Ze šuplíku fantasie. 2. sborník

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Ze šuplíku fantasie. 2. sborník"

Transkript

1 Ze šuplíku fantasie sborník

2

3 2. sborník literární soutěže Ze šuplíku fantasie 2013 Střední škola KNIH, o. p. s.

4 Globální vzdělávání pro udržitelný rozvoj v sítí spolupracujících škol, obce a ekologických sdružení CZ.1.07/1.1.00/ ZE ŠUPLÍKU FANTASIE Sborník 2. ročníku literární soutěže 6 vítězných povídek soutěže pro studenty středních škol o nejoriginálnější literární útvar, pořádané Střední školou KNIH, o.p.s., Bzenecká 4226/23, Brno, Povídky Jakub Hrdina, Eva Bartáková, Berenika Součková, Anna Jordanová, Barbora Žádníková, Jan Pokorný, 2013 Ilustrace Barbora Suchyňová, 2013

5 Obsah Erwinovi mravenci Jakub Hrdina Gymnázium Špitálská, Praha Perla Eva Bartáková Městské víceleté gymnázium Klobouky u Brna Nehledej mě Berenika Součková Gymnázium Pierra de Coubertina Schrödingerovy kočky Anna Jordanová Biskupské Gymnázium Brno Hamlet nebo Schrödingerova kočka Barbora Žádníková Gymnázium Františka Živného v Bohumíně Pohovor Jan Pokorný Gymnázium a Obchodní akademie

6

7 O soutěži Máme za sebou již 2. ročník úspěšné soutěže o nejoriginálnější literární útvar ZE ŠUPLÍKU FANTASIE, jejíž duchovními rodiči jsou studenti Vladislav Kluska a Radka Suchyňová. V prvním ročníku jsme se věnovali tématu Proč ptáci celý život zůstávají na jednom místě, když mohou letět kamkoliv na světě. Námět byl vskutku zajímavý a přišlo nám mnoho úžasných výtvorů. V letošním ročníku jsme nasadili laťku vysoko a svědčí o tom i menší počet soutěžních povídek. My však nesmutníme, protože se soutěž posunula správným směrem. Soutěže se zúčastnilo 52 studentů středních škol z celé republiky, z nich bylo vybráno šest vítězů, jejich povídky si můžete přečíst v tomto sborníku. Přijaté soutěžní literární útvary byly hodnoceny dvěma porotkyněmi, jejich odbornost a praxe garantují profesionální hodnocení. Byla to paní M. Koktavá (Osvětový klub) a K. Tučková (spisovatelka). Letos jsme byli poctěni, že naši soutěž zaštítilo České centrum Mezinárodního PEN klubu, na jejich pobočce v Praze proběhlo oficiální čtení vítězných povídek. Rádi bychom poděkovali všem zúčastnění i těm, kteří nás podporovali na všech frontách a popřáli jim mnoho hezkých chvil strávených se sborníkem literární soutěže. Inkoustem své mysli inspirujte svět! Projektový tým ZŠF Střední škola KNIH, o. p. s.

8

9 Poděkování partnerům Druhý ročník soutěže pořádala Střední škola KNIH, o. p. s., Gymnázium Globe, s. r. o. a Business for Breakfast CZ, s. r. o. Všem partnerům děkujeme za vynaložené prostředky a úsilí při podpoře naší soutěže a mladých talentovaných autorů. Hlavními partnery byly spolčenosti STUDENT AGENCY, s. r. o., Akademie nevšedního vzdělávání, s. r. o., Nadační fond Lepší Vyhlídky a město Vídeň. Mezi partnery byly společnosti Antalis, s. r. o., Repropress, LINGEA, s. r. o., NOVASER- VIS, a. s., Hello language school s.r.o., Spolek absolventů a přítel Masarykovy univerzity, o. s., P.F. art, s. r. o. a double[age]ncy. Mediálním partnerem se stala společnost Media Hill, s. r. o. Rádi bychom také poděkovali panu Mgr. R. Jurečkovi, Ph.D. za umožnění realizace dvou ročníků naší a podporu při organizování.

10 Jakub Hrdina Erwinovi mravenci I. D ům byl starý na prachem pokrytých poličkách se pyšnilo nemalé množství trofejí, schody skučivě pěly, když jste na ně šlápli příliš rychle, a elektřina ve většině místností nefungovala. Světlo svíček jemně lechtalo zdi a dovolovalo člověku alespoň mírnou orientaci v prostoru. 10 Ze šuplíku fantazie

11 Erwin byl na svůj věk neobvykle energický a na pohled působil velmi sympaticky. Jeho rezaté vlasy střižené na krátkého ježka se míjely s občasnou pleškou a bradu měl pokrytou neupravenými plavými vousy. Oči měl pohaslé, jak to u starších lidí bývá zvykem, ale ne úplně jakoby v něm přežívalo dítě, kterým kdysi býval. Odhadoval bych mu kolem sedmdesáti let, ale odhadovat není moje práce. Pověz mi, Jakube, víš, proč jsem si tě vybral? usmál se a pozvedl sklenku vína, které jsem si předtím nevšiml. Nečekal na mou odpověď. Jako jediný ses neptal, na co to všechno a rád bych, aby to tak zůstalo. II. Kolečko se s ránou zaseklo o vystouplý práh, celý náklad se naklonil dopředu a několik konzerv se rozsypalo po podlaze. Pomalu jsem plechovky plné fazolí, hrachu, kukuřice a ostatní zeleniny naskládal zpět na vozík. Figurky stojí, ozval se z vedlejší místnosti Erwinův chraplavý hlas. Silně jsem se opřel do vozíku, aby překonal práh. Hned jsem u tebe. Hodiny tikaly nahlas, počítaly každou vteřinu mého hlubokého přemýšlení, tak, jako odpočítávají starcův čas již mnoho let pořád stejně a přesto pořád pomaleji. Jak se má Nika? zeptal se mě. Hleděl jsem na hrací desku a rozmýšlel, zda táhnout jezdcem proti královně, nebo střelcem rovnou ohrozit krále. Má se dobře, odpověděl jsem při tahu střelcem, pro který jsem se rozhodl, Šach. Erwin se podrbal ve svých vousech a poté si stejnou rukou podepřel hlavu. Viděl jsem dva tahy, kterými by krále dostal do bezpečí. Kdy jsi naposled viděl Adama? oplatil jsem starci otázku. Hra se obrátila v můj neprospěch, jako obvykle jsem přehlédl triviální tah, který mě připravil o připraveného střelce. Před třemi dny, nakreslil mi obrázek. Visí na ledničce, jestli se chceš podívat. Hra pro mě byla ztracená, situace na šachovnici by se dala popsat slovem obklíčení či rozdrcení. Cvrnknutím jsem shodil krále a ušklíbl se na usmívajícího se Erwina. Erwinovi mravenci 11

12 Půjdu pro další várku, za hraní šachů mě neplatíš Zvedl jsem se z pohodlného houpacího křesla a ležérním krokem zamířil do kuchyně. Co ty víš, za co tě platím? III. Jakpak se daří Erwinovi, méďo? zavolala na mě z koupelny, kde se odličovala. Stoupl jsem si za ni a pomalu, jemně jí pohladil po šíji. Měkkým polibkem do vlasů jsem přivítání dovršil. To by ses musela zeptat jeho. Ale jak to vidím já, nejhůř se nemá. Byl za ním teď někdy Adam? Opatrně si vyndala kontaktní čočku z oka a zamrkala. Byl, Erwin se chlubil, že mu nakreslil obrázek, odvětil jsem, když jsem se kolem Niky prosmýkl k umyvadlu. A copak na něm bylo? Druhá kontaktní čočka se ponořila do speciálního roztoku. Nestihl jsem se podívat. IV. Adam byl obtloustlý malý chlapec s černými vlasy a ďolíčky po neštovicích na tvářích. Zprvu jsem si myslel, že je starcovým vnukem, ale sám Erwin mě opravil, že není s chlapcem nijak spřízněný. Už si ani nepamatuje, jak dlouho se znají, ale Adam k němu pravidelně chodí každý týden. Jak to jde ve škole? V místnosti zavládlo nepříjemné ticho, ale ve starcově pohledu nebyl znát žádný údiv. Jak to jde ve škole, Adame? zopakoval otázku. Chlapec odložil šroubovák, kterým ještě před chvílí rýpal do zeminy. Klepala se mu brada, jakoby se hodlal rozplakat. Dobře, odpověděl nakonec. 12 Ze šuplíku fantazie

13 Erwin si vzdychl, potichu, ale mému sluchu to neuniklo. Cítil jsem se trochu přebytečně a navíc jsem měl pocit, že konverzace je důvěrná i přes její obecný charakter. Pamatuješ, co jsi mi slíbil? pronesl po odmlce Erwin. Adam jen smutně zakýval hlavou na souhlas a poté pohlédl na starce s úsměvem a uslzenýma očima. Nejsem nějaká citlivka, ale ten výraz byl plný lásky. V. Šel jsem opatrně, schody byly krátké a povolené, Erwin byl nicméně zvyklý a tak dolů klopýtal o něco rychleji než já. Přidržoval jsem se trámů, zprvu nad mojí hlavou a poté už jen těch vedle mě, protože jsem na strop nedosáhl. Sklep nebyl velký, zato byl ale plný všelijakého harampádí a pokladů. Stařec v rukou třímal lucernu, ještě ze starých dob, kdy se svítilo výhradně plamenem. Jemný žlutavý odstín se plazil po hromadách krámů a odhaloval nám tajemství skladiště. Nemohl jsem přeslechnout váš včerejší rozhovor, Erwine. Co ti Adam slíbil tak důležitého? zeptal jsem se, když jsem si prohlížel prachem pokrytého plyšového medvídka ze starcova dětství. Erwin můj dotaz ignoroval a místo odpovědi lucernou posvítil do rohu sklepa. Podívej na tu skříň, záře odhalila vysokou tmavou konstrukci, jak na tebe působí? zašeptal ponořen do vzpomínek. Byla veliká a z na pohled velmi tvrdého dřeva, tmavě hnědého s jasně vyrýsovanými suky. Měla na dveřích vyřezány různé kruhovité ornamenty, nejčastěji spirály. Oplatil jsem starcovi předešlou ignoraci a na otázku jsem též neodpověděl. Ne, že bych měl nutkání mu to nějak vrátit, ale spíše mi ta otázka přišla řečnická. Byla. Když jsem byl malý, věřil jsem, že v ní je schovaný duch, takový, co jsem si ho prohlížel v jedné knížce, zarytě hleděl směrem k mase dřeva, šeptal potichu, že jsem tak tak rozuměl, a nikdy jsem se neodvážil ji otevřít. Rodiče ji otevírali pořád, ale já věřil, že jsem jediný, komu by se ukázal. Pak mlčel a jakoby se vžil opět do doby, kdy byl malým klukem. Otočil na mě hlavu a o něco hlasitěji než předtím dodal pointu vyprávění: A v té době, kdy jsem věřil, že ve skříni žije duch tam opravdu žil. Protože už jen fakt, že jsem ho bral za skutečnou bytost a počítal s jeho existencí, mu dodala života. Erwinovi mravenci 13

14 VI. Adam mi pomáhal skládat zavařeniny do polic, vždy mi podal sklenici a hlasitě zvolal ovoce obsažené uvnitř, abych ji mohl správně zařadit. Bral to jako hru a evidentně se bavil, což mě, jakožto člověka, pro něhož to byla práce, překvapilo. Adame, vědí vůbec tvoji rodiče, že Erwina takhle navštěvuješ? napadlo mě. Chlapec mi vrazil zavařeninu do dlaně. Švestky, zvolal. Poslušně jsem sklenici vsunul na správné místo v polici. Maminka ví, že jsem pryč. A tatínek? VII. Nic si z toho nedělej, Kubo, nemohl jsi to vědět, konstatoval Erwin klidně, když mě pouštěl dveřmi do obýváku. Sice mi chvíli trvalo, než jsem mu opět vysvětlil, jak se to s jeho tatínkem má, ale časem mu to stejně dojde. Na jídelním stole bylo položené skleněné terárium. Z dálky jsem se snažil nahlédnout dovnitř a odhalit jeho obsah, ale nebylo mi to nic platné, buďto je prázdné, nebo je jeho obsah hodně malý. Každopádně si zapamatuji, že to je pro příště tabu, poznamenal jsem, nezlobí se na mě snad, ne? Erwin mi pokynul, abych se posadil. Neboj, dodal jen a sedl si naproti mně tak, že terárium bylo mezi námi. Kubo podíval se na mě upřeně, vím, co jsem ti řekl, když jsi ke mně nastupoval. Ale opravdu nejsi ani trochu zvědavý, co že to tady vlastně děláš? Popravdě jsem nevěděl, co mám odpovědět, je pravda, že jsem se s Erwinem do značné míry spřátelil, ale pořád zůstává mým zaměstnavatelem a já nechtěl v této konverzaci šlápnout vedle. Vyjádřil ses dost jasně, vypadlo ze mě. 14 Ze šuplíku fantazie

15 Stařec mi stále hleděl do očí a pak mu koutky úst cukly nahoru. Bral jsem to jako dobré znamení. Opravdu bereš má slova na těžkou váhu, že? zasmál se, ale neodhalit ti to veliké tajemství by byla škoda. Posunul skleněnou nádobu blíže ke mně a tak jsem mohl konečně vidět, co je jejím obsahem. Článkovité nohy se krčily a napřimovaly, jak se mravenec rozmýšlel, co bude v této svízelné situaci dělat. Tykadla na tvorově hlavě zběsile kmitala, až mi ho bylo trochu líto. Erwin zaťukal na sklo a mravenec okamžitě reagoval poplašeným pohybem po dně nádoby. Jmenuje se Adam, zašeptal, jak tak pozoroval to nebohé stvoření. Asi čekal, že se k situaci nějak vyjádřím, ale já jsem aktuální dění nechápal a tak jsem jen mlčel a čekal, že rozuzlení přijde samo. Přemýšlel jsi někdy nad tím, zda něco může být živé a mrtvé zároveň? Náhodnost té otázky mě více než překvapila, jen jsem na starce pohlédl nechápavým pohledem. Po chvíli ticha jsem pochopil, že už mi mlčení neprojde. Věci jsou buď živé, nebo mrtvé, odpověděl jsem a doufal, že to bude starci stačit. Opravdu? A tento mravenec je tedy? Nebyl jsem si jistý, kam tím Erwin míří. Živý. A tak jsi usoudil podle čeho? nenechal se odbýt. Donutil mě více se zamyslet, ale ať jsem se snažil sebevíc, nebyl jsem schopný odhalit jeho logiku. Na první pohled je jasné, že mrtvý není, bylo vše, na co jsem se zmohl. Měl jsem nepříjemný pocit, že v této konverzaci jsem spíše za blbce. Máš pravdu, že na první pohled se živý jeví víc než dost, začal se trochu vybarvovat, ale pro mě je stejně tak i mrtvý. Smutně se zahleděl na malé stvoření, které právě svými hmatovými tykadly pleskalo do skla. Založí snad někdy rodinu? Pomůže snad někdy svým druhům v mraveništi? Bude snad někdy žít? Erwinovi mravenci 15

16 U poslední věty výrazně zvýšil hlas. Takhle separovaný má stejnou cenu jako mrtvý. Život se zde stává jen naprosto postradatelným zbytkem. Jen něčím, na čem lpíme, i když už podstata onoho dávno pominula. Měl jsem pocit, jakoby toho mravence upřímně litoval i přes fakt, že to on ho takto separoval. A i když jsem na začátku byl v proslovu ztracený, musím přiznat, že nakonec smysl dával. To je ale ve výsledku jen málo důležité. To, na čem záleží, je, dramaticky zvedl pohled opět na mě, zda je živý a mrtvý zároveň, nebo mrtvý a živý zároveň. Sklonil jsem zrak na tvora. Byl rudý a upřímně řečeno značně odtažitý, hlavně jeho klepetnatá ústa. Není to snad jedno? namítl jsem. Erwin se jen pousmál. Je to ten nejdůležitější rozdíl ze všeho. Protože, neznamená náhodou, být mrtvý a živý zároveň, být nesmrtelný? To na mě bylo už moc filosofie na jeden den. Stařec zjevně správně usoudil, že se začínám ztrácet a pohotově zpod stolu vytáhl další exemplář. Jednalo se opět o mravence, tentokrát ale přišpendleného na dřevěné destičce jako výstavní kousek. Byl o něco větší než jeho živý kolega. Tento mravenec je mrtvý, prohlásil Erwin důležitě. Co je na něm živého? otázal se nešťastně a já měl pocit, že se tou otázkou skutečně trápí. Nic, odpověděl si sám. VIII. Ještě než jsem klíčem otočil, ucítil jsem sladkou vůni svíčkové omáčky. Nika stála s ušmudlanou kuchařskou zástěrou u sporáku a pilně míchala hustou směs. Něco nového v nemocnici? zeptal jsem se Nika je zdravotní sestřičkou. Zrovna olizovala velkou dřevěnou vařečku a hodnotila chuť svého výtvoru. Vlastně jsem s tebou potřebovala něco probrat. Poznal jsem, že zvážněla. 16 Ze šuplíku fantazie

17 Co to vlastně pro Erwina zařizuješ? vyzvídala. Chtěl, abych mu domů nastěhoval zásoby potravin a pití, asi se bojí další ekonomické krize, co já vím. Už to mám skoro hotové, zbývá mi pouze pár balení vody. Nika se zachmuřila, její očka ztratila obvyklou jiskru, co mám tak rád. Ekonomická krize? Nezmínil něco konkrétnějšího? Vypadala vážně a já pocítil nepříjemné mrazení v zádech. Ne popravdě kolem toho dělá celkem drahoty, ale znáš mě, nikdy mě úmysly zaměstnavatelů nezajímaly, prostě splním svou práci. Nezareagovala, vrátila se opět k rytmickému míchání připravované omáčky. Byl jsem zmatený, ale neměl jsem v úmyslu dolovat z ní informace nebo zjišťovat, co se děje. Po chvíli se však vyjádřila sama. Víš, v nemocnici jsem se bavila s doktorem Dvořákem a jak konverzace plynula, nějak jsme se dostali až k tobě. Ptal se, co momentálně děláš, tak jsem mu odpověděla. Začal jsem cítit, že se něco pálí, Nika však pohotově přesunula hrnec na jiný, chladný sporák. Náhodou Erwina zná. Je to jeho pacient. Následná pomlka ve mně vyvolala podezření. Je to jeden z jeho pacientů, který umírá. Byla ke mně otočená zády a tak jsem nevěděl, jak se tváří. Ani jsem nad tím popravdě nepřemýšlel, jediné, co jsem měl v hlavě, byla nesmyslnost celé mé práce, usměvavý stařík, který mě pravidelně poráží v šachových kláních a malý obtloustlý chlapec, pro kterého je tato osoba vším, co ve svém životě má. K čemu bude mrtvému muži zásoba potravin, Kubo, k čemu? Neodpověděl jsem, protože mě nenapadal jediný rozumný důvod. Normálně by mě tato skutečnost ani tak nezasáhla, lidé holt umírají, ale proč celé to divadlo kolem? A hlavně, proč se o tom ani jednou nezmínil, skoro jako by o tom faktu snad ani nevěděl. Ví o tom vůbec? Snad popírá fakt vlastní smrti a doufá, že si tím život prodlouží. Tolik možností, ale každá dává méně smyslu než ta předešlá. Erwinovi mravenci 17

18 IX. Už když jsem zhasínal motor auta, cítil jsem, že je něco špatně. Ani jsem se protentokrát nenamáhal s vyložením nákladu na chodník před barákem a rovnou jsem zamířil ke dveřím. Zbytečně jsem bral za kliku, byly zamčené. Proč by se sakra zamykal? Rychle jsem doběhl do auta a popadl náhradní klíč, který mi svěřil po pár dnech mé práce, aby mi umožnil převoz věcí, když zrovna nebyl doma. Panty byly staré a při otevření silně zavrzaly. Erwine! zařval jsem, i když jsem odpověď nečekal. Pomalým krokem jsem prošel mně dobře známou chodbou. Erwine! Vše bylo uklizené, hezky na svém místě, kromě šachové soupravy, která byla vystavena uprostřed kuchyně. Všechny dřevěné figurky na počátečních pozicích, kromě bílého krále, který byl položen na hrací desce. Vždy jsem hrál za bílé. Vtom něco upoutalo můj zrak a já roztřeseným krokem došel až k ledničce. Na potrhaném kousku papíru byli dětskou rukou nakresleni dva červení mravenci, jeden čilý a druhý spící. Nad jejich špatně načrtnutými těly byl hrubě vyryt název obrázku Adam a Erwin. Přemýšlel jsi někdy nad tím, zda něco může být živé a mrtvé zároveň? Sevřelo se mi hrdlo a doslova jsem cítil, jak mi bije srdce. Nevím proč, ale cítil jsem strach, nejspíše z toho, co najdu za dalšími dveřmi. Co když něco udělal Adamovi? Pořád mi to znělo v hlavě a nebyl jsem schopný myslet jasně, nic, ale absolutně nic nedávalo smysl a já nevěděl, co si z uplynulého dění vyvozovat za závěry, možné bylo všechno a popravdě si nejsem jistý, jestli Erwin nebyl svým způsobem opravdu až tak velký blázen, že by do toho zatáhl Adama. Snad jsem ani nechtěl znát pravdu. Co ti Adam slíbil tak důležitého? Vešel jsem do místnosti, vcelku prostorné, plné všelijakých zavařenin, balených vod, konzervované zeleniny a omáček, všeho, co jsem sem za těch několik dní nastěhoval. Když jsem se přesvědčil, že jinak je spíž prázdná, zase jsem se otočil a rychle se vydal prohledat další místnosti. Co ty víš, za co tě platím? V koupelně jsem konečně narazil na první změnu, přihrádka na léky byla téměř prázdná, ale co se jinak pamatuji, vždy byla léků plná. Rychle jsem zapudil všechny hrůzné scénáře, co jsem si v hlavě vytvořil, a vydal se do poslední místnosti, do ložnice. 18 Ze šuplíku fantazie

19 Tento mravenec je mrtvý. Světlo do místnosti vstoupilo spolu se mnou a odhalilo mi na posteli ležícího starce s klidným výrazem na tváři, hromádkou léků na nočním stolku a lahví absintu v rohu místnosti, kam se odkutálela z jeho svěšené ruky. Co je na něm živého? Těžko se mi dýchalo při pohledu na jeho mrtvé tělo a jen pro jistotu jsem mu přitiskl prst na dříve pulsující krční tepnu. Oči měl pootevřené, víčka zbaveny veškeré moci, že jsem jasně viděl okraje jeho duhovek. Nic, doplnil jsem monolog, který mi probíhal v hlavě, a oči mi zvlhly slzami. X. Z okna ložnice jsem spatřil Adama, jak vesele kráčí po chodníku naproti domu, nejspíše jde na pravidelnou návštěvu. Pohotově jsem mu vyrazil naproti, abych ho ušetřil tvrdé rány. Adame! zavolal jsem už z dálky. Chlapec se zastavil a počkal, než k němu doběhnu. Dneska nemůžeš Erwina navštívit. Neměl jsem vymyšlené, co přesně řeknu, ale Adam nevypadal překvapený. Já vím, že už sem nebudu moci chodit na návštěvy. Dech se mi po běhu zase uklidnil. Víš? Jak to myslíš? Erwin mi řekl, že je nemocný a že už ho nebudu moci navštěvovat, jeho nemoc se zhoršila a mohl bych se nakazit. Nechápal jsem, o čem to ten kluk mluví. Takže věděl o tom, že Erwin umírá? A řekl ti, jakou má nemoc? chtěl jsem si ověřit svou domněnku. Ano, je alergický na sluníčko a měsíc, už nesmí vycházet ze svého domu. Neznamená náhodou, být mrtvý a živý zároveň, být nesmrtelný? Co je to sakra za blábol? Nevymyslel si to ten kluk náhodou? Erwinovi mravenci 19

20 On ti to snad neřekl? Vždyť právě kvůli tomu jsi pro něj sháněl tolik zásob, nevěřícně na mě naléhal. Adame, zamyslel jsem se, co jsi to Erwinovi dříve slíbil tak důležitého? Chlapec se zamračil. Že pro něj dodělám školu i přesto, jak jsou ke mně spolužáci zlí. Slíbil jsem mu, že přinesu závěrečné vysvědčení a ukážu mu ho tady na chodníku, protože on se bude dívat z okna ložnice. Musí to být hrozné nemoci ven, a tak bude okolní svět alespoň pozorovat přes záclonu. A v té době, kdy jsem věřil, že ve skříni žije duch tam opravdu žil. Protože už jen fakt, že jsem ho bral za skutečnou bytost, a počítal s jeho existencí, mu dodala života. Musel jsem se usmát, jak mi to najednou celé došlo a cítil jsem se hrozně dojatý. Pro Erwina byla Adamova budoucnost tak důležitá, že si musel pojistit, aby chlapec ve škole vydržel, i když už nebude mezi živými. Musel se stát mrtvým a živým zároveň! Doufal, že mi to dojde a neustále mi k tomu dával indicie, ale popravdě, komu z vás to došlo? Jeho první mravenec, živý a přesto mrtvý, se jmenoval Adam, protože tak na něj chlapec působil, a on zasvětil zbytek života tomu, aby to změnil. Ale co druhý mravenec? Ten, který má být mrtvý a živý zároveň, stav, kterého podle starce nebylo možné docílit? Podle obrázku se jmenoval Erwin. Stařec tu záhadu dávno rozluštil a pouze se mnou hrál hru v živé šachy, jestli jsem také tak schopný. A já, tak jako pokaždé předtím, opět prohrál. Adam věří, že Erwin žije a to z něj činí mrtvého, ale zároveň živého člověka. A mně nezbývá, než se svým mrtvým-živým přítelem rozloučit a udělat pro něj poslední laskavost. Pojistit, aby Adam nezjistil, že se mýlí pomalu jsem došel k dřevěným dveřím a zamkl je. Nic si z toho nedělej, Kubo, nemohl jsi to vědět. 20 Ze šuplíku fantazie

21 Erwinovi mravenci 21

22 Eva Bartáková Perla Aladin se znovu potopil do průzračné vody a ta se za ním zavřela. Pohlédl vzhůru a viděl, že všechno nad hladinou se vzdaluje a on jako by už ani nebyl ve stejném světě. Sluneční paprsky začaly slábnout, jak se blížil ke dnu. A konečně už bylo na dohled písčité a porostlé řasami. Natáhnul ruku a v té chvíli se mu zdálo, že ho má na dosah. Jen ještě kousek, ještě kousíček. 22 Ze šuplíku fantazie

23 Chladná mořská voda jako by mátla jeho mysl. Snažil se doplavat až dolů a konečně se dotknout toho sypkého hladkého písku, ale ať se snažil sebevíc, pořád se nepřiblížil dostatečně blízko. Říkal si, že už stačí jediné tempo nebo možná dvě, ale stále nedosáhnul. Snad jeho pohled zkreslovala voda, snad za to mohl mořský proud, ale Aladinovi pomalu docházely síly. Mám ještě čas, říkal si tvrdohlavě a pokračoval ve svém snažení, vždyť už jenom natáhnu ruku a Aladin konečně do dlaně nabral zlatavý písek. I když ho slaná voda štípala do očí a slizké zelené řasy se mu omotávaly kolem rukou i nohou, on se odmítl vzdát a pečlivě, píď po pídi, prohledával mořské dno. Vždyť přeci moře nemůže být tak veliké! A konečně mezi tyrkysovými provazci řas objevil to, co hledal. Bylo to maličké a hrbolaté. Opatrně to uchopil prsty. V matném podmořském světle si prohlížel okrovou lasturu staré ústřice. Tohle musí být ona! Tohle je určitě ona! Takhle ji táta popisoval stará a vrásčitá, jen takové v sobě ukrývají poklad, jen v takových najdeš perlu. Jeho nález ho tak potěšil, že na moment přestal přemýšlet nad čímkoliv jiným, než nad zářivou perlou, která by se mohla ukrývat uvnitř té krabaté lastury. Po chvíli si však uvědomil, že už moc dlouho nedokáže zadržovat dech. Ano, musí hned nad hladinu, dokud má ještě dost sil. Nohama se odrazil ode dna, ale podivná síla ho stáhla dolů. Na okamžik se mu zdálo, že ho někdo drží za nohy, ale když se ohlédl, uviděl jen dlouhé řasy, které ovinovaly jeho kotníky jako provazy. Pokusil se vysmeknout, ale zelené ruce ho odmítly propustit. Aladinovi docházely síly i kyslík a hladina byla příliš vzdálena, takže i kdyby se dokázal osvobodit, z vody by se živý stejně nedostal. Věděl, že tohle je konec, jeho konec, ale měl vůbec nějaký smysl? Aladin opět pohlédl na zkroucenou ústřici, která ležela na jeho dlani a v tom okamžiku ho napadla otázka: Co když je prázdná? Zemřít pro perlu, to není žádná hanba, ale zemřít pro obyčejnou ústřici Znovu toho záhadného mořského tvora potěžkal v ruce. Věděl, že už nemá čas a pomalu upadal do mdlob, ale ještě se musel rozhodnout podívat se nebo ne? Pokud se podívám, zamyslel se, pak možná najdu jen prohnilé tělo starého měkkýše. Ale pokud se nepodívám, tak pořád bude naděje Ještě naposledy zaváhal, ale pak ústřici pevně sevřel v dlani a zavřel oči. Poslední myšlenka, která mu proběhla hlavou, byl obrázek zářivé perly. Jeho perly. Perly, kterou nikdy neuviděl. Erwinovi mravenci 23

24 Berenika Součková Nehledej mě T en chlap snad zmizel z povrchu zemského, povzdechla si. Možná přišel čas, začít hledat pod ním. Zakývala nohama nad hlubinou a pokusila se pohodlněji uvelebit na sedačce jednomístné lanovky. Pochop, ve chvíli, kdy Ze šuplíku fantazie

25 Ireno, přerušil ji unavený hlas z telefonu. Zaměstnavatel chce informace, nic víc. Informace? vyštěkla. Petr Skalnický, narozený 1981, třicet dva let stár. Vystudoval zemědělskou školu, pár let pracoval jako pomocný zahradník, pak jako dělník v překladním skladu. Žádné zvláštní koníčky, žádní přátelé, žádná rodina. Pohřešován od 4. srpna loňského roku. Pokud chci zjistit něco víc, potřebuju vědět, proč zmizel. Jinak se nehnu. Irena minula rodinu vracející se z odpoledního výletu. Děti na sebe ze svých sedaček pokřikovaly a dohadovaly se, co by se stalo, kdyby jim z nohy spadla bota. Irena si přendala mobil k druhému uchu. Budeš se držet plánu, který jsi mi dala, než jsi odjela pátrat do terénu. Promluvíš si s hvězdářem Janečkem, zajedeš do toho skladu. Zdrž se, jak dlouho bude potřeba. A pokud možno něco zjisti. Jak dlouho už pořádně nespal, pomyslela si. Od té doby, co dostali tuhle rádoby urgentní zakázku, uplynuly tři týdny. Dobře. Ozvu se. Ještě něco? Přitáhla si k tělu tenkou bundu a pokusila se ji zapnout jednou rukou. Slunečný den se chýlil ke konci a brzké předjaří tady nahoře spíše připomínalo zimu. Pane Janečku? Dveře do hvězdárny byly odemčené. Irena prošla úzkou chodbou do kruhové místnosti, odkud se zvedalo točité schodiště vedoucí zřejmě do kopule. Z postranních dveří se vynořil postarší muž s mohutnou prošedivělou bradkou. Vy jste pan Janeček? Omlouvám se, že jsem sem takhle vtrhla, ale potřebovala bych s vámi mluvit. Přišla jsem kvůli Petrovi Skalnickému. Pan Janeček na ni chvíli nehnutě zíral. Okamžik! křikl na Irenu, otočil se a zmizel ve dveřích. Vrátil se s obálkou v ruce. Tohle je pro vás. Irena se natáhla pro obálku a před Janečkovýma upřenýma očima z ní vytáhla list papíru. Erwinovi mravenci 25

26 Drahá Suzie, člověk je tvor nedokonalý. Nedokáže žít ve víc světech najednou. Musí si vybrat. Já jsem si vybral. Nehledej mě. Pro praktické účely mě považuj za mrtvého. Miloval bych tě. Petr Irena potlačila sentimentalitu a slzy v koutcích očí. Nevěděla o Petrovi všechno. Přítelkyně Suzie. A dopis na rozloučenou. Jak jste věděl, že mi to máte předat? zeptala se Janečka. Na obálce je váš popis, slečno Zuzana. Říkejte mi Suzie. Marek Janeček. Potřásli si rukama. Irena o krok ustoupila a očima zalétla k obálce. Vysoká hnědovláska, šedé oči, 25 let. Bude se na mě ptát. Když tu byl minulé léto naposledy, nechal mi to tu pro vás, dodal Janeček na vysvětlenou. Vy jste ho znal opravdu dobře, že ano? Asi bych neřekl, že jsme byli přátelé, ale ano, chodil sem často. Irena kývla jakoby na souhlas. A řekl byste Myslíte, že měl povahu na to něco si udělat? Podala Janečkovi list papíru. Rychle ho přečetl a vzdychl. Nevím. Něco vám ukážu. Vedl Irenu nahoru do ztemnělé kopule a pak malými dvířky ven na ochoz. Slunce mělo co nevidět zmizet za horizontem, dole nad nížinami ležely mraky. Janeček popošel ke kraji ochozu a opřel se o zábradlí. Tady to měl rád, rozpřáhl ruce do široka. Dokázal tady stát celé hodiny a jenom se dívat. Celé hodiny stál na tomhle zábradlí a díval se dolů. 26 Ze šuplíku fantazie

27 Asi neznáte tenhle telefon? poklepala prstem na číslo uvedené v dopise a usrkla trochu čaje. Seděli spolu v dolní kruhové místnosti, za vysokými okny už byla tma. Zavrtěl hlavou. Nikdy jsem ho neviděl. Nejspíš nebude z Čech. Pravda. No nic, už vážně musím jít, zvedla se ze židle. Někde se ubytuju a zítra bych se ještě zastavila. Kam byste chodila. Vedlejší hotel má ještě zavřeno, lanovka takhle večer nejezdí. Můžete přespat tady. Margarete Krateckova. Bitte. Irena lovila z paměti svoji středoškolskou němčinu. Marně. Dobrý večer. Mluvíte česky? Ano. Kdo jste? žena hovořila s výrazným přízvukem, až jí bylo v telefonu špatně rozumět. Potřebovala bych s vámi mluvit kvůli Petrovi Skalnickému. Nejlépe osobně. Chvíle ticha. Kdo jste?! Co víte o Petrovi? Jmenuji se Suzie. Nikdy jsem o vás neslyšela. Nápodobně. Tedy do chvíle, než jsem našla vaše číslo v Petrově dopise na rozloučenou. Delší ticho. Přijedu. Irena přecházela po parkovišti pod lanovkou a měla standardní odpolední náladu. Pršelo, při čtvrté návštěvě překladního skladu nezjistila víc, než při třetí a čekala na Margarete, která už měla půl hodiny zpoždění. Navíc, vrchol všeho blaha, volala s šéfem, který odmítal její tvrzení, že Petr Skalnický spáchal sebevraždu. Ano, vím, že to naprosto popírá všechno, co jsem tvrdila ještě včera. Sedm lidí, po kterých má naše kancelář pátrat, všichni mladí, bez rodin a bez závazků, všichni zmizeli víceméně ve stejný den. Ano, měla jsem krásnou konspirační teorii. Jenže občas se náš smysl pro estetiku musí sklonit před pravdou. Erwinovi mravenci 27

28 Na parkovišti zastavilo tmavě modré auto. Zavolám později, rozloučila se Irena a vykročila naproti ženě, která z něj vystoupila. Margarete se schovávala pod velkým deštníkem, oblečená naštěstí v džínách a teniskách, ačkoli její kabelka se hlásila spíše k jinému stylu. Vypadala na velice zdravých šedesát, ale klidně jí mohlo být o deset let více nebo méně. Bledou tvář lemovaly pečlivě upravené černé vlasy, oči za brýlemi si Irenu měřily. Irena k ní natáhla ruku. Dobrý den. Díkybohu, že jste přijela. Neskutečně ráda si s vámi promluvím, ideálně někde v suchu. Hvězdář Janeček nám nabídl pohostinství, víte, Petrův dobrý známý. Doufám, že vám nebude vadit, když půjdeme pěšky Margarete oběma rukama svírala deštník a Ireninu napřaženou paži ignorovala. Obávám, se, že jste se mi ještě nepředstavila, řekla ledově. Ach, omlouvám se, moje chyba. Zuzana Podlipská, Petrova přítelkyně. Můžete mi říkat Suzie. Krátké potřesení rukama. Tak pojďme, rozhodla Margarete. Prudký sráz je donutil zastavit, chytat dech. Stromy kolem cesty vedoucí pod lanovkou byly stále ještě holé a nechránily je proti dešti. Irena se krčila v postupně promokající kapuci její tenké bundy, Margarete zamyšleně točila deštníkem. Irena s povzdechem sáhla do kapsy a vytáhla z ní zatím pouze vlhký dopis. Podala ho Margarete. Tohle mi včera předal pan Janeček. Petrův dopis na rozloučenou. Myslela jsem, že vás bude zajímat. Schovala byste ho pak někam do sucha? Margarete mlčky prolétla řádky, a pak uložila dopis do kabelky. Opět vykročila, Irena klopýtala za ní. Najednou se Margarete otočila. Mluvil s vámi Petr o své práci? Ne, jen říkal, že pracuje ve skladu. Margarete pokývala hlavou. Dobře. Co děláte vy, Suzie? Ehm, jsem studentka. Filosofie. Studuji poslední ročník. Pravda, ještě před rokem. 28 Ze šuplíku fantazie

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala 2. Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala z postele. Když měla špatné dny, musel jsem jí nosit

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz fleet Jo Nesbø Spasitel spasitel JO NESBØ This translation has been published with the financial support of Norla. Copyright Jo Nesbø 2005 Published by agreement with Salomonsson Agency Translation Kateřina

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

žonglovala s míčem. Když se objevil Frankie, otočila se a vystřelila míč nízkým obloučkem na Charlieho. Ten se stále ještě rozcvičoval, ale bleskově

žonglovala s míčem. Když se objevil Frankie, otočila se a vystřelila míč nízkým obloučkem na Charlieho. Ten se stále ještě rozcvičoval, ale bleskově KAPITOLA 1 Frankie vyběhl na školní hřiště ve svém sportovním oblečení a těšil se, že si opět zahraje fotbal. Ostatní dě se již rozcvičovaly a i Charlie měl své brankářské rukavice. Charlie je to ž nosil

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za-

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za- I ČOKOLÁDOVÝ DORT Jen se zvedla opona a v hledišti zhaslo, Johana vyklouzla z lóže ven na chodbu. Teplý průvan pohnul záclonou u zrcadla a dveře vedoucí na schodiště se zakývaly v pantech. Zůstala stát

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Příloha 1a Diplomová práce, ukázka scenáře Před domem Potřebuji pomoct. Pavel si zrovna zapínal bundu a šel za otcem. Bylo chladno a zataženo, okolní svět ztratil barvy, působil mdle a nevýrazně. Dvě postavy

Více

O Klárce. Rivel Arosis. Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně

O Klárce. Rivel Arosis. Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně O Klárce Rivel Arosis Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně Po nebi se již zas prohánějí oblační beránci a spásají modř, řekla by určitě Klářina milovaná

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Plánuješ něco na víkend? ptal se mě Mario. Ehm něco s tebou? zeptala jsem se s úsměvem, protože mi došlo, že on něco plánuje. Přesně, usmál se, napadlo mě, že bychom

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Jak ho oblékli -12- -13-

Jak ho oblékli -12- -13- Protože něco takovýho jsi ještě neviděl čert, kterýho sem poslali z pekla za trest, že prej když je dobrák, tak že mezi ně nepatří, že je pro peklo nepoužitelnej, směje se Melichárek, celý v černém starodávném

Více

Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová. Hravá autoškola

Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová. Hravá autoškola Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová Hravá autoškola Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová Hravá autoškola Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Jan Kameníček VACANT

Jan Kameníček VACANT Jan Kameníček VACANT Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz VACANT U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 6

Více

Putování krále Baltazara

Putování krále Baltazara Putování krále Baltazara Stanislav Poslušný hudba, texty písní Eva Meyerová doprovodné texty Bylo, nebylo před dávnými dobami, přesněji řečeno před zlomem letopočtu, kdy na nebi vyšla zářná hvězda. A hned

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

www.spankboy.cz Erasmus: SERVER

www.spankboy.cz Erasmus: SERVER www.spankboy.cz Erasmus: SERVER Pracuji už osmý měsíc v IT společnosti a dá se říct, že jsem po všech stránkách spokojen. Práce je nejen dost dobře placená, ale i zajímavá. Pravidelně se mění povaha projektů,

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Kladení otázek. Adresa školy: ulice Einsteinova 2871, 73301 Karviná Hranice

Kladení otázek. Adresa školy: ulice Einsteinova 2871, 73301 Karviná Hranice Registrační číslo projektu: CZ.1.07./1.4.00/21.3075 Šablona: I/2 Sada: VY_12_INOVACE_01 VM Pořadové číslo vzdělávacího materiálu: 33 Ověření ve výuce: Předmět: ČJ Třída: V. A Datum: 16.10.2013 Předmět:

Více

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U

Více

Já hraji na klávesy - N. Matesová

Já hraji na klávesy - N. Matesová L. Šindlerová Já hraji na klávesy - N. Matesová Na klávesy hraju letos poprvé, ale už umím mnoho písniček, například Maličká su, Když jsem jel do Prahy, Vadí nevadí, Okoř a mnoho dalších písniček. Na klávesy

Více

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz)

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) ISBN: epub: ISBN 978-80-88061-03-8 mobi: ISBN 978-80-88061-04-5 pdf: ISBN 978-80-88061-05-2

Více

První kapitola Katja vstoupila do Anniny secesní vily. Nestávalo se často, aby ji Anna nechala stát na chodbě, nic neřekla a odběhla. Katja ji hledala. Pomalu otevírala dveře a procházela místnostmi. Když

Více

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

ŘÍŠE TEMNOT. Lovci zla. L. J. Smith

ŘÍŠE TEMNOT. Lovci zla. L. J. Smith ŘÍŠE TEMNOT Lovci zla L. J. Smith 1. KAPITOLA Stalo se to v den, kdy Rashel slavila páté narozeniny. Můžeme jít do tunelů? Narozeniny slavila v zábavním parku, kde bylo spousta druhů prolézaček, o kterých

Více

Klasické pohádky. Ropucha. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Ropucha. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Ropucha Page 1/5 Studna byla hluboká, proto musilo být také lano na vytahování vody hodně dlouhé. Když přehazovali okov s vodou přes roubení studny, hřídel se těžce otáčela. Slunce se

Více