Fixace ceny hliníku ve středně velké firmě v ČR. Studie pro manažerské rozhodování

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Fixace ceny hliníku ve středně velké firmě v ČR. Studie pro manažerské rozhodování Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Petr Strejček, MBA Adam Hurta Brno 2010

2 Na tomto místě chci poděkovat vedoucímu mé práce, panu Mgr. Petru Strejčkovi, MBA za cenné rady a připomínky, které mi pomohly realizovat mou práci. Dále chci poděkovat všem, jenž mě svými poznatky obohatili.

3 Prohlašuji, že jsem tuto práci vyřešil samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 6. května 2010

4 Abstract Hurta, A. Cost fixation of aluminium in a medium sized firm in the Czech Republic. Studies for executive decisions. Bachelor thesis. Brno: MENDELU, The bachelor thesis applies to the possibilities that affect the fixation of prices on purchased commodities. The type of business in focus is an aluminium foundry. The goal of the work is to analyze the contemporary status of fixation within a company and to suggest plausible alternatives. Alternatives that represent products offered by the banking sector. In addition to suggesting problem solving methods that an executive can stand behind. Keywords commodity derivatives, risk management, executive decision, historical method Abstrakt Hurta, A. Fixace ceny hliníku ve středně velké firmě v ČR. Studie pro manažerské rozhodování. Bakalářská práce. Brno: MENDELU v Brně, Bakalářská práce se věnuje možnostem fixace ceny nakupované komodity, se zaměřením na podnik typu slévárna. Cílem práce je analyzovat současný stav fixace v podniku a navrhnout možnou alternativu, představovanou produkty nabízených bankovním sektorem. Vedle samotné komparace doporučuje postup řešení problému, před kterým manažer při řešení otázky zajištění stojí. Klíčová slova komoditní deriváty, risk management, manažerské rozhodování, historická metoda

5 Obsah 5 Obsah 1 Úvod a cíl práce Úvod Cíl práce Metodika 10 3 Literární rešerše Komoditní trh Riziko Metody snižování rizika Deriváty Členění derivátů Hedging Fixace v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů Metody manažerského rozhodování Rozhodovací matice Vlastní práce Krok první: zajišťovat se, či nezajišťovat se? Krok druhý: Jakým způsobem zajištění mohu provést? Fixace v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů Komoditní deriváty nabízené bankovním sektorem Otázka třetí: Který nástroj z nabídky banky vybrat? Diskuse 49 6 Závěr 52 7 Literatura 53 A Vývoj kurzu hliníkové slitiny na LME v období B Cenová doložka 57

6 Seznam obrázků 6 Seznam obrázků Obr. 1 Vývoj spotového kurzu prodej hliníkové slitiny v krátkém období 32 Obr. 2 Vývoj spotového kurzu prodej hliníkové slitiny v dlouhém období 35 Obr. 3 Rozdělení pravděpodobnosti průměru pro měsíc říjen 36 Obr. 4 Rozdělení pravděpodobnosti průměru pro následující kvartál 37 Obr. 5 Vývoj profitu při shodné délce fixace jak u dodavatele tak u odběratele 38 Obr. 6 Vývoj profitu při měsíční fixaci u dodavatele a fixaci kvartálu u odběratele 39 Obr. 7 Vývoj profitu při fixaci kvartálu u dodavatele a měsíční fixaci u odběratele 40 Obr. 8 Výsledná cena nakupované slitiny vzhledem k průměru za měsíc říjen při použití komoditního swapu 42 Obr. 9 Výsledná cena nakupované slitiny vzhledem k průměru za měsíc říjen při koupi call opce 44 Obr. 10 Výsledná cena nakupované slitiny vzhledem k průměru za měsíc říjen při prodeji put opce 45 Obr. 11 Výsledná cena nakupované slitiny vzhledem k průměru za měsíc říjen použitím komoditního collaru 46 Obr. 12 Rozhodovací matice 47 Obr. 13 Vývoj kurzu hliníkové slitiny za období

7 Seznam tabulek 7 Seznam tabulek Tab. 1 Historická metoda pro krátké období 31 Tab. 2 Historická metoda pro dlouhé období 34

8 Úvod a cíl práce 8 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Důvodem, který zapříčinil, že jsem si zvolil toto téma, byla především diskuze s manažerem slévárny, jejíž obchodní firmu nebudu z důvodu tolerování přání manažera ani zde, ani v následujícím textu, uvádět. Z této diskuze vyplynulo, že slévárny, které nepatří k největším hráčům v odvětví, údajně nemají jinou efektivní možnost fixace ceny nakupované hliníkové slitiny, než je fixace v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů. Komoditní deriváty, které by mohly užívaný způsob fixace nahradit, nejsou dle stejné osoby určeny podnikům, které v rámci své činnosti měsíčně spotřebují 150 metrických tun slitiny. Shodný názor má i Jílek (2002, s. 23): Zajišťovací deriváty (jakož i jiné deriváty) o jmenovitých hodnotách nižších než 200 mil. Kč (cca 5 mil. USD) nelze subjektům vůbec doporučit. Pod touto hranicí není totiž sjednávání derivátů pro instituci ekonomické. Vzhledem k roku vydání monografie, ve které Jílek tento názor publikoval, jsem se rozhodl zaměřit na současný stav derivátů (komoditních) a to těch, které považuji za nejdostupnější, tedy na deriváty nabízené bankovním sektorem. Doba, kdy se trh hliníkové slitiny vyvíjel stabilně, skončila s minulým tisíciletím. Přišla doba prudkých změn a vysoké volatility, která klade nejvyšší nároky na schopnosti právnických osob, které jsou na hliníkové slitině zainteresované a chtějí v této době obstát. Předpokladem úspěšnosti těchto subjektů je kvalitní management, který je schopen s komoditním rizikem pracovat a používat v boji proti jeho negativním dopadům účinných nástrojů. Náhlé změny na komoditních trzích jsou motorem vývoje produktů bank, sestavovaných se stále větším důrazem i na menší korporátní klienty. Náruč derivátů nabízených bankami se tak otevírá nejen největším hráčům na trhu. Dobrý management, pověřený zajišťovací strategií podniku, by neměl spoléhat pouze na konvenční fixaci v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů, ale měl by sledovat i alternativy, které by mohly přinést podniku konkurenční výhodu. Jednou z těchto alternativ je právě bankovní sektor, který se svou rozšiřující nabídkou komoditních derivátů snaží uspokojit všechny požadavky kladené podniky a novou dobou. Klesající komoditní trh skončil v roce 1998, když ceny dosáhly dvacetiletého minima (po očištění o inflaci byly srovnatelné s cenami v době Velké hospodářské krize). Jsem přesvědčen, že hodnota a význam komoditních trhů bude následující roky růst ve skutečnosti se nacházíme uprostřed dlouhotrvajícího růstového komoditního trhu (Rogers, 2008, s ).

9 Úvod a cíl práce Cíl práce Cílem práce je zjistit možnosti slévárny střední velikosti v oblasti fixace ceny vstupní slitiny se zaměřením na nástroje nabízené bankovním sektorem. Práce by neměla být strohou komparací zajišťovacích variant, ale klade si za úkol sledovat kontinuálně rozhodovací proces manažera, pověřeným zajišťovací strategií. Měla by formulovat otázky, které si manažer v průběhu procesu musí pokládat, a hledat na ně správnou odpověď volbou optimálních metod. Tím, že rozhodovací proces bude zasazen do reálné situace, které podnik čelí, budou výsledky více nakloněny praktickému využití. Samotná komparace nebude prováděna pouze z pohledu ekonomického, ale i z pohledu rozhodovatele vzhledem k jeho postoji vůči riziku, čímž bude tolerována osobnost manažera. V závěru práce bude vysloveno, zda lze alternativu nabízenou bankovním sektorem doporučit, či zda vzhledem k velikosti subjektu (slévárny) lze doporučit setrvání u současné metody fixace (v rámci dodavatelskoodběratelských vztahů), což považuji za hlavní smysl této práce.

10 Metodika 10 2 Metodika V této části popíši postup řešení problému definovaného v úvodu práce. Před započetím vlastní práce nashromáždím dostatek informací. Prameny mi budou především odborná literatura a poznatky odborníka v oboru. Doplňujícími zdroji nechť jsou nabídky produktů českých bank a internet. Kromě dále uvedených postupů využiji základní metodické přístupy, kterými jsou analýza, abstrakce a komparace. Vlastní práci rozdělím na tři části, které budou odpovídat otázkám, jenž by si měl manažer, pověřený rozhodováním v otázce zajištění, postupně pokládat. Otázka první: Zajišťovat se, či nezajišťovat se? To znamená určit, zda je pro podnik efektivní zabývat se zajišťovacími instrumenty, či zda může naopak zůstat ve vodách nejistoty, protože komoditní riziko, kterému je podnik vystaven, se ho nemůže ve větší míře dotknout. Za tímto účelem nejprve vypočítám volatilitu trhu hliníkové slitiny prostřednictvím historické metody. Jako vstupní data použiji kurzy z London metal exchange (LME), konkrétně spotové kurzy prodej hliníkové slitiny (aluminium alloy) od Důležitá je volba délky zkoumaného období a poté intervalu v jakém data z daného období budu vybírat. Pro rozhodování v otázce zajištění se, je optimální spočítat volatilitu dlouhého i krátkého období a použít vyšší z nich (Vlachý, 2006). V dlouhé časové řadě, v délce několika let, lze vysledovat určitý stabilní vývoj. Vzhledem k absenci dat starších roku 2009 zvolím za počátek dlouhého období (první obchodní pátek roku) a poté budu sledovat všechny následující obchodní pátky až do posledního obchodního pátku před datem , které jsem zvolil jako výchozí datum mé modelové situace. Nebude-li některý pátek obchodní, použiji nejbližší předchozí den, který byl obchodní. Jsem si vědom, že délka řady není optimální a výsledek bude zkreslen. Delší časovou řadu jsem nezvolil nikoliv z neznalostí, nýbrž z nedostatku relevantních dat. Pro krátké období, které více odpovídá aktuální situaci na trhu, zvolím třicet obchodních dnů, předcházejících datu (výchozí datum modelové situace). Postup výpočtu je jak pro krátké, tak pro dlouhé období dle Vlachého (2006, s. 92) následující: Volba časové řady historických kurzů pi skládající se z n období. Výpočet relativních změn v i pro všechna období časové řady:

11 Metodika 11 pi v i = (1) pi 1 Výpočet logaritmů relativních změn průměru E ( r) za celou časovou řadu: r i a určení jejich aritmetického pi ri= ln pi 1 (2) E ( r) n i r i= = 1 (3) n Určení čtverců odchylek aritmetického průměru E( r) od logaritmů relativních změn r i : Určení rozptylu: di i ( r) ( r E( r) ) 2 = (4) n = 1 Směrodatná odchylka (volatilita): ( r E( r) ) i 2 2 i= σ (5) n σ = 2 σ ( r) Výsledná volatilita bude denní. Na roční ji převedu pomocí tzv. pravidla druhé odmocniny času, které vyjadřuje vztah mezi dvěmi časovými obdobími t a T : σt = σt Dle Vlachého (2006) je v roce přibližně 250 obchodních dnů, z čehož plyne, že pro získání roční volatility, vzhledem k pravidlu druhé odmocniny, vynásobím denní volatilitu druhou odmocninou z 250. Roční volatilita mi vyjádří kolísavost kurzu slitiny kolem průměrné ceny, z čehož budu moct usuzovat na určitou živost trhu. Nedostatky této metody lze spatřovat především v absenci aktuálních informací při výpočtu (Vlachý, 2006). t T (6) (7)

12 Metodika 12 Z toho důvodu bude aplikována metoda kvantilů, která vychází především ze subjektivního hodnocení budoucí situace na trhu z pohledu odborníka, na základě zkušeností a aktuálních informací. Metoda je určena pro analytiky s rozsáhlými znalostmi a přístupem k informacím a jejím začleněním do práce sleduji nikoliv přesné výsledky, ale především její metodiku a uvědomění o její existenci a možnosti využití při manažerském rozhodování. Její samotnou aplikací docílím rozdělení pravděpodobnosti budoucího průměru ze spotových kurzů prodej hliníkové slitiny na LME. Cílovým obdobím, pro stanovení budoucího průměru, bude měsíc a čtvrtletí. Tuto predikci použiji v části věnované komoditním derivátům, pro účely stanovení některých jejich parametrů. Co se způsobu rozdělení týče, v případě této práce lze hovořit o metodě kvartilů, protože variační řadu rozdělím třemi pravděpodobnostmi: 25%, 50% a 75%. Postup metody lze shrnout takto: Nejdříve vymezím extrémy, tedy maximum a minimum, které z mého pohledu kurz v konkrétním budoucím období nepřekoná, nebo pod které naopak neklesne. V dalším kroku pevným hodnotám pravděpodobností (0,25, 0,50 a 0,75) přiřadím absolutní hodnoty kurzu (např. kvartil x0,25 = 2000 by vyjadřoval skutečnost, že s 25% pravděpodobností nepřekročí kurz v daném období hodnotu 2000 USD/t) (Fotr, Dědina, Hrůzová, 2000). Autor v této metodě využije názorů na vývoj manažera dané slévárny, ovšem nejoptimálnější by bylo znát názor analytika zaměřeného na komoditní trhy. Na základě předchozích dvou metod bych měl být schopen učinit rozhodnutí, zda je na místě se zajistit, či naopak zajištění není nutné, protože ztráty plynoucí ze spekulace by nebyly většího významu. V případě volby první můžu přejít k druhé otázce. Jakým způsobem zajištění mohu provést? Nejdříve bude pozornost věnována fixaci v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů, která riziko přenese na odběratele. Autor se pokusí systém aplikovat na praktické situaci s těmito parametry: Zajišťovaný objem v rámci své činnosti slévárna měsíčně spotřebuje průměrně 150 metrických tun hliníkové slitiny. Vzhledem ke kapacitě skladu je nutno hliníkovou slitinu nakupovat v měsíčním intervalu. Veškerý nakoupený měsíční objem slitiny je tentýž měsíc přetvořen na hotové výrobky. Slévárna má jediného dodavatele hliníkové slitiny a jediného odběratele výrobků.

13 Metodika 13 Smluvní cena za vstupní slitinu, stanovovaná dodavatelem, je o 30 % vyšší, než je příslušná cena na LME. Smluvní cena za výrobky prodávané odběrateli je v přepočtu na metrickou tunu o 15% vyšší, než cena za nakupovanou slitinu. Faktura od dodavatele je obdržena ve stejném měsíci, ve kterém je vystavena faktura odběrateli. Propal ani jiné ztráty nejsou uvažovány. Měnové riziko nebude bráno v potaz. Výchozí datum modelové situace Ve volbě délky období, ve kterém bude cena fixována, budu přihlížet k obchodním zvyklostem. Z tohoto důvodu zvolím období v délce měsíce a čtvrtletí, čímž vytvořím tři kombinace. V jedné zafixuji cenu s dodavatelem i s odběratelem na stejné období a ve zbylých dvou na období rozdílná. Vstupními daty pro stanovení vývoje budou reálné spotové kurzy prodej hliníkové slitiny dle LME. Ve vytvořeném vývoji se zaměřím na průběh diference mezi cenou fixovanou s dodavatelem a cenou fixovanou s odběratelem. Vzniklé situace analyzuji a vyvodím závěry. Zjištěna negativa budou zdůrazněna a poslouží jako impuls k přechodu k druhé skupině nástrojů, kterou tvoří komoditní deriváty nabízené bankovním sektorem. Bude se jednat o produkty, které reálně vyhledám v nabídce bank, působících na českém trhu, konkrétně o komoditní swap, collar, koupenou call opci a prodanou put opci. 1 Volba některých parametrů bankovních nástrojů bude spíše otázkou odhadu, protože jsou ovlivňovány řadou faktorů, jejichž vliv nedokážu zcela posoudit a jsou také stanovovány s přihlédnutím ke konkrétnímu subjektu. Vzhledem k tomu, že sleduji především metodiku rozhodování, tak i přesto tímto způsobem budu postupovat. Nástroje aplikuji na modelové situaci s výše uvedenými parametry. Pro hodnocení dopadu použití konkrétního nástroje použiji předpokládaný vývoj kurzu dle výsledků metody kvantilů pro měsíc říjen (mimo krajní, extrémní hodnoty). Výstupem hodnocení bude konečná (efektivní) cena za metrickou tunu nakupované slitiny. Při stanovování konečné ceny nebudou brány v potaz transakční náklady. Po vyhodnocení derivátů jednotlivě bude přistoupeno k jejich komparaci, která bude už součásti třetí otázky. 1 I přesto, že prodaná opce (až na výjimky) není dle mezinárodních účetních standardů, z důvodu potencionální ztráty, kterou může přivodit, považována za zajišťovací nástroj, je v nabídce některých bank, působících na českém trhu, zařazena. Z tohoto důvodu se tomuto nástroji ve své práci budu věnovat.

14 Metodika 14 Který nástroj z nabídky banky vybrat? K zodpovězení použiji rozhodovací matici, kterou zobrazím důsledky rizikových variant (komoditních derivátů nabízených bankou) vzhledem ke zvolenému kritériu hodnocení, kterou bude nejnižší výsledná cena za nakupovanou slitinu. Řádky budou tvořeny jednotlivými typy komoditních derivátů a sloupce možnými hodnotami rizikového faktoru - spotového kurzu hliníku (dle metody kvantilů pro měsíc říjen, mimo extrémní hodnoty). Jednotlivá políčka matice pak představují důsledky rizikových variant vzhledem ke zvolenému kritériu hodnocení - výslednou cenu suroviny pro podnik (Fotr, Dědina, Hrůzová, 2000). Výsledná cena suroviny je závislá na volbě parametrů bankovních nástrojů. Vzhledem k tomu, že parametry nebyly stanoveny dle klíče užívaného bankami, budou i výsledky rozhodovací matice zkresleny. Pro každý typ komoditního derivátu (řádek) se vypočte očekávána hodnota, dle stejných autorů (2000), podle vzorce: kde ( X) E n = i ( X) Xi Pi =1 (8) E... očekávaná hodnota X i... hodnota dosažená při i-té rizikové situaci P i... pravděpodobnost i-té rizikové situace Na základě očekávaných hodnot jednotlivých komoditních derivátů bychom vybrali ten, který má nejnižší očekávanou hodnotu (nejnižší výslednou cenu hliníku za tunu), ovšem za předpokladu, že postoj k riziku všech manažerů by byl identický. Vzhledem k rozdílnosti hodnocení rizikových situací stanovím doporučení výběru pro tři typy manažera: manažer s averzí k riziku, manažer se sklonem k riziku a manažer s neutrálním postojem k riziku.

15 Literární rešerše 15 3 Literární rešerše 3.1 Komoditní trh Pod pojmem trh si každý nejspíš správně vybaví místo, kde se střetává nabídka a poptávka a vzhledem k tomu, že se jedná o trh komoditní, pak lze logicky odvodit, že se tyto křivky budou týkat určité komodity. Je však třeba rozlišovat mezi komoditním trhem jako součástí trhu finančního, a trhem komoditním, který je postavený trhu finančnímu na roveň. V případě prvním se na komoditním trhu obchoduje s drahými kovy jako je zlato či stříbro. Trh hliníku bychom zde hledali marně. Ten je součásti právě komoditního trhu, který je na stejné úrovni jako trh finanční. Bude-li dále zmiňován komoditní trh, pak bude mít autor na mysli právě tento. Trh komoditní je sice oddělen od trhu finančního, nicméně dochází k stále většímu propojení mezi těmito trhy, proto nelze toto oddělení důrazněji vyžadovat. Důvodem této slábnoucí hranice je skutečnost, že na finančních trzích přibývá instrumentů, jež mají vazbu na trh komoditní (Rejnuš, 2006). Komoditní trh má pochopitelně svá specifika. Mezi nejvýraznější patří značné náklady při manipulaci a držení fyzické komodity. Finanční obchody se proto u komodit odehrávají takřka výhradě na úrovni derivátů (Vlachý, 2006, s. 69). 3.2 Riziko Od 17. století 2 až do současnosti je slovo riziko spojováno především s negativními důsledky. Je třeba ovšem říci, že riziko má stránku nejen negativní, ale i pozitivní. Jako neoddělitelná součást podnikání může vytvářet jak zisk, tak ztrátu. Kladná stránka je pochopitelně žádoucí a zajišťuje rozvoj tržní ekonomiky (Fotr, 1992; Smejkal, Rais, 2003). Riziko tedy představuje míru možné odchylky od očekávaného stavu, bez ohledu na její pozitivní nebo negativní vnímání, přičemž hodnocení je subjektivní, dané užitkovou funkcí dotčené osoby. Příčinou této odchylky, kterou můžeme, ale nemusíme znát, je nějaký náhodný jev (Vlachý, 2006, s. 11). Faktory, které odchylku způsobují, lze rozdělit na částečně ovlivnitelné (např. ceny surovin uzavřením dlouhodobých kontraktů s dodavateli) a neovlivnitelné (např. devizové kurzy). Z tohoto rozdělení je jasné, že vývoj faktorů nelze nikdy přesně předvídat (Fotr, 1992). 2 Výraz pochází z italského risico užívaného mořeplavci jako označení pro nebezpečná skaliska (Smejkal, Rais, 2003).

16 Literární rešerše 16 Eliminovat zcela rizikové faktory je možné pouze neprováděním daných rizikových činností (Smejkal, Rais, 2003), což by ovšem znamenalo zároveň eliminaci podnikání, z toho důvodu je třeba s rizikem v podnikání vždy počítat. Předchozí členění je důležité v rozhodování o způsobu přístupu k riziku. Riziko z částečně ovlivnitelných faktorů snižujeme působením na příčiny vzniku, čímž omezíme vznik rizikové situace. V případě neovlivnitelných taková možnost nepřipadá v úvahu, zaměřujeme se proto na odstraňování a snižování vzniklých negativním důsledků (Fotr, 1992). Ke způsobu rozdělení rizik podle věcné náplně přistupují autoři různě. Velmi praktické se zdá rozdělení dle Fotra (1992, s. 13): Výrobní - mají podobu nedostatku výrobních zdrojů (např. surovin, energie, pracovních sil). Ekonomická - jejich výčet zahrnuje velké množství faktorů, které se odráží v nákladech, dále sem řadíme inflaci, rizika spojená s peněžní a rozpočtovou politikou a rizika ze zahraničněobchodní činnosti a podnikání v zahraničí. Tržní - tato skupina úzce souvisí s poptávkou po výrobcích, tedy s jejich úspěšností na trhu. Rizika tržní mohou být ovlivňována chováním konkurence, spotřebitelskými preferencemi a jinými faktory. Finanční - jsou spjata s dostupností cizích finančních zdrojů, se změnami úrokových sazeb aj. Politická - rizika vzniklá makroekonomickou a sociální politikou vlády. Do této skupiny řadíme také rizika, kterou nejsou legitimní vzhledem k politickému systému. V obou případech je důsledkem narušení politické stability až změna politického systému. 3 Z pohledu této práce se zdá také velice užitečným členění dle Vlachého (2006), které přímo zavádí pojem komoditní riziko jako součást rizika tržního. Rizikovým faktorem komoditního rizika je změna tržních cen obchodovaných komodit (Vlachý, 2006, s. 69). Tato změna pak způsobí změnu budoucích příjmů a výdajů z dané komodity plynoucích. Jílek (2009, s. 71) definuje komoditní riziko jako riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na ceny komodit. Dalším způsobem dělení lze rozlišovat mezi systematickými a nesystematickými riziky. U první skupiny existuje systematická závislost na ekonomickém vývoji (např. změna cen energií, konjunkturní cykly aj.), kdežto u nesystematických takřka žádná neexistuje (výpověď významných pracovníků, havárie v podniku aj.). Systematická rizika se dotýkají všech podnikatelských subjektů víceméně stejným způsobem, kdežto nesystematická jsou specifická pro část z nich, případně pouze pro jediného (Fotr, 1992). 3 Stanovit toto riziko pomáhá tzv. rating, který vyjadřuje pravděpodobnost platební neschopnosti státu, firmy a jiných subjektů (Smejkal, Rais, 2003).

17 Literární rešerše 17 Smejkal a Rais (2003) vyzdvihují rozlišování mezi spekulativními a čistými riziky. Situace, za které existuje možnost ztráty a zároveň zisku, je spekulativním rizikem. Je-li reálná pouze možnost ztráty, případně žádná ztráta, pak se jedná o čisté riziko. Jako příklad je uváděn osobní automobil. Slouží-li pro osobní účely, můžeme pouze ztratit, poškodíme-li ho. Jde tedy o čistou ztrátu. Ovšem za předpokladu, že je využíván k podnikatelské činnosti, pak můžeme nejen ztratit, ale zároveň profitovat. V tomto případě se čisté riziko mění ve spekulativní. Na konec výčtu druhů rizik je třeba uvést, že hledisek podle kterých lze rizika členit, najdeme v odborné literatuře nepřeberné množství. Autor se zde zaměřil na ty, která považuje za nejvýstižnější a nejdůležitější. Velmi praktická jsou pravidla, která v podnikání můžeme využít a která mohou výraznou měrou ovlivnit riziko, se kterým pracujeme. Smejkal a Rais (2003, s. 99) doporučují: Neriskuj více, než kolik si můžeš dovolit ztratit - toto pravidlo pracuje s tzv. maximální potencionální ztrátou. Možnost zadržení rizika (tzv. retence) není reálná, pokud je maximální možná ztráta z daného ohrožení tak velká, že by již nemohla být vyrovnána. Možná tvrdost musí být redukována na zvládnutelnou úroveň, jinak je nutno riziko transferovat (Smejkal, Rais, 2003, s. 100). S riziky které nelze redukovat ani je nelze transferovat se nedoporučuje pracovat. Úroveň retence pro jednotlivá rizika je pro každý podnik značně specifickou záležitostí a je ovlivňována především tokem cash-flow a likvidními rezervami daného podniku. Uvažuj o pravděpodobnostech - důležité je uvažovat o pravděpodobnosti možné ztráty, ne jen o její tvrdosti. Znalost zákonitostí pravděpodobnosti by měla být součástí znalostí každého dobrého manažera. Takový manažer poté může vyhodnotit potencionální riziko, se kterým je spojena tvrdá ztráta zcela jinak, určí-li, že pravděpodobnost ztráty je malá, až zanedbatelná. V případě potencionální ztráty se jako nejjednodušší způsob zajištění jeví využití pojištění. V této souvislosti je třeba poznamenat, že není vhodně jej využívat v situaci, kdy pravděpodobnost ztráty je vysoká a tvrdost ztráty nízká. Naopak za situace, kdy je pravděpodobnost nízká a možná ztráta vysoká, je doporučováno tohoto nástroje využít. Neriskuj mnoho pro málo - poslední pravidlo říká, že se nevyplatí zadržovat riziko v případě, kdy možná ztráta je vysoká, na rozdíl od pojistného, které je nepřiměřené nízké.

18 Literární rešerše Metody snižování rizika Vzhledem k tomu, že riziko nelze od podnikání oddělit, je potřeba definovat způsoby, kterými ho lze alespoň minimalizovat. V tomto směru nabízí odborná literatura široké spektrum způsobů, které jsou jak v názvosloví, tak v obsahu víceméně shodné. Pro účely této práce si autor vybral rozdělení dle Fotra (1992, s.18 s. 34), které zahrnuje nejvyužívanější metody: Diverzifikace - tento první způsob se týká pouze nesystematických rizik, tedy rizik nezávislých na celkovém ekonomickém vývoji. Cílem je zde rozložit riziko na co největší základnu. V podniku se nejčastěji provádí prostřednictvím výrobní diverzifikace, která je proveditelná dvěmi základními způsoby. První možností je rozšíření výrobního programu ve vertikálním směru. Vyrábíme-li například mléčné produkty, můžeme dlouhodobý majetek podniku rozšířit o stádo dojnic, čímž se ochráníme před cenovými výkyvy dodávaného mléka. Stejně tak lze provést vertikální diverzifikaci ve směru k navazujícímu výrobnímu stupni. Druhý způsob se provádí na horizontální úrovni rozšířením výrobního programu. V případě poklesu poptávky po jednom výrobku tak snižujeme celkovou újmu podniku. Je třeba podotknout, že horizontální výrobní diverzifikace, jako opak specializace, snižuje efektivnost výroby. Mezi další nejčastější způsob diverzifikace patří rozšíření sítě dodavatelů či odběratelů vytvářející ochranu před monopolním chováním. Flexibilita - jako nedílná součást podnikatelského úspěchu se musí stát součástí naší podnikatelské činnosti, přičemž především by měla být zabudována ve výrobní technologii a v podnikatelské strategii. Například zavedení výrobního zařízení, které je schopno vyrábět dva produkty nám umožní, v případě poklesu poptávky po jednom produktu, snížit nepříznivé důsledky tohoto poklesu, jinak řečeno redukovat následky související s rizikem tržním. Ovšem za cenu zvýšených nákladů, protože tak jako v případě diverzifikace se jedná o proces opačný vzhledem ke specializaci. Pružnost firmy lze ohodnotit dobou, během níž je firma schopna reagovat na změny trhu (Smejkal, Rais, 2003, s. 129). Dělení rizika - obvykle se provádí seskupováním subjektů za účelem rozložení rizika z dané podnikatelské činnosti. Spojením můžou být realizovány projekty, které by si samostatný subjekt nemohl dovolit. Smejkal a Rais (2003, s. 129) za hlavní pozitiva takového spojení považují lepší možnost přístupu k cizím finančním zdrojům, spoluúčast zkušeností jednotlivých účastníků a rozložení potencionální ztráty na jednotlivé členy s přihlédnutím k jejich finanční síle. Tito autoři (2003) také uvádí výčet možných forem seskupení, od nejjednoduššího sloučení využitím některé ze smluv obchodního zákoníku, až po nejvyšší formu, za kterou lze považovat založení nové firmy.

19 Literární rešerše 19 Transfer rizika - z pohledu této práce nejvýznačnější způsob omezení rizika v podnikání. Vždy se jedná o přesun rizika na jiné subjekty, přičemž způsobů, kterými tohoto lze dosáhnout, existuje velké množství. Vyjmenovávat všechny by bylo bezpředmětné, pozornost bude proto zaměřena pouze na nejvýznamnější. První možností je uzavírání dlouhodobých kupních smluv, ve kterých je dohodnuta dopředu cena za dodávky, nebo alespoň určen způsob jejího výpočtu (cena může být například odvozena od prodejní ceny výrobků, které jsou z daných dodávek vyráběny). V případě obchodního styku s odběratelem může podnik využit druhý způsob přesunu rizika, kterým je uzavírání kontraktů na prodej výrobků za předem stanovených podmínek, týkajících se množství, ceny aj. Prvním dvěma způsobům je věnována samostatná kapitola (viz kapitola 3.5). Hedgingu, jako další z možností předejití tržnímu riziku jeho transferem, je také věnována celá kapitola (viz kapitola 3.4). Z dalších způsobů lze zmínit leasing, faktoring, forfaiting, franšízu či akreditiv (Smejkal, Rais, 2003). Pojištění - riziko je v tomto případě přenášeno na pojišťovnu a to zcela nebo z části, dle podmínek pojistné smlouvy. Princip pojištění je z hlediska teorie rizik směna rizika velké ztráty za jistotu malé ztráty (Smejkal, Rais, 2003, s. 131). Stejní autoři (2003) spatřují hlavní pozitivum pojištění ve snížení objemu vázaného kapitálu, který lze výhodněji investovat. Jako každá mince má rub a líc, tak i s pojištěním jsou spojeny nejen pozitivní, ale i negativní stránky, které spočívají jednak v pravidelných platbách pojistného, tak především ve snaze pojišťoven o minimalizaci plnění v případě škodní události (Smejkal, Rais, 2003). Ostatní způsoby - do této kategorie lze zařadit všechny ostatní možnosti snižování podnikatelského rizika, která autor vzhledem k předmětu práce nepovažuje za podstatné a uvádí proto pouze jejich částečný výčet: etapová příprava a realizace podnikatelského projektu, vyhýbání se riziku, využívání síly, získávání dodatečných informací, vytváření rezerv aj.

20 Literární rešerše Deriváty Termínové kontrakty neboli deriváty lze uzavírat u obchodů, kdy mezi okamžikem jejich uzavření a vypořádáním existuje delší časový úsek. Jinými slovy, plnění je poskytnuto v budoucnosti za v současnosti uzavřených podmínek. Plněním může být komodita, měna, úroková sazba nebo cenný papír (index) a je v daném případě označováno jako podkladové aktivum. Využitím derivátů můžou subjekty sledovat dva cíle. V prvním případě se chtějí zajistit proti nepříznivému cenovému vývoji podkladového aktiva (tzv. hedging je popsán v kapitole 3.4), v případě druhém jsou důvody ryze spekulativní. 4 Spekulovat lze nákupem nebo prodejem finančních instrumentů, dle toho, jak se právě tržní ceny vyvíjí. Předpokládá-li spekulant, že v budoucnu dojde k vzestupu ceny, nakoupí příslušný finanční instrument, čímž se dostane do tzv. dlouhé pozice, a po vzestupu instrument prodá, čímž je celkový efekt kladný. V případě očekávaného poklesu spekulant instrument prodá a v okamžiku, kdy k poklesu reálně dojde, nakoupí zpět. Ve výsledku opět profituje (Rejnuš, 2005; Fuchs, 2004). Někdy se deriváty považují za zajímavou a stále oblíbenější hru s tržním rizikem, tj. s rizikem ztráty při nepříznivém vývoji měnových kurzů, úrokových měr, cen akcií a komodit. V tomto pojetí jsou deriváty obrovskou světovou hernou s tržím rizikem (Jílek, 1998, s. 219). Obecně se tento typ kontraktů těší stále větší oblibě. Jeden z hlavních důvodů jsou nízké pořizovací náklady, díky kterým má subjekt možnost disponovat s mnohonásobně většími podkladovými aktivy, což vytváří jev známý jako pákový efekt (Rejnuš, 2005). Pozitivní pákový efekt však se snadno může změnit v negativní: i malé změny ceny derivátového kontraktu mohou způsobit vyšší ztráty než částky původně vynaložené na kontrakt (Záškodný, Pavlát, Budík, 2007, s. 13). Stejní autoři (2007) za hlavní příčinu těchto problémů uvádějí podceňování či přehlížení rizika. I když pozitiva ve formě možnosti zajištění nebo spekulace nepochybně převažují, mají deriváty také své nedostatky. V tomto směru bývá manažery zmiňována jejich složitost, na kterou už doplatila nejedna firma 5 (Záškodný, Pavlát, Budík, 2007). Tito autoři (2007, s.14) také uvádí, že daleko největším nebezpečím je nedostatek vnitřní kontroly v institucích, které s finančními deriváty operují, tj. nikoliv složitost derivátů. Je třeba říci, že deriváty, které budou v následujících pasážích detailněji popisovány, jsou určeny pro trh finanční, ovšem vzhledem k tomu, že 4 Dvořák (1996) uvádí jako další důvod využívání derivátů arbitráž. 5 Jako příklad bývá uváděna značná ztráta firmy Procter and Gamble nebo krach britské Baring s Bank. Tyto neúspěchy byly impulsem k zpřísnění dozoru nad deriváty (Záškodný, Pavlát, Budík, 2007).

21 Literární rešerše 21 instrumenty, jenž lze použít pro trhy komoditní, na nichž se hliník obchoduje, jsou shodné konstrukce, nebude k tomu dále brán zřetel (Dvořák, 1996) Členění derivátů Deriváty můžeme kategorizovat z více pohledů a přístupy autorů se často liší. Zde využijeme pouze dvě kritéria. Dle druhu rizika a podkladového aktiva lze podle Dvořáka (2008, s. 34) deriváty členit na: 1. Deriváty na tržní rizika 1.1. Úrokové 1.2. Měnové 1.3. Akciové 1.4. Komoditní 2. Deriváty na úvěrové riziko 3. Deriváty na jiná rizika Dle charakteru práva deriváty Dvořák (2008, s. 35) člení na: 1. Pevné (nepodmíněné) termínové kontrakty 1.1. Forward 1.2. Futures 1.3. Swap 2. Opční (podmíněné) termínové kontrakty 2.1. Opce Forward Je to jakýkoli kontrakt, který obě strany zavazuje k nákupu a prodeji finančního nástroje nebo fyzické komodity k určitému datu v budoucnosti (Jílek, 1997). Smluvní strana zavazující se k nákupu předmětného aktiva v budoucnosti je v tzv. dlouhé pozici (long position) a je tímto chráněna před jeho případným budoucím cenovým růstem. Naopak strana, která se zaváže k budoucímu prodeji, se dostává do tzv. krátké pozice (short position), čímž je zajištěna proti poklesu ceny předmětného aktiva. Tyto termínové obchody nejsou standardizovány a nejsou tudíž burzovně obchodovatelné. K uzavření kontraktu smluvními stranami dochází tedy, na rozdíl od kontraktů typu futures, mimo burzu. To smluvním stranám umožňuje vetší volnost při stanovování smluvních podmínek. Kromě ceny a objemu si můžou dohodnout způsob dodání nebo zaplacení aj.

22 Literární rešerše 22 Nevýhodou tohoto typu kontraktu je jejich malá likvidita, která vychází z nemožnosti zrušení kontraktu bez souhlasu obou stran. Vzájemného souhlasu je třeba i v případě převodu na třetí osobu. Dalším negativem je úvěrové riziko, které je přímo úměrné rozdílu mezi spotovou a forwardovou cenou. Jinak řečeno, smluvní strana, která na kontraktu v době vypořádání bude výrazně ztrácet, bude mít pochopitelné zájem na jeho nevypořádání (Jílek, 1998; Rejnuš, 2005). Futures Kontrakty typu futures se na rozdíl od termínových obchodů předchozí skupiny obchodují prostřednictvím specializovaných burz a jsou standardizované. Přenesení termínových kontraktů do prostředí burzy umožnilo soustředit poptávku a nabídku na jednom místě, a tím stanovovat reálnější cenu. Zároveň odpadla nutnost vyčkávat až do doby splatnosti, aby mohlo dojít k zúčtování. Velkým pozitivem je minimalizace úvěrového rizika, což vychází ze skutečnosti, že burza z právního hlediska vystupuje jako protistrana každého účastníka. V případě neplnění některého účastníka je tedy povinna uspokojit protistranu. Další výhodou je mnohem větší likvidita futures, protože pozice může být kdykoliv uzavřena odprodejem na sekundárním trhu. Ovšem všechny tyto klady jsou za cenu ztráty flexibility ve smluvních podmínkách. Při burzovním obchodování je třeba také počítat s maržemi nejrůznějšího typu, což ve výsledku sjednání futures prodraží (Dvořák, 2008; Rejnuš, 2005). Navíc u komoditních futures má prodávající obvykle právo zvolit si určitý den dodávky a dostat k témuž datu úhradu (Jílek, 1998). Tak jako u forwardů, zaujímá prodávající krátkou pozici a kupující pozici dlouhou. Swap Jedná se o smluvně dohodnutou směnu, ve které se strany zavazují, že si v budoucnu vymění dohodnuté cash-flow nebo aktiva a to za v současnosti dohodnutých podmínek. Tyto smlouvy nejsou nijak standardizovány a záleží tedy pouze na smluvních stranách, k čemu se v kontraktu zaváží. Z toho také plyne, že je nelze burzovně obchodovat. V úvahu přichází nanejvýš OTC trh (Dvořák, 2008; Rejnuš, 2005). Swapy lze dle rizika dělit na: Úrokové swapy - jsou vůbec nejrozšířenější variantou swapů. V dohodnutých termínech v budoucnosti dochází k výměně cash flow (úrokových plateb) odvozených od nominální hodnoty, kterou si strany stanoví (nominální hodnota se stanovuje pouze pro účely výpočtu úrokových plateb a mezi stranami se nijak nepřesouvá). Platby obou stran jsou denominovány ve stejné měně. Diference mezi platbami tedy nespočívá v rozdílném základu, ale v rozdílné podkladové úrokové míře. Z toho pohledu můžeme úrokové swapy dále členit na kupónové a bazické. Dostává-li jeden partner platby vztažené k fixní úrokové sazbě a za to

23 Literární rešerše 23 poskytuje platby odvíjející se od úrokové sazby variabilní, pak se jedná o kupónový swap. V případě, kdy obě platby vychází z variabilních úrokových sazeb, jde o bazický swap (Dvořák, 2008; Rejnuš, 2005). Měnové swapy - partneři si hned zpočátku vymění platby v rozdílných měnách a to za aktuální spotový kurz. V období mezi touto výměnou a koncem doby splatností si pak směňují úrokové platby, vypočítávané z vyměněných plateb. Na konci doby splatnosti musí dojít k zpětné výměně plateb a to v původním kurzu (Dvořák, 2008). Akciové swapy - v tomto případě je platba jedné ze stran odvozována od akciového instrumentu či akciového indexu, na rozdíl od druhé strany, kde je pokladem dohodnutá nominální hodnota a plnění odpovídá úrokové platbě. Platby jsou v obou případech ve stejné měně a jsou směňovány v termínech daných smluvními podmínkami (Dvořák, 2008). Devizové swapy - se směnou jedné platby proti druhé platbě v různých měnách za jejich aktuální spotový kurz se v první fázi zdají shodné se swapy měnovými, avšak v době splatnosti je prováděna zpětná směna za kurz stanovený ve smluvních podmínkách, tedy nikoliv za kurz spotový platný v době splatnosti. K tomu mezi těmito dvěma platbami nedochází k žádné výměně úrokových plateb (Rejnuš, 2005). Komoditní swapy - smluvním stranám ukládají povinnost v dohodnutých termínech provést výměnu plateb, přičemž každý z partnerů ji odvozuje rozdílným způsobem. Na jedné straně se stanovuje jako součin množství komodity a ceny za jednotku, která je fixní. Druhý partner určuje platbu také podle dohodnutého množství komodity, ale toto množství násobí variabilní cenou za jednotku, která je většinou určována jako průměr ze spotových cen za určité období (Dvořák, 2008). Je třeba si uvědomit, že při sjednání komoditního swapu nejsme vystavení pouze riziku změny ceny předmětné komodity, ale v určitých případech také riziku měnovému, které vychází z budoucích spotových měnových kurzů (Jílek, 2005). Zajišťované období je standardně v rozmezí od jednoho měsíce do jednoho roku. Zajištěná cena swapu je odvozena od spotové ceny v době uzavírání kontraktu a více či méně se jí blíží dle ovlivňujících faktorů. Těmi je úroková sazba měny, ve které je daná komodita obchodována, případné skladovací náklady a odhad vývoje kurzu komodity (ČSOB, 2008). Kromě výše uváděných typů swapových kontraktů, které bývají považovány za standardní, existuje spousta dalších variací, které představují kombinaci těchto standardních typů s jinými instrumenty (Dvořák, 2008). Opce Kontrakty typu forward, futures i swap patří mezi tzv. pevné (neodvolatelné) termínové kontrakty. Obě strany kontraktu jsou tedy zavázány v dohodnutém

24 Literární rešerše 24 termínu provést vypořádání. U opcí je takto zavázána pouze jedna strana, kterou představuje prodávající opce (short position). Naopak kupující (long position) má možnost volby, dle toho, zda bude v době splatnosti v jeho zájmu vypořádání obchodu provést. Z toho důvodu opce řadíme mezi podmíněné termínové kontrakty. Dle práva, které je s opcí spojeno, můžeme rozlišovat mezi kupní (call) a prodejní (put) opcí. Z call opce vyplývá právo kupujícího opce požadovat ve sjednaném termínu po prodávajícím opce předmětné aktivum, a povinnost pro prodávajícího mu v případě zájmu vyhovět. Naopak s put opcí získává majitel opce právo na prodej předmětného aktiva za sjednaných podmínek. Využije-li put opce, pak je strana, od které opci koupil, povinna od něho aktivum koupit. Strany se mohou dohodnout, že právo s opcí spojené, bude možno realizovat pouze v jediném dni. V takovém případě hovoříme o evropské opci. Může-li majitel opce právo využít v kterémkoliv dni do splatnosti opce, jedná se o opci americkou. Opce je možno využít jak ke spekulaci, tak k zajištění (Dvořák, 2008; Rejnuš, 2005). Jiné opční instrumenty Kromě klasických opcí existují instrumenty, které mají s opcemi mnoho společných rysů, ale zároveň odlišností, čímž se vyčleňují do samostatné skupiny. Patří sem především cap, floor a collar. Všechny tři instrumeny spojuje s klasickými opcemi možnost kupujícího uplatnit plnění z kontraktu vyplývající. V opačném případě však není povinen žádné plnění poskytovat (s výjimkou collar). Za tuto výsadu poskytuje prodávajícímu prémii. Mezi odlišnosti patři především skutečnost, že se u všech třech typů jedná o řadu několika opcí evropského typu. Tím, že jsou takto zřetězeny, dochází k situaci, kdy kupující buď své právo využije, či naopak nevyužije, v pravidelných intervalech. Je třeba také uvést, že se jedná o individuální kontrakty, z čehož plyne značná volnost ve smluvních podmínkách (Dvořák, 2008). Cap Kontraktem toho typu vzniká kupujícímu capu právo na profit, překročí-li referenční sazba v dohodnutých termínech sazbu dohodnutou (strake rate). Tedy pokud tyto dvě sazby takto vytvoří kladný rozdíl, pak majitel capu obdrží částku, jež bude vyplývat z tohoto rozdílu a nominální hodnoty, ke které se ve smlouvě dohodli. V opačném případě, bude-li referenční sazba v daných termínech pod pevně dohodnutou sazbou, majitel capu žádné plnění neobdrží a ani není povinen jakékoliv plnění poskytnout. Danými termíny jsou vždy začátky období, přičemž první období se nebere v potaz (Rejnuš, 2005). Floor Je opakem Cap. Kupující Cap má právo na profit nikoliv v případě, že referenční sazba bude v dohodnutých termínech nad sazbou dohodnutou, nýbrž bude-li

25 Literární rešerše 25 pod ní. Tento rozdíl bude opět vztažen k nominální hodnotě a vyplacen majiteli floor (Rejnuš, 2005). Collar Jedná se o kombinaci cap a floor, přičemž kupující collar je v pozici kupujícího cap a prodávajícího floor. Ve smlouvě musí být tedy pevně zakotvena jak cap sazba, tak floor sazba, přičemž cap sazba je vyšši. V rozhodných dnech může dojít ke třem možným situacím. První situace nastane, bude-li referenční sazba nad sjednanou cap sazbou. V takovém případě obdrží kupující collar plnění vyplývající z tohoto rozdílu a nominální hodnoty. V druhém případě se referenční sazba nachází mezi sazbami cap a floor. K žádnému plnění nedochází. Poslední možností je situace, kterou představuje pozice referenční sazby pod floor sazbou. Kupující collar musí tento rozdíl, vztažený k nominální hodnotě, prodávajícímu collar finančně kompenzovat. Pro kupujícího collar již tedy vzniká riziko, že on sám bude strana, která bude poskytovat plnění. Do takové pozice se v případě opční smlouvy cap ani floor nemůžu dostat, zde je jediným rizikem ztráta ve výši prémie. Motivy pro podstoupení takového rizika jsou ryze finanční. Prémie za collar je totiž nižší, než v případě prémie za cap a lze ji kvantifikovat jako rozdíl prémie za cap a prémie za floor (Rejnuš, 2005). 3.4 Hedging Zajištěním neboli hedgingem, lze dosáhnout prostřednictvím derivátů oddělení tržního rizika od podkladového nástroje, či portfolia podkladových nástrojů, a jeho přenesení na partnera kontraktu (Jílek, 1998). Touto separací si cenu předmětného aktiva zafixujeme a jsme tak chráněni proti jeho nepříznivému vývoji (Rejnuš, 2005). Zajištění se provádí uzavíráním opačných pozic. Držíme-li, nebo alespoň předpokládáme, že budeme držet krátkou pozici, pak provedeme zajištění derivátem, který vytvoří dlouhou pozici (Držíme-li dlouhou pozici, je postup pouze obrácený). Výsledný efekt je pak nulový (nebereme-li v úvahu náklady se zajištěním spojené), ztráta z podkladového nástroje je kompenzována ziskem z derivátu. Pokud se ovšem nevyplní naše předpoklady a kurz se bude vyvíjet opačným směrem, pak náš zisk, kterého bychom bez zajišťovacího nástroje dosáhli, bude krácen ztrátou z derivátu ve výši tohoto zisku. Při úvahách o zajištění prostřednictvím derivátů je vždy třeba porovnávat potencionální ztrátu na hospodářském výsledku, kterou je možno bez zajištění očekávat, se ztrátou, která vychází z nákladů na zajištění. Aby mohl být derivát považován za zajišťovací, musí splňovat kritéria daná konkrétními předpisy, mezi které patří mj. mezinárodní účetní standardy či česká účetní pravidla (Jílek, 2002).

26 Literární rešerše 26 Podle české účtové osnovy a postupů účtování pro banky a některé finanční instituce zajišťovací deriváty musejí splňovat tyto velice přísné podmínky: odpovídají strategii účetní jednotky v řízení rizik, na počátku je zajišťovací vztah formálně zdokumentován; dokumentace obsahuje identifikaci zajišťovaných a zajišťovacích nástrojů, vymezení rizika, které je předmětem zajištění, přístup k zjišťování a doložení efektivnosti zajištění (Jílek, 2002, s.79). Mezinárodní účetní standardy mimo jiné upravují vztah mezi stranami kontraktu. Zajišťovací derivát sjednaný s osobu, s níž jsme spřízněni, nelze považovat za zajišťovací. Neméně důležité je uvedení skutečnosti, že prodanou opci nelze až na výjimky 6 považovat za zajišťovací nástroj. To souvisí s nepoměrem mezi potencionální ztrátou, kterou nám může opce způsobit a ziskem z jejího podkladového aktiva. V daném případě odpadá podstata hedgingu (Jílek, 2002). To je třeba brát na zřetel, protože například ČSOB má short put opci ve své nabídce a uvádí ji mezi zajišťovacími strategiemi pro firmy nakupující komodity (ČSOB, 2008). V současné době si mohou společnosti na požadované období zajistit budoucí cenu komodit: Na fixní úrovni. V pásmu s možností limitované participace na pohybu cen. Koupí práva na nákup či prodej komodity za určitou cenu s možností neomezené participace na pozitivním vývoji (ČSOB, 2008). Předchozí 3 varianty se týkají možnosti využití některého z nabízených komoditních derivátů nabízených bankovním sektorem na území ČR. 3.5 Fixace v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů Jedná se o v praxi hojně využívány způsob, kdy cenu fixujeme buď s dodavatelem či s odběratelem, případně s oběma najednou. Vzhledem k tomu, že obchodní právo poskytuje smluvním stranám, co se smluvních ujednání týče, poměrně velkou volnost, záleží právě na nich, k čemu se ve smlouvě zaváží. 6 Těmito výjimkami je pořízení za účelem kompenzace ke koupené opci, včetně koupené opce vložené do jiného finančního nástroje (Jílek, 2002, s. 80).

27 Literární rešerše 27 Fixace s dodavatelem V případě dlouhodobějšího obchodního vztahu, týkajících se nákupu surovin, materiálu a polotovarů, můžeme v kupní smlouvě stanovit cenu jakou klouzavou, jejíž výpočet bude odvozen např. od vývoje na trhu (Fotr, 1992). V případě kupní smlouvy je cena upravena obvykle v cenové doložce (viz příloha B), jedná-li se o opakované dodávky, pak je cena upravena přímo v rámcové smlouvě. 7 Fotr (1992) uvádí, že tuto fixaci lze využít pouze v případě ekonomicky slabších dodavatelů, či v období, kdy na trhu má hlavní slovo kupující. Fixace s odběratelem Obdobným způsobem lze fixovat cenu výrobků placenou odběratelem. Časté je také stanovování minimálního množství, které odběratel v budoucnu odebere. Podmínkou je především skutečnost, že odběratel by měl být hospodářsky slabší či se bude jednat o období, kdy má hlavní slovo prodávající (Fotr, 1992). 3.6 Metody manažerského rozhodování Rozhodování je činnost, ve které porovnáváme několik variant a snažíme se vybrat tu, která nám nejvíce vyhovuje. Z předchozí definice je patrné, že výstup rozhodovacího procesu, je-li prováděn jednotlivcem, je výrazně subjektivní záležitostí. Optimální řešení, které jeden manažer považuje za optimální, může být pro jiného zcela nepřijatelné. Je třeba zdůraznit, že pojem rozhodování nelze nutně ztotožňovat s pojmem řízení (Dostál, Rais, Sojka, 2005). Fotr, Dědina a Hrůzová (2000) považují rozhodování za stěžejní činnost obsahu práce manažera v organizaci. Problém spousty manažerů tkví v tom, že stagnují a nemají zájem hledat nové přístupy. Soustřeďte se přespříliš na management a začnete stagnovat. Musíte si libovat ve změnách, vyhledávat nové výzvy, být neustále ve střehu, nalézat inovativní přístupy (Templar, 2006, s. 158). Kvalita a způsob provádění rozhodování určují výstup, který pak zásadním způsobem ovlivňuje chod organizace. Tyto parametry výstupu jsou dány jednak osobou rozhodovatele, ale velkou měrou jsou určovány spolupůsobením času a tlaku okolí (Jay, Templar, 2006). Špatné rozhodnutí může být jednou z hlavních příčin podnikatelského neúspěchu. Zainteresovanost rozhodovatele na správném výsledku rozhodovacího procesu se odvíjí především od finančních prostředků, které jsou s řešeným problémem spjaty (Fotr, Dědina, Hrůzová, 2000). 7 Rámcová smlouva slouží především k opakovaným nákupům od vybraného dodavatele. Tento způsob umožňuje rychle objednávat často nakupované zboží.

28 Literární rešerše 28 Předpokladem pro započetí rozhodování je definice problému, která musí být zformulována tak, aby byl problém řešitelný, jednoznačný a důležitý (Plamínek, 2008). Problémy, se kterými se manažer při výkonu své činnosti setkává, lze určitým způsobem systematizovat a zvolit tak pro určení jejich řešení nejoptimálnější metodu. Rozhodovací metody lze systematizovat mnoha způsoby, avšak za nejdůležitější považuji dělení na: Metody rozhodování za jistoty Metody rozhodování za rizika a nejistoty Rozhodovací proces, týkající se komoditních trhů, pochopitelně vždy pracuje s rizikem vycházejícího ze změny tržních cen obchodované komodity. Jeden ze základních nástrojů, který lze pro tento proces použit, je rozhodovací matice Rozhodovací matice Touto metodou lze zobrazit důsledky rizikových variant vzhledem ke zvolenému kritériu hodnocení (Fotr, Dědina, Hrůzová, 2000). Matice má podobu tabulky, jejíž jednotlivá políčka vznikají jako průnik rizikových variant a faktorů rizika, vzhledem ke zvolenému kritériu hodnocení. Je schopna pracovat jak s jediným, tak s více faktory rizika. Předpokladem pro její použití je diskrétní povaha zvoleného faktoru rizika (Fotr, Dědina, Hrůzová, 2000).

29 Vlastní práce 29 4 Vlastní práce Praktickou část autor zaměří na modelovou situaci blízké té, se kterou se manažer slévárny při své praxi může setkat. Tato část bude řešena v krocích tak, jak by manažer při svém rozhodování měl postupovat. Každý krok vyplyne z otázky, kterou si musí subjekt pověřený zajišťovací strategií položit, chce-li postupovat racionálně. Modelová situace bude zaměřena na slévárnu střední velikosti (v rámci Evropy) produkující výrobky z hliníkové slitiny, s parametry uvedenými v metodice. 4.1 Krok první: zajišťovat se, či nezajišťovat se? Abych byl schopen zodpovědět tuto otázku, pokusím se analyzovat data, která mám k dispozici prostřednictvím historické metody. Připomínám, že výchozí datum je Nejdříve metodu použiji pro krátké období v délce 30 obchodních dní. Jednotlivé kroky jsou zapisovány a řešeny přehledně v tab. 1: 1. sloupec obsahuje pořadové číslo obchodního dne. V 2. sloupci jsou data všech obchodních dnů od do Ve 3. sloupci je těmto obchodním dnům odpovídající spotový kurz prodej hliníkové slitiny, převzatý z London Metal Exchange (LME). V následujícím sloupci je vypočítána relativní změna: pi v i = (1) pi 1 Následně v 5. sloupci spočítám přirozený logaritmus změny r i v procentech: pi ri= ln pi V dalším kroku musím vypočítat aritmetický průměr E ( r) přirozených logaritmů relativních změn r i za celou časovou řadu: 8 E ( r) 1 n i (2) r i= = 1 (3) n 8 Vlastní výpočet je proveden pod tabulkou č. 1

30 Vlastní práce 30 Se znalostí E( r) můžu pokračovat 6. sloupcem, ve kterém určím odchylky aritmetického průměru E ( r) od přirozených logaritmů relativních změn r i a následně vypočítám čtverce těchto odchylek: di i ( r E( r) ) 2 = (4) Nyní již můžu vypočítat rozptyl: 9 ( r) n ( r E( r) ) Jeho odmocnina pak představuje denní volatilitu: i 2 2 i= σ = 1 (5) n σ = 2 σ ( r) (6) 9 Vlastní výpočet je proveden pod tabulkou č. 1

31 Vlastní práce 31 Tab. 1 Historická metoda pro krátké období i datum pi pi/pi-1 ln(pi/pi-1) (ri - E(r)) (ri - E(r)) VIII.09 $1 790, VIII.09 $1 785,00 1,00-0,28% -0,10% 0, VIII.09 $1 730,00 0,97-3,13% -2,95% 0, VIII.09 $1 745,00 1,01 0,86% 1,05% 0, VIII.09 $1 745,00 1,00 0,00% 0,18% 0, VIII.09 $1 715,00 0,98-1,73% -1,55% 0, VIII.09 $1 715,00 1,00 0,00% 0,18% 0, VIII.09 $1 700,00 0,99-0,88% -0,70% 0, VIII.09 $1 690,00 0,99-0,59% -0,41% 0, VIII.09 $1 695,00 1,00 0,30% 0,48% 0, VIII.09 $1 680,00 0,99-0,89% -0,71% 0, VIII.09 $1 720,00 1,02 2,35% 2,53% 0, VIII.09 $1 710,00 0,99-0,58% -0,40% 0, IX.09 $1 695,00 0,99-0,88% -0,70% 0, IX.09 $1 670,00 0,99-1,49% -1,30% 0, IX.09 $1 690,00 1,01 1,19% 1,37% 0, IX.09 $1 680,00 0,99-0,59% -0,41% 0, IX.09 $1 690,00 1,01 0,59% 0,78% 0, IX.09 $1 700,00 1,01 0,59% 0,77% 0, IX.09 $1 700,00 1,00 0,00% 0,18% 0, IX.09 $1 680,00 0,99-1,18% -1,00% 0, IX.09 $1 675,00 1,00-0,30% -0,12% 0, IX.09 $1 670,00 1,00-0,30% -0,12% 0, IX.09 $1 650,00 0,99-1,20% -1,02% 0, IX.09 $1 660,00 1,01 0,60% 0,79% 0, IX.09 $1 710,00 1,03 2,97% 3,15% 0, IX.09 $1 740,00 1,02 1,74% 1,92% 0, IX.09 $1 680,00 0,97-3,51% -3,33% 0, IX.09 $1 710,00 1,02 1,77% 1,95% 0, IX.09 $1 661,00 0,97-2,91% -2,73% 0, IX.09 $1 695,00 1,02 2,03% 2,21% 0, E n 5,45% 30 i= 1 ( r) = = = 0,18% n r i 2 σ ( r) = n i= 1 ( r E( r) ) i n 2 = 0, = 0,

32 Vlastní práce 32 σ 2 = σ r ( ) = 0, = 0,0152= 1,52% Denní volatilitu následně přepočítám na roční pomocí vztahu: σt = σt Jestliže σ t bude představovat roční volatilitu a σt volatilitu denní, pak musím za t dosadit počet dní v roce, ovšem obchodních. Budu vycházet z toho, že takových dnů je v roce 250. Jednoduchou úpravou vytknu a dopočítám σ : t T t (7) σ t = 1,52% 250 = 24,03% Tato volatilita odpovídá aktuálnímu stavu na trhu. Denní volatilita 1,52%, potažmo roční volatilita 24,03% je z mého pohledu poměrně vysoká, a dotýká-li se kontraktů přesahujících 100 metrických tun slitiny, mohla by mít na výslednou ceny dodávky velký vliv. Zobrazením zdrojových dat do grafu (obr. 1) si lze lépe představit, jak se kurz vyvíjel. Vidíme, že kurz se po celé sledované období držel v pásmu ohraničeném zdola USD/t a shora 1800 USD/t. $2 000,00 $1 800,00 $1 600,00 $1 400,00 $1 200,00 $1 000,00 $800,00 [USD/t] 13.VIII VIII VIII VIII VIII VIII VIII.09 2.IX.09 4.IX.09 8.IX IX IX IX IX IX IX.09 [datum] LME, Aluminium Alloy, cash seller Obr. 1 Vývoj spotového kurzu prodej hliníkové slitiny v krátkém období (zdroj: LME, c ) Zastánci dlouhodobého pozorování by mohli namítnout, že období 30 obchodních dnů odráží pouze současný stav, ale nezachycuje nějakou dlouhodobou stabilní úroveň, kterou lze vypozorovat právě v dlouhém období.

33 Vlastní práce 33 Z tohoto důvodu historickou metodu použiji ještě pro delší časové období. Vzhledem k tomu, že data z Londýnské burzy jsou volně dostupné pouze pro aktuální rok, budu touto skutečností při výběru délky časové řady limitován. K dispozici mám pouze kurzy od Optimální by bylo zkoumat období v délce několika let, což ovšem v tomto případě není z uvedených důvodů možné. Mnou vybrané období tedy bude ohraničeno 1. lednem 2009 a 24. zářím téhož roku. Budu vybírat pouze závěrečné dny obchodního týdne - pátky. V případě, že ať z důvodu státního svátku či z důvodu jiných, nebude daný pátek obchodní, pak zvolím nejbližší předchozí den, který byl obchodní. Při výpočtech historickou metodou bude postup shodný s krátkým obdobím. Přehledně je uveden v tab. 2.

34 Vlastní práce 34 Tab. 2 Historická metoda pro dlouhé období i datum pi pi/pi-1 ln(pi/pi-1) (ri - E(r)) (ri - E(r)) I.09 $1 115, I.09 $1 110,00 1,00-0,45% -1,65% 0, I.09 $1 130,00 1,02 1,79% 0,58% 0, I.09 $1 020,00 0,90-10,24% -11,44% 0, I.09 $1 035,00 1,01 1,46% 0,26% 0, II.09 $1 099,00 1,06 6,00% 4,80% 0, II.09 $1 100,50 1,00 0,14% -1,07% 0, II.09 $1 100,00 1,00-0,05% -1,25% 0, II.09 $1 108,00 1,01 0,72% -0,48% 0, III.09 $1 160,00 1,05 4,59% 3,38% 0, III.09 $1 156,00 1,00-0,35% -1,55% 0, III.09 $1 211,00 1,05 4,65% 3,45% 0, III.09 $1 211,00 1,00 0,00% -1,20% 0, IV.09 $1 270,00 1,05 4,76% 3,55% 0, IV.09 $1 302,00 1,03 2,49% 1,29% 0, IV.09 $1 340,00 1,03 2,88% 1,67% 0, IV.09 $1 300,00 0,97-3,03% -4,23% 0, V.09 $1 291,00 0,99-0,69% -1,90% 0, V.09 $1 251,00 0,97-3,15% -4,35% 0, V.09 $1 290,00 1,03 3,07% 1,87% 0, V.09 $1 190,00 0,92-8,07% -9,27% 0, V.09 $1 191,00 1,00 0,08% -1,12% 0, VI.09 $1 310,00 1,10 9,52% 8,32% 0, VI.09 $1 375,00 1,05 4,84% 3,64% 0, VI.09 $1 385,00 1,01 0,72% -0,48% 0, VI.09 $1 410,00 1,02 1,79% 0,59% 0, VII.09 $1 435,00 1,02 1,76% 0,55% 0, VII.09 $1 395,00 0,97-2,83% -4,03% 0, VII.09 $1 481,00 1,06 5,98% 4,78% 0, VII.09 $1 655,00 1,12 11,11% 9,91% 0, VII.09 $1 701,00 1,03 2,74% 1,54% 0, VIII.09 $1 791,00 1,05 5,16% 3,95% 0, VIII.09 $1 785,00 1,00-0,34% -1,54% 0, VIII.09 $1 715,00 0,96-4,00% -5,20% 0, VIII.09 $1 720,00 1,00 0,29% -0,91% 0, IX.09 $1 680,00 0,98-2,35% -3,56% 0, IX.09 $1 675,00 1,00-0,30% -1,50% 0, IX.09 $1 740,00 1,04 3,81% 2,60% 0,000678

35 Vlastní práce 35 E n 44,50% 37 i= 1 ( r) = = = 1,20% n r i 2 σ ( r) = n i= 1 ( r E( r) ) i n 2 = 0, = 0, σ 2 = σ r ( ) = 0, = 0,0411= 4,11% Denní volatilitu 4,11% přepočítám na roční: σ t = 4,11% 250 = 64,98% Roční volatilita pro dlouhé období je tedy 64,98%. Výrazný rozdíl ve výši volatility je lépe pochopitelný zobrazením zdrojových dat do grafu (obr. 2), ve kterém se nám daný trh jeví již živější. $2 000,00 $1 800,00 Obr. 2 $1 600,00 $1 400,00 $1 200,00 $1 000,00 $800,00 [USD/t] 2.I I I II II III III IV IV.09 8.V V.09 5.VI VI.09 3.VII VII VII VIII VIII IX.09 [datum] LME, Aluminium Alloy, cash seller trend (lineární) Vývoj spotového kurzu prodej hliníkové slitiny v dlouhém období (zdroj: LME, c ) Jestliže na začátku pozorovaného období byl kurz na úrovni 1115 USD/t, pak v jeho závěru se blížil hranici 1800 USD/t. To znamená nárůst během necelých devíti měsíců takřka o 700 USD/t. Ovšem tato hodnota jistě nepředstavuje strop, vzhledem k tomu, že v první polovině roku 2008 se kurz pohyboval

36 Vlastní práce 36 dokonce až nad hranicí 2800 USD/t. V příloze A uvádím vývoj za období , na kterém lze jasně pozorovat propad v druhé polovině roku 2008 a následný růst. Jestliže v krátkém období jsem vypočítal roční volatilitu 24,03% a v dlouhém roční volatilitu 64,98%, pak budu při úvahách o zajištění brát v potaz tu vyšší, tedy volatilitu z dlouhého období. Roční volatilita ve výši 64,98% je z mého pohledu vysoká. Dále, podívám-li se na obr. 2, vidím v čase rostoucí trend. Na základě těchto dvou faktorů, včetně výše kurzů z první poloviny roku 2008, bych byl pro zajištění. Velkou nevýhodou historické metody je, že nepočítá s aktuálními informacemi. Metoda kvantilů je založena právě především na znalosti relevantních informací. Při jejím použití jsem využil vědomostí a názorů manažera a jsem si vědom, že kvalitnějších výsledků by bylo dosaženo spoluprácí s analytikem. Metodou rozdělím pravděpodobnost aritmetického průměru, počítaného ze spotových kurzů, prodej hliníkové slitiny na Londýnské burze pro měsíc říjen a kvartál zahrnující říjen, listopad a prosinec (důvody tohoto výběru objasním v příští kapitole). V případě rozdělení pravděpodobnosti pro měsíc říjen postupuji v následujících krocích: Předpokládám, že průměr za měsíc říjen neklesne pod 1550 USD/t a naopak nepřekoná 1900 USD/t. Tyto dvě hodnoty budou vymezovat oblast, se kterou budu dále pracovat. Určím průměry, které dle mého subjektivního názoru odpovídají pevným hodnotám pravděpodobnosti 0,25, 0,5 a 0,75. Pravděpodobnosti 0,25 přiřadím hodnotu průměru 1550 USD/t, pravděpodobnosti 0,5 průměr 1650 USD/t a pravděpodobnosti 0,75 průměr 1750 USD/t (např. dvojice 0,25 a 1550 USD/t vyjadřuje, že pravděpodobnost, že průměr nepřekročí hodnotu 1550 USD/t je 25%). Rozdělení pravděpodobnosti vynesu na osu (obr. 3) Obr. 3 Rozdělení pravděpodobnosti průměru pro měsíc říjen Stejným způsobem postupuji i v případě rozdělení pravděpodobnosti pro následující kvartál (říjen, listopad, prosinec). Rozdělení je zobrazeno na obr. 4.

37 Vlastní práce 37 Obr. 4 Rozdělení pravděpodobnosti průměru pro následující kvartál I na základě této metody je patrný předpoklad dalšího růstu. Při nejpesimističtější variantě by průměr ze spotových kurzů za měsíc říjen činil téměr 1900 USD/t a v případě následujícího kvartálu by se mohl blížit až hranici 2000 USD/t. Na základě předchozích dvou metod se vyslovuji pro zajištění. 4.2 Krok druhý: Jakým způsobem zajištění mohu provést? Fixace v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů Tuto metodu aplikuji na základě výše uvedených parametrů modelové situace: Zajišťovaný objem v rámci své činnosti slévárna měsíčně spotřebuje průměrně 150 metrických tun hliníkové slitiny. Vzhledem ke kapacitě skladu je nutno hliníkovou slitinu nakupovat v měsíčním intervalu. Veškerý nakoupený měsíční objem slitiny je tentýž měsíc přetvořen na hotové výrobky. Slévárna má jediného dodavatele hliníkové slitiny a jediného odběratele výrobků. Smluvní cena za vstupní slitinu stanovovaná dodavatelem je o 30 % vyšší, než je příslušná cena na LME. Smluvní cena za výrobky prodávané odběrateli, je v přepočtu na metrickou tunu o 15% vyšší, než cena za nakupovanou slitinu. Faktura od dodavatele je obdržena ve stejném měsíci, ve kterém je vystavena faktura odběrateli. Propal ani jiné ztráty nejsou uvažovány. Měnové riziko nebude bráno v potaz. Výchozí datum modelové situace Pro aplikaci je třeba aktivního vyjednávání ve věci délky intervalů, po které bude cena fixována, a to jak s dodavatelem, tak s odběratelem. Vzhledem k tomu, že výsledky této metody závisí právě na vyjednávání, pokusím se zobrazit důsledky třech možných situací.

38 Vlastní práce 38 1) S dodavatelem hliníkové slitiny vyjednám fixaci kvartálu a s odběratelem výrobků rovněž fixaci kvartálu. Dodavateli hliníkové slitiny bude tedy podnik platit všechny tři měsíce kvartálu za metrickou tunu cenu stanovenou jako aritmetický průměr ze spotových kurzů prodej hliníkové slitiny na Londýnské burze (LME) za předchozí kvartál, včetně 30% marže. Odběratel bude podniku platit všechny tři měsíce kvartálu cenu odpovídající stejně tak aritmetickému průměru ze spotových kurzů prodej hliníkové slitiny dle LME za předchozí kvartál, rozdílná bude pouze výše marže. Jestliže si slévárna vzhledem k vynaloženým nákladům účtuje marži ve výši 15%, pak slévárně vznikne každý měsíc v přepočtu na metrickou tunu pohledávka ve výši 1,30 x 1,15 x průměrná cena za předchozí kvartál dle LME. Vývoj ceny v následujících dvou kvartálech při aplikaci tohoto způsobu fixace zobrazuje obr. 5. Prostor mezi červenou a modrou křivkou představuje profit podniku. Obr. 5 Vývoj profitu při shodné délce fixace jak u dodavatele tak u odběratele Tímto způsobem smluvní fixace je podnik schopen okamžitě pokrýt růst ceny na trhu zvýšením ceny výrobků pro odběratele. Z grafu vidíme, že výše profitu je konstantní.

39 Vlastní práce 39 2) S dodavatelem hliníkové slitiny vyjednám měsíční fixaci a s odběratelem výrobků fixaci kvartálu. V tomto případě se bude cena dodávky slitiny odvíjet od průměru předchozího měsíce, kdežto cena pro odběratele bude aktualizována pouze čtvrtletně a bude závislá na průměru předchozího kvartálu. Vývoj zachycuje obr. 6. Porovnám-li graf s předchozím, je jasně patrné, že ve všech měsících je profit nižší. Důvodem je rostoucí trend ceny hliníkové slitiny (viz příloha A), který zachycuje rychleji náš dodavatel. Ovšem logicky lze odvodit, že v okamžiku klesajícího trendu ceny nastane přesně obrácený scénář a profit bude vyšší, než v případě první situace. Obr. 6 Vývoj profitu při měsíční fixaci u dodavatele a fixaci kvartálu u odběratele 3) S dodavatelem hliníkové slitiny vyjednám fixaci kvartálu a s odběratelem výrobků měsíční fixaci. Tato situace je obdobou předchozí, pouze s tím rozdílem, že měsíční fixaci aplikuji u odběratele a cena dodavatele vychází s průměru předchozího kvartálu. Situaci zachycuje obr. 7. Výrazný je rozdíl započatý přelomem roku, kdy cena na trhu prudce rostla. V případě klesajícího trendu vývoje ceny na trhu lze odvodit, že profit by byl nižší v důsledku pomalejší reakce v ceně placené dodavateli.

40 Vlastní práce 40 Obr. 7 Vývoj profitu při fixaci kvartálu u dodavatele a měsíční fixaci u odběratele Na základě předchozích tři situací můžu vyvodit následující závěry: Jestliže má cena za hliníkovou slitinu rostoucí trend, pak je optimální s dodavatelem fixovat kvartál a s odběratelem měsíc. Bude-li mít trend navíc konvexní tvar 10, pak se bude profit slévárny v čase stále zvyšovat, v případě konkávního tvaru snižovat. Jestliže má cena za hliníkovou slitinu klesající trend, pak je optimální s dodavatelem fixovat měsíc a s odběratelem kvartál. Bude-li mít trend navíc konkávní tvar 11, pak se bude profit slévárny v čase stále zvyšovat, v případě konvexního tvaru snižovat. Jestliže je cena za hliníkovou slitinu dle trendu v čase neměnná, pak není podstatné, kterou variantu zvolíme. Touto metodou je podnik dobře chráněn proti vzestupu ceny na komoditním trhu, ovšem je třeba si uvědomit, že riziko je přenášeno na jeho odběratele. S růstem ceny hliníkové slitiny poroste zároveň cena výroby pro odběratele a tudíž riziko protistrany. Důsledkem může být zájem na aktualizaci smluvních podmínek, odstoupení od smlouvy, či ztráta odběratele pro další zakázky. 10 Závislá veličina (hliníková slitina) roste rychleji než veličina nezávislá (čas) 11 Závislá veličina (hliníková slitina) roste pomaleji než veličina nezávislá (čas)

41 Vlastní práce 41 V lepším případě si tyto spory vyřeší smluvní strany sami, v horším případě za účasti soudu. Z těchto důvodu se pokusím najít alternativní formu zajištění, ve které riziko přenesu na silnějšího partnera, na bankovní sektor Komoditní deriváty nabízené bankovním sektorem V této části zaměřím svou pozornost na produkty, které banky korporátním klientům k zajištění komoditního rizika nabízejí. Tyto produkty jsem vyhledal v nabídce bank, působících na českém trhu a jsou jimi (z pohledu podniku): Swap Nákup call opce Prodej put opce Collar Swap Podle výsledků historické metody a metody kvantilů předpokládám růst ceny hliníkové slitiny, proto podnik vstoupí s bankou do komoditního swapu. Předpokladem je také skutečnost, že cena se na Londýnské burze (LME) právě nachází na přijatelné úrovni. Vzhledem k tomu, že slévárna nakupuje slitinu v měsíčních intervalech, bude zajišťovaným obdobím jeden měsíc. Smlouva bude uzavřena dne 30. září a to na objem 150 metrických tun. Na konci období podnik bance zaplatí pevnou platbu, za kterou obdrží platbu variabilní. Velikost pevné platby, kterou banka bude požadovat, závisí především na aktuální tržní ceně, na úrokové míře dolaru, na skutečnosti, zda jsou v měsíci říjnu aplikovatelné náklady na skladování a pochopitelně na předpokládaném tržním vývoji. Nejsem schopen posoudit vliv všech těchto faktorů na stanovení výše pevné platby, proto budu vycházet pouze z předpokladu, že cena slitiny bude na trhu růst. Dne byl spotový kurz prodej na LME 1641 USD/t a vzhledem k dosavadnímu vývoji v měsíci záři, odhadnu pevnou platbu pro období říjen na hodnotu 1720 USD/t. S cenou 1720 USD za metrickou tunu může slévárna následně počítat v kalkulacích, i když cena na LME bude strmě stoupat. Ovšem nevyplní-li se předpoklady růstu, nebude slévárna moci na tomto opačném vývoji participovat. Za pevnou platbu obdrží na konci období od banky variabilní platbu, která se stanoví jako průměr spotových kurzů za měsíc říjen dle LME. Na konci období nastane jedna ze tří možných situací: Průměr spotových kurzů prodej hliníkové slitiny dle LME (dále jen průměr) za měsíc říjen činí 1800 USD/t. Platící stranou je banka. Slévárna obdrží za každou metrickou tunu rozdíl

42 Vlastní práce 42 mezi průměrem a fixní cenou, tedy 80 USD. Vztaženo na objem obdrží USD. Průměr za měsíc říjen činí 1720 USD/t. Ani jedna strana neprovádí jakoukoliv kompenzaci. Průměr za měsíc říjen činí 1650 USD/t. V tomto případě je stranou platící slévárna. Za každou tunu bance zaplatí 70 USD. Celkem, vzhledem k objemu, USD. Slévárna nakupuje slitinu daný měsíc od svého dodavatele za cenu odvíjející se od průměru (dle LME) předchozího měsíce. To znamená, že fixovaný říjen se bude týkat listopadové dodávky. V případě první situace v listopadu dodavateli zaplatí na každé metrické tuně, vzhledem k 1720 USD/t, o 80 USD více, ovšem 80 USD za každou metrickou tunu obdrží od banky (opačně v případě třetí situace). Ve výsledku má tedy cenu za metrickou tunu skutečně fixovanou na 1720 USD (bez marže). Situace zachycuje obr. 8 (výsledná cena je bez marže). výsledná cena [USD/t] průměr za měsíc říjen [USD/t] 1900 Nezajištěná pozice komoditní swap Obr. 8 Výsledná cena nakupované slitiny vzhledem k průměru za měsíc říjen při použití komoditního swapu Nákup call opce Slévárna se nachází ve stejné situaci a proto se rozhodne koupit od banky kupní opci evropského typu, čímž zaujme dlouhou pozici. Touto opcí si chce zajistit pro měsíc říjen celý objem nakupované slitiny, takže bude znít na 150 t. Realizační cenu (strike) stanovím opět na 1720 USD/t, což je cena, kterou je slévárna v daném období ochotna akceptovat. Realizační cena bude ovlivňovat výši opční prémie, kterou bude banka za prodej opce požadovat. První složka prémie, vnitřní hodnota, bude mít v době prodeje (30.9.) nulovou hodnotu. Druhá složka, časová hodnota, je ovlivňována řadou faktorů (zbývající dobou do

43 Vlastní práce 43 splatnosti, polohou realizační ceny vůči aktuální tržní ceně, volatilitou, očekáváním, ) a banka si bude jistě dobře vědoma, o kolik kurz může během jednoho měsíce vzrůst. Odhadem výši prémie stanovím na 60 USD/t. Opce bude vypořádána dle průměru spotových kurzů prodej hliníkové slitiny na LME za měsíc říjen. Dle konečné hodnoty průměru za měsíc říjen může vzniknout jedna ze tři situací, pří které je opce v penězích, na penězích, nebo mimo peníze: Průměr spotových kurzů prodej hliníkové slitiny dle LME (dále jen průměr) za měsíc říjen činí 1800 USD/t. Opce je v penězích a slévárna opci pochopitelně využije. Částka, kterou banka zaplatí, bude rovna rozdílu mezi realizační cenou a průměrem, tedy 80 USD/t. Odečteme-li zaplacenou prémii, pak bude výsledná cena nižší o 20 USD/t. Vztaženo k objemu, podnik vydělá 3000 USD. Výsledná cena nakupované slitiny bude 1780 USD/t (bez marže). Průměr za měsíc říjen činí 1720 USD/t. Opce je na penězích. Slévárna opci nevyužije. Vzhledem k zaplacené prémii bude výsledná cena 1780 USD/t (bez marže). Průměr za měsíc říjen činí 1650 USD/t. Opce je mimo peníze. Slévárna opci nevyužije a může tak participovat na pozitivním vývoji (slitinu daný měsíc nakoupí od dodavatele za cenu o 70 USD na každé metrické tuně nižší, vzhledem k 1720 USD). Za možnost této participace, ale bance platí (na rozdíl od komoditního swapu) opční prémii. Výsledná cena metrické tuny z tohoto důvodu činí 1710 USD (bez marže). Na základě těchto tři situací lze odvodit, že maximální cena, kterou může slévárnu nakupovaná slitina při použití kupní opce ve výsledku stát, činí strike + prémii, tedy 1780 USD/t (bez marže). Minimální cena odpovídá průměru za předchozí měsíc + prémii (bez marže). Vliv koupě call opce na výslednou cenu (bez marže) zobrazuje obr. 9.

44 Vlastní práce 44 výsledná cena [USD/t] průměr za měsíc říjen [USD/t] nezajištěná pozice koupená call opce Obr. 9 Výsledná cena nakupované slitiny vzhledem k průměru za měsíc říjen při koupi call opce Prodej put opce Prodejem put opce se stejnými parametry jako v případě koupě kupní opce, se může slévárna dostat do jedné ze tří následujících situací: Průměr spotových kurzů prodej hliníkové slitiny dle LME (dále jen průměr) za měsíc říjen činí 1800 USD/t. Opce je mimo peníze. V tomto případě nebude opce bankou využita a slévárna může inkasovanou prémii použít pro snížení celkové ceny za nakupovanou slitinu. Odběrateli v měsíci listopadu tedy zaplatí za metrickou tunu slitiny 1740 USD (bez marže). Průměr za měsíc říjen činí 1720 USD/t. Opce je na penězích. Ani v tomto případě nebude bankou využita. Po započtení inkasované prémie činí výsledná cena za metrickou tunu nakupované slitiny 1660 USD (bez marže). Průměr za měsíc říjen činí 1650 USD/t. Opce je v penězích. Banka opci uplatní a slévárna jí bude muset zaplatit rozdíl mezi realizační cenou a průměrem, tedy 70 USD/t, celkem USD. Vzhledem k přijaté prémii bude výsledná cena 1660 USD/t (bez marže). Z obr. 10 je patrné, že koupená put opce představuje riziko v případě poklesu kurzu tím, že slévárna nemůže na tomto vývoji participovat. Na druhou stranu není slévárna řádně chráněna proti výraznějšímu růstu kurzu. Dopady tohoto růstu ztlumí pouze inkasovanou prémii, která by jistě nebyla, v případě nečekaně silného růstu, dostatečnou náplastí.

45 Vlastní práce 45 výsledná cena [USD/t] průměr za měsíc říjen [USD/t] nezajištěná pozice prodaná put opce Obr. 10 Výsledná cena nakupované slitiny vzhledem k průměru za měsíc říjen při prodeji put opce Collar Tímto nástrojem si slévárna, na rozdíl od předchozích, fixuje cenu v určitém pásmu (nevyžaduje-li banka za jeho uzavření prémii). Záleží na slévárně, jakými hodnotami (průměry) bude chtít pásmo vymezit. Pro dolní hranici pásma zvolím průměr 1700 USD/t a pro horní hranici 1750 USD/t. K vypořádání dojde, bude-li průměr spotových kurzů prodej hliníkové slitiny dle LME (dále jen průměr) mimo tuto hranici. Co se týče nákladů na koupi collaru, banka je může, ale také nemusí, vzhledem k parametrům kontraktu, stanovit. S přihlédnutím k předpokládanému budoucímu vývoji a zvolenému rozpětí pásma, ale spíše předpokládám první variantu. Proto zvolím nenulovou prémii a to ve výši 30 USD/t. Může nastat jedna ze tří situací: Průměr za měsíc říjen činí 1800 USD/t. Referenční průměr je vyšší oproti horní hranici o 50 USD/t. Slévárna od banky inkasuje platbu ve výši 7500 USD. Po odečtení zaplacené prémie je výsledná cena za nakupovanou slitinu 1780 USD/t (bez marže). Průměr za měsíc říjen činí 1720 USD/t. Vzhledem k tomu, že se nachází referenční průměr uvnitř pásma, nedochází k žádné kompenzaci. Výsledná cena (bez marže a po přičtení prémie) je 1750 USD/t.

46 Vlastní práce 46 Průměr za měsíc říjen činí 1650 USD/t. Referenční průměr je o 50 USD/t níž oproti dolní hranici zvoleného pásma. Platící stranou bude slévárna a bance uhradí 7500 USD. O tuto částku míň ale zaplatí svému dodavateli. Připočtu-li prémii, bude výsledná cena 1680 USD/t (bez marže). Neberu-li v úvahu placenou prémii, tak s tímto nástrojem slévárna drží cenu za nakupovanou slitinu ve stanoveném pásmu. Je chráněna proti vzestupu, ale vyvíjí-li se cena na trhu opačným směrem, pak může na vývoji participovat pouze v omezené míře (dle zvolené spodní hranice pásma). Za tuto omezenou participaci, ale bance platí nižší prémii než v případě koupě kupní opce. Použití komoditního collaru zachycuje obr. 11. výsledná cena [USD/t] nezajištěná pozice komoditní collar průměr za měsíc říjen [USD/t] Obr. 11 Výsledná cena nakupované slitiny vzhledem k průměru za měsíc říjen použitím komoditního collaru 4.3 Otázka třetí: Který nástroj z nabídky banky vybrat? Pro to, abych se pokusil zodpovědět tuto otázku, použiji vypočtené výsledné ceny za nakupovanou slitinu, odpovídající jednotlivým nástrojům a rizikovým situacím, které zobrazím v rozhodovací matici. Vypočtením očekávané hodnoty E(X) určím nejoptimálnější variantu, z hlediska výše výsledné ceny za metrickou tunu nakupované slitiny: E n = i ( X) Xi Pi =1 (8)

47 Vlastní práce 47 E E E E ( X) = [( ,25) + ( ,25) + ( ,25) ] = 1290,0 SWP ( X) KCO = [( ,25) + ( ,25) + ( ,25) ] = 1317,5 ( X) PPO = [( ,25) + ( ,25) + ( ,25) ] = 1267,5 ( X) = [( ,25) + ( ,25) + ( ,25) ] = 1302, 5 COL kde E ( X) SWP E ( X) KCO E ( X) PPO E ( X) COL... očekávaná hodnota swapu... očekávaná hodnota k. c. opce... očekávaná hodnota p. p. opce... očekávaná hodnota collaru Výsledná rozhodovací matice je zobrazena na obr. 12. Obr. 12 Rozhodovací matice Jak jde vidět z tabulky, nejnižší očekávanou hodnotu má prodaná put opce, což znamená, že vzhledem k předpokládaným hodnotám průměru za měsíc říjen, lze tímto nástrojem dosáhnout nejnižší výsledné ceny za metrickou tunu nakupované slitiny. Nyní tabulku vyhodnotím vzhledem k postoji manažera k riziku: Manažer s averzí k riziku. Rozhodně bych nedoporučoval vítěznou variantu. V případě nenaplnění předpokládaného vývoje ceny slitiny na LME by mohla být ztráta příliš velká. Naopak bych v tomto případě doporučil nástroj s druhou nejnižší očekávanou hodnotou - komoditní swap. Slévárna by se sice nemohla podílet na pozitivním vývoji trhu, ale stejně tak ani na negativním. Cena by byla stále na fixní úrovni, čímž by byly dosahovány stále výsledky, které jsou pro tento typ manažera přijatelné. Manažer s neutrálním postojem k riziku. Pro tento typ jsou všechny nástroje na stejné úrovni. Z tohoto důvodu by měl zvolit variantu s nejnižší očekávanou hodnotou, tedy prodanou put

48 Vlastní práce 48 opci. Ovšem musí přihlédnout ke skutečnosti, že v subjektu typu slévárny, není prostor pro tak velké riskování a vhodnější bude nástroj s horší očekávanou hodnotou, nicméně s menším rizikem. Proto bych opět doporučil druhou nejlepší variantu swap. Manažer se sklonem k riziku. Zde je jednoznačné, že by opět volil prodanou put opci, která představuje nejrizikovější variantu a zároveň variantu s nejlepším výsledkem. Vzhledem k otázce možnosti riskování, nastíněné v předchozím odstavci, by měl zvolit méně rizikovou variantu, která má zároveň dobrý výsledek. Vhodný je swap.

49 Diskuse 49 5 Diskuse Z pohledu všech tří typů manažera a vzhledem k požadavkům na riziko, kladeným subjektem typu slévárna, se jeví nejlepší variantou swap. Je třeba zdůraznit, že tento výsledek se týká produktů, které jsem vyhledal v nabídce bank, působících na českém trhu. Otázkou zůstává, jakého výsledku by bylo dosaženo v případě, že by do rozhodování byly začleněny i burzovní deriváty a deriváty mimoburzovní, které nebyly součástí této práce. V průběhu řešení jsem narážel na problémy, které jsem se snažil co nejefektivněji řešit, nicméně jsem se nedokázal vyvarovat odchylek od reálného stavu. Aplikace historické metody v části vlastní práce vymezené první otázkou, umožnila vyvodit závěr, že trh hliníkové slitiny, dle LME, je dosti živý. Negativum spatřuji v nedostatečné délce časové řady v případě dlouhého období, která tak nedovolila nalézt dlouhodobě stabilní úroveň (má-li daný trh nějakou). Touto skutečností byla výsledná hodnota volatility jistě podstatně ovlivněna. Nicméně i kdyby byla volatilita dlouhého období nižší, než v případě krátkého období, pak hodnota roční volatility 24% krátkého období, by byla vzhledem k nakupovaným objemům slitiny, relativně vysoká. Určitá odchylka byla dále způsobena přepočtem denní volatility na roční, pro který jsem použil počet 250 obchodních dnů, který vychází z průměru a tudíž pravděpodobně neodpovídá roku Z důvodu absence aktuálních informací v průběhu výpočtu historickou metodou jsem navázal metodou kvantilů, která s nimi již pracuje. Pro její použití jsem využil názorů manažera slévárny na vývoj kurzu hliníkové slitiny. Pro kvalitní rozhodnutí potřebuje manažer nejen kvalitní historická data a znalost statistických metod, ale zároveň relevantní informace, na základě kterých mohou být vytvářený předpoklady budoucího vývoje. Například největší zásoby bauxitu, ze kterého se vyrábí hliník, se nachází v Číně a v Guiney. Čína je zároveň největším spotřebitelem průmyslových kovů, pochopitelně včetně hliníku. Znalost informací, především z oblasti politické a hospodářské, týkajících se rozhodujících zemí, včetně významných subjektů v těchto zemích působících a schopnosti dávat si tyto informace do souvislostí, považuji za neodmyslitelnou součást tvorby predikce vývoje kurzu komodity. V tomto směru by bylo vhodné využít služby analytika orientovaného na komoditní trhy. Na základě takových informací by bylo možné dosáhnout kvalitnějších výsledků. Z rozdělení pravděpodobnosti průměru pro následující měsíc je patrné, že průměr za daný měsíc nepřekoná hranici 1900 USD/t. Ovšem i o málo menší hodnota by byla nepřijatelná, což spolu se zjištěnou hodnotou volatility byly důvody postupu k další části (otázce). Jsem si vědom, že by bylo žádoucí dále využít metody Value at risk (dále jen VaR), která představuje maximální očekávanou ztrátu z rizikové pozice, která by byla na zvolené hladině spolehlivosti odhadu v určitém časovém horizontu způsobena nepříznivým vývojem rizikových faktorů (Vlachý, 2006, s.100).

50 Diskuse 50 VaR by tedy umožnila komoditní riziko kvantifikovat a byla by přínosným ukazatelem v procesu manažerského rozhodování. Při samotné aplikaci zajišťovacích strategií a nástrojů bylo nutno stanovit další parametry modelové situace, kterými jsem se částečně odklonil od reálné situace. Ovšem toto zjednodušení bylo žádoucí z důvodu zvýraznění dopadů použití. Pro fixaci v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů, jsem zvolil referenční průměr dle LME, ovšem to není v praxi podmínkou. Hlavní problém, co se fixace v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů týče, vidím v riziku protistrany a zhoršení vztahů s ní. To byl taky důvod, proč jsem se v další části práce zabýval skupinou komoditních derivátů, nabízených bankovním sektorem, které považuji za nejdostupnější alternativu. Zde nedostatek spatřuji v nastavení parametrů těchto produktů. Pro nejlepší výsledek by bylo třeba využít poznatky zaměstnance banky, který se těmto produktům věnuje a přesně zná klíč, pro nastavení některých jejich parametrů, vzhledem k požadavkům klienta a předpokládanému vývoji na trhu. U swapu bylo problémové především stanovení pevné platby, jejíž přesnou výši jsem mohl ztěží určit. V případě opcí jsem narazil na obdobný problém při stanovování výše prémie vzhledem k zvolené realizační ceně. Právě prémie má podstatný vliv na výslednou cenu nakupované slitiny. Otázka volby prémie vznikla i u collaru, kde bylo třeba navíc rozhodnout, zda ji banka vůbec bude požadovat. Tyto možné odchylky vstoupily do rozhodovací matice, ve které má tak nejlepší očekávanou hodnotu prodaná put opce, u které jsem očekával přesně opačný výsledek. Důvodem tohoto výsledku bylo malé rozpětí předpokládaného průměru, právě vzhledem ke zmíněným parametrům. Kdyby hodnoty očekávaných krajních průměrů (1650 a 1800) nabývaly extrémnějších hodnot, pak by prodaná put opce, při shodné prémii, vyšla jednoznačně s nejhorší očekávanou hodnotou. Prodanou put opci jsem proto, i přes nejnižší očekávanou hodnotu ani v jednom případě nedoporučil. Tato skutečnost vychází už z cíle práce, ve kterém jsem deklaroval, že volba optimálního nástroje nesmí vycházet pouze z možných dopadů na náklady, ale musí zohledňovat i osobu rozhodovatele, která nemusí být ochotna nést příliš velké riziko, nebo naopak může vyžadovat rizikovější variantu, která může přinést lepší výsledky. Optimální by bylo nejprve pro osobu pověřenou zajišťovací strategií stanovit funkci utility. Funkce utility umožňuje kvantitativně vyjádřit postoj rozhodovatele k riziku z hlediska daného kritéria hodnocení, kterým bude v tomto případě výsledná cena hliníku (Fotr, Dědina, Hrůzová, 2000). Výběr by byl poté ušit na míru osobě rozhodovatele. Ve výsledku, s přihlédnutím ke vztahu manažera k riziku, se jeví jako nejoptimálnější varianta swap. Při použití swapu bude výsledná cena za metrickou tunu slitiny při jakémkoliv scénáři vývoje trhu konstantní, ve výši 1720 USD/t (bez marže). Banka obecně nepožaduje žádné poplatky v souvislosti s uzavřením smlouvy.

51 Diskuse 51 Swap lze u některých bank sjednat již pro období v délce jednoho měsíce a v případě hliníku na objem od 25 metrických tun. Z pohledu slévárny se tato varianta může jevit skutečně velmi zajímavá vzhledem k tomu, že by tak mohla kalkulovat s konstantní cenou a růst trhu by se neprojevoval v ceně placené zákazníkem. Prodaná put opce dosáhla v součtu nejlepšího výsledku, ovšem v případě odchýlení vývoje trhu od očekávaného scénáře, nesplňuje svůj primární účel, kterým je zajištění ceny slitiny. Při vzestupu ceny na trhu slévárna není nijak chráněna a výslednou cenu sníží pouze inkasovanou prémií. Kdyby došlo k prudkému růstu, pak by byla inkasovaná prémie jen slabou náplastí. U koupené call opce bylo dosaženo nejhoršího výsledku, zato má slévárna jistotu, že výsledná cena za nakupovanou slitinu nepřesáhne stanovenou realizační cenu po přičtení placené opční prémie. Tuto skutečnost může velmi ocenit, při nečekaném nárůstu ceny na trhu. Opční prémie výrazně navyšuje výslednou cenu a ve výsledku tak zhoršuje výsledek tohoto nástroje. Jediným pozitivem placení prémie je možnost neuplatnění opce v případě poklesu ceny na trhu, čímž není ohrožena participace na tomto pozitivním vývoji. Collar je podobný swapu tím, že cena je pevně fixována, ovšem s tím rozdílem, že v určitém zvoleném pásmu. Výše placené prémie je zde navíc nižší než v případě koupené opce nebo dokonce nulová. Při znalosti přesné výše placené prémie by tento nástroj mohl být vedle swapu pro slévárnu také velmi zajímavou možností. U sledovaných nástrojů jsem nezjistil žádný důvod, který by byl vážnou překážkou v jejich aplikaci u slévárny dané velikosti. K naprostému doporučení by bylo nicméně třeba ještě provést diskusi se zaměstnancem banky, který by blíže specifikoval výši prémií vzhledem k požadované realizační ceně, případně výši pevné platby v případě swapu dle slévárnou požadovaných parametrů. Ovšem nepředpokládám, že zjištěné skutečnosti by daly vzniknout nemožnosti aplikace.

52 Závěr 52 6 Závěr Práce ověřila předpoklad vysoké volatility na trhu hliníkové slitiny a nabídla alternativu ke konvenčnímu způsobu fixace. Fixace v rámci dodavatelskoodběratelských vztahů se sice jeví jako pohodlný a efektivní způsob fixace, nicméně odběratel nemusí chtít, ať už na počátku, či v průběhu obchodu, plně akceptovat vývoj na trhu a zvýšenou cenu za dodávanou výrobu. Komoditní riziko pak může být impulsem k přechodu ke konkurenci, která využívá jinou strategii fixace, která nezatěžuje odběratele. Sledované komoditní deriváty nabízené bankou z mého pohledu dosáhly uspokojivých výsledků, a lze je proto podniku tohoto typu doporučit aplikovat nebo se s nimi minimálně blíže seznámit. Má-li manažer, pověřený zajišťovací strategií v podniku, vůči změnám a vzdělávání odmítavý postoj, pak může alespoň aktivně pracovat s nastavením délky období, které je předmětem fixace, v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů. V současné době, s přihlédnutím ke zjištěným výsledkům, zcela nedoporučuji ponechat vývoj ceny volnému průběhu. Takové jednání by bylo naprostým hazardem. Rozhodne-li se manažer sjednat si schůzku s odpovídajícím zaměstnancem banky, pak by si před samotnou návštěvou bankovního domu měl připravit všechny parametry požadované fixace, protože tyto obchody jsou šity na míru. Nabídnuté možnosti by měl pečlivě analyzovat aplikací v práci použité metody. I přes nedostatky v oblasti přesných výsledků, které vycházely z nemožnosti dosáhnout potřebných informačních zdrojů, považuji práci za použitelnou pro praktické využití především z pohledu postupu řešení problému a uvědomění o nabídce bankovního sektoru v oblasti ošetření komoditního rizika. Samotná problematika je velmi obsáhlá a zaslouží si větší pozornost, kterou by ji měli manažeři skutečně věnovat a to nejen z důvodu, že mají za povinnost mimo jiné zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele. Autor doufá, že práce přispěje k zvážení možností fixace posouzením dostupných alternativ a že bude přínosem i čtenáři z řad studentů.

53 Literatura 53 7 Literatura ČSOB [online] [cit ]. Nástroje sloužící k zajištění komoditního rizika. Dostupné z WWW: < DVOŘÁK, P. Deriváty. Vyd. 2., přeprac. V Praze : Oeconomica, s. ISBN DVOŘÁK, P. Finanční deriváty. 2. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, s. ISBN X. DOSTÁL, P. -- RAIS, K. -- SOJKA, Z. Pokročilé metody manažerského rozhodování: pro manažery, specialisty, podnikatele a studenty: konkrétní příklady využití metod v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, s. Expert. ISBN FIALA, Petr. Modely a metody rozhodování. 2. přepracované vyd. Praha : Oeconomica, s. ISBN FOTR, J.; DĚDINA, J.; HRŮZOVÁ, H. Manažerské rozhodování. Vyd. 2. upravené a rozšířené. Praha : Ekopress, s. ISBN FOTR, J. Jak hodnotit a snižovat podnikatelské riziko. 1. vyd. Praha: Management Press, s. ISBN FUCHS, D. Finanční trhy. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. ISBN HRŮZOVÁ, H.; RICHTER, J.; ŠVECOVÁ, L. Manažerské rozhodování : cvičebnice s řešenými příklady. 3. vyd. Praha : Oeconomica, s. ISBN JAY, R. -- TEMPLAR, R. Velká kniha manažerských dovedností. 1. vyd. Praha: Grada, s. ISBN JÍLEK, J. Finanční a komoditní deriváty. 1. vyd. Praha : Grada, s. ISBN JÍLEK, J. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN JÍLEK, J. Finanční trhy. Vyd. 1. Praha : Grada, s. ISBN

54 Literatura 54 JÍLEK, J. Finanční trhy a investování. 1. vyd. Praha : Grada, s. ISBN JÍLEK, J. Kapitálový a derivátový trh. 1. vyd. Praha : Bankovní institut, s. Komoditní derivátové obchody. Sborník vybraných příspěvků z 6. mezinárodní vědecké konference: konané ve dnech 2. a 3. března 2006 na PEF MZLU v Brně. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Provozně ekonomická fakulta, s. ISBN LONDON METAL EXCHANGE [online]. c [cit ]. Historical data. Dostupné z WWW: < OBCHODNÍ ZÁKONÍK, zákon č. 513/1991 Sb., - úplné znění zákona ze dne 5. listopadu 1991 Obchodní zákoník. Patria.cz [online]. c [cit ]. Komodity. Dostupné z WWW: < a97818a/Commodities.aspx>. PLAMÍNEK, J. Řešení problémů a rozhodování : jak přinutit problémy, aby pracovaly ve váš prospěch. 1. vyd. Praha : Grada, s. ISBN REJNUŠ, O. Základy teorie finančních investic. 1. vyd. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická universita, s. ISBN ROGERS, J. Žhavé komodity : jak může kdokoliv investovat se ziskem na světových trzích. 1. vyd. Praha: Grada, s. Investice. ISBN SMEJKAL, V. -- RAIS, K. Řízení rizik. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. Expert. ISBN TEMPLAR, R. 100 zlatých pravidel úspěšného manažera. 1. vyd. Praha : Grada, s. ISBN X. VLACHÝ, J. Řízení finančních rizik. Praha: Vysoká škola finanční a správní, s. ISBN ZÁŠKODNÝ, P. -- PAVLÁT, V. -- BUDÍK, J. Finanční deriváty a jejich oceňování. 1. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní, s. ISBN

55 Přílohy 55 Přílohy

56 Vývoj kurzu hliníkové slitiny na LME v období A Vývoj kurzu hliníkové slitiny na LME v období Následující graf zobrazuje vývoj kurzu hliníkové slitiny od konce roku 2006 do počátku roku Z grafu je jasně patrný prudký pokles započatý v létě 2008, spjatý s hospodářskou krizí. Obr. 13 Vývoj kurzu hliníkové slitiny za období (zdroj: Patria.cz, c )