Loučí se asi tak, jako vy se na okrese loučíte, když vám odchází polovina spolupracovníků. A bylo po stížnosti. Lékaři se ukázněně uklidnili, stejně tak jako pacienti. Aby byl výčet úplný, je třeba zaznamenat, že od září roku 2003 působí na Tetíně dvě sestry Cyrilometodějky. Rozjíždějí náročnou charitativní činnost, zaměřenou na bezdomovce, staré, nemocné a vůbec potřebné lidi. -vac- 11. strana

12 Zpravodaj JE TO V NÁS...! Les, palouky, potůčky, samota, přátelství a spoustu dalších krásných věcí potkáte a zažijete na vandru. Prožitý víkend s partou lidí viděl každý jinak a přitom stejně: Tudy jsme chodili... vandr po Brdech fotoněm & spol Michal Němeček: Musel jsem si dopomoci technikou, abych dokázal po splnění nedělních povinností naše čundráky dohnat. Dojet je na kole byl výborný nápad, ovšem nikoli v případě, kdy oni jsou na hřebenu Brd a já pod ním. Zkrátka a dobře, nakonec jsme se sešli (i když na mě čekali 2 hodiny) a užili si, za ten den co jsem byl s nimi, mnoho legrace! Michal smějící foto spol&něm Eva Rochlová: Svůj pocit z našeho putování po Brdech bych vyjádřila slovy: Nejkrásnější cestou mezi lidmi je úsměv. Marie Stielová: Nevím Eva zářící fotoněm&spol Maruška nevěřící foto Něm&spol jak pro ostatní, ale pro mě to byl nádherný začátek prázdnin. Uvědomila jsem si, jak krásné je radovat se z maličkostí. Jak důležité je vážit si i pro nás tak samozřejmých věcí jako je voda a s radostnou vděčností myslet při tom na Toho, kdo nám dovolil si jí dopřávat... Štefan V. Duník: Tento puťák byl pro mě něčím velmi výmečným. Utvrzením mých pocitů a přátelství. Kdo to zažil, ví o čem tu píšu. Stálo to za to. Vím jen jedno, že s těmi lidmi, s kterými sem šel celou tu dobu, bych šel třebas na konec světa a nazpátek A klidně i do cukrárny. :-)) 12. strana ŠVD neparkující foto Něm&spol

13 Jirka Hazuka: Letošní rok nás šlo méně, ale za to jsme se vzájemně znali. Tento putovní výlet mi byl velkým přínosem v tom, že jsem,,mohl poklábosit s přáteli a i prošlápnout novou obuv před táborem je dosti důležité. Během dlouhého pochodu jsem stihl mluvit se všemi a tím jsem si ho i zpříjemňoval. Jednoduše užíval. To co jsme si každý odnesli, si asi schováme. A přemýšlet o tom, jestli to či ono, co se stalo, bylo správné, nemá cenu. Neuvěřitelné zážitky Jiřík popíjející foto Něm&spol spojené s perfektními přáteli nemají chybu...! - švd - Další fotografie si prohlédnete na webových Je nás pět co spolu chodíme foto samospoušť stránkách Kostel sv. Mikuláše - Borek Kostel sv. Mikuláše je zcela prostá stavba obdélníkového tvaru, na konci se zaobleným kněžištěm. Kněžiště je uvnitř osmiboké a prostorné, stejné šířky jako loď. Oltář nesl od 18. století obraz sv. Mikuláše. Stavba, tak jak ji známe z dnešní doby, je z roku 1726, kdy byl Září 2004 kostel přestavěn z původního chrámu Kazimíra, hraběte z Kupperwaldu. Jeho manželka byla Ludmila, rozená z Bubna. V té době měl značný regionální význam, o čemž svědčí, že 27. října téhož roku byl posvěcen od Františka Ferdinanda Fialy, žebráckého děkana a toho času vikáře, za přítomnosti berounského děkana Jiřího Procházky a Jakuba Wimmera, administrátora všeradického a boreckého. Zpívanou mši vedl opat ze Sv. Jana pod Skalou Emilian Kotterovský. V lodi uprostřed jsou náhrobní kameny význačných osobností z šedého mramoru. Tato vzácná architektonická památka byla od svého založení vždy v péči samotných králů a šlechticů, jak naznačuje stručný popis historie: Borek u Suchomast leží v mírně členité náhorní krajině Českého krasu. Farnost, původně plebánie, se datuje již v dobách před husitskými válkami v roce V 2. pol. 14. století měl právo dosazovat kněze v Borku sám český král. Karel IV. dosadil na toto místo roku 1361 kněze Jana a Václav IV. roku 1390 kněze Oldřicha. Z roku 1384 je znám plebán Beneš. V tomto čase jsou majiteli Suchomast Bohuněk a Pohled na loď kostela v Borku foto av Církevní stavby berounského vikariátu 13. strana

14 Zpravodaj Bořivoj z Lochovic. Kostel zde stál již ve 14. stol., snad jen dřevěný, ale bohužel se nedá zjistit, zda stál na místě dnešní stavby kostela. V 15. století se stal majitelem Suchomast Václav ze Suchomast, dále pak Jan Sláma z Bítova a dle Zemských desek je v roce 1476 majitelem Václav ze Svárova. Tento rod držel toto zboží až do roku 1600, kdy Petr Tobiáš ze Svárova na Suchomastech prodal toto Justině Pešíkové z Lažan. Osud kostela a fary není v 15. a 16. století nijak znám. Dá se předpokládat, že i zde mohl být nějaký kněz podobojí. Tolik známo, že v roce 1483 král Vladislav Jagelonský převedl právo podací, tedy jmenoval kněze, jenž předtím králům náležel, na Václava ze Svárova. Ve 14. století byl totiž Borek uváděn jako zboží královské pod panstvím Vyšehradským. Na začátku husitských válek, v roce 1422, kdy husité pod Zikmundem Korybutovičem dobývali královský Karlštejn, poslali oddíl ozbrojenců obstarat zásoby jídla. Na Borku byl tento oddíl přepaden a zbit od lidí pánů z Kolovrat. Majitel Suchomast byl zároveň patronem kostela a fary v Borku. Posledním šlechtickým držitelem velkostatku byl hraběcí rod z Bubna a Litie, hraběnka z Kokořova, od které ho převzal v roce 1794 Antonín Záruba a manželka Dorota, rozená Nováková. Posledním majitelem velkostatku Suchomasty byl Richard Elbogen, dále jeho žena Evelína. -vac- Nová sezóna Průběh prací při instalaci nových varhan mi dělá velkou radost. Dokonce i financování opravy a instalace varhan je podle mého názoru nad očekávání příznivé. Do konce roku 2005 bude třeba sehnat ještě částku ve výši přibližně ,- Kč. Mám za to, že významnou roli by měl při zajištění zbývajících peněz sehrát chrámový sbor s panem varhaníkem Lukášem Petřvalským. Proto na letošní podzim a období Vánoc má chrámový sbor velké plány. Výdělečné koncerty nebudou pořádány na úkor plnění našich povinností při doprovázení bohoslužeb. Naopak, koncertně provozujeme pouze skladby, které byly provedeny při liturgii. Na podzim a období Vánoc připravujeme následující vystoupení : schola (pánská část chrámového sboru) - koncert, hod., Gregoriánský chorál sbor - bohoslužba, 9 30 hod., žehnání varhan, Missa propter amicos meos od L. Petřvalského varhanní koncert, hod., hraje Lukáš Petřvalský sbor - bohoslužba, 9 30 hod., 2. neděle adventní, adventní písně sbor - bohoslužba 9 30 hod., 3. neděle adventní, adventní písně sbor - koncert v ZUŠ Beroun, Edmund Pascha : Vianočná omša F dur sbor - koncert hod., adventní písně a varhanní hudba sbor - půlnoční bohoslužba ve hod., vánoční písně A. Michny a varhanní hudba sbor a orchestr bohoslužba Boží hod Vánoční, 9 30 hod., Edmund Pascha Vianočná omša F dur sbor - koncert hod., Edmund Pascha Vianočná omša F dur sbor a orchestr, koncert ZUŠ Radotín, Edmund Pascha Vianočná omša F dur. V této době více než kdy jindy s velkým potěšením využíváme výjimečných muzikantských schopností Lukáše Petřvalského. Nejen jako zdatného varhaníka a pěvce, nýbrž i skladatele, autora úprav adventních písní pro sbor a autora instrumentace Vianočné omše F dur Edmunda Paschy pro orchestr. Z výčtu plánovaných vystoupení chrámového sboru je zřejmé, že zatížení pěvců bude opravdu velké. Jedná se o službu farnosti i berounské kulturní veřejnosti. Zároveň bych chtěl 14. strana Chrámový sbor sv. Jakuba

15 vyzdvihnout skutečnost, že jde o vstřícné, přátelské a dělné společenství. A tak bych rád pozval do tohoto společenství další farníky, kteří jsou alespoň trochu muzikální, aby nám s plněním náročných úkolů přišli pomoci. Jiří Beščec Stavba Varhan Prakticky zpod varhanního stroje odbíhám k počítači, abych milé farníky a čtenáře Zpravodaje informoval o tom, co se odehrává na pravé galerii našeho kostela. Musím předeslat, že kdybych se uchýlil k prostému výčtu všech provedených prací, zabral bych podstatnou část tohoto čísla. Tedy alespoň to nejdůležitější. Naše nové varhany se pomalu blíží k okamžiku, kdy poprvé budou hrát. Samozřejmě oficiálně v plné kráse zazní až na slavnostním žehnání, ale před tímto dnem budou podrobeny zatěžkávací zkoušce (a já tím pádem taky). Po sestavení všech částí konstrukce a instalování vzdušnic (to jsou ploché skříně velikosti stolu, které obsahují ventily a na nichž stojí všechny píšťaly) byly do varhan zasazeny píšťaly. Mistr varhanář vyrobil také vzdušnici pro nový rejstřík, jenž posílí basovou polohu zvuku. Ta už je také na svém místě. Když jsem si prohlížel píšťaly pro tento nový registr, doslova jsem se s nimi mazlil a nemohl se jich nabažit. Jsou z varhanářské slitiny 70% cínu a 30% olova, v našem případě však mají nadstandardní podíl cínu, a to 85% (zvuk bude čistější a sametově hladký). Jejich široká mensura (poměr délky a šířky píšťaly a návazně na to velikost a umístění výřezu) zaručuje dobrou nosnost Září 2004 Skříň na píšťaly na jakubském kůru foto av zvuku do prostoru a zvukové propojení s ostatními hlasy. Píšťaly jsou zatím ve stavu, kdy neumí zpívat. Varhanář musí upravit jejich lábia (výřezy s ostrými hranami) drobnými vpichy a také vyregulovat množství vzduchu, aby všechny zněly jednotně. Nejvíce komplikovanou prací je bezesporu připojení elektrické traktury. Rozvodná skříň tónové a rejstříkové traktury připomíná analogovou telefonní ústřednu. Zde je nutné postupovat nanejvýš pozorně, aby byl každý drát připojen na správné místo. Na pracích s elektrickým systémem se výrazně podílí pan Michal Jung, který provedl odborné připojení motoru a veškerou instalaci uvnitř varhan a v hracím stole. Chci mu tímto za skvělou pomoc upřímně poděkovat. Jistě jste si všimli, že hrací stůl už je na místě, při koncertech bude možné jej posunout více ke středu kostela, protože stojí a pojízdném pódiu. Po zapojení celé traktury bude nástroj naladěn a pak už se budeme zabývat intonací podle akustických podmínek našeho kostela, aby varhany zněly optimálně. Příště napíšu něco o konstrukci píšťal a jejich vlastnostech a také o Varhanář J. Vaculín v práci foto av intonaci. Teď už zase běžím spadnout do varhan Lukáš Petřvalský, varhaník 15. strana

16 Zpravodaj Svědectví: Na vlastní oči Chcete-li se dozvědět pravdu, musíte za ní jít. V srpnu tohoto roku po návratu z dovolené u rybníka na Vysočině jsem měl možnost strávit pár dní dovolené se svými dětmi v Brně. Nedalo mi to a zašel jsem se přesvědčit na vlastní oči a uši, jak to vypadá, když se křesťan nestydí za svoji víru a modlí se hlasitě před nemocnicí, přestože ví, že ho média mohou zesměšnit. Stál jsem s dvoumetrovým křížem, na kterém byla fotka nemluvňátka v desátém týdnu těhotenství, před nemocnící na Obilném trhu v Brně, po hodině se ke mně přidala manželka se třemi dětmi. Stáli za mnou sotva pět minut, když se z okna vyklonila žena v bílém plášti a spustila: Vy se nestaráte o vlastní děti! Měl byste je vzít k vodě! Odveďte je hned pryč, nebo zařídím, že Vám je odebere sociálka! Děti, když ji uslyšely, začaly hrůzou brečet. Mou manželku její slova hluboce zranila. Pak ještě paní v bílém plášti přidala poznámku k mým dlouhým vlasům, ať táhnu do bažin. Kněz Libor Halík, který stává před touto nemocnicí na protest proti potratům už déle než rok, mne uklidňoval, ať si z nadávek a hrubostí zdravotnického personálu nic nedělám, že on je slýchá denně. Nedávno mu přednosta kliniky oznámil, že ho nechá umlátit před vraty nemocnice. Proto jsem pouze pozvedl kříž, aby ho viděli lékaři v oknech. A napadlo mne využít setkání s tímto pravoslavným knězem k rozhovoru pro farní časopis: Míla: Libore, jako pravoslavný kněz jsi ženatý, máš pět dětí a čekáte šesté. Nemáš strach, že někdo své výhružky naplní? Je to snad pro tebe adrenalinový sport, baví tě hazardovat? Libor: Hazardovat mne nebaví. Raději bych kázal vděčným posluchačům v kostele, nebo seděl nad dobrou knihou. Jakou? Nejvíce mne zajímají životopisy svatých, církevní dějiny, Písmo svaté. Míla: Proč tedy stáváš u nemocnice? Libor: Proto, že mne tam Bůh poslal a já, byť nerad, jsem ho poslechl. Bůh ke mně promluvil skrze kněze Philipa Reillyho z New Yorku, který mi řekl: To, co se dělá v cizině, ty musíš začít zde. Proto po požehnání pravoslavného biskupa Simeona a týdenním výcviku ve Vídni jsem se následující pátek postavil před největší porodnici, kde se provádí dvě pětiny potratů v Brně. Časem se ke mně přidali další křesťané, většinou katolíci - sympatizanti či členové Hnutí pro život. Stávám tam každý všední den mezi desátou a dvanáctou už déle než rok. Ostatní spolupracovníci se střídají, jak má kdo zrovna čas, většinou jsme zde alespoň dva, výjimečně až deset, nebo jsem sám. Míla: Jak ta dvouhodina probíhá? Libor: Většinou zpívám Žalmy a ostatní rozdávají letáčky Hnutí pro život. Na sobě mám černou rjasu, tj. kleriku, a přes ni plakáty s fotografií dítěte před interrupcí a po interrupci a s adresou azylového domova pro těhotné v tísni. V ruce držím třímetrový kříž s nápisem Nezabiješ nenarozené dítě. Míla: A reakce? Libor: Personál nemocnice, jejíž přednosta vlastníma rukama provádí umělé potraty, nám často projevuje svou nenávist posměšnými poznámkami, nadávkami a výhrůžkami zbitím i zabitím, nadávky prší i od chodců, od řidičů, kteří otevřou okénko, vynadají a odjedou. Zhruba desetkrát jsem byl fyzicky napaden, jednou mi byl zlomen kříž, dvakrát z něj strhli nápis. Jeden lékař nadával mé spolupracovnici na invalidním vozíku, že takovou měli raději potratit. V nadávkách mu zabránil neznámý muž, který přiběhl z parku... Dostal jsem dokonce pěstí do prsou a státní policisté stojící sto kroků od místa činu útočníka v klidu nechali odejít strana

17 Září 2004 Míla: Kromě zážitků nepříjemných se ale před nemocnicí odehrávají i zázraky proměny lidských srdcí... Libor: Jeden manželský pár, který už měl tři děti, šel na umělý potrat čtvrtého dítěte. Když si přečetli letáček, který jim dala do ruky kolegyně, hodinu poslouchali zpěv žalmů a pak se rozhodli dát svému děťátku šanci žít. Před týdnem se nám jedna pacientka s rakovinou ženských orgánů zpočátku posmívala: Já nejsem taková fanatička jako vy, i když věřím v Boha. Když jsem jí po střelné modlitbě odpověděl, že žena se po umělém potratu stává zlou a vyprávěl jí životní příběhy dvou paní, které se mnou rozdávají letáčky a které Bůh z rakoviny zázračně uzdravil po modlitbě, řekla: Já se vdala za rozvedeného muže a byla jsem na umělém potratu, teď mne Bůh spravedlivě trestá rakovinou. Později doplnila: Nic si z toho nedělejte, že vás lidé pomlouvají. A darovala nám 200 Kč na podporu naší práce před nemocnicí. Míla: Této práce na ulici se s tebou účastní i spolubratři kněží? Libor: Kromě laiků spolupracuji také asi s deseti katolickými kněžími a několika protestantskými bratry a sestrami. Je to práce ekumenických rozměrů. Uspořádali jsme společně již dvanáct sobotních pochodů, další se koná 11. září 2004 od katol. kostele Sv. Rodiny na Grohově ulici v Brně. Začíná se katolickou mší v 9 30 hod. a pochod následuje, více mohu sdělit na mobilu S pravoslavným knězem Liborem Halíkem si povídal Jan Miloslav Pletánek Anketa: Jak se Vám jeví tento způsob boje proti potratům? Chce to doopravdy pořádnou odvahu tímto způsobem vystoupit. Pavel Kodras, 42 let Myslím si, že je to velice významný krok kupředu, co se týče nastavení zrcadla lidem v Čechách a na Moravě. Každopádně bych to podpořil alespoň dopisem, sám bych se tam nepostavil, tak odvážný nejsem. Petr Čapla, 22 let Je dobře, že někdo na zlo potratů upozorňuje, ale myslím si, že tento transparentní způsob boje může někdy nadělat více škody než užitku. Přesto mne fascinuje, jak veřejnost i personál porodnice irituje, pokud nahlas vyslovíme, že potrat = smrt dítěte. Až tak, že se sníží k hrubostem a vyhrožování. Ivana Vašků, 30 let Nevím, co je lepší. Katolická církev přece nevnucuje lidem nic, nejsme sekta. Buď chcete sami, nebo nechcete. Pavlína Šafránková, 66 let Je vidět, že potraty nejsou košer, protože se lidi podvědomě brání slyšet o tom a často nadávají. Připadá mi to jako zoufalý výkřik, jako když uvnitř vědí, že to není dobře, ale rádi by na to zapoměli. Rozhodně není můj styl tam takhle stát. Ale pokud to někomu vyhovuje, proč ne? Před Úřadem vlády taky pořád někdo stojí a to lidem nevadí. V případě demonstrace proti potratům se ale jedná o něco intimního, něco, o čem se nemluví! Alois Vašků, 32 let Anketa: Způsob boje proti potratům, který volí otec Libor Halík, je docela tvrdý a většinou takové projevy rovnou odsuzujeme. Velice rádi bychom slyšeli další vaše názory. A nejen názory, ale i zkušenosti s postojem k potratům. Jde o jeden z nejstrašnějších morálních přečinů naší země proti přirozenému právu. Jak se na to díváte vy? Napište nám do krabičky Duchna - příspěvky a články či na red.tym@seznam.cz -mn,red- 17. strana

18 Zpravodaj DOSPÉLý, pŕeskoć! -red- 18. strana

19 KATOLICKÁ materská škola dávala své schopnosti, nápady, elán i upřímnou náklonnost. Děkujeme, Lenko! Na další zástup za mateřskou dovolenou kolegyně Svatošové k nám od srpna přichází nová síla. Je jí paní učitelka Olga Hlavatá z Hořovic, absolventka Střední pedagogické školy v Berouně. Věříme, že zkušenosti, které získala dlouhodobou praxí v mateřské škole v Praze, budou přínosem také pro naši školku a přejeme jí spokojenost při práci v novém prostředí. Začínáme podvanácté Každý nový školní rok je v určitém smyslu vždy dalším začátkem. I nám přináší něco nového. Na konci uplynulého školního roku jsme se rozloučili s kolegyní Lenkou Čaplovou. Ta u nás tři roky zastupovala za mateřskou dovolenou a nyní - po roční přípravě - přechází do volontariátu. Rádi bychom jí touto cestou ještě jednou poděkovali za vše dobré, co dětem i školičce Nový školní rok s sebou přináší samozřejmě i změny v dětském kolektivu. Bude k nám sice i nadále docházet dvacet sedm dětí, ale jen patnáct z nich školičku již důvěrně zná. Pro dvanáct nováčků je 1. září školkovou premiérou. Přejme všem dětem, aby jejich dny strávené ve školce byly naplněny radostí, pocitem jistoty i bezpečí a byly pro ně dobrým základem pro další život. K tomu si vyprošujme Boží požehnání pro děti i všechny, kdo o ně budou pečovat. PhDr. Jana Stielová Obrázky dětí z Katolické mateřské školy v Praze Dne 16. září oslavíme svátek sv. Ludmily, který byl vyhlášen Dnem církevního školství. K této příležitosti pořádají školy akce, jimiž prezentují svoji práci. Jsme velmi rádi, že právě Děti dokáží vytvořit fantastická dílka foto av Interier školky Září 2004 foto av na toto období se podařilo naší dlouholeté dobrovolné spolupracovnici paní učitelce Fetterové zajistit výstavu obrázků, které s dětmi malovala ve výtvarném kroužku, v prestižních výstavních prostorách v Praze. Výstavu s názvem Můj domov, na které jsou obrázky umístěny, můžete navštívit v průběhu září v Muzeu dětské kresby v domě U Zelené žáby nedaleko Staroměstského náměstí. Muzeum je přístupné denně mimo pondělí od 13 do 18 hodin. Budete-li tedy mít cestu kolem, zajděte se potěšit dílky plnými bezprostřední dětské fantazie našich nejmenších. -js- 19. strana

20 Zpravodaj Záchránáři pod Třemšínem Letošní výcvikový tábor byl postaven mezi dvěma rybníky, kousek od obce Hutě u Rožmitálu pod Třemšínem. Toto místo jsme obývali celých 15 dní. Jako nit se celým táborem táhlo vyprávění o záchranářích, kteří byli školeni Organizací národů Beroun, mezi táborníky jednoduše řečeno óenbéčko. Jelikož 1. zásadou táborníků - záchranářů bylo Kdo je vidět, není záchranář, byl zvolen pro celou táborovou hru speciální víceúčelový oblek vzor Bohužel si někteří táborníci mysleli, že Přehlídka před nastoupenou jednotkou foto av jsme podle zvolených obleků hráli na vojáky a ne na záchranáře. Zvláště je v tomto mínění utvrzovalo, když při výcviku získávali záchranářské hodnosti, které nesmyslně zaměňovali s vojenskými, např. nadplukovník. To si uvědomili až, když byli nasazeni do těžkých záchranářských operací: např. únik kyanidových jedů ze zlatých dolů nebo proniknutí do mrakodrapu světového obchodního centra a nalezení klíčů od centrálního světového trezoru. Skupiny záchranářů byly nejvíce nasazeny, když likvidovaly bomby v letištní hale. Někteří z nich položili své životy velice statečně. Dále následovalo pronásledování teroristické skupiny Hyndibádina Pájina a Ali Akči, kteří záchranáře zajali. Těm se ale následně podařilo utéci, posléze zvítězit a zajmout Hyndibádina Pájina i Ali Akču, kteří ohrožovali Spojené berounské národy. Všichni záchranáři byli po návratu z mise proti teroristům vyznamenáni medailí za statečnost a byla jim udělena dovolená, tudíž mohli 15.srpna slavnostně odjet domů. Nejdříve ale museli zahladit stopy po svém výcvikovém táboře. Táborové údolíčko - Hutě p. Třemšínem 20. strana foto av Převzato z deníku armádního generála Někomu se může zdát, že tyto poznámky z deníku armádního generála jsou nesouvislé, nesmyslné až zavádějící, ale musíme si všichni uvědomit, že jak výcvik záchranářů pro jednotlivé operace, tak návrat domů probíhal za velmi ztížených podmínek. Zde jsme si všichni uvědomovali, jak chybí dobrovolníci v našich řadách, a proto nemohly být zápisky v deníku armádního generála vedeny podrobně. I on sám se zúčastňoval tajných operací.