Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) se sídlem Senovážné nám. 24, Praha 1

Transkript

1 Ústavní soud České republiky Joštova B r n o V Praze dne Stěžovatel: Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) se sídlem Senovážné nám. 24, Praha 1 Právně zastoupen: JUDr. Hanou Marvanovou, advokátkou, č. osv. ČAK 1812 advokátní kancelář Vodičkova 41, Praha 1, Účastník řízení: Ministerstvo financí se sídlem Letenská 15, Praha 1 - Malá Strana Ústavní stížnost proti rozhodnutí Ministerstva financí č.j. 14/71 462/ , ze dne 1. září 2010 o neuhrazení příspěvku na úhradu volebních nákladů politické straně Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) za výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, které se konaly ve dnech 28. a 29. května 2010 Dvojmo Přílohy: plná moc Žádost stěžovatele o vyplacení příspěvku na úhradu volebních nákladů ze dne 14. července 2010 Oznámení o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ze dne 27. července 2010 Vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 10. srpna 2010 Rozhodnutí Ministerstva financí č.j. 14/71 462/ ze dne 1. září 2010

2 I. Stěžovatel jako politická strana účastnící se voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konaly ve dnech 28. a 29. května 2010, podal dne 14. července 2010 Ministerstvu financí žádost o vyplacení příspěvku na úhradu volebních nákladů, ve smyslu 85 zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ve výši: ,- Kč a to na bankovní účet č /0800, vedený u České spořitelny, a.s., pobočka: Rytířská 26, Praha 1. Při vyplacení příspěvku stěžovatel navrhl neaplikovat omezující klauzuli pro výplatu, a to z důvodu její rozpornosti s ústavním pořádkem České republiky. Ministerstvo financí dopisem ze dne 27. července 2010, Č.j. 14/ / zaslalo stěžovateli oznámení o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, ve smyslu 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel se dopisem ze dne 10. srpna 2010 vyjádřil k podkladům rozhodnutí tak, že setrval na své žádosti, přičemž stran odůvodnění odkázal na své původní podání ze dne 14. června Ministerstvo financí oznámilo stěžovateli dopisem Č.j. 14/71 462/ ze dne 1. září 2010 své rozhodnutí nevyplatit politické straně Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) příspěvek na úhradu volebních nákladů za výsledek voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konaly ve dnech 28. a 29. května Rozhodnutí bylo odůvodněno zejména odkazem na platnou a účinnou právní úpravu, když Ministerstvo financí sdělilo mj. že V případech, kdy se jedná o výdaje ze státního rozpočtu, musí Ministerstvo financí vycházet striktně ze znění schváleného Poslaneckou sněmovnou. O tom, zda omezení pro výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů stanovené zákonem je v rozporu s Ústavou, může rozhodnout pouze Ústavní soud. Cit. rozhodnutí Ministerstva financí bylo stěžovateli doručeno dne II. Stěžovatel podává ústavní stížnost ve smyslu 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen ZÚS ) proti rozhodnutí Ministerstva financí o neuhrazení příspěvku na úhradu volebních nákladů politické straně Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) za výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konaly ve dnech 28. a 29. května 2010, Č.j. 14/71 462/ ze dne 1. září 2010 doručeného stěžovateli dne Tento den považuje stěžovatel za datum rozhodné pro počítání lhůty pro podání ústavní stížnosti dle 72, odst. 3 ZÚS. III. Stěžovatel si je vědom, že proti rozhodnutí Ministerstva financí bylo možné ve formálně-právním aspektu užít opravného prostředku a to podáním rozkladu k ministru financí do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Stěžovatel se rozhodl tohoto opravného prostředku nepoužít, neboť se ztotožnil s právním názorem, že Ministerstvo financí jako orgán státní správy věc z pohledu právního správně posoudil a subsumoval pro správný právní předpis, přičemž mu současně právní řád neumožňuje jednat jinak než secundum et intra legem a tedy neaplikovat protiústavní předpis, což platí i pro ministra, jako orgán, který by o 2

3 rozkladu rozhodoval. Ani dalšími opravnými prostředky tzn. napadením rozkladu správní žalobou u Městského soudu v Praze, popř. následným odvoláním k Nejvyššímu správnímu soudu by stěžovatel nemohl svého práva dosáhnout, neboť zmíněné soudní orgány nedisponují legální kompetencí k derogaci protiústavní právní úpravy. Stěžovatel si je však zároveň vědom, že tento postup by na jednu stranu nemohl vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť jak konstatuje i samo Ministerstvo financí - k tomu je příslušný pouze Ústavní soud, na straně druhé by časově prolongoval protiústavní tzn. právně nežádoucí stav. Protože by užití shora zmíněných opravných prostředků nemohlo bezprostředně vést k prosazení právního zájmu stěžovatele, vyšel stěžovatel mj. z analogie právní zásady impossibilium nulla obligatio est a dovodil svou právní možnost obrátit se na orgán ochrany ústavnosti přímo, když předmětná causa svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Toto tvrzení stěžovatel dokládá následujícím: 1. Stěžovatel není jediným subjektem, který je postižen napadanou praxí Ministerstva financí, jež je podmíněna napadaném ustanovením zákona o volbách do Parlamentu ČR. Kromě stěžovatele bylo vyplacení příspěvku na úhradu volebních nákladů upřeno dalším 15 (slovy patnácti) politickým stranám a hnutím, které kandidovaly v letošních volbách do Poslanecké sněmovny. Znamená to, že z 26 kandidujících subjektů neobdrželo příspěvek 16, tj. 62 % z celkového počtu. Těmto 16 subjektům odevzdalo své hlasy téměř 210 tisíc, tj. 4 % voličů. Přitom však těchto 16 subjektů uhradilo volební kauce v celkové výši Kč, což činí bezmála polovinu (48,6 %) ze všech uhrazených volebních kaucí, jež dosáhly úhrnem Kč. 2. Omezení výplaty příspěvku na úhradu volebních nákladů pouze na ty politické strany, jež dosáhly ve volbách do Poslanecké sněmovny alespoň 1,5 % hlasů, představuje faktické omezení volné soutěže politických stran, jak ji vyžaduje čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny základních práv a svobod, 3. Faktické omezování svobodné a rovné soutěže politických stran přináší hrozbu podstatného narušení základních náležitostí demokratického právního státu ve smyslu čl 9 (2) Ústavy. Vzhledem k tomu, že výše uvedené body jasně dokládají zanedbatelný vlastní zájem stěžovatele oproti zásadnímu významu nápravy principiálně deformovaného prostředí pro svobodnou a volnou soutěž politických stran, je stěžovatel přesvědčen, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení 75, odst. 2, písm. a) ZÚS Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud: 1. neodmítl přijetí předkládané stížnosti s odkazem na 75, odst. 1 ZÚS, 2. využil možnosti, již dává odst. 2 téhož, a stížnost jako přesahující svým významem zájem stěžovatele - přijal k dalšímu projednání. IV. Hlavním důvodem ústavní stížnosti je skutečnost, že neobdržením příspěvku na úhradu volebních nákladů za výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konaly ve dnech 28. a 29. května 2010, bylo narušeno stěžovatelovo Ústavou chráněné právo svobodné soutěže politických stran, když orgán státní správy (Ministerstvo financí) aplikoval při posuzování žádosti stěžovatele omezující klauzuli v 85 zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve 3

4 znění pozdějších předpisů, podle níž "Politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která ve volbách získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů, bude za každý odevzdaný hlas ze státního rozpočtu uhrazeno 100 Kč." Citovaná omezující klauzule pro výplatu příspěvku je dle právního názoru stěžovatele svým obsahem v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, a to zejména s čl. 5 ústavního zákona č. 1/1993 Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je politický systém v České republice založen mj. na "volné soutěži politických stran." a dále s čl. 22 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., podle něhož "Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti." Protiústavnost omezující klauzule stěžovatel dovozuje rovněž z předchozí judikatury Ústavního soudu České republiky, který ji v původní 3% podobě svým nálezem sp. zn. Pl.ÚS 30/98, již dříve zrušil. Stěžovatel je dále přesvědčen, že napadané ustanovení porušuje i ustanovení čl. 9(2) Ústavy, podle nějž Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná". Pakliže podle čl. 5 Ústavy patří volná soutěž politických stran mezi základní náležitostí demokratického právního státu, je zvýhodňování některých politických stran ze strany státu oproti jiným zjevnou deformací a porušením ústavně chráněného principu. Volná soutěž dle právního názoru stěžovatele znamená, že všechny politické strany mají mít ze strany státu zajištěny rovné podmínky vzniku i dalšího fungování. Není třeba dokazovat, že jak na činnost politické strany, tak zejména na předvolební kampaně (jako faktické součásti politické soutěže) potřebují strany finanční prostředky, obzvláště pak v prostředí, jež výdaje na volební kampaně nijak nereguluje. V této souvislosti považuje stěžovatel za nutné zdůraznit, že právní prostředí České republiky klade na vznik politických stran a jejich účast ve volbách nemalé nároky. Pro vznik politické strany je požadován tisíc podpisů, pro účast ve volbách do Poslanecké sněmovny pak volební kauce ve výši Kč za každý volební kraj, tj. nezanedbatelných Kč za celý stát. Situace, kdy některé strany (ty, které jsou právě zastoupeny v Parlamentu) mohou rozhodovat o přidělování státních prostředků i stranám ostatním, je z pohledu volné politické soutěže situací právně nežádoucí, neboť strany parlamentní mohou omezovat činnost svých soupeřů mimopolitickými prostředky, tj. prostředky, které nejsou součástí samotného zápasu principů, myšlenek a návrhů řešení, např. prostředky ekonomickými. Je patrné, že k takovému omezení v politickém systému ČR právě dochází, neboť parlamentní strany přidělují: samy sobě: příspěvek za mandát poslance a senátora, samy sobě a několika málo dalším: příspěvek za člena krajského zastupitelstva, samy sobě a několika málo dalším, jež získaly ve volbách do PS více než 3 % hlasů: každoroční příspěvek na činnost ve výši 6 10 milionů Kč, samy sobě a několika dalším, jež získaly ve volbách do PS více než 1,5 % hlasů: příspěvek za každý získaný hlas ve výši 100 Kč, stranám, které získaly ve volbách do Evropského parlamentu alespoň 1 % hlasů: 30 Kč za každý získaný hlas 4

5 Narušení svobodné soutěže politických stran prostřednictvím diskriminačních prvků v právní úpravě jejich financování se projevuje na více místech právního řádu. Legitimní a odůvodnitelné by např. bylo, kdyby parlamentní strany dostávaly příspěvek za mandát a mimoparlamentní strany příspěvek na činnost. Stav, kdy parlamentní strany pobírají oba typy příspěvků, postrádá z pohledu zajištění svobodné soutěže právní opodstatnění. V. Stěžovatel je dále přesvědčen, že princip volné soutěže politických stran je hrubě narušován i dalšími právními předpisy, jež upravují financování politických stran, a to: dalším ustanovením zákona o volbách do Parlamentu ČR, jenž vyžaduje při volbách do Senátu složení kauce, která je vracena pouze kandidátům, kteří získají více než 6 % hlasů; zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, který v 20 obsahuje podmínku zisku alespoň 3% hlasů pro přiznání pravidelného příspěvku na činnost politické strany nebo hnutí; zákonem č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, který v 65 obsahuje podmínku získání nejméně 1 % z celkového počtu platných hlasů pro výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů. Stěžovatel je přesvědčen, že porušování principu volné soutěže politických stran není problémem toliko formálně-právním, ale dotýká se svou podstatou podmínek materiální spravedlnosti, když: 1. příspěvek za mandát poslance a senátora ve výši Kč ročně (resp. navrhovaných Kč od ), který zajišťuje každé parlamentní straně pravidelný roční příjem v řádu desítek milionů Kč, úhrnem zhruba čtvrt miliardy Kč, 2. příspěvek za mandát člena krajského zastupitelstva, resp. člena ZHMP, ve výši Kč ročně (resp. navrhovaných Kč od ), který zajišťuje všem parlamentním stranám pravidelný roční příjem úhrnem cca 150 miliónů Kč, tj. 94 %. z celkového příspěvku stranám za krajské zastupitele, 3. příspěvek na činnost, který zajišťuje každé straně zastoupené v Poslanecké sněmovně ročně 10 milionů Kč, parlamentní straně KDU-ČSL 8,8 mil. Kč a dalším dvěma mimoparlamentním stranám pak příspěvek ve výši 7,4, resp. 8,8 mil. Kč, 4. příspěvek na úhradu volebních nákladů, který byl např. za volby do PS v roce 2010 vyplacen 9 stranám (ze všech 26 kandidujících) v úhrnné výši Kč, 5. příspěvek na úhradu volebních nákladů za volby do Evropského parlamentu, který byl vyplacen např. v roce stranám v úhrnné výši téměř 6,7 mil Kč, těchto 13 stran (z celkového počtu 33 kandidujících subjektů, tj. 39 %) získalo 95% z celkového počtu odevzdaných hlasů, 6. povinnost skládat nevratnou volební kauci při volbách do Poslanecké sněmovny ve výši Kč za každý volební kraj, tj Kč za celou ČR, tato kauce se úspěšnějším stranám vrací formou příspěvku za získané hlasy, 7. povinnost složit volební kauci při volbách do Senátu ve výši Kč za každého kandidáta, kauce se vrací pouze těm kandidátům, již získají alespoň 6 % z odevzdaných hlasů. V důsledku kombinovaného působení výše uvedených zvýhodnění na straně jedné a omezení až diskriminací na straně druhé, zabraňuje současný systém financování tomu, aby 5

6 svoji činnost postupně rozvíjela strana, která zpočátku financuje svoji činnost z členských příspěvků a drobných darů, dále pak na základě určitého zisku ve volbách získá základní prostředky na činnost, což jí umožní též rozvinout účinnější fund-raising, a takovýmto postupným růstem dokáže šířit své principy, myšlenky a návrhy řešení do stále většího segmentu společnosti. Stěžovatel si je vědom, že ze spravedlivěji nastaveného systému financování by získaly i strany, jejichž zásady jsou hodné opovržení a v rozporu s principy civilizované společnosti. Stěžovatel je však přesvědčen, že k eliminaci podobných politických subjektů má český právní řád dostatek nástrojů, přičemž je podle názoru stěžovatele nutno dodržovat zásadu, že všechny politické subjekty si mají být z hlediska státu rovny, dokud stát nerozhodne ústavně konformním způsobem o jejich nepřijatelnosti. VI. Pro všechny výše uvedené důvody stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by rozhodnutí Ministerstva financí č.j. 14/71 462/ ze dne 1. září 2010 zrušil a dále aby ve smyslu čl. 87 odst 1 písm. a) ZÚS zrušil ustanovení obsažené v textu 85 zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který zní:, která ve volbách získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů, pro jeho rozpornost s ústavním pořádkem České republiky. Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud vzal v potaz skutečnost, že zájem na udržení volné, rovné a férové soutěže politických stran podstatně převyšuje partikulární zájem stěžovatele a zrušil další zákonná ustanovení, jež významně deformují Ústavou zaručený princip volné soutěže politických stran. Konkrétně: 1. v zákoně č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se navrhuje v 61, odst. 2 aby Ústavní soud zcela zrušil písmeno e) (ustanovení o kaucích pro volby do Senátu), nebo v tomto písm. e) zrušil ustanovení, které zní: pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu vrátí do 1 měsíce po vyhlášení výsledků voleb kauci kandidátovi, pokud získá v prvním kole voleb ve volebním obvodu alespoň 6 procent z celkového počtu platných hlasů; úroky z kaucí a částky, které se nevracejí, jsou příjmem státního rozpočtu., 2. v zákoně č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, se navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v 20 celý odst. 4, ustanovení obsažené ve větě první odst. 6 a slova dalších i ve větě druhé téhož odstavce, 3. v zákoně č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů se navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v 65 ustanovení, které zní: která ve volbách získala nejméně 1 % z celkového počtu platných hlasů. Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) 6