Charitní listy. S důvěrou a nadějí. Charita ČR převzala cenu Gratias Agit. Normální je pomáhat

Transkript

1 Normální je pomáhat Charitní listy Č Í S L O 1 / V Y D Á V Á D I E C É Z N Í C H A R I T A P L Z E Ň Vážení přátelé, Až budete číst toto číslo Charitních listů, bude Charitě v naší diecézi skoro o jeden rok víc. Pomalu se blíží datum , kdy DCHP oslaví celých 20 let života. Mnozí se mnou pamatují začátek a stejně tak jako já vidí to, co se podařilo. Jistě mi dají za pravdu, že by to bez Boží pomoci a velké dřiny mnohých být nemohlo. S vděčností prožijme tato výročí a nechť nás naplní radostí a pokojem, nadějí, že jdeme společně lopotnou, ale krásnou cestou. Tvoříme jednu rodinu pod vedením diecézního biskupa Františka až po sv. Otce Františka, který akcentuje službu Církve jako ostrov pro zmírnění tolika bolestí a věřme, že nikdy nebudeme sami, protože jsme jen nástrojem v rukou Stvořitele, který nad námi bdí. Váš Z O B S A H U Povodně Tísňová péče Příběh Adopce na dálku 2 3 Z naší činnosti výročí DCHP 6-7 Inzerce 8 S důvěrou a nadějí V poslední květnový den ožilo Republiky v Plzni oslavami 20 let trvání Plzeňské diecéze. Nejvýznamnějším hostem byl arcibiskup pražský kardinál Dominik Duka. Lída Kučerová a Alice Průchová z Městské charity Plzeň C ena Gratias Agit je udělována za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Charita Česká republika ji získala zejména za své působení v oblasti humanitární pomoci a rozvojové spolupráce, tedy pomoc lidem v zahraničí. Za roky své existence si Charita Česká republika získala na mezinárodním poli vynikající renomé nejenom s ohledem na obsah své činnosti, ale také s ohledem na profesionalitu a nasazení, které svým projektům věnuje, uvádí ministerstvo ve sborníku letošních laureátů. Cenu z rukou ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga přebrali prezident Charity ČR Mons. Pavel Posád a ředitel Lukáš Curylo. Cenu jsme získali zejména díky zahraničním aktivitám, ale my ji vnímáme jako ocenění za práci Charity ČR jako celku. Zkušenosti ze sociálních služeb u nás, například domácí péče, totiž často předáváme do zahraničí. A naopak - zkušenosti ze zemí stižených přírodní katastrofou využíváme i nyní během povodní, uvádí ředitel Charity ČR Lukáš Curylo. Charita ČR si letos připomíná dvacetileté výročí zaháje- V kulturním programu vystoupily křesťanské hudební skupiny, vyvrcholením byl koncert Hradišťanu. V rámci doprovodného programu proběhla ve velkých stanech prezentace Biskupství plzeňského a dalších institucí. Mezi nimi i Diecézní charity Plzeň a Městské charity Plzeň. které představila své služby na prezentačních panelech ve třech stanech. O občerstvení pro návštěvníky se postaral tým z Domova pokojného stáří sv. Alžběty. Výrobky sociálně terapeutických dílen představily dílny z Meclova, Domažlic a rokycanské Pohodičky. Charita ČR převzala cenu Gratias Agit Zástupci CHČR přebírají cenu Gratias Agit O občerstvení se postaral Domov pokojného stáří sv. Alžběty Stánek s dekorativními předměty domažlických a meclovských dílen Ředitel DCHP Jiří Lodr a prezident CHČR Pavel Posád s cenou ní humanitární pomoci a ocenění proto považuje i za povzbuzení do dalších let. Aktuálně nejen pro obnovu po povodních, ale také třeba pro pomoc syrským uprchlíkům nebo hladovějícím částem Afriky. Vedle humanitární pomoci působí Charita ČR v zahraničí i na poli rozvojové spolupráce, kde se soustředí především na podporu drobných zemědělců a podnikatelů, sociální práci, zdravotní péči a vzdělávání.

2 S T R Á N K A 2 Pomohli jsme při povodních Charitní pracovníci a dobrovolníci se zapojili do odstraňování škod účinně Od začátku povodní uplynul velmi rušný měsíc. Charita ČR rozdala pomoc v řádu milionů korun, s lidmi však zůstává dál. Nabízí psychologickou a materiální pomoc a provádí sociální šetření. Finanční sbírka již přesáhla částku 11 milionů Kč O Shrnutí dpovědnost za pomoc postiženým měl v Diecézní charitě Plzeň tým Terénní krizové služby. Od prvního dne vyhlášení Koordinátor Jan Jung se symbolickým šekem od firmy Elme situace ohrožení komunikoval koordinátor pro mimořádné události Jan Jung se starosty obcí na řece Úslavě, Úhlavě, Radbuze, Klabavě a Berounce. Místní koordinátoři na Klatovsku (Milan Hájek ) a Rokycansku ( Alena Drlíková ) monitorovali povodňový stav zasažených lokalitách. DCHP byla podle potřeb obcí a zasažených připravena poskytnout psychosociální a humanitární pomoc včetně materiální pomoci pro odstraňování škod čistící prostředky, úklidové prostředky, vysoušeče. Monitoring proběhl ve 28 obcích, kde byla největší pravděpodobnost zasažených Firma Gerresheimer Horšovský Týn rovněž věnovala finanční dar domácností. Nejvíce zasažené byly obce Dolní Lukavice, Starý Plzenec, Nová Huť a Liblín, kde byla kontaminovaná převážně voda ve studních. Po přívalovém dešti se pak připojily obce Rochlov, Blatnice a Kvíčovice. DCHP poskytla zasaženým obcím úklidové prostředky, prostředky na desinfekci i čištění studen, vysoušeče. Pracovníci DCHP také se zasaženými hovořili o situaci a pomáhali zmírnit dopady události. Dne vyhlásila DCHP materiální sbírku. Obdobnou sbírku organizovala i Farní charita Karlovy Vary. Materiální pomoc poskytly firmy Toner R.L., Diamond Floor, Chladírenský servis Jedlička, obce Horšovský Týn, a Černošín a mnoho osobních dárců. Do finanční sbírky organizované centrálně CHČR v Plzeňské diecézi do ní přispěly prostřednictvím DCHP mj. firmy Gerrersheimer ( Kč ) a Elme ( Kč). Obrovským přínosem je příspěvek partnerské Charity Regensburg, která darovala Euro. Převzetí daru od partnerské řezenské charity V Plzeňském kraji se povodně dotkly celkem 102 obcí. Odhady škod se pohybují v celkové hodnotě Kč. Z toho korun dělají škody na krajských silnicích a Kč na místních komunikacích. Voda nejvíce potrápila Spálené Poříčí. Nahlásilo škodu Kč, z toho 36, 5 milionu Kč na krajských silnicích a Kč na majetku obce. Naše služby / Tísňová péče T Představujeme ísňová péče je jednou z registrovaných služeb, které provozuje Městská charita Plzeň. Uživatel, který žije ve svém domácím prostředí, u sebe nosí tlačítko. Stiskne je v případě pádu, náhlého ohrožení života nebo jakékoliv situace, kterou vnímá jako tísňovou. Hlasitým odposlechem se spojí s krizovou službou na lince, ta vyhodnotí situaci, vyjíždí za klientem, nebo následně informuje integrovaný záchranný systém k výjezdu za uživatelem. Služba je poskytována ve Tísňové tlačítko je umístěné na zápěstí spolupráci s agenturou Tuebor General Service s.r.o., a Městskou policií v Plzni, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu na území města Plzně a v okolí do 10km. Součástí služby je zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutická činnost, pomoc při prosazování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Podle individuálního plánu klienta dochází do domácnosti pravidelně sociální pracovnice služby. Služba umožní uživatelům kvalitně žít co nejdéle ve svém domácím prostředí v klidu, jistotě a bezpečí. Odstraní nutnost sociální hospitalizace, osamělosti. Dodá klid a jistotu jak klientovi, tak jeho blízkým, kteří o něj pečují. Více informací: Městská charita Plzeň, Bc. Alice Průchová, Polední 11, Plzeň, tel

3 S T R Á N K A 3 Příběh Adopce na dálku Jmenuji se María Loreto Rivero Yumo a je mi 20 let. Narodila jsem se 10. prosince 1991 v San Francisco de Moxos a vyrůstala v obci Navidad de Moxos, kde stále žijí moji rodiče. Navidad de Moxos nemá žádné základní vybavení, dokonce ani jedinou silnici, pouze je zde jedna cesta, po které jezdí v období sucha traktor, který upravuje a zahrnuje jámy, které zůstaly po období dešťů, kdy voda strhla i mosty. V této obci žije přibližně 14 rodin, které jsou většinou spřízněné. Je zde také malá škola dvoutřídka, ve které se vyučuje od 1. do 5. třídy základní školy a také jsou zde dva byty učitelů. Zde jsem chodila do čtvrté třídy. Je zde také obecní rada (Cabildo Indigenal), jejíž členové mají za povinnost provádět činnosti pro zlepšení kvality života všech místních obyvatel. Moje rodina je chudá, maminka pochází odsud a tatínek z vesnice Santa Ana del Yacuma; mám 11 sourozenců, 6 sester a 5 bratrů a já jsem osmá mezi nimi. To je také hlavní důvod, proč naši rodiče nemohou pomáhat studovat nám všem. Naše rodina má velmi dobré vztahy s ostatními obyvateli obce, kde je moc krásně, je tam mnoho květin, zvířat a především klid a čistý vzduch k dýchání. Stipendium mi bylo přiděleno před devíti roky a pobírala jsem ho v letech 2003 až Na začátku jsem si neuvědomovala, jak pomáhá mým rodičům ekonomicky, protože jsem byla moc malá. Ale během času jsem pochopila situaci a poznala, jak je důležitá pro mne a pro mou rodinu. I dnes mi umožňuje hodně ušetřit, protože je to jediný způsob, jak mohu platit pokoj, elektřinu a vodu; s programem Adopce na dálku (Padrinos sin Fronteras) mám hrazené všechny školní potřeby od tužky po učebnice, které potřebuji pro rozvíjení veškerých aktivit na Vysoké škole (Escuela Normal Superior) a rovněž si mohu pořídit oblečení, boty a uniformu do školy. Přenechávám také mladším sestřičkám sešity, trička, šortky i sandále a jsem moc šťastná, že jim mohu pomáhat. Vzpomínám si na to, když jsem byla malá a neměla jsem školní potřeby, abych mohla chodit do školy, maximálně jeden sešit na všechno a jedno oblečení, maminka mne oblékala ze zbytků (nebo z kousků hadříků ušila halenku nebo sukni) a neměla jsem si co obout. Někteří spolužáci se posmívali mému oblečení. Ale jsem vděčná solidárním lidem s dobrým srdcem jakým je JAN PAVEL HÁ- JIČEK a jsem velmi šťastná. Díky stipendiu mohu jít kupředu, protože prostředky, které kmotr posílá Caritas Beni, mi umožňují studovat, protože mí rodiče nemají podmínky k tomu, aby mne mohli podporovat. Abych si trochu pomohla s náklady na bydlení, stravu, atd., pracuji dopoledne v jedné rodině, která se ke mně chová moc dobře. Vyučování na vysoké škole probíhá od 2 hodin odpoledne do devíti večer a část noci ještě věnuji vypracovávání úkolů. Trinidad, září deti-k-adopci/

4 S T R Á N K A 4 Z činnosti našich služeb a charit P oradna pro cizince a uprchlíky koordinuje i v letošním roce potravinovou pomoc v Plzeňském kraji. Humanitární pomoc navazuje na pilotní projekt realizovaný Diecézní charitou Plzeň v roce Novými místy poskytování jsou v letošním roce kromě měst Domažlice, Rokycany, Klatovy, Přeštice a Tachov, také města Sušice a Horažďovice. Do dubna 2013 byly osobám v sociální a finanční nouzi vydávány potraviny ze zásob loňského roku, od května byla zahájena realizace nového projektu. Příjemcem pomoci jsou lidé ve stavu akutní životní krize a osoby s rizikem propadu do dluhové pasti. Vydávány jsou pouze potraviny (včetně nových komodit), jejichž potřeba vycházela ze zkušeností v loňském roce. Podmínkou nároku na vydání humanitární pomoci je skutečnost, že zájemce uplatnil veškeré zákonné nároky na sociální dávky. U dlužníků je každý měsíc požadováno doložení potvrzení o splátce finančních závazků. Potravinovou pomoc podpořil Plzeňský kraj částkou Kč. D omov sv. Alžběty navštívila 12. června Seniorkapela. Jedná se o hudební těleso, složené ze seniorů, které vzniklo již v roce Její zakladatelkou byla paní Dana Pecková. Skupina se původně scházela každý týden v počtu 8-9 členů. Repertoár byl vždy velmi různorodý - od lidových písní českých i slovenských, přes umělé, populární a operetní. Kvůli úmrtí a nemoci několika členů se Seniorkapela sice na krátký čas odmlčela, ale po nějaké době se podařilo znovu ji vzkřísit a obnovit. V současnosti hraje Seniorkapela ve složení tahací harmonika, bicí, kytara a zpěv. Díky hezkému počasí se vystoupení v Domově sv. Alžběty uskutečnilo venku v příjemném prostředí dvorku a účast klientů byla hojná. Všichni přítomní si s chutí zazpívali a zavzpomínali na písně jako Pětatřicátníci, Červená sukýnka, Pod jednou střechou a samozřejmě také na velmi oblíbenou skladbu od Karla Hašlera Ta naše písnička česká. Seniorkapelu v našem Domově rádi uvítáme znovu při příležitosti vánočního posezení koledy má totiž také ve svém repertoáru. Na dvorečku Domova pokojného stáří sv. Alžběty Seniorkapela při vystoupení V Domu sociálních služeb Betlém Cheb proběhl kulatý stůl na téma integrace osob ze sociálně vyloučených lokalit města Chebu. Akce byla uspořádána u příležitosti ukončení realizace projektu Pracovně poradenské centrum Cheb. Cílem setkání bylo seznámit přítomné s projektem a jeho realizací, aktivitami a činnostmi. Kulatého stolu se zúčastnili zástupci DCHP, Úřadu práce, města Chebu a Agentury pro sociální začleňování. Kromě toho vystoupili i klienti projektu - osoby ze sociálně vyloučených lokalit, které byly v rámci projektu podpořeny absolvováním motivačních kurzů a rekvalifikačních kurzů, uvedla Alena Samuelová, manažerka projektu. Někteří z nich byli umístěni na tzv. podpořené pracovní místo u spolupracujících firem v rámci projektu. Klienti získali podporu i formou proplácení jízdného do zaměstnání po dobu 6 měsíců, úhradou bydlení po dobu 6 měsíců, kdy pracovali na tzv. podpořeném místě a formou pomoci asistentů projektu, kteří jim pomáhali při řešení problémů. Klienti PPC při motivačním kurzu HLEDÁME DOBROVOLNÍKY PRO PRÁCI SE SENIORY DOMOV POKOJNÉHO STÁŘÍ SV. ALŽBĚTY HLEDÁ DOBROVOLNÍKY, KTEŘÍ BY OBČAS NAVŠTÍVILI NAŠE SENIORY A DĚ- LALI JIM SPOLEČNOST. JSME MALÝ DOMOV PRO SENIORY S RODINNOU ATMOSFÉROU. PROSÍME ZÁJEMCE, ABY VOLALI NA TELEFON: P. HOMOLKOVÁ.

5 S T R Á N K A 5 R Šárka Hříbalová a Eliška Fáberová s diplomy okycanská Pohodička se úspěšně zúčastnila letošní Abilympiády v ČEZ aréně v Pardubicích. Abilympiáda je každoroční celorepubliková soutěž pracovních schopností a dovedností osob se zdravotním postižením, ti na ní prokazují schopnost svého pracovního uplatnění. Zdraví návštěvníci Abilympiády vidí, že při poskytnutí adekvátních podm í n e k handicap o v a n í odvádějí pracovní v ý k o n y srovnatelné s výkony lidí zdravých. Č e s k á abilympijská asociace je č l e n e m M e z i n á - r o d n í abilympijské feder a c e ( I A F ). Také letos jsme si přivezli několik cen, řekla Alena Drlíková, ředitelka OCH Rokycany. Eliška Fáberová získala 3. místo za západní vazbu v aranžování květin, Matěj Zdeněk 3. místo za návrh plakátu, Šárka Hříbalová a Michalka Jíšová 3. místo v přípravě studené kuchyně. Navíc Matěj a Šárka obsadili 2. místo v kategorii Cukrářství. Michalka dostala mimořádnou cenu za svůj odpadkový model a Eliška vyhrála módní přehlídku. F arní charitě Stříbro se podařilo zajistit pro uživatele Domova pro seniory bl. Jana Pavla II výměnu 10 lůžek za e l e k t r i c k á p o l o h o v a c í lůžka. Akce byla spolufin a n c o v á n a městem Stříbro. Místní zastupitelstvo Polohovací lůžko vyčlenilo finanční částku ve výši Kč na výměnu lůžek v Domově. Do budoucna zbývá vyměnit zbylých 5 lůžek. Město Stříbro přislíbilo podporu i v roce Polohovací zařízení usnadňuje práci personálu, slouží jako prevence proti proleženinám uživatelů a zajišťuje jim větší bezpečnost a pohodlí. D Matěj Zdeněk a Šárka Hříbalová s porotkyní Eliška Fáberová a Michalka Jíšová na módní přehlídce Denisa Braborcová a její model z recyklátů Láďa Kantořík se svou kyticí omov sv. Aloise, pečující o seniory s demencí, převážně s diagnózou Alzheimerovy choroby, uspořádal v Plzni Svatoaloisovské pouťové veselí, kterého se účastnili desítky klientů a jejich rodinných příslušníků i zástupci veřejnosti. K poslechu a tanci hráli Jan Kubík a Vladimír Kinšt, plzeňští heligonkáři a nechyběly ani pravé pouťové koláče či perníková srdce vyrobená dobrovolníky a samotnými klienty domova. Chceme nejen tímto projektem upozornit na problematiku Alzheimerovy choroby a bourat mýty, které ohledně tohoto onemocnění mezi širokou veřejností existují. Máme zájem ukázat veřejnosti, že i lidé s tímto onemocněním si umí svým způsobem života užívat. Je důležité upozornit současnou společnost, že lidé s demencí jsou osobnosti. Rádi bychom touto akcí udělali radost Svatoalisovské pouti se zúčastnili klienti i jejich rodinní příslušnici nejen našim klientům, ale i jejich blízkým a příbuzným, kteří jsou nezbytnou součástí poskytovaní kvalitní péče s individuálním přístupem, uvedla Mgr. Lenka Dejmková, vedoucí Domova sv. Aloise. Děkujeme všem příznivcům, kteří nás podpořili a svou přízeň vyjádřili osobní účastí.

6 S T R Á N K A 6 Začátky Charity v Plzni D 20 let DCHP iecézní charita Plzeň byla oficiálně založena 1. listopadu Charitní činnost na úrovni římskokatolické církve ovšem existovala v mezích možností už předtím. Pomoc bližním se odehrávala hlavně na úrovni farních společenství. Tak tomu bylo i v Plzni v první polovině 20. století. Při pohledu do minulosti je namístě připomenout především Josefa Chudáčka ( ). Lze ho pokládat za zakladatele organizované charity v Plzni a okolí. Josef Chudáček patřil k osobnostem, které formovaly duchovní a veřejný život Plzně ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Původním povoláním učitel se stal postupně významným představitelem hospodářských korporací. Byl radou Obchodní a živnostenské komory v Plzni, burzovním radou, členem správní rady Výsadní obilní společnosti, členem představenstva Ústředního družstva mlýnů, předsedou Lidového nákupního a prodejního družstva v Plzni, ředitelem Lidové záložny v Plzni aj. Na úrovni duchovní byly pozoruhodná jeho apoštolská činnost na plzeňských předměstích a v přilehlých obcích. Jako hluboce věřící člověk si velmi dobře uvědomoval význam charitní služby a potřebnost pomáhat druhým. Jeho aktivita v této oblasti se projevila v pravý čas v období hospodářské krize ve 30. letech. Plzeň jako průmyslové město zasáhla krize a s ní spojená nezaměstnanost více než jiná města. Tisíce nezaměstnaných se ocitlo náhle na hranici bídy a hladu. Katolická církev patřila samozřejmě k institucím, které se snažily nezaměstnaným pomoci. Její pomoc ale byla rozptýlená a nedostatečná. Zásluhou Josefa Chudáčka byl 7. října 1931 založen Farní odbor katolické charity. Chudáček se stal jeho jednatelem a zůstal jím po celou dobu nezaměstnanosti. Tato charita sehrála v pomoci nezaměstnaným v Plzni důležitou úlohu. V letech vyhledalo její pomoc více než lidí. Františkánský klášter dal k dispozici domek o čtyřech místnostech, který se stal centrem pomoci. Plzeňané ho znali pod názvem Charita. Není náhodou, že právě zde zahájila v roce 1994 nově ustavená Diecézní charita Plzeň provoz služeb pro bezdomovce. Při vysvěcení budovy biskupem Františkem Radkovským byl objekt oficiálně nazván Domov sv. Františka. Jeho provozovatelem se stala Městská charita Josef Chudáček ( ). Zakladatel organizované charity v Plzni Plzeň. Mezi charitními pracovníky se vžil název Domeček. Novodobá charita tak navázala symbolicky na dílo Josefa Chudáčka na pravém místě. Spojeni s Charitou S Seriál / Anna Srbová lužbami Diecézní charity Plzeň prošlo za uplynulých 20 let stovky profesionálních pracovníků a dobrovolníků. Mnozí z nich působí na různých pozicích dodnes. Každý z nich má svůj osobní příběh, se kterým se do služby Bohu zapojil. Pro nedostatek místa je nemůžeme všechny otisknout. Vybrali jsme tedy v tomto seriálu symbolicky několik osobností, jejíchž charitní působení v podstatě ilustruje příběh mnoha dalších. Anna Srbová je typickým příkladem člověka, který se věnuje charitní činnosti po celý svůj aktivní život. Dávno před založením Diecézní charity a Městské charity Plzeň ji formovalo k pomoci bližním prostředí, ve kterém žila. V deseti letech mi zemřel otec a vyrůstala jsem s maminkou a dvěma sestrami, vzpomíná paní Srbová. Anna Srbová při přebírání ceny Anděl

7 S T R Á N K A 7 Moje maminka byla oučinná, jak se tenkrát říkalo. o znamená, že pomáhat ostatním pro ni bylo něco úplně samozřejmého. Na nás na děti se to přirozeně přeneslo. A jako věřící jsem brzy poznala, že víra bez skutků je mrtvá. Mnohokrát jsem opakovala maminčino životní moudro každý kousek dobra je víc, než nic. Tím se pořád řídím, i když je mi jasné, že nemůžu pomoci zdaleka všem. Oo se tomu tenkrát ještě neříkalo charita, ale prostě jsme si pomáhali. Vědomí sounáležitosti a pomoci bližnímu se přirozeně rozvíjelo v křesťanských kruzích, které za totalitního komunistického režimu neměly na růžích ustláno. V Plzni to bylo hlavně prostředí františkánského kláštera. Scházela setady spousta lidí, kteří měli podobnou výchovu jako já, pokračuje paní Srbová. Samozřejmě to všechno bylo na bázi dobrovolnosti. Když měl někdo například přestárlé rodiče, pomáhali jsme o ně pečovat. Nebo jsme pomáhali zdravotně postiženým. Vlastně to byl základ pro budoucí pečovatelské ošetřovatelské služby po oficiálním založení Charity. Duchovní podhoubí pro vznik Charity v Plzni vzniklo v modlitebním společenství, ve kterém se scházeli aniž to věděli budoucí pracovníci a dobrovolníci profesionálních služeb. Paní Srbová se zapojila do práce v Diecézní charitě Plzeň ihned po jejím založení. Jeden čas dokonce vykonávala souběžně práci sekretářky v plzeňské Škodovce a zároveň ředitelky Městské charity Plzeň. Do důchodu odešla v roce 1997 a o to aktivněji se začala věnovat práci v Charitě. I dnes platí, že bez její účasti a pomoci by byla činnost Městské charity Plzeň o dost chudší. Seriál / Květa Pešková Květa Pešková v denním stacionáři Pohodička v Rokycanech V Rokycanech byla založena Oblastní charita v roce 1994 a pro její činnost poskytl městský úřad prostory v příjemném prostředí téměř ve středu města, kde bývaly dětské jesle. Zpočátku jsme provozovali šatník a připravovali prostory pro plánované služby a mapovali sociální potřeby obyvatel města a okolí. V roce 1997 jsme zahájili provoz v Denním stacionáři pro staré a zdravotně postižené občany a byli jsme přesvědčeni, že tohle je to pravé zařízení pro staré lidi. Postupem času jsme však zjistili, že se nám stacionární péče pomalu mění v terénní pečovatelskou službu v domácnostech lidí, kteří žijí osaměle, jsou nemocní a nesoběstační, přesun z domova do stacionáře je víc a více zatěžoval a pobyt ve stacionáři již nestačil jejich potřebám. Často jim hrozil odchod do Domova důchodců, kterého se obávali, každý si přál dožít svůj život v domácím prostředí. Ujali jsme se tedy pečovatelské služby v terénu, která pro nás byla časově náročnější, protože některé pečovatelské úkony už přecházely k osobní asistenci, vyžadující několik hodin denně. V roce 2000 jsme z iniciativy MÚ uvedli do provozu Azylový byt - noclehárnu, s kapacitou 6 míst, pro muže bez domova, s celoročním využíváním. Ne každé město má a stojí o takové zařízení. S klienty jsou problémy, starosti a jejich existence se jen velmi těžko obhajuje před veřejností. Ale bezdomovcem se nikdo nenarodil a být jím není také žádná slast. I těmto lidem bylo a je třeba podat pomocnou ruku. V říjnu 2001 byl dosavadní denní stacionář využit pro zdravotně postižené děti s kombinovanými vadami. Cílem bylo zprostředkování kontaktů těchto dětí z města a okolí s jejich vrstevníky, posílení jejich sebevědomí, ctižádosti, sociálně adaptačních schopností, osvojení si sebeobslužnosti a společenského chování. Mohly tam přicházet i zdravé děti. Toto zařízení mělo ještě jedno poslání: rodiče postižených dětí tady nacházeli přátelské pomocníky, s nimiž sdíleli své zkušenosti, trápení, úspěchy a zklamání. Byli to lidé s mimořádnými lidskými zkušenostmi. V roce 2008 jsme stavebně upravili dosavadně sloužící prostory a získali tak 4 menší pokoje, abychom mohli otevřít Azylový domov pro matky s dětmi v tísni. Toto sdělení nemá v úmyslu chlubit se výčtem činností rokycanské charity v letech , kdy mimo vlastní práci bylo třeba ještě se prodírat džunglí přibývající administrativy, jednáním na úřadech a všemožným sháněním financí na provoz, ale má vyjádřit poděkování Bohu za všechny trpící a potřebné, které nám svěřil do péče a obohatil tak i náš život.

8 ČÍSLO 1/ STRÁNKA Náš tip Děkujeme všem podporovatelům a příznivcům charitních služeb CHARITNÍ LISTY 8