SOUČASNÁ SITUACE A BEZPEČNOSTNÍ ASPEKTY MIGRACE NEZLETILÝCH BEZ DOPROVODU: VÝMĚNA INFORMACÍ, ZNALOSTÍ A ZKUŠENOSTÍ. Mezinárodní odborný seminář

Transkript

1 SOUČASNÁ SITUACE A BEZPEČNOSTNÍ ASPEKTY MIGRACE NEZLETILÝCH BEZ DOPROVODU: VÝMĚNA INFORMACÍ, ZNALOSTÍ A ZKUŠENOSTÍ Mezinárodní odborný seminář PRAHA - SPIRITKA, 2. a SBORNÍK PŘEDNÁŠEK

2 Tento sborník jsme zpracovali z textů a nahrávek přednášek ze semináře Současná situace a bezpečnostní aspekty migrace nezletilých bez doprovodu: výměna informací, znalostí a zkušeností, který se konal ve dnech 2. a 3. prosince 2002 v Praze, s laskavou podporou Odboru bezpečnostní politiky MV ČR. Děkujeme! Lucie Gladišová IOM Praha 2

3 OBSAH: Na úvod Lucie Sládková ředitelka Iom Praha 5 Michal Mazel Ředitel Odboru bezpečnostní politiky MV ČR 6 Přehled Současné situace nezletilých žadatelů o azyl bez doprovodu v České republice Petr Novák, Odbor azylové a migrační politiky MV ČR 7 Obchod s nezletilými bez doprovodu za účelem sexuálního zneužívání v EU Anelise Araujo-Forlot, IOM Vídeň 11 Přehled péče o děti a systému ochrany v Rumunsku Louis Ulrich, IOM Bukurešť 17 Příspěvek Odboru prevence MV ČR Markéta Doležalová, Odbor prevence MV ČR 26 Příspěvek Služby kriminální politice ČR Kpt. Jaroslav Pec, Služba kriminální policie CR, Skupina pro odhalování kriminality mládeže, na mládeži a mravnostní kriminality 27 Mizení nezltilých migrantů bez doprovodu a nezletilých obětí obchodu s lidmi Heidi de Pauw, Child Focus, Belgie 32 Přijímání nezletilých žadatelů o azyl bez doprovodu ve Finsku Kia Lundqvist, Přijímací středisko Perniön, Finsko 38 Přehled situace nezletilých osob bez doprovodu v Německu Thomas, Gittrich, Spolkový svaz pro odborníky pracující s nezletilými uprchlíky bez doprovodu, Německo 41 Informace o dětech bez doprovodu žádající o azyl ve Velké Británii Andrew Turnbull, manažer společného projektu Ministerstva vnitra a Ministerstva zdravotnictví k dětem bez doprovodu žádajícím o azyl, Velká Británie 62 Politika přijímání, návratů, péče a ochrany ve vztahu k nezletilým žadatelům o azyl bez doprovodu v Holandsku A.T. J. J. van Kyok, Ministerstvo spravedlnosti, Holandsko 68 3

4 Příspěvek Správy uprchlických zařízení MV ČR Miluše Dohnalová, ředitelka Správy uprchlických zařízení MV ČR 72 Příspěvek odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT Jiří Pilař, ředitel Odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy, MŠMT ČR 77 Příspěvek občanského sdružení Středoevropský čas Gabriela Hyková, Středoevropský čas 80 Příspěvek dětského diagnostického ústavu Božena Lányová, ředitelka Dětského diagnostického ústavu v Liberci 85 Současná situace nezletilých osob bez doprovodu ve Vídni Gerhard Wallner, Centrum pro nezletilé bez doprovodu, Rakousko 89 Příspěvek Poradny pro uprchlíky Běla Hejná, Poradna pro uprchlíky 94 Zahraniční nezletilí bez doprovodu zpráva o situaci v Itálii Annalisa Vicari, výzkumník, Itálie 97 Závěry a doporoučení účastníků semináře 114 Seznam kontaktů 124 Přílohy 127 4

5 NA ÚVOD Lucie Sládková ředitelka IOM Praha Dámy a pánové, drazí hosté, drazí přátelé, ráda bych Vás přivítala v Praze. Nacházíme se v zařízení ministerstva vnitra, na jehož žádost jsme uspořádali tento seminář. Jmenuji se Lucie Sládková a jsem ředitelkou Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) Praha. Moc rádi jsme využili příležitosti, když česká státní správa, konkrétně ministerstvo vnitra požádalo pražskou misi IOM, aby uskutečnila tento seminář. Chceme se pokusit získat od našich zahraničních účastníků co možná nejvíce nových informací z praxe o postupech vůči nezletilcům bez doprovodu, kteří docházejí anebo procházejí přes jejich země. Pro ČR nejde o nový fenomén a spousta věcí již byla udělána. Rozhodně česká strana nestaví na zelené louce. Jde o problematiku, o které se hodně mluví a píše a která se řeší. Chtěli bychom získat nové podněty a inspirovat se pro naší další práci, případné legislativní změny či alternativní postupy, rádi bychom zjistili, zda kráčíme po správné cestě. Českou stranu zastupuje celá řada vládních odborů, z ministerstva vnitra, ministerstva školství, ministerstva zdravotnictví, velmi ráda zde ale vítám také nevládní organizace, které s dětmi bez doprovodu pracují a které nám také doufám řeknou, jaké praktické zkušenosti mají. Fenomén nedoprovázených dětí je jedním z nejhorších. Doufám, že si zde definujeme, kdo vlastně jsou nezletilí bez doprovodu. Neustále bychom měli mít na zřeteli především zájmy dětí. Myslím, že skutečnost, zda děti vstupují či pobývají na území států legálně či nelegálně, jde až v druhém plánu. Hlavní je, a měli bychom se všichni podle toho chovat, že se jedná o děti v kritické, rizikové situaci, momentálně bez rodičů. Víte, že existuje spousta vysvětlení, proč děti migrují samostatně, například jdou napřed, aby se jako první pokusily získat azyl, nebo naopak následují své rodiče, kteří již nelegálně žijí na území jiného státu. Znovu bych chtěla upozornit, že tato akce je seminář, nikoli konference či politické jednání, proto bych chtěla, abychom využili času, který máme, k bezprostřední výměně zkušeností a znalostí, abychom mluvili o postupech, které se osvědčily i o těch, kterým je třeba se vyhnout, abychom se ptali našich zahraničních hostů na jejich postřehy a zkušenosti a společně diskutovali o všech otázkách, které zde budou vzneseny. Ještě jednou Vás tady všechny vítám a předávám slovo Michalu Mazlovi, řediteli Odboru bezpečnostní politiky MV, který je zadavatelem tohoto semináře. 5

6 Michal Mazel ředitel Odboru bezpečnostní politiky MV ČR Dámy a pánové, dobrý den, s radostí se připojuji k paní ředitelce Sládkové a vítám vás na semináři, který je věnován bezpečnostním aspektům migrace nezletilých bez doprovodu. Tento seminář navazuje svým zaměřením na dlouhou tradici široké odborné diskuse o různých alarmujících trendech ve vývoji bezpečnostních rizik, zejména v souvislosti s nelegální migrací. Pro ministerstvo vnitra jako aktivního účastníka této diskuse má velký význam spolupráce se silným, sebevědomým a kompetentním nevládním sektorem a s ostatními resorty české státní správy. A v neposlední řadě také výměna zkušeností se zahraničními partnery. Tomu také odpovídá formát a obsahová náplň dnešního semináře. Dovolte mi nyní několik poznámek, proč se problematikou migrace nezletilých bez doprovodu zabýváme. Je to především snadná zneužitelnost těchto děti různými formami organizované kriminality spojená s poměrně velkou náročností podmínek pro reakci státu na vývoj v této oblasti. Dále je to potřeba zasadit naše domácí usilování do určitého evropského kontextu, zvlášť s ohledem na to, že se blíží vstup České republiky do Evropské unie. V poslední době také dochází k určitému vývoji v trendech nelegální migrace, mj. právě v oblasti migrace nezletilých dětí, když se například, a to se tady ještě dozvíte ve vystoupení kolegů z Odboru azylové a migrační politiky, snižuje procento odchodů nezletilých z azylových zařízení, které lze podle některých názorů zdůvodnit čekáním na náš vstup do Evropské unie. A můžou se objevit ještě mnohé další prvky, které zatím vůbec neznáme. Vysoké ohrožení nezletilých migrantů kriminalitou je vážným problémem také z pohledu sociální a zdravotní péče a vyžaduje proto komplexní řešení. Stručně si zrekapitulujme, že zneužívání dětí, zvláště cizinců pohybujících se bez doprovodu, zločineckými strukturami je pro zločince mimořádně výhodné. Jednak proto, že děti jsou snadno manipulovatelné a ovladatelné, neznají často jazyk a špatně se orientují v místním prostředí. Děti se dají snadno naučit kriminálním činnostem a následně prodat jiným zločineckým strukturám. Při páchání trestné činnosti jsou méně nápadné než dospělý jedinec. Pro veřejné činitele jsou méně důvěryhodní než dospělí, hůře hájí svá práva a pokud se ztratí, je malá pravděpodobnost, že po nich bude intenzívně pátráno. A konečně tresty pro mladistvé delikventy jsou zpravidla mnohem mírnější než pro dospělé. To všechno zvyšuje potřebu komplexního řešení, o kterém tu mluvím. Právě potřeba prodiskutovat rámec takového komplexního řešení a popsat existující alternativy další politiky v této oblasti patří k základním výzvám dnešního semináře. Dovolte mi, dámy a pánové, abych poděkoval IOM, jmenovitě paní ředitelce Lucii Sládkové, za výbornou práci při přípravě konference. Vám všem děkuji za zájem o dnes diskutované téma, těším se na jednotlivé příspěvky a navazující diskusi, ze které, jak věřím, vyplynou inspirativní závěry pro naší další společnou práci. Děkuji Vám. 6

7 PŘEHLED SOUČASNÉ SITUACE NEZLETILÝCH ŽADATELŮ O AZYL BEZ DOPROVODU V ČESKÉ REPUBLICE Petr Novák Odbor azylové a migrační politiky MV ČR Vážené dámy a pánové, při zajištění ochrany a pomoci nezletilým migrantům resp. žadatelům o azyl vychází Česká republika, jako jedna ze smluvních stran z Úmluvy o právech dítěte, která byla přijata 20. listopadu 1989 v New Yorku. Poskytuje a zabezpečuje právo na zvláštní ochranu, náhradní péči a pomoc všem dětem mladším 18 let, které byly dočasně nebo trvale zbaveny svého rodinného prostředí nebo které ve svém vlastním zájmu nemohou být ponechány v tomto prostředí. V oblasti řízení o azylu je tato ochrana v ČR upravena v 89 zákona o azylu. Je-li účastník řízení mladší 18-ti let a na území státu se zdržuje bez svého zákonného zástupce, je mu soudem k ochraně jeho práv a právem chráněných zájmů spojených s pobytem na území ustanoven opatrovník. K ustanovení opatrovníka využívá soud zákon o rodině, kde jsou specifikovány formy opatrovnictví, poručnictví a možnosti svěření nezletilého do péče vhodné osoby. Funkci opatrovníka pak může vykonávat zletilý příbuzný nezletilého zdržující se na území, není-li takové osoby nebo nelze-li funkcí opatrovníka takovou osobu pověřit, vykonává funkci opatrovníka jiná vhodná fyzická nebo právnická osoba nebo okresní úřad podle místa, kde je nezletilý hlášen k pobytu. Péče může mezi jiným zahrnovat předání do výchovy, osvojení a v nutných případech i umístění do vhodného zařízení péče o děti. O umístění rozhoduje soud svým předběžným opatřením. V České republice jsou takovými zařízeními školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivní výchovné péče (dětské domovy). Za nezletilého bez doprovodu je považován každý žadatel o azyl, který přicestoval do republiky bez rodičů nebo dříve určených opatrovníků, bez ohledu na to, zda ho doprovází rodinný příslušník či jiná blízká osoba. Na řešení situace těchto nezletilých spolupracují v rámci státních institucí zejména ministerstva vnitra, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy a zdravotnictví. Podíl ministerstva vnitra spočívá v zajištění právního zastupování nezletilého po dobu azylového řízení formou ustanovení opatrovníka pro správní řízení, který se účastní všech právních aktů, pohovorů a předávání rozhodnutí týkajících se nezletilého a v jeho zájmu může podávat návrhy na opravné prostředky od začátku a v celém průběhu azylového řízení. Opatrovník je ustanoven při základním pohovoru ještě před vlastním zahájením řízení o azylu a zastupuje nezletilého do pravomocného ukončení řízení. K zabezpečení sociálně právní ochrany nezletilého po dobu řízení o azylu a po jeho pravomocném ukončení je na základě podnětu ministerstva vnitra soudem ustanoven opatrovník pro pobyt. Rozhodnutím tohoto soudu bývá nezletilý svěřen do péče buď blízkého zletilého příbuzného (sestra, bratr, babička, strýc), který s dítětem přicestoval nebo je umístěn do některého z domovů pro děti a mládež. Opatrovníkem se v těchto případech ustanoví místně příslušný okresní úřad jako orgán sociálně právní ochrany působící pod ministerstvem práce a sociálních věcí. Jeho úkolem je dohled a zastupování dítěte zejména po pravomocném ukončení řízení o azylu, kdy končí svou činnost opatrovník ustanovený k zastupování dítěte po dobu řízení o azylu. 7

8 Tak jak jsem již zmínil, nezletilý žadatel má právo na asistenci právníka - opatrovníka z řad nevládní organizace po celou dobu průběhu azylového řízení. Opatrovník jedná v zájmu nezletilého, má možnost standardně využívat opravných prostředků proti negativnímu rozhodnutí a uplatňovat případné skutečnosti humanitárního charakteru. Azylové řízení probíhá v prvním stupni ve správním řízení, druhým stupněm je soudní přezkum a pravomocné rozhodnutí soudu o azylu, kterým řízení o azylu končí. Žádost se posuzuje individuálně obdobně jako u ostatních žadatelů o azyl. V případech hodných zřetele, kdy není zjištěn důvod pro udělení azylu z důvodu pronásledování rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů v domovském státě nebo ve státě posledního trvalého pobytu, lze udělit azyl z humanitárních důvodů. V případě neudělení azylu, tj. ukončením azylového řízení, může nezletilý cizinec, pokud nedovršil 18 let a za splnění některých podmínek (pobyt v dětském domově, byl osvojen apod.), získat trvalý pobyt na území státu nebo požádat o hrazenou repatriaci do země původu. V případě udělení azylu setrvává nezletilý v zařízení pro nezletilé až do doby dosažení zletilosti nebo dokončení přípravy na budoucí povolání a poté je zařazen do státního integračního programu. V případě, že obdržel azyl spolu s příbuznými, kteří byli určeni jako opatrovníci, vstupuje do státního integračního programu s nimi. V tomto posledním případě může po dosažení věku 18 let samozřejmě využít i možnost samostatné integrace. Z průběhu posledních let máme zkušenost, že do azylového řízení vstupují nezletilí převážně ve věkové skupině 16 až 18 let. Do 15 let přicházejí spíše jednotlivě, ve většině případech s rodinnými příslušníky, kteří jsou následně určeni soudem jako opatrovníci. Nezletilí ve věku 15 až 18 let mohou také pobývat v azylových zařízeních, která provozuje Správa uprchlických zařízení ministerstva vnitra. Správa zde pro ně vytvořila systém chráněných bydlení, poskytuje zde zvýšenou sociální a zdravotní asistenci a nezletilí zde mohou využít nejrůznější programy vzdělávacích aktivit a činností pro volný čas a rozvíjet vlastní zájmy a individuální schopnosti. Příkladem mohou být keramické a výtvarné dílny a různé kulturní a sportovní aktivity směřují k podpoře adaptace a zajištění co nejlepšího psychického a fyzického vývoje nezletilého. V současnosti se připravuje ve spolupráci ministerstev vnitra, práce a sociálních věcí a školství, mládeže a tělovýchovy projekt vybudování speciálních zařízení pro nezletilé cizince včetně žadatelů o azyl bez doprovodu. Tato zařízení by byla vybavena odbornými a specializovanými pracovníky a lépe by zajistila potřeby nezletilých cizinců oproti zařízením, která jsou dnes využívána zejména pro české děti. Jejich úkolem by bylo např. odstranění jazykové bariéry, nenásilná aplikace adaptačních programů vedoucí k zdravému psychickému a fyzickému vývoji dítěte v novém prostředí, vytvoření multikulturního prostředí s ohledem na etnickou a náboženskou rozlišnost a možnost uplatnění kulturních zvyků, které si děti přinesly ze země původu, využití individuálních programů pro děti s psychickým traumatem, přizpůsobení výchovných a vzdělávacích programů podle prostředí, z jakého děti pocházejí, a v neposlední řadě i poskytnutí nabídky individuálních programů přípravy na budoucí povolání. Nejpočetnějšími skupinami nezletilých účastníků řízení o udělení azylu jsou v současnosti uprchlíci z Indie, Arménie, Gruzie, Číny, Ukrajiny, Moldavska a Iráku. Spíše jednotlivě pak z některých dalších zemí bývalého Sovětského svazu a některých dalších asijských zemí (Vietnam). Bylo by vhodné zmínit též skutečnost, že Česká republika stále ještě není cílovou zemí pro tyto nezletilé uprchlíky a většina z nich se po určité době pobytu v ČR snaží odejít za svými 8

9 komunitami a příbuznými dále do zemí převážně Evropské unie. V letech jich takto odešlo cca 75 %, část z nich se po nějaké době vrátila zpět, někteří se pokusili odejít opakovaně se stejným cílem. Z uvedeného vyplývá, že většina z těchto žadatelů o azyl nedokončí azylové řízení a toto řízení je jim po zákonné lhůtě z důvodu nepřítomnosti zastaveno. Situace těchto odchodů nebo mizení, chcete-li, byla v průběhu let monitorována, nebyl však prokázán ani jeden případ, který by potvrdil organizované zneužívání dětí nebo obchod s nimi. K otázce způsobu dlouhodobého řešení situace nezletilých bez doprovodu nebudeme směřovat k preferenci plošné repatriace či naopak k jednostranné integraci. Snažíme se postupovat optimálně a individuálně v každém jednotlivém případě s využitím obou možností. V úvodu bylo řečeno několik slov o přípravě projektu speciálních zařízení a jejich funkce, tzn. možnosti získání vzdělání, přípravy na budoucí povolání, získání trvalého pobytu atd., což by mělo být nejen základem budoucí úspěšné integrace, ale také v případě žádosti o repatriaci důležitou možností využití získaných vědomostí po návratu v zemi původu. Institut hrazené repatriace je v současnosti využíván v případech, kdy se nezletilý žadatel vrací do uznaných bezpečných zemí původu nebo nehrozí-li mu po návratu nebezpečí a neníli jeho život nebo svoboda ohrožena a je současně zajištěna asistence doprovod až do cílové destinace s předáním nezletilého zákonným zástupcům či příbuzným. Dohledávání rodičů nebo příbuzných a zajištění asistencí v průběhu repatriací mohou provádět organizace s širší působností jako jsou např. Mezinárodní organizace pro migraci, Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nebo Mezinárodní červený kříž. Repatriaci organizuje a realizuje Správa uprchlických zařízení ministerstva vnitra spolu s Mezinárodní organizací pro migraci za předpokladu pravomocně ukončeného řízení o azylu a dobrovolnosti rozhodnutí nezletilého. Na závěr mi dovolte říci několik slov o dvou problémech, které byly a jsou v souvislosti s kategorií nezletilých žadatelů o azyl řešeny. Po zkušenostech v zabezpečování této kategorie se v nedávné minulosti všechny spolupracující subjekty shodly na tom, že azylová zařízení nemusí být tím nejvhodnějším prostředím pro pobyt nezletilých, i když je snaha zde vytvořit optimální podmínky, poskytovány jsou nadstandardní služby a nezletilí zde mohou využít nejrůznější programy vzdělávacích aktivit a činností pro využití volného času. Nezletilí zde zcela jistě mohou a někdy přicházejí do styku i s dalšími uprchlíky a pro svoji duševní nevyzrálost mohou a mnohdy i byli zneužiti pro páchání drobné trestné činnosti a krádeží. Začalo se hovořit o potřebě posílit současnou síť dětských domovů a domovů pro mládež v ČR o další typ zařízení speciálně připraveného přijímat tyto děti a zajistit specifické požadavky, které by směřovaly k ještě lepší adaptaci, vzdělání a případné přípravě na budoucí integraci či repatriaci. Přípravy ke zřízení a zprovoznění speciálního zařízení pro nezletilé migranty - žadatele o azyl již probíhají, předpokládáme, že v druhé polovině roku 2003 již začne první zařízení tohoto druhu přijímat své klienty. Druhým problémem, který je kontinuálně řešen je zabránění organizovanému obchodu s lidmi v oblastech organizovaného sexuálního zneužívání nebo komerčního sexuálního zneužívání, zneužívání k otrocké práci, zavlečení za účelem prodeje lidských orgánů atd., které se obecně týká ohrožených skupin jako jsou např. nezletilí migranti bez doprovodu zákonných zástupců, samostatné ženy a další. I když, jak jsem již uvedl, nebyl dosud potvrzen jediný případ této trestné činnosti, který by se týkal nezletilých cizinců - žadatelů o azyl v ČR, byla přijata na Odboru azylové a migrační politiky některá preventivní opatření, která by umožnila získávat informace, které by mohly mít s touto nelegální činností spojitost. Jedná se o zavedení některých postupů a doplňujících otázek k získávání informací z oblasti zkušeností s násilím u vytipovaných osob při pohovorech v rámci zahájení a průběhu řízení o azylu. Zjištění některých dílčích informací o zkušenostech s násilím může být začátkem 9

10 rozkrývání existence organizovaného obchodování či zneužívání případně jiných kriminálních aktivit. Tyto informace pak mohou být základem k dalšímu došetření personálem (např. sociální službou, psychologem) v průběhu dalšího pobytu nezletilých v azylových zařízeních a následně i podnětem pro zahájení šetření policejních a dalších speciálních složek zabývajících se organizovaným zločinem. Nezanedbatelnou úlohu zde hraje i vzdělávání našich pracovníků v této oblasti. V roce 2002 proběhl odborný výcvik vybraných pracovníků ze všech azylových oddělení působících v azylových zařízeních, který byl zaměřen na děti ohrožené nebo vystavené sexuálnímu nebo komerčnímu sexuálnímu zneužívání. Pro rok 2003 plánujeme další vzdělávací semináře. Mimo tato preventivní opatření bude v budoucnu nezbytné dále posilovat spolupráci všech zainteresovaných stran v potlačování organizovaného zločinu, a to nejen na regionální úrovni, ale i v mezinárodním měřítku a zdokonalovat systém odhalování případů, metodiku vyšetřování a v neposlední řadě i podporovat poskytování pomoci a dlouhodobé péče o oběti. Děkuji za pozornost. 10

11 OBCHOD S NEZLETILÝMI 1 BEZ DOPROVODU 2 ZA ÚČELEM SEXUÁLNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ V EVROPSKÉ UNII Výtah ze studie zpracované IOM Brusel, Program STOP Evropské komise, květen 2001 Studie je v plném znění (v anglickém jazyce) k dispozici ke stažení na webových stránkách: Anelise Araujo-Forlot IOM VÍDEŇ Cílem této studie je zdůraznit rozsah a závažnost fenoménu obchodování s nezletilými bez doprovodu za účelem sexuálního zneužívání nebo nucené či otrocké práce. Výzkum provedl IOM Brusel v rámci programu Evropské komise STOP 2000 a zaměřuje se na 4 členské státy EU: Belgii, Německo, Itálii a Nizozemí. Studie si kladla za cíl zejména zhodnotit rizika, která hrozí nezletilým migrantům ze strany obchodníků s lidmi, dále popsat postupy a mechanismy fungování mezinárodního organizovaného zločinu, vymezit strategii předcházení tomuto jevu, stejně jako zjistit, jak dětem lépe pomáhat. V posledních letech byly Belgie, Německo, Itálie a Nizozemí svědky nárůstu počtu žen a dětí obchodovaných na území těchto států, přesto nejsou známy podrobnosti o těchto obětech ani o jejich situaci. Podle posledních zpráv a informací ze strany vládních i nevládních institucí a rovněž podle této studie jsou obětmi obchodování zejména žadatelé o azyl a nelegální migranté. Nezletilý migranté, a to jak žadatelé o azyl, tak nelegální migranté, tvoří jen malé procento z celkového počtu migrantů a obvykle následují své dospělé migrující krajany do stejných cílových zemí. Aby bylo možná analyzovat fenomén obchodování z nezletilými, je důležité zaměřit se nejprve na schémata nelegální migrace, obchodování s dospělými a azylovou proceduru. A to i přesto, že se tento problém v různých zemích liší. Podle belgického Cizineckého úřadu požádalo o azyl v roce nezletilých bez doprovodu, zatímco v Nizozemí 4835 v prvních 9 měsících roku V Německu se odhaduje za posledních 15 let nárůst z 5000 na v roce U břehů Itálie přistálo v roce nezletilých imigrantů, tj. 33 % z celkového počtu všech přistěhovalců do Itálie v tomto roce. Studie dospěla zejména k následujícím závěrům: nedostatek statistik k obchodování s nezletilými, i přes nedostatek přesných údajů je patrný nárůst počtu dětí obchodovaných za účelem sexuálního zneužívání, zneužívání dětí k nelegálním/kriminálním aktivitám, velký počet nezletilých migrantů bez doprovodu zmizí. 1 Pojmy nezletilý nebo dítě zde odpovídají definici OSN z Úmluvy o právech dítěte, která byla přijata v New Yorku dne , v ČSFR vstoupila v platnost v únoru 1991, podle které je za dítě považována každá lidská bytost mladší 18-ti let. 2 Unaccompanied children děti bez doprovodu, UAM = děti do 18-ti let, oddělené od obou rodičů či jiného dospělého, který je za ně ze zákona nebo na základě zvyku odpovědný. Tyto děti ale nejsou zpravidla zcela bez doprovodu, často se pohybují ve skupině s ostatním migranty, převaděči apod. V posledních letech se proto začal užívat přesnější termín: Separated children oddělené děti, SC. 11

12 Trendy v obchodování s nezletilými migranty bez doprovodu Státy původu nezletilých migrantů bez doprovodu ve státech Evropské unie se v průběhu let výrazně mění. Hlavními zdrojovými oblastmi jsou: střední a východní Evropa (např. Moldávie, Rumunsko, Ukrajina), Afrika (např. Nigérie, Sierra Leone) a Asie (např. Čína, Afghánistán, Srí Lanka). Abychom lépe pochopili mechanismus obchodování s dětmi je nutné vymezit důvody, které je vedou k migraci. Důvody odchodu ze země původu Pokud zkoumáme migrační toky je důležité zaměřit se na jejich příčiny a důsledky. Závěry, ke kterým dojdeme platí obecně, a proto se musí interpretovat opatrně. Hlavními příčinami pohybu migrantů z domovských zemí do Evropy jsou často dlouhodobé politické krize, občanské války, náboženské nebo etnické konflikty, stejně jako pronásledování a diskriminace menšin. Dalšími důvody mohou být například smrt, zmizení nebo uvěznění příbuzných. V mnoha případech se otřesená rodina snaží dostat alespoň dítě, svého nejslabšího člena, do bezpečí. Například nárůst počtu nezletilým migrantů bez doprovodu v Itálii lze vysvětlit konflikty na Balkáně: v roce 1999 bylo z dětí, které dorazily do Apulie, 90 % z Balkánu, z Kosova, z Černé Hory, z Albánie. V Německu je jednou z hlavních příčin útěku kurdských mladíků obava z povinné vojenské služby v turecké armádě. Přísné imigrační kontroly na vnějších hranicích EU mohou vést k nárůstu počtu žadatelů o azyl a nelegálních migrantů, kteří využívají služeb převaděčů nebo obchodníků s lidmi, aby se dostali na území EU. Větší zapojení zločineckých organizací vede k nárůstu násilí, stejně jako ceny za přepravu a migranté jsou proto vystaveni většímu nebezpečí. Dalším významným důvodem emigrace jsou vážné socioekonomické problémy v zemích původu. Po pádu komunistických režimu ve střední a východní Evropě došlo k narušení sociálních struktur, rodinných vazeb i hodnot. V Německu pochází výrazná většina nezletilých bez doprovodu téměř výhradně z chudších, ekonomicky zaostalých anebo konflikty sužovaných zemí, jako jsou Rumunsko, Kurdistán, státy bývalého SSSR nebo Afriky. Spousta dětí pochází z narušených rodin nebo z rodin s vnitřními problémy spojenými s nezaměstnaností, nízkými příjmy, sociální nejistotou a v některých případech i vysokou porodností. Děti se často velmi poznamenány prožitým násilím, frustrací a zklamáním ještě před tím, něž emigrují. V Belgii jsou zvláště mladé dívky z východní Evropy ohroženy obchodem s lidmi za účelem sexuálního zneužívání v důsledku bezútěšné situace doma. Ve většině případů pocházejí z rozbitých rodin. Navíc ve své vlastní zemi nemají příležitost vést normální a vyrovnaný život. Děti často vypovídají, že jejich rodiče ochotně souhlasili s jejich emigrací, někdy je k ní dokonce aktivně vyzývali, neboť v ní viděli jediný způsob, jak zajistit přežití celé rodiny. Očekávání rodiny, pocit odpovědnosti a strategie dočasných řešení životních situací, kterých jsou plné, jsou často překážkou úspěšné integrace těchto dětí: není výjimkou, že děti přestanou chodit do školy, protože ji považují za ztrátu času ve srovnání s možností vydělávat peníze. Přesto je v jiných případech situace opačná, rodiče dítě vyšlo na cestu, aby mu zajistili lepší vzdělání a tedy i lepší budoucnost. Dalším podstatným faktorem je skutečnost, že vracející se migranté často mají tendence šířit nepravdivé nebo přehnané informace o životě v cílových zemích: ať už z obavy před ostudou, že v zahraničí neuspěli, nebo v případě, že se jedná o oběti obchodování za účelem sexuálního zneužívání, ze strachu, že je jejich rodiny zavrhnou. Pak často lžou, o tom co v zahraničí prožili, a vzbuzují tak v potencionálních migrantech falešná očekávání. Rovněž média šíří nerealistické zprávy o životě na Západě, čímž podporují jeho obraz jako ideální a 12

13 prosperující společnosti, kde se žije lépe a snadněji. Je třeba také zmínit, že se v posledních letech zvýšila očekávání migrantů ve vztahu k výhodám (např. sociální služby, zdravotní péče, atp.) poskytovaných v cílových zemích. Zčásti je to způsobeno nepravdami, které šíří tzv. rekruti (jinými slovy náboráři, osoby, které lákají a vybízejí k migraci). Ve většině případů se po zvážení všech výhod a rizik migranté nakonec přikloní k emigraci, protože podmínky v jejich vlasti jsou zpravidla v naprostém rozporu s tím, co očekávají v zemích cílových, mají proto pocit, že nemohou ztratit nic nebo jen velmi málo. Výzkumníci zaznamenali, že východoevropské dívky bývají zpravidla velmi samostatné, čímž ovšem usnadňují práci rekrutů, kteří jim slibují lepší pracovní příležitosti a nový život. V případě Albánie, zejména u albánských chlapců, existují dokonce tlaky ze strany rodin, aby emigrovali, pracovali v zahraničí a výdělky posílali domů. Dětská migrace z Albánie vykazuje obdobné rysy jako emigrace dospělých dělníků z této země. U některých dívek, které byly obchodovány za účelem sexuálního zneužívání je zjevná participace rodinných příslušníků, zejména jde dívky z Nigérie a Albánie. Důvody přitahující migranty do zemí cílových Nárůst počtu nezletilých migrantů bez doprovodu, kteří jsou obchodovaní do států EU (Nizozemí, Belgie a Itálie) za účelem sexuálního zneužívání nebo z jiných důvodů, lze vysvětlit specifickou poptávkou v oblasti sexuálního průmyslu a v dalších nelegálních sférách. Sociální pracovníci, kteří pracují s obětmi obchodu s lidmi, zaznamenali například vzrůstající poptávku po mladých ženách a dívkách zároveň s vyšší poptávkou po nechráněném sexu. Tato skutečnost vyplývá z předpokladu, že u mladých žen či dívek je nižší pravděpodobnost, že budou infikovány AIDS nebo nějakou jinou chorobou přenosnou pohlavním stykem. Také zvýšená kontrola sexuální turistiky může vést zločince k přesunu zdrojových oblastí blíže k trhu, aby se tím vyhnuli přísnějším kontrolám ze strany úřadů a zároveň uspokojili poptávku. Poptávka by však neměla být považována za jediný důvod, proč jsou děti do států EU obchodovány. Další důvody, proč se obchodníci s lidmi zaměřují právě na tuto skupinu jsou: ochota migrovat s ohledem na nedostatek socioekonomických příležitosti v zemi původu, zhroucení rodinných struktur spojené s generačními konflikty vyvolanými velkými věkovými rozdíly (zejména v případě východní Evropy), výhodnější pobytový status v cílových zemích v případě dětí, vzrůstající tlak ze strany rodiny, aby si našly práci v zahraničí kvůli výrazným rozdílům v příjmech mezi domovskými a cílovými státy. Ačkoli jsou v členských státech EU vůči nekvalifikované zahraniční pracovní síle uplatňována restriktivní opatření, v mnoha sférách ekonomiky existuje poptávka po pracovnících z ciziny, včetně dětí, kteří mají zájem vykonávat levnou příležitostnou práci. V některých případech podporuje migraci přítomnost etnické komunity ze země původu v cílové zemi. Teorie řetězových migrací a sociálních sítí tvrdí, že tyto vazby mezi zemí původu a zemí cílovou hrají ústřední roli ve vztahu k migraci, zejména z důvodu efektivní výměny informací. Tyto sociální kontakty mohou rovněž hrát významnou roli v počátečním období po příchodu migranta do cílové země. Tato skutečnost je velmi podstatná, protože nelegální přistěhovalci jsou mnohem více než přistěhovalci legální závislí na podpoře svých krajanů, kteří v cílové zemi již delší dobu žijí, kvůli zajištění základních informací a potřeb (jako jsou např. ubytování, zaměstnání, atp.). Historické a kulturní vazby, stejně jako geografická blízkost mezi zemí původu a zemí cílovou, rovněž přispívají k migraci specifických etnik na určité destinace (např. Albánci do Itálie). 13

14 Děti bývají rovněž zneužívány organizovanými zločineckými skupinami k prodeji drog (Německo a Itálie), neboť v případě, že jsou zadrženy, nemají trestní odpovědnost. Jde například o marocké děti v Itálii. Děti jsou zde rekrutovány k prodeji drog dospělými, kteří se tak snaží vyhnout hrozbě trestu. Způsoby, jakým děti pro tuto činnost získávají, se liší, jde o kombinaci přesvědčování a podvodu, dětem se řekne, že jim nehrozí vůbec žádné nebezpečí, kdyby byly náhodou zadrženy, budou jen umístěny do střediska péče o mládež, odkud mohou utéct. Je třeba si uvědomit, jak se na prodej drog dívají samotné děti: mnoho z nich vnímá kriminální aktivity jako je třeba prodej drog jen jako nepodstatné přestupky, považují je navíc za úplně normální zaměstnání, aniž by někdy vůbec docenily trestní dopad svého jednání. Do států EU přitahuje migranty také systém ochrany a péče poskytovaný nezletilým bez doprovodu, spolu s problémy spojenými s jejich repatriací. Šance získat povolení k dočasnému nebo trvalému pobytu mají děti díky zvláštním pravidlům, která se na ně vztahují, jednoznačně vyšší než průměrní migranté. Imigrační úřady ve státech EU tvrdí, že díky tomu se řada dospělých snaží vystupovat jako děti, když žádají o azyl. Také se domnívají, že děti jsou pašeráky nebo obchodníky s lidmi již v zemi původu instruovány, aby vstupovaly do azylové procedury. V Itálii je většina dětí, které vstoupí na italské území nelegálně, velmi dobře seznámena se zákony a dalšími předpisy, které se vztahují k jejich ochraně. Někteří respondenti v našem výzkumu dokonce vypovídali o dětech, které přišly do středisek sociální péče nebo na policejní stanice s následujícím seznamem požadavků: povolení k pobytu, zajištění ochrany, vstup do přijímacího střediska a přístup na trh práce. V současné době některé státy EU zpřísňují azylovou proceduru a systém poskytované péče, aby tak snížily svou atraktivitu. Na druhou stranu tyto kroky děti spíše vystavují většímu ohrožení ze strany zločineckých organizací, než aby snižovaly počet migrantů, kteří tyto instituty zneužívají. Přísná imigrační politika spojená s nedostatkem příležitostí v zemích původu může naopak vést k tomu, že zoufalí nebo naivní rodiče budou více spoléhat na dobře informované obchodníky s lidmi nebo převaděče. Závěry studie Nedostatek podrobných údajů Podle programu Separated Children in Europe, který realizuje UNHCR spolu s organizací Save the Children, existují statistiky obecně jen v členských státech EU. Skrytá povaha fenoménu obchodování s lidmi a prostituce komplikuje jakékoli výzkumy, zvláště pak, jedná-li se o tak specifickou skupinu jako jsou děti. V Nizozemí k obchodování s dětmi neexistují spolehlivé statistiky. Jednou z praktických překážek úspěšného potírání obchodování s dětmi jsou právě rozdíly ve vedených statistikách a někdy i nesprávný registrační systém. Existují pouze určité signály o obchodování s dětmi za účelem prostituce, protože děti - oběti nejsou registrovány zvlášť. V Německu nemají přesné informace proto, že statistiky nejsou vedeny centrálně a jednotlivé spolkové země používají různé registrační metody. Je velmi těžké zjistit, jaká je v Německu skutečná situace, protože statistiky jsou nedostatečné. Rovněž policie nemá k dispozici relevantní údaje, protože nemá zvláštní kritéria pro evidenci případů obchodování s dětmi. Výrazné nedostatky ve vedení statistik jsou tak způsobeny zejména tím, že data nejsou zaznamenávána všude podle stejných kritérií a ve stejném formátu, chybí také centralizovaná databáze, různé údaje shromažďují různé instituce (v Nizozemí a Německu má každá spolková země či provincie vlastní hodnotící kritéria). 14

15 Z těchto důvodů je nutné zkvalitnit systém sběru dat a vzájemné výměny informací, neboť nedostatek identifikovaných případů obchodovaných dětí vytváří dojem, že tento problém neexistuje. Navíc je pak těžké vytvářet a zavádět opatření pro potírání obchodování s lidmi. V roce 1998 provedl IOM v rámci programu STOP ve 27 zemích projekt zaměřený na dostupnost a rozvoj statistik, které se týkají obchodování s lidmi. Vedle států EU se tento projekt vztahoval rovněž na některé další cílové státy a na státy tranzitní. Navzdory nedostatku údajů je zřejmý nárůst počtu dětí obchodovaných za účelem sexuálního zneužívání Ačkoli jsou dostupné statistiky nedostatečné, panuje obecně mezi vládními i nevládními organizacemi názor, že je obchod s dětmi za účelem sexuálního zneužívání na vzestupu. V Nizozemí, Itálii, Německu a Belgii byly zaznamenány zoufalé případy dívek z východní Evropy a Nigérie prodaných do nevěstinců prostřednictvím zločineckých organizací zaměřených na prostituci. Není stále jasné, i když bylo v této oblasti provedeno několik výzkumů, zda za obchodováním s dětmi stojí výhradně rozsáhlé zločinecké sítě či organizované skupiny. Přestože organizovaný zločin hraje jistě roli, policejní vyšetřovatelé i pracovníci nevládních organizací varují před předpokladem, že stojí za každým případem. Z jejich zkušenosti vyplývá, že nejsou výjimkou situace, kdy je obchod s dětmi zajišťován jednotlivci nebo malými či příležitostními skupinami. Zpráva o situaci v obchodování s dětmi v Nizozemí se velmi podrobně zabývá národností skupin zapojených do obchodování s dětmi za účelem sexuálního zneužívání. V Nizozemí pocházejí obchodované děti ze stejných zemí už řadu let. Každá národnost má vlastní zaběhnuté postupy, jak probíhá nábor dívek a jak jsou následně nuceny k prostituci. Samozřejmě, že nelze konkrétní případy automaticky ztotožňovat s obecně platnými stereotypy. Míra použitého násilí či podvodu se liší případ od případu. Vzhledem k tomu, že většina obchodníku nepracuje ve velkých skupinách, jsou rozdíly v přístupech jednotlivých členů skupin, navíc se rychle přizpůsobují měnící se situaci. V současné době jsou děti do Německa dopravovány kvůli prostituci spíše na kratší dobu. Tento jev byl pozorován v příhraničních oblastech mezi Německem a Českou republikou. V Itálii oficiální statistiky ministerstva vnitra z roku 1999 zahrnují i 202 obětí dětské prostituce, obecně se ale tento údaj považuje za velmi podhodnocený. Podle sociálních pracovníků tvoří děti 16-30% všech prostituujících se osob, kterým asistují. Navíc 70% osob, které byly během našeho výzkumu dotazovány, vypovědělo, že většinu tvoří dívky z Albánie, dále z Nigérie a Moldávie. Zajímavé je, že tyto národnosti převládají rovněž v Belgii a Nizozemí (zejména Nigérie). Zneužívání dětí pro kriminální aktivity V Německu tvoří většinu zaznamenaných případů téměř výhradně děti obchodované za účelem sexuálního zneužívání nebo páchání méně závažných trestných činů. Ačkoli existuje i domněnka, že jsou děti do Německa obchodovány také kvůli práci na týdenních trzích nebo v řetězcích rychlého občerstvení. V Itálii jsou děti zneužívány zejména pro různé nelegální aktivity a na černém pracovním trhu, zejména k pouličnímu prodeji, žebrání, atp. Krádeže a žebrání jsou dvě hlavní činnosti, na které se soustředí skupiny obchodující s dětmi. V Německu například policejní vyšetřovatelé odhalili síť organizovaného obchodu s rumunskými dětmi. Případem se začala policie zabývat ve chvíli, kdy ve větších městech 15

16 výrazně stoupl počet drobných trestných činů páchaných dětmi z Rumunska.Většina dětí, které v tomto případu figurovaly, pocházela z chudých oblastí severovýchodního Rumunska a byly na základě povrchních slibů ze strany obchodníků s lidmi vyslány svými rodinami. Pašovány byly přes Polsko, Ukrajinu, Slovensko nebo Českou republiku. Obchodníci vypověděli, že jen v roce 1998 převedli z Rumunska do Německa asi 250 dětí s cílem využívat je zejména ke kapesním krádežím. V Itálii se mezi dětmi velmi rozmáhá žebrání, zejména mezi Rumuny a Albánci. Jedná se většinou o chlapce, kteří jsou nuceni žít v opuštěných zemědělských usedlostech na odlehlých předměstích v otřesných nelidských podmínkách. Jsou většinou zneužívány svými dospělými krajany, kteří je nutí pracovat více než 10 hodin denně ve větších městech na nádražích nebo na frekventovaných křižovatkách. V Nizozemí jsou děti obchodníky nuceny pracovat, aby splatily dluh, který vůči nim mají (za dopravu, ubytování, stravu, atp.) Velký počet nezletilým migrantů bez doprovodu zmizí Mizením dětí bez doprovodu z přijímacích středisek v cílových zemích se zabývá celá řada organizací a institucí. Neschopnost zabránit dětem v útěku a následnému zneužití k prostituci vedla úřady k omezování jejich svobody pohybu tím, že se začaly umísťovat do vězení pro mladistvé. V Nizozemí si v roce 1996 pracovníci přijímacích středisek pro žadatele o azyl všimli, že mnoho dívek ze západní Afriky mizí krátce po té, co požádají o azyl. Policie je pak často nacházela v nevěstincích v Nizozemí, Belgii a Německu. V Belgii jsou úřady přesvědčeny, že s ohledem na nízký věk dětí a nedostatek zkušeností, mají děti své kontakty, včetně obchodníků s dětmi, se kterými se spojí. V roce 1997 dorazilo do jednoho střediska pro žadatele o azyl pouze 67,8% dětí, které sem byly úřady poslány. Alarmující je zejména skutečnost, že polovinu zmizelých dětí tvořily dívky. Neúplná data, která jsou k dispozici, naznačují, že většina se začala živit prostitucí. Velká část dětí, které zmizí, ve skutečnosti směřuje do jiných zemí EU, například do Velké Británie. 16

17 PŘEHLED PÉČE O DĚTI A SYSTÉMU OCHRANY V RUMUNSKU Louis Ulrich IOM Bukurešť Ochranou dětí v Rumunsku se zabývá ucelený systém s veřejnou i soukromou složkou. V současnosti prochází reformou. Reforma systému ochrany dětí je ze všech strukturálních reforem provedených v Rumunsku v nejpokročilejším stádiu. Na konci roku 1997 byl systém ochrany dětí decentralizován na úroveň krajů a začátkem roku 2000 byl v decentralizaci učiněn další krok, díky němuž byly krajským úřadům pro ochranu dětí podřízeny instituce pro děti se zvláštními potřebami. V dnešním Rumunsku lze otevřeně diskutovat o dříve tabuizovaných tématech jako je například dětská delikvence, týrání a zanedbávání dětí, HIV pozitivní děti nebo děti nemocné AIDS, právo dítěte na vlastní názor a aktivní účast ve společnosti i práva dětí obecně. Úřad ombudsmana má odbor řešící problémy dětí a jejich rodin. Z podnětu baronky Emmy Nicholsonové, zpravodajky Evropského parlamentu věnující se Rumunsku, byla zřízena Skupina na vysoké úrovni. Je vedena Emmou Nicholsonovou a rumunským premiérem, jejími členy jsou zástupci nejvýznamnějších veřejných institucí zabývajících se ochranou dětí, mezinárodních a nevládních organizací. Legislativa Zákony na ochranu nezletilých a další zákony vztahující se k tomuto tématu (azylové a cizinecké právo atd.): Ústava Rumunska, Official Journal č. 233/21, listopad 1991 Zákon č. 105/22 ze září 1992, upravující vztahy mezinárodního a soukromého práva, Official Journal č. 245/01, říjen 1992 Zákon č. 47/07 z června 1993, o soudních rozhodnutích v případech opuštění dítěte, Official Journal č. 153/08, červen 1993 Zvláštní vládní nařízení 26/09 z června 1997, o ochraně dětí v tísni, znovu publikováno, Official Journal č. 276/24, červenec 1998 Zákon č. 108/02 z června 1998 schvalující zvláštní vládní nařízení č. 26/1997, o ochraně dětí v nouzi, Official Journal č. 205/02, červen 1998 Zákon č. 123/02 z dubna 2001, o postavení cizích státních příslušníků v Rumunsku, Official Journal č. 168/03, duben 2001 Vládní rozhodnutí č. 476/17 z května 2001 schvalující opatření prosazující zákon č.23/2001, Official Journal č. 276/29 z května 2001 Nový zákon o dítěti, podrobnější a odpovídající požadavkům legislativy EU, bude vydán v roce 2003 Ústava Rumunska: Čl. 45 (1) Děti a mládež požívají svá práva pod zvláštní ochranou a podpůrným režimem. Zákon č. 123/2001: Čl. 35 Nezletilí cizí státní příslušníci do věku 14 let musí být zapsáni v dokladu totožnosti svých právních zástupců. Zvláštní vládní nařízení č. 26/1997: 17

18 Čl. 1 (1) Pro účely tohoto zvláštního vládního nařízení se dítětem v nouzi rozumí takové dítě, jehož fyzický nebo mravní vývoj či integrita jsou ohroženy. Čl. 2 Dítěti v nouzi je poskytována ochrana a podpora, aby mohlo plně požívat a uplatňovat svá specifická práva. Zákon č. 105/1992: Čl. 11 Kromě situací spadajících pod zvláštní ustavení se občanské postavení, pravomoci a rodinné vztahy jednotlivce řídí podle vnitrostátního práva. Zákon č. 47/1993: Čl. 1 (1) Dítě, jež je v péči instituce sociální ochrany, státního zdravotnického zařízení, legálně ustanovené soukromé instituce dětské péče nebo je zákonem svěřeno opatrovníkovi, může být soudem prohlášeno za opuštěné, pokud o něj rodiče minimálně 6 měsíců neprojeví opravdový zájem. (3) Skutečnost, že rodiče o dítě neprojevili zájem, může být podložena jakýmkoli důkazem. Čl. 74 Prováděcí vyhlášky, kterou se řídí plnění zákona č. 123/2001, upravuje proces, pomocí něhož úřady vyšetří situaci nezletilých ze zemí uvedených v čl. 11, kteří byli po vstupu na rumunské území opuštěni. Zákon č. 47/1993: Čl. 2 Žádost o prohlášení o opuštění vyplňuje krajský tribunál nebo případně tribunál v Bukurešti, pod jejichž soudní pravomoc spadá ochranná instituce či trvalé bydliště nezletilcova opatrovníka. Úmluva OSN o právech dítěte (přijata Valným shromážděním OSN v r. 1989, účinná od r a v témže roce ratifikována Rumunskem), jejíž článek č.9 stanoví, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli (ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je v zájmu dítěte). Jestliže oddělení dítěte od rodičů je důsledkem jakéhokoli vnitřního opatření státu v záležitosti týkající se dítěte nebo rodičů (např. vazba, uvěznění, vypovězení, deportace, smrt, včetně smrti, která nastala v době, když byla dotyčná osoba v opatrování státu), stanovuje článek státu, který je smluvní stranou úmluvy, povinnost poskytnout informace o místě pobytu nepřítomného (nepřítomných) člena (členů) rodiny (stát je oprávněn podat takové informace pouze tehdy, jestliže to odpovídá zájmu dítěte a pokud podání takové žádosti samo o sobě nebude mít pro dotčenou osobu dítě nebo jeho rodiče - žádné nepříznivé důsledky). Co se týká práva dítěte na ochranu ze strany rumunského státu proti jakékoli formě domácího násilí, poškození, tělesného i duševního týrání, opuštění, záměrného zanedbávání, špatného zacházení a vykořisťování (včetně sexuálního zneužívání) během doby, kdy jsou v péči rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli jiných osob starajících se o dítě, Úmluva o právech dítěte stanoví státu, který je smluvní stranou úmluvy, povinnost činit všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí, včetně povinnosti vytvářet sociální programy zaměřené na poskytnutí podpory dítěti a těm, jimž je svěřeno. Pro účely zjištění, oznámení, postoupení, vyšetřování a léčení (v případech špatného zacházení s dítětem) zahrnují ochranná opatření rovněž postupy pro zásah soudních orgánů. Ačkoli výše zmíněná témata se částečně týkají trestního práva nebo mezinárodního obchodu s lidmi, souvisejí také s pojmem dítě v nouzi. To je podle zvláštního vládního nařízení 18

19 č.26/1997 definováno jako dítě, jehož vývoj, bezpečí a fyzická nebo morální integrita jsou v ohrožení. Z moci tohoto druhu ochrany nezletilých (včetně nezletilých cizích státních příslušníků pocházejících ze smíšeného manželství s rumunským občanem, nebo z rodiny cizích státních příslušníků žijící v Rumunsku) se povinnost Rumunska týkající se všech dětí a mladistvých zmíněná v ústavním článku 45, 1, nevztahuje pouze na ochranu dětí spadajících pod jeho soudní pravomoc (tj. dětí s rumunským občanstvím), protože mezinárodní dokumenty jako např. Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (čl. 10, třetí část) nebo Úmluva o právech dítěte, přijatá v r. 1990, používají při popisu základních lidských práv pojmy typu kdokoli a nikdo (zahrnující všechny osoby bez ohledu na věk), tudíž se tato práva týkají i všech dětí a prostřednictvím řady opatření a programů sociální ochrany musí být dohlíženo na jejich dodržování a upevňování. Výše zmíněný Pakt ve skutečnosti ukládá rumunskému státu, jako smluvní straně smlouvy, nevyhnutelnou povinnost přijmout taková ochranná a podpůrná opatření, jež by sloužila všem dětem a dospívajícím bez diskriminace v souvislosti s jejich rodiči a která by kromě jiného měla též nezletilé chránit před hospodářským i sociálním vykořisťováním. Podle zákona č.105/1992, který říká, že pro otázky občanských práv se používá právo vnitrostátní, se v jakékoli situaci, kdy je dítě v nouzi, termín ohrožení nevztahuje na postavení dítěte ve společnosti, práva nebo jeho občanské postavení, ale na základní lidská práva (právo na život, právo na dobré fyzické a duševní zdraví, právo na rozvoj, bezpečí a začlenění do společnosti). Zvláštní vládní nařízení č.26/1997 ve skutečnosti o dětech cizího státního příslušenství v nouzi nepojednává, např. neukládá těmto dětem jiný režim, proto lze předpokládat, že se na ně vztahují stejná opatření jako na ostatní. Podle zákona č.108/1998 se také zavádí nové pojmy typu jakékoli dítě zbavené přechodně nebo trvale svého rodinného prostředí, nebo dítě, v jehož nejlepším zájmu je, aby bylo z tohoto prostředí odebráno, čímž se implicitně do zákona zahrnují všechny ostatní situace včetně situace dítěte bez státní příslušnosti nebo s cizí státní příslušností. Co se týká dítěte v nouzi, definovaným v čl. 38 zákona č. 105/1992, zasahování rumunských úřadů jako úřadů, které dohlížejí na uplatňování ochranných práv a jejich plnění kontrolují (podle nařízení č.26/1997 je takovým úřadem např. krajský úřad nebo místní úřad bukurešťské městské části, v rámci nichž pracují komise pro ochranu dětí a specializované státní služby), je ospravedlněno, pokud stav nouze, v níž se dítě ocitlo, má následky na území Rumunska. Na rozdíl od situace dítěte v nouzi, situace dítěte prohlášeného soudem za opuštěné v důsledku zřejmého nezájmu rodičů o něho trvající déle než 6 měsíců nemusí zahrnovat i situaci dítěte opuštěného z toho důvodů, že jeho rodiče nejsou známí, což by lépe odpovídalo významu dítě v nouzi, a spadalo by tedy pod podmínky zvláštního vládního nařízení č.26/1997. Zákon č.47/1993 říká, že dítě, které je v péči státního nebo řádně uznaného soukromého zařízení sociální nebo zdravotní péče, nebo dítě svěřené ze zákona jiné osobě, může být na základě nezájmu projevujícího se jako přerušení vztahů mezi rodiči a dítětem ze strany rodičů prohlášeno soudem za opuštěné. Po tomto prohlášení musí rumunský stát provést zákonná ochranná opatření podle své ústavy, čl

20 O nezájmu o dítě zmiňovaném v zákonu lze také hovořit v souvislosti s případy legálních i nelegálních vztahů zahrnujících cizí prvek na rumunském území. Pokud jejich potomkům není minimálně 6 měsíců poskytována rodičovská péče ani o jejich opatrovnictví nepožádá žádný jiný příbuzný do čtvrté linie příbuzenství včetně, jsou tyto děti prostřednictvím příslušných státních institucí automaticky převedeny pod ochranu rumunského státu. Tribunál s pravomocí nad místem bydliště jednotlivce nebo vrchní úřad institucí ochrany, který za dítě převzal odpovědnost, je zákonem zmocněn rozhodovat v záležitosti jeho opatrovnictví. Prohlášení o opuštění samozřejmě není nezrušitelné. Jestliže nejlepším zájmem dítěte bude to, aby se prokázalo, že jeho prohlášení za opuštěné je zbytečné (v případě, že jsou rodičovské vztahy obnoveny), může soud rodičům na základě žádosti jejich rodičovská práva navrátit. Také lze i během trvání soudního řízení svěřit dítě do opatrovnictví příbuznému do čtvrté linie příbuzenství včetně, a pokud je dítě starší deseti let, může být u soudu vyslechnuto. Vykonávání rodičovských práv je svěřeno osobě, soukromé instituci či státnímu zařízení sociální nebo zdravotní péče jmenované soudem na základě rozhodnutí, proti němuž se lze odvolat. Příbuzenství, postavení ve společnosti a občanské postavení opuštěného dítěte se řídí opatřeními zákona č.105/1992, protože kdyby bylo dítě svými rodiči opuštěno v Rumunsku, jeho postavení by se změnilo a kvůli cizímu prvku (dítě nebo jeho rodiče s cizí státní příslušností nebo bez státní příslušnosti) by mohl vzniknout konflikt mezi právními ustanoveními. Takový případ bude proto vyžadoval řešení podle zákona č. 105/1992, jenž stanoví vztahy mezinárodního a vnitrostátního práva Rumunska. Podle tohoto zákona musí být nezletilí jiné státní příslušnosti v rodičovské péči (narozeni během trvání manželství nebo osvojeni) chráněni vnitrostátním právem země rodičů. V případě opuštění, kdy je dítě rodičovské ochrany zbaveno, rozhodují o ochranných opatřeních, která mají být zajištěna v jeho konkrétním případě, rumunské zákony, jakožto zákony země, v níž bylo dítě opuštěno. V tomto případě bude tedy z tohoto zákona použit i článek 36 a 38. Protože je opuštění zdrojem situací de facto, například postavení a rodinné vztahy dotyčné osoby se změní, ukazuje se, že zde lze použít i článek 11, protože ten odkazuje tyto případy k vnitrostátnímu (cizímu) právu dotyčné osoby, až na výjimky, kdy lze aplikovat zvláštní ustanovení, která mohou rozhodnout jinak. Statistické údaje Od června do října 2002 pomohlo bukurešťské zastoupení Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) vrátit do Rumunska 11 nezletilých bez doprovodu. Tyto případy byly nahlášeny vídeňským zastoupením IOM, které též hradilo všechny výdaje spojené s dobrovolným návratem těchto osob (dopravu ze zahraničí, vnitrostátní leteckou či vlakovou dopravu do cílového místa a stravu). Bukurešťské zastoupení IOM zajistilo pomoc po příletu: jeho pracovníci přišli dítěti naproti a doprovodili ho při kontrole totožnosti prováděné pohraniční policií. Na letišti byli také vždy přítomni zástupci Státního úřadu pro ochranu dětí a adopce a/nebo Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. 20