Mýtus. Zuzana Svobodová

Transkript

1 Mýtus Zuzana Svobodová

2 MYTHOS vyprávění, příběh otázka pravdy, m. je první podobou pravdy svět člověka jak je (v m. důležitější než proč je) m. harmonizuje (slaďuje) vztah člověka a světa, připomínka znovu-rozvržení řádu světa: KOSMOS (x CHAOS / ne-řád) jiné pojetí: pravdy a mýty...

3 MYTHOS KAI PISTIS mýtus a víra/důvěra m. se opírá o důvěru, je samozřejmý tento náš svět stvořen, založen hierofanie, theofanie Universum, kosmogonie Axis mundi, pevný bod, Střed, Bét-el, posvátná Hora odpovědi před otázkami: Je tomu tak, protože je řečeno, že je tomu tak prohlašují Eskymáci na důkaz náležitého základu jejich posvátné historie. m. souvisí s ontologií hovoří o tom, co se skutečně stalo, co se projevilo, co participuje na Bytí. každá doba má své otázky, na které se neptá

4 Čas in illo tempore běžné časové trvání x posvátný Čas posvátný Čas neplyne vratný, zpřítomněný mytický Pračas, posvěcen bohy, tajemný čas svátku, ab origine, in illo tempore, kruhový čas, věčná mytická přítomnost (x dějinná přítomnost profánní). Mýtus věčného návratu. schopnost zastavit historický čas Čas původní objevil se najednou, před stvořením nebylo času svět/země/kosmos rok (jazyk domorodců S Ameriky: minul svět / rok)

5 Templum a tempus Etymologická příbuznost: templum prostorový aspekt tempus časový aspekt Kosmogonie zahrnuje stvoření Světa a Času exemplární (mýtus exemplum) model tvoření. Hřích: zapomnění modelu / imitatio dei Desakralizovaný čas ústí v prchavé trvání a končí smrtí.

6 Příklad kosmického mýtu Babylónie: Enuma eliš Když nahoře nebe nemělo /ještě/ jméno a dole pevnina neměla /ještě/ jméno... báseň o Stvoření konec 2. tis. př. Kr. Trojice prvních/nejvyšších bohů: Anu vládce nebes, Enlil vládce země a hor, Enki vládce vod Marduk zářící světlem, sluneční telátko syn Enkiho poráží obludu Tiámat (ze slané vody, ne-úroda), jejímu muži (Kingu) vezme desky osudu, získává moc nad světem. Marduk tvoří z rozsekaného těla Tiámat svět a první lidi z bahna a krve Kingua. Nový rok reaktualizace kosmogonie, kdy nejvyšší projev moci bohů, čistý, nový Čas terapeutický účinek (očištění, obnovení, nový začátek, nové zrození, nová existence)

7 Epos o Gilgamešovi mýtus zpracován Sumery ve 3. tis. př. Kr. Gilgameš král Uruku (Erech v Bibli) na březích Eufratu, ze 2/3 bůh, pyšný, despotický, bohové jej chtějí napravit nechávají stvořit divokého muže Enkidu, sveden prostitutkou, odmítán zvířaty (je méně zvířecí ). Gilg. a Enkidu nejprve boj, pak přátelství, přemohou Chuvavu (Chumbabu). Bohyně Ištar svádí G., je odmítnuta, potrestání: Enkidu onemocní, umírá, povodeň (6 dnů a 7 nocí, Utanapištim loď, nesmrtelnost, rostlina vracející mládí ve studni, G. získává, ale had mu ji na zpáteční cestě ukradne,... Nesmrtelnost není údělem člověka.

8 Překročení / rozpad mýtu nedostačuje neharmonizuje neodpovídá při zpochybnění světa zlomil se kůl (pilíř, sloup Universa, universalis columna) spojující zemi a nebe konec Světa, návrat k Chaosu CHAOS: Drak, (mořská) Obluda, Had beztvarost, ne-projevenost, Temnota, Smrt když se pravda stává tíží otřesová událost (Hegel: soumrak) údiv, zrod otázky

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23 Počátek filosofie? Zuzana Svobodová

24 Kdy? Aristotelés: až tehdy, když utišena vnější potřeba a lidé měli volný čas (poprvé u kněží v Egyptě) u bohatých obchodníků v bohatém městě (Milétos perla Iónie, přelom 7. a 6. st. př. Kr. v dnešním Turecku) Prozíravost (Thalés): první předpověď zatmění Slunce: př. Kr. Neboj se, člověče, není osudu! Pokus o novou iniciaci lidství. Hegel: Odvaha k pravdě, víra v moc ducha, toť první podmínka filosofie. Když nejde již o věci, ale o podstatu věcí: Co to je, co je?

25 Kde počátek? Odkud všechno pochází? Co je principem? Co je pralátka všeho? jednotný princip: božství, které vládne ve věcech ( vše je plné bohů ) praoceán z něj se vydělila země. Voda je pralátka. Vše je voda. Styx. Fysis jako celek fysikové, filosofové přírody

26 Milétská škola Thalés: HYDOR, FYSIS Anaximandros (570 př. Kr.) gnómón ve Spartě, teoretická (theoria) pozorování v próze (Nietzsche: šlo o prvního filosofického spisovatele starověku). APEIRON princip v ne-omezenosti, neustálá, tvůrčí síla, nepomíjivé, čas sám. Prabytí: neurčité, aby vznikání nepřestalo. Co už jednou vzniklo (to určité / ohraničené / jasné/konečné), zanikne/pomíjí/historické. Vznik a zánik. Zánik: trest a pokání za vinu; umírání odpykávání viny. Vina: trvání na své existenci na úkor usilování přes stanovenou míru: Svět je velkým bojem o bytí. Trvající zabraňuje přicházejícímu. Anaximenés (540 př. Kr.) APEIROS AÉR; kvalita a kvantita

27 Nejstarší doba evropské vědy 7. a 6. st. př. Kr. Pythagoras ( př. Kr.) ze Samu, utekl do j Itálie (Krotón, dnes Cotrone), zde filosofickonáboženský kruh, pythagorovský spolek mystéria, upravený orfismus, metempsychósis, dualismus: sóma séma. K očištění: pěstování spořádaného, spravedlivého života životospráva, askeze. pythagorovské mlčení (5 let, vůl na jazyku ), noční poslouchání autos efá. Společný majetek stolování, recitace (Homéra), hudba, cvičení. Na konci dne: sebereflexe. Později: mathématikové, akúsmatikové (náboženské rozjímání, číselná mystika). Harmonie (příčné propojení vor), Filolaos (5. st. př. Kr.): kosmos vesmír, uspořádaný celek, první: země se pohybuje v kruhu. Hudba sfér Číslo základem všeho (tedy: omezené). Neomezené je nesmyslné a nerozumné.

28 Politizující teologie Xenofanés z Kolofónu (cca př. Kr.) putující bard: filosofické zpěvy u krbů mocných, kritik antropomorfních představ bohů. Není ateistou. Snaží se čelit perskému panasiatismu změnou polyteistických kultů v účinnou panhelenizační myšlenku politická snaha. 7 vlastností Xenofanova boha: jeden, největší, odlišný, cele všudypřítomný vnímáním i myšlením, spočívající nehýbající se, není jen duch, ale má podobu koule.

29 Politizující teologie Xenofanés: Jeden je bůh mezi bohy a lidmi největší, který smrtelníkům ni tělem ni myslí podoben není. Celý on vidí a celý též myslí a celý též slyší, na témže místě stále on zůstává, aniž se pohne; nijak mu nesluší, aby snad přecházel tam nebo onam. Beze vší námahy všechno on koná myšlenkou ducha. (Zl. B 23-26)

30 Filosof poustevník Hérakleitos z Efesu ( př. Kr.) aristokrat, opovrhuje majetkem i davem. sytost rodí hybris/mnohost Světový proces je trvajícím aktem hybris. Bůh vidí svět v rozporné harmonii x omezený čl vidí nespravedlnost, rozpor, utrpení. plačící/plačtivý/temný filosof (pomluvy) antiteze: pyros, vliv perského kultu, logos; v souvztažnosti protikladů se zviditelňuje hluboká jednota. Neviditelná harmonie je silnější než viditelná. Zákon přechodu protikladů, vystřídání jejich moci: Ze všeho se stává jedno a z jednoho všechno. Lidé jsou jako spící (je úkolem filosofů je probudit), s logem, s nímž neustále zacházejí, žijí v rozštěpenosti.

31 Filosof poustevník Hérakleitos: věčné vznikání. Dialektické myšlení. běžné mínění x vhled logos Duši je vlastní logos = filosofie poprvé hledí na nitro člověka. Prozkoumal jsem sám sebe. Fysis se ráda skrývá. Celý svět je oheň, který plane a uhasíná,... ve věčném koloběhu. Panta rei (Vše proudí/plyne) Vše postupuje a nic netrvá.... z neshodného je nejkrásnější harmonie : Harmonie = Aréus (válka, boj) + Afrodita (krása, láska)... boj je všem společný, právo je sporem. vše se děje podle sporu a nutnosti.

32 Filosof poustevník Anaxagorás z Klazomen říká, že cílem života je nazření a z toho plynoucí svoboda; Hérakleitos z Efesu však, že zalíbení (nebo: uspokojení). Kléméns Alexandrijský, Stromata II,130 (Hérakleitos A 21) Od starších přebírá myšlenku: vševládného Osudu (ř. moira, heimarmené) Nutnosti (ř. ananké) logos a předává dál stoikům: fatum (l. osud) Hérakleitos: Pythagoras jako praotec všech podvodníků pěstujících polymathii (mnohoučenost, všeznalectví). Sokratés: abych porozuměl Hérakleitovi, potřeboval bych délského potápěče. Hegel: Hérakleitos je pravý počátek filosofie. Nietzsche: Hérakleitos nikdy nezestárne. Dále viz fysis.cz

33 Elejská škola j Itálie (Hylea dnes Velia, zal. po r. 545 př. Kr. řečtí kolonisté, perská invaze) Parmenidés (cca př. Kr.) cesty (?Egypt, Athény dialog s mladým Sokratem), možná učitelem Xenofanés (P. ale: nenábožensky) Bytí jest a nebytí není, bytí nemá vzniku ani zániku, je věčné, stálé, neměnné, spojité, nepřetržité, homogenní, neporušené, nedělitelné, jedno (to hen), podobající se okrouhlé kouli. (zl. B8) Jedno zůstává, zatímco mnohé se mění. otec racionalismu cesta smyslového poznání je cesta většiny smrtelníků, doporučuje: rozumové poznání. Úkolem čl: otevřít se pravdě, která se sama zjevuje.

34 Elejská škola Zenón (cca př. Kr.) aporie (bezradnost, nesnáz): půlení (A-B): Stadion - Nelze projít nekonečným počtem (míst) nebo se dotknout nekonečného počtu v konečném čase (A 25), Achilleus a želva, Letící šíp stojí: Pohybující se nepohybuje ani na tom místě, kde je, ani na tom, kde není (B 4). Je-li místo, v čem bude? Vždyť vše, co je, je v něčem, a co je v něčem, je též v (nějakém) místě. Bude tedy místo v místě, a to jde do nekonečna. Není tedy místa. (A 24). Důkazy sporem proti mnohosti, pohybu, času, prostoru; upřednostnění racionality před zkušeností, zakoušením skutečnosti. Klíč k pohybu hledal v klidu, pojmu, ohraničení. Více než o pohyb jde o povahu geometrického kontinua. Vyhrocen rozdíl mezi smyslovým a rozumovým poznáním, nabízejí jednoznačně formální řešení: skutečnost není zkušenost, ale myšlené objekty. Křižovatka v dějinách myšlení: dále linie k Platónovi, nebo k sofistům a Démokritovi (atomismus, smějící se filosof )

35

36

37 Období klasické řecká filosofie I Zuzana Svobodová

38 Klasické období st. př. Kr př. Kr.: řecko-perské války uprostřed 5. st. př. Kr., vláda Periklea zlatý věk Athén v nejvyspělejších městských státech nastoleno demokratické zřízení

39 Klasické období výchova a vzdělávání se v jednotlivých městských státech liší, ale společné prvky: orientace na praktické potřeby státu; silná tendence k racionalismu; úsilí o harmonický rozvoj tělesné i duchovní stránky člověka pouze pro svobodné, nesvobodní pouze připravováni pro výkon svých povinností fyzická práce. 2 výrazně odlišné systémy výchovy a vzdělávání: spartský, athénský.

40 Klasické období Athény ideál kalokagathíe kalon (krásné), to agathon (dobro, idea dobra: to agathon (5. st. př. Kr.) agathos. Solónovy zákony (6. st. př. Kr.): postiženi ti rodiče, kteří se o výchovu řádně nestarali (rodiče pak bez nároku na podporu ve stáří). Sirotkům (rodiče zahynuli v řecko-perských válkách) hradil náklady na vzdělání stát. do 7 let výchova v rodině (otec, despótés), 7-14 let: elementární, základní škola již od 5. st. př. Kr. předměty: tělocvik (pětiboj: skok daleký, běh, zápas, hod diskem, hod oštěpem), čtení, psaní, počty, hudba, tanec, zpěv. (od 4. st. př. Kr. převládalo výtvarné umění nad výukou hudby). vyšší školy doloženy od 4. st. př. Kr. První gymnásia gymnasion (stavěl a provozoval stát): příprava mladíků od 15 do 17 let. kromě tělesné přípravy: gramatika, geometrie, aritmetika, múzika, atronomie. Na sklonku klasické doby existovala v Athénách 3 gymnasia: Akadémie (zal. Platónem r. 367 př. Kr. uzavřena Justiniánem r. 529 po Kr.), Lýkeion zřídil Aristoteles, Kynosargés (kynikové) Efébie: původně 2 roky vojenské služby (18-20 let), později změna v další výchovné sebevzdělávání. sofisté vedle institucionálního vzdělávání

41 Démokritos ( př. Kr.) Město Abdéra (v Thrákii) smějící se, strachu čelící filosof cesty do Babylonie, Persie, Indie, Egypta učí se od Leukippa hlavní principy pro učení o atomu nejvyšším dobrem: euthymia (šťastná/dobrá mysl) k tomu cesta: nepřemáhání svých sil, zvažování nutnosti, zbavování se zbytečného konání (usilovat jen o skromný majetek) 2 principy: plno (to pléres) a prázdno (to kenon) atomos (ne-dělitelný), atomy se pohybují díky prázdnu, pohyb je stále od věčnosti pohyblivá hmotná skutečnost nic není náhodné, vše se děje z nutnosti (determinováno) přírodní nutnost (ananké) svět je soběstačný (bez Hybatele) pravda se rodí ze vzájemného sporu mezi smysly a rozumem, čl jej musí harmonicky řešit v jednání (etika) usiluje o dobrou mysl a o nebázlivost (athambia, thambein děsit se, žasnout) náboženství mají původ ve strachu z neznámého bůh je duch v kulovitém ohni

42 Sofisté jejich působení doloženo od 5. st. př. Kr. potulní učitelé (ne-institucionální vzdělávání), výuka za mzdu připravovali také pro budoucí politickou činnost právo, řečnictví, historie, přírodní vědy školení ve 3 dovednostech: myslet, mluvit, jednat (s cílem: dosáhnout úspěchu) mistři v eristice (eris spor, umění vést spory), řečnické triky, logické úskoky sofismata. pozornost na člověka (ne již na přírodu) u nich základy: politologie, pedagogika, filologie, estetika; sensualisté, relativisté, skeptici, individualisté, pragmatici

43 Sofisté Prótagorás (cca př. Kr.) z Abdéry považován za zakladatele sofistiky umění řečnictví v politice, právnictví prosazování, tím získává v Athénách slávu a bohatství. Všichni lidé jsou si rovni. zákon má platit pro všechny Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou. nikoli člověk obecně, ale konkrétní jednotlivec O bozích nelze vědět ani že jsou, ani že nejsou, ani jaká je jejich povaha; na to, abychom to mohli zjistit, je věc příliš temná a náš život příliš krátký. Obžalován z bezbožnosti (asebeia) a vypovězen z Athén, utíká na Sicílii, cestou asi zahynul při ztroskotání lodi. Platónovy dialogy Protágoras, Theaitétos.

44 Sofisté Gorgias (asi př. Kr.) z Leontin na Sicílii 427 vystoupil v Athénách jako řečník, paradoxní zvraty, argumenty dodávající pravděpodobnost stanovuje formální pravidla pro uměleckou prózu (počty slabik, rytmus, rým) zlomky díla: O nejsoucnu neboli o přírodě dokazuje: 1. nic neexistuje, 2. kdyby něco existovalo, muselo by to být nepoznatelné, 3. i kdyby něco bylo možné poznat, nebylo by to poznání sdělitelné. Chvála Heleny odmítá její vinu v trójské válce Palaméda příkladná obhajovací řeč. Palamédés: v tradici bájí po Homérovi rozumný a vychytralý hrdina, vnuk Poseidóna. Odhalil Odysseovo předstírání, ten se mu pak pomstil zabitím. Tradice mu připisuje vynalezení písma (z písmen), vynález čísel, zákonů a hry na desce.

45 Sokratés (470/ př. Kr.) Athény řemeslník kameník, sochař gymnastická cvičení, tanec, dobrá kondice, účastní se vojenských tažení, výborná soustředěnost nezanechal žádné psané dílo Xantipa smysl jeho pozdějšího chození na tržiště a hřiště: sdělit, že nejvíce záleží na správném myšlení techné maieutiké (umění porodnické), plození v krásnu umění položit v pravý čas pravou otázku odměna: probouzející se vědomí

46 Sokratovi následovníci Xenofón (430/ př. Kr.) z Athén historik, voják O Kýrově vychování (Kyrú paideia) obdiv ke spartskému výchovnému systému, Kýros zakladatel perské říše, X. přitom popisuje ale spartskou výchovu Založení Sparty Lakedaimonské zřízení Kýrovo tažení (Anabasis) Obrana Sokrata (Apologiá Sokratús) Vzpomínky na Sokrata líčí Sokratovy názory na výchovu a vzdělání, i na schopnosti žen Řecké dějiny (Hellénika) navazuje na Thukýdida, popisuje dějiny z let př. Kr. (Thukýdidés, př. Kr., zakladatel vědeckého dějepisectví )

47 Sokratovi následovníci Kynikové (škola kynická) cynický navazují na Sokratovo: ctnost je nad veškeré hmotné bohatství předměstské athénské gymnasio Kynosargés určeno neplnoprávným občanům zakladatel: Antisthenés ( př. Kr.) Sokratés: skrze díry v jeho plášti vidím jeho ješitnost apathie indiferentnost, lhostejnost autarkie soběstačnost, autonomie (i v mravech) lhostejnost vůči politice, státu, rodině, náboženství, vědě, zdraví (všemu, kromě ctnosti) smyslové poznání: vidím koně, koňovost však nevidím (proti nauce o idejích, anticipují budoucí nominalismus) Ctnost je naučitelná trvalá vlastnost, učíme se jí v činu, práce má vnitřně kultivační význam: Práce je dobrem.

48 Sokratovi následovníci Kynikové Diogenés ze Sinópy (cca př. Kr.) Diogenés kyón (pes) nadsázka, provokace, přehánění zaměřen proti marnivosti, rozmařilosti, zhýčkanosti, nesoběstačnosti, nadutosti bohatých sud číše je příliš napodobuje cvičitele sboru, neboť i oni udávají vyšší tón, aby ostatní zachytili tón správný (DL VI, 35) oškubaný kohout Toto je Platonův člověk! Alexandr Veliký: (stínící slunci) Kdybych nebyl Alexandrem, chtěl bych být Diogenem. Komenský: Diogenes Cynicus Redivivus (škola divadelní hrou)

49 Sokratovi následovníci škola hédonická (kyrénská) protipól kyniků hédoné slast založil Aristippos z Kyrény v S Africe Hegésias (kolem r. 300 př. Kr.): Je žádoucí jak život, tak smrt. trvalá slast není možná; nazýván peisithanatos přemlouvající k smrti, po jeho přednáškách docházelo k sérii sebevražd Ptolemaiem I. v Alexandrii zakázány.

50 Sokratovi následovníci škola megarská založil Eukleidos z Megary Jestliže někdo říká, že lže, pak současně lže i mluví pravdu význam v moderní sémantice pro vztah jazyka a metajazyka

51 Období klasické řecká filosofie II Zuzana Svobodová

52 Platón (428/7-348/7 př. Kr.) vl. jm. Aristoklés, Platon přezdívka daná učitelem gymnastiky (platys široký) aristokrat (na rozdíl od Sokrata) snaha o ucelený systém výchovy a vzdělávání, požadavek podřízení zájmům státu, ideál kalogathíe. Zaměřen na dospělé a dospívající, na nemnohé (dnes: všem), nic nezaručeno. filosofie láska k moudrosti, záležitost vyvolených, božská (zda toho bůh dopřává), amatérská (milovnická) Moudrost je vlastností boha a láska k moudrosti je náklonností k bohu. promýšlí základy státu a státnosti kolem r. 387 př. Kr. zakládá v Athénách Akadémii (působila bez přerušení téměř 900 let) ideje v nich je daná míra, kterou lze myšlenkově vytušit proti sofistovi Protagorovi, který tvrdil: Člověk je mírou všech věcí, nemůže existovat žádná všeobecná míra. Platón: to by ničilo základy vědy a mravnosti. Ve filosofii nejde o přemlouvání, ale o dialog (podobně Hérakleitos: každá věc potřebuje svůj protiklad)

53 Platón (428/7-348/7 př. Kr.) Platón - Mýtus o jeskyni (Ústava)

54 Platonovy inspirace eleatské učení o nehybném bytí pythagorejská mystika čísel Sokratovo tázání po pravdě východní myšlenkové tradice egyptské myšlenkové tradice řecká tradice mýtů (Akadémos)

55 Platonovy obrazy nikoli systematická nauka Kde se v lidech berou sny a touhy? Duše má v sobě uloženy obrazy harmonie, dobra, krásy, lásky. Odkud jsou tyto obrazy? Ze světa idejí (obrazů), tam lidské duše pobývaly. Ideje: věčné, mimo prostor a čas, hierarchie idejí (nejvyšší: idea dobra), předobraz konkrétní skutečnosti Duše: věčné, ale sestoupily dočasně do lidí; rozumné (proto v říši idejí), vznětlivé a žádostivé (proto strhovány k zemi a poutány tělem) Obsah poznání: rozpomínání (anamnésis) na svět idejí, kde duše pobývala Podnět k poznání: láska (Erós) jako touha po světě idejí ( ideálním světě ), prazákladní tvořivá síla

56 Platonova představa státu Politeia: Ústava / Republika analogie světa idejí a lidské duše stát řízen milovníky moudrosti (filosofy) 3 pokusy o realizaci v Syrakusách Zákony revidovaná představa státu s ústavou z různých systémů

57 Psychagogika vedení duše psychagogiá Platonova filosofie je působením na duši, výchova duše řeč mýtu, tvorba filosofického mýtu mýtus jako řeč duše ví, ke komu mluvit a ke komu mlčet snaha o nový vztah: mýtus a logos (přesto zdroj idealismu)

58 Platon Problém poznání: poznání založené na smyslech je zdání (doxa) rozpomínání dokonalé poznání ideje cílem poznání vše směřuje k přiblížení idejím Problém Boha: nejvyšší ideou dobro, bůh pramen pro ostatní id.: účast na božském bytí bůh (demiurgos) stvořil (myšlením) svět autorem všech věcí, aby byly také jiné bytosti, které by se mu podobaly v dokonalosti a blaženosti později nejvyšší bytost hen jedno, to zdrojem božského rozumu (demiurgos) a světové duše

59 Platon Psyché trojdílná (rozumová to logistikon, nesmrtelná; odvážlivá to thymoides; žádostivá to epithymetikon) Kosmologie svět je stvořený (demiurgos), viditelný obraz boha hmota se skládá ze 4 prvků: zem, voda, vzduch, oheň podstatou každého prvku je tvar daný určitou kombinací trojúhelníků hvězdy a planety mají inteligentní duše, jsou nebeskými božstvy, vládnou smrtelnými částmi lidské duše a lidského těla čas je pohybem nebeské sféry

60 Aristotelés (384, Stageira-322 př. Kr., Chalkida) syn lékaře Nikomacha žák Platóna (od 17ti let 20 roků v Akadémii - Athény): Čtenář vychovatel třináctiletého Alexandra Makedonského encyklopedicky shrnul dosavadní vývoj řeckého myšlení

61 Aristotelés: Lykeion cca r. 335 zakládá filosofickou a vědeckou školu: Lykeion první organizované badatelské společenství v evropských dějinách (Apollón Lykeion ochránce stád proti vlkům) škola peripatetická procházet se (peripatein), kolonádní sloupořadí (peripatos) výjimečnost: - vědecký a badatelský rozsah - způsob vyučování - kvalitní knihovna - využívání učebních pomůcek

62 Aristotelés Logika Organon (nástroj správného myšlení): 6 knih: Kategorie, O výkladu, První analytiky, Druhé analytiky, Topiky, Sofistické paradoxy tvůrce systematické logiky základní prvky myšlení: pojmy, ty dělí do 10 kategorií / predikátů: podstata a 9 kategorií (kvantita, kvalita, vztah, místo, čas, poloha, habitus, činnost, trpnost) sylogismus (deduktivní myšlení): subjekt S, predikát P, střední termín M 3 možné figury: 1) střední termín subjektem v obou premisách: M je P, M je S S je P; 2) střední termín je predikátem v obou premisách: P je M, S není M S není P; 3) střední termín subjektem v jedné a predikátem v druhé premise: M je P, S je M S je P. epagogé (induktivní myšlení): z příkladů usuzujeme na zákon

63 Aristotelés Metafyzika věda o prvních principech / příčinách témata (dle Fyziky): Podstata neboli esence věcí, Látka neboli subjekt, Zdroj pohybu neboli účinná příčina, Finální příčina neboli bůh. příčina všeho pohybu a změn: bůh nesmyslová a věčná substance (smyslové a věčné: nebeská tělesa; smyslové a zanikající: ostatní) nauka o esencích (nahrazuje Platonovu nauku o ideách) esence nejsou mimo věci, ale mají v nich svůj základ 4 příčiny všech věcí: vnitřní: látka (hylé), forma (eidos); vnější: příčina účinná, příčina finální. změna vyžaduje: formu, látku a sterésis (chybění, nedostatek)

64 Athénská škola

65 Platon a Aristoteles Luca della Robbia, Florencie, 1437/39