UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta SPOLUPRÁCE MATEŘSKÉ ŠKOLY A ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta KATEDRA SOCIOLOGIE A ANDRAGOGIKY Školský management SPOLUPRÁCE MATEŘSKÉ ŠKOLY A ZÁKLADNÍ ŠKOLY Teachers of infant school and primary school Závěrečná bakalářská práce Lenka Kašíková Vedoucí práce: doc. PhDr. EVA ŠMELOVÁ Ph.D Olomouc 2010

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou závěrečnou bakalářskou práci vypracovala sama za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Loučce dne Lenka Kašíková

3 Poděkování Děkuji touto cestou paní doc. PhDr. Evě Šmelové, Ph.D. za odborné vedení práce, za cenné rady, podněty a připomínky, které mi poskytla při zpracování závěrečné bakalářské práce.

4 ANOTACE: Mateřská škola dává základy preprimárního vzdělávání. Připravuje dětí pro život ve společnosti. Jeden z hlavních úkolů mateřské školy je přichystat děti na vstup do 1. třídy základní školy. Pro plynulý přechod dětí z mateřské školy do základní školy je potřeba spolupráce obou zařízení. Děti se seznamují s novým prostředím, činnostmi, které ve škole probíhají a také s novými lidmi. Prohlubováním spolupráce se obě školy snaží, aby byly děti při přechodu do 1. třídy sociálně zralé a byly odstraněny adaptační problémy. Nursery school provides pre-school education and prepares children for life in society. One of the main goals is to prepare children for primary one at a primary school. Cooperation of both institutions is necessary due to smooth transition of children from nursery to primary school. Children acquaint with new environment, activities which are conducted at school and also with new people. Both schools are trying to deepen their cooperation in order to remove adaptive problems and children were socially equipped in transition to primary one. Cíl: Cílem bakalářské práce je v teoretické části zpracovat problematiku spolupráce mateřské školy a základní školy, v části empirické zmapovat uplatňované formy této spolupráce v regionu Přerov.

5 OBSAH: Úvod 7 I. TEORETICKÁ ČÁST 1 PŘEDŠKOLNÍ A PRIMÁRNÍ VZDĚLÁNÍ V TERMINOLOGII Současné pojetí mateřské školy a předškolního vzdělávání Primární vzdělání Předškolní a primární vzdělání v současné legislativě 12 2 SPOLUPRÁCE MATEŘSKÉ ŠKOLY A ZÁKLADNÍ ŠKOLY V KURIKULU Rámcový vzdělávací program předškolního vzdělávání Alternativní školy - Zdravá mateřská škola, Začít spolu, 16 Montessori 3 DETERMINANTY ROZVOJE OSOBNOSTI JEDINCE Poznávací procesy Prožívání a chování Faktory prostředí Nevyrovnanost vývoje a adaptační potíže 21 4 FORMY SPOLUPRÁCE MATEŘSKÉ ŠKOLY A ZÁKLADNÍ ŠKOLY V KONTEXTU PŘÍPRAVY DĚTÍ NA VSTUP DO ZÁKLADNÍ ŠKOLY Spolupráce ze strany mateřské školy Příprava na školu Spolupráce ze strany základní školy Zápis dětí do 1. třídy 27

6 II. EMPIRICKÁ ČÁST 5 METODOLOGIE PRŮZKUMU Vyhodnocení a interpretace dat Návrhy spolupráce mateřské školy a základní školy Shrnutí a vyhodnocení 42 ZÁVĚR 44 SEZNAM LITERATURY 45 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK 47 PŘÍLOHY

7 Úvod: Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech. John Locke Mateřská škola patří k základním cílům preprimárního vzdělávání, připravuje děti pro život ve společnosti. Má je vybavit určitými poznatky a dovednostmi, které budou důležité pro vlastní rozvoj a vzdělávání. Je to první etapa v celoživotním vzdělávání dítěte. Jedním z hlavních úkolů mateřské školy je připravit děti na vstup do prvních ročníků základní školy a zabezpečit jim tak úspěšný přechod z mateřské školy do základní školy. Veškeré úsilí mateřské školy by mělo vést k tomu, aby dětem pomohla dobře se na tento důležitý úsek jejich života přichystat, aby nedošlo ke zklamání v důsledku malé připravenosti nebo úzkosti z nového prostředí nebo dokonce z nezralosti dítěte. Děti by si měly odnášet příznivý postoj k učení i ke škole. Příprava dětí na školu se pak stává dlouhodobým cílem. Pro zvládnutí stanovených cílů je ale nutná dobrá spolupráce a komunikace s učitelkami prvních tříd základní školy. Je potřeba vytvořit dobré přátelské vztahy mezi zaměstnankyněmi a společně se snažit, aby děti nešly do neznámého prostředí, ale na školu se těšily. Společnými návštěvami se děti seznamují s prostředím, činnostmi, které ve škole probíhají, ale také s učitelkami. Opačně přínos je i pro učitelky mateřské školy, které získávají poznatky o požadavcích na dítě v 1. třídě a mohou tak přizpůsobit svůj výchovně vzdělávací program. Uvědomuji si důležitost počáteční úspěšnosti v první třídě základní školy.. Proto se má bakalárská práce bude zabývat problematikou spolupráce mateřské školy se základní školou. V teoretické části své bakalářské práce stručně seznámím s významem a činností mateřské školy, poukáži na determinanty předškolního dítěte a možné odchylky. Tyto poznatky jsou důležité při vytváření společného plánu spolupráce mezi mateřskou školou a základní školou a přípravou dětí na jedno z nejdůležitějších období v jeho životě, na přechod do základní školy. Jako učitelka mateřské školy vím, že děti jsou na tuto změnu připravovány. Ve školních vzdělávacích programech jsou stanoveny úkoly usnadňující adaptaci dětí na nové prostředí a lidi, ale forma spolupráce mateřské a základní školy často chybí, nebo není na takové úrovni, aby bylo dosaženo očekávaných výsledků. V jedné části své práce srovnám výchovně-vzdělávací proces škol podle RVP PV s činnostmi různých druhů alternativních škol a jejich navazující spolupráci se základními školami. 7

8 V praktické části vyhodnotím názory učitelů obou zařízení z jejich pohledu k této problematice, které získám v dotazníkovém šetření. Na základě získaných poznatků o uplatňování forem spolupráce upozorním na další možnosti k rozšíření spolupráce mezi mateřskou školou a základní školou a tím chci napomoci dětem k minimalizaci adaptačních potíží při zahájení povinné školní docházky. Nové informace budou přínosem pro další zkvalitňování a rozšiřování spolupráce mezi mateřskou školou a základní školou. Cíl: Cílem bakalářské práce je v teoretické části zpracovat problematiku spolupráce mateřské školy a základní školy, v části empirické zmapovat uplatňované formy této spolupráce v regionu Přerov. 8

9 I. TEORETICKÁ ČÁST 1 PŘEDŠKOLNÍ A PRIMÁRNÍ VZDĚLÁNÍ V TERMINOLOGII 1.1 Současné pojetí mateřské školy a předškolního vzdělávání Mateřská škola je předškolní zařízení, navazuje na rodinnou výchovu a společně s ní zajišťuje všestrannou péči dětem zpravidla ve věku od 3 do 6 let. Není součástí povinné školní docházky. Podle školského zákona poskytují mateřské školy (dále MŠ) veřejnou službu a legislativně jsou zakotveny v rámci vzdělávací soustavy jako druh školy (RVP PV, 2004). Podle Opravilové, Gebhartové (1998, s. 19) je mateřská škola charakterizována svobodou, neformálností a individualizovaným uspořádáním výchovných a vzdělávacích cílů. Rozvojem citových, sociálních a volních vazeb zajišťuje pocit bezpečí a jistoty, vytváří stálou příležitost k sociálně založenému poznání a učení. Mateřská škola učí děti žít podle určitých pravidel, která jsou odlišná od těch v rodinném prostředí, učí žít děti v kolektivu vrstevníků, učí je dělit se o hračky, vyjádřit svůj názor a respektovat názor jiných. Děti se naučí odpoutat od rodiny a žít s jinou autoritou než jsou rodiče. V mateřské škole získávají zkušenost sociální interakce a komunikace s vrstevníky, rozvíjí své vnímání, představy, myšlení, řeč, pozornost, soustředění a další dovednosti a schopnosti. Podporuje rozvoj dítěte po všech stránkách - dětskou spontánnost, respektuje individualitu dětí, na prvním místě je radost z činnosti a rozvoj poznání. Mateřská škola předává dětem poznatky a dovednosti důležité pro vlastní rozvoj a vzdělávání a připravuje je pro život ve společnosti. Snaží se o harmonický a všestranný rozvoj dítěte, rozvíjí schopnost spolupráce, rozvíjí u dětí intelektové, sociální a komunikační dovednosti, pro-sociální vlastnosti, aby se dokázaly začlenit do lidských skupin a uplatnit se v nich. Jedním z hlavních úkolů mateřské školy je připravit děti na vstup do základní školy. Veškeré úsilí mateřské školy by mělo vést k tomu, aby dětem pomohla dobře se na tento důležitý úsek jejich života přichystat, aby nedošlo ke zklamání v důsledku malé připravenosti nebo úzkosti z nového prostředí nebo dokonce z nezralosti dítěte. Děti by si měly odnášet příznivý postoj k učení i ke škole. Tomuto cíli podřizuje učitelka svou práci především ve skupině dětí předškolního věku. Příprava dětí na školu se pak stává dlouhodobým cílem, který se odráží v celé její práci. Děje se tak hravou, nenásilnou formou. Dětem jsou nabízeny nejrůznější činnosti, které nejsou vnímány jako učení, ale děti o ně samy projevují zájem a aktivně se jich zúčastňují. Učitelka předškolního zařízení se snaží u každého dítěte podporovat a rozvíjet základní dovednosti a činnosti, které upotřebí v dalším životě. 9

10 Předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti let a není povinné. Podporuje rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku, podílí se na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů. Předškolní vzdělávání se maximálně přizpůsobuje vývojovým, fyziologickým, kognitivním, sociálním a emocionálním potřebám dětí této věkové skupiny a dbá, aby tato vývojová specifika byla při vzdělávání dětí respektována. ( RVP PV, 2004, s.8). Předškolní vzdělání má: - doplňovat rodinnou výchovu, - zajistit dítěti prostředí s dostatkem mnohostranných a přiměřených podnětů k jeho aktivnímu rozvoji a učení, - obohacovat denní program dítěte a poskytovat dítěti odbornou péči, - přinášet dětem radost ze získaných zkušeností, které mají být zdrojem dobrých a spolehlivých základů do života i vzdělávání, - usnadňovat dítěti jeho další životní i vzdělávací cestu. Jeho úkolem je rozvíjet osobnost dítěte, podporovat jeho tělesný rozvoj a zdraví, osobní spokojenost a pohodu, napomáhat mu v chápání okolního světa a motivovat je k dalšímu poznávání a učení, stejně tak i učit dítě žít ve společnosti ostatních a přibližovat mu normy a hodnoty touto společností uznávané, - vytvářet dobré předpoklady pro pokračování ve vzdělávání s podporou individuálního rozvoje dítěte, - plnit i úkol diagnostický, zejména ve vztahu k dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, - poskytovat včasnou speciálně pedagogickou péči a zlepšovat jejich životní i vzdělávací šance. Předškolní vzdělávání vytváří základní předpoklady pro pokračování ve vzdělávání a napomáhá vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání. Důležitým úkolem předškolního vzdělání je vytvářet dobré předpoklady pro pokračování ve vzdělání tím, že budou maximálně podporovány individuální rozvojové možnosti dětí a byl zajištěn plynulý přechod z předškolního do základního vzdělání. K tomu napomáhá promyšlená a systematická příprava dětí předškolního věku. Děti mají možnost si hrát a přitom řeší samostatně různé praktické úkoly, jednají samostatně a tvořivě a učí se respektovat určitá pravidla, naslouchat druhým a srozumitelně se vyjadřovat. Každodenní socializace v běžných denních situacích je nejlepší způsob přípravy na vstup do školy. Každé dítě má možnost se podle svých dovedností individuálně projevovat. Je velmi důležité, aby si důvěřovalo a mělo radost ze získávání nových poznatků. 10

11 V knize Šimon půjde do školy (1998) se píše, že předškolní institucionální výchova má za cíl pomoci dítěti zařadit se do výchovně vzdělávacího procesu a má vyrovnávat do jisté míry nerovnoměrný vývoj některých dětí, způsobený buď nedostatečnou zralostí, jejich psychologickými zvláštnostmi, nebo jiným handicapem. Tyto složky jsou navzájem těsně propojené a vyžadují koordinovanou práci pedagogu ve spolupráci s rodinou. Naproti tomu E. Svobodová ( 2006 ) píše, že předškolní vzdělávání by nemělo být na významnějším místě než vzdělávání v rodině, naopak předpokládá, že navazuje na rodinné vzdělávání, prohlubuje je a rozšiřuje. Touto myšlenkou pouze navazuje na J. A. Komenského, který ve svém Informatoriu školy materské též preferuje přípravu dítěte ke školní docházce, přičemž klade velký důraz na rodinnou výchovu. Všechny tyto oblasti předškolní výchovy mají však jeden společný cíl - seznámit děti s životem ve společnosti a naučit je žít spolu s ostatními. Je potřeba, aby základní škola, aspoň zpočátku, se vzdělávacími rozdíly počítala a brala v úvahu specifika jak psychologické, tak i pedagogické a zanesla je do svých metod a forem práce. 1.2 Primární vzdělání Primární vzdělání sestává z prvních let formálního strukturovaného vzdělávání, které probíhá během dětství. V naší zemi je absolvování základního vzdělání pro děti povinné. Začíná obvykle mezi 6. až 7. rokem dítěte. Primární vzdělání se obvykle poskytuje ve školách, kde děti zůstanou v nepřítomnosti rodičů v rovnoměrně postupujících třídách. Důležitým aspektem primárního vzdělávacího systému je kontinuální výuka jedním učitelem a možnost utvoření blízkých vztahů s ostatními žáky. Na začátku tohoto období dochází k výraznému rozvoji dítěte. (K. Eileen, 2002, s.127) Děti jsou ve fázi vývojové integrace. Dochází k utříďování a propojování různých vývojových dovedností, a díky tomu je dítě schopno plnit stále náročnější a složitější úkoly. J. Langmeier (1991) poukazuje na zrychlený tělesný růst a s tím související vývoj pohybových i ostatních schopností. Zlepšuje se hrubá a jemná motorika a koordinace všech pohybů celého těla, což přispívá výkonu při učení psaní a kreslení. V této době se též dokončuje osifikace zápěstí. M. Vágnerová ( 2006, s.265, 318 ) píše: Na počátku školního věku se mění způsob dětského poznávání, rozvíjí se zraková i sluchová percepce. V myšlení přechází děti do stadia konkrétních logických operací. Sice neustále potřebují být vázány na realitu, ale už respektují základní zákony logiky. Ubývá poznávací egocentrismus a dítě přestává ulpívat na jednom hledisku. Školák je schopen chápat podstatu určité skutečnosti a nenechá se tak snadno ovlivnit dílčími proměnami, přijímá proměnlivost jako základní vlastnost reality. Schopnost posuzovat skutečnost podle více hledisek a brát v úvahu různé souvislosti 11

12 a vztahy se projevují ve vztahu sebe sama i jiných lidí. Realistický přístup vede k tomu, že dítě přijímá realitu jako danost a už neuvažuje o jiných možnostech. Znalosti a zkušenosti s poznávacími funkcemi se mění, i když školák ještě nedovede adekvátně se sebehodnotit. Děti v tomto veku dokáží více ovládat pozornost, zvyšuje se kapacita paměti a rozvíjí se paměťové strategie. Jazykové schopnosti se rozvíjí především pod vlivem školy. V závislosti na zrání CNS se zvyšuje emoční inteligence. Též se znatelně rozvíjí sebekontrola a další autoregulační mechanismy volního charakteru. Ve školním věku je velice důležitý vstup do školy, která připravuje žáka na jeho další život. Dítě zde přijímá nové sociální role žáka a spolužáka, podle kterých se učí chovat požadovaným způsobem a respektovat určité normy. Též se učí přijímat autoritu učitele, což už trochu zvládá z mateřské školy. Ve škole je posuzováno podle svých výsledku, pozitivní hodnocení nezískává automaticky jako doposud. Spolužáci jsou pro něj rovnocennými partnery, s nimiž se porovnává. Své postavení ve skupině získává pozitivním hodnocením a to i od svých vrstevníků. 1.3 Předškolní a primární vzdělání v současné legislativě Zákon 561 ze dne 24. září 2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) upravuje předškolní, základní, střední, vyšší odborné a některé jiné vzdělávání ve školách a školských zařízeních, stanoví podmínky, za nichž se výchova a vzdělávání uskutečňuje. Vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při vzdělávání a stanoví působnost orgánů vykonávajících státní správu a samosprávu ve školství. Předškolním vzděláváním se zabývá druhá část školského zákona. Paragraf 33 definuje cíle předškolního vzdělávání a 34 a 35 vymezuje organizaci předškolního vzdělávání. Předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti let, přičemž přednostně jsou přijímány děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. (Zákon 561/2004 Sb.) Předškolní vzdělání je součástí systému vzdělávání. Stává se počátečním stupněm veřejného vzdělávání, jehož koncepce je založena na společném cíli. Podstatné je, aby dítě od útlého věku získávalo předpoklady pro své celoživotní vzdělávání. Konečným cílem je uplatnění dítěte ve společnosti. Mateřská škola je z hlediska zákona zakotvena v rámci vzdělávací soustavy jako druh školy. Organizačně se dále dělí na třídy a do těchto je možno zařazovat děti stejného i různého věku. Děti se speciálními vzdělávacími potřebami lze zařazovat do tříd běžných mateřských škol a vytvářet takto třídy integrované. Poskytování předškolního vzdělávání prostřednictvím mateřských škol je podle školského zákona veřejnou službou. Předškolní vzdělávání se musí maximálně přizpůsobit vývojovým fyziologickým, sociálním, kognitivním a emocionálním potřebám dětí dané věkové 12

13 skupiny a musí také plně respektovat vývojová specifika. Každému dítěti je třeba poskytnout pomoc a podporu, kterou individuálně potřebuje a v kvalitě, která mu vyhovuje. Pro dosažení tohoto cíle se předpokládá, že pedagogické působení vychází především z pedagogické analýzy. To je hlavní a nezbytný základ pro vzdělávání dětí společně v jedné třídě. Vyhláška č. 14/2004 Sb., o předškolním vzdělávání, ze dne 29. prosince 2004, změněna novelou vyhlášky MŠMT č. 14/2005 Sb a poté č. 43 z 9.února 2006 o předškolním vzdělávání, v 1a definuje podrobnosti o organizaci MŠ, vymezuje počty přijatých dětí ve třídách MŠ., řeší problematiku přerušení nebo omezení provozu MŠ.,zabývá se stravováním dětí v MŠ, vymezuje péči o bezpečnost a zdraví dětí, definuje úplatu za předškolní zdělávání v MŠ, kterou zřizuje stát, kraj obec nebo svazek obcí. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (dále jen RVP PV) vymezuje hlavní požadavky, podmínky a pravidla pro institucionální vzdělávání dětí předškolního věku a tato pravidla jsou v současné době závazná pro předškolní vzdělávání v mateřských školách, dále v mateřských školách s programem upraveným dle speciálních potřeb dětí a také v přípravných třídách základních škol. RVP PV určuje elementární vzdělanostní základ, na který poté může navazovat základní vzdělávání, dále představuje hlavní východisko pro tvorbu dalších školních vzdělávacích programů. RVP PV vymezuje společný rámec, který je nutné zachovávat v oblasti vzdělávání a tím se stává garantem úrovně vzdělanostního základu po celé České republice. 13

14 2 SPOLUPRÁCE MATEŘSKÉ ŠKOLY A ZÁKLADNÍ ŠKOLY V KURIKULU 2.1 Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání Rámcový vzdělávací program je kurikulární dokument odvozený od státního programu vzdělávání a vymezuje státem stanovený rámec vzdělávání. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV) je základním všeobecně platným pedagogickým dokumentem, který stanovuje koncepci předškolního vzdělávání a určuje směr jeho rozvoje v rámci celoživotního vzdělávání. Potvrzuje, že mateřská škola je institucí vzdělávací, a že pro předškolní vzdělávání platí podobná pravidla jako pro vzdělávání realizované na ostatních úrovních. RVP PV vymezuje hlavní požadavky, podmínky a pravidla pro institucionální vzdělávání dětí předškolního věku. Tato pravidla se vztahují na pedagogické činnosti probíhajících ve vzdělávacích institucích zařazených do sítě škol a školských zařízení. Jsou závazná pro předškolní vzdělávání v mateřských školách, v mateřských školách s programem upraveným podle speciálních potřeb dětí a v přípravných třídách základních škol. (RVP PV, 2004, s. 6) RVP PV akceptuje přirozená vývojová specifika dětí předškolního věku a důsledně je promítá do obsahu, metod a forem jejich vzdělávání. Umožňuje rozvoj a vzdělávání každého dítěte podle jeho individuálních možností a potřeb. Zaměřuje se na vytváření základů klíčových kompetencí dosažitelných v průběhu předškolního vzdělávání. Definuje kvalitu preprimárního vzdělávání a také zajišťuje srovnatelnou pedagogickou účinnost vzdělávacích programů jednotlivých mateřských škol. Vytváří prostor pro rozvoj různých koncepcí a programů, umožňuje jim využívat různé formy a metody vzdělávání a přizpůsobovat je konkrétním regionálním i místním podmínkám, možnostem a potřebám. Poskytuje kriteria, která jsou využitelná pro vnitřní a vnější evaluaci. RVP PV byl vydaný v roce 2004 a stal se platný od Mateřské školy jsou vázány povinností řídit se tímto RVP PV, dotvořit své školní vzdělávací programy a pracovat podle nich od RVP PV vymezuje konkrétní cíle předškolního vzdělávání, cílové kompetence, vzdělávací obsah a podmínky vzdělávání, které jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávacích programů. V RVP PV jsou vymezeny oblasti, kterých by se mělo vzdělávání dotýkat. Konkrétní obsah vzdělávací nabídky si tvoří každá mateřská škola sama ve svých školních vzdělávacích programech ( dále už jen ŠVP) a dále rozpracovávají a konkretizují v třídních vzdělávacích programech ( TVP). 14

15 Všechny ŠVP musí být v souladu s RVP PV. V RVP PV( 2004,, s.13, 16, 21, 23, 26) se píše: Hlavním záměrem oblastí -dítě a jeho tělo je: stimulovat a podporovat růst a nervosvalový vývoj dítěte, podporovat jeho fyzickou pohodu, zlepšovat tělesnou zdatnost a pohybovou a zdravotní kulturu, podporovat rozvoj dovedností, učit se sebeobsluze a vést je k zdravým návykům a zdravému životnímu stylu, -dítě a jeho psychika : je úsilím pedagoga podporovat duševní pohodu, psychickou zdatnost a odolnost dítěte, rozvoj intelektu, řeči a jazyka, poznávacích procesů a funkcí, jeho citu a vůle, sebepojetí a sebenahlížení, sebevyjádření, stimulovat osvojování a rozvoj jeho vzdělávacích dovedností a povzbuzovat je v dalším rozvoji, poznávání a učení, - dítě a ten druhý: záměrem je podporovat utváření vztahu dítěte k jinému dítěti či dospělému, posilovat, kultivovat a obohacovat jejich vzájemnou komunikaci a zajišťovat pohodu těchto vztahů, -dítě a společnost: děti se uvádějí do společenství ostatních lidí a do pravidel soužití s ostatními, vedou se k pochopení materiálních i duchovních hodnot, do světa kultury a umění, osvojují si potřebné dovednosti, návyky a postoje, -dítě a svět: záměrem je založit u dítěte elementární povědomí o okolním světe a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí a vytvoření elementárních základů pro otevřený a odpovědný postoj dítěte k životnímu prostředí. Při přechodu do základní školy by mělo mít dítě osvojené určité klíčové kompetence. Rámcové vzdělávací programy definují klíčové kompetence jako "soubory vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a budoucí uplatnění v životě". ( RVP PV, 2004, s. 4) Kompetence jsou formulovány jako očekávané výstupy a úroveň kompetencí vyjadřuje, kam předškolní vzdělávání směřuje, o co usiluje a na co může navázat základní vzdělávání. Získávání vzájemně propojených klíčových kompetencí začíná v předškolním věku dítěte, pokračuje v základním a posléze středním vzdělávání a postupně se dotváří v dalších obdobích života. Je to dlouhodobý, otevřený, celoživotní proces. Předškolní vzdělávání otevírá dětem cestu k tomu, aby byly v budoucnu schopné získávat klíčové kompetence potřebné pro život. Úroveň kompetencí je dána rozvojovou úrovní dítěte a jeho reálnými možnostmi v chápání a ovládání sebe sama i okolního světa. Pro předškolní vzdělávání jsou za klíčové kompetence považovány tyto: - kompetence k učení, -kompetence k řešení problémů, -kompetence komunikativní, -kompetence sociální a personální, -kompetence činnostní a občanské. 15

16 Dítě ukončující předškolní vzdělávání z hlediska kompetence k učení soustředěně pozoruje, zkoumá, experimentuje, získanou zkušenost uplatňuje v praxi, má elementární poznatky o dění v prostředí, ve kterém žije, klade otázky a hledá na ně odpovědi, vědomě se soustředí na činnost, zakončí započatou práci, odhaduje své síly, učí se s chutí.(rvp PV, 2004) Z hlediska kompetence k řešení problémů si dítě ukončující předškolní vzdělávání všímá dění i problémů v nejbližším okolí, řeší problémy, na které stačí, zpřesňuje si početní představy, rozlišuje funkční a nefunkční řešení, nebojí se chybovat. Dítě ukončující předškolní vzdělávání z hlediska komunikativních kompetencí ovládá řeč, dokáže se vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity různými prostředky, v běžných situacích komunikuje bez zábran a ostychu s dětmi i s dospělými, ovládá dovednosti předcházející čtení a psaní, průběžně rozšiřuje svou slovní zásobu, dovede využít informativní a komunikativní prostředky, má vytvořeny elementární předpoklady k učení se cizímu jazyku. Z hlediska sociální a personální kompetence dítě ukončující předškolní vzdělávání samostatně rozhoduje o svých činnostech, za své jednání odpovídá a nese důsledky, rozpozná nevhodné jednání, dokáže se prosadit a podřídit, uplatňuje základní společenské návyky a pravidla společenského styku, při setkání s neznámými lidmi či v neznámých situacích se chová obezřetně, umí být tolerantní, dokáže se bránit projevům násilí jiného dítěte. Z hlediska činnostní a občanské kompetence dítě ukončující předškolní vzdělávání se učí své hry a činnosti organizovat a řídit, má smysl pro povinnost ve hře, práci i učení, je otevřené aktuálnímu dění, je odpovědné za svá rozhodnutí, má základní dětskou představu o základních lidských hodnotách a normách, spoluvytváří pravidla společného soužití mezi vrstevníky, uvědomuje si svá práva i práva druhých, dbá na osobní zdraví a bezpečí svoje i druhých. Velmi důležitá je spolupráce základních a mateřských škol, aby učitelky obou zařízení byly seznámeny s dosaženými kompetencemi dětí a mohly bezproblémově na ně navazovat. 2.2 Alternativní školy - Zdravá mateřská škola, Začít spolu, Montessori Alternativní školy se odlišují zcela nebo částečně svými cíli, učebními obsahy, formami učení a vyučování, organizací školního života a nabízejí jinou možnost učení a vyučování. Alternativní školy vznikly z kritiky vznášené vůči veřejné škole a jsou považovány z hlediska svých rozdílných antropologických, filozofických nebo pedagogických základů za reformní školy. Zásadní přeměna nastala v obsahu školního vzdělávání. 16

17 Zdravá mateřská škola je mateřská škola podporující zdraví. Je to škola plná svobodných a zodpovědných dětí. Užívá nových netradičních forem práce, převážně skupinové a individuální, zohledňuje smíšené věkové složení dětí, které významně přispívá k sociálnímu zrání dětí. Pobyt dětí na smíšeném oddělení přináší výrazné výsledky, děti jsou k sobě ohleduplné, umí si vzájemně naslouchat, nevyskytují se projevy agresivity. Děti jsou komunikativní, jak k sobě, tak k dospělým a jejich chování se projevuje pozitivním laděním. Kvalitní výsledky děti dosahují ve vyjadřovacích schopnostech, umí vyjádřit a zdůvodnit svůj postoj a rozhodnutí. Učitelky zde prokazují mimořádné schopnosti v oblasti empatie a uspokojování citových potřeb dětí. Při svém výchovném působení vycházejí především z prožitků dětí, usilují o jejich aktivaci a samostatnost. V denních komunitních kruzích rozvíjejí komunikativní a sociální dovednosti a učí děti akceptovat druhé. ZMŠ usiluje o součinnost se základními školami v okolí, aby tím pomohla vytvářet podmínky pro nestresující, plynulý přechod dětí ze školy mateřské do 1. ročníku školy základní. (Havlínová M, 1995, s.110) Spolupráce začíná informovaností základní školy o požadavcích a podmínkách. Důležitá je znalost kurikula obou zařízení. Jednou z možností je možnost písemné dokumentace o dítěti, kde by byly vyzdviženy přednosti dítěte a v čem potřebuje pomoci. Velmi důležité jsou oboustranné hospitace zaměřené na pozorování dětí, kdy obě učitelky spolu konzultují jednotlivé případy. Nelze opomenout vzájemné návštěvy a společné akce. Začít spolu je vzdělávací program zdůrazňující individuální přístup k dítěti, partnerství rodiny, školy a širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání. Prosazuje a umožňuje inkluzi dětí se speciálními potřebami a klade důraz na podnětné prostředí. Preferuje kooperativní učení, projektové vyučování a integrovanou tématickou výuku. Sebehodnocením posiluje pozitivní motivaci dětí k aktivnímu a samostatnému učení. Program Začít spolu rozvíjí tři klíčové životní dovednosti dnešní doby: komunikaci, spolupráci a řešení problémů. Děti jsou připravovány na to, aby se v budoucnu aktivně zajímaly o učení, uměly se samy a efektivně učit a učení pro ně nebylo stresující. Celý program Začít spolu je koncipován na základě vzájemné tolerance, děti jsou vedeny ke zdravému životnímu stylu, odolnosti vůči stresům a zdraví škodlivým vlivům, které mohou vést ke zneužívaní a závislosti na návykové látky a je v naprostém souladu s Rámcovým programem pro předškolní vzdělávání. Velký význam je kladen napodobivé a námětové hře, která rozvíjí sociální cítění, citový rozvoj, rozvoj inteligence, jazykové schopnosti. Obsah programu se většinou plánuje formou tematických plánů. Jedním z hledisek je téma, které dětem ukazuje návaznost na skutečný život. Jednou ze základních forem práce je integrované učení hrou a činnostmi. Cílem je umožňovat dětem vnímat skutečnosti 17

18 v přirozených souvislostech, získávat reálný pohled na svět a orientovat se v něm. Děti se učí o životě pro život. (Začít spolu, 2003, s.75). V metodice tohoto vzdělávacího programu není spolupráce mateřské školy a základní školy zahrnuta, program Začít spolu klade důraz na individuální přístup k dítěti, k samostatnému rozhodování a velký důraz klade na účast rodiny. (Začít spolu, 2003, s.17) Při spolupráci se základní školou a při volbě forem a metod spolupráce využívá metodiku RVP PV. Vzdělávací program Montessori je alternativní vyučovací program pro předškolní výchovu, první i druhý stupeň základní školy schválený ministerstvem školství. K výuce je třeba vyškolit pedagogy a vybavit školy speciálními pomůckami. Vyučování podle pedagogických principů M.Montessori umožňuje naplňovat obsah klíčových kompetencí a cílů vzdělávání podle RVP. Smyslem této koncepce je vytvořit prostředí umožňující normální, přirozený vývoj dětí, který je uspořádán do tzv. senzitivních fází (zpravidla šestiletých). V těchto jednotlivých fázích je dítě zvlášť citlivé pro pochopení určitých jevů, čemuž odpovídá organizace výuky. Vychází se z potřeb dítěte. Výchova je chápána jako realizace svobody dítěte. Zajišťuje svobodný a spontánní rozvoj dítěte. Přizpůsobuje tempo možnostem dítěte. Poskytuje dětem volnost v upraveném prostředí tak, aby bylo bohaté na aktivity. Učitel by neměl bránit dítěti ve zkušenostech a musí mu věnovat pozornost. Učitel a žák jsou rovnocennými partnery, proto k němu projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost. Pedagog dává dítěti možnost svobodné volby, ale zároveň pomáhá a radí tam, kde je dítě nerozhodné. Zasahuje, když se dítě nudí a nedokáže si vybrat činnost nebo porušuje daná pravidla. Postupně v dítěti utváří vlastní zodpovědnost. Ve třetím ročníku v Montessori škole všechno, co se děti naučily, se spojuje v souvislosti a děti jsou připraveny na nové výzvy a úkoly. Tím je položen základ celoživotního učení. U všech typů škol, ať základních či mateřských je snaha udržovat, zkvalitňovat a rozvíjet spolupráci mezi školami a tím napomoci dětem k lepší adaptaci na nové prostředí a lidi bezproblémovému zvládání pracovních úkolů, činností a začlenění se do společnosti. 18