ZÁKLADNÍ ŠKOLA PRAKTICKÁ KRÁLÍKY ŠKOLNÍ BRAVÍČKO

Transkript

1 ZÁKLADNÍ ŠKOLA PRAKTICKÁ KRÁLÍKY BŘEZEN, DUBEN ŠKOLNÍ BRAVÍČKO Milí čtenáři, kamarádi, přátelé, jaro klepe na dveře slyšíte? Pozvěte ho domů spolu s naším časopisem. A co se v něm dočtete? Velice zajímavý rozhovor s myslivcem panem Švorcem. Naše škola každý rok spolupracuje s myslivci na podzim děti sbírají kaštany a žaludy pro zvířátka, které potom v zimě odnesou ke krmelcům za doprovodu myslivců. Ti jim pak vždy zajímavě vyprávějí o zvířátkách, učí je poznávat stopy a mnoho dalšího. Věříme, že naše spolupráce bude i nadále pokračovat. Zajímavé dny v kalendáři nám opět daly námět pro témata časopisu. Tentokráte jsme se nechali inspirovat Mezinárodním dnem loutkového divadla (21. 3.), a tak vznikly scénky snad nejznámějších loutek Spejbla, Hurvínka a Máničky, které jsme vymysleli v hodinách slohové výchovy se slaví Mezinárodní den Rómů na internetu jsme našli spoustu zajímavých informací z jejich života, historie, tradic opravdu zajímavé počtení. Na začátku měsíce dubna máme Velikonoce! Děkujeme rodičům za perfektní spolupráci, díky níž vznikl nápadník velikonočních receptů určitě do nich nahlédnete tehdy, když nebudete vědět, co s vykoledovanými vejci. No a před Velikonoci se nezapomeňte přijít podívat na tradiční výstavu velikonočních aranžmá, výrobků, která bude opět instalována v čítárně Městské knihovny Králíky. Příjemné chvilky při čtení časopisu přeje redakce (L. Postl, M. Rakaš, K. Skotáková, M. Doubínková, K. Muchová, K. Loufková, J. Malá, I. Nesvadbová, P. Čuma).

2 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 2 KALENDÁŘ AKCÍ Co nás čeká? Turnaj ve florbale- chlapci Návštěva knihovny Turnaj ve florbale dívky Pracovní den příprava na výstavu Turnaj ve stolním tenise - dokončení Velikonoční výstava v Městské knihovně Králíky Jarní slavnost ve ŠD Ředitelské volno Velikonoční prázdniny Návštěva knihovny Den Země (dle počasí) Ekologický týden (dle počasí) Čarodějnice Tvořivé dílny pro bývalé žáky jednou za 14 dní PŘIJĎTE SE PODÍVAT NA VELIKONOČNÍ VÝSTAVU NAŠICH PRACÍ, KTERÁ JE INSTALOVÁNA V ČÍTÁRNĚ MĚSTSKÉ KNIHOVNĚ KRÁLÍKY. TRVÁNÍ VÝSTAVY: NA POŽÁDÁNÍ BUDE ČÍTÁRNA OTEVŘENA I MIMO OTEVÍRACÍ DOBU ČÍTÁRNY.

3 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 3 ROZHOVOR S PANEM ŠVORCEM Milý pane Švorci, naše škola s Vámi a myslivci spolupracuje hodně dlouho (určitě 6 let to už bude). Do lesa s Vámi chodí hlavně mladší žáci, ale i my ostatní bychom se rádi dozvěděli něco zajímavého ze života myslivce odpovíte nám na naše otázky do Školního bravíčka? Jak se stanu myslivcem? Myslivcem se člověk stane v první řadě tak, že má nějakého myslivce v rodině, např. otce, strýce nebo jiného příbuzného, který jej k myslivosti vede. Toto však není můj případ. Já jsem se k myslivosti dostal tak, že mými oblíbenými předměty ve škole byl předně přírodopis, ať již pouze zoologie nebo i ostatní přírodní vědy. V dětských letech jsem byl také členem ochranářské organizace TIS Svaz pro ochranu přírody a krajiny, ale vzhledem k tomu, že v našem regionu nebyla u této organizace žádná buňka, hledal jsem uplatnění někde jinde, co by s přírodou také souviselo, a tak jsem se dostal k myslivosti. Co všechno dělá myslivec? Jaké má povinnosti, práva? Tak předně myslivec je, nebo lépe řečeno by měl být vlastně první ochránce přírody. Přírodu musí chápat jako celek a ne se pouze zaměřovat na živočichy, kteří jsou zařazeni podle Zákona o myslivosti mezi živočichy, které myslivecky obhospodařuje, tj. zvěř. Vše je nutno brát jako celek, a tak k přírodě přistupovat. Myslivec má v přírodě dost práce po celý rok. Předně musí obstarat krmivo na dobu zimního strádání, tj. nasušit dostatečné množství kvalitního sena, letniny (to jsou letorosty listnatých dřevin, maliníku nebo třeba i kopřiv), zajistit dost velké množství jadrného krmiva buď odkoupením od farmářů, nebo vlastním vypěstováním (oves, ječmen), sesbírat nebo vykoupit kaštany, žaludy. Opravovat krmelce a myslivecká zařízení jako jsou posedy a kazatelny, které slouží předně k pozorování zvěře, a posléze v konečném efektu i k jejímu lovu.takže k povinnostem vlastně patří se o zvěř starat. Až na úplný konec k právu myslivce patří také zvěř lovit podle všech chovatelských zásad, a tím vyřazovat z chovu jedince podprůměrné a pro další chov zvěře nevhodné. Co patří k vybavení myslivce? Tak předně k základnímu vybavení myslivce patří jeho znalosti o přírodě jako celku, a potom patřičná kvalifikace přímo na úseku myslivosti. Každý myslivec absolvuje kurz, kde se přednáší celkem sedm předmětů. Potom uchazeč absolvuje tzv. adeptskou praxi v některé honitbě. Po této roční praxi jde skládat zkoušku z myslivosti, tj. z těch již výše uvedených sedmi předmětů. Jinak k vybavení materiálnímu patří předně dobré oblečení, aby mohl myslivec trávit čas pro pozorování zvěře případně jejímu lovu za každého počasí, dobrá pozorovací optika (dalekohled s dobrou světelností, aby mohl zvěř dobře pozorovat, neboť nejaktivnější je zvěř za soumraku nebo při rozednívání), a v neposlední řadě lovecká zbraň, ať již broková na lov drobné zvěře (zajíc, bažant, divoké kachny, holubi, ale i zvěř myslivosti škodící jako straky, vrány, lišky,kuny, jezevci apod.),a také zbraň kulovou, kterou loví předně zvěř spárkatou tj. srnčí, muflony, jeleny, daňky a divoká prasata. To jsou zbraně palné, potom myslivec samozřejmě potřebuje dobrý nůž (na ošetření zvěřiny, které musí provést ihned po ulovení zvěře). Nůž je tzv. zbraní chladnou. Musí myslivec skládat zkoušky na zbraň? Jednou nebo vícekrát? Ano, myslivec musí skládat zkoušky na získání zbrojního průkazu před komisařem na Policii České republiky. Zkouška se skládá z testu, který obsahuje řadu otázek ze Zákona o zbraních a střelivu. Předmětem je i otázka o poskytování první neodkladné pomoci (např. při nějaké nehodě třeba se střelnou zbraní), nebo i všeobecné poskytnutí první pomoci (říznutí se, zlomení končetiny, uštknutí zmijí, omrzliny, popáleniny a vlastně veškeré úrazy, které předně v přírodě přicházejí v úvahu. Zkoušku na zbrojní průkaz vykonává uchazeč zatím pouze jednou, uvažuje se však do budoucna o tom, že by se mohlo u majitelů zbrojních průkazů provádět ověřování znalostí. Rovněž tak se také uvažuje, že by žadatel o vydání zbrojního průkazu by se měl podrobit psychologickému vyšetření (psychotesty) - zatím však není v platnosti. Jak často myslivec loví? Myslivec loví zvěř předně ve své honitbě, kde se o zvěř stará a pečuje o ni. Tato otázka je závislá na tom, kde myslivec vlastně tuto činnost vykonává. V honitbách jsou velké rozdíly co do skladby zvěře. Někde jsou honitby úživné, zvěř zde má ideální podmínky a tudíž jí je zde více. V každém případě myslivec vlastně supluje velké šelmy jako rysy, vlky apod., kteří loví větší zvěř jako jeleny a divoká prasata. V naší hustě osídlené krajině by však většinou tyto šelmy nenašly vhodné prostředí. Myslivec při své činnost lovecké tudíž z chovu odstraňuje předně jedince nemocné, přestárlé a ve vývoji zaostalé, a tím také redukuje početní stavy zvěře v přírodě, aby nedošlo k přemnožení a tím pak následně k velkým škodám ať již na úseku polních plodin, tak také na úseku lesního hospodářství. Přímo k Vaší otázce: Myslivec v naší oblasti za kalendářní rok střelí (uloví) asi tak 2-5 kusů zvěře spárkaté, ne však každý, záleží na jeho aktivitě a na tom, zda má nějakou zvěř škodící myslivosti (viz výše). Myslivci se mezi sebou také přátelí a dostávají se na základě těchto přátelství i do jiných honiteb, kde je např. třeba velký výskyt divokých kachen, tak zde jich může také za jeden hon ulovit i několik desítek.

4 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 4 To samé platí i o honech na zajíce nebo bažanty. Také je možné, aby si zájemce lov zvěře odkoupil, např. přes některou loveckou kancelář (dnes může lovit téměř po celém světě, ale je to záležitost finančně velmi náročná). Jak si vybírá zvířata? Zvířata, říkejme jim zvěř, se vybírá podle plánu lovu, který se na každý rok zpracovává podle skutečného stavu zvěře v honitbě. V měsíci únoru se provádí sčítání zvěře, a podle skutečného stavu se tento plán lovu vypracovává. Zvěř k lovu se vybírá podle jejího zdravotního stavu, chovné hodnoty (jak již jsem se zmiňoval výše). Co se děje s ulovenými zvířaty? Ulovená zvěř se po většině prodává výkupním organizacím, které ji dále distribuují do obchodní sítě (do hotelů nebo jiných stravovacích zařízení). Od loňského roku mají také myslivci možnost část své produkce volně odprodat zájemcům z řad obyvatel v místní lokalitě. Je však nutno upozornit, že zvěřina (např. z předně srnčí) se zdá potencionálním zákazníkům dost drahá. Cena se pohybuje kolem Kč za kg, to je ovšem cena za zvěřinu v kůži, pouze s odstraněnými běhy a hlavou. To znamená, že čisté upotřebitelné zvěřiny je asi 55 % z celkové váhy prodávaného kusu. Je samozřejmé, že část ulovené zvěře se také ponechá samotným myslivcům, kteří se o zvěř starají. Jaké psy používají myslivci k lovu? Psů loveckých plemen je v současné době velké množství. Celkem je pět takových skupin psů (podle jejich použití v praxi). Jsou to ohaři, slídiči, honiči, norníci a barváři. Tato otázka by potřebovala více rozvést, ale bylo by to dost složité a zdlouhavé. Pouze se zmíním, že pes je nepostradatelným pomocníkem myslivce, který zvěř najde, upozorní na ni, vyžene ji z úkrytu, střelenou dohledá a případně svému vůdci přinese. Jinak se také říká, že myslivec bez psa je jenom myslivcem polovičním. Psi jsou speciálně cvičení? Mají nějaké zkoušky? Ano, psi musí skládat předepsané zkoušky, kde se projeví jejich vlastnosti - jak vrozené, tak i získané specielním výcvikem. Po zdárném absolvování těchto zkoušek se stává pes LOVECKY UPOTŘEBITELNYM. Na každý druh lovu se používá jiný druh psa, jsou však plemena loveckých psů, která jsou všestranná a musí svou všestrannost také dokázat na příslušných zkouškách. Jak myslivci spolupracují s lesníky? V dřívějších dobách bylo zcela běžné, že co lesník, to také myslivec, a ve svém povolání se staral jak o les, tak i o zvěř v lese žijící. Dnes jsou většinou tyto činnosti od sebe již odděleny a ne všichni lesníci se také věnují myslivosti. Jinak taková spolupráce mezi oběma je velice důležitá, neboť oba dva musí mít zájem na tom, aby zvěř žijící v lese byla pěstována jen v počtu, aby nepůsobila neúměrné škody na lesních porostech. Lesníci někdy myslivcům poskytnou např. materiál na výstavbu mysliveckých zařízení jako krmelců, posedů. Naopak myslivci se kolikrát podílejí na ochraně lesa tak, že např. provádějí ochranné nátěry mladých stromků pro ochranu před okusem zvěří. Co Vás přivedlo k tomu, že jste se stal myslivcem? Předně zájem o přírodu jako celek. Myslivec za svůj život prochází celkem třemi stupni vývoje. Já je nazývám takto: lovec chovatel - obdivovatel. Já jsem, domnívám se, na úrovni teprve chovatele. Které volně žijící zvíře se Vám nejvíce líbí a proč? Asi byste si mysleli, že to bude jelen - jak říkáme my myslivci, královská zvěř. U mne tomu tak není, i když mám několik jelenů ulovených. Mne osobně nejvíce zajímá zvěř srnčí, a to pro svou krásu, pro to, že ve své činnosti myslivecké o ni nejvíce pečuji, a také pro svou variabilitu v tvorbě paroží. Každé je poněkud odlišné, a tím mne uchvacuje. Osobně se také rád účastním lovů na divoké kachny, kdy je dokonale prověřována střelecká zdatnost všech přítomných. To je ovšem v honitbách, kam mne často zvou moji kamarádi z řad myslivců. Se kterými zvířaty se můžeme setkat v orlickém lese? Tak je to předně zvěř srnčí, je tam i jelení. Z drobné zvěře je zde zajíc, liška, jezevec, obě kuny, sojka, straka, holub hřivnáč, káně, krkavec, jestřáb a tak dále. Jaký je Váš největší úlovek? Z naší oblasti si velice vážím svého uloveného muflona, který byl ohodnocen stříbrnou medailí. (Význačné trofeje se bodují podle určitých pravidel a zařazují se podle získané bodové hodnoty do třech kategorií medaile zlatá, stříbrná a bronzová). Co byste si přál? Přál bych si, aby se ve společnosti alespoň trochu změnil názor na myslivce, aby si společnost jejich práce konané vlastně zadarmo pro přírodu více vážila, aby občané z řad ochránců přírody je brali jako partnery a ne jako soupeře, aby myslivci žili s ostatními návštěvníky přírody v pohodě. Také bych si přál, aby se řady myslivců rozrůstaly, dnes je zájem o provozování této ušlechtilé záliby mezi mládeží malý. Děkujeme za rozhovor a těšíme se na další spolupráci. Redakce

5 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 5 NAŠI BŘEZNOVÍ, DUBNOVÍ OSLAVENCI Svátek slaví: Narozeniny slaví: Mirek Mucha (7. r.) Radek Macek (9. r.) Paní učitelka Leona Šponarová Dušan Tejkl (4. r.) Aleš Vogl (7. r.) Pan učitel Jiří Švanda Marek Rakaš (6. r.) Denisa Bartoníčková (13 let) Katka Melicharová (13 let) Aneta Vyšohlídová (14 let) Patrik Rakaš (12 let) Kamila Skotáková (13 let) Lukáš Postl (11 let) Eliška Villímová (12 let) Radek Macek (16 let) Adam Nejedlý (12 let) Všem oslavencům přejeme hodně úspěchů (hlavně ve škole) a splnění všech tajných snů a přání. Výsledky anket únor ) Čeho si vážíš na svém nejlepším kamarádovi? počet hlasů pořadí zastává se mě, pomáhá mi /////// 7 1. je kamarádský/á ///// umí udržet tajemství ///// je hodný/á /// dokáže se bavit /// že mě nemlátí // 2 6. říká pravdu / ) Jak bys strávil víkend se svým kamarádem? počet hlasů pořadí chodili ven ////// 6 1. jeli pod stan //// co bychom chtěli //// bavili bychom se //// Jeli bychom k moři /// 3 5. hráli fotbal // koukali na filmy // šli bychom do Rabitu // Jeli bychom na bazén //

6 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 6 Okénko prevence Šikana Vím že se ptáš sám sebe, proč zrovna ty máš tohle trápení (všichni se tak ptali)... Není to proto, že bys byl slabý, že bys byl špatný, že si to vlastně zasloužíš. Jenom jsi uvěřil lži toho, kdo tě šikanuje. Vím že se bojíš komukoliv říci, co se děje, kdo a jak ti ubližuje. Ten, kdo tě trápí, ví, že šikaně se nejlépe daří v atmosféře tajemství Nepomáhej mu! Nedělej mu radost tím, že se nebráníš, neposlouchej toho, kdo ti ubližuje, a svěř se doma rodičům, spolužákovi, o kterém tušíš, že šikanu neschvaluje, nebo nám Zavolej číslo , jsme tu pro tebe 24 hodin. Šikana a rodiče Šikanované dítě chodí domů zbité, umazané, chybějí mu části oděvu, požaduje pod libovolnými záminkami peníze na další den. Šikanované děti se snadno stávají záškoláky nebo se jim nechce do školy. Trpí poruchami soustředění, jsou smutné natolik, že se u nich může vyvinout patologický smutek deprese. Jsou vystrašené, stonavé, opakovaně navštěvují lékaře. Stanou-li se děti svědky šikany, mívají kromě strachu pocit studu a spoluviny, přestože se jí nezúčastnily. Vždy svým dětem naslouchejte a nezlehčujte, co vám vyprávějí. Snažte se přesně zjistit, co se dělo a kdo se zúčastnil, pomocí otázek: CO? KDO? KDE? KDY? JAK? PROČ? S KÝM? PROTI KOMU? Souhlasíli dítě, nechť událost zachytí písemně nebo ji zapište sami. Neříkejte svým dětem, aby byly statečné a vrátily to, co se jim stalo. Nemají na to sílu a řešení to není. Jednejte bez prodlení sami. Šikana sama od sebe obvykle nepřestává. Máte-li podezření na šikanu, pak se spojte s ředitelem školy, případně se školním inspektorem. Promluvte o věci s třídním učitelem. Podáte-li písemnou stížnost, mějte vždy kopii. Bude-li ji s vámi představitel školy projednávat ústně, dělejte si poznámky. Vytrvale, i když vždy zdvořile, se ptejte a nedejte se odbýt. Jde-li o školu církevní, spojte se s jejím nadřízeným církevním úřadem. Pomozte svému dítěti zvládnout zátěž: naučte je, jak se vyhnout nebezpečným situacím. Co odpovědět nebo jak nereagovat na provokaci. Nebojte se požádat o přeložení dítěte do jiné třídy, případně školy, ale ověřte si předem, jaké tam vládnou poměry. (zdroj: Nadace Naše dítě) SBÍRÁME VYSLOUŽILÉ ELEKTROSPOTŘEBIČE!!! Malé rozměry vložte do červené popelnice u vchodových dveří Velké rozměry předat p. A. Uhlířovi SBÍRÁME NEFUNKČNÍ BATERIE, MONOČLÁNKY!!! Vložte do zelené popelnice u vchodových dveří POZOR! KONČÍ SBĚR POMERANČOVÉ KŮRY!!! Odvoz Odevzdávejte I. Nesvadbové

7 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 7 V měsíci březnu navštívíme HRAD PERNŠTEJN, kde si zahrajeme, jak se žilo na hradě. V tomto měsíci přivítáme jaro JARNÍ SLAVNOSTÍ. V měsíci dubnu na nás čeká HRAD HELFŠTÝN, kde na pověst naváže pasování na rytíře. Na konci dubna na nás čeká PÁLENÍ ČARODĚJNIC, termín bude upřesněn. 3., 7. ročník Na konci března nás čeká změna času. Začíná letní čas a hodinové ručičky opět posuneme dopředu, a tudíž budeme muset vstávat dřív. Napsali jsme vám, jak se nám to líbí Matěj: Maminka mě vzbudí každé ráno. Říká mi, že mám vstávat a nasnídat se, potom se musím převléknout. A mažu do školy. Jiné je to v sobotu a v neděli, vstávám sám. Pustím si televizi a u pohádky se nasnídám. Že musím vstávat o hodinu dřív, mi nevadí. Dan: Ráno vstávám v 6 hodin, nasnídám se a chvilku se koukám na televizi. Takhle to dělám každý všední den. V sobotu a v neděli si trochu pospím, vstávám v 7 hodin. Jestli mi bude dřívější vstávání vadit, ještě nevím. Aleš: Každé ráno vstávám o půl 7, obléknu se, nasnídám se, jdu na autobus a jedu do školy. Tak to chodí každý všední den. Ale v sobotu a v neděli to je jiné, to si můžu pospat. Někdy to dotáhnu do 10 hodin, jednou se mi povedlo vstát až ve 12 hodin. Až budu muset vstávat dřív, možná se mi to nebude líbit. Zdenda: Ráno vstávám brzy, obléknu se a nasnídám, do školy jedu autobusem. V sobotu a v neděli si trochu víc pospím. Až budu muset vstávat dřív, tak se mi to určitě nebude líbit. A jak slavíme u nás Velikonoce? Dan: Maminka se sestrou malují vajíčka. Jak je namalují, je pro mě stále tajemství. Potom maminka peče beránka a mazanec. Maminka vyzdobí dům. Na koledu chodím s bratry a jejich kamarády. Říkáme koledu a čekáme na výslužku. Radši dostávám sladkosti, než vajíčka. Z vajíček maminka udělá spoustu dobrot. Sladkosti mi vydrží dlouho. Aleš: Na Velikonoce maminka peče beránka a vaří samé dobroty. Maminka maluje vajíčka, někdy pomáhám barvit. Barvu rozpustíme do vody a vajíčko do ní hodíme. Maminka někdy vajíčka barví slupkami od cibule, přidává do barev ocet. Na koledu mám velkou tašku, chodím sám, bratr už nechce. Dostanu velkou kupu, bonbonů, oplatek, vajíček a jiných dobrot. Matěj: Maminka zdobí v domě a dělá ozdoby z vajíček. Maminka barví vajíčka, já jí pomáhám. Vajíčka malujeme štětcem. Na koledu chodím se strejdou nebo s taťkou. Řeknu koledu a za ni dostanu vajíčka a dobroty.

8 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka je Mezinárodní den Romů. Nahlédněme do jejich historie, seznamme se s jejich zvyky, kuchyní Odkud přišli? Romové přišli nejpravděpodobněji z Indie. Když se historikové shodnou na Indii, tak říkají, že obecně Cikáni patřili do nejnižší kasty tzv. nedotknutelných. Tito lidé dělali a dělají dodnes ty nejhorší práce na žebříčku popularity, jako například čističi městských kanálů, apod. Cikáni byli kočovníci a cestovali po celém světě. Do Evropy se dostali přes Blízký východ a následně na Balkán asi někdy ve 14. století. Do českých zemí přišli na počátku 15. století. Bydlení Romové nikdy nebydleli jednotně. Rozdíly jsou patrné zejména mezi olašskými a Romy žijícími usedle. Olašští Romové žili spíše kočovným životem. Na vhodných místech se zastavovali na několik dní až týdnů. Stavěli si přenosné stany (šátré) nebo také obydlí z větví, hlíny anebo celty. Zimu přečkávali v zemnicích nebo v jeskyních. Součástí jejich života byly také obytné vozy (vurdona), které měly nejen obytnou, ale i dopravní funkci. Dřevěné maringotky, obvykle tažené párem koní - někdy dokonce i malým traktorem, si sami barevně malovali i vyřezávali. Romové žijící usedlým životem si zakládali cikánské osady (romane gava) hlavně na okrajích měst a vesnic. Ačkoliv se osady neustále rozrůstaly, panovala v nich soudržnost a dodržování pravidel. Umělci (např. kováři, hudebníci aj.) se zdržovali poblíž panských sídel. Původně obývali zemnice a polozemnice často vestavěné do svahu, později si sami začali stavět malé domky bez základů (kher, koliba). Důležitá pro Romy byla kuchyně - zde vařili, jedli, spali i trávili většinu dne. Vybavení domů, které byly většinou z přírodních či snadno přístupných materiálů, tvořila dřevěná postel (vodros), stůl (skamid), židle (stolko) apod. Neodmyslitelnou výzdobu obydlí Romů tvořily zarámované fotografie příbuzných, obrazy svatých, plakáty a kříž. Pestré stěny se vzory odlišných barev a také pestré barvy záclon i jiných doplňků se podílely na tvorbě interiéru. Neobvyklý nebyl ani nedostatek vody, chybějící kanalizace i domy bez elektřiny. Romové mají strach z duchů zemřelých, protože by jim mohli uškodit. Proto nechtějí bydlet blízko hřbitovů, márnic ani v místech bývalých popravišť. I když se v současnosti Romové přibližují okolnímu společenství, uchovávají si i v oblasti bydlení některé své zvyklosti a charakteristické znaky. Rodina, postavení členů a rodinné zvyky Pro Romy jsou typické velké rodiny, skládající se mnohdy i z více generací (famel ija). Velmi ojedinělé byly tříčlenné rodiny. Rodina ochraňovala každého člena a měla zásadní význam. Vyloučení z komunity bylo největším trestem. V rodině měl hlavní slovo nejstarší muž. Muž musel zajistit rodinu materiálně. Ženě odevzdal finanční prostředky, za které pořídila obživu či ošacení. Romové projevují lásku svým ženám pro nás velmi netradičně. Občas ji uhodí, a tak vyjadřují svou žárlivost, tedy i lásku. Když se romským ženám zdálo bití už neúnosné, mohly svou nespokojenost sdělit pomocí písně na romských zábavách (bašaviben). Muži se většinou zastyděli a přestali. Otec byl hlavní osobou při výběru partnera svých dětí. Většinou se podílel na výchově synů, které učil tradičním řemeslům a zasvěcoval je do mužských povinností v rodině. Na veřejnosti odpovídal za chování své rodiny. Ovdovělí Romové se většinou znovu ožení. Jejich novou partnerkou se často stává svobodná nebo také ovdovělá sestra mrtvé ženy.

9 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 9 Romská žena je podřízena svému muži. Projevovalo se to mimo jiné i tím, že na veřejnosti chodila několik kroků za ním. Tak vyjadřovala svou úctu a pokoru. Žena vedla domácnost, zabezpečovala každodenní obživu a vychovávala děti, zejména své dcery. Zajišťovala jim bezpečí a zázemí domova. Své dcery učila vařit, starat se o domácnost a mladší sourozence a celkově je připravovala na vdávání a jejich samostatný život. Smrt matky byla velkou tragédií. Ovdovělé ženy se už většinou znovu nevdaly. Kdyby si našly nového partnera, potřebují k sňatku souhlas celé rodiny a většinou i nejstaršího syna. Neplodné ženy to neměly lehké. Muž je mohl opustit, protože podle Romů mohla za neplodnost páru žena. V těhotenství ženy dodržovaly přísná pravidla. Těhotná žena (phari) se nesměla podívat na žábu, hada, slimáka a ani na škaredého nebo postiženého člověka. Dítě by mu mohlo být podobné. Nesměla se účastnit pohřbů ani křtin. V každém domě měla dveře otevřené a vždy musela dostat to, na co právě měla chuť. Mysleli si, že kdyby jí nebylo vyhověno, došlo by k potratu. V těhotenství ženy nenosily náramky ani pásky, aby se dítě nenarodilo s omotanou pupeční šňůrou kolem krku. Po porodu, v době šestinedělí, byla žena pokládána za nečistou. Nesměla prát, vařit, ani se starat o domácnost. Narozené dítě se poprvé koupalo ve vodě, do které byly naházeny mince. Mělo být pak šťastné a zdravé. Jako první viděl dítě otec, který je většinou políbil a tím jej přijal za své. Romové své děti většinou křtili, protože věřili, že jen pokřtěné dítě bude zdravé. Do křtu matka dávala dítěti pod polštář hřeben nebo jiný kovový předmět, aby je neodnesla či neuhranula čarodějnice. Jako další druh opatření se používala červená stužka nebo navlečené korálky, které se uvazovaly dítěti na zápěstí. Romové věří, že život dítěte je ovlivněn i dnem jeho narození. Smůlu přinášelo pondělí, pátek, Dušičky nebo den, kdy někdo zemřel. Nejlépe se měly děti narozené ráno a o vánočních svátcích. Křtiny (bol ipen) se odehrávaly za účasti kmotrů. Byli to většinou bohatí sedláci, u kterých rodiče narozeného dítěte pracovali. Kmotra (kirvi) dávala dítěti náušnice nebo řetízek, kmotr (kirvo) většinou zajišťoval pohoštění. Každé dítě má dvě jména. Jedno oficiální, zapsané na matrice a druhé cikánské (aver nav). Cikánské jméno chránilo dítě před nemocemi a neromským světem. Toto jméno přestal Rom užívat tehdy, když udělal něco špatného. Druhé jméno bylo většinou i přezdívkou, a proto se dávalo dítěti až později podle vzhledových znaků či charakterových vlastností. Romské děti dříve nechodily do školy. Potřebným věcem k životu se učily napodobováním dospělých. Dítě bylo vychováváno většinou celou osadou, protože Romové neznají soukromí, typická je kolektivnost. Vztahy mezi sourozenci jsou velmi dobré. Zvláštní postavení má v rodině po celý život nejstarší sestra (bari phen). Stará se o mladší sourozence, předává jim dovednosti získané od matky. Musí respektovat nejstaršího bratra (baro čhavo), i kdyby byl mladší než ona. Ten má také v rodině velmi významnou pozici. Očekává se od něj, že je rozumnější, zkušenější a fyzicky silnější. Je povinen postarat se o sourozence v době nepřítomnosti rodičů a ve výchově má téměř stejné kompetence jako oni. Většinou se zapojuje i do výběru partnera své sestry, ale hlavní slovo má otec. Po smrti otce se stává hlavou rodiny. Svatba je velkou událostí. Úřední sňatek byl pro Romy jen formalitou, a proto mu většinou předcházely zásnuby (mangavipen), které byly něco jako neformální uzavření manželství. Budoucí partnery pro své děti určovali rodiče, a to otcové. Hlavním kritériem pro výběr partnera byla výše majetku, pověst rodiny a u dívek barva pleti (čím světlejší, tím lepší). Velmi žádaní byli muži hudebníci. Romové věřili, že svého vyvoleného partnera mohou získat či ztratit vykonáváním různých rituálů. Třeba nasypání prachu ze spáleného ochlupení do kávy či čaje neomylně zajistí přízeň druhé strany. Naopak k přerušení vztahu pomůže hodit mezi vzniklý pár hlínu sesbíranou z devíti hrobů. K zásnubám dojde poté, co se navštíví obě rodiny a za účasti kmotrů se domluví na podmínkách. Při samotném obřadu sváže starosta osady, kmotr nebo otec ženicha novomanželům ruce červeným šátkem a nalije jim do dlaní slivovici či červené víno. Nápoj si pak vzájemně pijí z dlaní. Svatba byla bohatá. Nevěsta má bílé šaty, kytici a dochází k výměně prstenů. Ty nemají pro Romy zvláštní význam, a proto jsou většinou jen vypůjčené na samotný obřad. Typické je vybírání peněz na ženicha a nevěstu při redovém tanci. Při svatební noci je ověřována nevěstina poctivost, která měla vliv na to, jaké bude mít postavení v ženichově rodině. Snacha (bori), která se dostane do nové rodiny, má nejnižší a podřadné postavení. Nejvíce na ni působí tchyně (sasvi), která ji učí zvyklostem její rodiny. Snacha musí svou tchyni vždy poslechnout a nesmí odmlouvat.

10 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 10 Tchyně většinou svým snachám nadávají a také je bijí. Mladá snacha se může bránit jedině tím, že uprchne zpět ke svým rodičům. Když tchyně slíbila, že se polepší, tak si mohl manžel odvést svou ženu zpět domů. Pro tchyni to byla velmi potupná chvíle, nicméně situace snachy se poté zlepšila. Vážnosti začíná snacha nabývat poté, co porodí několik dětí. Romové jsou také někdy nevěrní. Ale jen nevěra ze strany ženy může být důvodem k rozchodu. Kdyby se nevěra prokázala, tak byla žena bita, ostříhána nebo vyhnána. Zvláštní úctu mají Romové ke starým lidem. Ti měli v rodině a v celé komunitě nejvyšší postavení. Postarat se o své rodiče je pro děti samozřejmostí. Až do smrti zůstávali v kruhu rodiny, ani v dnešní době neodchází do domovů důchodců nebo do nemocnic. Zvláště staré ženy byly považovány za moudré. Často radily druhým při řešení rodinných problémů či při léčení nemocí. Mnoho rituálů a zvyklostí se pojí s odchodem člověka ze světa. Romové věří na duchy mrtvých (mule). Aby se nechtěl vrátit zpět mezi živé, dávají do rakví různé věci - fajfky, alkohol, šperky, svaté obrázky a také peníze. Všechen majetek mrtvého musel být zničen. V místnosti se zemřelým se nesmělo připravovat jídlo ani větrat, proto často vařili u příbuzných či sousedů. Do hrobu upravují zesnulé sami. Mrtvým se většinou zatlačí oči mincemi z toho důvodu, aby si nevzali s sebou nikoho dalšího. Zesnulý se položí do rakve, která se umístí do středu místnosti na dvou židlích. Protože bude nebožtík na onom světě potřebovat peníze, musí se mu dát do kapsy nebo do dlaně. Poté drží příbuzenstvo a blízcí přátelé tři dny a tři noci stráž u rakve, tzv. vartování. Povídají si, vzpomínají na mrtvého, hrají karty a vyprávějí si romské pohádky, příběhy a kladou si hádanky. Nesmí se zpívat ani tancovat. Alkohol je dovolen, ale nikdo se nesmí opít. V den pohřbu pokropí farář místnost svěcenou vodou a všichni se vydají na hřbitov (mulaňi bar). S rakví se musí třikrát poklepat o práh domu, aby se zajistilo, že duše mrtvého z domu odejde a už se nevrátí. Romové věří, že když se farář cestou na hřbitov třikrát ohlédne, v blízké době zemře někdo další. Při průvodu nesmí chybět romská hudba. Po pohřbu drží příbuzní smutek asi jeden rok, kdy se nesmí účastnit svateb ani zábav. Nosí černé oblečení, ženy si dříve stříhaly vlasy. Hřbitov pak navštěvují o církevních svátcích a v den výročí smrti. Romský tanec Romský tanec pochází ze slovenského a maďarského čardáše a ruského romského tance, tančí se individuálně i skupinově. Tancem vyjadřujete hrdost, radost, oheň, temperament, ale i smutek. Romský tanec je procítěný duchem orientu a obohacen tanečními prvky tradic rozličných zemí, kde Romové žili a žijí. Celkový zážitek z tance je skutečně barevný, divoký a plný slunce... Romský oděv Oděv Romů býval a je jak předmětem pohrdání, tak obdivu. Vždyť i současná móda je inspirována etnickými prvky, obzvlášť romskými. Oděv žen se skládá z bohatě řasené černé sametové sukně o hmotnosti cca 12 kg a zdobené halenky s dlouhým rukávem z průsvitného materiálu, zdobené flitry a krajkami. Sukně jsou různé - nařasené, volánové, jsou takové poschoďovitě volánové, jsou hlavně barevné, oblíbené jsou motivy květů. A pak červená barva, ta hraje důležitou roli nejen na oděvu, ale třeba i na nějakých doplňcích. Sukně finských Romů váží dokonce 15 kg! Romská kuchyně Tradiční romské pokrmy v dnešní době upadají v zapomnění. Přitom ale právě tato kuchyně je pestrá a poznamenaná všemi zeměmi, kterými tento národ v minulosti procházel. A protože kočovníci nikdy neměli peněz ani jídla nazbyt, musely romské kuchařky umět vařit doslova z vody. Dnešní romská kuchyně už zdaleka není tradiční. Zbytky se zásadně nedojídaly Zajímavé je, že Romové, ač byli chudí, nedojídali zbytky a jednou uvařené jídlo již znovu neohřívali, ale vyhazovali jej. Věřili totiž, že zbytky očichávají duše mrtvých, které by na ně pak mohly přenést nemoc. Mezi tradiční romské dobroty patří například kynuté placičky mariklja, které se dají připravit na sladký i slaný způsob, nebo pokrm gója, který se dělá především o Vánocích.

11 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 11 Skládá se ze směsi podobné těstu na bramboráky, naplněné do ovčích střívek a pečené v troubě dokřupava. Na štědrovečerním stole nesmí chybět ani hustá polévka z červených fazolí a uzeného masa zvaná fasulja. K nedělnímu obědu se pak jedlo jen jedno jídlo, které zasytilo strávníky na celý zbytek dne halušky ze syrových, najemno strouhaných brambor a mouky. Bylo to syté jídlo, takže v neděli ani nesnídali, ani nevečeřeli, pouze obědvali. Na romském stole nechybělo ani maso, většinou v podobě uhynulé lesní zvěře (sysli, ježci, ryby). Koňské a psí maso konzumovali jen zřídka a těm, kteří je požívali, se říkalo degeša (nečistý Rom). Příprava jídla má svá specifika a přísná pravidla. Hospodyně by při ní měla mít dobrou náladu, aby se ti, co potom pokrm jedí, cítili příjemně. Přísným kritériem bylo používání odlišných nádob na vaření jídla a praní prádla - nesměly být stejné. Nádobí bylo v rodině většinou málo, členové rodiny si ho postupně půjčovali. Romové si většinou půjčovali nádobí i mezi rodinami. Když někdo koupil pánev nebo hrnec, pořídil to pro celou osadu. Mezi Romy byla většinou velká solidarita, takže kdo právě neměl co jíst, dostal většinou něco od druhých. Tradiční romská jídla Holubki (Plněné zelné listy) Potřebujeme: 4 velké zelné listy, 200 g mletého vepřového nebo kuřecího masa, 2 větší naběračky dušené rýže, olej, cibule, česnek, sůl, pepř, hladká mouka. Zelí na půl uvaříme, necháme vychladnout. Do mletého masa přidáme rýži uvařenou na půl, pepř, cibuli, česnek a směs promícháme. Nařežeme zelí, dáme dovnitř směs s mletým masem, zabalíme, dáme do hrnce, zalijeme trochou vody, osolíme a necháme vařit. Někdo dává holubki do trouby, ale lze je vařit i ve vodě. Vaří se půl hodiny či hodinu, podávají se s chlebem nebo s bramborami. Pišot 4 brambory, jeden žloutek, 1/2 kg hrubé mouky, máslo nebo olej, sůl, pepř Brambory uvaříme ve slupce, oloupeme, osolíme a opepříme, přidáme jeden žloutek a vše pořádně promícháme s hrubou moukou. Poté vyválíme těsto jako na nudle a nakrájíme na menší čtverečky. Čtverečky naplníme náplní podle chuti - bramborami, ochuceným tvarohem, kyselým zelím nebo sušenými švestkami či povidly - a přeložíme na trojúhelníčky, které na koncích pořádně stiskeneme, aby náplň nevytekla ven. Takto připravené vhodíme do vařící vody a hlídáme, aby se nepřilepil pišot ke dnu. Když vyplave na hladinu, znamená to, že je hotový a my můžeme pirohy vyndavat cedníkem. Pišot podáváme politý rozpuštěným máslem. Dobrou chuť! Mačanka z masa (tradiční romská polévka) 1/3 kg hovězího masa, 3 čerstvé houby nebo hrst sušených, cibule, 3 stroužky česneku, 3 lžíce sladké papriky, 1 lžíce hladké mouky, sůl, pepř, tuk, ocet Maso spolu s pokrájenými houbami dejte vařit a až bude měkké, tak ho vyndejte, nakrájejte a opět vložte do vody. Přidejte česnek, vývar osolte a opepřete a dále vařte ještě chvilku. Mezitím si připravte hrníček vody, smíchejte ji s hladkou moukou a vylijte do vařící se polévky. Tu ještě pět minut míchejte a vařte. Poté dochuťte lžící octa a nechte stát. Na pánvi osmahněte na oleji do zlatova cibulku a přisypte sladkou papriku. Pak zbývá jen mačanku nabrat do talíře, posypat cibulku s paprikou a pustit se do jídla. Mačanku můžete připravit i bez masa - na kyselém mléce. Dobrou chuť! Pečené brambory Potřebujeme: brambory, olej, vejce, sterilovaný hrášek, cibuli, česnek. Brambory důkladně očistíme. Vaříme je ve slupce doměkka. Na pekáči rozpálíme olej. Brambory oloupeme, nakrájíme na plátky a po vrstvách pokládáme do pekáče s vařenými vejci, sterilovaným hráškem, nadrobno nakrájenou cibulí a stroužky česneku. Vše ochutíme pepřem, mírně osolíme a pečeme při 150 stupních v předem vyhřáté troubě. Podáváme s čalamádou nebo kyselou okurkou.

12 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 12 České a slovenské romské osobnosti Atanázia - řádová sestra Řádu sv. Bazila Velikého Věra Bílá - zpěvačka David Dudáš - první pravoslavný kněz romského původu Vojtěch Fabián - hudebník Jozef Fečo - hudebník Ondřej Giňa ml. - pracovník České televize Antonín Gondolán - hudebník, skladatel a zpěvák Monika Horáková - Mihaličková - poslankyně Jan Josef Horváth - fotograf Jana Horváthová - etnografka a muzeoložka Iveta Kováčová - hlasatelka České televize, zpěvačka Jožka Kubík - hudebník Elena Lacková - spisovatelka Margita Lakatošová - sociální kurátorka Ctibor Nečas - historik Vlado Oláh - básník Martina Balogová - SUPERSTAR Vlasta Horváth - SUPERSTAR Jan Bendig SUPERSTAR Monika Bagárová SUPERSTAR Gipsy.cz Co se říká o romské hudbě "Zůstávej tam, kde se zpívá - ďáblové zpívat nedovedou." (romské přísloví) "Romská muzika je stejně otevřená a živelná jako samotní Romové - veselá i smutná na plné pecky. Ta opravdovost se pozná a snadno se přenáší, proto si myslím, že má tahle hudba úspěch". (Zdeněk Frýbort, bubeník, jeden ze tří ne-romů z romské skupiny Točkolotoč) "Mezi Romy nenajdete hudební antitalent. Když Rom neumí zpívat, umí alespoň tančit". (Lenka Kotlárová, zpěvačka pocházející z rodiny olašských Romů) "Dobrá píseň očistí srdce" (romské přísloví) Hudebník nesáhne nikomu na čest, protože ví, co čest znamená. Lavutaris ňikaske paťiv na čhinel, bo džanel paťiv. (romské přísloví)

13 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 13 SBEJBL a HURVÍNEK Mezinárodní den loutkového divadla Mezi naše nejznámější loutky patří Spejbl a Hurvínek. Jak vznikly? Proslulé loutky Spejbla a Hurvínka vznikly v roce 1920 (Spejbl) a 1926 (Hurvínek). Život jim vdechl a jejich charakter určil divadelní nadšenec Josef Skupa ( ). Spejblovi přiřkl roli nespokojeného bručouna a popleteného poučovatele svého prostořekého a zvídavého syna Hurvínka. Mluvil obě postavy tak, že plynule přecházel z basu otcova do fistulky synka. V roce 1930 k nim přibyla Mánička a pes Žeryk. Mániččina bábinka Kateřina doplnila původní trojici slavných postaviček až v roce V lednu 1944 byl prof. Skupa zatčen gestapem, odsouzen za protifašistický odboj a divadlo bylo nacistickými úřady zavřeno. V únoru 1945 se Skupovi podařilo uprchnout z hořícího vězení v Drážďanech a po skončení války, v říjnu 1945, otevřel stálou scénu Divadlo S+H v Praze, kde sídlí dodnes. Po smrti Josefa Skupy propůjčil svůj hlas loutkám Miloš Kirschner, a jeho manželka Helena Štáchová mluvila Máničku a Paní Kateřinu. Po jeho smrti se třetím interpretem Spejbla a Hurvínka stal Martin Klásek. Známé postavičky se představily nejen českým divákům, ale i divákům ve čtyřech kontinentech světa celkem ve 33 zemích. V každé zemi postavičky mluví jazykem té země (např. německy, japonsky, anglicky, francouzsky, rusky, čínsky, arabsky, španělsky, ) dohromady 20 jazyky.

14 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 14 Zkusili jsme se vžít do postaviček Spejbla, Hurvínka a Máničky. Vznikly tyto scénky: 4., 5. ročník Nikola, Zdeněk, Petr Hurvínek: Máničko, pojď, postavíme klouzačku. Mánička: Jé, to by byla paráda, ale jak to uděláme? Hurvínek: Za barákem je velké prkno. Mánička: Ale kam ho dáme? A už vím, dáme ho do okna. Hurvínek: Tak to je dobrý nápad. Tak jdeme. Mánička: Tak já si sednu a jedu. Jéééé, Hurvínku, to je paráda! Hurvínek: Tak já si taky sednu. Jů, to je dobrý. Spejbl: Co to děláte? Okamžitě toho nechte. Hurvínek: Ale tati, to je paráda. Spejbl: Žádná paráda. Běžte si hrát se psem, pořád kňučí. Hurvínek: Ale tati, my nechceme. Spejbl: Žádné ale, běžte si hrát se psem. Hurvínek: Tak pojď, Máničko, jdeme. Mánička: Ach jo. Lukáš, Zdeněk Mánička: Hurvínku, nesedej, to není seno, to je mravenčí hnízdo. Hurvínek: Jau, to bolí, mravenci mne štípli do zadku! Mánička: Ty jsi ale naše pako. Spejbl: No jo, máš jít do přírody a ne sedět na zemi na zadku. Adam, Patrik R. Hurvínek: Žeryku, pojď si hrát. Žeryk: Haf. Potřebuji na WC. Hurvínek: To je dobrý, pojď si hrát na aport. Žeryk: Haf, haf, tak já jdu si hrát. Spejbl: Kdo tady promáčel ten nový kobereček? Žeryk: To já, musel jsem si hrát s Hurvínkem. Spejbl: Tak, Hurvajs, a teď to ukliď! 6., 8. ročník Vráťa, Katka Mánička: Ahoj Hurvajs! Hurvínek: Čus Máňo! Mánička: Kdepak máš Žeryka? Hurvínek: Je někde se Spejblem. Mánička: A copak dělají? Hurvínek: Cvičí. Mánička: Pes a cvičit? Hurvínek: Jo. A co s tím jako uděláš? Mánička: Asi se tomu budu smát. Hahahahahahaha., protože pes přece nemůže cvičit, hahaha. Hurvínek: Ale on může běhat, a to je taky cvičení! Hahá. A zase jsem vyhrál! Michal, Láďa Hurvínek: Táto, jdeme sáňkovat! Spejbl: Ne! Hurvínek: A proč? Spejbl: Protože nejsou sáně. Hurvínek: Tak si je vyrobíme. Spejbl: A z čeho? Hurvínek: Ze dřeva. Spejbl: Dřevo uteklo. Hurvínek: Tak ho chytnem! Spejbl: Tak jdeme? Hurvínek: Táto, kdo ho chytí rychleji, jo? Spejbl: Tak jo, a co za to? Hurvínek: Kdo bude druhý, tak bude umývat nádobí, kdo bude první, tak se bude dívat. Spejbl: Já budu první! Hurvínek: Tak to se uvidí! Hurvínek: Háháá! Zase druhej! Spejbl: Ach jo! Marek, Eliška Hurvínek: Tati, dneska jsem dostal 3-. Spejbl: Já tě přerazím! Hurvínek: Vzpomínej na naše hezké časy a nemlať mě. Spejbl: Já ti dám hezké časy! Tumáš! Plesk! Hurvínek: Tati, neeee, už ne. Já si to opravím! Spejbl: No dobrá, běž se učit! Zítřek Spejbl: Tak co jsi dostal? Hurvínek: Paní učitelka říkala, že včera to bylo lepší. Spejbl: Zopakuj mi to! Hurvínek: Jsem prostě tupej! Spejbl: Jak pila. Hurvínek: Ale tati, dneska je apríl!!! Haháá. Kuba, Kristína Hurvínek: Tati, co to jsou hodiny? Spejbl: Víš, na co jsou ty hodiny? Aby ses je naučil. Hurvínek. Aha, to jsem nevěděl, a proč je nemáme doma? Spejbl: Protože jsou moc drahé, a když vidíme na kostel Hurvínek: Jo, to jo, ale ten kostel je daleko. Spejbl: Tak si pořiď brejle, anebo šetři a hodiny si kup. Hurvínek: Jenže já brýle mám, nevidíš? Mám je na očích! Spejbl: No tak se na ty hodiny podívej. Hurvínek: Tak se koukám na hodiny ale vždyť jdou blbě! Spejbl: Víš co, dám ti peníze a běž koupit hodiny. Hurvínek: A ty máš nějaké peníze? Spejbl: Jo, mám. Mám ,- Kč, tak si je vem a kup hodiny. Hurvínek: To je málo. Potřeboval bych 200,- Kč. Spejbl: Tak to je blbý. Hurvínek: Jak to? A co je to za slovo blbý? Spejbl: To se nemusíš starat. Seber si peníze a běž do obchodu koupit nějaké krásné hodiny. Hurvínek: Tak jo, nějaké staré za 5,- Kč. Haháá.

15 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 15 Eliška, Káťa, Kuba Spejbl: Dobré ráno, Hurvajs, jdeme cvičit. Hurvínek: Taťuldo, dneska nééé. Spejbl: Ale tělocvik, Hurvínku, je základ života! Hurvínek: Ale tatínku, dneska mám jít za Máničkou. Spejbl: Tak pošleme Žeryka, aby přišla Mánička k nám. Hurvínek: Taťuldo, to je dobrý nápad. Spejbl: Tak, Žeryku, tak jdi za Máničkou a dej jí dopis. Mánička: Jé, Žeryk, co tu asi dělá? A co to má za papír v puse? Dopis?! Kdopak mi píše? Hurvínek! Prý ať přijdu. Tak já jdu. Hurvínek: Taťuldo, už vidím z okna Máničku. Jdu za ní. Spejbl: No tak utíkej. Hurvínek: Díky Žeryku, pojď se mnou. Žeryk: Haff. Mánička: Ahoj Hurvínku, už se těším na to cvičení. Hurvínek: Tak pojď, Máničko. Hahá. Spejbl: A zase jsem doma sám. 7., 9. David, Milan Hurvínek: Tati, půjdeme na fotbal. Spejbl: Půjdeme, ale ještě jsou povinnosti. Hurvínek: Tati, prosím, já žádné povinnosti nemám. Spejbl: Ale ano, musíš uklidit ty svý hračky. Hurvínek: Nene, až přijdeme z fotbalu. Spejbl: Ale víš, že se ti pak nebude chtít. Hurvínek: Ale bude, tatí, prosím, maminka to uklidí. Spejbl: Synu, ukliď si, já udělám svou práci a půjdeme, ano? Hurvínek: Tati, já chci jít ven. Spejbl: Tak dobře, kdy to začíná? Hurvínek: Já nevím, ale tak půjdeme, ale co ty věci, tati? Spejbl: No dobře, tak jdeme. Mám si vzít peníze navíc? Hurvínek: Jo. Spejbl: Tak počkej, já si skočím pro peněženku. Hurvínek: Tak já počkám. Spejbl. Pojedeme mým autem, nebo pěšky? Hurvínek: Pojedeme naším autem. Spejbl: Nevíš, kde jsou vstupenky? Zeptej se maminky. Hurvínek: Jsou na poličce u kamen. Spejbl: Tak jdeme. Hurvínek: Hurá, hurá. Jana, Kamila Hurvínek: Taťuldo, jsem doma! Spejbl: Ahoj Hurvínku. Hurvínek: Co máme dnes k obědu? Spejbl: Hurvínku, ještě jsem nestihl uvařit. Hurvínek: Ale taťuldo, já mám hlad! Spejbl: No jo, Hurvínku, budeš si muset počkat. Hurvínek: Nebudu čekat, já mám hlad, jdu se najíst k Máničce. Mánička: Hurvínku, ráda tě vidím, a co tu děláš? Hurvínek: Ahoj Máničko, přišel jsem na oběd. Mánička: Jéj, Hurvínku, ale já jsem dneska nevařila. Hurvínek: Tak já tedy budu dnes hladovat. Ahoj. Mánička: Ahoj, Hurvínku. Kristýna, Aneta Hurvínek: Tatínku, můžu ven? Spejbl: Nemůžeš, nemáš uklizeno. Hurvínek: Ale tati, já musím se Žerykem! A Mánička jde s námi! Spejbl: Hurvínku, pro tebe je důležitější Mánička a Žeryk než uklizený pokoj? Hurvínek: Mno, tak dobrá, já si jdu uklidit pokoj, ale ještě napíšu SMS Máničce, že přijdu později, že se otec zbláznil. Spejbl: Já to slyšel, Hurvajs! Hurvínek: Ale tati, já se dnes ven nedostanu, ten pokoj bude trvat tak dvě hodiny. Spejbl: Ten pokoj si uklidíš, nebo nedostaneš večeři. Žeryka vyvenčím sám. Hurvínek: Ale tati, ty nejsi zvyklý chodit se Žerykem ven, víš, jak to vždycky dopadne! Spejbl: Vím, ale teď si dám větší pozor. Hurvínek: Dobrá, ale přijď brzy! Spejbl: Dobrá, ale ještě se stavím k Máničce na drby. Majda, Lucka Hurvínek: Tati, jdu ven s Máničkou. Spejbl: Tak jo, jděte ven. Hurvínek: S Máničkou tam nebudeme dlouho, jen chvilku a pak půjdeme k nám domů. Spejbl: Můžete hned jít k nám, jestli chcete. Hurvínek: Ale my půjdeme ven a tam zůstaneme. Než půjdu ven, tak si uklidím pokoj. Spejbl: To si teda ukliď. Pak si dělej, co chceš. Hurvínek: Tak já jdu teda ven a vrátím se až na oběd. Tak nezapomeň, jo? Spejbl: Tak jo, na oběd ve Hurvínek: Tak to jde.

16 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 16 Vtipy v hlavní roli Spejbl a Hurvínek: Mánička se stavovala pro Hurvínka cestou do školy. Před vrátky se zarazila a položila svému nejlepšímu kamarádovi udivenou otázku: Hurvínku, prosím tě, proč máte tady na dveřích cedulku POZOR PES, když máte doma jenom malinké štěňátko? No právě proto, milá dívko, přemýšlej přece trochu, rozšafně odvětil malý nezbeda. Žeryk není doma a malého Azorka, kterého opatrujeme sousedům, by nám mohla nějaká návštěva snadno zašlápnout, kdyby si nedávala pozor. Hurvínek jel vlakem a zpíval hlasitě: Hej pane diskžokej Přiběhl průvodčí: Ještě jednou zazpíváš a vyhodím ti kufr z okna. Hurvínek se nenechal dlouho pobízet: Hej pane diskžokej Průvodčí splnil slovo, popadl kufr a vyhodil ho z okna. Hurvínek okamžitě změnil text svého hitu: Hej, pane, vy jste vůl, ten kufr není můj. Hurvínek se Spejblem letí letadlem a Hurvínek říká: Taťuldo, já potřebuju na malou. A Spejbl odpoví: Tak jdi na pravé křídlo Hurvínku. A Hurvínek šel. Za 5 minut: Taťuldo, já potřebuju na velkou. No tak jdi Hurvínku, odpovídá Spejbl. Za Hurvínkem přijde Mánička a říká: Hurvínku co tady děláš? A Hurvínek jí říká: BOMBARDUJU USA. Taťuldo! Hurvajs, kolikrát jsem ti říkal, abys u oběda nemluvil!...tak cos mi chtěl? Ale nic......toho ŠNEKA V SALÁTĚ UŽ JSI STEJNĚ SNĚDL!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Spejbl říká Hurvínkovi: "Hurvínku, to od tebe nebylo hezké. Mánička ti upeče bábovku a ty jí za to rozbiješ okno kamenem." A Hurvínek řekne: "To nebyl kámen, taťuldo." A Spejbl se zeptá: "Tak co to teda bylo?" A Hurvínek: "Ta bábovka." Mánička: Pane Spejble, proč máte za uchem párek? Spejbl: Šmankote, tak to jsem snědl k večeři tužku! Spejbl: Hurvajs, vyměň rybkám tu vodu! Hurvínek: Ale taťuldo, vždyť ony ještě nevypily tu starou! Hurvínek: Taťuldo, co je to kachna v novinách? No, jak bych ti to tento, na chvíli se zamyslí Spejbl. To máš, jako když v novinách napíšou, že kráva vrhla pět telat najednou. No, tak čtyři z toho jsou kachny! Hurvínek je zvídavý. Ta?uldo, ptá se, co je podle tebe kamzík? Spejbl si rozpačitě odkašle: Kamzík? Víš, Hurvajs, to je taková... No, taková přiblblá ryba. Ale ve škole nám říkali, že kamzík skáče po horách. Však jsem ti říkal, že je přiblblá. Taťuldo, kde jsou vosy v zimě?? To nevím Hurvínku, ale byl bych rád, kdyby tam byly i v létě! Pane učiteli, já nemohu přečíst, co jste mi napsal pod můj domácí úkol. Že máš psát krasopisně, Hurvínku!! Tak co Hurvínku, jaký je váš nový učitel?? Hodný a zbožný, taťuldo. Zbožný? Ano. Při každé mé odpovědi jenom říkal: Pane bože, pane bože. :-) Panu Spejblovi se zapalují lýtka: Paní Kateřino, vzala byste si úplného hlupáka jen proto, že má moc peněz?? A kolik jich máte, pane Spejble? Hurvínek se baví tím, že volá řezníkovi: Máte prasečí ouška? Řezník přitaká. Máte i rypáček? Jistě že mám, odpoví prodavač. A máte i prasečí nožičky? pátrá dále Hurvínek. I ty mám, libuje si řezník. Vy teda musíte vypadat!! dodá Hurvínek a položí sluchátko. Spejbl: "Tak Hurvínku, neplakej. Hurvínku, neplakej a radši mi řekni, proti čemu tě pan doktor očkoval." "Proti mé vůli, taťuldo!"

17 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 17 Velikonoční recepty Opět ve spolupráci rodičů, žáků a zaměstnanců školy. Vaří - připravuje V. Krsková Na Velikonoce klasický pokrm nemíváme, vždy vaříme, nebo pečeme dle chutí na čem se rodina dohodne.o Velikonocích jsou určitě vždy zbylá vajíčka a proto přikládám dva recepty na vaječné pomazánky. S CIBULKOU 2 vejce, 1/4 malé cibule, pomazánkové máslo, na špičku nože pepře, 1 lžička plnot.hořčice, 4 vrchovaté lžičky majolky, sůl podle chuti Vejce uvařená natvrdo nasekáme nahrubo, cibulku najemno, smícháme ostatní suroviny a osolíme podle chuti. SE SÝREM 2 vejce, 5 dkg tvrdého sýra, 1 lžička plnotučné hořčice, špetka pepře, 3 vrchovaté lžičky majolky, 2 hodně vrchovaté lžíce pomaz. másla bez příchuti, sůl podle chuti Vejce uvaříme natvrdo a nahrubo je nasekáme, sýr nastrouháme a přimícháme ostatní suroviny. Osolíme podle chuti. Obě pomazánky mažeme na světlé pečivo a ozdobíme rajčetem nebo paprikou. Peče J. Juránková Velikonoční pohoštění řešíme stále pomocí maminky, která dodává každoroční mazanec. Protože mám jednu sestru a tři dcery, tak období okolo velikonoc bylo a je u nás ve znamení nedostatku vajec. Něco se vrazilo do mazance, něco do beránka a něco se malovalo pro koledníky. Občas se stávalo, že maminka skoro čekala slepicím "u zadku" na nějaké vajíčko. A po velikonocích jsme se sestrou záviděli spolužákům, kteří s nechutí rozbalovali svačiny se slovy: "Fůj, zase vajíčková pomazánka!" P.S. Se sestrou se po ní stále můžeme utlouct. Maminčin velikonoční mazanec. 45 dkg hl. mouky, 8 dkg.cukru, 8 dkg másla, 2 žloutky, 3 dkg kvasnic, asi 1/4 l mléka, sůl, trochu citr. kůry, asi 3 dkg rozinek a 2 dkg sekaných mandlí. V hrnku rozmícháme cukru s kvasnicemi a trochou mléka - kvásek. Do mísy prosijeme mouku, cukr, citr. kůru, sůl - pak přidáme žloutky, vlahé rozpuštěné máslo a mléko a kvásek. Vypracujeme vařečkou a pak na vále, tak, aby se nechytalo válu. Zpět v míse necháme asi hodinu kynout. Pak přidáme rozinky. uděláme bochánek a na plechu ještě chvíli necháme kynout. Povrch potřeme rozšlehaným vejcem, posypeme sekanými mandlemi a nůžkami uprostřed nastřiheme kříž. Pečeme zvolna asi 3/4 hodiny. Dobrou chuť! Peče L. Šponarová Tvarohový mazanec, bez kterého se neobejde správná velikonoční snídaně.. Potřebujeme: 150 g másla, 200 g moučkového cukru, 3 vejce, špetku citrónové kůry, šťávu z půlky citrónu, 1 sáček vanilkového cukru, 250 g měkkého tvarohu, 500 g hladké mouky, 1 sáček kypřícího prášku, 80 g rozinek, 80 g vlašských ořechů, 100 g oloupaných mandlí Postup: Máslo necháme změknout při pokojové teplotě a pak ho nakrájíme do mísy na malé kousky. Přisypeme moučkový cukr a společně utřeme do pěny. Zašleháme dvě vejce, přidáme citrónovou kůru a šťávu, vanilkový cukr a tvaroh. Nakonec po částech vmícháme hladkou mouku s kypřicím práškem. Přidáme rozinky a nasekané ořechy (či co si váš mlsný jazýček vybere..). Vše dobře propracujeme, až vznikne hladké a nelepivé těsto. Uděláme z něj bochánek, který dáme na plech vyložený papírem na pečení. Zbylé vejce rozšleháme, potřeme jím bochánek a dozdobíme nasekanými mandlemi, kandovaným ovocem. Plech vložíme do vyhřáté trouby a pečeme dozlatova při 165 stupních asi 40 minut.

18 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 18 Peče J. Švanda Velikonoční pletenec 150g másla, 150g moučkový cukr, 2bal.vanilkového cukru, 150g tvarohu, 2vejce, 1dcl mléka, 2lžíce rumu, 1 lžíce citronové šťávy, 500g hl. mouky, 1,5 bal. kypřícího prášku, 100g kandováné směsi, rozinek a kousek čokolády. Tuk a cukr utřeme do pěny, přidáme tvaroh, vejce a ostatní suroviny, vše dobře promícháme. Do nepříliš řídkého těsta vmícháme kandované ovoce. Rozdělíme na dvě části a uděláme pletenec, který spojíme do kruhu. Pečeme cca 45 min... Pečou Nesvadbovi Škvarkové pivní pagáčky 300 g hladké mouky, 15 g droždí, 1 lžička krupicového cukru, ml světlého piva (desítky) nebo bílého vína, 2 vejce, 50 g oloupaných vařených brambor, 150 g škvarků, 50 g sádla, sůl, žloutek na potření Do mísy dáme mouku, droždí, trochu cukru a zalejeme mírně zahřátým pivem (vínem). Necháme kynout na teplém místě 15 minut. Pak přidáme vejce, nastrouhané brambory, nasekané nebo namleté škvarky, sádlo a sůl. Vymícháme těsto a opět dáme na teplé místo kynout. Pak vyválíme plát, přeložíme ho nadvakrát a ještě necháme odpočinout. Vyválíme placky silné asi 0,5 cm, ze kterých formičkou vykrajujeme kolečka. Položíme na plech s pečícím papírem, potřeme žloutkem, tupou stranou nože vyznačíme mřížku a necháme ještě několik minut kynout. V předehřáté troubě pečeme při C asi 30 minut dozlatova. Pařížský salát 1 střední cibule, 40 dkg salámu junior, 1 plechovka sterilovaného hrášku, 3 4 střední kyselé okurky, 1 majolka (400 ml), pepř. Všechny suroviny nakrájíme najemno, promícháme s majolkou, okořeníme. Salát mažeme na chlebíčky. Vaří a peče A. Uhlíř ten nám poslal spoustu receptů, vybrali jsme pouze tři máte-li zájem o všechny velikonoční recepty, napište si na naši adresu: zspredakce@seznam.cz Velikonoční kuře Ingredience: 1 kuře, 60 g tuku (máslo, Planta), 1 cibule, 1/2 kostky masoxu, sůl Nádivka: 150 g drůbežích jater, 60 g tuku (máslo- Rama) 2 cibule, 3 vejce, 150 g strouhanky, 2 lžíce nízkotučného jogurtu, petrželka, sůl, pepř Postup přípravy: Omyté a usušené kuře osolíme a naplníme nádivkou. Kuře zašijeme, vložíme na část tuku a zbylým polijeme povrch kuřete. Pečeme minut. Potom pod kuře přidáme na kolečka nakrájenou cibuli, podlijeme vodou s rozpuštěným masoxem nebo vývarem a za občasného polévání vypečenou šťávou pečeme kuře do měkka. Kuře naporcujeme a při podávání polijeme vysmahlou šťávou. Příloha, vařené brambory, bramborová kaše. Nádivka: Na rozpuštěném tuku zpěníme drobně nakrájenou cibuli, přidáme nakrájená drůbeží nebo jiná játra, která předem smažíme 5-10 minut dle druhu jater. Vychladlá játra drobně nasekáme, přidáme strouhanku, žloutky, jogurt, lžíci sekané petrželky nebo libečku (mohou být i sušené), osolíme a opepříme. Vše dobře promícháme a nakonec vmícháme sníh z bílků. Velikonoční buchty s klobásou Potřebujeme: 600g klobásy, 300g polohrubé mouky, 2 žloutky, 1 vejce na potření, 20g droždí, 2 lžíce másla, mléko, sůl, tuk na vymaštění plechu. Postup: Z mouky, droždí, žloutků, mléka, špetky soli zaděláme vláčné těsto, které necháme vykynout. Potom jej rozválíme na plát vysoký asi 1 cm. Krájíme obdélníčky. Na každý dáme hromádku nakrájené klobásy. Těsto uzavřeme a vytvarujeme malé bochánky, které klademe nepříliš těsně k sobě na vymaštěný plech. Necháme ještě vykynout. Potřeme rozšlehaným vejcem a v dobře vyhřáté troubě upečeme. Podáváme s kysaným zelím. Velikonoční plněná vejce Ingredience 1 červená řepa, 100 g celeru, 1 cibule, 4 natvrdo uvařená vejce, 1 vařená brambora, 100 g ochucené majonézy, 1 lžíce pikantní hořčice, cukr, ocet, kopr, sůl

19 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 19 Velikonoční plněná vejce Ingredience 1 červená řepa, 100 g celeru, 1 cibule, 4 natvrdo uvařená vejce, 1 vařená brambora, 100 g ochucené majonézy, 1 lžíce pikantní hořčice, cukr, ocet, kopr, sůl Postup Bramboru, celer a řepu nastrouháme nahrubo. Přisypeme najemno nakrájenou cibuli, majonézu a spojíme s hořčicí. Dochutíme solí, cukrem a octem. Vejce rozpůlíme a žloutky vydlabeme. Vejce naplníme salátem a ozdobíme koprem. Podáváme s pečivem. Vaří P. Macáková Pomazánka 4 velké uvařené brambory (nejlépe ty,co nám zbyly od oběda), 3 vejce, 20dkg kabanosu nebo obyčejného salámu, 4 kyselé okurky, velká lžíce hořčice, malá sklenička tatarky, gril. koření, pepř, sůl Ingredience nastrouháme, dochutíme, a pak mažeme na veku,chleby, rohlíky. Maso v mrkvi Vepřové maso (kýta, plecko), 4 velké mrkve, řapíkatý celer, 1lžička zázvoru, 2dcl bílého vína, sůl, olej, sojová omáčka Na rozpálený olej dáme lžičku zázvoru, poté maso na kostičky. Necháme trochu opražit a přidáme na kolečka nakrájenou mrkev a řapíkatý celer, který je nakrájený na kostičky, podlejeme vínem a vodou a necháme podusit, dokud není maso měkké, pak jen dochutíme solí a sojovou omáčkou. Podáváme s hranolkami nebo opečenými bramborami. Vaří rodina A. Nejedlého Králík na smetaně - doporučujeme Vykostěného králíka osolíme ze všech stran. Dáme do pekáčku. Smícháme 150 g hery a 5 lžic plnotučné hořčice rozehřejeme v mikrovlnce. Směs nalijeme na maso a necháme odležet přes noc. Druhý den pečeme cca 1 h 30 min a poté zalijeme 33% šlehačkou smetanou. Dopékáme asi 20 min. Podáváme s vařeným bramborem. Vaří a peče rodina D. Orešanského Vajíčkové žabičky 4 natvrdo uvařená vejce, kousek salátové okurky, hřebíček, sůl, mletý pepř nebo sladká paprika, svazek pažitky, petrželky a řeřichy, čerstvá zelenina na ozdobu Oloupaná vejce z širší strany podřízneme, aby dobře seděla a nekoulela se. Ve špičce vajec uděláme ostrým nožem zářez, do kterého vložíme půl kolečka okurky. Z hřebíčku uděláme žabičkám oči. Povrch mírně osolíme a posypeme jemně nasekanou pažitkou a mletým pepřem nebo paprikou. Žabky narovnáme na velký talíř či tác, obložíme je čerstvou zeleninou a ozdobíme celými snítkami pažitky, čerstvou petrželkou a řeřichou. Podáváme s tatarkou nebo jogurtovou omáčkou a křupavým pečivem. Velikonoční ptáčata 250 g hladké a 250 g polohrubé mouky, ½ lžičky soli, ¼ l mléka, 2 lžíce cukru, 42 g droždí, 1 vanilkový cukr, citronová kůra, 1 žloutek, 2 lžíce másla, 1 lžíce oleje, 1 vejce na potření, rozinky, mandle, mák Vlažné mléko smícháme s cukrem a lžící mouky, vhodíme rozdrobené droždí a promícháme a necháme vykynout. Mouku osolíme, přidáme vanilkový cukr, lžičkou citronové kůry, žloutek a rozehřáté máslo s olejem. Vlijeme vykynutý kvásek a hnětačem připravíme hladké, tužší těsto. Posypeme ho moukou a v míse na teple necháme vykynout. Na pomoučeném válu těsto rozdělíme na stejné díly. Každý vyválíme na tenčí pramen, svážeme do uzlíku a dáme opět vykynout. Pak na jendou konci každého uzlíku utvoříme hlavičku a na druhém ocásek. Ten nastříháme nůžkami a hlavičku doplníme očky z rozinek a zobáčkem z mandle. Ptáčata potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme mákem. Pečeme při C dozlatova. Peče rodina A. Vogla Beránek velký 25 dkg hery, 8 žloutků, 20 dkg cukru krupice, 36 dkg polohrubé mouky, 8 polévkových lžic mléka, citronová kůra ze 4 citronů, 2 ks vanilkového cukru. Ušleháme, upečeme.

20 ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 20 Peče rodina Mackova Beránek z pomazánkového másla 200 g moučkového cukru, 1 pomazánkové máslo, 2 vejce, 4 lžíce mléka, 200 g polohrubé mouky, ½ prášku do pečiva Společně ušleháme cukr, pomazánkové máslo, žloutky a mléko. Přidáme mouku s práškem do pečiva a sníh z bílků. Ve vymazané a vysypané formě pečeme zvolna 30 min. Vaří rodina E. Villímové Plněná sardelová vejce to jíme po velikonočním obědě 6 a více vajec, 100 g másla, 1 lžíce sardelové pasty, 1 lžíce majonézy nebo jogurtu, sůl, špetka mletého bílého pepře, na posypání sladká nebo pálivá paprika, 1 pikantní klobása, tvrdý sýr, cherry rajčátka, cibulka, pažitka Uvařená vajíčka oloupeme, každé po délce rozkrojíme a vyjmeme žloutky. Připravíme si sardelový krém. V misce vymícháme máslo s uvařenými žloutky, sardelovou pastou, majonézou (nebo jogurtem), jemně nakrájenou cibulkou, okořeníme, dosolíme. Směs dáme do mikroténového sáčku s odřízlým rohem a stříkáme do jamek bílků. Ozdobíme kolečkem klobásy, kouskem tvrdého sýra, cherry rajčátkem, můžeme posypat paprikou, pažitkou. Vaří a peče rodina D. Bartoníčkové Tradiční oběd je u nás svíčková na smetaně. Návštěvě nabídneme jednohubky či chlebíčky. Místo beránka pečeme Šlehačkovou bábovku: 4 vejce, 200 g moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 250 ml smetany ke šlehání, 300 g polohrubé mouky, ½ balíčku prášku do pečiva, 2 lžičky kakaa, špetka soli, tuk a mouka na vymazání a vysypání formy. Vejce a vanilkový, moučkový cukr vyšleháme do pěny. Potom přidáváme smetanu, mouku, kypřící prášek a sůl. 2/3 těsta nalijeme do připravené formy a zbytek těsta promícháme s kakaem a dolijeme do formy. Pečeme při C asi 45 minut. Vaječná pomazánka s mrkví Několik uvařených vajec, 1 velká vařená mrkev, 1 pomazánkové máslo, sůl. Vše zamícháme s nastrouhanou mrkví. Peče rodina P. Dona Větrníky 2 dcl vody, 100 g másla, 100 g hrubé mouky, 4 vejce, špetka soli Náplň: 2,5 dcl mléka, 80 g hrubé mouky, 2 žloutky, 100 g moučkového cukru, 2 bílky, 20 g jemného krystalového cukru Vodu s máslem a solí uvedeme do varu a za stálého míchání přisypáváme mouku. Uvaříme husté těsto. Odstavíme a mícháme do vychladnutí. Potom přidáváme postupně vejce a vždy dobře zamícháme. Pomocí lžíce tvoříme na vymazaný plech malé kopečky, které upečeme v dobře vyhřáté troubě. Upečené rozkrojíme. Naplníme a pocukrujeme. Náplň: V mléce rozmícháme mouku a uvaříme hustou kašičku. Žloutky s cukrem umícháme a postupně přidáváme vychladlou kašičku. Nakonec ještě přimícháváme tuhý sníh z bílků a cukru. Vaří a peče? Vánočka a mazanec 1 kg polohrubé mouky, 20 dkg cukru, 20 dkg tuku, 3 vejce, 7 dkg kvasnic, trochu soli, mléka, rozinky. Uděláme těsto, upleteme vánočku či mazanec, potřeme vejcem, dáme na plech a necháme ¾ h kynout. Pečeme. Jednohubky s česnekovou pomazánkou 1 pomazánkové máslo, 1 hlavička česneku, 1 lžička majolky Vaječná pomazánka cibule, vajíčka, okurky, majolka, sůl, pepř, trošku nastrouhaného salámu.