Psychická manipulace v charismatickém hnutí

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Psychická manipulace v charismatickém hnutí"

Transkript

1 Psychická manipulace v charismatickém hnutí Motto: Pravda je silnější než lži a láska je silnější než strach. Kdo se angažuje v náboženské organizaci, musí si uvědomit, že Bůh nám dal svobodnou vůli a že žádná skutečná duchovní instituce se nesníží k podvodu nebo k autoritářství nebo k tomu, aby nás o tuto Bohem danou svobodu připravila. Steven Hassan Svědectví jak to začalo Vždy mne zajímaly otázky proč tu jsme, co bude po smrti, kde se vzal vesmír apod. Pocházím z ateistické rodiny a jako mladík jsme proležel každé léto v noci desítky hodin pod hvězdnou oblohou a nechal se unášet myšlenkami. Aktivně jsem studoval přírodní vědy a mou vášní byla astronomie (ne astrologie). Chtěl jsem poznat pravdu o vesmíru a mém bytí. Nakonec Pravda poznala mne a já pochopil, že ta Pravda je osoba a má jméno: Ježíš Kristus. Psal se rok Co tomu předcházelo? Četba mnoha křesťanských knih a brožur, které sem byly ze západu (zde ještě vládla komunistická diktatura) pašovány. Ke mě se dostávaly přes blízkého člověka, který začal chodit ke křesťanům a poskytl mi krátké svědectví. Přečetl jsem co se mi dostalo o Bohu pod ruku a postupně docházel k přesvědčení, že ten Bůh asi bude. Nakonec v jedné té knížečce jsem našel praktické kroky, jak přijmout Ježíše, včetně modlitby pokání a přijetí. Byly asi dvě hodiny ráno a já se rozhodl, se jí modlit. V primitivní půdní ložnici jsem poklekl a vyznal Pána Ježíše jako svého Pána a Spasitele s vědomím, že zkrátka nadále budu v životě křesťanem. Nečekal jsme to, co potom přišlo. Navštívil mne Bůh. Celou mojí bytostí se rozlilo světlo, úžasný pocit radosti a pokoje. Po tvářích se mi řinuly slzy a nejraději bych vyběhl na ulici, budil lidi a třásl s nimi se slovy: Bůh existuje! Když jsem to už, už chtěl udělat, tak mi došlo, že je pozdní noc a já bych skončil nejspíš na policii a později asi v blázinci. Ale od té chvíle, jsem jasně věděl jedno: Bůh existuje! Ne pro ten emoční zážitek, ne pro jakési vědecké poznání Boha, ale kdesi v hloubi v sobě jsem věděl, že Bůh je živý! Pokud bychom definovali charismatika jako někoho, kdo má nějaký silný emoční zážitek s Bohem, tak já jsem se jako charismatik do Božího království narodil. Nehledal jsme tento zážitek, neočekával ho, ale svrchovaný Bůh se rozhodl mne takto znovunarodit do Jeho království. V neděli jsem šel do blízkého sboru CB a v domění, že každý tam (hledal jsem spřízněné duše) má podobný zážitek, tak jsem o něm po shromáždění nadšeně vyprávěl. Jeden člověk (nazývejme ho dále jako pana Františka) mne tam jako mladíka (byl starší než já) dost sjel, rozebral a celý ten zážitek popřel a trochu i zesměšnil. Zkrátka jsme si pěkně naběhnul a nadšení pro církev jako společenství spřízněných lidí velice rychle pohasla. Nejenže nijak neukojili moji touhu po dalších informacích (k tomu jsme se ani nedostali), ale došlo i k jakémusi zmrazení. Dále jsem tam již moc nechodil. Čeho jsem si ale u sebe všiml v dalších dnech, byla silná zaujatost Biblí a něčeho, co se stalo v mé hlavě. Dneska bych to nazval probuzeným svědomím, které se dívalo na nějaké věci najednou jinak. A světe div, se já začal o Bohu vyprávět jiným a přesvědčovat je, že Bůh existuje. Sice svým lehce přiblblým způsobem, ale dělal jsem to. Uplynulo pár let, na vědomí, že Bůh je se nedalo zapomenout, na otázky kdo jsem, kde jsem se tu vzal, jak svět skončí, kam půjdu po smrti jsem měl odpověď. V žádné církvi jsme se nijak neangažoval a Boha jsem pomalu odsouval více a více stranou. Přišla základní vojenská služba. Bible putovala se mnou a i v nejhorší chvílích (u útvaru kde jsem sloužil byla dost silná šikana) jsem na otázku jestli věřím v Boha odpovídal, že ano, i když jsem si žil hodně po svém a dokonce zkoušel, nevěda, že je to špatné i okultní praktiky. Druhým rokem, pár měsíců před koncem základní vojenské služby, nám promítali jakýsi film. Pořádně si na něj nevzpomínám, byl to asi nějaký klasický socialistický film, kde každou chvíli vypadne tu lopata, tu krumpáč (oslava pracujícího lidu). Ale byla tam jedna scéna, kdy v jakési fabrice se stane nehoda. A v tom záběru po něhodě zůstala nějaká prkna do kříže přes sebe. Hned v dalším záběru zase nějaká filmová postava ždímala hadr po vytírání rozlité červené barvy. Kříž a krev. Vyšel jsem z promítacího sálu ven a

2 kráčeje po buzerplace ke mě Bůh mluvil. Litoval jsem svého odpadnutí, litoval hříchů. Znovu jsem se obrátil k Bohu čelem. Po návratu z vojny domů, jsem si umínil, že budu chodit do sboru. Neznal jsme jiný, než ten, který už jsem dříve navštívil a světe zboř se, pan František s manželkou a ještě jedněmi manželi prodělali mezitím křest Duchem svatým, jezdili na Maniny a můj zážitek z předlety se jim nezdál už nijak divný. Našel jsem spřízněné duše. Vyprávěli mi o mluvení v jazycích a když mi vysvětlili o co se jedná, já řekl aha, todle máte na mysli a začal jima mluvit také. Bylo to pro mne naprosto přirozené. Sbor kam jsme všichni chodili byl silně tradiční a pan František s námi to chtěl změnit. Jenže narazil. Dost se o všem vzrušeně diskutovalo a charismatická skupinka se scházela jaksi mírně v protivenství tehdejšího vedení sboru. Neoficiálně ji vedl pan František. Já byl mladík, navíc nečlen onoho sboru a svým vědeckým přístupem studoval Bibli a nad vším hodně přemýšlel. Občas jsem vymyslel nějakou ztřeštěnou biblickou teorii, kde jsem kupříkladu spekuloval nad tím, je-li Jidáš spasen. Všechno jsme chtěl poznat, všechno jsem chtěl prozkoumat. Ale ouha, tady jsem narazil zase já u pana Františka. Opět mne hodně utřel a začal mi zakazovat o takových věcech přemýšlet a mluvit už vůbec ne. Šokovalo mne to. Vždyť neustále mluvil o tom jak nemá svobodu ve stávajícím společenství, jak mu brání a najednou on nečemu bránil. Pan František s ostatními si pronajal místnost nad jedním místním obchodem a chtěl tam začít vyučovat. Jsem studijní typ, přečtu všechno co se mi dostane do rukou, ale rád studuji sám. Příčilo se mi opět zasednout do lavic a nechat si něco nalévat do hlavy. V živé paměti jsem měl nedávno opuštěnou školu i politické školení mužstva na vojně. Co všechno mi už za můj krátký život chtěl někdo nacpat do hlavy. Rozumějte, má školní léta byla prošpikována politikou, komunistickou propagandou a tou jedinou, rudou pravdou. Neměl jsem (a nemám) důvěru v učitele. Chtěl jsme na vše přijít sám. Panu Františkovi jsem to dost ostře řekl a tím skončil můj první pobyt u charismatiků. Byl jsem vyhnán všemi čtyřmi hlasy dospělých členů obou rodin. Ptal jsem se jednoho po druhém. Pan František mne vylíčil dost černě a sdělil mi, že se mnou nechce mít obecentví a že nejsem ani znovuzrozený. Pokud by měl tu moc, myslím, že to bych poprvé plál na hranici. Tak jsem byl poprvé vyhozen od charismatiků. Do této skupinky jsem přivedl, nebo začal přivádět některé své známé. Od nich jsem se dozvěděl, že po mém bouřlivém odchodu všichni povstali, začali tleskat a děkovat Bohu za to, že jim přivede jiné a lepší lidi. Myslím, že nemusím ani podrobně rozvádět, že tam přestali chodit také. Opět jsem přestal chodit do církve. Původní sbor byl přece tak hrozně zkostnatělý, zpátečnický a tmařský (tak jsem tomu už podvědomě věřil) a nové společenství mne naprosto odmítlo. Po několika měsících, se mi dostala do rukou kniha Modlitba, klíč k probuzení, autora Yongi Cho. Začal jsem se intenzivně modlit. Byla zima, bydlel jsem sám, večer po práci zatopil v malé kuchyňce v kamnech, dřevo praskalo, venku fičel vítr, sněhové vločky narážely do okna a já seděl v křesle u kamen a modlil se. Nevěděl jsem za co a jak se modlit, tak jsme se hodiny modlil v novém jazyku. Ačkoli jsem neměl styk s jinými křesťany a četl jen trochu Bibli, tak jsem najednou po několika týdnech zpozoroval, jak se měním. To drmolení mi dokázalo měnit názory v souladu s Božím slovem. Mezitím pan František odešel oficiálně ze sboru CB a s ním odešla i ta druhá rodina. Založili vlastní skupinku, jakýsi minisboreček s tím, že postupně získají evangelizací další členy. Měli vizi, chtěli něco dělat pro Pána, byli horliví. A po nějakém čase, jednoho dne u mne doma zastavilo auto a na návštěvu přijela ta druhá rodina, co odešla s panem Františkem. Postupně jsem se dozvěděl, že od něj odešli a chtějí se vrátit zpět do původního sboru. Mě se přijeli omluvit za to jednání tenkrát, kdy jsem byl poprvé vyhozen od charismatiků. Protože ta kniha o které jsem psal výše, nebyla moje a já ji chtěl vrátit, tak jsem sondoval, kde by se dala sehnat. Tehdy nejbližšší zdroj byl pan František. A protože jsme pracovali ve stejné továrně, tak jsem se jednou osmělil a řekl jsme mu o ní. Začali jsme se bavit a pan František se se mnou chtěl sejít. Schůzka se uskutečnila u mne doma. Pan František se mi omluvil za ten rozchod, já jemu také (zrovna taktní jsem moc při tom odchodu nebyl). Na přímou otázku jestli jsem podle něho znovuzrozený, odpověděl, že ano. Pak jsme se spolu modlili, nakonec mne objímal a říkal něco o tom jak se v duchovním světě cosi prolomilo. Pozval mne k nim na schromáždění. Já přijal.

3 Schromáždění probíhalo u nich doma. V té době se tam scházel on, jeho žena, jejich nedospělé děti a jedna asi patnáctiletá dívčina. Obsazení nebylo silné, ale přesto se mi tam líbilo. Hrálo se jen na kytaru, schromáždění byla živější, což mi vyhovovalo. Jsem taková povaha. Po několika sejitích mi pan František nabídl, abych se stal skutečným členem jejich společenství. Zdálo se mi to docela narychlo, ale po chvíli přemýšlení jsem nakonec nebyl proti. A tak jsem poprvé v životě vstoupil do nějakého náboženského spolku. A začal otevírat své srdce. Zanedlouho na to uvěřil bratr té dívčiny, její rodiče, má matka a přišli i další lidé. Skupinka se úspěšně rozrůstala. Nastala otázka kam se zařadit. To hlavně řešil pan František. Mě osobně to nijak netrápilo. Nejdřív mi říkal o nějaké nové skupině, ke které se budeme hlásit, později přišel na to, že ji vede nějaký člověk co byl vyloučen z KS. Takže nakonec zvolil KS. Já i další jsme souhlasili aby pan František byl vedoucím, mne pověřil abych vedl mládež a pokladnu i s její agendou. Staršovstvo zatím nebylo. Pan František pro skupinku pronajal větší místnost ve městě. Vše vypadalo klidně, práce se úspěšně rozvíjela, pan František pravidelně kázal a i jeho kázání jsem rád naslouchal, přestože se v nich poměrně dost často vymezoval vůči bývalému sboru. I jsem mu to řekl. Připadalo mi podivné jak neustále zdůrazňuje, že tam to nestojí za nic, jak tam strašně zacházejí s lidmi, pastorace se vůbec nedělá apod. Věděl jsem, že to tak úplně pravda není, vždyť jsem tam měl své přátele, dokonce příbuzné, zrovna tak jako on. A navíc k tomu ti nově příchozí o nějakém dalším sboru ve městě neměli ani páru, tak proč je s tím tak strašit? Uznal, že mám pravdu a na chvíli s tím přestal. Vydrželo mu to asi 14 dní. Pak jsme opět slyšeli, jak to tam stojí za starou bačkoru, ale jeho Bůh vyvedl aby vytvořil a vedl nový a lepší sbor plný lásky, pravdy a správného učení. Aby vytvořil jednu velkou šťastnou rodinu. Lepší a věrnější rodinu, než je ta fyzická. Věřil, jsem, že kdyby se stalo cokoli, tak tato rodina mne neopustí. Zkrátka pevný nerozbitný svazek plný lásky a porozumění, kde se všichni berou takoví jací jsou, vyučují se, vyznávají jeden před druhým své hříchy (k tomu jsme byli vedeni a dělo se tak) a v neposlední řadě budující svůj charakter. Pan František byl kazatelem, pastorem i zpovědníkem v jedné osobě. Protože příliv nových lidí nějak mírně stagnoval, začal nás pan František více a více tlačit do veřejné evangelizace. Někteří to rovnou přes jeho značnou nelibost odmítli. Nepomohlo přesvědčování stylem jakou máme zodpovědnost za ty ztracené duše a kolik lidí kvůli nám půjde do pekla. Ano, většina z nás chtěla aby naši blízcí a přátelé byli spaseni, modlili jsme se za ně, zvali je do sboru, ale bylo to dle něj málo. V neděli bylo schromáždění, v týdnu skupinka u něj doma. Na té se více diskutovalo. Tam mohli lidé říci i své názory, které byly většinou uváděny ihned na správnou biblickou míru. Což ne každému se líbilo. Chtěli svobodně sdělit svůj názor a diskutovat o něm, ale často byli převálcováni vysvětlením pana Františka. On měl hlavní slovo. Občas kvůli tomu i silněji zajiskřilo (mezi mnou a jím to nebylo). I když jsem byl vedoucím mládeže, asi mi moc nedůvěřoval, protože mne často kontroloval co jim říkám. A také to dlouze doplňoval, což se zase nelíbilo mě. Vyřešil jsme to nekonfliktně po svém. Jak to šlo, chodili jsme ven. Tam on za náma neposkakoval. Nebavilo mne připravovat kázání s ohledem na to, aby se líbilo hlavně jemu. Protože jsem se stal jakýmsi důvěrníkem, sděloval mi často své poznatky o lidech ve společenství, v čem mají špatné názory, jací zlí duchové asi jsou u nich hosty a svazují je. Ne, že by démoni neexistovali. Dodnes vím, že jsou. Jednou jsme se za jednoho přítomného člověka modlili, vyháněli zlého ducha a z vedlejšího pokoje, kde si hrál jejich malý chlapec se najednou ozval dušený brekot a dávení se. Ten chlapec se začal bez jakékoli příčiny z ničeho nic silně dusit. Něco mu svíralo krk. Stěžoval si na to, že ho někdo dusí, posunky to dával najevo. Přikázali jsme ve jménu Ježíš a okamžitě bylo po dušení. Za chvíli si zase spokojeně hrál. Zlý duch, co odcházel z člověka, za kterého jsme se modlili, cestou ještě asi zkusil uškodit. Nemám jiné vysvětlení. Jenže tato a další podobné zkušenosti vedly k tomu, že se postupně vytvořil systém jakési duchologie. Pan František čím dál tím více viděl duchy všude. Za bežnými věcmi hledal duchy a temné mocnosti. Když to trochu zironizuji, tak zakopnul na ulici a hned hledal ducha, který za to mohl. Zkrátka to přeháněl a k tomu ještě více a více začal tlačit na čistotu a svatost společenství. Chtěl mít kolem sebe dokonalé a svaté lidi. Věřil tomu, že vybudeje velký sbor a hodně se pro to nasazoval. Věřil, že když bude čisté a svaté společenství, tak to Boha pohne k tomu, aby dal probuzení. Měl představu velkého probuzení na okrese a čekal na dobu, kdy on se stane pastorem a

4 kazatelem na plný úvazek. A dost si na tom, že on je Velký Vůdce božího lidu zakládal. K tomu ještě potřeboval ukázat těm z toho starého sboru odkud odešel, že on měl pravdu a ne oni. Jeho nasazení bylo nemalé a už se musel cítit i vyčerpaný. Práce, rodina, sbor, pastorace, to nemohl stíhat. Proto také začal ještě masivněji vyčítat ostatním, že málo dělají pro společenství a vizi velkého sboru. Zároveň ale chtěl mít kontrolu nad vším, protože musel dbát na čistotu učení. Tím de fakto bránil rozvoji jakékoli práce. Cokoli se dělalo, popud musel vyjít od něj. Kdo taky jiný by měl mít nějaký skvělý nápad než on Velký ne? Já i další jsme pomalu ztráceli z té houstnoucí atmosféry nadšení. Protože jsem podnikal, musel jsem občas dělat různá rozhodnutí, tu většího, tu menšího významu. Snažil jsme se vždy hledat Boží vůli. Jednou jsem po nějakém důležitějším rozhodnutí o tom vydával svědectví, jak mi Bůh pomohl, načež mi pan František vmetl do obličeje, že to je sice hezké, ale JAK TO, ŽE JSEM SE NEPORADIL S NÍM!!?? Jindy jsem ho zase potkal večer na náměstí, šel z jedné rodiny, že prý měli nějakou menší manželskou rozepři, tak tam byl pastorovat. Když jsme se zeptal jak to dopadlo, tak mi sdělil, že se schodli a usmířili už před tím, něž tam přišel. Řekl jsme mu něco v tom smyslu, že je krásné, když Bůh takto skrytě pracuje a mi ostatní nemusíme dělat nic. Ale to prý zase ne, takto to nejde, to přece nemůže zůstat jen tak bez JEHO pastýřské pomoci. Jedno nedělní ráno jsem se nějak zdržel a přicházel již po začátku schromáždění. Před vchodem do budovy jsem potkal jednu sestru. Byla úplně vynervovaná. Moc se jí tam nechtělo. Říkala mi: ten mě zase seřve, že jdu pozdě. Já to neznal, byl jsem věrným návštěvníkem všech akcí. Tak jsem se dozvěděl, jak bokem peskuje, ty co občas nepřijdou, nebo přijdou pozdě. Dále na nás tlačil, abychom si prakticky pomáhali. Svět tak aspoň uvidí, jak se máme rádi. Nebylo pořádně v čem si tak hrozně prakticky pomáhat, ale nějak mu zrovna vlezlo do hlavy, že si máme pomáhat, tak jsme si měli pomáhat. Stále více a více jsem sledoval, to napětí a hlavně, že lidé kolem mne ve společenství jsou nějak stresovaní. Pan František svým způsobem kázal vodu a pil víno. Nakládal břemena a nechtěl je nosit. On byl přece Vůdce, co rozděluje práci. Nějak jsem viděl, že bych měl držet půst. Byl to můj první delší půst v životě. 7 dnů. Sedm dní jsem nejedl, modlil se, především za své problémy, ale i společenství. Po nějaké době po onom půstu jsem mu při jedné pastoraci sdělil, že jsem držel delší půst. Naivně jsem si myslel, že bude mít radost a dočkám se povzbuzení. Nedočkal jsem se. Spíš naopak. Tehdy jsem to ještě nechápal, ale on ve mne začal vidět ohrožení. Co kdyby byl někdo duchovnější než on? Zanedlouho na to došlo k dalšímu pravidelnému sejití skupinky. A došlo znovu k peskování přede všemi, myslím nějaké sestry. Na mně se dá dlouho štípat dříví, ale pak vybuchnu. Vybuchnul jsem. Všechno jsem to na něj vykřičel. Jak nám stále více a více nakládá, co vlastně po nás chce, kde je ta láska atd. atd. Mrzelo mne to a mrzí dodnes. Ten výbuch. Ne to, že jsme se jí zastal. Při první příležitosti jsem se mu za to omluvil v soukromí, pak ještě přede všemi. To se tam tak praktikovalo. Co se stalo před někým, muselo před někým napravovat. Ale ono to nestačilo. Měl jsem činit z toho pokání. Činil jsem před ním pokání, vyznal jsem to Bohu jako hřích. A myslel jsme to vážně. Ale ono to bylo zase málo, prý jsem to nemyslel opravdově. Začal kolotoč pastorací, modliteb, vymítání zlých duchů. Neustále se řešila moje údajná vzpoura proti němu. Podle jeho učení je vzpoura to samé, co čarodějnictví. Byl jsem údajně posedlý zlým duchem. Ten duch nešel vyhnat (podle něj), protože já nechci činnit opravdové pokání, takže on se mě mohl držet. Nechápal jsem už ani pořádně, co po mně chce. I jsem mu řekl, že už nebudu nic ve schromáždění říkat, že tam budu jen chodit a mlčet, nebudu se s nikým bavit tam, ani mimo sbor. Ne to nešlo, měl jsem činit pokání. Teď mi dovolte malou odbočku. Jsem dlouholetý kuřák. Už před svým obrácením jsem kouřil. Až na pár vyjímek jsem s tím nikdy nedokázal přestat. Spolehlivě dosahuji 10 z 10 bodů v Fagerströmově testu nikotinové závislosti. Jsem případ, nad kterým opatrně řečeno lámou hůl i protikuřácké poradny. Dlouhodobě už před těmito událostmi jsem nesměl na nikoho při modlitbě vzkládat ruce. Vysvětlil mi tenkrát, že by se ten zlý duch, co za tím kuřáctvím stojí mohl přenést na toho za koho se modlím. Nezdálo se mi to, ale podřídil jsem se tomu. Až na jednu výjimku. Nějakou dobu před tím, než se všechno toto stalo, CHTĚL ABYCHOM NA NĚJ VLOŽILI RUCE

5 a modlili se za něj. Měl nějaké domácí rozmíšky se ženou. Věděl jsem, že už trvaly dělší dobu a nějak to gradovalo. Naplánoval proto pro sebe a rodinu několikadenní výlet do přírody. Teď chtěl požehnat. Domníval jsem se, že on je větší autorita, tak i ten případný duch na něj nemůže přeskočit. Ale přesto JSEM SE HO ZEPTAL, jestli mám i já vložit na něj ruku. Přikývnul. Tak jsem se za něj modlil a ruku jsem měl položenou na jeho zádech. Na tom rodinném výletě v prvních dnech jejich manželská rozepře ještě více narostla, k tomu se přidalo nějaké nachlazení, ale nakonec vše dopadlo dobře. Takto nám aspoň o celém průběhu svědčil. Podotýkám, že se to stalo delší dobu před tím, než jsem na něj vystartoval při tom nešťastném schromáždení domácí skupinky. A najednou jednoho dne, při těch všech pastoračních rozhovorech na mne s tím vyběhnul. ZA VŠECHNO JSEM MOHL JÁ. Já jsem ho tím vložením ruky nějak uhranul, proto tam na tom výletě měli takové manželské a zdravotní problémy. Já tu nemoc i ostatní potíže způsobil. Ale Pán je hodný a spravedlivý, On je z toho vysvobodil. Byl jsem zkrátka najednou čaroděj. Maska mi byla stržena. Já mohl za plno problémů celého společenství. Já mohl za to, že růst sboru začal stagnovat. Já a ten špatný duch co byl ve mně. Jediné osvobození pro mne bylo abych činil pokání. Ale z čeho už? Prý to nemůžu vidět a pořádně pochopit, protože ten zlý duch mi v tom brání to poznat. Zároveň bez toho pokání ten duch neodejde. To byl kolotoč. To byl kafemlejnek. Já už ani pořádně snad nevěděl jak se jmenuju. A k tomu jsem měl od začátku přísný zákaz o všem s kýmkoli mluvit. Celé dny jsem to nosil v sobě a nevěděl co je už vlastně pravda a co ne. Jestli sám sobě můžu věřit, že něco chci, nebo to dělá nějaký zlý duch ve mně, či co. Jsou myšlenky co mne napadají moje, nebo to jsou myšlenky toho ducha? Bylo to na blázinec. A k tomu následky dlouhodobého strašení, že kdo bude mimo tu jeho církev, tak už nebude pod ochranou sboru a Satan si na něj došlápne. Uměl využít každé příležitosti aby nám to dokázal. Jak měl třeba někdo z toho jeho bývalého sboru CB nějaké problémy, vždy zdůraznil, jak se tam s lidmi zachází, u něj by se to stát nemohlo. On ví jak na to. On má to správné duchovní rozeznání. Měli jsme postupně ve svém podvědomí strach být někde jinde, nebo se dostat úplně mimo sbor. Venku číhalo přece na každém kroku nebezpečí v podobě neviditelných temných sil. Jedině společenství biblicky správně vyučených lidí nás mohlo před tím uchránit. A poslušnost. Když i mezi námi někdo měl nějaký problém třeba v práci, nebo osobním životě, pan František pohotově našel důvod. Jednou to byla nepoddajnost, jindy správná nevydanost, nebo neposlušnost Božímu slovu (dle jeho výkladu), špatná proměna mysli, charakteru apod. Naše rodina má u domu velký pozemek. Když mému dědovi zemřela jeho žena, tak na něm udělal pietní místo s malým hrobečkem, kde byla její urna. Po úmrtí dědy tam moji rodiče dali i jeho urnu. V té době jsme sem, do obce kde nyní bydlím, jezdili jen jako na chalupu jednou za dva až čtyři týdny. Bydleli jsme jinak dvěstě kilometrů daleko. Tak ani asi nebyl čas se s tím více zabývat a finanční prostředky v té době určitě ne. Navíc třeba právě o dědovi vím, že to zde měl velice rád a chtěl být pochován v obci kde celá léta žil a hospodařil. Já po vojně rovnou zakotvil se svým trvalým bydlištěm právě zde, na bývalé chalupě. A proč to popisuji? Pan František jednou při návštěvě u mne doma zjistil, že tam ty urny na zahradě jsou. Ihned nás začal napomínat, že je to spiritismus a okultismus, udělal kolem toho docela humbuk. Okamžitě věděl jak se věci mají, hned na to měl svůj názor. A myslím, že to byl další důvod, který se časem přidal k jeho podivnému vidění mé osoby coby okultně zatíženého člověka. Byl to pro něj další důkaz pro to čemu chtěl věřit. (Poznámka: za pár let na to se rodičům naskytl ke koupi pěkný hrobeček na místním hřbitově, takže dnes jsou už obě urny tam.) A nebyl to pro něj jediný důkaz. Jak jsem psal, tak jsem se zabýval astronomií. Čistá astronomie nemá s astrologií nic společného. Spíše naopak. Jsou v protikladu. I když jsme se to snažil panu Františkovi několikrát vysvětlovat, pořádně mi nevěřil. Díval jsme se na hvězdy a proto jsem byl podezřelý z astrologie. A hotovo. Nutno podotknouti, že v tomto omylu nebyl jediný. Stalo se mi i v dalších letech, že mi bylo moje hobby omláceno o hlavu i jinými. Jednou zase v té neklidné době si vzal stranou moji moji matku a začal ji zpracovávat, že jsem byl příliš měkce vychováván a rozmazlován. Nebyla nade mnou údajně v dětsví uplatňována pořádně žádná autorita, tak se teď proto nedokáži jemu podřizovat. Jsem sice prý už dospělý, ale

6 pořád jen ještě hodně rozmazlený a nevychovaný fracek. Mého otce znal tak, že se parkrát víceméně pozdravili, se mnou nevyrůstal, naši rodinu ani pořádně neznal, ale přesto dokázal vyčítat mé matce moji špatnou výchovu ze strany obou rodičů. Špatně mne vychovali a on to teď musí těžce napravovat. Přitom kdyby mého otce poznal víc, kdyby se o to jen trochu zajímal, tak by pochopil, že můj táta byl v rodině silná autorita a docela pruďas. Jako dítě jsem z něj měl pěkného lufta. A pamatuji i výprasky, kdy mne máma bránila vlastním tělem. (Jinak to byl velice zodpovědný otec, který pro hmotné zabezpečení rodiny udělal první poslední. A vážím si ho za to.) Ani ho nezajímalo jak to vidím já, neptal se mne na to, skutečnost ho nezajímala. Prostě tak to bylo a hotovo. Pan František byl génius co věděl všechno. Mohl bych podobně pokračovat dál, ale vraťme se zpět k běhu událostí. Pan František si přibral biblicky další dva svědky. Přece vše podle Bible. Nejdřív mne napomínal mezi čtyřma očima, když jsem neuposlechnul (podle něj), tak si přibral dva svědky. Jednoho velice loajálního mladíka co nedlouho před tím uvěřil a žral mu každou blbost co vypustil z úst a svoji manželku. Pan František to do mne všechno hustil, druzí dva se na to dívali a občas něco přihodili. Jednou při nějaké opětovné diskuzi uprostřed něčeho toho mála co jsem ještě byl schopen říkat na mne pan František zvýšeným hlasem zakřičel: MLČ! Pochopitelně jsme zmlknul a přiblble se na něj díval. Pak mi to došlo. On nekřičel na mne, on přikazoval v autoritě tomu duchu, co byl údajně ve mně, aby zmlknul. I takhle to probíhalo. Jestli to, že jsem překvapením přestal mluvit pro něj byl další důkaz, že mám temného ducha co mne ovládá, nevím. Ale asi ano. Všechny tyto rozhovory probíhaly až na malé výjimky u něj doma v ložnici. Já tam věrně jezdil. Něvěřil jsem, že je to všechno pravda, to se přece musí nějak vyjasnit říkal jsem si. Když už pan František nevěděl jak dál navrhnul, že uděláme soud. Každý budeme mít svého obhájce a ať nám s tím vším pomohou a rozsoudí nás (najednou to celé viděl jako nějaký spor). Svitla mi naděje. Souhlasil jsem. Řekl, jsem tak já si někoho seženu. Ihned mi odvětil, stylem co si jako myslím, že to teda ne! Mého obhájce mi vybere a přidělí on. S tím jsem pochopitelně nesouhlasil. A byli jsme zase tam kde na začátku. Kolikrát já jen slyšel jakou za mne má před Bohem zodpovědnost a mojí povinností je se mu podřizovat. Duch svatý mi zjevil, Duch svatý mi ukázal. To jsem měl na talíři častokrát. Nebo jak usiluji o jeho místo, svrhnout ho a vést ono společenství. Kolikrát já slyšel jak je Bohem vybraná autorita. Jak byl Bohem povolán. Tak jsem se také mimochodem dozvěděl, že vlastně celý ten jeho odchod ze starého sboru a budování nového je postaven na jednom proroctví, co mu někde někdo prorokoval. A prý to souznělo s tím co měl uvnitř. Proto tomu věří a proto ho musím poslouchat. Je autorita, já musím být poslušný. On se za mne bude zodpovídat před Bohem, já neposlušností jemu takto přijdu o spasení. I když on mě křtil, najednou jednoho dne přišel s tím, že asi nejsem znovuzrozený. Všechno mi to pořád dokládal nějak Písmem. A já blb, mu to pořád víceméně věřil! Ale dostal mne do logické pasti. Mám činit pokání, nemůžu ovšem pořádně vidět z čeho, protože ten zlý duch mi v tom brání, ale ten duch neodejde, dokud nebudu činit pokání. Uvízli jsme na mrtvém bodě a to mne asi zachránilo. Moje máma tam také stále chodila, ale zas tolik jsme to spolu neprobírali. Měl jsem přece mlčet a nikomu to neříkat. Nakonec jsem to nevydržel a svěřil se, ale ne jí. Jednoho pozdního večera jsem šel s jedním členem rodiny pešky domů. A při chůzi jsem to všechno vyklopil. Byl to člověk již delší dobu věřící, ale navštěvoval jinou denominaci. Tu pro pana Františka konkurenční, tu starou, zkostnatělou, z které ho Bůh vyvedl. Celou dobu mě poslouchal a když jsem skončil, tak první co řekl bylo: Neblbni, to nakonec budeš jak němci za Hitlera. Ano vůdče, jistě vůdče. Heil Hitler a přitom zvednul ruku po vzoru nacistického pozdravu. Pro mne to bylo klíčové. To mi otevřelo oči. Ano pan František není nic jiného, než sprostý manipulátor s vůdcovskými ambicemi. Ano má a zná plno biblických pravd, ale je to jen člověk! Celé to jeho společenství není ta jediná správná církev. Dělá chyby zrovna tak jako ostatní. Vzpomněl jsme si na to co bylo už docela dost hluboko psychickou manipulací zasunuto v mém mozku. Na to, co je to svoboda, na to jak se chová svobodný člověk. Na to, že ZA SVŮJ ŽIVOT JSEM ZODPOVĚDNÝ PŘEDEVŠÍM JÁ a ne žádná autorita, žádný sebezbožnějsí duchovní vůdce, i kdyby přede mnou činil tisíce zázraků za hodinu! Ten večer se mi zase po delším čase klidněji usínalo. Rozhodl jsem se dál chodit do

7 společenství, ať to dopadne jak to dopadne. Bůh mne miluje, Ježíš za mne zemřel a i kdyby se pan František stavěl na hlavu, tak je to pravda. A události nabraly dost rychlý spád. Pan František se rozhodl oznámit celou trabli co má se mnou společenství. Opět podle Bible. Jeho hlavní zásada: vždy vše jedině podle Písma. Je přece psáno jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi (Mt 18.17). Tak mne jednu neděli napomenul a káznil před celým schromážděním. Předem všem asi 10 přítomným sdělil, že k tomu nesmí nikdo nic potom říkat. Pak tam na mne nakydal co se dalo, jak jsem ve vzpouře, jak nechci činit pokání, jak ho to mrzí, jak mě miluje a další bla, bla, bla, bla. Když skončil, tak se přihlásila jeho žena. Dovolil jí promluvit. Nevím co už říkala, nějak mu na to svými slovy zakývala. Nic podstatného. Ale když mohla promluvit i přes ten úvodní zákaz ona, tak jsem chtěl promluvit také. Striktně mi to zakázal. Potichu jsem odešel s tím, že se tam nikdy nevrátím. Byl jsem svobodný. Díky Bohu! JÁ BYL SVOBODNÝ!! Po nějaké době, mi přišel dopis. Byl jsem v něm vyzván abych přišel a začal opětovně celou záležitost zase řešit. Nikam jsme nešel. Pak další dopis, v kterém jsem byl oficiálně vyloučen z KS za vzpouru duchovní autoritě, neochotu dávat věci do pořádku, neochotu vydat se Božími lidu a zlobu s nenávistí. Podepsán pan František, jeho žena a onen mladík. To bylo mé druhé vyhození od charismatiků. Celá ta moje anabáze v KS trvala rok. Ještě rok předtím mne objímal, prosil za odpuštění ohledně prvního vyhazovu, vykládal jak se v duchovní oblasti cosi prolomilo, vykládal o světlých zítřkách a teď už mne zase vyhazoval. Na ulici mi přestal odpovídat na pozdrav. Při náhodném společném setkání v jiném sboru mi odmítl podat ruku. Moje napřažená pravice zůstala trčet ve vzduchu. Postupně jsem ho přestal zdravit i já. Stromy v lese taky nezdravím, oni rovněž neodpovídají. Každopádně já začal chodit do toho panem Františkem neustále zavrhovaného místního sboru CB. Moje máma pořád ještě do KS. V neděli jsme vyjeli, jí jsme vysadili v KS a ostatní jeli do jiného sboru. Pak jsme na ni čekali než skončí schromáždění v KS. Tam byla o dost delší. Ale jednou se nějak brzo objevila u nás a řekla, že už tam nikdy nepůjde. Prý zase o mne mluvil, dokonce mne předváděl jak jsem se mu už kdysi dávno vybodnul na to jeho první vyučování. Proč má pořád poslouchat o svém synovi kázání, když tam ani není a ani se tak nemůže bránit? Prý se zvedla a odešla. Všichni dnes chodíme do toho starého a zatracovaného sboru pana Františka z kterého dokonce vyháněl zlé denominační duchy. Zdálo by se happy end. Ale nebyl. Rozhodl jsem se vstoupit do toho pro mne nového sboru. Chvíli jsem byl přípravným členem, ale ouha. Pan František zasáhl plnou silou své osobnosti. Hrozně mu vadilo, že ten sbor, co je tak údajně tmářský a zpátečnický nerespektuje jeho kázeňské tresty. Napsal tedy brožůrku. Je formátu A5 a má 12 stran drobným písmem. Jmenuje se Můj vztah ke sboru Církve bratrské v Y aneb o duchovním boji v Y (Místo jména města jsem dal Y). Nevím jestli to snad mám pokládat za čest, ale skoro třetina je věnována mé osobě. S plným jmenováním. Já posluhovač Satana jsem bránil práci Božího lidu i probuzení v celém městě! A pan František mne odhalil a demaskoval. Kdyby měl tu moc, už bych zase plál na hranici. Směšné. Ale stejně se člověku honí hlavou otázky Může mi něco udělat? Nemám se ho bát i fyzicky? Nezmanipuluje někoho a ten se na mne fanaticky někde nevrhne? V našem městě jsem měl na náměstí obchod s upomínkovými předměty, obrazy, porcelán a tak. Provozoval jsem ho ještě s jedním nevěřícím člověkem. Vymínil jsem si a on s tím souhlasil, že tam nebudeme prodávat nic okultního, žádné sošky Budhy, žádné měsíční kameny apod. Pan František si stejně něco našel. Nelíbili se mu nějaké obrazy, takové fantazie, tvář dívky s běžícím koněm, nebo oči nad propastí. Řekl, že je to propagace New Age. Situace došla tak daleko, že kvůli mě se sjelo v našem městě nejvyšší vedení CB kam já chodil a nejvyšší vedení KS. Vedení KS jsem dopisem přímo pozval do našeho obchodu, aby mohli shlédnout ony zmiňované obrazy. Nepřijeli. Nakonec jsem byl do sboru přijat. V našem sboru byl v té době kazatel, důchodce. Velice milý člověk a hodně na mne zapůsobil. Nevykládal například moc o duchovních darech a přesto Duch svatý s ním evidetně byl. Nevykládal jak máme evangelizovat, nehonil nás k tomu abychom zvěstovali evangelium a přitom zanedlouho po jeho nastěhování k nám do sboru, vzal stoleček a šel před radnici rozdávat traktátky a mluvit s lidmi. Když jsem ho při jedné příležitosti viděl v

8 nemocnici návštívit nemocného, nešel ostentativně jako Velký Boží posel modlit se za nemocné. Modlil se taky, potěšil a přitom ostatním pacientům v pokoji rozdal letáčky. Pro sbor byl požehnáním. Měl jsem hodně zraněné srdce. Zkuste jej někomu naplno v důvěře otevřít (tak jsem to ještě jako v KS nikdy a nikomu neudělal) a nakonec se dočkat do toho otevřeného srdce zatnutí krumpáče plnou silou a ještě tou otřejší stranou napřed. Nechte si od někoho velice blízkého zpřerážet ruce i nohy a ihned jej milujte. Hrozně jsem nedůvěřoval nikomu v církvi. Byli dva lidé, kteří mne postupně uzdravovali. A přitom nepromluvili ani slovo. Každým stiskem ruky po schromáždění jsem cítil, jak se mé srdce zaceluje. Nemluvili, nepastorovali, nějak jsem cítil, že mne mají zkrátka rádi. Bez řečí, bez kompromisů. Dostala se mi do ruky kniha Stevena Hassana: Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. V ní jsem pochopil po té psychické stránce co se se mnou dělo, co je to psychická manipulace, jak vzniká. Celé jsem to ještě pochopil hlavou. I to bylo hodně důležité. Přesto události pokračovaly. Pan František měl v našem sboru svého příznivce. Sice neodešel s ním, ale sympatizoval s ním. Asi za rok po tom všem, kdy jsem nabyl jistého pocitu jistoty a bezpečí přišla rána. Z ničeho nic proti mně veřejně vystoupil. Do té doby nic, až najednou seknul. Nikdy se se mnou nijak více nebavil. Byl odtažitý, ale tohle jsem nečekal. Sdělil, že se nechci dívat zpět, že nechci řešit staré záležitosti. Za několik dní potom se mnou poprvé mezi čtyřma očima promluvil. Byl jsem pro něj had co se proplazí všude. Had, který je s každým. S charismatika i s tradičníma. Neptal se na můj názor. Ten ho moc nezajímal. Prostě mi sdělil co jsem zač. Bylo to všechno venku nanovo. Všechno to ve mne zase vyrostlo. Znova jsem to prožíval. Stáhnul jsem se hodně do ústraní. Sice chodil do sboru, ale života se nijak moc nezúčastňoval. Do místního KS mezitím přicházeli a zase z něj odcházeli další lidé. Já kdysi v našem městě vedl zájmový kroužek zabývající se astronomií (opět opakuji: astronomie není ani trochu astrologie!). Z něj jsem ještě do KS přivedl jednoho bývalého člena onoho kroužku. On pak po mém vyhazovu ještě dalšího, pak uvěřili rodiče toho druhého. A postupně zase byli vylučováni. Tak jsem se třeba dozvěděl, že kázání proti mé osobě se stále vedou. Bývalí členové onoho astronomického kroužku tam byli vyslýcháni, jestli jsem s nimi kdysi nemanipuloval apod. Mladík který podepsal můj vylučovací dopis nakonec podepsal i vylučovací dopis vlastní mámy. Jeho otec a sestra (to je ta zmiňovaná dívčina v úvodu) už tam také nechodí. Nijak moc po tom nepátrám, ale jen já vím o více jak deseti lidech co tam odtud byli vyloučeni. Většina skončila ve světě. Dnes, po všech těch letech, dle mých informací místní KS navštěvuje přibližně 5 10 lidí. Zajímavý a bolestivý je příběh ženy, říkejme jí třeba Ludmila. Celou tu první část mi vyprávěla ještě ona, druhá je veřejně známa. Byla vychovávána v rodině, kde vládla matka. Ludmila i přes svůj trochu vyšší věk se nevdala, ač po tom toužila. Měla psychické problémy, nějaký čas byla i hospitalizována v psychiatrické léčebně. V KS se začala nejdříve opravdu zotavovat. Ta holka doslova rozkvetla. Měl jsme jí hodně rád. Byla moc milá, veselá, upřímná a pro každou srandu. Ale jak hodně se toužila vdávat a odstěhovat se z domova, tak si našla muže ze světa. Znal jsme ho. Byl to také moc hodný chlap, takové dobračisko a jí měl přes všechny její problémy asi skutečně rád. Ale panu Františkovi se to nelíbilo. Písmo přece říkalo, že ona si nemůže vzít nikoho ze světa. Ludmila i s tím mužem si našli byt ve městě vzdáleném asi 70 km, chtěli se vzít a odstěhovat se z vlivu mámy i pana Františka. Tam ještě před odstěhováním navštívili místní KS, hodlali tam začít chodil dál do sboru, byť ten muž zatím nebyl podle všeho znovuzrozen. Pan František ovšem nelenil, zajel za tamním pastorem KS a zpracoval ho. Ze všeho sešlo. Ludmila i ten muž nakonec zůstali bydlet v domě s ostatními členy rodiny a matkou. Psychické problémy opět propukly v plné síle. Sama mi říkala, co jí pan František udělal a jak znova potom nastoupily deprese. Po několika letech jsem Ludmilu potkal. Byla pod silnými sedativy, pořádně něvěděla co mluví, skelný zrak upírala nepřítomně kamsi do jiného světa. Z těch silných léků byla celá oteklá. Pak jsem ji zahlédl i ve sboru kam jsem nyní chodil. Měl jsem dost starostí sám se sebou, s vlastní psychikou a nebyl jsme schopen jí pomoci, ani jsem nevěděl jak, tak jsem ji zase nechal jít. Dodnes mne to hodně mrzí. Je tomu dva, nebo tři roky, co zemřela na předávkování léky. Jestli to byl

9 záměr, nebo náhoda, to asi těžko už zjistíme. A celá ta léta ten muž byl s ní. Tak byl věrný a neopustil jí i přes všechny potíže i přes to, že dávno ztratila svoji krásu. Toho muže zanedlouho po její smrti našli mrtvého. Udusil se vlastními zvratky. Silně pil. O co jde Proč jsem se rozhodl tento příběh vyprávět po tolika letech? Proč právě teď? Předně stále dokola vidím, že charismatické účení i nadále trvá v několika bodech na absurdnostech. Někdy více, někdy méně. Je to ke škodě jak jemu, tak celé Církvi v zemi. O těch lidech co semlelo a semele ani nemluvě. Když charismatické hnutí bylo v naší zemi ještě v plenkách a zažívalo velký odpor pocházející od tradičně vyznávajících křesťanů, tak jsem slyšel docela pěkný výklad pohledu na celou situaci. Ten výklad pocházel právě z charismatické části křesťanského spektra a představoval křesťanskou scénu jako prostřený stůl. Na ten stůl každá skupina dá svůj výklad Bible, svůj pohled, a své názory. Každý si pak může z toho stolu vzít podle chuti to co se mu líbí. Je smutné, že charismatici (až na malé vyjímky) si z toho stolu vzali zase jen to, co tam sami položili. Ostaní ani neochutnali. A podobně je tomu dnes s předkládáním charismatických pravd. Charismatické učení netoleruje jiné výklady Bible a proto naslouchajícímu jedinci seriózně nepředloží celou šíři názorů, ale jen ten svůj pohled. Nedovolí mu ochutnat něco jiného. Účastník tak nemá svobodnou volbu rozhodnout se jakému výkladu bude dávat přednost. Místo toho je manipulován a ovládán k tomu aby vyznával jen ten charismatický výklad. Nyní si ukažme v hlavních bodech v čem je podle mého názoru charismatické učení a praxe ujeté: 1. Je potlačováno právo na opozici. Autorita zkrátka není kritizovatelná. Kritika autority je údajně proti Bohu a je to vzpoura. A vzpoura je to samé co čarodějnictví. To je silně zdůrazňováno. Jakákoli společnost, jakýkoli stát, skupina lidí, kde je potlačeno právo kritiky a opozice dříve, nebo později skončí v totalitním systému. V charismatickém učení je opozice nenápadně popřena s odvoláním se na teokratické principy, kdy vedoucí je více, lépe a kvalitněji veden samotným Bohem, než ti ostatní. V praxi pak například proroctví autority rozsuzuje většinou opět sama autorita. Celé to vede k jakémusi zbožštění jedince. Z toho je jen krůček ke kultu osobnosti. Pamatuji se, jak jsem jednou byl s panem Františkem na jakémsi semináři v Praze a kolem nás prošel nějaký člověk. Pan František se ke mně naklonil a pošeptal mi zbožně s úctou do ucha: vidíš támhle toho člověka... to je prorok. Starší ve sborech nejsou pak často voleni, ale podle názoru vedoucího kooptováni. Pochopitelně vedoucí si k sobě nepřibere své odpůrce, ale loajální členy. Dochází k tomu, že podřízení jedinci se snaží být jako jejich autorita, chtějí být také takovými velkými Božími muži, svým způsobem autoritě poklonkují a to zase jen vede k dalšímu a hlubšímu kultu osobnosti. Často se volby dělají jen na oko. A je nutno podotknout, že v silně zmanipulovaném společenství nepomůžou již žádné svobodné volby. I kdyby k nim nějakou náhodou došlo. Postavení se do opozice vůči autoritě je v tomto učení chápáno jako postavení se samotnému Bohu. A jako vše, tak i toto se dokládá Písmem. V této souvislosti je nejčastěji předkládán příběh z Numeri 16. kapitoly. Posluchač vedený k poslušnosti se tak mimoděk dozví, že autorita je někdo jako Mojžíš a vede svůj lid do země zaslíbené. A postavení se autoritě je říkat si o to aby země otevřela svůj chřát a odpůrce pohltila. Strach v podřízeném, kterému je tato myšlenka předkládána, pak spolehlivě postupně vykoná své. Dalším často předkládaným biblickým dokladem je příběh z 15. kapitoly knihy Skutků. Je čtena část o tom jak se Pavel s Barnabášem rozešli a k tomu je ihned dodáváno: vidíš a o Barnabášovi už není v Bibli ani zmínka. Ani pes po něm už neštěkne. Který normální člověk by chtěl aby po něm ani pes něštěkl? A autorita je automaticky opět postavena do role Pavla o kterém

10 samotný Bůh píše hojně ve svém Slově. Kdežto Barnabáš je vymazán z Pánovy knihy. Mírnému odpůrci je také oponováno slovy: A co by jsi chtěl, bezvládí, anarchii? Někdo přece musí vládnout a nést břemeno zodpovědnosti za druhé. Žádný normální člověk nechce anarchii. A protože většina oveček neví jak odpovědět, tak zmlkne. Anarchii nechtějí. A když přece jenom ještě oponují a poukazují na světské společenské zřízení, na prospěšnost kritiky a opozice v něm, na to jak tento systém funguje, tak je umlčen těmito, nebo podobnými slovy: To mi sem netahej, tady žádnou demokracii nebudujeme, to ať si nechá svět, mi jsme se oddělili od světa, u nás budujeme teokracii. Jedinec v takovém společenství postupně ztratí smysl pro hierarchii a hodnoty v kterých vyrůstal, které má v sobě z výchovy v rodině, či škole a pomocí strachu jsou mu vštípeny hodnoty a myšlenky jiné. Vyšší. Teokracie je přece daleko lepší zřízení, než demokracie. Bůh jistě povede svůj lid lépe, než jakýkoli člověk. A ta autorita, kterou má jedinec nad sebou je jen zodpovědné potrubí přímo od Boha. Výsledkem je upínání se k člověku za kterým údajně stojí plnou svou silou a autoritou Bůh. Kritické myšlení je člověku vlastní a je to důležitá součást lidské osobnosti. Všechny totalitní režimy právě na tuto složku lidské osobnosti různými prostředky útočí nejdříve. Nejinak je tomu v charismatickém učení. Každý den v nezmanipulovaném jedinci probíhají desítky kritizujících a hodnotících procesů, kdy tak zvažuje co je mu předkládáno ať už jinými lidmi, nebo životními událostmi. V sektářském myšlení, se tento proces vhodně omezí a jedinec reaguje podle schématu daném vůdčí osobností a jeho učením. Nikdy si nenech i pod sebevíc líbivější zástěrkou vzít možnost kritického myšlení! Aktivně odmítej mapy, podle kterých by jsi se měl rozhodovat. I kdyby ti je předkládal člověk sebezbožnější, sebeúsměvnější i dokonce činící před tvýma očima desítky zázraků. 2. Vedoucí má větší zodpovědnost za podřízené, než má podřízený sám za sebe. V návaznosti na předchozí bod je v charismatickém učení předkládána myšlenka, že autorita je někdo, kdo se bude za podřízeného před Bohem zodpovídat. Opět je vše podepřeno Písmem. Úplně se opomíjí fakt, že jedinec má také svoji odpovědnost a to i před Bohem. Je přemrštěně zvěličována role vedoucího. K tomu se přihazuje manipulace skrze pocit viny stylem: Já mám za tebe před Bohem odpovědnost, to chceš abych nebyl jednou pochválen, to chceš abych se kvůli tobě rmoutil? Budu se za tebe usilovně modlit... následuje povzdech a trpící výraz těžce pracujícího a zkoušeného člověka. 3. Systém učení o démonických silách zla. Charismatický polyteismus. V charismatickém polyteismu je jako síla dobra i absolutně nejvýše postaven Bůh. Pod ním je pyramida jemu poddaných andělů. Jako síla zla je nejvýše postaven Satan a dále jemu podřízení kněží temnot a dále řadoví démoni. V charismatickém učení o temných silách zla nepanuje naprostá jednota, proto se mohou jednotlivé výklady mírně lišit. Zlé síly jsou v Bibli realitou, základ je tedy správný. Ale jako téměř vše, je i toto v charismatickém účení a výkladu přehnáno do extrému. Permanentí duchovní boj je jedna ze základních doktrín. V konečném efektu jedinec nakonec svůj život prožívá v neustálé válce, kde on má rozhodující roli. Údajně bez něj nemůže Bůh učinit nic. Hledají se nečisté duchovní síly nad oblastmi, městy, za událostmi i v jedincích. Normální životní trable, které běžný člověk přejde bez větší námahy jsou zde zveličeny a navíc jsou často i v rámci všudepřítomné snahy o pastoraci a napomínání neustále hledány a to i tam kde nejsou. Časté a neodborné rýpání se ve vnitřním světě a psychice člověka vede většinou nakonec k prohloubení psychické závislosti pastorovaného jedince i případných psychických problémů. Charismatický vedoucí si přečte pár knih o pastoraci a už je přesvědčen, že je pomalu odborníkem v oblasti psychologie. Odborník ze světa potřebuje několik let studia aby aspoň trochu pochopil svět psychologie. Charismatickým odborníkům stačí pár knih a patřičné duchovní rozeznání. A z této pozice pak vytváří i složité duchovně-psychologické konstrukce a výklady při pastorační péči a popisování jednotlivých problémů. Stanoví diagnózu a naordinuje řešení. Když to nepomůže, tak nakonec svalí vinu za neúspěch na pastorovaného jedince většinou s tím dovětkem,

11 že on dostatečně neuposlechl. Pomoc hledajícímu člověku je tak v konečném efektu ještě více vzdálena. Všem totalitním systémům je vlastní jedna věc. A to je nalezení vnějšího nepřítele, proti kterému je potřeba společně bojovat. Společný vnější nepřítel sjednocuje a utužuje společenství totalitního systému a brání propuknutí vnitřních rozepří, které by mohly ukázat na nedostatky tohoto sytému. U charismatického hnutí je vnějším nepřítelem armáda témné strany. A chycenému člověku je líčeno a vštípeno, že opuštění společenství, nebo neposlušnost je vydání se těmto temným silám. Jedině společná obrana dostatečně vydaného účastníka je správnou a jedinou možnou ochranou. Proto také člověk dříve, nebo později na sebe prozrazuje i tajná zákoutí svojí mysli i duše a to vede zase k dalším pseudopastoracím a k ještě vetšímu duchovnímu boji a k ještě větší závislosti. A v neposlední řadě to také dává do ruky vedení společenství další mocnou zbraň pro případné káznění odpadajícího jedince. Je-li to potřeba, tak se jednoduše na odpadlíka vytáhne něco, co již předtím na sebe prozradil. 4. Učení o velkém probuzení poslední doby. Především je potřeba řící, že vedoucí představitelé v charismatickém sboru všemu co zde bylo řečeno bezmezně věří. Nedělají to pro nějaký osobní prospěch. Ba naopak. Často je u nich vidět velká snaha jít příkladem. O to více je ale celý systém zhoubnější. Právě proto, že vše dělají z hluboké a fanatické víry, tak o to více a stejně fanaticky omezují osobní svobodu jednotlivce. Jsou hluboce přesvědčení, že oni poznali tu jedinou a správnou pravdu. A ve jménu pravdy se stávají bezohlední. Nadřadili svoje poznání pravdy nad běžné vztahy, přátelství a dokonce i nad lásku. Nejinak je tomu i v učení o velkém probuzení poslední doby. Charismaticčtí učitelé učí, že žijeme v poslední době a před koncem světa přijde velké probuzení. Obojí je postaveno biblicky na dost tenkém ledě a existuje i hodně jiných výkladů. Přesto charismatické hnutí postavilo toto učení do centra svých aktivit. Hodně činností je ovlivněno tímto učením. A pochopitelně i v myšlení jedince to zanechá své stopy. Rozhodně se bude člověk rozhodovat jinak předpokládá-li, že svět bude existovat ještě dlouhou dobu, než když předpokládá konec světa v brzké době. A k tomu je neustále předkládána zodpovědnost za ostatní lidi co ještě neuvěřili v Krista. Člověka to pak žene k výkonům, nasazení, osobní obětavosti apod. Je to nasazení opravdu jak ve skutečné válce, dostkrát i napokraji životních sil. Jsou zabírána města a oblasti pro Boha, bojuje se modlitebně se Satanem a jeho armádou o mysl ještě neuvěřivších lidí. Ta přehnaně zdůrazňovaná osobní zodpovědnost skoro za každého nevěřícího člověka je silný citový motor co pohání jedince, který tomuto myšlení propadl. Přesto po tolika letech zabírání měst pro Boha není zabráno ještě žádné město, žádná oblast. Velké probuzení se nekoná. Kolik již bylo vysloveno proroctví na různých konferencích i sejitích malých skupinek o probuzení vždy v následujícím roce, nebo v brzké době. A kolik se jich naplnilo? S tímhle předpovídáním probuzení je charismatické hnutí ještě horší, než Svědkové Jehovovi s předpovídáním konce světa. A nikdo se nad tím nepozastavuje. Nikdo se z toho nepoučí. Stále se to vyučuje a ve jménu velkého probuzení a spásy celého lidstva jsou i nadále lidé extrémně hnáni do ještě vetších výkonů. Charismatické učení má odpověď skoro na všechny otázky i životní události, které člověka potkají. Vždy pohotově z rukávu vytáhne nějaké řešení, v nejhorším případěš poukáže na dobu, kdy přijde větší a lepší světlo od Boha. A za to je potřeba bojovat a proto je potřeba pracovat. Jen skutek pak nějak utek. Dostane-li se člověk co tomuto systému učení podlehl, do nějaké opravdu složité životní krize, tak nadšení vystřídá frustrace. A silný vnitřní rozpor. Učení a vše čemu věřil říká, že se to nemohlo stát a na druhé straně je tu ta holá životní skutečnost. A s tou vůbec nepočítal. Vyčítá pak Bohu jak to mohl dopustit, vždyť tolik pro něj pracoval. Vyčítá Bohu jeho zradu. To je ten kořen hořkosti, který nakonec odvádí lidi od Boha. 5. Ideál prvotní církve. Zpočátku 90. let minulého století přicházeli noví lidé do sborů. Církev v naší zemi rostla.

12 Pak nastal útlum. Charismatičtí vedoucí vymysleli, že je to malou svatostí. Tak se začalo pracovat na ještě větší svatosti. Hříšník byl často smeten i s jeho hříchem z prostředí církve. Každopádně to nezabralo. Proto se k tomu ještě přibral ideál prvotní církve. Ten říká, že když budeme dělat vše jako prvotní církev, tak přijde probuzení. A od té doby se pátrá, hloubá a hledá v Bibli, vede se nespočet rozhovorů aby se tento ideál naplnil. Z toho například vzešla i praxe nevolení starších. V prvotní církvi také žádné volby nebyly. Všeobecně padným argumentem v charismatickém hnutí proti kterému se nedá nic namítat je: Dělala to tak prvotní církev, proto to budeme dělat také tak. A to je mimo jiné ten důvod proč se nyní hledají apoštolové, učitelé a proroci, kteří by vyvedli hnutí z krize. K tomu mohu jen s pousmáním dodat, že když charismatické hnutí chce fanaticky dělat vše jako prvotní církev, tak by měli být důslední. Měli by například všechny své misionáře naučit šít stany a přinutit je, aby se tím aspoň nějakou dobu živili. Vždyť Pavel se tím také jistou dobu živil. A dále, když půjdeme ještě více do důsledku, by měli zvážit oblékání se do dobových šatů. Když důslednost, tak důslednost. 6. Hierarchie lidských autorit Charismatické učení vidí posloupnost lidských autorit ve sboru následovně (od shora dolů): kazatel stašovstvo vedoucí skupinek členové sboru. Má-li ta která církev hierarchii ustavenu jinak, je to charismatiky naprosto ignorováno, maximálně připustí naoko dočasně akceptaci současného modelu. Naprosto pohrdají jakýmkoli jiným řádem, než tím vlastním. Jsou přesvědčeni, že všichni v historii před nimi se mýlili, pokud situaci chápali jinak. Věří tomu, že s přicházejícím koncem věků Bůh dává větší světlo i do těchto otázek a proto oni mají lepší a vyšší poznání než měli všichni předchůdci, mimo prvotní církve (zatím). Jejich učení totiž říká, že nakonec těsně před koncem světa přijde ještě větší poznání, než měla i prvotní církev. A to větší poznání nebude v rozporu s poznáním prvotní církve, Bibli tedy nepopírají. V tomto jejich učení je kazatel chápán jako jakýsi Mojžíš, který vede lid do zaslíbené země. Starší jsou pak takoví menší Mojžíšové. Je to naprosté popření zásady všeobecného kněžství, návrat k uspořádání Římskokatolické církve. A je to vyvýšení se nad prostý církevní lid. Z této pozice taky s běžnými členy v církvi jednají, napomínají je, kázní a vedou. A proto také veškeré reptání proti jejich vedení berou jako reptání lidu proti Mojžíšovi. 7. Teokracie Hlavní myšlenkou teokracie je, že autorita má větší zjevení od Boha než podřízený a podřízený musí proto poslouchat ať se mu to líbí, nebo nelíbí. Neposlušnost autoritě je pak chápána jako vzpoura proti samotnému Bohu. A s takovým jedincem se pak musí jednat jako s čarodějem, nebo čarodějnicí (1.Sam 15.23). Charismatická snaha o teokracii není nic jiného, než ona stará známá snaha vybudovat ráj na zemi. Charismatické učení naivně věří, že lze přes jakési potrubí lidských autorit vytvořit Boží vládu na zemi. Ale nějak zapomínají, že na zemi poznamené hříchem ráj nikdy nebude. Podívejme se do historie. Kdykoli chtěl někdo budovat ráj na zemi, vždy to dopadlo špatně a nakonec to přineslo mnoho bolesti a krve. Stačí se mírně otočit zpět a zadívat se do právě uplynulého století. Fašistický ráj se nekonal, komunistický zrovna tak ne. Ale ono budování rájů zanechalo desítky miliónů mrtvých po celém světě. A v historii církve to také není nic nového. Ani církevní teokratický ráj na zemi se nikdy nekonal a konat nebude. To bude až výsada skutečného nebeského království po příchodu Pána Ježíše Krista. Teokratický ráj na zemi je zkrátka jen utopistický sen. V poslední době jsou vidět v charismatickém hnutí i snahy o uchopení politické moci. Kdyby se jim to mělo povést, pak nám Bůh pomáhej. Fanatičtí náboženští vůdcové by nám předvedli ráj teokracie v praxi. A zase by byli další mrtví, zase by se v jiné formě vrátil ráj jaký byl třeba v kalvínovské Ženevě své doby. Tam se také nepřizpůsobiví jedinci topili a upalovali, náboženská komanda kdykoli mohla kontrolovat co dělají lidé doma v soukromí. To byla teokracie pod pláštíkem reformace. Kdo si nepamatuje historii, je nucen ji opakovat. (Kaz 1:10 Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi.)

13 8. Učení o jednotě Ve smyslu Ježíšovy modlitby z Janova evangelia Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. (Jan 17.11) charismatické učení extrémně touží po jednotě. Jak ve sboru, tak v denominaci i v celé církvi. Nestačí jim, že máme jednotu v tom, že vyznáváme stejného Spasitele. Chtějí jednotu v učení, v projevech, v praxi. Díky tomu se postupem doby vytvořil pyramidální skupinkově-učednický model církve. Sami o sobě sborové skupinky nejsou špatné. Učednictví zrovna tak. Pokud není obojí praktikováno extrémně. V charismatickém modelu je praktikováno extrémně. Opět další dobrá myšlenka, která byla krajním provedením zabita. Co je smyslem celého toho modelu? Nahoře jsou autority co vydávají závazné učení a pokyny pro praxi. Přes loajální vedoucí skupinek je toto učení distribuováno všem členům společenství. Začne-li vedoucí skupinky moc samostatně přemýšlen, je vyměněn. Důvod se vždy najde. Pokud náhodou ne, tak je mu postupně práce znepříjemňována, že časem odejde sám. Tím se dosahuje jednoty v myšlení a konání u všech členů sboru. Má to ale několik háčků. Pokud se mýlí ti nahoře, automaticky se mýlí i ti dole. Osobní kreativita, samostatné myšlení a jiné názory jsou tím potlačovány a umrtvovány. Celé mi to připomíná naše neslavné socialistické zřízení, které bylo aplikováno na celém našem národu v nedávné době. Tenkrát také kdo projevil moc samostatnosti a svobodného myšlení byl kázněn policií a státní tajnou bezpečností. Uniformita a jednotné myšlení bylo v nás všech pěstováno už od dob školky. Rozjásané a mávající davy kráčely v dobrovolně-povinných prvomájových průvodech aby demonstrovaly jednotu, štěstí a radost pracujícího lidu. Uniformy jiskřiček, pionýrů, svazáků, lidových milicí a dalších ukazovaly jak jsme jednotní a silní. Všichni civilisté měli jen oficiálně dovolený vlasový sestřih, ne moc různě odlišné oblečení apod. Je zajímavé sledovat, jak různé autoritářské ideologie mají obdobné projevy. Mezidenominační organizace typu KMS, KAM apod., i když dělají hodně aktivit a plno jejich činností je dobrých, mají ve finále především jedno společné. Vytvořit v podobném, zde uvedeném smyslu jednotu v celé církvi, bourat a smazat hranice mezi denominacemi. Ale ne na základě tolerance a práva na to, že ten druhý může mít jiný názor, ale na základě převálcování tím jediným správným myšlením a učením. Pavel přitom říká: Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí. (1. Kor 11.19). Snahy o maximální a dokonalou jednotu vedou k tomu, že jsou bourány jakékoli skupiny a proto i na skupinové (denominační) úrovni zaniká názorová pluralita. A jak jinak, vše je děláno v zájmu velkého probuzení poslední doby s odvoláním se na poslušnost Božímu slovu. Představou, vizí a hnací myšlenkou je, že až bude jednota, tak Bůh udělá velké probuzení. Opět opakuji, že myšlenka velkého probuzení poslední doby je myšlenka co stojí biblicky na dost tenkém ledě. Proto pokud někdo za touto vizí chce jít, ať jde. Ale masírovat a postupně nenápadně hnát členy církví do této vize, bez možnosti se svobodně předem k tomu rozhodnout je manipulace. 9. Manažerské praktiky v církvi V poslední době můžeme v charismatickém hnutí vidět další rys, který tam byl vždy, ale teď přichází s daleko větším důrazem než dříve. Po volání po svatosti a čistotě sborových společenství, teokracii, učení o jednotě apod., je to další prostředek, který má přinést probuzení. V návaznosti na skupinkový a učednický model církve je to představa církve jako jakési firmy. Kazatel je ředitel, starší jsou manažeři, vedoucí skupinek pak jednotliví mistři v provozu. Hlavní snahou je ještě více zorganizovat a ovládat chod celého společenství i život jedince do nejmenších detailů. Ruku v ruce tak s tím přichází jasně daná zodpovědnost konkrétní osoby za svěřený úkol a snaha o vyšší výkonnost celé organizace. A každý má tak určeno komu se zodpovídat za neúspěchy, každý má pak někoho, kdo ho za splněný úkol pochválí, nebo nepochválí. Kazatel jako nejvyšší ředitel hodnotí své vrchní manažery (starší) a ti dále své podřízené. Život v takovém sboru je pak ještě více pro řadového člena vyčerpávající. Dnešní svět

14 přináší plno starostí, třeba i jen starání se o běžné živobytí kolik zabere času. Jedinec je takto nucen udělat svoji běžnou práci co má k obživě a k tomu ještě odpracovat další hodiny v církvi. Proč to dělá? Je zmanipulován. Všechnu tu přidělenou práci, dělá dle svého přesvědčení jen a jen pro Boha, v zájmu spásy nevěřících. Je mu vštípeno to, že práce pro Boha je ta nejdůležitější činnost pod Sluncem a neuposlechnutí je zrada Boha za kterou bude Bohem nakonec potrestán. A k tomu je chlácholen vyučováním o tom, že Bůh dává k té větší porci práce nadpřirozenou sílu a nadpřirozeně se stará o obživu, zdraví, finance atd., atd. Kdo v systému manažerské církve odpadne pro citové, fyzické, finanční, nebo jiné vyčerpání je kázněn a odsunut jako vymačkaný citrón. Náboženským manažerům pro udržení chodu celé organizace nakonec nezbývá nic jiného, než manipulovat. A jimi vyprodukovaný organizační systém je k tomu připraven skvěle. A podobně jako v rodinných firmách i tady je již vidět úsilí předávat vedení sboru dále jen takovým lidem, co plně souhlasí s názory odstupujícího vedení. A to dokonce i ve sborech, kde se praktikují svobodné volby. Taková praxe ale ještě více okleští pluralitu názorů celého společenství k jeho vlastní škodě. A opět si propagátoři onoho pojetí našli pěknou výmluvu, jak to celé schovat pod pláštík že to vlastně myslí dobře. Mají jen údajně zájem na tom aby sbor dále dobře prosperoval a jejich práce nepřišla vniveč špatnou volbou nového vedení. Dovolím si jim připomenout, že ta církev o kterou mají takový strach není jejich. Není to firma, kterou vlastní. Církev totiž není vůbec žádná firma. Duchovní manažeři úplně zapoměli na to, že církev je dobrovolné sdružení lidí. Zrovna tak opomíjejí pojetí církve coby místa odpočinku. Dokonce zapomínají i na to, že lidé si tu církev dobrovolně platí a navíc platí i je. Místo toho ženou řadové členy do dalších a dalších úkolů a v kázáních je vyzývájí k dalším a dalším finančním obětem. Proto také v takto pojatém sboru vydrží tak málo lidí přišlých ze světa. Ti co jsou vychováni v křesťanské rodině a v dětství vedeni k chození do sboru, berou tuto činnost jako svoji povinnost. Křesťané ze světa víc celou záležitost chápou jako dobrovolnou věc. Připadá jim pak na hlavu postavená praxe, kdy něco zaplatí a místo zaplacené protislužby dostanou jen honění do další práce jak od svých šéfů ve světském zaměstnání (tam je ale finanční tok obrácený). Jednou mi jeden bratr co vyrůstal v církvi vyprávěl, že pro něj od dětství byla víceméně jen církev a pak velká zeď. A v tom také může být problém. Členové sboru, co vyrůstali v církvi a nic jiného nepoznali ani neví, že se dá také vést nějaké dobrovolné lidské společenství jinak, než jen autoritativně. Nechápou, že ve světě je velké množství dobrovolných spolků, kde spolku jeho členové odvádějí jak nějakou práci tak i finance a jako protihodnotu za to také něco dostanou. Mnozí církevní činitelé by se měli jít přiučit ke spolkům jako jsou rybáří, myslivci a další zájmová sdružení, aby pochopili jak se vede dobrovolné sdružení. Ale mám obavu, že to oni nikdy neudělají. Na to jsou moc povýšení a přece se nebudou chodit učit od světa. 10. Falešná proroctví Hlad po prorokování i po tom aby Bůh mluvil, vyvolal vlnu takzvaných slov od Pána, viděních a prorockých promluv. Tyto hlasy jsou charismatiky hodně nekriticky přijímány obzvláště pokud jsou v souladu s názorem autorit. Většinou pak samotné autority rozsuzují co je slovo on Pána a co ne. Tím se vždy jen opět a znovu utvrzují ve svém vlastním názoru, dokonce ho pak začnou vydávat za názor a pravdu Boží. Takže dochází k situaci, že ani případnou skutečnou přímou promluvou Boží nejsou zkorigovatelní. Jednoduše takové Slovo nerozsoudí jako Slovo od Boha. Celé sbory se tak dostávají na scestí a jsou vedeny podle falešných proroctvích. Svědectví mezidobí Odchodem ze sboru pana Františka jsem si myslel, že jsem svobodný. Byla to naivní představa. Stále jsem měl v mozku ukryté a tiše čekající charismatické učení, které jsem stihnul vstřebat při kázáních v KS a studiem té správné literatury. Charismatické učení jsem pořád bral víceméně jako jediné správné a proč se to všechno pokazilo v KS jsme si vysvětloval jen jakýmsi úletem pana Františka. Dalším mým problémem bylo, že já když něco zásadního dělám, tak to většinou dělám opravdu vážně a naplno. Jdu prostě za tím. Jsem taková povaha. I když je to jinak

15 docela dobrá vlastnost, tak v tomto případě se obrátila proti mne. Vnitřní víru i svoje křesťanské učení i přesvědčení jsem bral naplno a natvrdo do důsledku. Jak jsem již psal, tak po ostrém vystoupení příznivce pana Františka v mém novém sboru proti mne jsem se stáhnul do ústraní a chtěl nějak přežívat. Co říká jedna z hlavních pouček charismatické víry? Bez života v církvi zahyneš, přijdeš o věčný život. Toho jsme se podvědomě hodně bál. A byl to asi i ten hlavní motiv, proč jsem tak rychle šel do jiného sboru. Hrozně jsme se bál nového vyloučení. Nechápal jsem, že sbor může fungovat i jinak, než autoritativním přístupem. Na vedení jsem se stále díval přes učení, že autorita má větší zjevení od Boha a proto zná více pravd a vidí z Božích záležitostí víc, má zkrátka duchovně podstatně větší rozhled. Jednoho dne se stal členem sboru člověk ze světa stejně starý jako já. Byl mi velice blízký, máme i hodně podobnou povahu. Po čase se na mne obrátil s jeho největším problémem. Byla to velká závislost na hracích automatech. Tato závislost ruinovala jak jeho, tak celou jeho rodinu. Chtěl abych mu nějak pomohl. Ve sboru moc pomoc nenašel, spíš takový nějaký odstup (dle jeho slov). Je to i celkem pochopitelné, vždyť s tím neměl nikdo žádné zkušenosti. Začali jsme se scházet a nakonec přišli i na nějakou cestu, jak by se z toho mohl dostat. Půjčil jsem mu i na zaplacení jeho dluhů z hraní a vždy mi vše nakonec poctivě splatil většinou formou práce. Měl velkou touhu být z toho venku a myslím, že se to dařilo. Bojovali jsme s tím hlavně mi dva a jeho žena. Protože podnikám, koupil jsem tehdy v centru města dům. V něm jsem zařídil s jeho pomocí obchod a nakonec mu jej pronajal i se zbožím. Zrovna tak jsem mu půjčil i provozní kapitál. Já se dál věnoval jiné podnikatelské činnosti. Pro obchod měl talent a práce ho evidentně bavila. Chtěl jsem mu tím vším pomoci aby se mu v životě vedlo lépe i finančně. Ale během několika měsíců nevím k čemu u něj došlo. Jestli mu nešly obchody jak předpokládal, nebo měl jiné životní trable... nevím. Začal se mne stranit, přestával mít na nájem, na platby, účetnictví házel za hlavu. Několikrát jsem ho večer marně hledal. A nakonec našel. V herně. A jak jsem se dozvěděl, nebylo to v poslední době poprvé. Zkrátka byl v tom zase. Opět hrál. Při dalších rozhovorech mi několikrát sdělil, že to hraní je v pohodě a má to pod kontrolou. Už hraní automatů neviděl ani jako problém. Nájemní smlouvu jsem ukončil, nenechám přece nikoho házet do výherních hracích automatů mé finanční zdroje. Dodnes nelituji toho co jsem pro něj udělal. Ani toho co mne to stálo. Lituji toho, že se to nepovedlo dotáhnout do konce. A mrzí mne jak na celou situaci zareagovalo staršovstvo sboru kam jsme oba patřili. A to je také důvod proč to zde rozepisuji. Staršovstvo v tom sboru mezitím jaksi zcharismatičtělo, jeho členy byli už dva lidé přišlí od pana Františka i ten příznivce pana Františka co s ním neodešel. A proto také opět přišlo klasické charismaticky tvrdé jednání. Každopádně ten člověk o kterém jsem psal byl později vyloučen údajně pro nekomunikaci. Pokud s ním jednali tak jako se mnou tak se mu ani nedivím, že s nimi přestal komunikovat. Měl asi víc rozumu než já. Mně každopádně sdělili abych se přestal zůčastňovat sv. večeře Páně. Nebyl to klasický trest podle Řádu CB, ale bylo to jen doporučení. Proto jsem se nemohl ani bránit podle Řádu. A také mi bylo jasné s jakou odezvou bych se asi setkal kdybych neuposlechl. K tomu ten neustálý podvědomý strach z vyloučení a z následného odpadnutí, strach ze ztráty ochranné moci církve. Pořád jsem tomu hodně silně věřil. Charismatické učení bylo pořád hluboko ve mně. A proč vlastně ono nedoporučení? Jistěže jsem se na to ptal. Údajně jsem upadl do hříchu tvrdosti. Ten hřích se projevil tím, že jsem ukončil tu nájemní smlouvu. Nechápal jsem to. Měl jsem snad nechat prohrávat v automatech někoho svůj majetek? Byl jsem prostě podle nich v hříchu tvrdosti a neměl jsme se zůčastňovat sv. večeře Páně dokud se situace nevyřeší. Zanedlouho na to mne navštívil vikář sboru (klasického kazatele jsme neměli - starý kazatel důchodce mezitím již odešel a sbor měl jen mladého vikáře) a zkoumal moje duchy, tak jak jsem se s tím setkal již dříve u pana Františka. Vyptával se kdo je pro mne Ježíš, co pro mne znamená jeho krev, když jsem mu odpověděl, tak ty otázky položil opět, jen jinak zformulované. Pak se vyptával a testoval jsem-li opravdu znovuzrozený apod. Tohle duchovní zkoumání jsem znal velice podrobně z dřívější doby. Tím už jsem si prošel a myslím, že charismatické literatury jsem nastudoval za ta léta daleko víc jak

16 on. Pomalu jsem věděl na co se zeptá další otázkou. Vydržel jsem to a nevysmál jsem se mu a ani ho nevyhodil. I když se mi to nelíbilo, tak jsem začal trpělivě čekat na další pokyn od starších. Čekal jsem tři roky. Tři dlouhé roky. Tři roky kdy jsem se mučil. Já pořád ještě silně věřil tomu, že starší mají větší duchovní vzhled než já i co týče mojí osoby. Říkal jsem si: Když se pět duchovních autorit schodne na tom, že jsem v hříchu, tak na tom něco bude. Tři roky jsem hledal ten hřích a nenašel ho. Žití v hříchu je pro charismatika něco nepředstavitelně hrozného. Než žít v hříchu, to je pomalu lepší nežít vůbec. Fakta byla jasná: někdo prohrával mé peníze a já mu to nedovolil. Každý nezávislý s kým jsem to konzultoval mi to potvrdil. Ale červ ve mne stále byl a rostl. Podvědomí a v něm zasunuté učení, že autority mají pravdu nekompromisně pracovalo. Hledal jsem a hledal. Vždyť dalších pět duchovních autorit mi víceméně potvrdilo to co říkal už pan František. Že mám v sobě démona, který mi brání vidět skutečnost, démona který mi brání vidět můj hřích. A to mi kdysi říkal i ten příznivce pana Františka. V myšlení charismatika je takový souhlasný názor několika autorit roven hlasu Boha. Tak jsem tomu byl vyučen. Co jsem se Boha naprosil abych byl od toho svoboden, abych mohl vidět pravdu. Co jsem zase přečetl knih o osvobozování, prokletí, požehnání i vymítání démonů. A pomoc žádná. Měl jsem strach i s tím za někým z nich jít. Když někdo projevil nějakou takovou slabost u pana Františka, tak ten toho vždy jen využil a začal zasypávat tonoucího svojí pravdou spojenou s výčitkami a stejně prakticky nijak nepomohl. A navíc ještě stihnul vyvýšit sebe jak ho Bůh vede. Mé pořád ještě charismatické a psychicky zmanipulované myšlení bylo nekompromisní. Hlas autority se rovná hlasu Božímu. A tady bylo pět hlasů starších plus hlas pana Františka z minulosti. Ty hlasy říkali, že nejsem schopen vidět pravdu, že nejsem schopen vidět svůj hřích, protože mi v tom brání démon, který je ve mne. Choďte po světě s tím, že máte v sobě démona, který vás neustále ovládá a pomoc nikde. Choďte s tím, že žijete v hrozném hříchu. Ten neustálý stres, ten strach udělat nějaké rozhodnutí se nakonec projevil. Nic mne nebavilo, práce, podnik, záliby, všechno upadalo. S lidmi kolem sebe jsem jednal podle svého vnitřního rozpoložení, které bylo v těch letech permanentně pod psa. Když už jsem pevně uchopil svoji racionální část mysli, probral fakta, tak jsem chtěl odejít ze sboru, daleko od toho všeho. Už, už jsem sedal k počítači, že napíšu dopis o vystoupení z církve, ale to okamžitě přišel na řadu další strach v mé pořád ještě zmanipulované mysli. Že odchodem přijdu o spasení. Že nakonec odejdou třeba díky mne i další členové rodiny a já tak budu zodpovědný i za jejich ztrátu spasení. A tak jsem se dál mučil a čekal na nějaké řešení. Přes den jsem se nějak zabavil, zaměstnával jsem mysl čím se dalo, jen abych na to nemusel myslet. Ale nejhorší byla vždy noc. Pokud jsem nebyl unaven doslova na padnutí a hned neusnul, tak před spaním se mi to ihned všechno vrátilo a myšlenky mi okamžitě nedaly pokoj. Spánek se mi tak pořád více a více vzdaloval. Hlavně třetím rokem to bylo nejhorší. Třetí rok byl opravdu na zbláznění a k nevydržení. Propukla u mne z toho permanentního nedostatku spánku ještě větší, tentokrát už chronická nespavost a k tomu pokaždé ty mučivé myšlenky, plus problémy v práci s firmou, kterou jsem nebyl schopen už ani pořádně řídit. S tím šly ruku v ruce finančně-existenční potíže. Kolikrát jsem seděl v noci nad ránem dlouhodobě nevyspalý a strašlivě unavený na posteli a představoval si, jak si pod bradu přikládám chladivou hlaveň pistole. Mé štěstí bylo, že jsem doma žádnou střelnou zbraň neměl. I když mám život jinak rád, tak v těch chvílích bych ten kohoutek zmáčkl. To co jsme prožíval, to bylo peklo na zemi. Nedokázal jsem se modlit, vždyť hříšníky Bůh nevyslýchá. Nedokázal jsem se na nic už pořádně soustředit. Skutečnost, že jsem nemohl usnout byla pro mne jen dalším důkazem, že nejsem Bohu milý, vždyť Bůh dopřává svému milému spánek (Ž 127.2). Nevěděl jsem jak z toho utéct, jak z toho ven, nebyl jsem schopen se postavit psychicky na vlastní nohy. Nevěděl jsem co je pravda, co je lež, která myšlenka je správná, která ne, co je dobré rozhodnutí a co mi třeba podsouvá ten případný démon. Z dnešního pohledu: já byl ale blbec! Jistě si to asi hodně z vás čtenářů řekne také. Ale věřte, normální myšlení není schopno pochopit zmanipulované myšlení. Svým způsobem se za to dnes i stydím. Moc se mi ani nechce zde popisovat jaký jsme byl trouba.

17 Ale když budou všichni kdo tím prošli mlčet, tak do toho budou upadat zase další a další. Mlčení obětí psychické manipulace je jen skvělou nahrávkou pro manipulátory. Po třech letech si mne zavolali starší na kobereček. Na jednu stranu jsem měl z toho radost, že se to konečně nějak pohne. Na druhou stranu ohromný strach jestli mne z nějakého důvodu nevyloučí. První co bylo, tak se do mne pustili: Proč se nezůčastňuješ sborového života? Proč nechodíš k večeři Páne? Takhle to dál nejde. Rozhodni se jestli chceš být ve sboru, nebo ne. Zůstal jsem paf. Oni na to nedoporučení za tu dobu úplně zapoměli! Nejdříve jsem myslel, že je rotrhnu jak hada. Pak jsem si vzal čas na srovnání myšlenek a šel se projít ven, zformulovat myšlenky na papír (raději píšu, než mluvím). Ten večer jsme se nakonec nějak domluvili, ale na otázku proč mi tehdy doporučili neúčast u večeře Páně, jsem pořádnou odpověď nedostal. Prý to tak tehdy s tím hříchem viděli a přiznali, že se zmýlili. V hříchu tvrdosti jsem tedy už nebyl. Další rok jsem se z toho sbíral. A nejvíce mi tehdy pomohl Bůh. Nebudu zde popisovat jak mne z toho vytáhl, ale jeho způsobem mne přitáhl zpátky k modlitbě. A to mi pomohlo nejvíce. Ve sboru jsem se pořád držel více stranou. Pan František kdysi v té své brožuře (jak jsem o ní referoval výše) napsal, že jsem člověk, který obchází sbory a ničí je. Ten démon kterého mám, mne prý k tomu nutí. Nutí mne k tomu abych vstoupil do nějakého sboru, udělal tam ze sebe chudáčka, vetřel se tam přes soucit a pak ten sbor zničil. Nechtěl jsem a nechci ničit sbory. A to je další strach, který v sobě pořád nosím, další důsledek psychické manipulace. Přesto jsem se pomalu vracel do sborového života, dokonce jsem se opětovně a vědomně rozhodl důvěřovat starším a odpustil jim. Nakonec jsem i navštívil přítele pana Františka, který byl pořád starším. On už celou situaci také viděl jinak, už mezitím pochopil co je pan František zač. I jemu jsem odpustil. Nakonec se mi dostalo i omluvy od místopředsedy staršovstva za celé staršovstvo. A proč mi tehdy to nedoporučení dali? K tomu jsem se dozvěděl dvě verze. Jedna byla, že to tak prostě viděli (klasicky charismaticky dali na nějaký dojem moje vysvětlení) a druhá verze je, že si mysleli, že jsem si vyčůraně nechal rozběhnout obchod od toho člověka, kterému jsem jej pronajal a pak ho vyhodil, abych ho mohl provozovat sám. Toto vysvětlení mi ale nikdo tehdy před lety neřekl. Zde jsou k tomu druhému vysvětlení další fakta: asi půl roku po tom co jsem ten obchod převzal zpátky jsem sortiment co tam byl zrušil, protože jsem k němu neměl vztah a zavedl tam něco jiného. Většina zboží co jsem neprodal při cenovém výprodeji je pořád u mne ve skladu a celá léta se mi pěkně plete. Nakonec po asi pěti letech jsem prodal celý dům, protože dělat dvě činnosti a obě mít jako hlavní obor v malém podnikání nejde. Z podnikatelského (finančního) hlediska mi ta celá anabáze daleko víc vzala, než dala. A dodnes nevím jak na tu druhou variantu přišli. A i kdyby byla pravdivá, tak jako majitel domu jsem na to stejně měl právo. Nebylo by to zrovna moc čestné, ale právo jsem na to měl. Smlouvy byly jasné. Fakta taky. Mohlo by se zdát, že touto částí svědectví dělám z komára velblouda. V podrobném faktickém pohledu zas o tolik nešlo. Normální člověk by i takové události přešel celkem lehce bez větší újmy. Ale není tomu tak u člověka se zmanipulovanou myslí. Tuto kapitolu svědectví jsem sem zařadil právě proto, abych vám ukázal jak víceméně banální události dokáží těžce zahýbat životem zmanipulovaného jedince. Pro postižené Ahoj. Pokud si zrovna procházíš něčím podobným co jsem popisoval výše v první části svědectví, pak věř, že nejsi první ani poslední koho to potkalo. Chápu Tě, že se Ti zrovna teď hroutí svět. Ten neviditelný, vnitřní svět. Je to jako by přijel buldozer a srovnal Ti se zemí osobní dům v kterém jsi dlouhá léta žil a pracoval na něm. K tomu Ti ještě začali boural celou tak důvěrně známou ulici. Všude jen trosky. Vše čemu jsi veřil, co jsi vyznával, komu jsi důvěřoval, to se teď bortí. S největší pravděpodobností asi už nemáš ani žádné přátele. Máš v hlavě jen zmatek a v srdci bolest. Ale věř mi, to pomine. Všechno jednou přebolí. Ne, nezapomeneš na to, ale bude líp. Celá léta jsi měl na očích růžové charismatické brýle. Pohledem přes ně mělo být už všechno jen skvělé, dobré a nic moc špatného Tě nemohlo potkat. A najednou takováhle událost.

18 Chápu Tvoji frustraci, přesto: vítej v reálném světě! A věř mi, ten reálný svět není vůbec tak hrozný jak jsi si myslel, když jsi ještě svůj zrak schovával za ty růžové brýle. Přiznej si, že jsi se mýlil a celý ten svůj dřívější pohled postavil bláhově jen na jednom jediném. Na důvěře v člověka. A ještě k tomu jsi to drze vydával za velkou důvěru v Boha. Přitom Bible Tě varovala, že člověku nemáš důvěřovat. Přijímal jsi slepě učení, které Ti někdo lil do hlavy. Málo jsi zkoumal. Tvůj první krok budiž přiznání osobní odpovědnosti. Ano slyším Tě jak křičíš: A co oni, to za všechno můžu jen já? Ne, tak tomu není. I oni mají svoji odpovědnost. Ale Ty nejsi ten, kdo je má a bude soudit. To přenech Bohu a jeho spravedlnosti. Odpusť jim, otoč se a jdi dál. Neodpustíš-li, tak jen dovolíš aby Ti dále ničili Tvůj život. Odpuštění není jen křesťanský blábol. I světská psychiatrická praxe uznává kladný prospěch odpuštění. Odpusť kvůli sobě. Postav se, pozvedni hlavu a zhluboka se nadechni. Cítíš to? To je vůně svobody. Jsi svobodný člověk. Bůh Tě tak stvořil. Ty jsi si nechal svobodu vzít a Bůh Ti ji teď zase dal. Poděkuj mu za to. To je Tvoje deviza, kterou jsi nyní získal. Svoboda. Stal jsi se za sebe odpovědným jedincem. A jsi určitě i silnější. I když si teď připadáš jak zašlapaný do země, uvědom si co jsi dokázal. Dokázal jsi stát za pravdou a svobodou. Obojího jsi si cenil víc než pohodlného žití v totalitním systému. Slyším Tě jak říkáš: A co když mají pravdu, vždyť je jich tolik, to se všichni mýlí? Především si uvědom, kolik je křesťanů, co tomu myšlení a učení nepodlehli. Je jich daleko více. A uvědom si i kolik milionů lidí po celém světě je dnes i v různých nekřesťanských sektách. Kdyby měli možnost, tak by tě taky s úsměvem lákali k nim a přesvědčovali Tě o jejich jediné pravdě. Ukazovali by Ti, jak jejich učení je to nejlepší. A i kdyby jsi byl jen jeden jediný a všichni proti Tobě, tak svoboda je hodnota za kterou stojí něco obětovat. Vzpomeň si třeba na Jana Husa a na další lidi z minulosti. Co oni dokázali přinést za oběti pro pravdu a svobodu. Tím, že jsi odešel, odejdeš, nebo jsi byl odejit z té církve kam jsi dosud patřil svět nekončí a už vůbec ne ten Tvůj. Jsou i jiné církve, jiné denominace a i když je pro člověka dobré někam chodit, tak o spasení nepřijdeš i když nikam zrovna nechodíš. To je jen jejich lež aby Tě mohli ovládat. Zrovna tak kolem Tebe není všude neviditelné nebezpečí. To je jen další lež. Kolem Tebe je Bůh. Je všude a ve všem. To On Tě chrání a zlý se Tě ani nedotkne.(1.janova 5.18) Podívej kolik lidí kolem Tebe žije a dokonce ani v Boha nevěří. I je On chrání. Nechává přece svítit Slunce na zlé i dobré. (Mt 5.45) A až jednoho dne Bůh svine nebesa i zemi tak jako kupec v obchodě s látkami svinuje své plátno, Ty budeš spasen. Ne pro svoji snahu, ne pro svoji spravedlnost. Ale pro prolitou krev Ježíše Krista. Ta tekla na Golgotě i za Tebe. I když se Ti to snažili v poslední době vyvrátit, tak JE TO PRAVDA! Věř tomu a tou vírou pevně uchop opět ty své osobní klíče od nebeského království. Bláhově jsi je pustil z ruky a svěřil je do opatrování někomu jinému. Teď je čas si je vzít zpátky. Patří jen Tobě. Vezmi si je a pevně je stiskni ve své dlani. Pouč se z toho všeho. Co Tě nezabije, to Tě posílí. Vezmi si ponaučení a nenech se už více manipulovat. Pusť to na nějakou dobu z hlavy, přestaň se tím zabývat. Normálně se na to vybodni. Zaměstnej se nečím jiným. Po několika měsících se vnitřně uklidníš. Pak se k tomu vrať. A začni studovat. I protichůdnou teologii, než Ti nalévali do hlavy doposud. Studuj z náboženského spektra to co Ti nedoporučovali (zakazovali) číst. Tím získáš rozhled. Snadněji se Ti pak podaří označit manipulativní myšlenky ve své hlavě, co se Ti tam usadily. Potřebuješ je označit. Udělej si třeba tři kategorie poznaného. Myšlenku co je jasně pravdivá označ jedničkou. To je kupříkladu právě pravda o zástupné smrti Ježiše Krista za Tebe. Jedniček se pevně drž. Dvojkou označ to co je méně důležité a asi bude pravdivé. Toho se drž méně. Trojkou označ názory kontroverzní. Těch se nedrž. Můžeš se dále rozhodnout, že je budeš studovat, ale nejsou nyní nijak pro Tvůj život přínosné. Studiem budeš mít nejdříve v hlavě zmatek. Je to pochopitelné. Skálopevně jsi věřil jen jednomu křesťanskému proudu a těm ostatním jsi nevěnoval ani málo upřímný pohled. Maximálně pohrdlivý pošklebek. To se Ti teď vrátilo. Ale buď rád i za ten zmatek. Lepší je být nyní zmaten, než žít celý život jen v charismatickém poblouznění. Ptáš se asi: Proč existuje tolik křesťanských proudů? Proč nic není pořádně jasné? Nedokáži Ti plně a uspokojivě odpovědět. Jen mi dovol říci Ti na to několik svých názorů. Myslím, že je to od Boha tak trochu záměr. Bůh chce abychom důvěřovali Jemu a ne svému poznání. To za prvé. Za druhé je psáno, že poznání však vede k

19 domýšlivosti, kdežto láska buduje (1.Kor 8.1). Bůh si zkrátka víc cení lásky, než poznání. A za třetí si představ Boha jako ohromnou, převelikou horu, horu větší než je Mount Everest. A kolem této hory jsou pravidelně rozmístněny čtyři skupiny křesťanů, každá z jiné strany. Ta hora je z jedné strany zalesněna, z druhé strany je jen písek, z další zase teče prudce dolů voda a na poslední straně jsou jen ostrá skaliska a mohutné skalní převisy. Co budou nakonec ty čtyři skupiny křesťanů tvrdit naprosto protichůdného? Jedna bude říkat: Ta hora (Bůh) je samý les. Druhá: Ba ne, mýlíte se. Ta hora (Bůh) je jen písek. Třetí skupina: To jste vedle jak ta jedle. Hora (Bůh) je pokryta prudce tekoucí vodou. A příslušníci čtvrté skupiny nechápavě kroutí hlavami a tvrdí: Ste snad spadli všichni z višně nebo co? Ta hora (Bůh) je samá ostrá skála! A pokud budou tvrdohlavě a extrémně všechny čtyři skupiny trvat na své pravdě, tak náboženská válka je na spadnutí. Každá skupina má pravdu, ale jen ze své strany pohledu. Přitom co by stačilo k vyřešení sporu? Přestat se hádat a obejít tu horu. Podívat se také z jiné strany. A ještě horší a napjatější situace nastane, když se ty skupiny rozhodnou tu horu zdolat. Každá bude potřebovat jinou techniku, jiné postupy a jiné nářadí pro terén, kterým mají jít. Naprostá schoda a jednota je v takovém případě nemožná pokud si neuvědomí, že každý půjde jinou cestou. A Hospodin je Bohem miliard cest. Každý křesťan jde jiným terénem, jinou cestou. Každý je jiná osobnost. Není Tvojí věcí soudit cestu někoho jiného a zrovna tak nemá právo nikdo soudit Tvoji cestu. (Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: "Pane, co bude s ním?" Ježíš mu řekl: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!" J 21.21) Tím, že jsi začal studovat i jiné křesťanské názory, tak jsi vykročil k obejití ohromné Boží hory. Celá léta jsi žil jen na východní straně a neviděl jsi nic jiného, než horu pokrytou lesem. Proto Ti teď připadá moc podivné a podezřelé, že vidíš něco jiného. A to jiné je dokonce minimálně z části pravdivé, zrovna tak jako Tvůj dosavadní pohled. Z toho je ten Tvůj nynější myšlenkový zmatek. Nakonec poznáš, že přijetím zástupné smrti Ježíše Krista jsi udělal sice důležitý, ale přesto jen první malilinkatý minikrůček. Bůh je totiž jako obrovský oceán a Ty budeš celý život jen malým chlapcem co si hraje na břehu s blyštivými kamínky poznání. V každém případě pamatuj na několik veršů z Bible: Moudrost shůry je ochotná dát se přesvědčit (Jk 3.17 zkráceno). V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm (Kaz 7.14 ). Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat. (Př 25.3) Spatřil jsem též, že veškeré dílo Boží, dílo, které se pod sluncem koná, není člověk schopen postihnout; ať se při tom hledání pachtí sebevíc, všechno nepostihne. Ani moudrý, řekne-li, že zná to či ono, není schopen všechno postihnout. (Kaz 8.17) I vychvaloval jsem radost, protože pro člověka není pod sluncem nic lepšího než jíst a pít a radovat se. To ho provází při jeho pachtění ve dnech života, které mu Bůh pod sluncem dopřál. (Kaz 8.15) I kdyby jsi se strhnul a celý svůj život zasvětil studiu, tak stejně se Ti nepodaří všechno prozkoumat. Charismatické učení (zrovna tak jako učení ostatních sekt) se tváří, že může pochopit a poznat všechno. Ale to není pravda. Je plno tajemstvích, co si Bůh nechal a nechá pro sebe. A i když máš něco ve své hlavě co jsi označil dvojkou, tak buď ochoten se nechat přesvědčit, že to může být jinak (Jk 3.17). Víc si uvědom, to co je napsáno v Kaz Bůh po Tobě nechce (navzdory tomu co Ti tvrdili), aby jsi se zabýval fanaticky jen jím. Máš dokonce i pít jíst a radovat se. Všechny světské radovánky nejsou jen od toho zlého. Vyjdi ze světa takového úzkoprsého myšlení a najdi si i nevěřící přátele a normálně mezi nimi žij. Neříkám Ti aby jsi začal jednat podle světa, opíjet se, fetovat, nebo se hnát jen a jen za ziskem. Ale rozšiř si svůj svět. A jestliže jsi dlouho žil jen mezi zdmi církve, tak poznáš i něco jiného. Přestaň se bát světa a lidí z něj. A nesuď za každou cenu ty lidi jak žijou, přestaň k nim přistupovat kriticky a s předsudky. A pokud Ti o to i nadále půjde, tak rozhodně pak budeš mít možnost časem oslovit nenásilně evangeliem daleko více lidí, než ti co se neustále zůčastňují všech těch křestanských konferencí, skupinek, školeních a seminářů o evangelizaci.

20 Klidně si najdi i nějaké hobby. To Bůh nezakazuje. Kdyby se všichni naši předkové v minulosti věnovali jen Bohu a duchovním záležitostem, nemáme penicilin, nemáme žárovky, nemáme auta, pračky, letadla.... Bůh Ti dal tvůrčí vlastnosti aby jsi je používal a nemusí to být vždy jen ta správná zbožná a duchovní práce. Plno věcí jde dělat jen tak. Pro radost. Najdi si i takovou činnost. Pak poznáš, že Bůh má radost, když Ty máš radost. Je to jen radost pro radost. Nic víc. Nic víc za tím nehledej. Asi Tě hnali do neustálého zvěstování evangelia. Není jen Tvoje odpovědnost kolik lidí půjde do zahynutí. Je to především odpovědnost těch jednotlivých lidí. V celém svobodném světě je Bible volně k mání. Že se jí lidi nechtějí zabývat, za to Ty nemůžeš. Tak si to nedávej za vinu. Podívej se, co Tvých činností bylo a asi ještě je ovládáno strachem. Strachem z toho, že uděláš něco špatně, že se to Bohu nebude líbit, že se to nebude líbit autoritám. I v tom si udělej pořádek. Nenech strach řídit Tvůj život. (Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. 1 J 4:18). Bůh není despota, který by Tě hned stíhal za každou nevědomost, nebo pochybení. Máš právo se mýlit. On ví jak jsi omylný. Narodil jsi se do omylného světa, žiješ v něm, proto se nutně musíš dopustit chyb. A proto se přijmi takový jaký jseš. Bůh Tě tak také přijímá. Hodně času jsi věnoval hledání Boží vůle. Nic proti tomu, je to dobrá věc. Ovšem pokud jsi sklouznul do extrému a řídil jsi se často jen podivnými vnitřními pocity a zjeveními a ptal jsi se Boha s odpuštěním na každou blbost, tak sám asi už tušíš, že to není úplně ideální cesta. Dovol mi Ti předložit i jiný pohled. Co takhle postupovat více podle Fp 4.6: Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. Předkládej Bohu své cesty a starosti a pak věř, že On Ti skrytě žehná a vede Tě. Asi se s Tebou budou chtít pořád scházet a řešit situaci ti co s Tebou doposud mávali. Nedovol to. Jsou to stejně jen rozhovory, které nikam nevedou. Oni jsou zaslepeni svým fanatismem, snaží se Tě opět zmanipulovat a dostat Tě tak zpátky pod svoji kontrolu. Budou vymýšlet fantasmagorické psychologicko-duchovní teorie o Tobě, přičemž sebe se ani nedotknou, maximálně jen na oko. Nedokáží pochopit, že jsi člověk co má právo na svůj názor. Nectí Tě jako svobodného člověka. Proto Ty je necti jako autority. Správná autorita nemá potřebu manipulovat. A dej si pozor i na jejich případné omluvy. Žijí v přesvědčení, že lehkomyslně mohou něco udělat, kdyžtak se za to pak omluví. Nedochází jim, že jsou situace, kdy už nestačí jen říci: omluvám se. Budou se ohánět Biblí, ale pomysli na to, že kdo chce, tak si z Bible odvodí všechno. Přesný konec světa, Ludolfovo číslo Pí, Eulerovu konstantu.... V Bibli se dá při troše šikovnosti najít potvrzení pro mnoho věcí. Nejeden politický i duchovní vůdce pomocí Bible manipuloval masy. Zrovna tak dobře zvaž je napomínat. I když vidíš jak jdou zcestným směrem, tak napomínání moc nepomáhá. Mělo snad význam napomínat diktátory jako třeba Stalina, nebo Hitlera? Asi moc ne. Přednější je se před nimi chránit. Nabízím Ti k úvaze priority ochrany před náboženskou manipulací: 1. ochránit sebe 2. ochránit své nejbližší (rodina, děti apod.) 3. ochránit blízké (lidé ve sboru, přátelé ze světa apod.) 4. ochránit církev jako celek 5. pak je až snaha změnit (a tím ochránit) ony vůdce 6. a potom jsou lidé ze světa Nezapomeň pro teď i pro budoucnost, že psychická manipulace má mnoho podob, přichází plíživě a každý má v sobě schopnost jí podlehnout. Ten kdo si myslí, že ne, bývá mezi prvními oběťmi. Vždy jsi se v životě setkával a budeš setkávat s manipulací. Proto se ani na druhou stranu nestaň fanatikem, co všude neustále hledá manipulaci a bojuje proti ní. To by ses pak jen stal opět jejích zajatcem. I když k tomu máš teď pravděpodobně sklony, tak nepřistupuj k lidem s nedůvěrou. Je lepší důvěřovat a občas se spálit, než žít v neustálé nedůvěře a podezírání lidí kole sebe. Zrovnat tak přestaň neustále hledat tu jedinou pravdu, to jediné a správné duchovní poznání. Bůh to poznání má,

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Post Bellum Příběhy našich sousedů Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Pan Adolf Lang se narodil 29. září 1936 v Pávově. Pochází ze šesti dětí. Rodiče byli velmi chudí. Hlavní obživou

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni 1 Vršovice 1.5.2011 Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Více

Je někdo z vás nemocen?

Je někdo z vás nemocen? Štěpán Rucki Je někdo z vás nemocen? Křesťanský pohled na zdraví, nemoc a uzdravení Co je to plné zdraví? Je nemoc následkem hříchu? Má nemoc a utrpení smysl? Uzdravení Boží mocí Zázračná uzdravení dnes?

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve listopad 2012 6. ročník / 11. číslo Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas. (J 18,37b) Slovo úvodem Milé sestry, milí bratři, když jsem byl na gymnáziu,

Více

[2. TIM 3,10-17 BIBLE A PŘÍKLAD] 13. července 2008. Abychom mohli žít křesťanský život, potřebujeme Bibli a příklad lidí kolem

[2. TIM 3,10-17 BIBLE A PŘÍKLAD] 13. července 2008. Abychom mohli žít křesťanský život, potřebujeme Bibli a příklad lidí kolem 1) úvod a. hlavní myšlenka: b. Jak se nás to týká? Jak žít? - různá místa, co to znamená, žít jako křesťan, tam kde jsem? V zaměstnání /musím dělat všechno za ostatní, musím být vždycky poslední v práci

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13:

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13: Ďábel a člověk V našich shromážděních často hovoříme o Bohu, jeho díle v životě člověka, někdy trochu zapomínáme na to, že nežijeme v duchovně neutrálním prostředí, ve kterém nepracuje jenom Bůh, ale i

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen.

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Kázání, Levice, 25.10.2015 Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Jan 6:14 21 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

Více

8. Boží přikázání: NEPROMLUVÍŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ PROTI SVÉMU BLIŽNÍMU

8. Boží přikázání: NEPROMLUVÍŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ PROTI SVÉMU BLIŽNÍMU 8. Boží přikázání: NEPROMLUVÍŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ PROTI SVÉMU BLIŽNÍMU Pán Ježíš miloval velice pravdu. Často doporučoval, abychom byli upřímní a pravdomluvní. Ďábla nazýváme správně otcem veškeré lži,

Více

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká:

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Primice P. Jakuba Vavrečky 12. července 2014 5 EUCHARISTICKÁ MODLITBA Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Děkujeme ti, svatý Otče, a vyznáváme, že jsi veliký a žes všechna svá díla učinil v moudrosti

Více

Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat

Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat příběh, který určitě není ojedinělý, ale na české poměry

Více

Ženy v korintském sboru

Ženy v korintském sboru Ženy v korintském sboru 1. Ježíši krásný, panovníku jasný, Boží i lidský synu, tebe milovat a oslavovat žádám každou hodinu. 2. Krásné jsou kraje, pole, luhy, háje, zavítá-li jarní čas: nad vše vezdejší

Více

Já se taky zpovídám!

Já se taky zpovídám! tonino Lasconi Já se taky zpovídám! Příprava na slavnost svátosti smíření Takže Odkud mám začít? Ilustrace GiUSY capizzi kluci a holky to je kniha pro vás! kniha Já se taky zpovídám! je tady pro vás, kdo

Více

Správné porozumění. 1. kapitola. Evangelizace = ti, kteří znají Ježíše, o něm říkají těm, kteří jej neznají.

Správné porozumění. 1. kapitola. Evangelizace = ti, kteří znají Ježíše, o něm říkají těm, kteří jej neznají. 1. kapitola Správné porozumění Evangelizace = ti, kteří znají Ježíše, o něm říkají těm, kteří jej neznají. Jsem přesvědčen, že se všichni shodneme na tom, že evangelizace je něco, k čemu jsou křesťané

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková Copyright 2015 Lucie Michálková Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-87749-89-0 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-90-6

Více

Získat Krista 1. Jediná touha hraběte Zinzendorfa

Získat Krista 1. Jediná touha hraběte Zinzendorfa Filipským 3,2-11 - 1 Žižkov 26.2.2012 Získat Krista 1. Jediná touha hraběte Zinzendorfa Jestliže účelem mého pobytu ve Francii má být, aby se ze mě stal člověk světa, prohlašuji, že peníze věnované k tomuto

Více

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI 1. NEDĚLE PO SV. TROJICI formulář A1 (bohoslužby s večeří Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. S: Amen. POZDRAV K: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ Přísloví 3, 1-10 Připravené kázání na první kapitoly Genesis stvoření (velmi zajímavé kázání, úplně jiný pohled na stvoření, atd.). Ale když před pár týdny kázal v našem sboru Pete

Více

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů.

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů. Kněžské zrcadlo Naše moderní pedagogika je stále ještě specializována na zpracování slabin. Kdo je ve škole slabší v matematice, učí se ji tak dlouho, dokud není slabý i v jazycích. Chytřejší by - podle

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Každá mince má však i druhou stranu. A zde jde o to, že současná kultura je doslova přesycena až brutálním představováním lidské smrti a umírání.

Každá mince má však i druhou stranu. A zde jde o to, že současná kultura je doslova přesycena až brutálním představováním lidské smrti a umírání. Pravda a mýty o smrti a umírání. Je zmrtvýchvstání mýtus? Téma smrti a umírání je nesmírně důležité téma, které v dnešní době u většiny lidí bývá odsouváno někam do oblasti nezájmu a nevědomí. Je to téma

Více

Biblická škola CBH Studium při pobočce BTS. Základy křesťanské víry. Praktické vzdělávání. Blokové studium a Workshopy. Odborné vzdělávání

Biblická škola CBH Studium při pobočce BTS. Základy křesťanské víry. Praktické vzdělávání. Blokové studium a Workshopy. Odborné vzdělávání Základy křesťanské víry Modul I. (vyučování před křtem / 12. lekcí) Modul II. (vyučování pro členy / 12. lekcí) Modul III. (vyučování pro vedoucí / 12. lekcí) Biblická škola CBH Studium při pobočce BTS

Více

Rodina v Bibli I. Téma Rodina v Bibli

Rodina v Bibli I. Téma Rodina v Bibli Rodina v Bibli I. Dnešní téma by mělo být aktuální pro většinu přítomných. Téma Rodina v Bibli/ne manželství, ale rodina/. Většina z nás žijeme uprostřed rodiny ať už v roli rodičů, dětí, dědečků či babiček.

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

poznejbibli Princ biblické studie pro mladé

poznejbibli Princ biblické studie pro mladé Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: poznejbibli biblické studie pro mladé Vedoucí skupiny: LEKCE 1: Mojžíš Princ Další doporučená čtení: Numeri 26,58-59 Skutky 7, 17-29 Přečti si:

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU. Text na tento týden: Oz 1 3. Základní verš. Hlavní myšlenka. Týden od 16. září do 22. září 2006

OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU. Text na tento týden: Oz 1 3. Základní verš. Hlavní myšlenka. Týden od 16. září do 22. září 2006 Týden od 16. září do 22. září 2006 OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU Text na tento týden: Oz 1 3 Základní verš Hospodin mi řekl: Jdi opět a miluj ženu, milenku jiného, cizoložnici. Právě tak miluje Hospodin

Více

poznejbibli Zkoušky v mládí biblické studie pro mladé

poznejbibli Zkoušky v mládí biblické studie pro mladé Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. lekce Josefův život Zkoušky v mládí Další doporučená čtení: efeským 6,13-17 Jakub 1,12-18 poznejbibli biblické studie pro

Více

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013 ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE Strašnice Středa 3.dubna 2013 Univerzální vlastnosti lidstva VE VŠECH KULTURÁCH V KAŽDÉM ČLOVĚKU Touha po životě Obava z budoucna Strach ze smrti Tajemno co je po smrti? Je nějaká

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

2.12.2012 1. neděle adventní

2.12.2012 1. neděle adventní 2.12.2012 1. neděle adventní Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl a kterýž přijíti má. Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král,

Více

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ (pro soukromou pobožnost) 1.den Modleme se za celé lidstvo Nejmilosrdnější Ježíši, jehož vlastností je slitování a odpuštění, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou

Více

Mentální obraz Romů AKTIVITA

Mentální obraz Romů AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni vyjádřit představy asociace spojené se slovy průměrný Rom uvědomují si, že mentální obraz nemusí být plně v souladu se skutečností jsou schopni analyzovat svoje postoje a odhalit

Více

Vážení spoluobčané, Zajisté vás zajímá co se vlastně děje, proč jsem učinil rozhodnutí vzdát se starostování, co bude dál. Žádné rozhodnutí nespadne

Vážení spoluobčané, Zajisté vás zajímá co se vlastně děje, proč jsem učinil rozhodnutí vzdát se starostování, co bude dál. Žádné rozhodnutí nespadne Vážení spoluobčané, Zajisté vás zajímá co se vlastně děje, proč jsem učinil rozhodnutí vzdát se starostování, co bude dál. Žádné rozhodnutí nespadne z nebe, většinou v nás zraje delší dobu. Po loňských

Více

KDO JE JEŽÍŠ? Kdo je podle vašeho názoru... Nejvýznamnější osobností všech časů? Největším vůdcem? Největším učitelem?

KDO JE JEŽÍŠ? Kdo je podle vašeho názoru... Nejvýznamnější osobností všech časů? Největším vůdcem? Největším učitelem? KDO JE JEŽÍŠ? Kdo je podle vašeho názoru... Nejvýznamnější osobností všech časů? Největším vůdcem? Největším učitelem? Tím, kdo pro lidstvo vykonal nejvíce dobra? Tím, kdo žil nejsvatějším životem? 1 /

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe Pracovní listy Pracovní list č. 1 Téma: Máme krásný úkol modlit se a milovat (sv. J.M. Vianney) V tichosti rozjímejte o jednotlivých částech modlitby Otče náš. Každý den projevte svou lásku k Bohu - modlitbou,

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Jak se modlit za nevěřícího manžela

Jak se modlit za nevěřícího manžela Jak se modlit za nevěřícího manžela Mo Tizzardová Poděkování Z celého srdce děkuji Jan Hodgeové, která se stala mou přítelkyní, pomohla mi uvědomit si, jak moc mě Bůh miluje, a stála při mně a modlila

Více

Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje?

Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? 1 2 Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? Rozpor? Bůh je láska 1. Janova 4,16. Mnozí lidé znají tento text z dopisu učedníka Jana a často bývá také citován v kázáních.

Více

KONFERENCE Poznámky pro účastníky

KONFERENCE Poznámky pro účastníky PROZKOUMEJTE velké životní otázky KONFERENCE pro účastníky Brno, Česká republika 13. 14. ledna 2012 SETKÁNÍ 1 Vize pro službu mladým lidem SETKÁNÍ 2 Co je Alfa pro mládež? Kurz Alfa pro mládež představuje

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Opravdu pošle dobrý Bůh lidi do pekla? - I

Opravdu pošle dobrý Bůh lidi do pekla? - I kázání Poděbrady, 7.7.2013 Opravdu pošle dobrý Bůh lidi do pekla? - I Úvod Když jsme v červnu uzavírali pohled na události, o kterých Bible píše, že jsou budoucností ještě i pro nás, tak to byl pohled

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Vzdělávání kazatelů a vedoucích

Vzdělávání kazatelů a vedoucích Vzdělávání kazatelů a vedoucích vzdělávání a přípravě vedoucích pracovníků. V roce 2011 požádal biskup Bernard Oringa naši církev o pomoc při Letos v létě oslavil Jižní Súdán první rok své svobodné existence.

Více

1.11. 2015. 1. čtení: Mt 19, 1-12. Píseň: S278 Přijď již, přijď Duchu stvořiteli. Základ kázání: Mal 2, 9-17. Milé sestry, milí bratři,

1.11. 2015. 1. čtení: Mt 19, 1-12. Píseň: S278 Přijď již, přijď Duchu stvořiteli. Základ kázání: Mal 2, 9-17. Milé sestry, milí bratři, 1.11. 2015 1 1. čtení: Mt 19, 1-12 Píseň: S278 Přijď již, přijď Duchu stvořiteli Základ kázání: Mal 2, 9-17 Milé sestry, milí bratři, asi jste také již mnohokrát zaslechli, že Čechách posledních dvacet

Více

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31.

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31. Týden od 25. do 31. května 2008 Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7 Základní verš Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

B10 Klíčový verš: Exodus 12,13

B10 Klíčový verš: Exodus 12,13 Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: e-mail: PoznejBibli biblické příběhy pro děti Vedoucí skupiny: 1. lekce: Mojžíš Hod beránka Přečti si: Exodus 12,1-14 a 29-36 a 50-51 Klíčový

Více

Šiřte poselství lásky

Šiřte poselství lásky Šiřte poselství lásky Promluva Satja Sáí Báby z 25. prosince 1994 Vesmír je ovládán Bohem, Bůh je veden pravdou, pravdě vládnou ušlechtilé bytosti, kdo je ušlechtilý, je Bůh sám. Vtělení božské lásky!

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

poznejbibli b12 biblické příběhy pro děti

poznejbibli b12 biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: e-mail: Vedoucí skupiny: 1. Příběh Josef a anděl poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Matouš 1,18-25 Na Josefa a Marii čekala spousta

Více

Martin Luther. Martin Luther. Martin Luther

Martin Luther. Martin Luther. Martin Luther Martin Luther Vize zachráněn pro Boží záměry Izajáš 43,1-4 Nyní chceme společně začít novou sérii témat: Hrdinové víry. Nikoho asi nepřekvapí, že první osoba, kterou chceme blíže prozkoumat je dr. Martin

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více

Benjamín (Gn 49,27) Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist.

Benjamín (Gn 49,27) Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist. 1 Benjamín (Gn 49,27) Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist. Benjamín je poslední, s nímž Jákob mluví o jeho životním poslání. Byl druhým synem milované Ráchel,

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA POSTNÍ DOBA Popeleční středa je výjimečný den. Den usebranosti a reflexe. Vydáváme se v něm totiž na cestu postní dobou, která se vyznačuje nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním. ČLOVĚK BYL STVOŘEN,

Více

Náš Domov 21/2016. Leden 2016

Náš Domov 21/2016. Leden 2016 Náš Domov 21/2016 Leden 2016 1 Leden narozeniny budou slavit Tarantová Věra 03.01.1924 92 let Jarolímková Anežka 12.01.1929 87 let Ekr Jiří 16.01.1931 85 let Nosek Miloslav 19.01.1933 83 let Vojtěchová

Více

A12. mladší žáci. PoznejBibli. O: Napiš jméno muže a ženy a název budovy, kde pracoval:

A12. mladší žáci. PoznejBibli. O: Napiš jméno muže a ženy a název budovy, kde pracoval: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Zachariáš a Alžběta Zachariáš a Alžběta byli velmi smutní. Moc si přáli mít

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

1. píseň: Ž 1. 1. čtení: Jb 4,2-8. 2. píseň: 176 někdo mě vede za ruku. 2. čtení: Lk 17,11-19. Kázání:

1. píseň: Ž 1. 1. čtení: Jb 4,2-8. 2. píseň: 176 někdo mě vede za ruku. 2. čtení: Lk 17,11-19. Kázání: Milí bratři a milé sestry, vítám vás na dnešním shromáždění a zdravím vás tak jak je v církvi zvykem: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista. Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech

Více

O V O C E B O Ž Í H O D U C H A

O V O C E B O Ž Í H O D U C H A O V O C E B O Ž Í H O D U C H A VERŠE K NAUČENÍ: Galatským 5:22-23a Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. 1. Korintským 13:4

Více

Kázání Prázdné a plné sítě Neděle 13.2.2011. Lk 5

Kázání Prázdné a plné sítě Neděle 13.2.2011. Lk 5 Kázání Prázdné a plné sítě Neděle 13.2.2011 Lk 5 1Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; 2tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve červen 2009 3. ročník/6. číslo Když kocour není doma... Slovo úvodem Když kocour není doma, myši mají pré.. Ježíš odešel. Oblak Otcovy slávy ho vzal našim

Více

SALESIÁNI V BULHARSKU

SALESIÁNI V BULHARSKU SALESIÁNI V BULHARSKU ZPRAVODAJ ČESKÉ SALESIÁNSKÉ MISIE V BULHARSKU 28/ m ě s í č n í k k v ě t e n 2015 Nad Kaloferem (Stará Planina). - PK - Christos voskrese! Milí přátelé, vážení čtenáři, srdečně Vás

Více

DUCHOVNÍ OCHRANA DĚTÍ Jan a Ráchel Bícovi

DUCHOVNÍ OCHRANA DĚTÍ Jan a Ráchel Bícovi DUCHOVNÍ OCHRANA DĚTÍ Jan a Ráchel Bícovi Proč je vlastně důležité zabývat se tím, co naše děti čtou, na co se dívají v televizi, s jakými hračkami si hrají? Není lepší nechat je, aby se o těchto věcech

Více

Spasení z milosti a služba z lásky, část 1. strana 1

Spasení z milosti a služba z lásky, část 1. strana 1 Spasení z milosti a služba z lásky, část 1. strana 1 Spasení - záchrana, smíření s Bohem, věčný život máme jistotu, že jsme spasení? Nevědět, mít nejistotu, jestli jsem spasen je hrozné. Bůh to ví, a proto

Více

UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY

UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY Ježíš umíral v opuštěnosti, ale odevzdal se do rukou Otce. Tento pokoj se stal příkladem i pro Dysmase, i on chce zcela důvěřovat Bohu, lotr po pravici chce ve své smrti napodobit

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

Růženec světla - Pán Ježíš řekl: "Já jsem Světlo světa." - Věřím v Boha...

Růženec světla - Pán Ježíš řekl: Já jsem Světlo světa. - Věřím v Boha... Růženec světla - Pán Ježíš řekl: "Já jsem Světlo světa." - Věřím v Boha... Zdráva buď, nebes Královno, - Maria, přesvatá Panno. S andělem tebe zdravíme, - růžencem svatým slavíme. Ó, Matko Páně přemilá,

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

SPIRITIZMUS A BIBLE. Strašnice 24. dubna 2013

SPIRITIZMUS A BIBLE. Strašnice 24. dubna 2013 SPIRITIZMUS A BIBLE Strašnice 24. dubna 2013 TOUHA Znát budoucnost Být fit a zdráv Nahlédnout do tajemna Finanční prospěch SPIRITIZMUS SE JEVÍ JAKO CESTA CO JE TO SPIRITIZMUS? SPIRITIZMUS Založen na domněnce,

Více

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce Bible pro děti představuje První Velikonoce Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Janie Forest Upravili: Lyn Doerksen Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2010 Bible for Children,

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

TEST - JSEM SÁM SEBOU?

TEST - JSEM SÁM SEBOU? BÝT SÁM SEBOU Být sám sebou, znamená zjistit a naplňovat svůj smysl života, ten opravdový, po kterém vnitřně toužíte. Někteří lidé ani nevědí, co je jejich smyslem života a je pro ně velice těžké ho definovat.

Více

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Chválená a velebená budiž bez ustání 3x Též Neposkvrněné početí nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie. Úvod Dn. 1746: Buď veleben, milosrdný Bože, Že ses

Více

Nejlépe živá, je také možné pustit písničku z archivu Proglasu.

Nejlépe živá, je také možné pustit písničku z archivu Proglasu. Znělka Úvod (Pouští moderátor) Milí přátelé, dnes se s vámi bude modlit rodina X.Y., a to: Každý přítomný se představí (stačí křestní jméno). Začněme znamením kříže ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více